Fyzikové objevili důkaz, že náš vesmír může být simulace

Autor | 16.10. 2012
Neo, který prohlédl realitu Matrixu. Předchůdce vědce Silase R. Beanea.

Neo, který prohlédl realitu Matrixu. Předchůdce vědce Silase R. Beanea.

Tyto stránky jsou z větší části věnovány existenci nebo neexistenci různých bohů a kultů, které je obklopují. Jako ateistům nám víra v existenci nadpřirozených bytostí přijde pošetilá. Přesto snad existuje jedna výjimka; možnost která se mi jako fandovi science fiction zamlouvá a to tak že velmi. Je to možnost, že náš svět je počítačovou simulací.

Jistě znáte film Matrix. Realita totiž může být velmi podobná tomuto filmu s jedním drobným rozdílem. Neexistuje a v principu ani nemůže existovat žádný Neo, který by nám ukázal „skutečnost“. Ona ta skutečnost totiž může být zase jen další počítačová simulace. Filosoficko populární argument ve stopách té nejlepší scholastiky tvrdí něco v tomto smyslu:

Jakákoliv civilizace dostatečně inteligentní a velká může s nenulovou pravděpodobností vytvořit simulaci vesmíru. Takto vytvořených simulací může být více, než skutečných vesmírů, protože i v rámci těchto simulací mohou vznikat další simulace. Proto je daleko větší pravděpodobnost, že náš vesmír je taková simulace než realita.

4. října nahrál na Arxiv.org Silas Beane z  Bonnské University článek Constraints on the Universe as a Numerical Simulation, který se touto problematikou zabývá a nachází cesty jak takovou simulaci identifikovat. Již dnes jsou vědci na základě kvantové chromodynamiky schopni simulovat malé kousky vesmíru o velikosti několika femtometrů (10^-15 m), které jsou nerozlišitelné od skutečnosti. Tato simulace vyžaduje zapojení těch nejvýkonnějších počítačů dneška. Je tedy pravděpodobné, že za několik let budeme třeba schopni simulovat prostor o velikost buňky.

Tento vědecký článek potom vychází z předpokladu, že každá počítačová simulace spojitých fyzikálních zákonů a reality musí být realizována pomocí diskrétní trojprostorové mřížky a jednotlivých časových kroků. V případě tohoto scénáře potom existují teoretické možnosti, jak takovou mřížku objevit a identifikovat. Vědci si položili otázku, jestli existují nějaké omezení, které by taková simulovaná mřížka kladla na naši realitu. Zaměřili se přitom na velmi malé oblasti prostoru a vysokoenergetické částice. Tvrdí potom, že jestliže mřížka existuje, potom musí existovat určitý limit, který nemůže energie částice překročit.

Ukazuje se, že takové omezení skutečně existuje a jmenuje se GZK – cutoff, což je teoretická horní mez, které mohou dosahovat energie částic kosmického záření. Toto omezení je velmi dobře prozkoumáno a jedná se o poměrně dobře vysvětlený jev. Beane s kolektivem ale vypočítali i některé další parametry, jimiž by se taková simulace musela projevit. Tvrdí, že

„Nejúžasnější vlastností takové simulace je, že úhlová distribuce těch nejenergičtějších částí by měla projevovat kubickou symetrii ve zbytku mřížky a tím se výrazně odchylovat od isotropie,“

Jinými slovy by se záření mělo snadněji šířit podél os mřížky. A to je měření, které jsme schopni provést i s pomocí současné technologie.

Celá teorie má ale samozřejmě i své slabé stránky. Každý hráč počítačových her chápe, že prostředí může být simulováno i pomocí zcela odlišných principů. Dalším problémem je, že abychom byli schopni mřížku změřit, tak její rozměr musí odpovídat právě rozměru GZK – cutoff, což je zhruba 10^-12 femtometru.

Každopádně mi přijde velmi vzrušující už jen představa, že je toto teoreticky možné prokázat. Dopady takového objevu by byly jistě velmi zajímavé i co se týče náboženství a ateismu. Těžko bychom se mohli považovat za ateisty, pokud bychom věděli, že náš svět je simulací spuštěnou v nějakém počítači neznámé civilizace. Stejně tak by tento fakt měl zajímavé dopady na obsah víry jednotlivých kultů a náboženství. Nemám sebemenší obavy, že by jim to v celku mohlo nějak uškodit. Naopak si dovedu představit celou řadu nových kuriózních sekt, které by nám přinášely mnoho veselých zážitků.

Nakonec bych se teda zeptal, pokud toto čte někdo od těch nahoře. Můžete mi vysvětlit, proč jste do té simulace museli aplikovat bolest zubů? Odpověďet můžete tady v komentářích. Děkuji

54 thoughts on “Fyzikové objevili důkaz, že náš vesmír může být simulace

  1. Antitheista

    Protože naši „bozi“, tvůrci našeho světa, sou sadističtí voyéři, kterým dělá dobře se na nás dívat jak trpíme (totéž v případě, že existuje bůh…)! Stvořit tenhle svět bylo vskutku ďábelské…

  2. Slávek ČernýSlávek Post author

    Nebo jsme jen nějakým vedlejším výsledkem jejich simulace a oni nás „opraví“, hned jak nás zaregistruje jejich debug tool.

  3. Standa

    Nedávno jsem zaregistroval zprávu, že jistý teoretický fyzik objevil v rovnicích teorie superstrun určitý lineární blokový kód pro detekci a opravu chyb. Tento kód byl prvně objevený Claudem Shanonem v roce 1940. Pokud tohle není nějaký hoax a teorie superstrun popisuje náš svět, pak je to moc zajímavý zamyšlení k čemu asi takový algoritmus vesmír potřebuje. :-)

    viz zde: http://www.youtube.com/watch?v=q1LCVknKUJ4

  4. Antitheista

    Ale kdo stvořil ty tvůrce a kdo stvořil tvůrce těch tvůrců???

  5. Standa

    Mohlo by to být řešení nějakých low-level záležitostí. Třeba vesmír běží na ne moc spolehlivém hardware, s určitýma chybama se počítá, ale snaží se jejich množství snížit užitím samoopravných kódů. :-)

  6. Slávek ČernýSlávek Post author

    tvůrce tvůrců tvůrců stvoříme my v nedaleké budoucnosti jako simulaci naší minulosti

  7. Slávek ČernýSlávek Post author

    Stando, když funguje jako ta mřížka, tak musí docházet k nějakým chybám v rámci zaokrouhlování. A ty chyby je třeba opravovat, aby to v makroměřítku nedělalo neplechu.

    Co mě trochu děsí, tak je to, že dnes už každá počítačová hra má sofistikovanější model prostředí, než je nějaká 3D mřížka.

  8. Standa

    Slávku, tak to je ještě lepší!
    Prostě aby se nekumulovaly zaokrouhlovací chyby.

    A vesmír zvenčí vypadá třeba úplně jinak než zevnitř. Svět vnímaný „uzlem“ sítě jen prostřednictvím kauzálních vazeb tvořených tou sítí muže být dost jiný než jak vypadá síť zvenčí pro toho kdo není účastníkem událostí v síti. To co je „uvnitř“ vnímáno jako 3D mřížka nemusí být 3D mřížka „zvenčí“. Nebo obráceně tvůrce by mohl experimentovat s nějakou složitou dynamickou, vyvíjející se sítí a nemusel vůbec tušit že to zevnitř nějaké potvůrky vnímají jako euklidovský prostor. :-)

  9. Antitheista

    Já chápu, že můžeme stvořit tvůrce tvůrců v budoucnosti, ale kdo je jima teď???

  10. Antitheista

    Je to trochu přetažené za vlasy, protože nynější nyní není to samé co minulé nyní a budoucí nyní! Navíc reliktní záření vypovídá spíš o jednosměrném toku času v celém vesmíru – čili jak to vnímáme klasicky

  11. Antitheista

    Každopádně to znamená, že smrt nemůže poskytnout útěchu od bolesti, protože i po smrti bude někde pořád existovat tatáž osoba s osinou v zadku nebo se střepinou v hlavě?

  12. Slávek ČernýSlávek Post author

    Jsme to my. Náš současný svět je simulace minulosti budoucích tvůrců tvůrců, které teprve stvoříme. Samozřejmě, že těch článků tam může být víc. Ve finále je potom nemožné zjistit, který z tvůrců je ten „pravý“, protože všichni tvůrci mají své tvůrce a ten nejvyšší tvůrce je nakonec naším výtvorem.

    Jasný, ne?

  13. Slávek ČernýSlávek Post author

    Stando, ta mřížka je samozřejmě jen pomyslná. Jsou to jen určité souřadnice v paměti nějakého počítače. Sám dost pochybuji, že ta mřížka bude detekovatelná. kdybych něco takového programoval, tak to udělám tak, abych nemusel simulovat všechny detaily. Mřížka by řídla a zahušťovala se dle potřeby. Jestliže by interakce s okolím vyžadovala jen makropohled, tak bych nešel do těch femtometrů a naopak: tam kde by bylo potřeba jít do detailů, tam bych měl potom možnost jít velmi hluboko. V makropohledu by toho spoustu oddřely ty opravné mechanismy a v mikropohledu by existovala určitá hranice, kterou by nešlo v principu překročit.

    Uff, teď když to po sobě čtu, tak mi to trochu připomíná problémy, které má fyzika, když se snaží dát dohromady kvantovku a obecnou relativitu … :-)

  14. Slávek ČernýSlávek Post author

    Stejně je to nakonec v počítačových hrách.Simuluje se jen okolí hráče, to co může vidět a zbytek je dopočítáván. Stejně tak důležité věci, jako postavy, mají daleko jemnější polygony, než zbytek hry.

  15. Standa

    Antitheista: Nějak tak tý teorii o času jako iluzi rozumím. Prožíváme stále dokola ty samé životy, věčně, ve všech nyní zároveň. Nyní jsou nějak nenáhodně spojena s jinými nyní (existencí struktur, záznamů o nich). Proto se nám zdá, že čas plyne. Z pohledu záznamu v některém nyní, nazýváme nyní ke kterému záznam odkazuje minulostí. A z pohledu nyní na které je záznamem v jiném nyní odkazováno říkáme, že to nyní s tím záznamem odkud je odkazováno je v budoucnosti. Kromě těchto záznamů ale nejsou ta nyní nijak spojena a každé já ve všech nyní si proto myslí že je v přítomnosti, neví o ostatních. Jo, je to šílená, děsivá představa že i ty špatné životní události se neustále dějí.

  16. Antitheista

    To je Nietzsche !! Věčný návrat … ale dnes se učí spíš o nekonečných variantách, než o neustále jedné co se opakuje …. takže někde třeba Hitler vyhraje válku, nebo vůbec neni

  17. Standa

    Slávku, to docela sedí. Srovnání problémů kvantové mechaniky s problémy toho kdo by to měl programovat a optimalizovat. Tím spíš kdyby se měl snažit zabránit zneužití výkonu vesmírného kvantového počítače zevnitř.
    Jak to udělat tak, aby to umožňovalo obecnou simulaci vesmíru ale zároveň zamezovalo kradení výkonu pro vlastní simulace vyvinuvších se vědomých potvůrek uvnitř. Za předpokladu v určitém čase omezeného výkonu vesmírného počítače jsou to docela rozporuplné požadavky. Možná až vyvineme kvantové počítače a začneme jim významně krást výkon, tak se už fakt jako naserou. :-)

  18. Standa

    Nebo se v té uvaze obejdeme i bez vědomých loupečníků výpočetního výkonu v simulovaném vesmíru:

    Jak zabránit tomu aby v simulovaném vesmíru samovolně vznikla nějaká struktura, jejíž simulace by sežrala veškerý jeho výkon. (ekvivalent nekonečného cyklu)

    Čím větší je vesmír, tím je asi riziko že k tomu dojde vyšší. Buď by musely mít ty zákony nějaké speciální vlastnosti aby k tomu dojít nemohlo. A nebo hůře, byl by do simulace integrován nějaký watchdog, který by případnou strukturu požírající veškerý výkon lokalizoval a zlikvidoval…

  19. Medea

    Antitheista napísal: „protože nynější nyní není to samé co minulé nyní a budoucí nyní!“

    Prečo, by malo byť nejaké konkrétne „teraz“, ontologicky privilegované voči inému „teraz“ v časopriestore? ;)

    Existuje filozofický názor: eternalizmus, podľa ktorého všetky udalosti, ktoré bežne považujeme za minulé, budúce alebo prítomné, existujú paralelne vedľa seba a majú rovnocenný ontologický status. Teda podľa eternalizmu existuje celý časopriestor naraz a jednotlivé „teraz“ sú len špecifickými rezmi časopriestoru. Myslím, že eternalizmus je úplne prirodzený pre teóriu relativity.

    Teda ak je eternalizmus správny, potom Džingischán sediaci na koni, Kurt Cobain páchajúci samovraždu a prvé pristátie ľudskej posádky na Marse, sú ontologicky rovnocenné a časopriestorovo paralelné udalosti. Tieto udalosti sa líšia svojím temporálnym umiestnením v časopriestore, ale ich ontologický status je rovnaký.
    Veru tak Antitheista, ak je eternalizmus správny, potom naše „nyní“: Nerónovo „nyní“, Voltairovo „nyní „, moje „nyní“, Antitheistovo „nyní“, … sú ontologicky rovnocenné a súčasne existujú v jednom časopriestore :-D

    Trochu temporálnej metafyziky: http://plato.stanford.edu/entries/spacetime-bebecome/#2.1

  20. Medea

    Dala som sem komentár, ale asi uviazol v spame.

  21. Shadowman

    @Medea, komentar jsem obnovil, omlouvam se za neprijemnost. preju prijemnou diskusi :)

  22. Petr Tomek

    Tyhle snyhy najít důkaz pro teorii mají jednu vadu – jsou to důkazy naruby. Na základě podkladů máme vytvářet hypotézy a ne naopak. Podobně došlo v historii ke spoustě „zdůvodnění“, které se pak ukázaly jako nemysl. Třeba Ve starověku měli za to, že všechny hvězdy jsou stejně daleko – idea nebeské klenby. Dokonce na tom principu vysvětlovali, proč je možná námořní navigace.
    Jiný případ je číslo fí – když se ukázalo, že se vyskytuje v přírodě běžně, usuzovali z toho, že představuje stopu „velkého architekta“ – G. Jenže to samozřejmě šlo vysvětlit i obráceně – je to nejjednodušší způsob, jak získat iracionální číslo pro postupně se zvětšující strukturu – schránku loděnky, ananas i třeba květ slunečnice.
    Takže bych byl opatrný i při téhle myšlence. Základní souřadnicovou síť jsme vymysleli, abychom do ní napasovali náš svět, může se proto stát, že jsme se strefili do nějakého matematického principu, který si neuvědomujeme a přitom je stejně logický jako číslo fí.

  23. Standa

    Petr Tomek:
    Vědecký výzkum nejede podle nějakého jednotného algoritmu. Spíš by se to obecně dalo nazvat množinou dobrých heuristik jak na něco přijít. Někdy funguje ten, jindy onen přístup.

    Tady má někdo zajímavý nápad, chce to nějak zkusit tak ať to zkusí.
    Investuje do toho svůj čas. Buď něco zjistí a bude se to zkoumat dál a nebo zjistí, že tudy cesta nevede. Ale jakápak opatrnost? Nejde o vývoj atomovky. :-)

  24. Slávek ČernýSlávek Post author

    Souhlas. Úplně vážný závěry z toho asi nikdo úplně nedělá. Snažil jsem se to posledním odstavečkem trochu odlehčit. Na druhou stranu ti vědci navrhli proveditelný experiment, který by ověřil souhlas praxe a teorie. To si myslím, že je na tomto zajímavé.

    Každopádně je i zajímavé přemýšlet, co by z případného úspěšného experimentu plynulo pro nás ateisty, ne?

  25. Medea

    Slávek: „Každopádně je i zajímavé přemýšlet, co by z případného úspěšného experimentu plynulo pro nás ateisty, ne?“

    No, potom by nebolo rozumné striktne vylučovať existenciu bohov – vládcov simulácie :-D Dnes som scientistická naturalistka, ale keby sa uspokojivo potvrdilo, že žijeme v simulácii, stala by som sa asi scientistickou polyteistkou :D

  26. Slávek

    Ano Médea, ty potenciální důsledky jsou pro ateismus zničující:-) Nemyslím ale, že by to nějakému ateistovi trhalo žíly. Ono by to asi bylo celkem fatální i pro většinu náboženství. Žádné peklo, žádné nebe. prostě jen switch off :-)

  27. Medea

    Slávek: „Žádné peklo, žádné nebe. prostě jen switch off :-)“

    Slávek, nebuď si taký istý :-D Naša simulácia, by predsa mohla mať dva módy: „svet živých“ a „záhrobie“. Keď sa ukončí aktivita človeka v rámci módu „svet živých“, môže automaticky dôjsť k prepnutiu človeka do módu „záhrobie“. A v tomto móde, by mohla ľudská jednotka pobývať bilióny rokov subjektívneho času v utrpení alebo blaženosti ;)

  28. Medea

    Slávek: „Tady odkazují na náš článek a ptají se, proč nám jako ateistům taková představa nevadí …“

    Slávek, súhlasím s Tvojou odpoveďou pisateľovi. Aj ja som v prvom rade scientistická naturalistka a dôsledkom toho je môj uvedomelý ateizmus, ale keby došlo k prevratným vedeckým objavom popierajúcim naturalizmus, tak naturalizmus samozrejme zavrhnem.

  29. Standa

    Proč nám jako ateistům taková představa nevadí?

    Za sebe říkám, že v tom nevidím žádný rozpor s ateismem. Beru ateismus jako opak teismu – víra v něco dokonce i hodně iracionálního bez jakýchkoli důkazů. Kdyby bylo racionálně dokázané, že vesmír je simulace, není pro mě přijetí takového přesvědčení teismus. Dokázané to není, je to akorát fascinující myšlenka, přistupuju k tomu také tak nějak jako k sci-fi. Mám rád filmy typu Matrix, Tron a tak se mi ta možnost že jsme v nějakém počítači docela líbí. Hezky se o tom spekuluje. Ale za střízliva tomu moc nevěřím, přijde mi to technicky nemožný pro jakoukoli civilizaci simulovat celý náš vesmír a ještě tak dlouho.

  30. Medea

    Standa: „Za sebe říkám, že v tom nevidím žádný rozpor s ateismem.“

    No, bolo, by dobré uviesť nejakú definíciu ateizmu, aby sme vedeli s čím svet-simulácia nie je v rozpore, resp. nejakú definíciu boha. Sú tvorcovia simulácie (pre nás) bohmi? Pokiaľ, by mali našu simuláciu pod kontrolou, mohli by robiť de facto zázračné zásahy do nášho sveta – porušovať naše „prírodné“ zákony.

    Standa: „Ale za střízliva tomu moc nevěřím, přijde mi to technicky nemožný pro jakoukoli civilizaci simulovat celý náš vesmír a ještě tak dlouho.“

    Ani ja tomu (zatiaľ) neverím. K tým technickým možnostiam: to čo sa nám v našom simulovanim svete javí ako prírodné zákony, by mohlo byť veľmi vzdialené od reality vonkajšieho sveta. Teda naše predstavy o fyzikálnych možnostiach tvorcov našej simulácie, vychádzajúce z virtuálnych pseudo-zákonov nášho pseudo-sveta, by mohli, byť silne zkreslené. Možno v reálnom svete, za hranicami našej simulácie, sú fyzikálne možné (a pre tvorcov úplne bežné) počítače s pamäťou 10^(10^10) GB, s taktovacou frekvenciou procesoru 10^(10^10) GHz, … a iné „zázračnosti“ :-D

  31. Standa

    Tohle je moc zajímavé téma a už delší dobu mi taky vrtá mi hlavou, jestli simulace něčeho to vůbec nějak přivádí k existenci. Obecně, jak vlastně matematický vesmír, jako nějaký matematický systém, který je nějak definovaný rozliší, že je nebo není simulován a tedy má nebo nemá existovat? Jaký je vlastně rozdíl mezi definicí výchozích podmínek a
    pravidel vesmíru třeba na papíře a jeho rozsáhlou simulací na počítači?
    Existuje ten vesmír když je simulován na počítači nějak víc než ta definice na papíře? A je vůbec nutné psát nějakou definici systému na papír aby ten systém existoval? Co když ten papír spálím tak ten systém najednou neexistuje?

    Není simulace spíš jako pozorování něčeho, vývoje nějaké matematického systému, a systém samotný existuje nezávisle na pozorovateli? Možná že rozdíl mezi pojmy existuje a neexistuje činíme pouze my jako součásti systému tím, že něco pozorujeme a něco nepozorujeme, protože jsme součástí nějakého bezrozporného a tedy možného vesmíru,
    a existence a neexistence některých věcí v tomto vesmíru je pouze důsledkem jeho bezrozpornosti, ale o vesmíru jako celku nelze vůbec říct zda-li existuje. A můžeme pouze říct, že existovat může, když je bezrozporný. Líbí se mi myšlenka že potenciálně existuje jakýkoli možný matematický systém od těch nejjednodušších, po tak složité že si zaslouží název vesmír. Není nutný nějaký hardware/simulátor, aby mohl vesmír existovat. Ten potřebuje pouze ten kdo chce nějaký vesmír pozorovat.

    Co si o tom myslíte?

  32. Slavek

    Nevím Stando. Já tomu rozumím tak, že je spíš problém ve slově existence, které je na takto specifický rozhovor prilis vagne definovane. Jestli vubec nejak. My v podstate o existenci nebo neexistenci neceho rozhodujeme jen na zaklade pomerne omezenych „vstupu“, nasich smyslu. Pritom vime, ze nase smysly jsou pomerne chybove a primitivni.

    Ja si to predstavuju tak, ze jsme kulecnikove koule a o svete kolem sebe se dozvidame jen kdyz do neceho narazime. A protoze dnes jiz vime ze i nase vnimani sebe sama je do jiste miry iluze, tak i nase myslenkove pochody jsou soucasti toho kulecniku.

    Pujdeme li do dusledku tak tedy muzeme jen popsat ty „narazy kouli“ z pohledu tech kouli, aniz bychom meli sebemensi predstavu o tom co je to realita.

    Nakonec i evoluce neni prece algoritmus, ktery vybira ty s nejlepsi predstavou o realite, ale ty ktery se nejlepe hodi do daneho prostredi.

  33. Standa

    Medea: „K tým technickým možnostiam: …“

    Pokud ale náš vesmír je v principu simulovatelný. Byl to snad Feynman, který přišel s modelem, že částice se nepohybuje přímočaře, ale vyzkouší všechny možné dráhy než si vybere tu nejkratší. Jestli to chápu správně: protože částice nemá jak dopředu poznat která dráha je nejkratší, musí je všechny „vyzkoušet“, těch možných drah je ale nekonečno. Kdyby opravdu nějak takto šíleně náš vesmír fungoval, nešlo by to simulovat na žádným sebevýkonějším počítači.

  34. Medea

    Ja nedôverujem tej predstave, že dokonalá simulácia niečoho, automaticky vygeneruje vedomie. Funkcionalisti nebudú so mnou súhlasiť, ale ja nevidím žiaden dôvod prečo, by sa malo vôbec nejaké vedomie v simulácii sveta objaviť. Prečo, by figúrky v simulácii nemohli, byť len zombi, šachové figúrky bez vnútorného sveta?

  35. Slavek

    Vedomi se podle me precenuje. Ona je to v realu spise „simulace vedomi“.

  36. Standa

    Není to trochu paradox? Jak může bytost co vědomí nemá si uvědomit že ho nemá? :-)

  37. Medea

    Stando, nijako! Slávek sa hrá so slovíčkami ;)
    Ak si môže subjekt, byť nejakou existenciou istý, tak je to existencia jeho vlastnej mysle.
    Človek samozrejme môže mať chybné interpretácie svojich zážitkov, ale najprv musí nejaké zážitky mať, t.j. musí mať nejakú myseľ :-D

  38. Medea

    Stando: „těch možných drah je ale nekonečno. Kdyby opravdu nějak takto šíleně náš vesmír fungoval, nešlo by to simulovat na žádným sebevýkonějším počítači.“

    Zabúdate na konečnú rozlišovaciu schopnosť človeka, na konečnú rozlišovaciu schopnosť našich prístrojov. My si tých nekonečne veľa dráh len domýšľame.

  39. Slávek ČernýSlávek Post author

    Naopak Médeo. A Stando ano, je to paradox. Dokonce na několik úrovních. My se domníváme, že existuje nějaké Já, nějaké vědomí sebe sama, ale to je jen iluze. V lepším případě je to určitá zpětná vazba systému.

    Vědomé rozhodování, jak se tomu říká, ve skutečnosti není nic jiného než to, že jeden systém pozoruje část rozhodovacího procesu druhého systému. Tím vzniká dojem, že jakési Já existuje, ale není tomu tak.

    Žádné Já neexistuje. Nakonec co by to bylo? Všechno to jsou jen elektrochemické pochody v mozku. To Já je logicky to stejné. Mozek je počítač, který zpracuje vnější impulsy a nějak je přechroustá a nějaké impulsy zase vytvoří. Nic víc nic míň.

  40. Slávek ČernýSlávek Post author

    Věděli jste, že když jsou respondenti dotázáni, tak většina z nich vnímá, že ta jejich osobnost sídlí v hlavě asi 3 cm za úrovní očí?

  41. Standa

    Ano, a slepci zase prý cítí vědomí v konečcích prstů.

    O vlastních zkušenostech, jak se umístění vědomí v těle může i změnit,
    píše Richard Feynman, který experimentoval se senzorickou deprivací.
    Popisuje to pěkně v knize To snad nemyslíte vážně pane Feynmane!

  42. Standa

    Já sám se teda nedovedu tak přesně lokalizovat 3cm za očima. Jednou před lety jsem šel někde po ulici a na zdi bylo napsáno: „Chceš poznat Boha? Skloň hlavu a pohlédni na své tělo.“ (Tak nějak, už si to přesně nepamatuju.) Chvíli jsem tam jen tak stál a cítil takovou bázeň a zároveň jistotu že jsem, a že jsem v celém těle.

    Někdy když se cpu, si uvědomím své tělo a mám přitom pocity bizarnosti, jak si strká ty věci do pusy. V takové chvíli mi to příjde všechno tak jako směšně podivné. :-)

  43. Medea

    Slávek: „My se domníváme, že existuje nějaké Já, nějaké vědomí sebe sama, ale to je jen iluze.“

    „Ja“ nie je vedomie. „Ja“ je len typ vedomého zážitku. V stavoch depersonalizácie môže človek pocit „Ja“ dočasne stratiť, ale stále je pri vedomí. Teda „Ja“ je možná (ale nie nutná) vlastnosť nejakého vedomia.

  44. Figy

    Ty vyšší bytosti, které vytvořili tu simulaci života, byly také součástí metrixu? A jiné nad nimi součástí jiného metrixu? Kde je tomu konec? Jedna z nich už není ta, co něco vytvořila, ale součástí něčeho, co už metrix není, tedy něčeho reálného, svého vlastního světa. V přírodních a fyzikálních zákonech, není jediný důkaz, že by nějaká bytost mohla něco „reálného“ tvořit. To bychom my, nebo mimozemšťané byli sami božstva. Už z toho důvodu je tato teorie jaksi mimo mísu. Zbývá uvažovat o bozích. Použijme rozum. Kde by se všechna ta božstva vzala? Kdyby odněkud ano, každé má svou moc, jak je možné, že by měly mít stejnou moc? A pokud nemají, proč by nedocházelo k soupeření? Nebo jinak. Kdyby byl jeden nejvyšší Bůh stvořitel, nač by stvořil kromě sebe i jiná božstva, něco, co je mu aspoń trochu rovno, ne-li rovnoceno? Nebylo by lépe, stvořit jen nižší bytosti? Ale proč by tvořil mimozemšťany, kteří si budou hrát na Boha tím, že budou tvořit nějaké simulace života, včetně našeho vesmíru a života? Takové mocné bytosti, by potřebovaly na svůj vývoj ne jeden, ale mnoho životů. Byli by si myslím v podstatě polobozi, tvořit v jejich případě, by bylo možné. Co to znamená? Když dospěli oni do takového stádia a nepředpokládám, že za jeden život, mohl by tím pádem být každý z nás jednou takové UFO, které by dokázalo tvořit život a nějaké světy, tím rovni Bohu. To je podle mě pitomost.

  45. Figy

    Proč se nepřesvědčit, zda to těm nahoře bude, či nebude vadit? Co takhle počastovat někoho z Vás, co tomuto metrixu věří, urážkama ve smyslu, že jste tupci. Pokud nebude příspěvek autorizován, je očividné, že žádní tam nahoře nejsou, ale došlo k obyčejné cenzůře. Pokud někdo tam nahoře je, nějaký ten mimozemšťan, dobře se baví a příspěvek urážejícího prakticky všecky tady zařadí, jelikož už samotný život, přináší děsnou prdel.

  46. Figy

    A co se týká ateismu v tom smyslu? Myslím si, že se jedná o hlupáky. Co je ateismus? Naprosta nevíra v Boha, bohy, vyšší bytosti nebo nadpřirozeno? Myslím, že tím vším. Ale co je potom věřit v mimozemšťany a tento matrix? Opravdu se člověk v tuto chvíli přestává stávat ateistou, ale zároveň se stává hlupákem za předpokladu, že nadále odmítá Boha. Proč? Věřit v UFO, které dle jeho přesvědčení splňuje definice nadpřirozena, člověka tato vyšší ingeligence stvořila, dotyčny věří, ale že by tím stvořitelem mohl být i Bůh, měl nějaké učení a život nebyl žádný matrix, dokonce by byl klam, byl by tímto inteligentním a všemocným Bohem stvořen do té míry, že by vědec typu Stephena Hawkinga došel k závěru, že dokázal, že Bůh není, jen proto, že si to takto Bůh přál, aby člověk mohl dojít k tomuto závěru a on, mocný stvořitel by byl nadále skryt a nedokázán vědecky? Že si prostě přál, aby pojem víra dostál svému názvu. Aby lidi mohli v něj pouze věřit, ne Boha dokázat, proto, že to tak chtěl. Věřit ve vyšší ingeligenci, ale zároveń nepočítat, že by tato ingeligence mohla být přecijen Bůh, který něco stvořil a sám ví jak, nám dal omezené myšlení a možnost myslet v určité dimenzi, ne výše než určil, předal nějaká písma, má s náma své úmysly a něco po nás chce. To je podle mého názoru čirá debilita. Je to o tom, čemu věřit chci, ne čemu věřím a nevěřím. Kdybych byl ateista, budu popírat stejně ten matrix, jako Boha, pokud v metrix uvěřím, ale nevěřím stále v Boha, jsem hlupák, pokud uvěřím v matrix i Boha, pak už nejsem ateista. Je to tak?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *