Církevní restituce: poslanci se v roce 1992 báli, že otvírají pandořinu skříňku

Autor | 14.08. 2012

V devadesátých letech probíhaly restituce. Jednou formou, kterou asi všichni pamatují byly restituce fyzickým osobám. Ty měly podobu obecného zákona, kdy každý občan měl právo za určitých okolností požádat o majetek, který mu byl komunisty zabaven.

K restitucím právnických osob přistupovali zákonodárci opatrněji z pochopitelných důvodů.  Často je velmi těžko prokazatelná historická kontinuita a nástupnictví právnických osob. Firmy, organizace a církve prostě tehdy mohli mít zcela jiné majitele, podílníky a členy, než mají dnes. To že se ta organizace stejně jmenuje ještě neznamená, že je skutečným nástupcem organizace původní.

K ilustraci můžeme použít jistě běžnou situaci, ke které bude docházet, během připravovaných restitucí. Nastanou případy, kdy děti člena tehdejší církve, které byl zabaven majetek jsou dnes bez víry a vrací majetek dětem těch, kteří ho zabavovali jejich rodičům! To nebude vzhledem k počtu členů tehdejších a dnešních církví žádnou výjimkou.

Proto restituce právnickým osobám probíhali výlučně několika výčtovými zákony, kde se jednotlivé majetky posuzovali případ od případu. Jistě zajímavou se v tomto ohledu jeví diskuze poslanců v roce 1992, kdy diskutovali navrácení majetku Červenému kříži:

Poslanec J. Vild: … také souhlasím s obsahem tohoto návrhu zákona, ale mám obavy z toho, že přistupujeme k restitucím majetku některých právnických osob. … Tím se vůbec nemění smysl tohoto zákona, pouze změnou formulace říkám, že chceme podpořit Československý červený kříž, k jeho činnosti mu dáváme majetek, který je zde navržen, ale neprovádíme restituce právnických osob.

 

Poslanec K. Stome: … a poslední část je částí restituční, kterou se zákonným způsobem, obdobně jako tomu bylo v zákonu o navrácení majetku řádům a kongregacím Arcibiskupství olomouckému, vrací majetek, tak zde Červenému kříži se vrací asi pětina objektů, které mu náležely před tím, než mu byly v průběhu kritického období po roce 1948 odebrány.

Zde se nabízí otázka, proč jsme veskrze užitečné organizaci Červeného kříže vrátili pětinu objektů, ale k církvím se chováme, jako bychom jim měli vracet vše. To snad proto, že jejich členové věří v nadpřirozené bytosti?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *