Náboženství není základem kultury. Kulturní konstantou jsou vědomosti a poznání.

Autor | 30.08. 2012
Hinduistický svátek

Hinduistický svátek / autor: Paul Raj

Jeden z častých argumentů pro tvrzení, že je náboženství pro společnost nezbytné zní:

Náboženství je kulturní konstanta. Každá společnost, která kdy existovala měla náboženství.

V tom tvrzení je mnoho mlčky předpokládáno a mnoho ignorováno. Když pomineme to, že se představy boha či bohů v různých kulturách natolik rozcházejí, že jim zůstává vlastně jenom označení „bůh“, přehlédneme, že se úsudek vztahuje i na kultury, které již neexistují a náboženství u nich dokázat nemůžeme, zůstane ještě jedna vážná výtka: náboženství je komplex věrouky, jednání, symbolů a představ.

Věrouka je něco, čemu je třeba pro správné fungování v určité společnosti věřit. Obsahuje věci racionální, iracionální (takové které nevycházejí z rozumu, například způsoby navození prožitků) i skutečně antiracionální (tj tvrzení která jsou s rozumem a poznáním v naprostém rozporu). U nejstarších náboženství věrouka obsahovala často  vysloveně praktická ponaučení:

Jen jednomu se svěř,
jinému ne,
tajemství tří šeptá tráva.

V noci nevstávej,
leč na výzvědy,
neb na skryté-li musíš místo.

Den před večerem nechval
a ženu,dokud spálena není.
Meč chval,až ho vyzkoušíš,
a děvče,až se vdá,
led,až jej přejdeš,
a pivo po vypití.

Odin a jeho kůň Sleipnir vjíždí do Vallhally

Odin a jeho kůň Sleipnir vjíždí do Vallhally

To jsou citace z Hávamálu, tedy sepsané „výroky Ódinovy“ – základní poučení pro vzorného Vikinga. V jiných kmenových „učeních“ se najdou návody na rybaření, pěstování obilí, přípravu šípového jedu, stavbu domu a lodě.

Jsou to oddělené návody které dohromady nedávají žádnou ucelenou představu o světě. Proto jsou jaksi volně rozptýlené v „nadpřirozeném vysvětlení“. V kmenových věroukách se nedá mluvit o tom, že by nadpřirozeno plnilo funkci „boha mezer“ spíše je to spousta náboženské omáčky s několika „oříšky“ skutečného poznání.

Když bychom si ale položili otázku, které ze znalostí takové věrouky byly pro přežití kmene, národa nebo civilizace nezbytné, nebude to víra v nadpřirozené bytosti a jejich schopnosti ale praktické návody a poznatky, které jsou v nich zabalené.

Lidovou obdobu známe samozřejmě i my od nás, klasická mnemotechnická pomůcka pro zemědělce jsou pranostiky:

Na svatého Longina práce v poli začíná.

Přesvědčení, že existuje bůh který se proměnil v lososa, nebo jiný se sloní hlavou, nemá žádný přímý vliv na to, jestli je některá kultura životaschopná nebo není. (Dogmata z takového přesvědčení vyvozená ale mohlo životaschopnost kultury výrazně snižovat.) Kdybychom dokázali přimět Indy a Vikingy aby si své bohy prohodili, nestalo by se vlastně nic. Podobně by se nic nestalo, kdyby některý bůh z jejich panteonu náhle zmizel. Ostatně to se stávalo v historii často. Když ale zmizí jediná opravdu nutná informace například o pravidelnosti záplav, zpracování kovů, nebo době tahu lososů, může to kulturu existenčně ohrozit.

Neměli bychom tedy za konstantu kultury namísto náboženství považovat spíše poznání?

Zdroje: Wikipedia: náboženstvíHávamál – Výroky Vysokého, Paul Ray

15 thoughts on “Náboženství není základem kultury. Kulturní konstantou jsou vědomosti a poznání.

  1. Šriber

    Ateismus je původní stav – člověk se jím rodí, věřícím se musí stát. Tenhle fakt přebije tu jejich konstantu i kdyby byla pravdivá…

  2. Tokamak

    Že se člověk rodí jako ateista? To je podle mě blbost. Z několika důvodů. Ateistou může být tehdy, pokud zváží to, co pozoruje, a na základě toho, co vypozoroval, je buď ateistou nebo věřícím. Ateismus je totiž stav, kdy se člověk pro tento stav rozhodne. Když se člověk narodí tak v otázce jeho života stojí dvě volby: ateismus nebo neateismus. A to ve stejné rovině.

  3. Habro

    ked sa clovek narodi, vobec mu nenapadne rozmyslat o tychto veciach, az spolocnost ho do toho tlaci… nechapem preco… je to akoby cudzi ludia stali pred zavretou garazou a hadali sa, ake auto, a ci vobec nejake je vo vnutri… a mozno tam ma skusobnu nejaka kapela… objavili sa mnohi, co tvrdili, ze vedia, co je v garazi, mnohi, ktori sa dokonca vydavali za majitelov garaze, ale ja hovorim, ze kym su dvere zavrete tak sa tym jednoducho nebudem zaoberat, lebo v tom nevidim vobec ziadny zmysel… nepotrebujem si predstavovat boha Dia, ak nerozumiem ako funguje blesk… tiez celkom nerozumiem, ako funguje TV… staci mi priznat si, ze tomu nerozumiem…

  4. Petr TomekPetr Tomek Post author

    Myslím, že se tu setkávají dvě představy o ateistech. První je že ateismus je už sám o sobě nějaký druh světonázoru. Tedy že nejprve musíte něco vědět a na základě poznatků zaujmout svůj postoj. To odpovídá zhruba hnutí „Nových ateistů“, jenže v jejich případě už začíná jít opravdu o filosofický směr.
    V druhém případě vycházíte z představy ateisty jako toho kdo nevěří na boha(hy), což je původní význam slova bezbožník-ateista.
    Člověk nemusí nic vědět o věci na níž nevěří, stejně jako třeba já neznám spoustu kmenových mytologií, jejichž znalost mi připadá zbytečná. Přesto jsem vůči nim ateista.
    V tom druhém smyslu je samozřejmě ateistou každé novorozeně, protože není věřícím teistou. Dokonce je to jeden z důvodů, proč se tvrdilo že nepokřtěné děti jdou do pekla nebo musejí procházet očistcem.

  5. protestant

    Původní význame a-teista tedy bez-božník je to, že koná bez boha, ne že v něj nevěří.

  6. Petr TomekPetr Tomek Post author

    Ateismus bylo obvinění, neznamená že dotyčný koná bez boha, ale že nevěří v bohy občiny. Ten pojem se totiž vztahuje k starověkému Řecku, kde byla nevíra v místní bohy zločinem proti obci. Zopakujte si životopisy Anaxagora, Sókrata, Theodora Atheisty, Prótagóra…

  7. Slávek ČernýSlávek

    Nad článkem jsem trochu popřemýšlel a dost ho nechápu. Existuje vůbec konstanta kultury? Podle mě se kultura furt mění, včetně toho poznání a náboženství

    Vědomosti, poznání, náboženství, ale i dalších dvacet věcí potom tvoří právě tu kulturu národa, tlupy nebo společenství.

    Možná jsem to ale jenom nějak nepochopil.

  8. Petr TomekPetr Tomek Post author

    Znamená to, že kultura vždy potřebuje určitý souhrn poznatků aby mohla existovat v určitém prostředí. To že se poznání a množství vědomostí vyvíjí (zvětšuje a upřesňuje) není tak podstatné, jako to, že musí jít vždy o skutečné poznatky. To že každá kultura potřebuje pro život v různých prostředích různé znalosti neodporuje základnímu principu. V tom smyslu je konstanta to, že každá společnost potřebuje k přežití nějaký souhrn reálných aplikovatelných (v podstatě vědeckých) poznatků.
    Jinými slovy: Teprve když lidé nahromadí dostatek zkušeností, který jim umožní nějakou lokalitu trvale osídlit, může tam vzniknout kultura.
    Nahromaděním rituálů a pověr (např modlením) – neaplikovatelných dovedností – k tomu nedochází.
    Konstantní je tedy to že každá společnost (která existuje) nějaký takový souhrn poznatků má.

  9. Slávek ČernýSlávek

    Petře, teď to teda asi už chápu. Náboženství je volitelná složka kultury, soubor vědomostí povinná.

  10. Colombo

    Hmm, krásně se mi k tomu hodí memetická teorie a analogie kulturní a genetické evoluce.

    V genetické evoluci se hromadí nepotřebný materiál a jeho nárust zatěžuje buňku.
    V memetické evoluci se také hromadí nepotřebný materiál (prováděné nefunkční rituály v rámci funkčních postupů — ubírá energii). Hromadění tohoto materiálu zatěžuje organismus. Jsou vyvinuté reparační mechanismy?

  11. Arkande

    To je možná důvod proč jsou děti pokřtěny takřka ihned po narození.
    Ani chvilku ateistou 🙂

  12. Petr

    Ateismus – kontra teismus. Tak jednoduše rozdělují lidi především komunisté. Spisovatel Karel Čapek ve své stati „Proč nejsem komunistou?“ zase rozdělil lidi ve vztahu ke komunismu na tři skupiny – komunisté, nekomunisté a antikomunisté. Ve vztahu k náboženství tedy jasně chybí adekvátní druhý stupeň a to proto, že komunisté měli a mají jen černobílé vidění světa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *