Blogeři v muslimských diktaturách – hrdinové informační války

Autor | 27.05. 2013

„Ničeho se v životě nemusíme bát – jen to pochopit!“
Marie Curie-Sklodowská

Už několik let mají naše média dosti podivný zvyk označovat pachatele nábožensky motivovaných zločinů jen podle jejich původu. Dozvíme se tak, že jistou vraždu spáchal například Afgánec, Egypťan nebo Maročan. Tahle snaha o náboženskou korektnost je přitom jistým způsobem neskutečně rasistická.

Tito lidé se totiž nedopouštějí zločinů kvůli tomu, kde se narodili, ale kvůli ideologii kterou zastávají. Ano spolu s jinými zeměmi patří také tyto mezi země „tradičně muslimské“, to ale neznamená totéž co muslimské. (Znamená to jen tolik, jako prohlášení že Čechy jsou zemí tradičně křesťanskou. Rozhodně ale nejsou v současnosti křesťanskou zemí.) Společnost je v nich mnohem pestřejší, sahající od islámských radikálů, přes různé sekulární výklady islámu až po skutečné ateisty.

Vkládat rovnítko mezi obyvatele takové společnosti a muslimy je přesně to, co by si přál každý skutečný náboženský fanatik. Vytvoření iluze muslimských států totiž nutně vede k tomu, že se místní ateisté a sekularisté dostávají do izolace – ve své zemi jsou považováni za zkažené a poameričtěné, ale západní země se k nim nehlásí.

Náboženské a polonáboženské muslimské diktatury je tedy mohou klidně a  vraždit a zavírat na mnoho let do vězení, aniž by tím vyvolaly nějakou světovou odezvu. Evropští politici dělají všechno pro to, aby dobře vycházeli s politiky tradičně muslimských zemí, bez ohledu na to, jaké názory reprezentují.

Není přitom žádným tajemstvím, že právě oni jsou největšími příznivci náboženské cenzury a propagandy. Každá diktatura může totiž přežít jen když svou existenci nějak legalizuje a to může jen ovládáním přístupu k informacím. Dříve bývalo poměrně snadné ovládnout místní tisk, rozhlas a televizní stanice, dnes se ale ke státním médiím i v těchto zemích přidává internet. Blogy a Facebookové stránky mění pohled na svět především u mladých lidí.

Kareem Amer

Prvním blogerem odsouzeným v Egyptě na čtyři roky za urážku islámu se stal Kareem Amer. Stalo se to v roce 2007, tedy ještě za vlády Husního Mubaraka!

Aliaa Magda Elmahdy

Aliaa Magda Elmahdy (22) je Egypťanka, známá jako „nahá blogerka“ a aktivistka FEMEN. Upozornila na sebe nahou fotografií na jednom ze svých blogů  23. října 2011. Zatímco hnutí April 6 Youth Movement se od jejího výstupu distancovalo, íránská politička a aktivistka Maryam Namazie nešetřila obdivem a uznáním.

Amina Tyler

Tunisanka Amina Tyler (19 let) byla zatčena za zveřejnění svých polonahých fotografií na Facebookových stránkách. Chtěla se jimi veřejně přihlásit k hnutí FEMEN.

Jabeur Mejri a Ghazi Beji

Jabeur Mejri a Ghazi Beji byli v Tunisu v loňském roce (odsouzeni na sedm let za ateismus a urážku islámu za karikatury zveřejněné na Facebooku.

Waleed Al-Husseini

Waleed Al-Husseini (Walid Husayin) (27 let)  je palestinský ateistický bloger, což je vzhledem k okolní společnosti zvláště obdivuhodné a vzhledem k tomu, že si dovolil parodovat Korán (vyzval ve stejných verších ke kouření marihuany), také zvláště nebezpečné.

Wafa Sultan

Syrská lékařka Wafa Sultan se stala kritičkou islámu poté co viděla zvěrstva páchaná povstalci za pokřiku „Allah akbar“. V současné době žije v emigraci.

Nahla Mahmoud

Kolik jmen by to ještě bylo? Nahla Mahmoud (Sudan), Abdel Aziz Mohamed Albaz (Kuvajt), Ayaan Hirsí Alí (Somálsko – v emigraci), Subrata Adhikari Shuvo, Mashiur Rahman Biplob, Rasel Parvez a Asif Mohiuddin (Bangladéš)…

Subrata Adhikari Shuvo, Mashiur Rahman Biplob, Rasel Parvez a Asif Mohiuddin

…dalo by se ještě dlouho pokračovat. Společnost ani v jedné z „islámských“ zemí není ani zdaleka monoliticky islámská, jak se nám snaží naše i muslimská média namluvit. To nejhorší, co bychom mohli udělat je to, že bychom jim uvěřili.

Našimi protivníky nejsou Bahrajňané, Tunisané, Egypťané, Maročané, Súdánci, Íránci, Libyjci ani třeba Bangladéšané. Našimi protivníky je nevzdělanost, islám a mocenské struktury které ho proudem peněz (především z Kataru a Saúdské Arábie) udržují při životě.

Na rozdíl od rasistů si nemůžeme myslet, že se tento problém vyřeší tím, že muslimské extremisty prostě odešleme do zemí z nichž pocházejí, i tam totiž žijí lidé, kteří si zaslouží být svobodní. Jejich zbraní jsou informace – zdánlivě křehké a nanicovaté proti kulometům a petrodolarům – ale přitom je to to jediné, co může tenhle svět změnit.

 

Na závěr pár pozoruhodných blogů ač většinou v arabštině, ale stačí použít translator: C.R.I.M.E., Miss Uranus, arebelsdiary, Diary of Rebel, Blog Kareem Amer, Echoing Screams, RBL MRYM

 

Petr Tomek
Autor: Petr Tomek

Neúnavný komentátor společenského dění ( především na svém blogu ), propagátor a popularizátor kosmonautiky, bývalý redaktor časopisu VTM Science a v současnosti též již bývalý šéfredaktor elektronického literárního časopisu Lemurie , člen Kosmo Klubu, sdružení UnderFilm a autor knihy Ztracený Měsíc, o tom, proč nebyli lidé čtyřicet let na Měsíci, populárně-vědecké miniatury Láska, sex a vesmír a sbírky esejů Ateista. Zkrátka člověk s nepředstavitelnou schopností zaměstnávat sám sebe, případně i všechny ostatní. Na internetu vystupuje jako militantní ateista, ač v životě razí heslo: „nejdůležitější je, abychom se všichni navzájem nezabili“.

4 thoughts on “Blogeři v muslimských diktaturách – hrdinové informační války

  1. Poslední prorok

    Perfektní, něco co každý ví, ale nikdo o tom za posledních 10let nedokázal napsat. A co na to amnesty international? Co na to Jan Tleskač? Ti nic, jen podporují svatbu mešity v Teplicích a integraci cizinců muslimů. Sami předpokládají, že všichni cizinci s muslimské země jsou muslimové….. přesně jak je v tomto článku

  2. josef

    Ona naše média opravdu označují původ pachatelů nábožensky motivovaných zločinů?
    Od jisté doby zprávy příliš nesleduji, ale ještě před pár lety platil zákaz označovat právě národnost nebo etnickou příslušnost pachatelů trestných činů kvůli nárůstu nesnášenlivosti vůči Ukrajincům, cikánům a dalším.
    Nebo se to označování týká jen zločinů v zahraničí?

    Pokud jsem si všiml, tak se právě v zahraničí úřady snaží vyhýbat označování různých atentátů a útoků za teroristické právě proto, aby teroristům nenarostl hřebínek – i když se jim něco povede, není-li to zveřejněno jako jejich čin, pak to pro ně ztratí význam. Zdá se mi to rozumné, i když to někdo může vyložit jako zatajování informací. Ti teroristé to přeci konají pro šíření té informace.

  3. Pingback: Co dál po pařížském masakru? | Ateisté ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *