Ateistický coming out aneb Čím jsou nám blízcí LGBT

Autor | 14.06. 2013

I když mě v mých rozhovorech s věřícími překvapuje, jak silně i u nás funguje ostrakizace ateistů, zatím ještě stále nemusíme řešit takové věci jako v zemích kde jsou věřící v drtivé převaze.

Ve výpovědích ateistů mě pak často zaráží podobnost s jinou skupinou, kterou náboženské skupiny také podobně démonizují – s gayi a lesbami. Za předěl v životě těchto lidí se považuje zpravidla tzv coming out, jinými slovy přiznání toho co jsou.

Osobně nejsem homosexuálního zaměření, přesto znám podobných výpovědí dost. V uměleckých kruzích (kde se zjevuji občas a spíše nedopatřením) i na scifistických conech, se totiž lidé ze sexuálních menšin vyskytují mnohem častěji než v normální populaci a v intelektuálních kruzích mají zase drtivou převahu ateisté.

Ve společnostech s vysokým počtem věřících má coming out v podstatě stejný průběh u ateistů jako u homosexuálů. Prvním krokem bývá „vnitřní coming out“ čili „přiznání sobě“. Když jste totiž celé dětství vychováváni k tomu, že právě nevěřící a homosexuálové představují zlo, je těžké přijmout, že jste jením z nich.

Druhým krokem pak bývá „vnější coming out“, kdy začne člověk přiznávat svou sexuální či názorovou orientaci na veřejnosti. Následující video je podle mě přesnou obdobou takového coming outu v ateistickém podání.

Rodiče automaticky začnou hledat kde udělali ve výchově chybu, čí je to vina či kde se dotyčný/á ateismem nakazil/a.

Spousta homosexuálů i ateistů se přitom nikdy k onomu druhému kroku nedostane a jen málokdy to bývá z vypočítavosti. Mnohem častěji je za tím tlak rodiny a snaha předstírat jako kdyby se nic nestalo. Strach ze zpřetrhání rodinných vazeb pak končí jako celoživotní pokrytectví.

Stejně jako v případě homosexuálů se věřící rodina a společnost snaží ateisty „léčit“, tedy „napravit“ něco co není rozbité. Až do komických detailů přitom zachází podobnost ex-atheist a ex-gay, i když v tomto případě přiznávám, že dlouhým vymýváním mozku bude asi snadnější změnit přesvědčení, než sexuální orientaci.

Nejsem samozřejmě první, kdo si všiml téhle podobnosti. V západních zemích se už  pojem „ateistický comming out“ běžně používá a lidé si předávají zprávy o tom, jaké to je. V Polsku dokonce pořádali ateisté v roce 2009 ateistický “Coming Out” pochod, kterým chtěli ukázat že jich není tak málo, jak tvrdí oficiální média.

Mom, Dad iam atheist

Příručka pro ateistický coming out

Námitkou proti tomuto srovnání může být, že svou sexuální orientaci změnit nemůžete, zatímco svůj světonázor ano. Víte, měli byste si to zkusit – věřit něčemu, čemu z principu věřit nemůžete, protože to odporuje vašemu rozumu i zkušenosti. Kdepak, snadno se dá jenom lhát.

Homosexuálové a ateisté ale nejsou jediní, kdo museli a budou muset takové kroky podstupovat. V minulosti zažívaly něco podobného emancipované ženy (a v mnoha místech na světě tím ještě procházejí) a i v naší společnosti znají coming out například vegetariáni či duševně nemocní. Nikdo z nich by jím přitom procházet nemusel, kdyby společnost neurčila, že právě tyhle věci jsou nějakým způsobem špatné. Za vznikem fenoménu coming outu je nakonec vždycky intolerance okolí, hora předsudků a neschopnost rozeznat chování které okolí neohrožuje od toho opravdu nebezpečného.

Petr Tomek
Autor: Petr Tomek

Neúnavný komentátor společenského dění ( především na svém blogu ), propagátor a popularizátor kosmonautiky, bývalý redaktor časopisu VTM Science a v současnosti též již bývalý šéfredaktor elektronického literárního časopisu Lemurie , člen Kosmo Klubu, sdružení UnderFilm a autor knihy Ztracený Měsíc, o tom, proč nebyli lidé čtyřicet let na Měsíci, populárně-vědecké miniatury Láska, sex a vesmír a sbírky esejů Ateista. Zkrátka člověk s nepředstavitelnou schopností zaměstnávat sám sebe, případně i všechny ostatní. Na internetu vystupuje jako militantní ateista, ač v životě razí heslo: „nejdůležitější je, abychom se všichni navzájem nezabili“.

10 thoughts on “Ateistický coming out aneb Čím jsou nám blízcí LGBT

  1. Antitheista

    Blázen Hájek nedávno řekl, že vymazání homosexuality ze seznamu psychických onemocnění (někdy v 70.letech na Západě) byl historický omyl 😀 😀
    No, co k tomu dodat, ne každý se prostě „vyvinul z opice“ …

  2. Rudolf Klusal

    To je šílený, to druhý video jsem nemohl ani dokoukat. Bych se musel zvednout a těm pitomým rodičům urvat ruce a jazyk, aby nemohli mluvit…

    Naštěstí u nás jsou věřící „normálnější“ (tedy přijde mi to podle toho, co jsem poznal), tohle je fakt možné asi jen v Americe…

  3. Sam

    >>>I když mě v mých rozhovorech s věřícími překvapuje, jak silně i u nás funguje ostrakizace ateistů<<<
    V ČR myslím ostrakizace neprobíhá. Ale v USA to bude asi horší.

  4. Jaroslav A. Polak

    Ohledně těch Spojených států a především evangelikálů z Bible beltu (to jsou ti v Jesus Camp): Doporučuji ke shlédnutí tento u nás málo známý film (recenze; nějakej dobrák to nahrál na Ulož.to 😉 takže to tam najdete, jsou k tomu k dispozici jen anglické titulky, ale věřím, že je to zvládnutelné):
    http://kojot.name/2013/06/15/the-rapture-recenze-filmu/

  5. S.V.H.

    Asi před rokem jsem četl práci o transsexuálech. Klasický kvalitativní výzkum s asi čtyřmi transsexuály, který se mimo jiné zabýval i jejich coming outem – jak to probíhalo, jak reagovali jejich blízcí, co to znamenalo pro ně, co se tím změnilo atd. Kromě jednoho případu to okolí po počátečním šoku nakonec zvládlo. V tom jednom případě to ale rodiče daného člověka nezkousli a skončilo to přerušením veškerých vztahů. Se sourozenci měl ten transsexuál nějakou dobu ještě celkem normální vztahy, ale rodiče byli natolik proti a natolik tlačili na pilu, že muselo skončit i to. Docela mě překvapilo, že to v dle mého soudu tolerantních Čechách může dojít až tak daleko. Že rodiče dají přednost svým předsudkům před vlastním dítětem. Co mě naopak nepřekvapilo vůbec, bylo, že jedině tito rodiče byli věřící.

    Na druhou stranu autorka této práce byla také věřící a prokázala obrovskou dávku empatie, porozumění, obdivu a úcty k transsexuálům. Poněkud pikantní byl v této souvislosti její výrok, že děkuje Bohu, že sama není transsexuálem. 🙂 Když děkuji Bohu za něco, co mi neudělal, jak se mám na toho Boha dívat, když vím, že někomu jinému to udělal?

  6. Oglokoog

    Nerad bych byl za hnidopicha, ale když už je autor článku obeznámen s existencí zkratky LGBT, tak by myslím docela neuškodilo, kdyby alespoň jednou padla zmínka i o druhé polovině té zkratky. Redukce celé LGBT komunity pouze na „gaye a lesbičky“ mě jako bisexuála dost mrzí.

  7. Pingback: Konec přetvářky - výzva k spolupráci na sbírce příběhů | Ateisté ČR

  8. Pingback: Dva oddělené světy? - LGBT a islám | Ateisté ČR

  9. Pingback: Musíte si myslet že jste ateista abyste byl ateistou? | Ateisté ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *