Xorron: Pár poznámek ke křesťanskému rozhovoru

Autor | 03.06. 2012

Od našeho sympatizanta Xorrona jsme obdrželi zajímavý komentář k jednomu z mnoha bodů diskutovaných na webu i-ateismus.cz. Za text děkujeme, vy se nyní už můžete pustit do čtení.

Kolega z webových diskusí s nickem protestant, nám poskytl tuto invektivu a odkaz na článek:

V ateismu je vždycky kus osobního zklamání

Je to však název rozhovoru v Katolickém týdeníku s prof. Janem Sokolem.

Co k tomu narychlo říci?

Pan prof. Sokol sděluje, že praktičtí ateisté o Bohu nepřemýšlejí a že jsou to hlavně lidé spokojení, jimž nehrozí nebezpečí a žádné utrpení a nic ani nečekají. Nevím, proč si bere na pomoc skutečného velkého filosofa Friedricha Nietzscheho. Nejspíš jen proto, že se mu hodí, aby ateistům omlátil o hlavu, že žijí jako zvířata. Já se ale určitě zrovna tak mohu dívat na lidi, kteří věří v naprosté nesmysly postrádající jakoukoli oporu v realitě. Přijímají jen namnoze pochybnou tradici a nejsou s to se na ni skutečně kriticky podívat. Těm podle mě něco podstatného chybí v myšlení i skutečně hodnotném způsobu života. Mají ale tu drzost známkovat lidí myslící jinak.

K tématu mohu připomenout jiné Nietzscheho výroky. K případným námitkám: Jasně že vím, že nějaký citát je jen ilustrace a nepřeceňuji ho:

V křesťanství se ani morálka, ani náboženství samotné žádným způsobem nedotýká reality.

Křesťanská odhodlanost shledat svět ošklivým a špatným učinila svět ošklivým a špatným.

Dvě velké evropské drogy: alkohol a křesťanství.

Nikoli jejich láska k lidem, nýbrž bezmoc jejich lásky k lidem brání dnes křesťanům nás upalovat.

A myslím, že Nietzscheho myšlenka o životě ve lži, protože se předstírá křesťanská morálka, ačkoliv v ni ve skutečnosti lidé nevěří, přesně vystihuje situaci, kdy kdekdo plácá na veřejnosti náboženské fráze, ač jeho vlastní životní praxe tomu vůbec nenasvědčuje.

Pan profesor připomíná Ježíšovo varování před bohatstvím. Boháč byl v jeho době prý každý, kdo se nemusel bát o zítřek. S tím lze samozřejmě polemizovat. To je velmi úzké pojetí tehdejší společnosti. A tvrdí, že dnes jsme na tom tak všichni a že to je důvod, proč lidé o evangelium nestojí. Naprostá většina lidí žije z minimálních příjmů. To nevidí? Asi z něho bude velký zastánce škrtů v rozpočtu státu, aby se lidé dostali ještě víc do bídy. Pak se jistě poženou chvatem do církve. Sám pan profesor přitom nebude žádná ztracená ovce. Určitě je slušně zabydlen v konzumní společnosti, bere vysoký plat a luxusně bydlí. Jeho salonní křesťanství není nic přesvědčivého. Nanejvýš pro ty už přesvědčené. Kněžská hierarchie žije také v bohatství, ve Vatikánu či v jiných církevních ústředích nejsou také žádní troškaři. Církve v České republice se mohou přetrhnout v horlivosti po majetku v tzv. církevních restitucích. Nároky nejsou pořádně zdokumentované, místo výpočtu se bere jen odhad. Také církve v jejich hamižnosti nezajímá ekonomický stav státu. Proč je tedy nevaruje pan profesor před bohatstvím a nenabádá raději církve k životu z Božího daru a milosti? Pokud to někomu z občanů vadí a vadí mu i z tohoto důvodu církve jako nevěrohodné, je to podle křesťanů morálně závadné stanovisko, jak se nedávno vyjádřila křesťanka, ministryně kultury A. Hanáková, když ty tzv. restituce kvalifikovala jako morální záležitost.

Nebudu se zabývat všemi sděleními pana profesora, především zmíním jeho připomínku nálepkování T. Halíka, který mluvil o tzv. něcistech, tedy lidech, kteří aspoň v něco nad sebou věří. Já jako něcisty vidím všelijaké věřící intelektuály, kteří přijímají jen odlehčenou intelektuálnější variantu víry, ač je to v logickém rozporu s příslušností k církvi a s jejím celkově platným učením a nárokem na věřící. Jak může být někdo katolík a nepřipomínat platnost a závaznost katechismu, slov liturgie a modliteb, významu obřadů, náboženských soch a obrazů v kostelích. Lžou nejen sami sobě, ale což je horší, i veřejnosti.

Tématem, které nemohl pominout, je také zklamání ze situace ve světě. Samozřejmě je ve světě tolik zla a rozporů, že nějaké řeči od dobrotivém Bohu, který má vše pod palcem, jsou naprosto nepřesvědčivé. A nejde jen o nepřesvědčivost logickými důkazy, ale o prostá fakta. Proč by měl někdo věřit v nějaké teorie jen proto, že jsou staré? A především – když sama historie církví je až příliš světská a poznamenána zlem a nespravedlivostí.

Pan profesor asi slyší trávu růst, když nálepkuje naprostou většinu ateistického obyvatelstva možností infekce nějakou ideologii. Nástrojem mocenské ideologie bylo vždy křesťanství až na pár výjimek, jako byli ve středověku valdenští či stará Jednota bratrská. Ale ani těm to dlouho nevydrželo a světu se zcela přizpůsobili.

Poznámky o zlu mi připadají jako pouhá demagogie. Smrt je přirozená věc, ale zlo, bezcitnost, lhostejnost, lži, podvody, nenávist, násilí, mučení, vraždy, války… to se přičte lidem jako hřích. Prostě plky. Kdopak je podle křesťana autorem všeho, co se děje? Potom by se nikdo z nich ani nemohl modlit, nemohou žádný zázrak čekat, protože pokud jejich Bůh autorem zla není, tak do něho ani nezasahuje. Když se to prostě hodí, mluví se o svobodné vůli umožňující páchání zla. – Proč bych se ale třeba já měl zabývat takovými naprosto iracionálními teoriemi a úvahami?

To co tvrdí o nedomyšleném pohledu na evoluci, je nedomyšlené pouze z jeho postoje. Pohled na člověka nemůže přehlédnout, že člověk se od zvířat fyzicky a fyziologicky příliš neliší. Nikdo nemusí tvrdit, že člověk je přímo nahá opice, ale opici se podobá víc než dost. To, že jsme součástí přírody, z níž jsme se ke své škodě vydělili až příliš, je snad také zřejmé.

Důvodů pro konflikt víry a vědy je prý méně než před sto lety. Přání je otcem myšlenky. Křesťané svou víru odvozují od Ducha sv. a podobných starých rekvizit a ne od vědeckého předpokladu, že Vesmír vznikl před pár miliardami let či od procesu evoluce. To jsou násilné konstrukce salonního křesťanství. V kostele se čte ze staré sbírky spisů bible a ta se považuje za boží slovo. Při kázání se nerozebírají teorie o vzniku vesmíru. O nich se nedočtete ani v katechismu, v liturgii a modlitbách. Tvrzení typu „Stvořitel dal lidstvu do vínku úžasné věci včetně lidské svobody, neopustil nás a stále působí,“ se jeví při pouhém zběžném rozumovém posouzení jako pouze slavnostně proklamativní výrok, abstraktní a zcela mimo realitu. Proč by něco takového měl někdo přijímat?

xorron

autor je přispěvatelem do diskusí zde a na i-ateismus.cz

8 thoughts on “Xorron: Pár poznámek ke křesťanskému rozhovoru

  1. Slávek

    Jen bych rád připojil takovou osobní poznámku. Snaha církví o restituce majetku a hlavně o finanční odškodnění v současné formě je samozřejmě CHUCPE. Na druhou stranu se Sokolovým hodnocením ateistů spíše souhlasím. On tomu sice dává negativní konotace, ale podle mě je skutečně většina uvědomělých ateistů vedena potřebou se nějak s náboženstvím vyrovnat. Pokud by nebylo náboženství, nebylo by třeba ateismu.

    Sice to možná trochu nešťastně formuloval, ale musím uznat, že fakta podal víceméně správně: „Ateismus je možný jen proti náboženství, dokonce možná jen proti náboženství víry a naděje. Může být přitažlivý a přesvědčivý jen jako boj proti iluzi, proti lživé víře a klamné naději.“

  2. Degas

    Myslim, že ateizmus znamená neveriť v boha. Pokial by teda nikdy neexistovali náboženstva, ateizmus by tu bol, akurát by sme ho tak asi nenazývali a ani nemali definovaný. Da sa povedať, ze ateizmus vznikol/bol definovaný v dnešnej forme hlavne vďaka náboženstvám.

  3. Slávek

    Souhlas. Já si to třeba uvědomuju ve chvíli, když se snažím hledat ateistické organizace. U nás v ČR žádné nejsou. Na slovensku už je ateistické hnutí pěkně aktivní. No ultranáboženské USA jsou potom pravou Mekkou nového ateismu.

  4. Shadowman Post author

    nemuzu si pomoct, ale moc tomu sdeleni proste nerozumim: „Je to paradox, ale skutečný ateismus musí něco jako náboženství předpokládat, aby proti němu mohl bojovat a klást Bohu vyčítavé otázky. Proč musím trpět a umřít? Proč musím hledat pravdu – a místo ní je všude samá lež a podvod? Proč jako člověk tolik potřebuji naději a lásku – a najednou je mi odepřena?“ (Sokol)

    paradox v tom nevidim, existence nabozenstvi neni predpoklad, ale fakt (i kdyz ted oba mozna myslime neco trochu jineho – ze je ateismus predevsim odmitavou reakci na nabozenstvi a spol., totiz nikdo netaji). vycitave otazky zadnemu bohu neklademe. zadne takove otazky „proc“ si ani sobe neklademe (aspon tak, jak je Sokol vtipne formuloval).

    stejne tak bych mohl napsat „V náboženství je vždycky kus osobního zklamání“ (trpim, jsem smrtelny a hrisny, stejne jako ostatni – jsem zklaman sam sebou a svetem, ve kterem ziju, ale nastesti me hodny buh spasi).

  5. Petr Tomek

    Paradox je, že uvádí jako důvody k ateismu to že žijeme v bezpečí. Podívejte, vezmu Sokolovo tvrzení:

    „Pro tyto „praktické ateisty“, kteří o Bohu a náboženství vůbec nepřemýšlejí, to asi platí. Je to ostatně docela přirozený lidský postoj a nemusí v něm být nic nepřátelského. Je běžný hlavně tam, kde lidé žijí vcelku bezpečně, jsou se svým životem spokojení, žádné velké utrpení jim nehrozí a nic víc ani nečekají.“

    Teď jej převedu do toho co tím vlastně říká o věřících:
    „Víra je nepřirozený lidský postoj, vznikající jako reakce na prostředí prostředí, kde jsou lidé vystaveni nebezpečí, jsou nespokojeni se svým životem, hrozí jim velké utrpení a doufají v lepší budoucnost.“

    Možná to není úplně přesné, ale vlastně bych se pod takové tvrzení mohl podepsat. Ostatně moje zkušenost opravdu odpovídá předpokladu, že se na náboženství dávají lidé hlavně v okamžicích životních krizí.

  6. Sam

    http://www.katyd.cz/ostatni/v-ateismu-je-vzdycky-kus-osobniho-zklamani.html
    Heh, je sranda, že prof. Sokol v tom rozhovoru úplně ignoruje hromadu různých jiných (světových) náboženství.
    Jako kdyby žil ve světě, kde jsou jenom věřící (=křesťané) a ateisti. To zhruba platilo do 19. století. Tehdy v Evropě byli fakt jenom křesťané a hrstka ateistů. Kdesi hrozně daleko v Africe a Asii byly hordy nějakých nekulturních „pohanů“, kteří stejně akorát čekali, až je misionáři obrátí na jedinou správnou víru.
    Je to tak, vážení přátelé. Když si uvědomíte, že na světě je mnoho různých náboženství, tak se potom mnoho výroků od Váchy, Halíka či Sokola rozpadne na prach.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *