Je to úžasný pocit, být ateista

Autor | 09.03. 2012

Před pár týdny jsem se „stal“ ateistou. Nikdy jsem sice nevěřil, ale příliš jsem se obával si to přiznat. Když jsem k tomu konečně dospěl, tak od té doby chodím ven téměř každou noc a dívám se na hvězdy. Z nějakého důvodu se mi teď zdají mnohem, mnohem úžasnější než dřív.

redheadedrage, Reddit.com

V té době, když jsem se stal ateistou, tak jsem také trávil čas v noci s levným teleskopem. Vzadu na dvorku jsem měl skutečně dobrý výhled na Jupiter (mraky a čtyři měsíce). Pamatuji si pocit hlubokého úžasu, který jsem nikdy necítil ani během mých nejupřímnějších chvil náboženského okouzlení.

Aulritta, Reddit.com

Myslím, že když jsem se stal ateistou, tak mě nejvíc okouzlilo, že jsme uděláni ze stejných částic jako zbytek vesmíru. Jsme vlastně vesmír, který si je vědom sám sebe. Přečetl jsem hodně poezie, ale tento prostý fakt je sakra nejpoetičtější věc, co jsem kdy slyšel. A je to pravda, aniž bychom k tomu potřebovali nějaké metaforické kydy.

Jsme vesmír. To je fantastický.

thatpeterguy

Od té doby, co jsem ztratil náboženství, tak jsem získal neuvěřitelný respekt k životu. Jsme malé šťastné náhody, které se udály během miliard a miliard let. Nemáme žádné právo tu být. To je podle mě důvod, proč si ateisté cení života více než věřící. Protože se od nás nečeká, že tu budeme a to je ten pravý zázrak, že tu vůbec jsme.

Bacon_Cats_And_Tits

Neřekl bych, že se od nás nečeká, že tu budeme. Spíše je naše existence velmi nepravděpodobná. Fakt, že tu jsme a máme schopnost rozjímat nad naší existencí, ve vztahu k obrovskému a neustále se rozpínajícímu se vesmíru, je výjimečný. Je to poetičtější než cokoliv co jsme schopni vytvořit.

SolarFederalist

9 thoughts on “Je to úžasný pocit, být ateista

  1. protestant

    Jednou jsem se omylem dostal na prezentaci produktů Amway.
    Lidé tam podobně deklarovali že jsou rádi, že jsou členy tohoto prodejního letadla….

  2. protestant

    ……..V té době, když jsem se stal ateistou, tak jsem také trávil čas v noci s levným teleskopem. Vzadu na dvorku jsem měl skutečně dobrý výhled na Jupiter (mraky a čtyři měsíce). Pamatuji si pocit hlubokého úžasu, který jsem nikdy necítil ani během mých nejupřímnějších chvil náboženského okouzlení…..

    Proč si ten teleskop nekoupil dříve? Co mu v tom bránilo?

  3. Slávek Černýadmin Post author

    Proč by mu v tom něco bránilo? Je to subjektivní vyjádření jeho prožitku a tak si to holt pamatuje.

  4. protestant

    AmWay bylo mnohem děsivější. Podobně jako ta vyjádření ateistů co si teprve po opuštění víry koupili dalekohled…. :-)))

  5. mulit

    Pro mě to není úžasné. Je to jen nové. Ještě tomu není rok. V březnu bude rok. „Úžasné“ je to, kolik jsem objevil v křesťanství fejků. To jsem nikdy nečekal. Každý den se mi ukáže stupidita z bible nebo nějaké tvrzení od nějakého křesťana, které mi znovu a znovu ukazují, jakým kravinám jsem věřil. A teprve od doby, kdy jsem shromáždil tak vydatný sumář křesťanských fejků, mohu odolávat jejich pokusům o reevangelizaci, rekonverzi a zatlačení do defenzívy nebo pokusům o manipulaci.

  6. toli

    Pro mě to není úžasné. Je to jen nové. Ještě tomu není rok. V březnu bude rok. „Úžasné“ je to, kolik jsem objevil v křesťanství fejků.

    Pro mne to úžasné naopak je,protože mi to dává svobodu myšlení a jednání.Svobodu považuji za nejvyšší položku života.Ateismus totiž neobsahuje žádná dogmata,která bych musel slepě poslouchat.Mohu věřit pouze tomu co si ověřím a nikdo mi do toho nekecá a nikdo se mne nesnaží manipulovat,změnit.Ateismus respektive agnosticismus v mém případě vychází jednak z mých životních zkušeností a částečně rovněž z mé profese.

  7. mulit

    Aha, tak to pro mě bylo pohodlnější být věřícím. V tom smyslu, že tam máš nauku a spousta věcí se vysvětluje podle daných schémat. Tedy to, co se mi dělo v životě – na to jsem měl odpovědi z bible a podle kázání, nauk, atd. Jenže když suma nepravd dosáhla určité míry, tak se to začalo bít s jednou složkou mé osobnosti a to je smysl pro pro poctivost a aby to racionálně do sebe zapadalo. A to tedy náboženská tvrzení nezapadala. Když jsem před necelým rokem poprvé připustil, že bůh neexistuje, křesťanství je fejk, tak na jedné straně citově pocit zděšení – nebude spása, nebude věčný život, není Ježíš, ke komu se budu modlit, když jsem byl zvyklý se modlit celý život? Na druhé straně aha efekt. Aha, tak proto nikdy nic nefungovalo. Protože to bylo celé vymyšlené. Aha, tak už to chápu. A to bylo úlevné. Takže rozumově je lepší být ateistou. Rozum je spokojenější. Jsem více napřímený. Je to čestnější postoj. Na druhé straně ten pocit dítěte, co by chtěl utéct k velkému všemocnému otci, který disponuje i věčným životem – ten už mi zůstane. Vím, že nikdo takový není. Respektive nemám sebemenší indicie, že by někdo takový existoval. Ale ta touha tam je. Mám touhu po bohu. Velkou. Ale cpát se donekonečna náboženskými fejky bylo neudržitelné. Proto rozumová část mé osobnosti zvítězila. Zatím. Zda ještě někdy do něčeho jako je náboženství spadnu, to nevím, ale asi to už je málo pravděpodobné.

  8. toli

    No já mám podobný pocit a zkušenost.Když mi věřící většinou kněží tvrdili jak rozmlouvají s bohem tak jsem se sám sebe ptal co dělám špatně ?Protože když jsem mluvil k bohu tak to byl vždy monolog.Pak jsem četl jeden díl Vassuly Ryden „Opravdový život v Bohu“ . Ta četba ve mě vyvolávala velmi nepříjemné pocity že mi bylo až fyzicky špatně.Velmi sugestivní četba. Potom jsem si všimnul že když použiju racionální argumenty a logiku vůči kněžím a ovcím tak vyvolám hnusné pocity naopak v nich samých. Jednoduše jsme svým vnitřním nastavením vzájemně antagoničtí a nelze to míchat.Oni si myslí že je v nich bůh případně ďábel a s nimi komunikují.Já vím že hovořím především se svým podvědomím.Pokud mne něco zajímá tak vím že odpověď mám v sobě,nemusím jí hledat někde externě.U nich je to naopak.Myslí si že jsou loutkami zmítajícími se v zuřivé válce mezi silami Dobra a Zla.Já si rovněž myslím že život je boj avšak na rozdíl od nich nemusím pořád bojovat,proti komu,čemu ? Nemyslím že existuje něco jednoznačně dobré a něco jednoznačně zlé.Věci a události beru z té pozitivní stránky a snažím se o vnitřní (uvnitř sebe) a vnější harmonii. Nemyslím že bych někdy měl potřebu vrátit se do stejné řeky a stal se znovu křesťanem.Moje racionalita a profese tomu zabrání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *