Hovory o ateismu se Slávkem Černým – část II.

Autor | 14.08. 2012

Vidíte to hledání Boha, že to je taková potřeba lidský psychiky?

Myslím si, že ta víra, víra v boha, nebo nějaký to náboženství, tak je asi jedna z věcí, která je lidem universální. To znamená, že nějaký náboženství, nebo víru v nadpřirozený bytosti mají lidi po celým světě. Že by se těžko našla nějaká kultura, která by to náboženství neměla. Takže je to asi nějaká lidská přirozenost si tam to vysvětlení dávat. Ty odpovědi.

Jak to děláte vy?

Já ty odpovědi taky hledám, pokud mám nějakou chvíli času. Zajímám se o ty věci. Nejsem filosof. Často narazím na nějakou hranici, kterou si uvědomuju a za kterou už nechci jít, z hlediska nějakýho svýho zaměření. Nemůžu znát všechno, když to takhle řeknu. Příklad. Zajímal jsem se o to, jak vznikla Bible a jak v podstatě ji sepsali. Různý náboženský disputace o tom, co to vlastně znamená – ta která pasáž, ta biblická kniha.

Proč vás to zajímalo?

V podstatě asi z toho důvodu, že má žena je věřící a já jsem si potřeboval vnitřně ujasnit, co to to křesťanství je. A nějak se o tom víc dozvědět o tom jejím náboženství. Tak abych ji trošku pochopil. Prostě zaujmout nějaký postoj. Bavili jsme se o křtu našeho syna, bavili jsme se o svatbě v kostele. Tak mě ty věci zajímaly.

A na co jste přišel?

Hlavně jsem narazil na takovej limit, že když už jde člověk dostatečně do hloubky, tak se tam probírají různý významy slov a abych byl schopnej to pochopit, tak bych musel třeba studovat starověkou řečtinu. To už jsem si řekl, že je limit, do čeho jít nechci, že mám jinou práci, mám rodinu. A přeci jen chci ten svůj čas věnovat něčemu jinýmu. Takže to byl takovej moment.

A na co jsem přišel při studiu Bible? Bible je podle mě úžasná kniha, která popisuje… Těžko o ní mluvit jako o jedné knize, protože ona má spoustu částí, který vznikly v různých dobách. Ale určitě je to úžasná kniha v tom, že přináší nějaký svědectví o naši historii, o naší kultuře o tom, jak jsme se vyvíjeli. Ale myslím, že je to veskrze lidská kniha.

Křesťané, nebo žide tvrdí, že ta kniha byla někým inspirována. Že byla nějakým způsobem inspirována. Takže vlastně ti lidé nepsali jakoby ze sebe, ale psali pod nějakým diktátem. Vy odmítáte, že něco mimo nás existuje? Nějaká inteligentní bytost nebo energie nebo něco co nás ovlivňuje z vnějšku?

To je těžká otázka, ale poměrně obvyklá, co se lidi ptají ateistů, jestli vyloženě odmítám. Já bych to až tak striktně neformuloval. Já si myslím, že v současné době je ateismus poznání, že nemáme žádný věrohodný vědecký důkaz, že něco takového existuje. Že nemáme důvod věřit v to, že něco takového existuje. Pokud existuje bůh, nějaký bůh, jehož existenci prostě vyloučit nemůžu. To by byl asi nesmysl. Tak my jako lidé kolem sebe nevidíme známky toho, že něco takového jako bůh existuje.

A vy nemáte žádnou osobní zkušenost s tím, že něco jako bůh existuje. Vy jste se nikdy nedostal do situace, že kdy jste dělal něco a ani jste nevěděl proč to děláte? A přitom, jako by vás někdo vedl.

Myslím si, že v takové situaci jsem poměrně často a spousta lidí dělá spoustu věcí, aniž by věděli, proč ty věci dělají. Když se na to člověk podívá trošku z nadhledu, tak jsme v podstatě stejný tvorové, jako jsou jiný zvířata na této planetě. Máme svý silný stránky, máme svý slabý stránky. Máme nějaký vzorce chování a jsme stejný individuality. A stejně tak je to třeba u opic u delfínů. Takže se nám jako lidem třeba trochu líp vyvinulo to analytický myšlení. Gepardi jsou zase nejrychlejší na světě. Takže každej máme svoje. Ale nemyslím si, že stojíme nějak principiálně výš, než ty ostatní zvířata. A co se týče toho chování, tak jsme se tak prostě vyvinuli a chováme se jako lidé. Nevěřím příliš na to, že ten rozum je tak silnej, že nás dokáže ovlivnit a svést nás úplně pryč z toho chování se jako lidé.

Ale rozum dělá jen to, co rozumí a to, co ví. Ale proč člověk dělá něco, co mu rozum ani nedoporučuje?

To jsem se snažil říct, že my většinu věcí děláme tak, co nám rozum v podstatě nedoporučuje. Většinu věcí děláme to, co nám říká nějaká intuice, naše vrozený chování, naše pudy, reflexy. Snažíme se vzít ty naše predispozice a nějak reagovat s prostředím a ten rozum je až taková ta třešnička na dortu, která může třeba něco ovlivnit, dává nějakou zpětnou vazbu, ale není to nic principiálně odlišnýho, od toho, jak se třeba chovají šimpanzi. Ti dokážou počítat, sčítat, násobit. Kteří dokážou mít slovní zásobu několik stovek slov. Tak si myslím, že tam není principiální rozdíl. Kvalitativní možná jo, ale principiální ne. Tak ptát se proč dělá šimpanz zrovna to, co dělá? No protože je to šimpanz. Proč děláme my lidi ty věci? No protože jsme lidi.

Dostal jste se někdy do situace, kdy jste si říkal: „Tak já se snad začnu modlit“?

Tak určitě jsem o tom hodně přemýšlel. Měl jsem i období, kdy oni ti křesťané často říkají, že stačí toho boha přijmout. Pustit ho k sobě a říct si, on existuje, a najednou se to stane. Takže jsem si řekl, že jsme zvědavej člověk a nemám jak jinak to vyzkoušet, tak to vyzkouším. Tak jsem si řekl, že fakt chci v toho boha věřit a budu v toho boha věřit. Tak jsem to zkoušel. Dokonce mi to vydrželo několik měsíců. Bral jsem to skutečně vážně, tak jsem sám sebe i trochu překvapil. Já jsem si myslel, že mě bude bližší třeba takovej ten protestantskej přístup k tomu křesťanství. Takový to zkoumání té Bible. Nakonec mně byl bližší ten katolickej přístup, ten trošku tajemnej přístup k tomu bohu; rituální. Cítil jsem, že i když se jako snažím, tak je to jako to, co se děje, ten rozum mi říkal: „Ty tomu fakt jako nevěříš.“ Tak po pár měsících to skončilo, no.

Takže jste spíš racionální člověk? Řídíte se hodně rozumem?

Myslím si, že jsem spíš racionální člověk. Určitě, no.

1. část rozhovoru

3. část rozhovoru

4.část rozhovoru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *