Štěstí: Podrobný návod jak být šťastným ateistou

Autor | 23.04. 2013

Vždyť víš štěstí je krásná věc
vždyť víš štěstí je krásná věc
štěstí je ta krásná a přepychová věc
ale prachy prachy si za něj nekoupíš.

 

Štěstí - zdroj wikipedia: Diego Grez

Štěstí - zdroj wikipedia: Diego Grez

Lidem nejčastěji přejeme „hodně štěstí a zdraví“, během těch nejdůležitějších svátků se zdravíme „šťastné a veselé“. Novomanželům přejeme „Hlavně abyste spolu byli šťastní.“ Když se zamyslíme,co bychom přáli těm, které máme nejradši, velmi často to bude právě to, aby prožili šťastný život. Vypadá to, že pro mnoho lidí je štěstí skutečně důležitou věcí. Možná tou nejdůležitější vůbec. Náš přístup k dosahování štěstí by potom měl být nedogmatický, ale zároveň praktický a užitečný. Podívejme se tedy, jaké odpovědi na otázku „Jak najít štěstí?“ poskytuje současná věda a ateismus.

Co je to štěstí

Štěstí jistě není nijak pevně vymezený pojem a každý z nás si pod tím může představit trochu něco jiného. Psycholog Daniel Gilbert z Harvardu navrhuje tyto tři definice:

  1. Emocionální štěstí je pravděpodobně to, co si většina z nás pod pojmem štěstí představí.  Jedná se přechodný příjemný stav vědomí související a způsobený něčím objektivním. Můžeme být potěšení dobrým soustem jídla, emočně uspokojeni pěkným filmem nebo ochromeni pohledem na noční oblohu.
  2. Morální štěstí je spíše jakýmsi filosofickým přístupem než okamžitou emocionální reakcí. Žijeme-li užitečný, plný a spořádaný život, můžeme cítit jakýsi hluboký pocit uspokojení, který nepodléhá okamžitým výkyvům nálad. Gilbert pro tento pocit používá slovo eudaimonia, slovo, které Aristoteles vysvětluje jako „dělat a žít dobře.“
  3. Posuzující štěstí je potom zahrnuje určité posudek stavu světa. Můžeme být šťastní z vycházky v parku pod rozkvetlými sakurami nebo můžeme pociťovat štěstí, když naše dítě projevuje radost nad povedeným dárečkem.

[ Gilbert, D (2009): Stumbling on Happiness , str. 33-34]

Bez ohledu na to, jak si štěstí přesně definujeme, můžeme se podívat na to, kde takové štěstí hledat. Jeden ze zdrojů štěstí objevil vůbec nejstarší probíhající experiment v dějinách vědy.

Jste šťastní ateisté? Hlasujte v rychlé anonymní anketě.

Z čeho štěstí pramení

Vedoucí tohoto experimentu [Vaillant, GE., & Vaillant, CO (1990). Natural history of male psychological health,XII: A 45-year study of predictors of successful aging at age 65 Amer J. Psych 147: 31–37] se jmenuje George Valliant. O projekt se staral více jak 40 let. Je to čtyřikrát ženatý (dvakrát se stejnou partnerkou) rodič pěti dětí, které s ním nemluví příliš často. Jeho otec spáchal sebevraždu, když mu bylo 10 let. Jednoduše ideální člověk pro výzkum toho, jak prožít šťastný život.

Stále probíhající experiment vznikl, když dnes již mrtví vědci udělali nábor 268 Harvardských studentů. Všichni to byli bílí muži se zářnými výhledy do budoucna (byl mezi nimi i John F.Kennedy.) Tito muži prodělali úvodní detailní lékařské a psychologické vyšetření doprovázené hromadou psychologických testů. To se potom opakovalo každých 5 let. Každých 15 let se potom účastnili osobních pohovorů a každý druhý rok vyplnili podrobné dotazníky.

S čím vědci po všech těch letech potom přišli? Co nakonec určuje, jestli prožijeme šťastný a dobrý život? Nechme odpovědět samotného pana Vaillanta v interview pro Atlantic:

„Jediná věc, na které v životě skutečně záleží jsou vaše vztahy s jinými lidmi.“

Po téměř 75 letech podrobného a nákladného výzkumu přišli vědci s odpovědí, kterou najdeme v každém druhém romantickém filmu. Úspěšná přátelství, ty zmatené mosty které spojují nás, naše přátele a naši rodinu, jsou tím, co předpovídá naše štěstí jak se probíjíme životem. Přátelství jsou lepší ukazatel štěstí, než jakákoliv jiná proměnná sama o sobě. Ve středním věku jsou už jediným indikátorem toho jak jsme a jak budeme šťastní.

Čím intimnější je vztah, tím lépe. Lidé se nedostávají do nejšťastnější desetiny bez toho, aby neměli nějaký úspěšný romantický vztah. Manželství je také velkým faktorem. Více jak 40 procent ženatých a vdaných dospělých se popisuje jako „velmi šťastní“, zatímco stejně se hodnotí jen 23 procent těch, kteří manželstvím nikdy neprošli.

Další výzkum jen prohloubil a rozšířil tyto nepřekvapivé výsledky. Kromě hlubokých vztahů existují další činy nebo chování, které indikují štěstí:

  • pravidelné konání altruistických činů
  • tvoření seznamů věcí, za které jsme vděčni krátkodobě zvyšuje štěstí
  • kultivování obecného pocitu vděčnosti tvoří dlouhodobý pocit štěstí
  • sdílení nových zážitků s nejbližšími
  • používání připraveného „reflexu odpuštění“, když nás naši nejbližší naštvou

Tato zjištění se možná zdají zřejmá. Z ateistického pohledu může být zajímavou skutečností, že mnoho z těchto zdrojů štěstí je nějakým způsobem implementováno v nejrozšířenějších světových vírách a náboženstvích. V souvislosti s ateismem možná stojí za to zjištění, že zdrojem štěstí není náboženství samo,  ale několik jednoduchých pravidel, které jsou věřícím předkládány jako dogma nebo důrazné doporučení. Většinu z nich potom kultivují i sekulární či ateistické společnosti. Jde nakonec „jen“ o jednu z nejdůležitějších věcí v našich životech, o štěstí.

Peníze jako zdroj štěstí

Peníze se, k překvapení mnoha, ukázaly velmi neefektivním zdrojem štěstí. Lidé s obrovskými příjmy nejsou měřitelně šťastnější, než ti s příjmy průměrnými. Peníze přispívají ke štěstí jen tehdy, když nám pomáhají vybřednout z chudoby. Jakmile jsou naše základní lidské potřeby uspokojeny, potom nám ke štěstí stačí jen spousta dobrých přátel.

26 thoughts on “Štěstí: Podrobný návod jak být šťastným ateistou

  1. Borius

    Myslím si, že štěstí jako takové (přesněji subjektivní či intersubjektivní pocit štěstí) není nijak svázán s ateistickým či naopak (mono-, poly-, pan-)theistickým světonázorem. Pro někoho může být optimálním a jediným správným východiskem ateistický pohled na svět, pro jiného může znamenat právě jeho náboženství přitakání k životu a světu kolem. Nedá se říct, že jeden jediný pohled na svět by přinášel člověku štěstí více a všechny ostatní méně.
    Hledání, nacházení a rozdávání je člověku blízké bez ohledu na ateistické či náboženské přesvědčení. Pravda, někteří ateisté si mohou myslet, že jsou šťastnější právě díky svému ateistickému přesvědčení. Jenomže totéž si mohou myslet zrovna tak i někteří věřící, s vědomím, že víra obohacuje jejich životy. Ono to bude nejspíš úplně jinak – samotné štěstí nevyvěrá z poznání „jedinečné neomylné pravdy“ a neochvějného setrvávání v ní, ale spíše z vnitřního nastavení člověka, který se dokáže rozhlížet kolem sebe, poznávat a citlivě vnímat, byť pochopitelně v rámci svého paradigmatu.

  2. Petr TomekPetr Tomek

    Tímhle se dost zabývá právě Michel Onfray, který se stejně jako já hlásí k pokračovatelům Kyrénské školy a dalších hedonistických směrů. Jde o to, že se náboženství snaží (velmi podobně jako konzumerismus) libé prožitky ovládat a svazovat s pocity viny. Štěstí je pojem dost neostrý, může označovat jak okamžitý prožitek (hédoné) tak spokojenost se svou životní rolí (eudaimonia). Rozdíl mezi „posuzujícím štěstím“ a „emocionálním štěstím“ přitom není viditelný. Je to dočasný prožitek který v jednom případě působí přes naše nevědomí a v druhém přes naše vědomí, ale v principu je stejný. Je totiž jedno, jestli se k prožitku štěstí dostaneme fyzickým nebo duševním úsilím. Podstatnější je, že se rozumovému dosahování štěstí můžeme věnovat i tehdy, když k jinému prožitku nemáme prostředky a přístup.

  3. Nazemidan

    To je pěkný článek. Já sem sice snad nechodím ani pod jiné články nadávat, ale tohle se mi fakt zdá dost dobré. Dovolil bych si snad jen doplnit ještě jednu složku štěstí, jíž je (alespoň pro mne) svoboda. Teď si jen nejsem jist, zda spíše svoboda „objektivně měřitelná“ nebo svoboda coby „pocit svobody“. (Když se mi ateistický postoj zdál svobodnější než teistický, byl jsem ateistou. Teď je tomu naopak.)

  4. xorron

    Patent na štěstí mají svatouškové, to je přece známo. Zdroj štěstí? Pobyt v Boží náruči? Ano! Ale jejich jediný Bůh jsou peníze, majeteček apod. Tomu se klaní, toho vzývají, v této náruči si lebedí.

  5. Antitheista

    Gilbert krásně popisuje, jak sami sobě lžeme co se týče budoucnosti a minulosti (při posuzování našich emocí), a že děti nepřinášejí štěstí do vztahu, jen na čas uspokojí pudy (hlavně ženy), ale pak je to spíš trápení, zmar energie a času, který bychom mohli věnovat sobě nazvájem (vztah, přátelství) nebo užitečné práci (seberozvoj) či cestování,… o tom zase kniha 40 důvodů proč nemít děti od Corine Maierové, která je měla a lituje toho (aniž by z dětí byl nějaký vyvrhel či se s nima hádala, spíše je k sobě prostě upřímná…) http://www.kosmas.cz/knihy/139559/40-duvodu-proc-nemit-deti/ 😀

  6. protestant

    Nevím do které kategorie zařadit svůj pocit štěstí, že už nejsme ateistou. Zvláště po přečtení tohoto článku. 🙂

  7. Antitheista

    Můj pocit štěstí, že už nevěřím na boha je také veliký :D, vyrůst z pohádek a Santy a létajících sobů a čarodějů a ďáblů,… je přímo osvobozující 😀

  8. Slávek

    Antitheisto, s dětmi mám spolu s manželkou vůbec nejhlubší vztah, který v životě mám a štěstím mě naplňují skoro každý den, kdy se s nimi vidím.

  9. Slávek ČernýSlávek Post author

    Colombo, zatím to není veřejný, nejdřív hledáme volný prostory kvůli termínu, ale počítáme s druhou polovinou září, nejspíše 21.9.. Ale pssst! >/]

  10. Antitheista

    No, všichni asi nejsme otcovské typy 😀

  11. Giordana

    Výborný článek, je v něm vlastně plný návod na štěstí a co chtít víc? Jako podobná příliš jednoduchá řešení bude právě pro tu jednodnoduchost mnohými přehlédnut.

    Petr Tomek: Posuzující štěstí není více rozvedeno, aby šlo přesně říct, co jím je míněno. Domnívám se, že souvisí s tebou zmíněným spojením pocitu štěstí a pocitu viny. Posuzující štěstí je štěstí za odměnu, podmíněné štěstí, ocenění podmíněné výkonem. Jenže opravdové štěstí bude jako opravdoví přátelé (a jaký by měl být i rodičovský vztah) v dobrém i zlém, nepodmiňující, jestli běhám nejrychleji nebo mám samé jedničky.

  12. Petr TomekPetr Tomek

    protestant (23.04. 2013 | 11:56) napsal:
    „Nevím do které kategorie zařadit svůj pocit štěstí, že už nejsme ateistou. Zvláště po přečtení tohoto článku. :-)“

    Plural maiestaticus?

  13. Slávek ČernýSlávek Post author

    Giordano, mě na tom fascinuje, jak je to jednoduché, jak ti lidi na to přišli X desítek let trvajícím výzkumem. Možná ještě udělat návod, na to, jak si ty skutečné přátele udělat a udržet. Jedna věc je, že článek odpověděl na otázku CO, ale neodpověděl JAK.

    Možná to zní příliš utilitaristicky, ale podle mě zase nějakou jednoduchou a praktickou odpověď najdu.

  14. Antitheista

    Ten kvalitní romantickej vztah je hlavně těžkej udržovat, ty přátelé už tak nějak vyplynou… (ještě bych řekl, že důležitá je smysluplná práce)

  15. slavek

    tak jednoduche to neni. Musis mit stesti (nahodu). Jeste bych na to tema mohl napsat clanek, nez propadnu cire ateisticke depresi.

  16. Giordana

    Hmmm, jak na přátele, nevím o vědeckém výzkumu na tohle téma, ale pokusím se pohledat – beru si to jako dlouhodobý úkol.

    Teď mě napadlo, Dale Carnegie napsal Jak získávat přátele a působit na lidi.

  17. Slávek ČernýSlávek Post author

    *****Emotional regulation and links to friendship******

    Reis HT (2007)
    Steps toward the ripening of relationship science
    Pers Rel 14: 1 – 23
    Epstein, R (2010)
    How science can help you fall in love
    Sci Am Mind 20(7): 26 – 33

    ******Empathy and links to friendship****************
    Pileggi, S (2010)
    The happy couple
    Sci Am Mind 20(7): 35 – 39Gable, SL et al (2006)
    Will you be there for me when things go right? Supportive
    responses to positive event disclosures
    J Pers & Soc Psych 91(5): 904 – 917
    Decety, J & Lamm, C
    Human empathy through the lens of social neuroscience
    Sci World J 29(6): 1146 – 1163
    Hoffman,M.L.(2000).Empathy and Moral Development:
    Implications for Caring and Justice. Cambridge, UK: Cambridge
    University Press.
    Matthews, J. D., Hoffman, M. L., & Cohen, B. H. (1991).
    Self-reports and experimental set predict facial responses to empathy-evoking stimuli.
    American Psychology Science meeting, Washington, DC, June 13. `

  18. Šriber

    Děkuji autorovi za článek, zase o něco více rozumím normálům…

  19. Petr TomekPetr Tomek

    Giordana : „Teď mě napadlo, Dale Carnegie napsal Jak získávat přátele a působit na lidi.“

    Tuhle knihu považuji za jednu z největších příšerností. Je to sbírka rad, jak manipulovat lidmi skrytá za radou „Nebuďte manipulátoři“.

    Můj recept je jednodušší a zároveň těžší: Posilujte svou zvědavost. Lidé mají rádi jiné lidi, kteří mají o něco opravdový zájem. Takže pokud dokážete zabavit sebe budete připadat zábavní i ostatním. Kdo je sám se sebou je sám i mezi druhými.

  20. Petr TomekPetr Tomek

    Giordana (23.04. 2013 | 14:56) napsal: Posuzující štěstí není více rozvedeno, aby šlo přesně říct, co jím je míněno. Domnívám se, že souvisí s tebou zmíněným spojením pocitu štěstí a pocitu viny. Posuzující štěstí je štěstí za odměnu, podmíněné štěstí, ocenění podmíněné výkonem.

    Tady se ti mísí několik věcí najednou. Smísení pocitu viny s pocitem štěstí není zrovna správná vazba a vytvářejí jí tradičně náboženství. Nejde tady přitom o skutečná provinění, ale o naučenou „povinnost“ cítit se provinile kdykoli člověk pochopí, že se cítil šťastně. To je chorobné spojení.

    Druhá věc je utilitaristická „čistota“ – tedy uvědomění si skutečných nežádoucích následků nějakého žádoucího jevu (zdroje štěstí). „Čistota“ je jednou ze základních Benthamovských „okolností“ pro posuzování toho jak je nějaké jednání žádoucí či nežádoucí.

    http://www.econlib.org/library/Bentham/bnthPML4.html

  21. Vladimír Přichystal

    Myslím, že o šťastný život jde nám všem. A cestu si musí najít každý sám. Já své štěstí nevidím v přátelích, naopak vděčnost vnímám jako zcela zásadní.

  22. howto

    Původně jsem zde chtěl napsat, že ateista nemůže být šťastný, protože ateismus je holé zoufalství, ale předem očekávám, jak se zde ateisti pak začnou předhánět, kdo z nich je šťastnější. Takže jen přeji, ateisti, hodně štěstí!

  23. Antitheista

    Jasně, ale že Pierre Teilhard de Chardin trpěl depresema a C. G. Jung depresema + psychózou, to už neřekneš, co? 😀 Zatimco ateista Bertrand Russell je všechny přežil a byl poměrně šťastný… 😀 Co se týče toho poměru v %, tak většina „apateistů“ – kteří to vůbec neřeší (boha či prázdnotu) – si žijou spokojeně i bez odpovědí na tyhle otázky… 😀

  24. howto

    To máte pravdu, v postmoderním světě převládá apateismus, tzn. postoj, kterému je zcela jedno zda Bůh je a nebo není. Mrzí mě to, ale souhlas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *