Obscénní jako rakovina: Komentář ke knize Christophera Hitchense Mortality – Smrtelnost

Autor | 03.09. 2012
Christopher Hitchens: Mortality

Christopher Hitchens: Mortality

autor: Vladimír Vodička

Když v září 2010 Christopher Hitchens publikoval pro web Vanity Fair článek „Topic of Cancer“, bylo to vůbec jeho první veřejné ohlášení, že má rakovinu jícnu. Od té doby pak uplynulo devatenáct měsíců toho, co v úvodu zmíněného článku charakterizoval jako „vstup do neznámé země – s rovnostářským duchem, válečnickými metaforami a tvrdými smlouváními lidí majících rakovinu.“ Právě oněch devatenáct měsíců stavu, v němž „rakovina bojovala s ním, nikoliv on s ní“, populární Hitch zaznamenal v souboru esejů, který 25. srpna 2012 posmrtně vyšel pod titulem Mortality. S cynismem, štiplavostí sobě vlastní, ironizací sebe sama a především realistickou výpovědí bez příkras se Christopher Hitchens svým čtenářům „vrací“ nejen jako brilantní spisovatel, ale především jako neúnavný bojovník.

Zřejmě nejlépe Hitchensův zápas s rakovinou popsal v předmluvě ke zmíněné knize Graydon Carter, když napsal:

Perhaps in the back of his mind he knew that his time on the stage would end in the second act, and he was racing to get it all in, and to get it all out. (s. 12)

Myšlenky člověka který zná datum své smrti

Je to přesně ta neúnavná a neutuchající snaha, která nejlépe popisuje obsah a neopakovatelný styl, s nímž Christopher Hitchens popisuje stavy, myšlenky a neskrývané emocionální vypětí, jež čtenáře přiměje jakoby samozřejmě vnímat stav nemocného rakovinou. Stav, k jehož popisu sice autor využívá četné metafory (Město tumoru, obscénní jako rakovina, cesta do neznámé země, ontologie jako onkologie apod.), aby zároveň zcela syrově servíroval záznamy o průběžném zvracení v přestávkách mezi vystoupeními v době, když již měl rakovinu diagnostikovánu, je zachycen typicky Hitchensovým stylem a přístupem k životu:

I would not cancel these appearances or let down my friends or miss the chance of selling a stack of books. I managed to pull off both gigs without anyone noticing anything amiss, though I did vomit two times, with an extraordinary combination of accuracy, neatness, violence, and profusion, just before each show. This is what citizens of the sick country do while they are still hopelessly clinging to their old domicile. (s. 16)

Uvědomění si pošetilosti s jakou se upínal k dalším léčebným procedurám nebo trpkost ironie, s jakou mu byly nabízeny modlitby či vlídná a povzbuzující slova jeho blízkých, převážně ateistů, se mísí s glosami a narážkami na jeho oblíbená díla či autory. Ani v nemocnici nepřestával číst a psát. Ostatně hrůza z toho, že mu rakovina znemožní psát, je v knize zmíněna několikrát, stejně jako úzkost ze stavu, v němž postupně přicházel o svůj hlas:

Deprivation of the ability to speak is more like an attack of impotence, or the amputation of part of the personality. To a great degree, in public and private, I “was” my voice. (s. 43)

Hitch ve své knize nabízí pohled člověka, který si váží slov přívětivých, přestože sám tuší a ví, že toto jeho vystoupení, kdy se pohyboval mezi různými druhy vyšetření, byl průběžně hospitalizován a konzultoval např. s Francisem Collinsem nové medicínské postupy, je jeho posledním a nevyhnutelně se blíží až ke stavu, kdy přestane existovat. Právě popis těch momentů, v nichž zaznamenává zodpovědnost dodávat naději nejen sobě, ale především pak svému nejbližšímu okolí, jsou těmi nejvýraznějšími momenty celé knihy. Zároveň ale nepostrádají typické jízlivosti namířené vůči jemu samému od odpovědí na otázku, jak se mu daří – „trochu brzy to říct“ až po „zdá se, že mám rakovinu“. Poplatné popisované skutečnosti jsou například Hitchensova opakující se povzbuzování nemocničního personálu, kdy se nedařilo při odběrech dílčích tělních tekutin dostat z jeho těla to, co bylo pro další vyšetření a léčbu potřebné.

Vyrovnaný s realitou

Bojovnost, se kterou se Hitchens snažil rakovině vzdorovat, působí naprosto výjimečně a realisticky, zároveň ale cynicky a smířeně:

My father had died, and very swiftly, too, of cancer of the esophagus. He was seventy-nine. I am sixty-one. In whatever kind of a “race” life may be, I have very abruptly become a finalist. (s. 17)

Nebo:

To the dumb question “Why me?” the cosmos barely bothers to return the reply: Why not? (s. 19)

Otevřenost výpovědí o rakovině a životě s ní asi nemohla být v Hitchensově podání jiná. Upřímnost, s jakou se nevyhýbá jakémukoliv aspektu, ať už se týká vyrovnávání se s postupným scházením sebe sama (těla) nebo pocitů, které se u něj objevovaly, je obdivuhodná, ale u Hitchense nepřekvapuje:

Cancer victimhood contains a permanent temptation to be self-centered and even solipsistic. (s. 40)

Či o něco metaforičtěji:

The citizens of Tumortown are forever assailed with cures, and rumors of cures. (s. 32)

Realistické detaily

Tak Christopher Hitchens popisuje náročnost stravování, opakované zvracení, přijímání namíchaných chemických koktejlů, melancholii a trpkost zjištění, že jeho geny nejsou dostatečně „bělošské“, aby u něj mohla být využita nově objevená metoda využívající imunitních buněk nebo nemohoucnost brzdící snahy o jakoukoliv samostatnost pohybu nebo kompletní utlumení životních funkcí včetně libida:

I feel upsettingly denatured. If Penélope Cruz were one of my nurses, I wouldn’t even notice. In the war against Thanatos, if we must term it a war, the immediate loss of Eros is a huge initial sacrifice. (s. 20)

Hitchensův způsob podávání prožitků ve stavu onemocnění rakovinou ale nepostrádá kromě výše uvedeného i krátké exkurze do odborné problematiky. To je jedna z věcí, která může jeho texty obecně činit poměrně těžko přístupnými. Kdo ale jeho psaní zná podrobněji, ví, že Hitchens byl prostě takový. Neustále četl, zajímal se o dění okolo sebe ve společnosti i vědě se nebránil novým a novým poznatkům a myšlenkám. O vlastním onemocnění se rovněž snažil zjistit co nejvíce, motivovala jej mimo jiné myšlenka, že ať už zemře či přežije, může jeho příklad posloužit k rozvoji boje s rakovinou a to pro něj nebylo zanedbatelné.

Postoj ateisty

Christopher Hitchens dokázal být naprosto nekompromisní a neústupný, památná je např. jeho destrukce Mos Defa v show Billa Mahera stran Bin Ládina, tu stejnou urputnost a neústupnost uplatňoval i vůči sobě, když bez jakékoliv idealizace čelil holé skutečnosti vlastní nemoci a nevyhnutelnosti smrti. Zároveň ale nepopírá, že byl naprosto smířen – vzdát se v debatě bylo pro něj nemyslitelné, ustupovat bez boje nehodlal ani v případě rakoviny. Vysmíval se však jakýmkoliv nevědeckým a pseudovědeckým pokusům léčby, což výborně glosoval v případě modliteb za jeho osobu:

The man who prays is the one who thinks that god has arranged matters all wrong, but who also thinks that he can instruct god how to put them right. Half-buried in the contradiction is the distressing idea that nobody is in charge, or nobody with any moral authority. The call to prayer is self-cancelling. (s. 27)

Hitchens o sobě prohlašoval, že není toliko ateista jako spíše anti-teista. V Mortality najdeme celou řadu zmínek o blouznění věřících upínajících se ke spáse, bohu a možnosti záchrany, pokud jedinec je dostatečně poslušným členem stáda. Ani jako umírající ve finálním stádiu onemocnění nakonec nezavdal na sebemenší pochybnosti o části veřejností hypostazované konverzi na smrtelné posteli:

Note, then, that Christianity insists on the absolute dependence of its flock, and then only on the offering of undiluted praise and thanks. A person using prayer time to ask for the world to be set to rights, or to beseech god to bestow a favor upon himself, would in effect be guilty of a profound blasphemy or at the very least a pathetic misunderstanding. It is not for the mere human to be presuming that he or she can advise the divine. (s. 29)

Anebo o kousek dále:

Beyond that minor futility, the religion which treats its flock as a credulous plaything offers one of the cruelest spectacles that can be imagined: a human being in fear and doubt who is openly exploited to believe in the impossible. (s. 30)

Konec skvělého spisovatele

Ačkoliv je možné obdivovat se Hitchovým popisům, myšlenkám a narážkám, jeho erudovanosti, schopnosti formulovat své postoje jasně, břitce a bez politicky korektního balastu, neměli bychom zapomínat na to, že tento anti-teista byl vynikající řečník, ale především pak brilantní spisovatel. Ač hospitalizován a stižen smrtelnou nemocí v posledním stádiu, nikdy se nehodlal vzdát právě psaní. V Mortality se pozornější čtenář může setkat s obraty nebo příměry a příklady, které bylo u Hitche možné zaznamenat již v minulosti, kdy u něj ještě rakovina nebyla diagnostikována, to však nic neubírá na jeho stylu a bystrosti. Christopher Hitchens byl především spisovatel a to spisovatel s těžko napodobitelným stylem, protože um psát, psát srozumitelně a ostře tak, jak to dokáže jen málokdo, se u něj snoubil s rozhledem a výřečností těžko opakovatelnou. Žádné téma či oblast lidské činnosti a zájmů mu nebyly natolik cizí, aby o nich nedokázal napsat s erudicí, vtipem a hlavně rozhledem (stále mě fascinují lidé, kteří umí recitovat pasáže z literárních děl ve chvíli, kdy se to perfektně hodí a Hitch byl právě takový, vzpomeňme rovněž jeho podstoupení waterboardingu). Proto by nemělo překvapovat, že ani rakovina, vlastní onemocnění rakovinou nebylo výjimkou. Je věčná škoda pro něj a pro čtenáře, že se jednalo o téma poslední. „Contrarian“ („rebel bez příčiny“, „opozičník“, možná ještě „rozervanec“) až do posledního dechu. Nebo spíše do posledního písmene?

Christopher Hitchens, Mortality (London: Atlantic Books, 2012, ebook).

Další zdroje:

Christopher Hitchens, Bůh není veliký: jak náboženství všechno zničí, trans. Jiří Martínek (Praha: Metafora, 2009).

Christopher Hitchens, Hitch 22 (New York: Twelve, 2010).

Christopher Hitchens, Arguably. Essays by Christopher Hitchens (New York: Twelve, 2011).

Christopher Hitchens, „Tumortown“, online in Vanity Fair, November 2010

Video: Christopher Hitchens Remembered by Vanity Fair

One thought on “Obscénní jako rakovina: Komentář ke knize Christophera Hitchense Mortality – Smrtelnost

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *