O bezcenném ateismu

Autor | 01.03. 2013

Ignác Pospíšil

Ignác Pospíšil

Jak vidí věřící člověk život ateistův? Na tenký led takové úvahy se vydal šéfredaktor blogu Duše a hvězdy, katolický tradicionalista Ignác Pospíšil. Nejdříve se svěřil čtenářům se svým pocitem „jak krátký je ten život“, aby se odpíchl k úvaze o tom, jak ateista nemá šanci na „dobře prožitý, svatý – život“.

Jestliže by nebyl žádný Bůh a Stvořitel, pak celý tento svět postrádá jakýkoliv smysl a účel a my jsme jen jakési bezcenné “uhlíkové jednotky”, obskurní náhodný produkt přírody předurčený k zániku a zapomenutí, stejnému jaké čeká všechny ty bezcenné a neužitečné věci okolo, od nichž se vlastně ničím podstatným nelišíme. A čeká nás jen mátožné pinožení se světem, jehož konkrétní charakter je zcela lhostejný, protože zde neexistují a nemohou existovat měřítka, podle nichž bychom mohli říci, tohle máme dělat a toto ne, toto je člověk úspěšný a dobrý, tamten neúspěšný a zlý.

Od celkem věrohodného popisu světa a života se dostává k tomu, že i kdybychom měli snad pravdu, Bůh neexistoval, tak je náš život stejně beznadějný. A proto je tato varianta vývoje šachové partie beznadějná a nemá cenu jí ztrácet čas. Ať už Bůh existuje nebo ne, ateista vždy prohraje. Autor možná zapomíná, že měřítka úspěchu nebo neúspěchu mohou existovat i bez absolutního Boha, jen si je každý nastavujeme sám. Věřící i nevěřící.

Nebyl by tu nikdo, kdo by měl právo říci: ten (ne)byl úspěšný, ten (ne)žil dobře. Byly by tu jen rychle mizející “uhlíkové jednotky”, které by nás snad příležitostně (ne)připomínaly v závislosti na tom, jak jsme jim byli (ne)sympatičtí a jak se jim (ne)hodíme do krámu…

Co k tomu dodat? Když někdo vidí realitu a odmítá ji přijmout, protože prostě nechce? Pro Ignáce Pospíšila je prostě smysluplnější prožít život v jemu vyhovující fantazii, než akceptovat realitu. Myslím, že bychom mu ten smysl života brát neměli. Cítil bych se potom stejně, jako bych svému pětiletému synovi prozradil, že ty dárečky mu skutečně nenosí Ježíšek.

45 thoughts on “O bezcenném ateismu

  1. Viktor

    „Autor možná zapomíná, že měřítka úspěchu nebo neúspěchu mohou existovat i bez absolutního Boha, jen si je každý nastavujeme sám.„

    A jaký by tedy mohl být smysl, účel života nevěřícího, který si sám stanoví? Zkusím odpovědět, snad na to mám právo jako bývalý nevěřící. Budu vycházet z toho, že měřítko úspěchu odpovídá hodnotě života a ta je mírou naplnění smyslu či účelu (causa finita), který si pro sebe sami stanovíme.

    1) Život pro sebe, uspokojování sebe

    Sem patří nejspíš peníze, postavení ve společnosti, moc, uspokojování tělesných potřeb i touhy atd.
    Jaké jsou nevýhody tohoto účelu?

    – I když jsem zrovna při síle a daří se mi, může přijít náhle, že už nebudu moct takto uspokojovat svůj účel (např. úraz, nemoc). Vnucuje se otázka, jestli mě mohou uspokojovat pouze chvíle, které samy o sobě přináší uspokojení nebo i chvíle, kdy se uspokojení nedostává (např. formou vzpomínky na příjemné okamžiky). V každém případě smrtí to všechno zanikne.
    – Každé sebeuspokojování nakonec člověka omrzí. Ravi Zacharias v knize Skutečná tvář ateismu nabízí srovnání Sisyfa a Kazatele.
    Sisyfos byl odsouzen dělat dokola stále stejný úkol – valit kámen do kopce, aby se pak mohl skutálet a začít znova. Snad každý by potvrdil že tohle nemá smysl.
    Kazatel naproti tomu byl králem, měl obrovskou moc, bohatství, spousty žen. Stejně nakonec poznal, že všechno je marnost a že když člověk zemře, ani pes po něm neštěkne.
    Je to ukázkou toho, k čemu vede každý stereotyp v životě. Abych mohl zvětšit uspokojení, musím zvětšit dávku (víc peněz, více moci, více jídla, více sexu, …) Pokud už není kam zvyšovat, přichází deprese, neuspokojení, smutek.

    2) Život pro druhé, uspokojování druhých

    Zde patří starání se o druhé (chudé, nemohoucí atd.), výchova (vlastních) dětí a obecně i naplňování lásky k někomu druhému.

    – I když předám dál něco ze sebe, něco z čeho se můžu pak radovat, po své smrti už se z toho nebudu moct radovat.
    – Lidstvo nakonec zanikne, takže zanikne i to co jsem někomu daroval nebo pro někoho udělal.

    3) Život jako hledání pravdy

    Zde patří např. vědecké bádání, ale obecně hledání všeho objektivně pravdivého a platného.
    Jako nevěřící jsem došel k poznání, že toto je snad jediný smysl, který může nevěřícího dlouhodobě uspokojovat.

    – Poznáváním se sice část otázek zodpovídá, ale vzniká ještě více otázek nezodpovězených. Část života sice může být uspokojivá, ale nakonec člověk stejně zemře s tím, že neví všechno, že nenašel velkou teorii sjednocení (vědec) nebo že nezjistil, jaký je tedy ten pravý smysl života (filozof).

    Stanovování vlastního smyslu/účelu života (za předpokladu, že smrtí vše končí a že neexistuje Bůh) pak má jeden nepříjemný důsledek – často se posuzuje i účel života druhých lidí.
    Např. „staří a nemohoucí by již měli zemřít, protože se jen trápí“ nebo „nechtěné nebo postižené nenarozené děti nebudou mít kvalitní život, proto by měly zemřít“ nebo „rasa, národ X je méně dokonalá a ne dostatečně lidská, proto by měla raději zemřít“.
    Vpodstatě z hlediska nevěřícího se nejedná o nic zlého, ale jen o jistou formu soucitu s druhým, který nemá bohužel dostatečně kvalitní život.
    To je také zásadní omyl vlastního stanovování si účelu – protože pak hodnota života závisí na
    – vlastním hodnocení kvality života
    – cizím hodnocení kvality života (např. manipulace skrz média (nejsem dostatečně štíhlá) případně z donucení (nejsem prý schopen rozhodovat se sám za sebe))
    – momentálním zdraví a schopnostech (které zvláště při vývoji a umírání nedosahuje plně schopností zdravého dospělého jedince)

    Bohu díky za to, že jsem patřil mezi ty šťastlivce, kterým se podařilo poznat tu pravdu, že život všech má stejný účel i stejnou hodnotu pro každého člověka. Účelem je mít účast na věčném životu v Bohu, skrze Ježíše Krista. Pak má najednou smysl i žít pro druhé.

    Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

  2. josef

    Ignác je normální vypatlanec, víc není co dodat.

  3. Slávek ČernýSlávek Post author

    Viktore, díky za komentář. Já si nemyslím, že existuje nějaký smysl života s velkým S, takže ty body jdou trochu mimo mě. Proto bych se chtěl zeptat: jaký smysl má účast na věčném životě v Bohu? Co to vlastně je a jak si to představujete?

    Ale přece jen k vašim bodům: To uspokojení svých potřeb přece nemusí být jen materiální. Chceme-li být v životě šťastni, nejlépe toho docílíme tak, že budeme mít kolem sebe šťastné lidi. Tak se můžeme dostat k tomu, že ty vaše tři body nejsou buď a nebo, ale mají mnoho společného. Když budu sám šťastný, mohu tím ovlivnit lidi kolem sebe a ti budou zase zpětně ovlivňovat mě. A k tomu štěstí může, ale nemusí dopomoci objevování reality (pravdy, chcete-li). Ano, dáte-li si pošetilý cíl (vědět vše, objevit neexistující Smysl života), potom si zaděláváte na frustraci.

    Podle poměrně seriózních výzkumů je jediná objevená korelace mezi štěstím a přátelskými vztahy – jejich počtem a hloubkou. Chcete-li být šťasten, potom vyhledávejte přátelství a společnost ostatních lidí. Budou-li to osobnosti, potom do vašeho života přinesou nejen štěstí, ale i spoustu dalších podnětů a inspirace.

  4. Jiri Klauda

    Smysl zivota ? Jak musi byt ten clovek pysny, kdyz si mysli ze je povysen nad vse okolo sebe.

  5. Jiří

    Někde jsem četl tento citát a moc se mi zamlová:
    Člověk se musí
    narodit, žít, umřít
    aby měl smysl život jeho rodičů
    aby měl důvod život jeho samého
    aby měl naději život jeho dětí.
    Je to koloběh života .
    K tomu dodávám, že jedině tento koloběh života se může
    nazývat smyslem života a současně také životem věčným.
    A že se to má dít při respektování lidí jeden k druhému a přitom se chovat ohleduplně k přírodě je více než jasné, protože život budoucích generací je možný jen v příznivém životním prostředí.

    „Je něco ubohého a málem opovrženíhodného na člověku, který nemůže čelit nebezpečí života bez pomoci pohodlných mýtů. Téměř nevyhnutelně si je vědom toho, že to jsou mýty. Ale neodvažuje si připustit takovou myšlenku! Navíc, protože si je vědom toho, že jeho názory nejsou racionální, bývá rozezlen, když jsou zpochybňovány.“ Bertrand Russell

  6. Slávek ČernýSlávek Post author

    Jiří, naprosto skvělé! Proč se upínat k věčnému životu, který nám slibují mýty, když takový život máme už tady na Zemi. A navíc naše skutky velmi ovlivní, jaký ten náš věčný život tady na zemi bude. Jestli budeme prostřednictvím našich dětí žít plným a radostným věčným životem, nebo jejich prostřednictvím budeme živořit či nebudeme vůbec.

  7. Vladimír Krásný

    Až do poslední věty prvního odstavce má pravdu. Svět nemá žádný větší smysl, ani život. „Smyslem“ života je reprodukce, nic „vyššího“ není.

    To ale neznamená, že si každý člověk zvlášť nemůže určit svůj vlastní osobní smysl života, své cíle.
    Že se pak domnívá, že bez boha nemáme žádnou objektivní morálku atd, nic, čeho se držet, to je stará pohádka. Evidentně to ale neplatí pro milióny lidí bez víry, kteří, zřejmě k překvapení všech věřících, neznásilňují a nevraždí na potkání.

    Ať už se podívám na Ignácova slova nebo na slova autora prvního příspěvku, nejedná se o nic jiného než jen o „wishful thinking“, tj. „tohle se mi zdá málo, mělo by být přeci něco víc“.
    Ještě nyní si vzpomínám, jak jsem viděl debatu v Austrálii s RD a několika lidmi z Austrálie (mezi nimi i politik apod), a ačkoliv už nevím, kdo z nich to řekl, ta věta se mi usídlila v hlavě zřejmě na dobro „I just cant believe that this is it“ (mluvil o životě tady).

  8. Antitheista

    Jako bývalý věřící, který prozřel, vyléčený věřící (tzn. ateista) mohu říct, že se mi zkvalitnil život už tím, že ho teď beru mnohem vážněji – je jedinečný, žádný už potom nebude, chci si víc užívat a chci udělat druhé šťastnými, víc si jich vážím, protože je velká pravděpodobnost, že po jejich smrti se s nimi již nikdy nesetkám a nebudu jim to moc říct. To samé pokud zemřu dříve já…

  9. Viktor

    Slávku, v zásadě uvádíte jeden důležitý prvek – vztahy. Já věřím, že člověk je obrazem Boha a že všechno co je v člověku dobré, má původ a plnost v Bohu. Bohužel v našem současném životě byla tato dobrota narušena hříchem a tak jsou dějiny plné různého běsnění zla. Toto zlo je také důsledkem lidské svobody, která je použita jinak než byla zamýšlena. Až přijde Boží království, zlo bude definitivně přemoženo, a ti, kteří dojdou spásy, budou ve společenství svatých přebývat spolu s Bohem. Takže podobně jako naznačujete, věčný život si můžete představit jako plnost těchto vztahů, jen mnohem dokonalejší, jaká se za lidského života nedá dosáhnout.

    Nicméně, Boží království si nelze zcela konkrétně představit, ale dá se říci, že určitým způsobem už nastává za našeho života. Člověk má účast na věčném životu, když je ve stavu posvěcující milosti.

    1Ko 2:9 Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.
    Luk 17:20,21 Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: „Hle, je tu“ nebo „je tam“! Vždyť království Boží je mezi vámi!

    K objektivnímu účelu (finální příčině) – na Duších a hvězdách jste to téma právě smysluplně uzavřeli, tak nebudu pokračovat.
    Jen jsem chtěl dodat, že nerozumím tomu, proč se vlastně ateisté sdružují do nějakých společenství, jakoby „církví“ a také proč se snaží ateisté „evangelizovat“ věřící. Vždyť pravověrný věřící (katolík)
    1) má hluboký smysl života (je o tom přesvědčen) a jeho smysl (spása) se naplňuje ve všech jeho cílech (tedy ty malé účely života, které si stanovuje) tj. také žije pro druhé, také rád poznává pravdu
    2) má přísnější morálku než většina nevěřících (např. manželství je nerozlučné, smilstvo je hříchem, i souhlas se hříchem je špatný)
    3) věří v to, že je plně svobodný
    4) je spokojený s tím co má a vyzařuje z něj pokoj
    Co tedy může ateista takovému věřícímu nabídnout? Říct mu „pravdu“ o tom, že Bůh není ? No jo, ale ateista nemůže dokázat, že Bůh není, i když si to myslí, navíc by to tomu člověku mohlo ublížit, vzít mu naději kterou má.
    Proč tedy ateisté „evangelizují“ ? Napadá mě jediný důvod – ateisté nemají vnitřně vyřešenou otázku smyslu života a proto se ji snaží zodpovědět, takže vlastně hledají Boha, i když o tom neví. A to je pozitivní.
    Přesně jako to řekl sv. Augustin „Učinil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v Tobě“ Člověk má v srdci nekonečnou díru velikosti Boha a není nic jiného, co by ji mohl zaplnit.

  10. 963214785

    Ateisté nic nenabízí. Ateismus není filosofie, která by se snažila něco řešit nebo říkat lidem jak mají žít své životy. Je to prostě jenom pozice na jednu jedinou otázku, zda existuje vůbec nějaký bůh. Jediný důvod proč ateisté „evangelizují“ je snaha vytvořit opozici k náboženstvím, které se snaží říkat lidem jak mají žít své životy, a ke kněžstvu, které takový vliv rádo zneužívá, ať ke vlastním účelům nebo v politice. U nás je to relativně dobrý, ale ve světě se náboženství často míchá do života lidí a ateisti jsou diskriminováni nebo dokonce perzekvováni.

  11. protestant

    Nechápu tento článek i některé reakce.
    Prostě Ignác Pospíšil má takový názor a naopak někteří ateisté mají názor opačný. Je nějak Ignác Pospíšil důležitý, aby na něj osacr reagoval? Nezvyšuje naopak osacr uměle důležitost tohoto člověka? Já jsem schopen na internetu najít tisíce názorů ateistů o bezcennosti náboženství. Měl bych na ně reagovat?

  12. Slávek

    Same, díky za doplnění. To že většina katolíků uvažuje úplně jinak, přiznává i sám Ignác.

    Protestante, reaguj na co chceš. Nezvyšuješ třeba svou reakcí uměle důležitost této polemiky, která uměle zvyšuje důležitost toho člověka? 🙂

  13. Sam

    Tadyhle najdeme o panu Ignáci Pospíšilovi další informace. Jak moc jsou objektivní, těžko říci… http://exotopedia.org/wiki/Ign%C3%A1c_Posp%C3%AD%C5%A1il
    Pokud se chcete zabývat analyzováním úvah katolických bloggerů, doporučím vám raději Marka Orka Váchu, nebo Víta Machálka. Tito nejsou uvedeni na exotopedii. Neříkám, že se s těmito autory ztozožňuji, ale oba mají např. teologické VŠ vzdělání a slušné slohové nadání.

  14. Sam

    (Občas nejdou vkládat komentáře.)

  15. Slavek

    Same, díky za tip.Určitě na ně mrknu.

    Viktore, jako fantazie je to o tom království určitě přitažlivá. O tom žádná. Samozřejmě, že to co tvrdíte o posmrtném životě nemůžete nijak rozumně doložit, kromě pár větiček v Bibli. To už má větší důvod věřit na Ježíška můj syn, kterému nosí dárky a tedy má jeho existenci experimentálně ověřenu.

    K vaší další otázce. Potřebu organizovat se cítíme kvůli tomu, že se organizují věřící a prosazují tak efektivněji svůj vliv ve společnosti směrem, který se nám často moc nelíbí. Evangelizovat se nijak programově nesnažíme. V podstatě bychom byli spokojeni se stavem, kdy by nebyli indoktrinovány děti a každý dospělý by se mohl rozhodnout sám podle sebe.

    S vaši i čtyřmi body určitě nesouhlasím. sice tuším, že argumentační klička bude v sousloví „pravý katolík“ (true scotsman?), ale rozhodně neplatí, že každý věřící katolík je spokojený, má přisnější morálku atd. Nicméně jak jsem uvedl výše, evangelizace není naší snahou, takže cokoliv co z toho vyvozujete není nikterak podloženo.

  16. Slavek

    podrobněji k vašim 4 bodům Viktore:

    1) z diskuzí je snad zřejmé, že mnoho katolíků se pravdy ( souladu teorie se skutečností) celkem straní a neradi svoji teorii s realitou konfrontují

    2) prakticky neexistuje a nikde nebyla prokázána pozitivní korelace mezi náboženskou vírou a jakoukoli formou morálního chování. určité odchylky se dají najít na obě strany, ale obecně se dá říci, že věřící dělají špatné věci stejně jako nevěřící. Vaše pojetí morálky a hříchu mně navíc přijde perverzní a potenciálně i škodlivé.

    3) Věří i spoustě dalších nesmyslů. Nikdo není plně svobodný ve většině smyslů toho slova.

    4)Huh? Jako třeba z koho? Ignáce? Semína? Papeže? Bezáka? Nepřipadají mi jako lidé, které bych charakterizoval tak, že z nich vyzařuje pokoj.

  17. Petr TomekPetr Tomek

    Celý spor mezi věřícími a ateisty by se zase dal shrnout do prosté otázky: Je lepší věřit v lež, nebo si přiznat nevědomost?

    První přístup nás může vybičovat k větším výkonům, druhý nás lépe připraví na neočekávané a ušetří nás zklamání.

    První je svůdný, druhý čestný.
    Věřící říká „Bůh“ tam, kde by měl říci „nevím“.

  18. Petr TomekPetr Tomek

    @Viktor:
    Asi vás to překvapí, ale na tohle jsou filosofické systémy mnohem propracovanější než to, co dokážete takhle od boku vymyslet z hlavy. Analogicky si můžete představit někoho, kdo právě teď vymýšlí náboženství.
    „Protože neznáme smysl všech věcí, máme strašidlo, které dává smysl úplně všemu.“ Také to nezní nic moc co?
    Kromě toho tam máte naprosté protimluvy už v jednotlivých úvahách.

    “ I když jsem zrovna při síle a daří se mi, může přijít náhle, že už nebudu moct takto uspokojovat svůj účel (např. úraz, nemoc). “
    Na tohle uměl odpovědět už raný epikureismus – skromnost neznamená odříkání. Člověk může mít stejné potěšení z prostého jako z drahého jídla. Nezáleží tolik na zdroji rozkoše ale na naší schopnosti jí prožívat.

    „Abych mohl zvětšit uspokojení, musím zvětšit dávku (víc peněz, více moci, více jídla, více sexu, …) Pokud už není kam zvyšovat, přichází deprese, neuspokojení, smutek.“
    Stejný omyl, jako výše, navíc hlavním zdrojem hédoné v epikureismu je přátelství. Společná podnětná činnost se neomrzí. Uvedené příklady jsou potřeby které lze saturovat. Sytý člověk se může přejíst a být přežraný, ale nemůže být dvakrát sytý. Na cokoli si jistě lze vybudovat závislost, ale to jistě není něco, o co by se ateisté obecně snažili. Proti závislosti vystupovala dokonce už Kyrénská škola, která je dnes považována za ultrahédonistickou!

    „Lidstvo nakonec zanikne, takže zanikne i to co jsem někomu daroval nebo pro někoho udělal.“
    Ano, to zcela jistě a proto je náš čas výjimečný a vzácný. Jakou by měl hodnotu, kdyby trval věčně?

    „Poznáváním se sice část otázek zodpovídá, ale vzniká ještě více otázek nezodpovězených. Část života sice může být uspokojivá, ale nakonec člověk stejně zemře s tím, že neví všechno, že nenašel velkou teorii sjednocení (vědec) nebo že nezjistil, jaký je tedy ten pravý smysl života (filozof).“

    Ano, jenže tady si mnozí právě to dobré vykládají jako něco špatného. Poznání je to, co nás deprimuje, ale zároveň nám dává rozkoš z objevování. Více otázek tedy představuje více příležitostí k objevům a více potenciální rozkoše. Vědec i filosof má tedy z objevení nových otázek radost.

    Věřící mívají často snahu se otázek zbavit, namísto toho aby na ně hledali odpověď. Vyhnou se tím onomu stresu z nevědomosti, ale neužijí si rozkoš poznání.

    Možná jste si všiml, že jsem stoupencem jistého starodávného filosofického směru. Pojem „smysl života“ u mě nemá žádný přiřaditelný význam, snažím se směřovat ke stavu označovanému jako eudaimonia. Tohoto stavu každý opravdový vědec dosáhnout může, i když ho tak asi nepojmenuje.

  19. Čestmír Berka

    Ignác je česky „neználek“? Pán má heslo na „exotopedii“ -http://exotopedia.org/wiki/Ignác_Pospíšil

  20. Sam

    Slávek napsal:
    >>>Same, díky za tip.Určitě na ně mrknu.<<<
    Tady jsou… http://vitmachalek.blog.idnes.cz/ http://vit-machalek.bloger.cz/ http://machalek.bigbloger.lidovky.cz/ Jeden nikdy nestačí, víte? 🙂
    http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marek-vacha.php
    A jakožto člověk bez vyznání vám doporučím tento starší článek pana Váchy o PPR :-).
    http://www.getsemany.cz/node/713
    http://www.tf.jcu.cz/getfile/74db92350b0fe215
    Svého času vzbudil docela odmítavé reakce v katolických kruzích. Viz Google. 🙂

  21. Sam

    Zde jsou ty blogy

    vitmachalek.blog.idnes.cz/ vit-machalek.bloger.cz/ machalek.bigbloger.lidovky.cz/ Jeden nikdy nestačí, víte? 🙂
    blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marek-vacha.php
    A jakožto člověk bez vyznání vám doporučím tento starší článek pana Váchy o PPR :-).
    http://www.getsemany.cz/node/713
    http://www.tf.jcu.cz/getfile/74db92350b0fe215
    Svého času vzbudil docela odmítavé reakce v katolických kruzích. Viz Google. 🙂

  22. Sam

    Jeden nikdy nestačí, víte? 🙂
    blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marek-vacha.php
    A jakožto člověk bez vyznání vám doporučím tento starší článek pana Váchy o PPR :-).

  23. Sam

    Zde jsou ty blogy

    vitmachalek .blog. idnes.cz/ vit-machalek .bloger .cz/
    machalek .bigbloger. lidovky. cz/
    Jeden nikdy nestačí, víte? 🙂
    blog. aktualne. centrum. cz/ blogy/ marek-vacha.php
    A jakožto člověk bez vyznání vám doporučím tento starší článek pana Váchy o PPR :-).
    getsemany. cz/ node/713
    tf.jcu. cz/getfile / 74db92350b0fe215
    Svého času vzbudil docela odmítavé reakce v katolických kruzích. Viz Google. 🙂

  24. Sam

    Pro admina: Máte tu až moc citlivý protispamový filtr. Mnohokrát se mi vůbec nepodařilo vložit příspěvek… A to kvůli obsahu odkazů na jiné stránky. Bylo nutné internetové adresy „zamaskovat“ pomocí mezer. Viz předchozí příspěvek.

  25. Slávek ČernýSlávek Post author

    Tak jsem se ponořil do bahna spamu a nějaké tvé komentáře obnovil. Rád tam ale nelezu. Spamový filtr funguje dobře, jen je citlivější na přemíru externích odkazů. Další věc je, že první příspěvek od každého člověka musím ručně schválit, potom už to jde automaticky.

  26. Sam

    Omlouvám se za některé duplicitní příspěvky, které mohou být vymazány.

  27. Viktor

    @Petr Tomek
    @Slavek
    Myslím, že neustále narážíme na jednu věc. Ateisté nechtějí připustit, že by věřící mohli používat rozum. Já přece nevěřím ani bych nikdy nechtěl věřit ve lži, ale rozumem jsem poznal, že Bůh existuje. Že Bůh existuje lze poznat rozumem např. ze stvořených věcí – musí existovat prvotní příčina, prvotní hybatel.

    Líbí se mi, že i moderní fyzika vyvrátila „zbožné“ přání všech ateistů o věčném vesmíru a ukázalo se, že i vesmír má svůj počátek. Koneckonců i fyzikální zákony neexistují jen tak samy od sebe. Věda přece vznikla na základě víry v to, že Bůh dal světu řád a že tento řád je poznatelný. Jestli neexistuje Bůh není důvod vůbec věřit v nějaký řád, spíše než chaos. Takový ateista vědec si pod sebou podřezává větev neboť věří v řád, který je nějakou náhodou. Jak by se asi cítil, kdyby jeho víru, na které staví veškeré své úvahy a práci, někdo označil za lež…

    Mně spíše pokusy o vysvětlení typu nekonečně mnoho vesmírů kde je nekonečně mnoho možností přijdou úsměvné, protože informační hodnota takových teorií je nulová – jsme právě proto že jsme, právě proto že existuje každé reálné číslo. Teorie o takovém samoexistujícím vesmíru zabaleném ve fraktálu nebo nekonečném rozvoji čísla Pí jsem zavrhl už dávno.

    Připustíme-li, že Bůh existuje, pak je nutné se ptát, co tím stvořením zamýšlel a jaké s ním má účely. Pak je teprvé se možné dostat k tomu, jestli s námi komunikuje, jestli o sobě něco zjevil a pokud ano, tak kde se tato pravda vyskytuje. To už je ale myslím nad rámec, resp. kdyby měl někdo zájem to probrat, ať mě kontaktuje na mail, nechce se mi sem chodit pokaždé kontrolovat, jestli někdo odepsal.

  28. Antitheista

    A kdo stvořil boha?? 😀 😀 A jestli je bůh věčný, proč nemůže být i vesmír věčný (byť se začal rozpínat až od určité chvíle)??? 😀 Naopak, kvantová fyzika narušuje vaší klasicku příčinnost jak ji známe. Vesmír tu mohl být od vždy, jen se prostě rozepnul díky nějaké kvantové události… bůh neni potřeba

  29. Petr TomekPetr Tomek

    @Viktor
    „Ateisté nechtějí připustit, že by věřící mohli používat rozum.“

    Myslím že tohle je nedorozumění asi stejného typu, jako představa že ateista nesmí nikdy ničemu a nikomu věřit. Jde spíše o to jakou úlohu myšlení a věření člověk dává a jak je má umístěny na svém žebříčku hodnot.

    „rozumem jsem poznal, že Bůh existuje“
    No a tohle už konkrétní rozpor je, protože ateisté stejným rozumem dospěli k opačnému přesvědčení

    „Že Bůh existuje lze poznat rozumem např. ze stvořených věcí – musí existovat prvotní příčina, prvotní hybatel.“
    Když člověk považuje věci za stvořené, tak do nich už dopředu ideu tvůrce vkládá, takže ho tam najde, ale jen proto, že ho tam sám dal. Prvotní hybatel je označení příčiny, ta ale nemusí mít s ideou Boha nic společného.

    „Věda přece vznikla na základě víry v to, že Bůh dal světu řád a že tento řád je poznatelný. Jestli neexistuje Bůh není důvod vůbec věřit v nějaký řád, spíše než chaos.“

    Věda vznikla na základě antické filosofie, tedy disciplíny, jejíž princip je odlišný od víry. Podstatou chaosu je to, že v sobě sám vytváří ostrůvky v nichž platí určitý řád. Tohle patří do teorie chaosu. V chaosu je možné všechno – i řád.

    „Jak by se asi cítil, kdyby jeho víru, na které staví veškeré své úvahy a práci, někdo označil za lež…“
    Tohle se přece stává bezdůvodně i odůvodněně denně. Vědec je povinen pochybovat, v tom je právě ono nedorozumění. Pokud existuje důvod k pochybnosti – například předpoklad, který neodpovídá pozorováním, pak se samozřejmě mýlí. Ovšem skutečný vědec za upozornění na omyl (skutečný omyl) poděkuje.

    „Mně spíše pokusy o vysvětlení typu nekonečně mnoho vesmírů kde je nekonečně mnoho možností přijdou úsměvné, protože informační hodnota takových teorií je nulová – jsme právě proto že jsme, právě proto že existuje každé reálné číslo. Teorie o takovém samoexistujícím vesmíru zabaleném ve fraktálu nebo nekonečném rozvoji čísla Pí jsem zavrhl už dávno.“

    To první je částečně spíš intelektuální hra, která zatím pro nás nemá žádné přímé důsledky. To druhé, tedy fraktály a jejich přirozený výskyt v našem světě je naopak věc která se nás dotýká velmi.
    Vy jste to zavrhl, ale svět na tomhle principu funguje. Mrkněte do knihy od Maria Livia Zlatý řez. Mohlo by vás to i bavit (a není to ateistická propaganda 🙂

    Když vezmete Boha jako předpoklad, nic s tím nenadělám, ale vezměte v úvahu co z toho vlastně vyplývá – ve skutečnosti nic. Lidé kteří tvrdí že s nimi komunikoval s pravděpodobností blízkou jistotě lhali nebo se mýlili. To že si nechcete lhát a nechcete lhát ostatním ještě nevylučuje, že můžete být prostě obelhán.

  30. josef

    Viktore, kolik ti je? Odhaduji 14, 15… ?

  31. topajík

    josef (02.03. 2013 | 08:49) napsal:
    Ignác je normální vypatlanec, víc není co dodat.
    @ Proč? Pokud neuvádíte důvod, jste totiž vypatlanec sám. Na internetu svaly, v reálu přizdibobek.

  32. Slávek ČernýSlávek Post author

    No nic pánové, tak jste si to pěkně vzájemně vyjasnili a dál už pěkně, věcně a slušně, OK? Nebo ty příspěvky půjdou rovnou do žumpy kam patří.

  33. josef

    topajík – Proč?
    Protože člověka, jemuž je bez myšlenky Boha „naprosto jedno, jak stráví svůj život“, a který považuje ateismus „za náboženství totální beznaděje“, nelze nazvat jinak.

  34. Radek Maleč

    Mnoho věřících věří, že by bez boha neměl svět smysl. Lidská mysl prahne po racionalizacích, po racionalizaci všeho včetně existence samotné, je to nutkání podobné nutkání po vzduchu, vodě, jídle, spánku, páření se. Obecně má mnoho jedinců problém jen tak žít, jen tak někam jít nebo něco dělat aniž by měli na mysli nějaký cíl, účel, souvislost, smysl, myšlenku, hodnocení. Dokonce schopnost „vypnout“ mysl považujeme za velké umění, které ovládají jen velcí duchovní. To, že máme zjevné nutkání pociťovat či uvědomovat si „smysl“ neznamená, že něco jako „smysl“ existuje. Každopádně pocit smyslu navozuje pocit libosti.
    Hybnou (řídící) silou člověka jsou pocity libosti či nelibosti. Pravou podstatou našich kroků jsou biologická nutkání, stejně jako je to u zvířat. I my jsme to, co nazýváme zvířaty. Jakékoli naše pojmenování či racionalizace samotnou realitu nijak nemění. Můžeme sebe a okolí nazývat jakkoli, změní se tím jen naše vnímání reality, nikoli realita sama.
    Ti, kteří mají slabá nebo naopak silná některá biologická nutkání jsou často vnímáni jako nemocní, slabí nebo divní jedinci. Tedy, my o těch přirozených biologických nutkáních nejsme v jejich souvislosti zvyklí primárně přemýšlet, vědomě je nevnímáme, v souvislosti s těmito jedinci o nich neuvažujeme. Jsou to prostě ti jiní, slabí, fanatičtí či nemocní.
    Od dětství jsme učeni všemu, co cítíme a děláme, přisuzovat nějaká zdůvodnění, racionalizace a souvislosti (možná to není jen naučené, ale je nám to geneticky dáno, to že nás to obklopuje po celou dobu našeho vývoje je ale realita lidské společnosti). Důsledek? To, že se nám chce dýchat, jíst, vyměšovat či pářit se, vnímáme jako naše vědomé rozhodnutí, naši vědomou potřebu, která má ten či onen smysl a souvislost (nehledě na to, zda má či nemá souvislost úplně jinou). Mnohem blíž naší mysli jsou ta zdůvodnění než samotné příčiny. Naše mysl je divák v kině, který operuje s tím, co je na plátno promítáno, nikoli s tím, že původce toho všeho jsou herci, kameraman, kulisy, režisér, scénárista atd.
    Všechna naše pojmenováním lze zařadit do dvou hlavních skupin: „dobré“ a „špatné“. Tento druh pojmenování (dobro a zlo) je fenoménem, který je ale jen specifickým pojmenováním onoho živočišného řídícího prvku, tedy pocit libosti a nelibost. Jakkoli se můžeme vnímat jako myslící oduševnělé bytosti, to co spojujeme s lidským duchem má stejnou podstatu jako to co sami vnímáme a nazýváme zvířecím principem (že u nás samých to vnímáme a pojmenováváme jinak, to na skutečnosti nic nemění).
    Žijeme v našem virtuálním světě vnímaných pocitů a uvědomovaných souvislostí. „Věřící“ jsou tomu specificky propadlí (ať už k tomu dospěli sami, či tento způsob vnímání přejali), je pro ně nepředstavitelné, že svět a existence bez smyslu nemá smysl. Svět ale smysl nemá, či mít nemusí. Existence není podmíněna smyslem bytí. U mnoha věřících lze ale pozorovat, že neživým věcem a někdy i zvířatům smysl nepřisuzují, člověku a jeho bytí však již ano. (Ignác Pospíšil: Jestliže by nebyl žádný Bůh a Stvořitel, pak celý tento svět postrádá jakýkoliv smysl a účel a my jsme jen jakési bezcenné “uhlíkové jednotky”, obskurní náhodný produkt přírody předurčený k zániku a zapomenutí, stejnému jaké čeká všechny ty bezcenné a neužitečné věci okolo, od nichž se vlastně ničím podstatným nelišíme. A čeká nás jen mátožné pinožení se světem, jehož konkrétní charakter je zcela lhostejný, protože zde neexistují a nemohou existovat měřítka, podle nichž bychom mohli říci, tohle máme dělat a toto ne, toto je člověk úspěšný a dobrý, tamten neúspěšný a zlý.) Tito věřící vlastně nevědomě přiznávají, že jen hledají zdůvodnění sama sebe, svého konání, svých pocitů. Žijí uvěznění v nutkání soudit a přisuzovat cennost a bezcennost, užitečnost a neužitečnost, dobro a zlo. Neumí žít bez ukazatelů směru, nejsou často schopni činit vědomý krok bez soudu (dobro či zlo).
    Věřící, nepociťují-li naději (nějakou libou konstrukci), uchvacuje je peklo. Mají pocit, že žít bez ochranného štítu vykonstruovaných souvislostí, tedy bez pocitu smyslu bytí, tedy žít jen tak bez cíle a jen na základě libosti a nelibosti je něco nízkého, zvířecího. Možná že opak je pravdou. Někteří věřící hlásají, že věřit něčemu jako evoluce vyžaduje víc víry než víra v boha. Ano, víra v boha je život v milosrdném zjednodušení. Je to něco, čeho může dosáhnout už malé nezkušené dítě. Není k tomu třeba poznání reality, je to stav mysli. Bůh je milosrdná iluze, nikoli realita. Poznat a pojmout skutečnou realitu vyžaduje hodně odříkání, úsilí a víry v nalezení pravdy (přiblížení k pravdě, realitě). Lidstvo o to usiluje tisíce generací, předává si více a více zkušeností a ještě toho nedosáhlo (a asi nikdy nedosáhne). Vyžaduje to víc víry, než víra boha – víra v primitivní racionalizaci.
    To, že lidská mysl potřebuje pocit „smyslu“, neznamená, že něco má smysl. Žít, budovat, vychovávat děti … nic nemá smysl. To ale neznamená, že taková nutkání nemohou existovat. Lidé (a nejen oni) takové nutkání evidentně mají a dělá jim dobře ta nutkání uspokojovat. Děti, výzkum, pomoc druhým, láska … mnozí toto nazývají smyslem života, je to ale jen jejich individuální pocit smyslu života, nikoli obecný smysl života. Život nemá smysl. Život je.
    Často se zaměňuje pojem libost a nelibost za pojem dobro a zlo (respektive člověk antropocentricky pojem libost a nelibost spojuje se zvířaty a dobro a zlo s člověkem, respektive se sebou samým). Pokud někdo má potřebu konstruovat si zdůvodnění a používat ctnostná pojmenování pociťovaných nutkání a pocitů z jejich uspokojení, tak aby mu to vše dávalo smysl (poskytovalo nevědomě či skrytě pocit libosti), asi nemá smysl mu v tom bránit. Když je někdo „životem v bohu“ uspokojen, nechme ho v jeho ulitě, v jeho jednoduché virtuální realitě. Je ale velice pravděpodobné, že až se lidstvo z tohoto kolotoče jednoduchých racionalizací vymaní, octne se na prahu nové éry. U toho ale věřící nebudou. Až bude bůh pouhým historickým omylem, bude lidstvo stát na prahu nových obzorů.
    Proč žít v zajetí potřeby hledání smyslu? Smýšlené konání Sisyfovo, tedy valit kámen do kopce aby se pak mohl skutálet a začít znovu, je obecně chápáno jako konání, které smysl nemá. Pak tedy konání elektronu, který se po neuchopitelně složité chaotické dráze přibližuje a vzdaluje jádru atomu, aniž by měl šanci dojít nějakého cíle je bezesmyslné (bůh to asi špatně stvořil). Naskýtá se vysvětlení, že to je boží záměr, je to účel elektronu. Proč se bránit uznat, že člověk se rodí, jí, navzájem se zabíjí, množí se a umírá bez zjevného cíle a smyslu, prostě koná jako elektron, žije jako bakterie? Bez zjevného „vyššího“ smyslu a cíle. Prostě tak náhodou. Není nesmyslné pídit po smyslu, účelu a cíli něčeho co smyl, účel a cíl nemá? Prostě to tak je a smysl to nemá.
    Existence a život nemá smysl, prostě je. Dobrá, pokud má někdo nutkání, nějaký „smysl“ si vymyslet, nechť se uspokojí výmyslem, že Bůh to tak stvořil, je to jeho velký plán. Netrapme ho otázkami „kdo vymyslel a stvořil boha“, či „jaký to má smysl aby Bůh měl velký plán“. Buď ho to vůbec nenapadne, nebo si to zase nakonec nějak zracionalizuje, uspokojí potřebu, dosáhne pocitu libosti, svého ráje. Nestrašme ho peklem otázek bez odpovědí, nemá na to. Je to jako zkoušet, zda člověk svázaný těžkým ocelovým lanem může plavat. Velké zlo je to, že tito jedinci (věřící) plodí a vychovávají bezbranné děti, předávají jim jejich zlo, Boha. Ale, ono je to relativní.

  35. Slávek

    Radku, to není komentář, ale článek:-) Podle mě si to zaslouží i jako článek vyjít, chceš?

  36. Ambrož

    Dárečky pod stromečkem jsou opravdu od Ježíška. Od Trojjediného Boha – Otce i Syna i Ducha Svatého. Stejně jako Vaše tělo, duše, vesmír na kterém stojíte a všechno co tvoří realitu takovou jakou jí znáte. Vy je jen s manželkou přinesete domů a strčíte pod stromek. Tak jako my. Takže vlastně máte pravdu. Ježíšek je nenosí. Na to má nás.

  37. Antitheista

    Mě příští vánoce přinese Ježíšek rakovinu, strašně jí chci !

  38. Sam

    ————————–„Je něco ubohého a málem opovrženíhodného na člověku, který nemůže čelit nebezpečí života bez pomoci pohodlných mýtů. Téměř nevyhnutelně si je vědom toho, že to jsou mýty. Ale neodvažuje si připustit takovou myšlenku! Navíc, protože si je vědom toho, že jeho názory nejsou racionální, bývá rozezlen, když jsou zpochybňovány.“ Bertrand Russell————————
    Nemilosrdný, ale zatraceně pravdivý citát… A pan Russel byl taky zajímavý člověk. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bertrand_Russell

  39. protestant

    Jak víš že je to pravdivý citát. Sám Russell jej nebyl schopen dokázat. Tvrdil i mnoho dalších nedokazatelných věcí…

  40. Foxy

    Milej zlatej protestanta, citát libovolné Velké Autority není sám o sobě důkazem čehokoliv, je to jen něčí myšlenka, se kterou se mohu ztotožnit nebo se vůči ní vymezit.
    Kupříkladu tomto případě se s oním citátem mohu ztotožnit. Je mi přitom fukck, zda je to doslovný reálný citát pana Russela.

    Vždy je půvabné, když se dva rozhorlení diskutéři šavlují citáty veleautorit, místo toho, aby použili svých vlastních myšlenek.

  41. protestant

    @Foxy

    Nechápu smysl tvého předchozího příspěvku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *