Různorodá různorodost

Autor | 29.05. 2013

Během nedávné zahraniční cesty předal PZ Myers klíčky od svého populárního blogu Pharyngula dlouhodobé komentátorce Sastře. Ta nelenila a mezeru po PZ dokonale zaplnila. Chtěl bych čtenáře Ateistů ČR upozornit především na její článek The Diversity of Diversity. V něm se věnuje častému nařčení, že jako ateisté nerespektujeme právo věřících na jejich víru, a že se takto nijak neodlišujeme od homofobů, xenofobů, rasistů a dalších asociálních a společensky nebezpečných živlů.

Sastra nejprve rozebere skupiny, ke kterým jsme připodobňováni. Za příklad nám poslouží homofobové. Svým předsudky vedeným chováním degradují ostatní lidské bytosti, které se provinily jen tím, že milují někoho jiného, než nařizuje společnost, v níž je heterosexualita pevnou normou. Homofobové takto zbytečně ubližují nevinným lidem, a to stejně nesmyslně, jako když bychom někoho odsoudili, protože hraje raději fotbal než hokej. Účastníme se jako ateisté něčeho podobného? Snažíme se ze společnosti vymazat náboženskou různorodost, a pokud ano, je to správně? Nad touto otázkou jsem si lámal hlavu od té doby, co jsem vystřízlivěl z počátečního ateistického opojení po přečtení Božího bludu, a proto vítám Sastřin příspěvek do diskuze, který mi pomohl utřídit si myšlenky a pojmenovat významné prvky mého ateistického přesvědčení.

Článek se jmenuje Různorodost různorodosti, a pojmenovává dva typy různorodosti:

The Diversity Smorgasbord is one where everyone brings their favorite “dish” – their preferences, their lifestyles, their values, their choices, and everything else that contributes to their identity, to what makes them them and not someone else. Maybe you bring a chocolate cake and I don’t like chocolate cake. That’s fine. No judgment here – it’s not a cooking contest. Take what you need and leave the rest.

But then there is the Diverse Problem-Solving Group. The diversity here has a different purpose than allowing self-expression to flourish unhindered. In a problem-solving group individuals are united together on common ground: they share a problem. They’re trying to find an answer or a solution or an agreement reached. And this search for consensus can only be as good and open and honest as it gets if you have both an assumption of equality and a lot of diversity, a lot of contending ideas being sifted through and argued for and argued against to provide checks and balances against the tendency towards human error. The more diversity the better, yes – but not as the goal.

První různorodost je bohatostí osobních preferencí, a je dobrá, protože do diskuze přináší svěží pohledy na věc a brání zakonzervovanosti názorů. Dále nikoho neomezuje; pokud já mám rád čokoládový dort, a vy ne, nenutím vám jej. Druhá různorodost je nabídkou řešení nějakého konkrétního problému. Jakou mám postavit židli? Má mít tři, čtyři, nebo pět nohou? Některé z těchto odpovědí nebudou vyhovovat, a pokud nás skutečně zajímá, jak daný problém vyřešit, měli bychom být schopni odmítnout špatná řešení.

Ani na okamžik nepochybuji, že většina aktivních čtenářů a přispěvatelů kolem Ateistů ČR vidí různorodost náboženství jako různorodost odpovědí na otázku kdo je zodpovědný za tento vesmír, tedy jako různorodost druhého druhu (Diversity Problem-Solving Group). Myslím, že nám všem ale prospěje, když si uvědomíme, že to není jediný způsob, jak lze chápat náboženskou víru i nevíru. Pro někoho může být jejich náboženství silným kulturním pojítkem ke svým nejbližším, tedy různorodostí prvního druhu (Diversity Smorgasbord). Takoví lidé pak nemusí naše zapálení pro ateistický světonázor chápat jako upřímnou snahu o vyřešení palčivé metafyzické otázky, ale jako útok na jejich osobní identitu.

Článek i přes svou délku stojí za přečtení. Velmi elegantně shrnuje jeden z hlavních bodů, kde si věřící a ateisté často přestávají při rozhovoru rozumět. Také identifikuje významnou rétorickou taktiku, která zamezuje kritice náboženství. Znalci Dennettova konceptu “deepity” se v tomto bodě budou cítit jako doma.

Autor: Dominik

Studuji fyziku a filozofii na Oxfordské univerzitě. Zajímám se o spolupráci ateistů a jiných společenských hnutí a intersekcionalitu ve všech jejích podobách. Nebojím se střílet do vlastních řad.

9 thoughts on “Různorodá různorodost

  1. Giordana

    Děkuju za odkaz na přínosný článek k diskusi.

    Dělení diverzity není úplně přesné, ty dvě kategorie nepostihují všechny prvky diverzity.

    Já bych to nastínila třeba takto:
    1) První by byla opravdu ta diverzita přístupů k řešení jednoho problému. Požadavek na funkci, je biologicky řečeno selekčním tlakem, který třídí fungující řešení problému od nefungujících. V přírodě není selekční tlak vedoucí k odmítnutí neoptimálních řešení tak silný, přežívají na okraji vedle hlavního nejefekttivnějšího řešení. Pokud si člověk klade logickou nebo morální otázku, obvykle nalezení nejlepšího řešení sestává právě z vylučovacího postupu vůči nedostatkům ostatních řešení.
    2) Druhá je diverzita v pravém slova smyslu, diverzita pro pestrost. Tady nás nezajímá, jestli je barokní židle méně praktické než židle od TONu, ale zajímá nás pestrost přístupů k řešení problému jak udělat židli. Pro zachování této diverzity stačí i malé rezervace pro daný speciální organismus, nebo vitrína v muzeu pro zástupce židlí, či popis kulturních zvyků v monografii. Rozhodně není nutné, aby například touto náboženskou tradicí žila celá společnost! Toto nereflektují ani příslušníci náboženství, ani článek.

    3) Objektivně vzato, se diverzita netýká osobních pocitů, které má někdo k něčemu svému, jak je Dominik považuje za tu věc hodnou ochrany u diverzity Smorgasbord (proč takové slovo zrovna?). Diverzita a pocity jsou dvě různé věci, je třeba umět oddělovat svoje pocity od svého rozumového rozhodování.

    A oddělování pocitů od argumentů, je právě problém věřících a ten důvod, proč jsou jejich pocity zrańovány. Že svou identitu natolik spojí s čkoládovým dortem, že berou jako osobní újmu, když někdo nejí čokoládu, i kdyby to bylo kvůli alergii.

    Diverzita prefenrencí vyžaduje na prvním místě toleranci od toho, kdo má určitou preferenci, k preferencím ostatních. A neschopnost dát ostatním tuto svobodu, postavit svou identitu na přináležitosti k této skupině, je jedincova chybná volba, která vede ke zraněním jeho pocitům. Jako řešení navrhuju nestavět svou identitu na příslušnosti k nějaké skupině. To vyžaduje umět být sám sebou, vlastnost podrývanou náboženstvími systematicky. Čím více bere věřící náboženství jako zdroj své identity, tím více je jeho osobní sebevědomí podryto a právě tím jeho náboženstvím.

  2. Petr TomekPetr Tomek

    Co se týká diverzity je u náboženství jistý problém v tom, že je na něj vázána kultura. I když jde svým způsobem o propagandu, je umění vázané na náboženství součástí našeho prožívání – vyrostli jsme v něm. Dokud se tedy pohybujeme ve světě racionálních tvrzení, není pro nás těžké zavrhnout například výmysly o Noemově arše, ale zároveň se nám může líbit obraz, na kterém je tahle nesmyslná báje zpodobněna. Jeftova oběť je rozhodně odporný příběh, ale hudba která se k němu odkazuje může být krásná.
    Řešením tedy není zahodit náboženské umění a zničit kostely,a le povznést se nad úroveň myšlení lidí, kteří je vytvořili. Není to zase tak těžké – určitě nemyslíme jako paleolitičtí lidé, ale jeskynní malby nám přesto mohou připadat úchvatné.

  3. Petr TomekPetr Tomek

    Jinak stojí za to připomenout, že největší problémy máme s náboženstvími, která sebe považují za exkluzivní – islám, katolicismus, pravoslaví. U nich je odvolávání se na pestrost samozřejmě jen pokrytectvím, protože ho považují za zločin. Nemůžete být zároveň šintoistou a muslimem, ale můžete být zároveň buddhistou a šintoistou, nebo buddhistou a unitářem.

  4. Dominik Post author

    Giordana:

    K 2): Pokud je nositelem této diverzity člověk, pak podle mě nepůjde ji zachovat zavřením představitelů do vitríny (rezervací etc.), a to ze sociologických důvodů: nevyhnutelně vznikne velmi nepříjemná dynamika sil mezi většinovou společností, která si vydržuje ‚exota‘, a člověkem ve vitríně.

    „Jako řešení navrhuju nestavět svou identitu na příslušnosti k nějaké skupině. To vyžaduje umět být sám sebou, vlastnost podrývanou náboženstvími systematicky.“
    Spíš bych řekl, že je to podryto lidskou psychologií. Nemyslím si, že by sdružování lidí a identifikace se skupinou byla čistě náboženský fenomén. Už jen protože to děláme jako ateisté taky.

  5. Giordana

    Dominiku, do vitríny nezavřeš lidi, samozřejmě. Do vitrín můžeš dát kroje, monstrance, sochy a masky – výrobky, kterých by byla škoda o ně přijít, ale jejich denní užívání je nepraktické šílenství. Folklorní prvky udržují například zájmové soubory a jednotlivé festivaly. Vezmi si jako příklad tady v Česku masopust nebo jízdu králů. Anebo skanzeny a předváděčky lidových řemesel. Je dobré, že je tradice udržena a právě tento způsob je ideální, není reálné chtít, aby celá společnost a celý čas žila v krojích a v roubených chalupách, ani u nás, ani jinde. My, nebo to čemu ty v Evropě říkáš většinová společnost, to nedělá, nemůžeš chtít ani po menšinách, aby ti celá menšina dělala živý skanzen právě v zájmu tvé představy o diverzitě. I příslušníci menšiny mají právo žít podle své volby nezávisle na svém původu, který je jim cpán jako koule na noze jak závazkem ke skupině, tak tvým požadavkem na autentičnost. Svým přístupem z toho děláš sociologický problém zbytečně.

    Zaměňuješ dvě různé věci, dobrovolnou příslušnost svobodného a jinak samostaného jedince ke skupině, která je přirozenou lidskou potřebou. S definováním sama sebe pouze jako příslušníka skupiny – muž/žena, muslim, vegetarián, filatelista. Je potřeba přistupovat přímo k člověku jako unikátnímu svébytnému jednotlivci, ne na základě jeho příslušnosti ke skupině.

    A právě tady, se některá náboženství chovají patologicky, omezují individuální svébytnost člověka a plně ji nahrazují skupinovou identitou. O to více se ten člověk bojí, čím by byl, kdyby nebyl „muslimem“. Ten strach je nesmyslný, členem své rodiny by zůstal i jako nemuslim, příslušníkem svého kulturního národního okruhu také. Jenže islám jako náboženství to staví do umělého nepřekonatelného problému.

    Je potřeba při svých úvahách zohledňovat i specifickou vnitřní dynamiku zkoumané společnosti, ne pouze dělat závěry na základě tvých projekcí většinové společnosti. To je předsudek a omezení poznání i porozumění.

  6. Antitheista

    Problém je, že když začnu věřícímu vysvětlovat, proč sem ateista, zároveň tím útočím na jeho identitu a on se se mnou začne hádat- já svým názorem ničím jeho víru – protože bohužel ateismus a náboženství vedle sebe žít v budoucnu nemohou, ani věda a víra, protože s výzkumem mozku a genů,… si stále více překážejí. Jediné, co by mohlo zůstat, by byl jistý zředěný něcismus, z kterého by již nešlo vyvodit nic „morálního“ či „nemorálního“. Něcismus téměř na hranici agnosticismu. Nevím, jestli je bůh nebo neni, ale chci, aby byl. Tečka – nic víc…

  7. DarthZira

    Antiteista – vcelku souhlas. Určitě si vzájemně nijak nepřekáží ateismus a něcismus na hranici agnosticismu (nevím, jestli bůh/bohové/osud/matka Gaia/Síla vesmíru… apod. existuje, ale přeji si, aby ano), stejně tak by si nemusel vadit ateismus s něcismem mystickým (takové to myslím si, že bůh/kosmická inteligence/osud/duchové předků… atd. existují, protože jsem subjektivně zažil něco, co mě o tom přesvědčilo, ale vím, že tato zkušenost je nepřenosná a nemá smysl se o tom bavit s někým, kdo to nezažil, protože to je asi to samé jako se bavit o jemných nuancích árie zpívané koloraturním sopránem s někým, kdo má hudební hluch a nerozezná „Skákal pes“ od „Nesem vám noviny“ nebo o pocitech při zdolávání Matterhornu s někým, kdo nebyl ani lanovkou na Sněžce a nijak po tom netouží). Dokonce ani to náboženství by nemuselo nutně úplně zaniknout, ale zůstalo by na úrovni koníčku – prostě stylem že někoho baví chodit na metalové koncerty, někoho baví jezdit na cony, někoho baví chodit fandit na Spartu a někoho holt baví chodit do kostela/mešity/synagogy či jiné modlitebny na nějaké obřady a cosi mu to přináší. Proč ne, člověk, který nemá rád balet, operu nebo třeba hokej sice nechápe, jak může někoho bavit takové věci sledovat a co mu to asi tak může přinášet, ale asi těžko by se našel takový, který by chtěl balet, operu či hokej zakazovat. Náboženství jako nic více a nic méně než osobní hobby a náboženské obřady jako určitá forma divadla (kterým ostatně ve své podstatě vlastně jsou, resp. divadlo se vyvinulo právě z náboženských obřadů) si nejspíš s ateismem nepřekáží, ovšem za podmínky, že náboženství nesmí chtít být ničím více a nábožensky založený člověk na sebe nesmí pohlížet jinak než třeba ten fanoušek Sparty nebo milovník baletu – prostě že v prvé řadě je člověk, pak něčí syn/otec/vnuk/strýc/životní partner/kamarád/kolega/spolužák a to, že věří v takového nebo onakého boha a uctívá ho takovými nebo makovými obřady je s jeho osobní identitou spojené zhruba stejně jako fakt, že je rodákem z nějakého města, zaměstnancem té a té firmy nebo milovníkem opery, tedy pokud někdo jeho rodné město či firmu, kde pracuje, kritizuje nebo nemá rád operu, tak mu tím žádnou jeho osobní identitu nijak „nebere“ ani „nenarušuje“.
    Jsou věřící, kterým vůbec nedělá problém věci chápat právě takto a s těmi žádné problémy nejsou. Fakt je, že většinu takových podezírám, že jsou vlastně něcisté a k té či oné církvi se hlásí a její obřady navštěvují jenom ze zvyku, protože tak byli vychováni (tedy určitá forma úcty k předkům) a nebo prostě jen proto, že se jim z estetického hlediska líbí nejvíce. Některým takovým vůbec nedělá problém nehlásit se k žádné církvi a navštěvovat obřady několika různých náboženství – mám třeba známého, který strávil několik let v buddhistickém klášteře a po návratu do Čech občas chodí na buddhistické obřady a občas na bohoslužby k českým bratrům tak nějak podle nálady. Když jsem se ho ptala, jestli je křesťan nebo buddhista, tak mi sdělil, že to se přece vzájemně nevylučuje. Osobně si myslím, že věřící tohoto druhu jsou pro ateisty přirozenými spojenci, jelikož je náboženští fanatici vytáčejí úplně stejně jako nás a tendence církví cpát se do politiky nenávidí jako mor.

  8. =8)-DX

    Vítám tu české ateisty, již několik let sleduju ateistickou scénu v USA, UK a po světě, na české stránky a uskupení jsem moc nekoukal a dělá mi radost vidět hned poprvé, zájem o blog PZ Myerse, původní článek o diverzitě mám také samozřejmě přečtený.

    Ještě se sem párkrát podívám =)

  9. Antitheista

    Ano – s tím souhlasím. Náboženství jako koníček.

    Jen na jednu věc bych si dával pozor – u toho mysticismu – aby totiž člověk třeba nezačal brát vážně ty hlasy a halucinace natolik, že je bude slepě poslouchat. Myslim u některých jedinců. Chci říct, mysticismus může spadnout do schizofrenie u některých lidí. Pak by mohl být nebezpečný jakožto omluva pro páchání zla. Nebo jako záměna s duševní chorobou. Ale tohle bývá problém malých uzavřených sekt, které vymývají lidem hlavu. Obecně je probém, kde začíná církev a končí sekta… Existuje i kolektivní hysterie a šíření bludů, schizofrenie je sice nepřenosná, ale nemocný člověk s charismatem může do svého světa některé labilní jedince vtáhnout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *