Sam Harris: Život bez svobodné vůle

Autor | 18.09. 2012
Photo by h.koppdelaney

Photo by h.koppdelaney

Sam Harris je známý neurovědec a ateista. O jeho poslední knize Free Will, jsme informovali v březnu. Harris zastává názor, že svobodná vůle je jen iluze. Nyní na svém blogu zveřejnil kratší esej Life Without Free Will, ve které hledá odpovědi na praktické otázky života bez svobodné vůle.

If we cannot assign blame to the workings of the universe, how can evil people be held responsible for their actions? In the deepest sense, it seems, they can’t be. But in a practical sense, they must be. I see no contradiction in this. In fact, I think that keeping the deep causes of human behavior in view would only improve our practical response to evil. The feeling that people are deeply responsible for who they are does nothing but produce moral illusions and psychological suffering.

Jako příklad, kdy svobodná vůle nijak neovlivní naši praktickou reakci na bezprostřední hrozbu, uvádí Harris příklad rozzuřeného medvěda, který se na vás řítí přes sousedův trávník. Situaci a vaši reakci jistě v několika aspektech změní, když medvěda zaměníme za velikého muže s nožem v ruce, ale určitě to nebude tím, že v hlavě toho chlapa bude existovat něco, jako svobodná vůle.

Harris potom popisuje, jak vědomí toho, že svobodná vůle je jen iluze a ve skutečnosti neexistuje, dokáže reálně zlepšit zvládání traumat. Iluze svobodné vůle potom může skutečně chybět jen tomu, kdo rád zažívá pocity nenávisti a odplaty. Nám ostatním tato vědomost naopak pomůže se těchto traumatizujících pocitů zbavit a soustředit se na minimalizaci způsobených škod.

 I’m still capable of feeling hatred, of course, but when I think about the actual causes of a person’s behavior, the feeling falls away. It is a relief to put down this burden, and I think nothing would be lost if we all put it down together. On the contrary, much would be gained. We could forget about retribution and concentrate entirely on mitigating harm. (And if punishing people proved important for either deterrence or rehabilitation, we could make prison as unpleasant as required.)

20 thoughts on “Sam Harris: Život bez svobodné vůle

  1. Petr TomekPetr Tomek

    Myslím, že filosofování kolem svobodné vůle je největší chyba dnešních filosofujících přírodovědců. Když bychom zašli v té úvaze ad absurdum, neměl by smysl žádný z jejich článků, ale ani dialog, politika, justice nebo policie. Vlastně by ztratila důvod i například řeč. Sam Harris sám přiznává, že mezi teorií a realitou vidí rozpor, jenže zároveň říká, že ho nevidí. Vím, že tenhle názor je mezi přírodovědci oblíbený, ale nemyslím si že je to pro dobro věci.
    Jakmile odstraníme svobodnou vůli, nebo spíše její ideu, vyvoláváme z historie ideu osudu a zároveň oprávněnost věštectví.
    Je přitom dost pravděpodobné, že idea svobodné vůle bude časem nahrazena nějakou sofistikovanější hypotézou, nebude to ale hypotéza v níž nezáleží na přítomnosti.
    Já jsem přesvědčen, že člověk je nakonec výsledkem nejen vnějších vlivů a genetických předpokladů ale také toho jak působí sám na sebe a jak směřuje svůj vývoj. Jde to mnohem více ztuha, než si většina lidí myslí, ale určitě to jde (tolik mé přesvědčení).

  2. protestant

    Má to i jiné důsledky. Neexistence svobodné vůle staví diskuzi ateisté vs. věřící do roviny zbytečného žvanění, protože je předem dáno kdo kým bude a nikdo s tím není chopen nic udělat.

  3. Slávek ČernýSlávek Post author

    Petře, nejsem si úplně jistý, jak ta otázka svobodné vůle souvisí úzce s ateismem, kromě těch osobních vazeb. Ale třeba takový Dennett je zastáncem svobodné vůle. Podle mě je to spíše o definici, ale můžeme se o tom pobavit. Působení sám na sebe ti žádnou svobodnou vůli ale nedává. Jednalo by se o jednoduchou nebo komplikovanější zpětnou vazbu, které jsou schopny i relativně prosté počítačové programy, třeba viry.

    Já se na základě evidence spíš přikláním k neexistenci svobodné vůle, protože přesně nevím, co si pod tím mám představit. Takže otázka: Co je to podle tebe Svobodná vůle ? Pokud tím myslíš nějakou formu zpětné vazby (ovlivníš své chování, přeprogramuješ se), proč to nazývat svobodnou vůlí?

    Protestante , z tohoto úhlu pohledu je potom zbytečné cokoliv, nejen tyto diskuze.

    Podle mě potom otázka determinismu je oddělená. Takže máme tři otázky: 1) existuje svobodná vůle a co to vlastně má být?
    2) jaké má její případná neexistence důsledky?
    3) je vše předem dáno, nebo je světu inherentně vlastní náhoda?

    Jestliže jste přesvědčeni o existenci Svobodné vůle, potom otázky 2 a 3 pro vás nemají smysl.

  4. Petr TomekPetr Tomek

    Myslím, že to dost vysvětluji v článku. Jde o to, že nemáme svobodnou vůli, jako auto rozjeté určitým směrem nemá stejnou možnost se pohybovat kamkoli. Na druhou stranu razantní odmítnutí svobodné vůle svádí k opačnému extrému, což jsou různé druhy determinismů. Podle mě nemáme svobodnou vůli v rámci oné absolutní představy jaká je definována třeba na Wikipedii (http://cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%A1_v%C5%AFle) ale určitý prostor k manévrování máme. Je sice mnohem omezenější, než bychom si chtěli myslet, ale je tam.

  5. Petr TomekPetr Tomek

    „Působení sám na sebe ti žádnou svobodnou vůli ale nedává. Jednalo by se o jednoduchou nebo komplikovanější zpětnou vazbu, které jsou schopny i relativně prosté počítačové programy, třeba viry.“

    Vůle v tomto případě předpokládá rozum.

    „Pokud tím myslíš nějakou formu zpětné vazby (ovlivníš své chování, přeprogramuješ se), proč to nazývat svobodnou vůlí?“

    Nejsem schopen plně změnit své chování v řádu sekund nebo hodin, jsem ale schopen ovlivňovat své budoucí reakce a postoje. Protože jde o volní jednání, je relativně svobodné, jen závislé na čase.

  6. Slávek ČernýSlávek Post author

    Petře, vezměme to konkrétněji. Souhlasíš s tím, že veškeré lidské uvažování a rozhodnutí vychází z elektrochemických procesů, které se odehrávají v lidském mozku a těle? Nebo předpokládáš existrenci nějaké jineé entity?

  7. Petr TomekPetr Tomek

    To samozřejmě předpokládám, jenže ono z nich jen nevychází, také je iniciuje. I když by se dalo říci, že myšlenky mají v mozku fyzickou podstatu, je tomu zároveň naopak. Z určitého pohledu lze říci že při myšlení není žádný rozdíl ani rozpor mezi „duchem“ a „hmotou“. Tj nemůžeme určit co je při myšlení primární a co sekundární. V důsledku je to jedno i kdybych předpokládal existenci jiné entity, protože by se tím problém nezměnil.

  8. Slávek ČernýSlávek Post author

    OK, takže tvé uvažování, což jsou děje v tvém mozku, iniciuje jiné děje v tvém mozku. Na tom se shodneme, ale co dál?

    Je úplně jedno, co je primární, co sekundární nebo terciální. Všechno jsou to jen pochody v tvém mozku, které v některých případech vyvolají další pochody atd.

    Některé z těch dějů jsou pak to, co nazýváme vědomí a kdy jsme si těch dějů vědomi. Jak ty říkáš, jedná se o rozum – vědomí, což je jistá forma zpětné vazby, která je v mozku zabudovaná.

    Jediné, co ovlivňuje to, jak se chováme a jak se rozhodujeme je naše genetická výbava (startovací podmínky) a prostředí ve kterém vyrůstáme. Do prostředí potom můžeš počítat i naše tělo vč.mozku. Nic z toho jsme si ale nevybrali a ani nemohli ovlivnit.

  9. Petr TomekPetr Tomek

    Ale to přece není pravda, genetiku jistě ovlivnit nedokážeme, ale prostředí kolem sebe i sebe samotné ovlivňujeme. Ostatně mozek vlastně je vlastně nástroj na rozhodování, hodnocení rizik atd.

  10. slavek

    Ano, v tuto chvíli můžeš ovlivnit, jaké prostředí bude. Neovlivníš, jaké prostředí je. Ve chvíli kdy se narodíš, tak si nevybíráš do jaké rodiny a v jakém místě. Postupně, na základě toho, jak tě prostředí a lidé kolem formují, začínáš dělat činy, které mají vliv na to, v jakém prostředí se budeš v budoucnu nacházet.

    Pokud toto považuješ za svobodnou vůli, potom ano. Svobodná vůle existuje. Přesto je to jen iluze svobodné vůle a ty by ses přesně ve stejných situacích rozhodoval stejně. Nakonec bys ani jinak nemohl, protože bys byl ten stejnej člověk ve stejné situaci. Kdyby ses rozhodl jinak, tak bys to nebyl ty. Proto mluvíme o iluzi svobodné vůle. Skutečná svobodná vůle by znamenala, že skutečně existuje jakási duše, která prostě nehraje podle pravidel na tomto světě. Která nepodléhá fyzikálním zákonům.

  11. Pig Bang

    Slavku, Petre, to s tim, ze by se clovek ve stejne situaci rozhodl stejne nemusi byt pravda pokud je kvantova nahoda skutecne statisky jev bez hlubsiho mechanismu (coz je zaklad kvantovky). Svet podle ni neni deterministicky. „Presne“ stejny experiment muze dopadnout jinak (Priklad Stern-Gerlachuv experiment). Plne souhlasim s tim co rika Slavek s tim rozdilem, ze v celem tom procesu jsou nase elektrochemicke pochody v mozku zatizeny kvantovym „rozhodovanim“ a stejne tak svet kolem nas. Tohle je takovy zajimavy prostor pro bohy (protestante), ale spis ty, kteri nase mysleni ridi nez mu davaji „svobodnou vuli“ :-). Nicmene tyto zakony plati statisticky stale stejne (bez pozorovane intervence smerem k vyjimkam). Pekna hypoteza, ktera z toho dela urcity vychodisko je „teorie“ mnoha svetu, kde se v kazdem okamziku kvantoveho rozhodovani ubirame prave jednou vetvi vsech moznych vysledku (a svet se rozstepi na vice). Tato hypoteza je v podstate shodna s qantovkou jen s tou dodatecnou pohadkou o rozdeleni svetu. Zatim neexistuje navrh experimentu, ktery by toto stepeni mohl potvrdit. (ve fermilabu ted sice probiha experiment, ktery ma indikovat existenci paralalnich vesmiru, ale to se tyka trosku jineho problemu)

  12. slavek

    Pig Bangu, nechtěl jsem to kvantovkou komplikovat, ale samozřejmě máš pravdu.

    Pokud je v našem rozhodování náhodný faktor, potom nás to nepřiblíží svobodné vůli ani o píď. Úmrtí Schroedingerovy kočky není závislé na její vůli, stejně jako není na našem vědomí závislý výsledek kvantových jevů v našem mozku.

    Jen to činí svět prakticky nepředpověditelný a indeterministický. Tak si nakonec myslím, že to i je. K mému názoru, na naše tři otázky

    1) Neexistuje
    2) Prakticky žádné
    3) Náhoda.
    3)

  13. martiXXX

    má zločinec svobodnou vůli? je tedy odpovědný? je tzv. západní společnost skutečně „svobodná“, když svobodná vůle neexistuje?

  14. slavek

    Marti, jestliže svobodná vůle neexistuje, potom ji samozřejmě nemá ani zločinec. Jak nakonec píše Harris:

    We could forget about retribution and concentrate entirely on mitigating harm. (And if punishing people proved important for either deterrence or rehabilitation, we could make prison as unpleasant as required.)

    Můžeme zapomenout na odplatu a zcela se zaměřit na zmírňování škod. (A když se ukáže trestání lidí důležité pro odrazení nebo rahabilitaci, můžeme udělat vězení tak nepříjemné, jak to bude třeba)

    Ano, západní společnost je relativně svobodná. Zatímco svobodnou vůli nikdo nikdy neviděl a málokdo ji umí smysluplně definovat, svoboda jako taková je pojem popisující reálné věci. Vězeň není svobdný, protože se nemůže pohybovat jak a kde chce. Mimo vězení máme tuto svobodu větší. ZA komunismu jsme byli méně svobodní, kvůli uzavřeným hranicím a nemožnosti říkat veřejně své názory. Jednoduché.

  15. Standa

    Jen využiji příležitosti reagovat na odkazovaný článek Mirka Tomka:

    Věci jako „spravedlnost“, „čest“, „odvaha“ sami o sobě neexistují. Jsou zpodstatněním, abstrakcí hodnocení, které je velkým zjednodušením složitého jednání. Někdo z hrozně složitých příčin nějak jedná a je poté přihlížejícími (nebo sám sebou) označen jako spravedlivý, čestný, odvážný.

    Je to tedy obráceně, je mnoho různých lidí, různě komplexně jednajících (je jedno jestli deterministicky, nebo se stochastickými prvky) a někteří z nich jsou zjednodušeně, jednorozměrně hodnocení jako „spravedliví“, „čestní“ nebo „odvážní“.

  16. elviin

    Podle mne svobodná vůle jako model, který má vysvětlit proces rozhodování, a navíc měl by být jakýmsi způsobem nezávislý na realitě, je model chybný, stejně tak jako geocentrismus nebo kreacionismus. Je to jen otázka času, kdy věda tenhle model nahradí úplným vysvětením na bázi přirozených věcí lepším modelem.

    Předpoklad, že nemáme svobodnou vůli, absolutně neznamená, že je veškerý osud daný, rozuměj námi předvídatelný. Je to stejně obtížně předvídatelné, jako je složité předvídat chování atmosféry, velkých sociálních skupin, pohyb fotonu ve hvězdě a podobně složitých systémů kvůli statistickým fluktuacím a emergenci.

    Pak je tu otázka odpovědnosti jedince za své činy. Já si myslím, že skutečně odpovední nejsme, ale prakticky nám nezbývá jiná možnost, než tu odpovědnost zachovat. To, že si nemyslím, že by svobodná vůle jako model byla špatná, neznamená, že je to model nepoužitelný – rozuměj geocentrismus by nám také pomohl dostat člověka na Měsíc, ale po daleko složitějšíc trajektoriích. Z toho plyne další myšlenka, že bychom měli daleko větší důraz klást na prevenci a nápravu, pozitivní motivaci člověka a ne trest. Z pohledu evolučního mám ale i jisté pochopení pro trest, jakožto energeticky méně náročná forma ochrany a dodržování rovnováhy ve společnosti. A však z pohledu lidského, se mi jeví prevence a náprava jako lepší strategie.

    Ostatně motivace někoho trestat je tím větší, čím více informace měl obviněný o důsledku svého chování

  17. Arkande

    elviine tohle dělají např. Švédové ve svých věznicích. Izolují. netrestají a za pomocí psychologů, terapeutů atd. pracují na tom aby se „zločinec“ dokázal znovu zařadit do společnosti.

    Ono uvěznění člověka není trest, zvláště díky toho jak rychle se dokáže průměrný člověk přizpůsobit novým podmínkám. Trestem by byl kdyby se jednalo o dejme tomu měsíc(než trestanec přijde na to jak to chodí, neznámé prostředí, nové zákony…).

  18. lubo

    Len stručne:

    Ak by slobodná vôľa existovala, každý by si jej bol vedomý a rozumelo by sa to samo sebou. Potom by nikdy nevznikol termín „slobodná vôľa“. Nikto by o tom nemohol pochybovať a neviedli by sa na túto tému žiadne diskusie.

    Mať slobodnú vôľu by znamenalo robiť rozhodnutia bez príčiny. Ale kde nie sú príčiny, nie sú ani rozhodnutia.

    Pojem slobodná vôľa nie je o rozhodovaní, či výbere. Na to by bol správnejší termín „slobodná voľba“. Avšak to je tiež nezmysel. Ale naspäť k vôli. Vôľu nemá človek, ale vôľa má človeka. Nie je pravda, že koľko ľudí toľko vôlí. Vôľa je jedna a má všetkých ľudí spolu s celým svetom (vesmírom). Vôľa je potenciál, ktorý sa predáva vzájomným pôsobením čohokoľvek čo existuje a môže na seba pôsobiť. To je tvoriaci proces. Tvorenie, ktoré tvorí tvorenie.

    Vesmír nemá slobodnú vôľu i keď mu nikto a nič nebráni v tom ako sa deje. Celok nie je slobodný v zmysle možností, respektíve diania podľa ľubovôle – vyviazania sa z príčinnosti -, ale v úplnej absencii prekážok. Vesmír ako celok o slobode neuvažuje, pretože to nie je intelekt a teda u neho potreba ani vedomie slobody nevzniká. O slobode možno hovoriť iba v prípade a len z pohľadu indivídua, to jest jedinca so sebareflexiou. Toto indivíduum sa jej dožaduje vždy, keď “jeho” záujmom stoja v ceste záujmy druhých indivíduí. Z hľadiska intelektu je celok vnímaný ako slobodný, pretože nie je nikto a nič, čo by ho obmedzovalo. Sloboda je tak nakoniec iba problémom intelektu.

    Čo teda znamená pojem slobodná vôľa? Vyjadruje stav oslobodenia od utrpenia, ktoré u indivídua vzniká, pokiaľ má v ceste za svojimi cieľmi prekážky, prípadne neodstraniteľné prekážky. Ide o psychologické utrpenie. Samozrejme jeho hlbším základom je fyziológia indivídua, jeho telesné nervové reakcie. Slobodná vôľa je stav, kedy si indivíduum uvedomí, že prekážky tu sú a inak to nikdy nebude a akceptuje tento fakt. V kresťanskej terminológii sa tomu myslím hovorí „odovzdanie sa božej vôli“, alebo „život v bohu“. Nehovorím, že dovtedy žil mimo boha. Hovorím len, že indivíduum ukončilo vnútorny rozpor.

    Nie som veriaci, nesnažím sa propagovať kresťanstvo. Keď hovorím o bohu, nehovorím o nejakej bytosti, či inteligencii, ktorá stvortila svet, ale o samotnom svete, ktorý sa deje a mení. A človek je v tom svete nie ako hosť, ale jeho časť, je ním. Je časťou boha.

    Nemám slovo boh v obľube, nezvyknem ho používať. Každý nech si dosadí slovo jemu príjemnejšie. Napríklad: vesmír, svet, všehomír, príroda,…

    Toľko k pojmu „Slobodná vôľa“

  19. Kaarl Schlafenberg

    Celá tato koncepce bez svobodné vůle je postavena na špatném logickém myšlení.
    Z Harrisova popisu vyplývá, že vůbec nerozumí tomu, jak funguje myšlení a jak funguje vědomí!
    Bez tohoto porozumění to jsou jen plky do hospody k dobrému moku …

    Pokud je schopen napsat, že mozek rozhodne o reakci o 700 ms dříve než máme pocit, že jsme se rozhodli a je z toho vyvozovat tyto nesmysly, nemá cenu to dál pitvat.
    Má tolik MEMů, o kterých nemáme přesné informace, že není možné bez jeho účasti tyto bláboly smysluplně komentovat.
    V určité rovině může mít pravdu, ale neplatí to obecně, protože zanedbává spoustu velice zásadních jevů…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *