Richard Dawkins má narozeniny

Autor | 26.03. 2012

photo: wikipedia

Jeden ze „čtyř jezdců apokalypsy (Dawkins, Harris, Dennett, Hitchens: RIP)“ a zřejmě nejznámější nový ateista Richard Dawkins dnes slaví své 71. narozeniny. Richardovi gratulujeme, přejeme pevné zdraví a mnoho sil v nesnadném „boji“ za pravdu, s náboženským fundamentalismem a lidskou stupiditou.  Všem, kteří náhodou ještě od Dawkinse nic nečetli, jako malou ochutnávku přináším jednu ze svých oblíbených pasáží z jeho Božího bludu (v češtině vydalo v roce 2009 nakl. Academia v překladu Zuzany Gabajové):

 

 

Bůh ze Starého zákona je patrně ta nejprotivnější postava
v celé beletrii: žárlí, a ještě je na to pyšný; je to malicherný, nespravedlivý,
nemilosrdný tvor posedlý ovládáním ostatních;
pomstychtivý, krvežíznivý našeptávač etnických čistek; je to
rozmarný, nenávistný tyran se zálibou v misogynii, homofobii,
rasismu, infanticidě, genocidě, filicidě, šíření chorob, megalomanství
a sadomasochismu. Ti z nás, kteří se o něm učí od
dětství, mohou mít ke všem těmto hrůzám sníženou citlivost.
Naivní člověk, obdařený nevinným pohledem, je ale mnohem
vnímavější. Synu Winstona Churchilla Randolphovi se jakýmsi
záhadným způsobem podařilo nepoznat Písmo, dokud se
s ním Evelyn Waugh a ještě jeden kolega důstojník, když byli
za války převeleni na stejné stanoviště, v marné snaze Churchilla
alespoň na chvíli umlčet, nevsadili, že nedokáže přečíst
celou Bibli za čtrnáct dnů: „Bohužel to kýžený výsledek nepřineslo.
Nikdy nečetl ani kousek, a teď je z toho nechutně
nadšený; neustále nám z ní něco nahlas čte:,Vsadím se, že jste
netušili, že tohle bylo v Bibli…‘ nebo se jen plácne do stehna
a zasměje se: ,Páni, ten Bůh je ale hajzl!'“Podobný názor měl
i o něco sečtělejší Thomas Jefferson, podle kterého měl Mojžíšův
Bůh „příšernou povahu – byl krutý, mstivý, vrtošivý a nespravedlivý“.

(str. 50)

6 thoughts on “Richard Dawkins má narozeniny

  1. protestant

    Co se Dawkinsovi zvrtlo
    Sborník určitě stojí za přečtení. Nenabyl jsem z něj jednaznačného dojmu, zda stojí za čtení i BB.
    Takže dělám přesně to, co jsem kritizoval na začátku – odsuzuji Dawkinsovu knihu na základě
    nepřímých, nikoliv nezaujatých referencí. Musím to kompenzovat závěrečnou poznámkou.Všichni autoři se shodují: Dawkins si úkol zjednodušuje tím, že za jediné a autentické
    křesťanství považuje (americký) evangelikální fundamentalismus, jehož znakem je
    kreacionismus. Ovšem – než ho (Dawkinse) za to po právu odsoudíme, musíme si uvědomit, kdy
    přicházel Dawkins jako prorok neodarwinismu a genocentrické syntézy do kontaktu
    s náboženstvím. Evoluční biologie je náboženským tématem právě jen pro kreacionisty – ale o
    to urputněji. Od nich byl po dlouhá desetiletí pronásledován a (podle zvyku drsně) napadán.
    Nelze se úplně divit, že si nechal boj vnutit a nakonec se s tímto bojem identifikoval. Jeho
    atheistická aktivita je lidsky pochopitelná jako vyřizování celoživotních účtů s kreacionisty. Pak
    ovšem pro něho ostatní (soudnější čili tzv. „liberální“) křesťanské proudy nejsou partnery do
    souboje. Štvou ho, protože mu jeho vendettu kazí. Proto jimi okázale pohrdá. Je to pochopitelné.
    Kdo se vydá do svaté války, chce se vidět jako mocného rytíře v plné zbroji, nechce být za Dona
    Quijota bojujícího s větrnými mlýny.
    Nějak se to Dawkinsovi zvrtlo. Stalo se mu to, co mnohým jiným před ním i po něm: to,
    proti čemu bojoval, se mu (nereflektovaně?) vrátilo zadními vrátky, takže činí přesně to, proti
    čemu se sám domnívá bojovat. Ale to je dosti typická věc…
    Stojí za to, podívat se na Dawkinsův boj trochu z nadhledu, povznést se nad jeho zaťatost
    a vidět boj fundamentalistů proti „sobeckým genům“, sociobiologii, darwinismu a evoluci obecně
    v širších souvislostech. Dawkinsův atheismus je totiž pervertovaným, ad absurdum dovedeným
    bojem proti fundamentalismům všeho druhu – a to je fronta, na které také stojíme a „bojujeme“,
    i když nám to příliš iniciativní generál (jak už to bývá) kazí a komplikuje. To rozpoznali jen
    někteří z autorů sborníku, nutno jmenovat I. Štampacha, J. Zrzavého a P. Koláře.
    Ale pojďme ještě o krok dál. Kreacionismus na jedné straně a „vědecký“ atheismus (ať
    již marx-leninský či dawkinsovský) na druhé jsou totiž zcela analogické jevy, liší se jen směrem
    působení. Shodují se ve svém primitivismu a jsou založené na identickém omylu – že věda a
    náboženství jsou podniky téhož typu a jejich společným cílem (ve kterém si konkurují) je
    vysvětlení struktur pozorovatelného světa. Víra je prostě degradována na alternativní vědeckou
    6
    teorii – což vede recipročně ke karikatuře vědy jako pokleslého náboženství se všemi
    odpudivými projevy.
    Méně zřejmé a z našeho hlediska zajímavější je ovšem to, že týž „Dawkinsův blud“ se
    traktuje v sofistikovanějších podobách a interakce vědy a náboženství při popisování světa
    nemusí být nutně konfliktní (čili negativní), ale může být vysoce pozitivní. Pochopitelně mám
    na mysli naturální teologii v různých odstínech od abstraktních ontologických syntéz přes
    teologické úvahy nad kvantovou kosmologií, „bodem Omega“ etc. až po podvodnou Creation
    Science „vědecky dokazující“ doslovnou pravdivost Genese 1. Od kreacionisticko-dawkinsovké
    války o evoluci se takové aktivity liší pouze znaménkem. Leninův i Dawkinsův atheismus je
    plnoprávnou naturální teologií se vším všudy, jenomže jaksi negativní. Z nazírání světa se
    vyvozují a-posteriori tvrzení o Bohu. Zda má být doložena jeho existence či neexistence, je
    celkem vedlejší. Oboje je stejně neblahé nedorozumění či přímo blud s latentním nebezpečím
    přerodu do agresivní ideologie.

    http://www.etf.cuni.cz/~moravec/texty/dawkins-bb.pdf

  2. Colombo

    Díky protestante, mne zaujalo:

    Právě
    úvahy o vztahu projevovaných
    znaků
    (fenotypu), jejich dědičného kódování
    (genotypu) a evoluční úspěšnosti vedly Dawkinse k objevu (v
    podstatě téměř
    banálnímu), že
    chceme-li přirozenému výběru porozumět, musíme se na něj dívat z hlediska toho, co je
    vybíráno, tedy jednotek dědičné informace – genů, přesněji řečeno jejich
    vzájemně
    odlišných,
    „konkurenčních“ variant – alel. Otázka pak nezní „Jak dotyčný znak (varianta genu) prospívá
    celkové zdatnosti a reprodukční úspěšnosti (fitness) organismu?“, nýbrž „Jak dotyčný znak
    prospívá reprodukční úspěšnosti svého genu?“ Což je na první pohled totéž, ale není to vždy
    totéž. Leckdy se totiž organismy chovají podivně, přímo sebevražedně (např. u sociálního hmyzu
    nebo u
    parazitů
    v určitém typu hostitelů) či „nevysvětlitelně“ altruisticky,
    prostě
    jinak, než by
    se chovat měly v zájmu své úspěšné reprodukce. Nebo nesou znak, který je
    evidentně
    poškozuje
    a ztěžuje jim přežití (učebnicovým příkladem je paví ocas). Při bližší analýze se zpravidla ukáže,
    že takové chování je sice nevýhodné pro organismus, ale výhodné pro gen tohoto chování
    (znaku). V tomto smyslu – z hlediska schopnosti vysvětlovat jinak nevysvětlitelná pozorování
    – je „perspektiva sobeckého genu“
    dlouhodobě nesmírně
    úspěšná

    Což spousta lidí pořád nedokáže pochopit.

  3. protestant

    Kdyby Dawkins zůstal vědy a nepouštěl se do agitace proti Bohu tleskal bych mu. Sobecký gen je podle mne kniha vynikající, Boží blud je brak.

  4. protestant

    Brak z důvodu uvedeném v 19:36
    To nemá se světonázorem nic společného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *