Kontraintuitívní strategie dosažení osobního a společenského štěstí

Autor | 08.07. 2013

O štěstí jsme tu již psali formou návodu nebo spíše naznačením směru, kterým by se naše hledání mělo ubírat. Dnešní článek ale bude daleko více spekulativní a založený na mých osobních zkušenostech. Proto jej prosím jako takový berte a na své životy jej vztahujte nikoliv jako potvrzený fakt, ale spíše jako inspiraci.

Nejprve mi dovolte obecnou úvahu. Platí-li evoluční teorie v celé své jednoduchosti principů a zároveň složitosti v aplikaci na reálný svět, potom by pocity štěstí u většiny z nás měly indikovat strategie, které byly v minulosti evolučně úspěšné. Pozitivní pocity slasti a dobré nálady z toho, že děláme správnou věc, by nám měly říkat: „Tudy vede cesta.“ a naopak negativní pocity bolesti, smutku a neštěstí by měly indikovat: „Tomuto chování se vyhni, toto není dobrá cesta.“

V tomto přístupu ale vidím několik problémů. Prvním je, že je často zaměňována okamžitá odměna a slast s trvalejším štěstím. Jakmile máme uspokojeny základní životní potřeby, tak jakýkoliv materiální zisk vede jen ke krátkodobému pocitu štěstí, aniž by významně ovlivňoval jeho celoživotní úroveň. A upřímně, kolik lidí dnes v našich končinách nemá vyřešeny základní životní potřeby: jídlo, vodu, bezpečí a střechu nad hlavou? Aniž bych chtěl bagatelizovat třeba problém bezdomovectví, tak velký podíl jich nebude. Z celosvětového pohledu ta situace tak optimistická není, ale bavme se o nás, o střední Evropě, České republice..

Dostáváme se tedy k tomu, že další rozvoj materiálního bohatství nám již nemůže poskytnout větší míru štěstí ve společnosti. Je proto přirozené, že lidé hledají jiné cesty, jak toho štěstí dosáhnout. A všimněme si, že většina z nás si mylně myslí, že většího štěstí dosáhneme získáním většího majetku. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy jsme nuceni neustále vyhledávat stále nové a nové způsoby dosažení materiálního zisku.

Vědecké výzkumy ale tvrdí, že jediná veličina, která nějakým způsobem koreluje s lidským štěstím je počet a hloubka přátelských vztahů.

„Jediná věc, na které v životě skutečně záleží jsou vaše vztahy s jinými lidmi.“ – George Valliant

A vyjádřeno s ještě dalekosáhlejšími důsledky: Přátelství jsou lepší ukazatel štěstí, než jakákoliv jiná proměnná sama o sobě. Ve středním věku jsou už jediným indikátorem toho jak jsme a jak budeme šťastní.

Čím intimnější je vztah, tím lépe. Lidé se nedostávají do nejšťastnější desetiny bez toho, aby neměli nějaký úspěšný romantický vztah. Manželství je také velkým faktorem. Více jak 40 procent ženatých a vdaných dospělých se popisuje jako „velmi šťastní“, zatímco stejně se hodnotí jen 23 procent těch, kteří manželstvím nikdy neprošli.

Všechny tyto výsledky jsou vědecky ověřené a všeobecně přijímané.  Nakonec na nich není nic překvapivého. Sami víme, jak silná je adolescentní touha najít si partnera a jak se kolem toho v tom věku točí náš celý život. Sám bych ještě přidal vlastní zkušenost, že děti jsou jeden z vůbec největších zdrojů štěstí v mém životě a bez nich bych svůj život zcela určitě vnímal jako méně naplněný. Touhu po dětech potom vidím u většiny svých přátel. Toto jsou zároveň výsledky, které bychom se znalostí evoluční teorie předpokládali. Největším štěstím by nás v životě měla naplňovat cesta vedoucí k co největšímu počtu šťastných (a tedy evolučně úspěšných) potomků.

Nabízí se otázka, proč tomu neodpovídá naše chování? Proč jsou dnes děti brány jako přítěž; jako věc, která nám v dosažení štěstí brání? Proč jsou dnes rodiny, které se podílejí na maximalizaci štěstí, v naší společnosti ekonomicky znevýhodněny a proč v podstatě jako jediné na tyto otázky odpovídají starověké dogmatické náboženské systémy, jako je katolicismus nebo islám?

94 thoughts on “Kontraintuitívní strategie dosažení osobního a společenského štěstí

  1. Antitheista

    „Sám bych ještě přidal vlastní zkušenost s tím, že děti jsou jeden z vůbec největších zdrojů štěstí v mém životě a bez nich bych svůj život zcela určitě vnímal jako méně naplněný“

    – většina mejch kamarádů bere děti jako přítěž a ty co je maj, moc šťastně nevypadaj – po dítěti se zhorší sex (na to si stěžujou snad všichni co znám), kvalita partnerství upadá, je tady 50 % rozvodů, manželský stereotyp, námaha, nevděk (ze strany dětí)…

    – nejšťastnější je podle mě chlap ve středním věku, kterej má přítelkyni, ale neváže se manželstvím či rodičovstvím, občas si najde milenku (ale nic vážnýho), s přítelkyní cestujou, nestaraj se o parchanty, investujou do sebe, maj koníčky, maj práci, co je baví a naplňuje. To je 100 X lepší než manželství, úvazky, povinnosti a vševysávající paraziti jménem – děti 😀

    – ps. chlapi jsou naprogramovaní na sex, ne na ty hrozné následky 😀

  2. slavek

    Antitheisto, to je skutečně zajímavé. Já mám kolem sebe lidi, co buď děti mají, nebo se je nějak snaží mít a když jim to nejde, tak z toho moc happy nejsou.

    Tady je vidět, jak osobní zkušenost může brutálně zavádět a není nijak obecně platná. Okruh lidí co známe je poměrně malý a často navíc vidíme jen to, co vidět chceme.

    Snad se mi v článku povedlo dostatečně odlišit, co je můj názor a má zkušenost od obecně platných faktů.

  3. Antitheista

    Daniel Gilbert psal v tý svojí knížce, že lidi něco často chtějí a když to mají, sou pak často zklamaní – to je případ dětí (podle statistik klesá štěstí po narození 1. dítěte). Navíc z mé zkušenosti tlačí na děti hlavně ženy kolem 30.let, muži je často nechtějí, ale podlehnou, aby nepřišli o danou ženu…

    Lidi často chtěj něco, co se jim pak zas tolik nelíbí, ale nemohou to sami sobě přiznat (kognitivní disonance?)

  4. slavek

    Jinak to neštěstí v životě lidí s dítětem právě často plyne z toho, že dítě samo o sobě nechápou jako zdroj štěstí, ale jako něco co je omezuje a dosáhnutí štěstí brání. A brání jim právě v dosažení toho materiálního a hodně krátkodobého druhu štěstí, který je nám ale podvědomě ukazován jako ten jediný správný.

  5. Petr TomekPetr Tomek

    Ahoj Slávku, myslím, že narážíš na iluzi. Náboženství sice propagují rodiny, ale zároveň se starají o to, aby v nich bylo dětem co nejhůř. Náboženství je pro děti obrovským zdrojem stresu. Navíc propagují rodiny velmi početné, kvůli kterým je mnoha lidem v podstatě zabráněno vybřednout z bídy. Takže ve výsledku produkují více mnohem deprivovanějších lidí s nízkým sebevědomím. Navíc ve spoustě zemí snaha o co největší množství dětí naráží na lokální produktivitu. Typický příklad je Bangladéš, kde sice produktivita zemědělství roste, ale nemůže dohonit prudce rostoucí demografickou křivku, takže naprostá většina dětí trpí podvýživou. Rodiče kterým čtyři z pěti dětí umřou hlady moc radosti z dětí nemají.
    Dopouštíš se stejné chyby jako lidé, kteří vidí štěstí jen v majetku, jídle nebo pití. Děti přinášejí radost ve správné rodině, době, počtu atd. …zkrátka za správných podmínek.

  6. Béatrice

    Antitheisto a Slávku. Tak moje objevy ohledně mužů.Fakt je ten, že když rozdělím biologické důvody jako racionální a emoční jako iarcionální, tak žena má více racionálních (biologických) důvodů k udržení si jednoho partnera, než muž. Takže tímto já osobně tvrdím, že je největší omyl tvrdit, že muži jsou racionální, kdežto ženy iracionální. Je to přesně naopak, muži ve vztahu potřebují ještě o to víc emocionální stability a bezpečí, než žena. Žena je ta, co mužovy emoce v ideálním případě chrání. Když se koukneme do přírody, všichni samečci, jejichž jediným cílem je sex ( oplodnění), tak po oplodnění automaticky umírají. Což Antitheisto musíš uznat, že rozhodně není případ člověka ;). Člověk se identifikuje vztahama ještě víc než zvířata ( u nich to jsou instinkty), my máme ještě navrch než pouze instinkty, o to více bychom měli o vztahy s lidma pečovat. A další… Antitheisto neznám žádné více neštastné zvířátko, než starého mládence v letech, který ví, že je sám, a těžko si zajistí, aby také osamocen nezemřel. Protože ona ta ženská právě má nějaké ty racionální biologické důvody, a žádná nezůstane věčně s neperspektivním a nezodpovědným samečkem… I ta mladá roštěnka, chtějící jen zábavu se vždy dostane do určitého stádia, kdy jí to už dost nebude. 😉

  7. Béatrice

    A důvod rozpadání vztahů nejsou děti. Jsou to nefunkční vztahy. To dítě jen tu nefunkčnost ještě více zdůrazní, rozhodně to ale není jeho vina. Je to vina dospělých, že si pořizují neuváženě dítě do již nezdravých a správně nefungujících vztahů. Já po porodu taky neměla ani pomyšlení na svého bývalýho manžela. Ale věř mi, cizí chlapi mi stále přišli sexy 😀 Důvod? Že třeba jse, ho potkala v době kdy jsem brala hormonální antikoncepci, a pod jejím vlivem si ženy bohužel blbě vybírají své partnery, plus samozřejmě spousty dalších aspektů. Ted po svém boku mám správného partnera, přítele, milence a druha. A věř mi nic takového neřeším, naopak bych řekla, že vztah i sex se stále prohlubuje.

  8. Slávek ČernýSlávek Post author

    Petře, nedopouštím:
    „Největším štěstím by nás v životě měla naplňovat cesta vedoucí k co největšímu počtu šťastných (a tedy evolučně úspěšných) potomků.“

    A podvyživené nevzdělané a mrtvé děti nejsou „největší počet šťastných potomků.“

    A to, že na to ta náboženství odpovídají neznamená, že odpovídají správně. Ona ta náboženství odpovídají i na to, jak vznikl člověk, svět a další věci … a všechno blbě.

    Jen mi prostě přijde, že v tuto chvíli neexistují odpovědi, které by byly nějak podložené a které by těm náboženským představám konkurovaly. Což mi přijde škoda, protože podle mě už ty odpovědi celkem máme, jen je aplikovat a dát to dohromady.

  9. Slávek ČernýSlávek Post author

    Jo a taky se bojím, že ty odpovědi nejsou moc kompatibilní třeba s PCMC ideologií, neberou ohled na rovnost lidí a další dogmata, která většina ateistů vyznává.

    Tady se to samozřejmě začíná komplikovat a já tam ty odpovědi nedal schválně, protože je neznám.

  10. Béatrice

    Náboženství štěstí nezaručuje. Protože nezaručuje spokojený vztah(zaručuje pouze manželství, ale jaké?), nezaručuje pevná a hluboká přátelství (zaručuje pouze „bratry a sestry“ ve víře), nezaručuje mít děti s rozmyslem a se správným partnerem jako přirozené završení vztahu ( pouze doporučuje děti, zakazuje antikoncepci a interrupci). Proto jediný „recept“ na spokojený život je přemýšlet nad tím co dělám, srovnat se sám se sebou, uvědomit si co jsem, srovnat se s tím jaký jsem a co chci, pečovat o vztahy s lidmi a vybírat si s jakými lidmi se obklopuji, a zda s nimi mohu hlubší vztahy navázat a strávit s nimi spokojené chvíle, uvědomit si, že radost a štěstí se skrývá zejména v takzvaně „malých věcech“, což je zejména právě to, jak trávím čas a zda mě ten čas naplňuje. Protože život je stejně ve finále jen nějaký „čas“, a je jen na nás jak s ním naložíme.

  11. Petr TomekPetr Tomek

    O „partnerských investicích“ psal už Jared Diamond v knížce Proč máme rádi sex? Lidští samečci patří k těm, kteří mívají poměrně vysokou investici, takže ta představa muže- absolutně nezávislého ploditele úplně neplatí. Na druhou stranu má sice žena evoluční důvody k tomu udržet si muže – živitele, ale zároveň také evoluční důvody k nevěře, protože větší rozmanitost genů u jejích dětí zvyšuje šanci, že některé z nich bude úspěšné.

  12. Slávek ČernýSlávek Post author

    Tak já do článku schválně nepsal to řešení, protože to bude individuální a bude záviset právě na tom, jak jsme nastaveni.

    Jediné, co se zdá být trochu universální jsou právě ty vztahy, na kterých se právě musí pracovat a pečovat o ně. A neexistuje hlubší mezilidský vztah, než je partnerská a posléze rodičovská láska. Ale ani ty nejsou samozřejmé a nejsou zadarmo; bez práce. A třeba i bez určitého odřeknutí si jiné okamžité slasti.

    Stejně ale neznám lepší pocit, než se třeba pomazlit se svým dítětem. Z toho mě prostě vyplývá, že šťastná rodina s větším počtem dětí a rodiných přátel je maximum, čeho lze za života v tomto dosáhnout.

    Samozřejmě, že ne každému se něco takového podaří. Někteří nemají štěstí, jiní biologické dispozice nebo jiné podmínky. A mně prostě přijde, že naše společnost toto za ideál nepovažuje a že dokonce tomuto ideálu poměrně aktivně brání.

  13. Antitheista

    Antitheisto neznám žádné více neštastné zvířátko, než starého mládence v letech, který ví, že je sám, a těžko si zajistí, aby také osamocen nezemřel.

    – starý mládenec je šťastný, dokud není starý 😀

    – já psal o partnerce, ale bez dítěte, když je muž zajištěný, může se zamilovat do ženy a být s ní, dokud to pude, pak vyměnit. Ostatně i lidé s dětmi to tak dělají

    – lidi nejsou dělaní na vztahy do smrti… ani ženy, ani muži, není to o funkčnosti vztahu, ale vyprchání přitažlivosti – říká se tomu coolidgeův efekt 😀 (i když mě byla partnerka milá a mam jí rád, prostě už jí nemiluju, a chci milovat znova, ale jí už nemůžu…)

  14. Slávek

    Upřímně jsem zapátral ve svem okolí a znám tyto typy lidí ve vztahu k dětem.

    Singles nebo kratkodobé vztahy. O dětech někdy tvrdí, že je nechtějí, někdy naopak.

    Trvalý vztah bez dětí. Všichni se snaží mít dítě. Výjimku tvoří ti, kteří dítě mít nemohou, potom často tvrdí, že nechtějí.

    Trvalý vztah s dětmi. Většina chce druhé nebo další. Výjimku tvoří ti, kteří nemohou nebo vztah nějak hapruje. Potom často hapruje i výchova a mít takové dítě je extrém náročné.

    Vychází mi z toho, že většina lidí chce další dítě, pokud nemají objektivní důvod, proč to nejde. Neznám nikoho, kdo je v harmonickém vztahu, může mít dítě a nechce.

  15. Slávek

    Jinak coolidge effect jsi dost brutálně zkreslil. Ten se týka poejakulační doby, kdy nejsi schopen znovu se milovat se stejným partnerem, ale jiny partner té zase vzruší. Aplikovat to v delším časovém období let a měsíců je zásadní nepochopení nebo záměr. Jsi demagog.

  16. Antitheista

    Ne, to není demagogie, to je tak, že vzrušivost (ale i zamilovanost) s jedním partnerem po čase vyprchá, chceš odkazy?

    Znám chlapy, co děti nechtějí vůbec a ženy, které je zatím vůbec nechtějí (do určitého věku, ale i pak pochybují, až do samotného porodu, možná i potom, ale to už nepřiznají 😀 ). Znám partnery, kteří po porodu zažívají krizi, která předtím nebyla (chabý či žádný sex, málo se žena věnuje partnerovi, jemu to vadí,…)

  17. Slávek

    Odkazy ti řeknou, co jsem napsal já. Krize v manželství je normální. Znáš šťastný pár co může mít děti a vůbec nechce?

  18. Antitheista

    Máš pravdu v tom, že nakonec si to dítě stejně skoro všichni udělaj, ale můžeme přece něco hodně chtít a pak zjistit, že to nestálo za to, nebo ne? Ale u dítěte se to nesmí říkat nahlas…

    Připomíná mě to můru (ženu) a žárovku (dítě) – je to neodolatelná touha, ale nakonec je to jenom smrtící iluze…

  19. Antitheista

    Myslim, že pro ženu a pro muže jsou trochu jiné cesty ke štěstí a snažit se to spojit? Pak to dopadá takhle : dítě si udělá skoro každej, ale je 50 % rozvodovost – takže jaký štěstí?

    Je 50 % rozvodovost ? JE

    Má většina ženatých a vdaných dítě? MÁ

    Je rozchod s dítětem těžší než bez dětí ? JE

    Co z toho vyplývá? Že mít děti nezaručuje žádné štěstí, ale nemít je taky ne, protože si člověk myslí, že kdyby je měl, bylo by všechno v pohodě, ale nebylo – jenomže to člověk nezjistí, dokud si ho neudělá – takže obě varianty nezaručují štěstí (ani v průměru ne)

  20. Slávek ČernýSlávek Post author

    Hele, v článku jednoznačně tvrdím, že to s těma děckama je má osobní zkušenost a nemám to podložený. Takže jsem v tomn ochoten změnit názor celkem rychle. Ale s tebou nesouhlasím, protože to co píšeš je právě to, co jsem chtěl sdělit.

    Samozřejmě že dítě nezaručuje štěstí, protože štěstí ti dá jen vztah s dítětem, ne dítě samotné. A hluboký vztah si nevybuduješ k někomu, o kom si myslíš, že ti brání v tvých ambicích a že ti v dosažení právě toho štěstí brání.

    A to je přece i sdělení článku. Jakmile jsme materiálně zabezpečeni na určité základní úrovni, tak další materiální statky ti štěstí nepřinesou (maximálně jen velmi krátkodobé). A my tedy odmítáme potenciální zdroj obrovského štěstí, jan abychom se mohli honit za nějakou chimérou. A to je přesně to, co (správně) píšeš.

    Nabízí se otázka, proč tomu neodpovídá naše chování? Proč jsou dnes děti brány jako přítěž; jako věc, která nám v dosažení štěstí brání?

  21. Antitheista

    Tak ze začátku je dítě jen řvoucí přítěž a stěžuje partnerský vztah (hlavně muž je naštvaný, žena se mu nevěnuje a sex je na prd – což už často zůstane). Pak roste, muž začne být na syna/dceru hrdý (ale už možná v jiném vztahu a dítě vídá o víkendech – toť těch 50 % rozvodů). A pak puberta = nevděk a potíže. No a nakonec odejdou a zbyde prázdno, jen vlastní neukojené ambice, kterých se člověk vzdal kvůli dětem, kteří je samozřejmě nenásledovaly, protože měly své vlastní sny. A nakonec LDNka a jedna návštěva od dětí/vnoučků za měsíc, aby si vzali trochu z toho důchodu… TOŤ ŠŤASTNÝ ŽIVOT

  22. Slávek ČernýSlávek Post author

    Heh? Naštvaný? Ale jo, jednoduchý to není, mamča je unavená, když v noci musí k děcku vstávat, se sexem se musí po porodu opatrně a často na něj není nálada. Stěžuje partnerský vztah? Dítě ti přinese nový vztah. Ze začátku je na tobě naprosto závislé, na konci jsi ty závislý na něm.

    To je přece to, o čem píšu: člověk se nemusí vzdávat svých ambicí kvůli dětem. Děti mohou být s lidskými ambicemi zcela přirozeně v souladu. Stejně tě přece omezuje i partner: musíš se částečně přizpůsobit jeho zvykům, náladám, musíte se nějak domlouvat, kdo kdy kde bude, navštěvovat rodiče … samé omezení. Člověk se ani nediví, že tu máme 50 procent rozvodů:-) LOL a do toho ještě děti, další omezení, další přizpůsobení…

    A nebo ne? Co když jsme takoví, že to celé je naprosto přirozené? Co když jsme k tomu přizpůsobení většinou dokonale přizpůsobeni? Co když jsme potomky tisíců generací lidí, kteří se dokázali těm věcem nejlépe přizpůsobit tak, až jsme dokonale vyšlechtěni právě k tomuto?

  23. Antitheista

    Ale byli ti lidé po tisíce generací šťastní ?? 🙁 🙁

    Přizpůsobený = štastný ? Kolik lidí spolu zůstává jen kvůli majetku a dětem, přizpůsobili se, ale lezou si na nervy a nenávidí se navzájem ( jde to postupně postupně )? Kolik lidí se nemaj rádi, i z těch co se nerozvedou? Ano, dítě omezuje hodně a sex je do 50 let věku snad to nejdůležitější pro muže 😀 . Ambice a děti sloučit? To jde dost těžko, zeptej se svojí ženy, jak je na tom s kariérou… Pro muže to spíš jde sloučit než pro ženu, ale jak kdy…

    Já to tak světle nevidím…

  24. Petr TomekPetr Tomek

    Myslím, že tu motáte několik věcí dohromady. O tom že počet dětí je často v nepřímé úměrnosti k jejich štěstí jsem už psal, ale máte to nějak rozporuplné i v případě manželství. Vztahy založené jen na sexu mohou být fajn, ale určitě dlouho nevydrží z čistě biologických důvodů.
    Na druhou stranu když se do vztahu přidá něco dalšího (a tím teď nemyslím dítě) díky čemu je vztah vzájemně obohacující, tak v něm lidé mohou přirozeně setrvávat velmi dlouho a samozřejmě je to podnětné prostředí i pro dítě. (Věřící si myslí, že tím něčím navíc je jejich víra a částečně to i funguje, jenže taky ne dlouho.) Myslím, že by si manželé měli hlavně pomáhat ve vzájemném osobním rozvoji. Takže manželství by mělo být něco krapet jiného než to, pro co se lidé často berou.

  25. protestant

    …a pro co se lidé často berou?

  26. Antitheista

    Kvůli Ježíšovi, protestante…

  27. Antitheista

    No já si myslim, že když dojde sexuální náboj, a zůstane jen společný koníček či děti – tak je to spíš přátelství (nebo jako když vedle sebe žije bratr a sestra), ne že by to bylo nemožné, ale do nějakých 50 let u muže a 40 u ženy – je důležitá zamilovanost a vzrušení. A to tak, že zůstat spolu jen jako „bratr a sestra“ sice je možné, ale oba dva pak budou myslet na sousedy či kolegy v práci a jednou dojde k nevěře/rozchodu/otrávení vztahu,…

  28. Petr TomekPetr Tomek

    Víš jednak sexuální náboj dojde dříve, když si partneři nerozumějí, druhak neumím posuzovat obecného člověka. Někteří lidé se rozejdou a zůstanou přáteli, takže to vlastně nevadí. Někdo se rozejde v klidu ale jeden z partnerů se cítí ublížený, další se rozcházejí po sicilsku nebo si vytvoří nějakou jinou dohodu, nebo se třeba i nerozejdou. Na mě není abych to posuzoval z hlediska že by jeden z těch modelů byl jediný správný. Jen jde o to, že čím méně lidem to ublíží a více prospěje, tím lépe.

  29. Slávek

    Zamilovanost a vzrušení trvá krátce. Pár měsíců max. Potom se to mění v jinou zamulovanost.

  30. DarthZira

    Slávku, rodičovský pud opravdu nemají všichni lidé. Je to něco jako se sexuálním pudem – existují mezi námi asi 2-3% asexuálů (tedy lidí, kteří nemusejí mít sex celý život a nevadí jim to) a pak dalších odhadem minimálně 10-15% lidí, kteří mají sexuální pud dosti slabý (stačí jim to párkrát za rok, takže třeba pokud delší dobu nemají žádného sexuálního partnera, nijak tím nestrádají). A asi se shodneme, že sexuální pud je jeden z nejsilnějších, co existují – a přece existují jedinci, kteří jej nemají nebo mají v míře velmi malé. Takže i s tím rodičovstvím to bude podobné. Prostě cca 20% lidí po dětech nijak extra netouží, pokud je nemají, nijak jim nechybí (spíš naopak, pokud se tito lidí nechají svým partnerem, okolím, společností, „cobytomuřeklilidi“ apod. dotlačit k založení rodiny, jsou z toho kolikrát nešťastní, o děti a jejich výchovu nemají zájem, děti a péče o ně je otravují atd.) a zhruba 3-5% lidí (a jsou mezi nimi jak ženy tak muži) děti přímo nesnáší a vadí jim jenom se v blízkosti malých dětí pohybovat. A takoví lidé byli vždycky – v minulosti často právě tyto typy dobrovolně vstupovaly do klášterů nebo (pokud byly z bohatších vrstev) si k dítěti pořizovaly kojné a chůvy a domácí učitele a co já vím co ještě, takže kolikrát se s těmi svými dětmi viděli pár minut týdně a hotovo.
    Prostě fakt se to nedá paušalizovat.

    A to samé s těmi partnerskými vztahy – jsou lidé, kteří mají silný sklon k monogamii a takoví pak (pokud si dobře vyberou) vydrží celý život s jedním partnerem a jsou s ním šťastní a spokojení a nemají potřebu ho „vyměnit“, ba dokonce i pokud by se jim taková možnost naskytla, tak by ji odmítli. Na straně druhé jsou lidé silně polygamní, které prostě sebelepší a sebevíce se k nim hodící partner po čase „omrzí“ a pokud si opravdu vybrali dobře, takže jim po všech stránkách vyhovuje, tak ho nechtějí zrovna „vyměnit“, ale stejně touží aspoň čas od času v té posteli zkusit někoho jiného.

  31. Antitheista

    Děkuju Darth Ziro, už si nepřipadám jako vyvrhel na tomhle webu, když napíšu, že prostě k dětem nic necítím, podle mě by byla chyba (alespoň zatím), kdybych si ho pořizoval jen kvůli „návodu na to, jak někdo jiný může být šťastný“ – byl bych špatný otec. Uvidim, jestli se něco změní, zatím má několik blízkých lidí kolem mě dítě a mě se to spíš hnusí (je to až iracionální odpor, ale svojí racionalitu to dává, vzalo by mě to plány, svobodu a pohodlí). Někdo vdolky, jiný holky.

    Někde sem četl, že jen některým mužům (kteří tráví alespoň tři hodiny denně s dítětem) se mění mozek na otcovský a mají méně testosteronu…

  32. Standa

    Jinak jen taková připomínka k těm 50% rozvodovosti manželství.

    To je rozvodovost manželství, jako druhu svazku. Ale neznamená to, jak se lidé mylně domnívají, že člověk co jde do manželství má 50% šanci že se rozvede. V té statistice jsou totiž i lidé co se rozvedou za život víckrát. A funguje tu Paretův zákon, tzv. pravidlo 80/20. Podobné jako se zločinnosti kde 80% zložinů způsobuje 20% lidí, je to i s rozvody. Někteří lidé to udělají víckrát.

    Většina lidí není zase tak špatná, a vyhlídky na budoucnost nejsou tak zlé. To jen ta špatná menšina ovlivňuje statistiky který všude čteme a pak je chybně vztahujeme na „průměrného“ člověka.

  33. Antitheista

    No myslim, že podle Pareta to v tomhle případě není, ale nejvíc se určitě rozvádí jen určitá část lidí. To ale neznamená, že ti, co spolu zůstanou, jsou štastní 😀

  34. Standa

    Shodneme se, že ti co se rozvádějí evidentně šťastní nejsou.
    O těch co spolu zůstávají ale nemůžem moc říct.

    Článek je to ale velice hezký a propagující dobré hodnoty. Na tom se určitě shodneme. Z opačného názorového stanoviště bych ale spomenul (pro ty co jsou až příliš naivní) : 🙂

    Josef Hausman – Základy můžského šovinismu.
    Corinne Maierová – 40 důvodů proč nemít děti.

  35. Antitheista

    Já vim, proč spolu zůstává spousta lidí v okolí a šťastní rozhodně nejsou, nevěra je běžná…

  36. Slávek ČernýSlávek Post author

    Darth Ziro, máš pravdu. Tady v komentářích jsem se vyjadřoval nepřesně. Chápu, že existuje určitá část lidí, kteří na tom bude jinak než většina.

    Článek není o tom, co je správné a co špatné. Ale spíš o tom, že existuje cesta k dosažení štěstí, která se hodí pro většinu společnosti a která je dnes poměrně zanedbávaná. Prostě mám pocit že mít dnes cíl spokojený dlouhodobý vztah a k tomu kopec dětí je dnes bráno jako něco nenormálního, určeného pro náboženský fanatiky.

  37. Slávek ČernýSlávek Post author

    Tady ty knížky „líný rodič“ a „důvody proč nemít děti“, tak ty jsou právě spíš inspirací pro ten článek. IMHO to jsou právě ukázky toho jak k tomu přistupovat/nepřistupovat.

    Hehe, teď čtu z těch 40ti důvodů: „Milí spoluobčané, to si z vás nikdo jen střílí! Namlouvá vám, že v téhle k smrti nudné mravokárné zemi, jejíž dva cecky jsou práce a rodina, máte štěstí na dosah, dokonce přímo ve svém vlastním břiše, ale pravda je taková, že čím více plodnost vzrůstá, tím méně je těch, kdo se považují za šťastné.“

    Takže k tomu jsem napsal asi takovou antitezi!

  38. Slávek ČernýSlávek Post author

    Nemyslím, že manželství a nerozvádění se je mírou štěstí. Spíš je to tak, že pokud mají lidé k sobě hluboký vztah, tak mají tendenci se vzít a proto jsou ti sezdaní v průměru šťastnější než ti nikdy nesezdaní.

    Důležitý je si ale uvědomit, že příčinou je ten vztah a ne manželství samo o sobě. Myslel jsem, že toto je z článku zřejmé. Stejně jako to, že děti mohou být účinnou cestou ke štěstí, ale samozřejmě pro někoho, kdo ty děti chce mít a může mít.

  39. Petr TomekPetr Tomek

    „Spíš je to tak, že pokud mají lidé k sobě hluboký vztah, tak mají tendenci se vzít a proto jsou ti sezdaní v průměru šťastnější než ti nikdy nesezdaní.“

    Slávku máš na tohle statistiku nebo to někdo napsal na dveře kostela?

  40. Antitheista

    Problém je, že ten hlubokej vztah se pod tíhou – každodennosti, stereotypu, problémů, chemických a genetických procesů v mozku,… prostě mění. A často „ztrácí na hloubce“, spíš než aby se prohluboval… Je super si s někym rozumět, ale na to jaksi stačí kamarád, když je ten kamarád zároveň i spolubydlící a máte s nim děti a společný majetek, tak fajn. Ale hodně lidem to nestačí a hledají něco víc – zamilovanost (další, možná ne věčnou, protože ta spíš není) – je to jako droga pro mládež a dospělé. Prožít to znova (byť s někym jinym)

    – a to nemluvím o případech, kdy ve vztahu nezůstane ani to přátelství (a těch je hodně a hodně moc). Pak dojde buď k rozvodu/rozchodu nebo k tomu, že spolu zůstanou dva smutní lidé kvůli něčemu třetímu (strach, děti, majetek,…).

    Jestli chcete mít dobrej vztah, pečlivě si vybírejte, s kym se zavazujete ke společnýmu bydlení a majetku a ke společným dětem.

  41. Antitheista

    Myslim, že přátelský vztah ženy a muže je ideální řešení až po 50.tce, do té doby chce většina lidí vášeň (a ta se s přátelstvím tak trochu vylučuje) 🙁

    Já si chci pořídit dítě až v padesáti s mladší ženou. Zajištěný sem a pak nějakou klofnu, a když ne, najdu si nějakou už s dětma a budu jim dělat strýčka. Pak to bude vztah o přátelství, ale do té doby si chci užívat pestrýho sexu nebo zamilovanosti (třeba každý 3-4 roky s jinou…) – a to bez větších závazků. Investovat chci do sebe a do mejch radovánek. Chci se vybouřit – a to co nejvíc a nejdýl, to je moje strategie.

  42. slavek

    Petře statistiku nemám. Ale dost to vidím kolem sebe. Znám v podstatě jen jediný pár (o kterém to vím), kdy ti lidé spolu žijí několik let a nejsou svoji.

    Teda dva, ale ten druhej se formálně rozvedl kvůli prachům (manželovi dluhy v podnikání), ale žijí spolu dál.

    Statistika by byla zajímavá. Je ale pravda, že to jde často ruku v ruce i s dítětem. Ti lidé jsou spolu, chtějí dítě a manželství jim potom dost věcí usnadní.

  43. slavek

    „Jestli chcete mít dobrej vztah, pečlivě si vybírejte, s kym se zavazujete ke společnýmu bydlení a majetku a ke společným dětem.“

    Souhlas. Já si třeba vzal svou ženu, když jsem si představil, jak spolu budeme stárnout a byla to první holka, s kterou mi to přišlo jako docela dobrej nápad.

  44. DarthZira

    Antitheista – trošku si protiřečíš. To, co v současnosti preferuješ, se taky nazývá „kamarádství s výhodami“, případně se tomu říká „kamarád taky rád“, a já osobně se domnívám, že je to ten nejideálnější možný model vztahu – když je člověk s někým dobrý přítel (jeden ze starých aforismů říká, že přítel je člověk, který o tobě ví všechno, a přesto zůstává tvým přítelem), fajn kámoš, se kterým mám stejný nebo velmi podobný světonázor, životní styl, žebříček hodnot, mnoho společných koníčků a zájmů, a zároveň když je mezi těmi dvěma k tomu přátelství a kámošení ještě velká sexuální přitažlivost. Tohle je model, který dokáže vydržet opravdu hodně dlouho, u monogamněji orientovaných jedinců klidně i většinu života (od nějakých těch jejich cca 20-30, kdy si takového partnera najdou, až do smrti jednoho z nich). A u těch polygamnějších je pak skvělé, když o svých polygamních sklonech oba dva navzájem vědí (tedy jejich přátelství unese i tento fakt 😉 ) a dohodnou se na nějakém tom „otevřeném vztahu“ ve smyslu tom, že vztah jich dvou je samozřejmě primární, ale k tomu jsou tolerovány (právě pro tu vášeň, „vzrůšo“, případně dokazování si toho, že jsem pro opačné – potažmo dle vkusu stejné 🙂 – pohlaví stále přitažlivý/á) nějaké ty bokovky, které ovšem jsou vždycky podstatně méně významné, jsou to prostě pouhé milenky/milenci a nic víc (a je fér těmto bokovkám také nalít čistého vína, že jsou a vždy budou pouze „vedlejšáky“ a nic víc ať od toho nečekají).

    Slávku – nějak nesouhlasím s tím Tvým upřednostňováním „kopce dětí“. Podle mého by měla kvalita převažovat nad kvantitou a myslím si, že kvalitně se postarat (nejen po stránce materiální, ale i emocionální) o víc jak 4 děti je velmi obtížné, ne-li nemožné. Prostě den má pouze 24 hodin a když člověk taky musí spát, jíst, odpočívat (a většinou aspoň jeden z rodičů, ne-li oba) chodit do práce a pokud možno (právě aby z dětí mohl vychovat kvalitní osobnosti) by ml mít i nějaké mimopracovní zájmy a koníčky, tak prostě ryze matematicky vzato se dá snadno spočítat, kolik času denně může věnovat individuálnímu povídání nebo hraní si s dítětem (a děti občas potřebují, aby se rodič věnoval exkluzivně jenom jim a ne současně i jejich sourozencům) když jsou ty děti dvě nebo tři a kolik když je jich osm nebo deset. A co až ty děti dorostou! Až si samy začnou hledat nějaké ty partnery a zakládat vlastní rodiny – při víc jak pěti dětech si pamatovat jména všech zeťů a snach a hlavně všech vnoučat (zejména pokud ty děti budou mít také více než nějaké ty běžné 2-3 potomky) je dost „makačka na bednu“, navíc většina lidí je co do vymýšlení jmen šíleně neoriginální, takže rodiče sedmi dětí mají velkou pravděpodobnost, že u jejich vnoučat se budou některá křestní jména minimálně jednou opakovat – a to pomalu aby dědeček a babička měli hotovou kartotéku jenom na to, aby věděli, že tenhle Jiříček je syn od Věrky, zatímco tamten Jiříček je syn od Karlíka, a tato Lenička je od Sváti s Radkou, zatímco ta druhá Lenička je od Honzíka s Majkou, a nějaké zvládání pamatovat si při deseti a více vnoučatech co má které za zájmy, které chce jít na jakou školu atd.
    A to nemluvím o tom drobném detailu, že větší počet těhotenství a porodů ženě zrovna nesvědčí jak z hlediska zdravotního tak estetického.
    Podle mého pro to, aby měl člověk po všech stránkách kvalitní, šťastné a možná i dále evolučně úspěšné potomky, je optimální počet 2-3, maximálně 4.
    A samozřejmě – jak už tady napsal Petr Tomek a částečně i někteří další – je nutné ty potomky mít se správným partnerem a ve správnou dobu.

  45. Antitheista

    No úplně si neprotiřečim – ženy na sex jsou pouze milenky a ženy na milování jsou partnerky (ovšem bez sňatku a dětí). A přátelství nečekám ani od milenek, které se střídají, ani od partnerky – tam by to mělo být také vzrušení, ale na rozdíl od milenky ještě zamilovanost, třeba i společné bydlení a věrnost (z její strany),… nikoliv kamarádství, to od ní nechci (ani kamarádství + sex). Měla by tam bejt vášeň a láska, a to v kamarádství či v kamarádství s výhodou prostě není…

    I láska se dá prožít bez větších závazků (byť tak na 4 roky s jednou ženou, pak musí přijít další…)

  46. Petr TomekPetr Tomek

    @Antitheista: Myslím, že si vytváříš teorie, ale skutečnost je mnohem barvitější a také nevím, jestli jsi schopen dodržet to co sis tak pěkně nalinkoval. Nikdy nevíš, do jaké situace se dostaneš a jak se k ní postavíš, hrozně záleží na situaci a na tom, co člověk prožije předtím. Teorie o tom, jaké to bude má každý, ale skoro nikdy to nefunguje. Sériová monogamie je sice asi pro druh homo celkem příznačná, ale ani tak se to nedá dokonale naplánovat na 4 roky. Je v tom příliš faktorů, na které člověk jako jednotlivec nemá vliv.

  47. Antitheista

    To já neřikám, že to vyjde takhle, je to právě jen strategie, která vychází z toho, že monogamní být neumím (a nejsem sám). Proto na sebe nechci být přísný…

  48. DarthZira

    Antitheisto, pak je ale divné, že od partnerky tu věrnost vyžaduješ. Sorry, ale to je pokrytectví jak sviňa, když sám chceš šukat jiné, ale ona smí šukat jenom s Tebou – to prostě není od Tebe fér. Buď mají právo mít nějaké bokovky oba a nebo žádný, takové ty kecy že mužská nevěra je „jiná“ než ženská nevěra neberu.
    A že od ženy ani milenky ani partnerky nepožaduješ kamarádství (tedy společné zájmy, koníčky, životní styl, žebříček hodnot apod.) se mi taky moc nelíbí, přijde mi, že ženu bereš jenom jako kus masa, jako nějaké to v podstatě zbytečné tělo, co pouze obklopuje vagínu, která je to jediné, o co máš zájem. Že ta žena má taky nějaký mozek je Ti asi šumák. No, Tvoje věc, každý jsme nějaký a pokud někomu nevadí píchat s totální blbkou, se kterou si kromě té postele v ničem nerozumí, tak jeho věc, když se mu to líbí a vyhovuje mu to tak – ale potom ať si nestěžuje, že je ta jeho blbá slepice nebo zlatokopka, jelikož jestli máš tento přístup, tedy že od ženy nechceš nějakou „duševní spřízněnost“, ale zajímá Tě jenom ta vášeň a sex (tedy de facto výhradně fyzická přitažlivost) a současně plánuješ, že si až v padesáti nabalíš nějakou mladší ženskou na založení rodiny, tak si můžeš už teď snadno spočítat, že (pokud tedy nebudeš úplná „holá prdel“) ta mladší baba nebude nic jiného než právě zlatokopka, hezká tvářička blbá jako štoudev, které půjde vlastně jen o prachy, o to, aby se mohla válet doma jako „žena v domácnosti“, protože pořádně nic neumí a tak ji práce nemůže naplňovat ani náhodou a kromě módy a drbů ani žádné zájmy nemá. Ale fajn, i to může některým lidem dobře fungovat – Ty prostě chceš od ženské pouze fyzickou přitažlivost a vášeň a jsi ochotný za to „platit“ tím, že slušně zabezpečíš ji i její děti, a ona zas bude chtít zabezpečení jak pro sebe tak pro případné potomky a bude ochotná za to zas „zaplatit“ tím, že místo nějakému mladému hezkému klukovi své půvaby (a třeba i exkluzivně, tedy že aspoň nějaký čas bude věrná) věnuje obstarožnímu opelichanému kocourovi (co třeba bude mít i plešku a bříško), tak proč ne, ovšem nebude to nejspíš žádná láska, ale vzájemný oboustranně výhodný obchodní kontrakt. Zkrátka každému co jeho jest.
    Člověk, se kterým bych si neměla co říct a nebyla s ním kamarádka, by tedy mě osobně sexuálně nepřitahoval. A není to o tom, že „my ženské“ jsme v tomto ohledu nějaké „divné“ – mám ve svém okolí plno kluků, kteří to vidí úplně stejně (heslo „nemám-li si s tím dotyčným/tou dotyčnou co říct mimo postel, není důvod s ní(m) do té postele jít 😉 ).

  49. protestant

    Já si Ziro myslím, že Antitesita je úchyl.

  50. DarthZira

    Protestant – podle mého je prostě pouze příliš mladý, možná ne podle kalendáře a cifry napsané v občance, ale duševně, říká se tomu zastydlý puberťák. Třeba z toho ještě vyroste 🙂
    A pokud ne – jeho problém, ne můj. Já bych takového týpka za partnera nechtěla ani pět minut před smrtí, on mě za partnerku taky, takže o nic nejde. Když mu vyhovuje každé dva tři roky píchat jinou kravku s intelektem bublajícího bahna, protože pokud by měla intelekt vyšší a mohla se tudíž stát jeho kamarádkou, tak by tím pro něj ztratila sexuální atraktivitu, tak proč ne, je to jeho věc a naše zbytečná starost. Ale jestli bude jednou vyřvávat, jak jsou všechny ženské stupidní slepice, co mají v palici jenom módu a drby a chtějí se mít bez práce dobře, takže jim jde hlavně o prachy, tak mu pak pěkně „zlomyslně“ sdělím, že s enemá co divit, a ocituji ty jeho kecy o tom, že nechce mít partnerku kámošku, ale že potřebuje tu „vášeň“, a jak si chce v padesáti pořídit nějakou mladou na založení rodiny.

  51. Slávek

    Ziro, souhlas. 3 mi dnes přijdou jako optimální počet, 4 max. Samozřejmě záleží na zázemí.

    Antitheistovi nerozumím. Podle mě dost kecá. Přijde mi to taková teoretická fantazie.

  52. DarthZira

    Slávek – nejen dnes 😉 příliš časté a četné těhotenství se na ženě negativně podepisuje ať se píše rok 1250 nebo 2015. Obecně jsou podle mého po všech stránkách optimální tak 2-4 potomci – v závislosti na tom, jak na tom po stránce materiálního zabezpečení ta rodina je, kdo je chudší, tak zvládne akorát ty dvě děti, kdo je bohatší, tak ty tři nebo i ony „maximální vhodné“ čtyři.
    Bráno ryze racionalisticky (aby to pro ženu byla co nejmenší zátěž) by bylo nejspíš nejlepší mít záměrně rovnou dvojčata nebo trojčata. A vlastně i pro ty děti by to bylo lepší – od malička by měly někoho přesně svého věku, s kým by si mohly hrát, a taky by se v rodině tolik neřešilo, kdo je starší a kdo je mladší, což taky vede k různým hloupým stereotypům, deformacím, rozmazlování či protěžování jednoho na úkor druhého (např. na staršího jsou kladeny mnohem vyšší nároky, protože „on(a) z toho přece už má rozum“, a u mladšího je zase kdejaká rošťárna omlouvána stylem „on(a) je ještě malý/á“), případně (pokud by ty děti nebyly všechny stejného pohlaví) by se ani při výchově tak striktně nedodržovaly tradiční genderové stereotypy, ale všechny dvě nebo tři děti by se vychovávaly v podstatě stejně bez ohledu na to, kdo je holka a kdo kluk. Prostě samá pozitiva – a když už dnes ani z lékařského hlediska není žádný velký problém udržet vícečetné těhotenství do doby fyziologicky normálního porodu a ani poporodní komplikace nebo novorozenecká a kojenecká úmrtnost není u dvojčat a trojčat o nic vyšší než u jednotlivě porozených dětí, tak v zásadě nevidím důvod, proč jsou třeba u umělého oplodnění lékaři proti implantaci více embryí do dělohy. Zcela logicky by měli být spíše pro – když je neplodnost nemocí, tak porod dvou nebo tří dětí je jejím vyléčením v daleko větší míře než porod dítěte jediného. Navíc většina žen podstupujících umělé oplodnění jsou ve věku nad třicet, velmi často i nad pětatřicet let, kde je tím pádem vysoká pravděpodobnost, že s postupujícím věkem se to s jejich plodností bude spíš ještě daleko více horšit, takže případné další těhotenství bude muset být opět uměle a pravděpodobnost, že se to i takto povede, s každým rokem rapidně klesá, tedy pokud se žena „dopracuje“ až v nějakých co já vím 37 k teprve prvnímu „dítěti ze zkumavky“, je zde tak cca 70% šance, že to bude její dítě první a zároveň poslední.

    Jo, máš pravdu, možná je to něco o tom, že pes, který štěká, nekouše 😉

    Btw – kde se dá přihlásit na Ateocon? Nadával mi Petr Tomek, že pořád nejsem přihlášená, jenže já bych ráda, leč nějak nemám jak 🙁

  53. Antitheista

    No ženská nevěra je jiná. To je biologická záležitost. Navíc sem kamarádství myslel jinak než ty, Ziro. Myslel jsem, že nechci, aby byla jenom kamarádka + sex. Chci tam něco víc, jestli mě rozumíš, kamarádka + sex je možný u milenky (byť tam je lepší, když je sexy, kamarádství s tim nemá co dělat). U partnerky jsou ty společné zájmy důležité, ale ne kamarádství. Spíš takový to pošťuchování a napětí. To je něco jinýho než jít s ní na pivo a na fotbal. Tak sem to myslel…

    Jinak Slávku 😀 – mě spíš přijde, že kecá ten, kdo píše o strategii – o cestě vedoucí ke štěstí formou založení rodiny :D. Nepřesvědčuješ se spíš, protože už si spálil mosty a nemáš možnost to udělat jinak ? 😀

    Já ti tvojí spokojenost zase tolik nevěřím, nevěřím na úspěšnost tvojí strategie, jak si jí napsal v článku. Moje teorie je jiná. Částečně vychází z praxe, částečně je to jenom vize. Ale není tak utopická jako tvoje šťastná rodina „a žili spolu šťastně až do smrti“ 😀 – to mě přijde jak z levnýho hollywoodskýho filmu, takhle to prostě většinou nechodí…

  54. Antitheista

    „Já si Ziro myslím, že Antitesita je úchyl.“

    Když už Slávek přestal mazat ty osobní urážky, tak tedy – protestante, podle mě člověk, kterej věří na něco jako je peklo a ještě ke všemu slouží bohu, který ho stvořil – je větší úchyl než někdo, kdo občas vymění partnerku 😀

  55. protestant

    Já ale úchylem nemyslel urážku, ale vlastnost.

  56. DarthZira

    To si jen muži namlouvají, že je nějaký zásadní rozdíl v nevěře u ženy a u muže. Ve skutečnosti se to liší člověk od člověka – jsou lidi, kteří dokážou brát sex jako relax a do svých bokovek se nezamilovávat (a takoví jedinci jsou jak mezi muži tak mezi ženami), na straně druhé jsou lidi, kteří se nedokážou vyspat s nikým, do koho nejsou zamilovaní, resp. si občas sami sobě lžou do kapsy a pouhou sexuální přitažlivost (to, že je někdo fyzicky vzrušuje) považují za tu neskonalou lásku s velkým L (a takovíto jsou opět obou pohlaví) a mezi nimi jsou pochopitelně (a je jich většina) tací, co to neberou ani úplně „rekreačně“ ani úplně „fatálně romanticky“, tedy když se dopustí nevěry, tak prvních pár týdnů až měsíců jim ten nový velmi často přijde zároveň i lepší (a tedy občas mají intenzivní pocit, jak nejsou strašně zamilovaní), ale dřív nebo později přijdou na to, že to žádný osmý div světa taky není a že se od toho jejich stávajícího partnera zas až tak zásadně neliší, tedy že „výměnou“ by si nijak nepolepšili. To tedy samozřejmě mluvím o případu, že je to opravdu jenom nevěra vyplývající z nudy, z vyšší potřeby sexu u jednoho z páru, z touhy vyzkoušet něco nového či dokázat si svou stále ještě jsoucí mužskou/ženskou přitažlivost apod., nikoli kvůli tomu, že je člověk ve stávajícím vztahu těžce nespokojený a fakticky hledá (pro vážný vztah) partnera nového – to totiž dělá hodně lidí (a pravda, tady asi o něco více žen než mužů), že se i ve vztazích řídí tím heslem o vrabci v hrsti, takže setrvává s partnerem, se kterým vlastně být moc nechce a fakticky s ním do budoucna moc nepočítá, ovšem to jenom do té doby, dokud si nenajde někoho lepšího. Takže opticky to vypadá, že ženy mají větší tendence kvůli nevěrám „pálit mosty“, jenže skutečnost je taková, že prostě ten jejich stávající partner pouze netušil, že ho ta jeho v duchu už dávno odepsala a byla s ním jenom proto, že se zrovna „nic lepšího nevyskytlo“.
    Ano, je fakt, že muž má vcelku racionální strach z toho, aby se nemusel starat o kukačku, ale přece jen dnes v době antikoncepce… navíc s inteligentní, rozumnou a slušnou ženskou se snad dá civilizovaně dohodnout na pravidlech hry typu „dělej si co chceš, ale cizího parchanta mi domů nepřitáhneš“ (a stejně tak má samozřejmě i ona právo požadovat, aby jejím potomkům „neujídal z krajíce“ spratek, co je potomkem nějaké cizí ženské – milenky jejího partnera) .

    Jo, asi máme fakt o přátelství a kamarádství úplně jiné představy. Proto jsem uváděla, co si pod ním představuji já – vzájemné pochopení, mít si co říct, stejné či podobné zájmy, světonázor, žebříček hodnot, životní styl, koníčky atd. Bez toho – podle mého názoru – žádný partnerský vztah pořádně fungovat nemůže. A pokud s někým toto „duševní“ (nebo – chcete-li kdo – „intelektuální“) souznění mám a zároveň je mezi námi i fyzická a sexuální přitažlivost (tedy že „rozum a instinkt jsou v rovnováze“), tak je to podle mého naprostý ideál a nelze si už přát nic víc.

  57. Antitheista

    Protestant: no popis stavu se dá udělat i bez urážky (volit jiná slova) – podle mě je úchylnost hlavně tvojí vlastností, to co jsem napsal platí jako urážka i jako tvůj popis (byť hrubý) 😀

    DarthZira: já tim spíš myslim, že žena nevěrou dává možnost tomu, že chlap bude investovat do kukačky, zatímco od muže to nehrozí. To že žena reaguje hůř na mužovu citovou nevěru než na pohlavní je dokázáno i výzkumem mozku. Mužovi zase nějaká platonická či citová představa nevadí, ale vadí mu představa pohlavní nevěry…

    To přátelství ve vztahu ano, ale láska není jen sex + přátelství, to je napětí, svádění, popichování, laškování,… to v „pouhym“ přátelství není, ani v přátelství s bonusem. Je to něco víc, já si nemůžu pomoci. Ostatně slovo PARTNER je hrozný označení pro ženu či muže, kterýho milujete (nejspíš to sem přišlo z USA, je to takovej anglosaskej managerskej newspeak).

    Abych vyjádřil to co hlavně chci: prostě chci zůstat s tim, koho miluju, když by mě to ale nevydrželo nafurt (a to se zatím vždycky stalo), tak si prostě najdu někoho jinýho, koho budu milovat a pak zase a zase a dokud to půjde. A mezi tim si klidně i užiju, protože jak mohu narazit hned na první ženu do který se zamiluju? To přece chce pár slepých pokusů. Podvádět když miluju nepotřebuju, to spíš, když už se vztah rozpadá. Jinak ne…

  58. Antitheista

    No a k dětem mam spíš záporný vztah, takže nevim, proč si je mam pořizovat (zatím) …

  59. Antitheista

    „mezi nimi jsou pochopitelně (a je jich většina) tací, co to neberou ani úplně „rekreačně“ ani úplně „fatálně romanticky“, tedy když se dopustí nevěry, tak prvních pár týdnů až měsíců jim ten nový velmi často přijde zároveň i lepší (a tedy občas mají intenzivní pocit, jak nejsou strašně zamilovaní), ale dřív nebo později přijdou na to, že to žádný osmý div světa taky není a že se od toho jejich stávajícího partnera zas až tak zásadně neliší, tedy že „výměnou“ by si nijak nepolepšili“

    Tohle si popsala mě až na to, že já tvrdím, že by si polepšili – ale jen na čas (dokud budou zamilovaní), a pak zase znova a znova a znova to samý (proto ne moc závazků raději). A pokud by náhodou už jim ta zamilovanost zůstala, tak ať spolu vydrží nafurt, a když ne (a nejspíš ne), tak ať jdou dál – cesta ke štěstí je u mě cesta za zamilovaností (a za prací, která mě baví)

  60. DarthZira

    Antitheisto, u inteligentní ženy (tedy takové, se kterou se dá rozumně dohodnout) kukačka taky nehrozí, navíc v dnešní době, kdy se dají dělat DNA testy, už přestává být pro ženy racionální a „evolučně výhodné“ nasazovat kukačky svému manželovi (to je zas slovo, které silně nesnáším já, navíc jsem dost zásadní odpůrkyně manželství jako samotné instituce). A na straně druhé je pro ženy taky velmi nevýhodné, když otec jejího dítěte má ještě někde jinde nějaké další dítě či děti, jelikož to zákonitě znamená, že jejímu biologickému potomkovi (potomkům) se dostane méně výhod a bonusů materiálních i nemateriálních (pozornost, péče, výchova…), než by se mu/jim dostalo, kdyby to dítě/děti „mimo domov“ neměl. Tedy i žena má zatraceně dobrý důvod být z nevěry „odvázaná“ stejně málo jako muž.

    Asi jsem už odrostla pubertě a tím pádem i naivně romantickým představám, takže si dneska pod skvělým vztahem a vzájemnou přitažlivostí představuji nejspíš něco dost jiného než Ty. Třeba na to taky časem přijdeš;-)
    A slovo partner? No, jak jinak chceš říkat někomu, s kým chodíš, žiješ, miluješ ho, myslíš to s ním vážně, ale nejste (a pravděpodobně ani nikdy nebudete) manželé? Navrhni nějaký rozumný terminus technicus, mně ten „partner“ nebo „přítel“ přijde ještě asi tak nejlepší varianta. „Milenec/milenka“ zní spíš pejorativně, „můj kluk/moje holka“ tak nějak divně puberťácky (a pokud by takový termín použil někdo starší 25 let, tak by imho působil přímo směšně), „snoubenec/snoubenka“ i „druh/družka“ zní taky zatraceně divně. V angličtině je to snazší, termín „spose“ je daleko neutrálnější než všechna slova, co zatím pro člověka, se kterým tak nějak (více nebo méně) „navážno“ chodíme/žijeme/milujeme se, máme v češtině. Jinak já toho mého označuji zásadně za „mého přítele“, ale když píšu obecně o vztazích, tak používám pojem „partner“, jednak proto, že u toho nemusím uvádět, jaké pohlaví mám na mysli (když se v češtině řekne „partner“, tak je to něco jako když se řekne co já vím „dělník“ nebo „soudce“, prostě každý s IQ vyšším dnešního data chápe, že podle situace se tím může myslet i dělnice nebo soudkyně, je to zkrátka úplně obecný pojem jako vlk, pes, kočka… tedy že to může znamenat bytosti daného druhu libovolného pohlaví, což slovo „přítel“ už právě neumožní, to takhle abstraktní a obecné není) a navíc když už se mluví o partnerských vztazích, partnerských konfliktech, partnerských nevěrách, partnerských rozchodech… tak jaké jiné slovo u toho sakra používat? 😉

    Vidíš, Ty když miluješ, tak (údajně) nemáš potřebu nevěry – já zase tuto potřebu mám bez ohledu na to, jestli miluji či ne a jak moc, protože právě beru sex jako relax, jako se někdo jiný odreagovává tím, že si zajde na golf, tenis, kuželky, zatancovat si či co já vím co jiného. Možná to bude tím, že já mám vůči aktivnímu provozování jakéhokoli druhu sportu výrazný odpor a jelikož pravidelná pohybová aktivita je nutnou prevencí stresu, tak mi vlastně nic jiného než „zdravý pohyb na zdravém těle“ na odreagování ani nezbývá 🙂 – a pokud se zrovna potřebuji odreagovat a přítel právě nemá čas nebo chuť… Na straně druhé ale jako „tanečníka“ nebo „spoluhráče“ taky neberu kohokoli, ale zatraceně pečlivě si vybírám, laťku mám nastavenou dost vysoko (asi ani nějaký multimilionář nemá na spoluhráče na tenis či golf tak vysoké požadavky 🙂 ), navíc i ten „parťák na golf“ musí být můj hodně dobrý kámoš – ale i tak bude vždycky míň než můj přítel.

  61. Antitheista

    Milenec/milenka zní dobře. Milenka by mohla být žena, do který jsem zamilovaný, ale jak pak říkat ženě, s kterou spím a nejsem do ní zamilovaný? Třeba – bokovka nebo třeba úlet :D…

    To je zajímavý, protože já vyhledávám ten pocit zamilovanosti a zároveň se ale necítím připravený na děti a podobný nesmysly, který by mě příliš svazovaly, a to ani v té zamilovanosti. Děti prostě nemam rád – řvou a smrdí a nic z toho…

    Já tu nepíšu o moderní době a antikoncepci, ale o tom, že naše geny jsou stále tytéž jako když antikoncepce nebyla, takže od ženy je to větší zrada, protože její geny neuvažují po „novu“, ale po staru – myslím její touhy 😀 . Naše mozky nepřehodíš na novo jen kvůli jednomu vynálezu, rozum ano, ale emoce ne. A tenhle článek a debata je o štěstí (o emocích).

    Já nechci vzájemnou harmonii, chci vášeň a líbí se mi to, nemam rád moc shody a moc „přátelství“. Leda divoký přátelství, tak to ano… Snad tomu jednou porozumíš 😀

  62. DarthZira

    Ten článek není o přátelství ve vztahu, ale že se dali dohromady dva lidi, kteří mají hodně rozdílné povahy – ona je podle všeho dost extrovertní a možná i sangvinická až sangvinicko-cholerická, zatímco on je podle všeho introvert a nejspíš i dost flegmatik. Se s tím paní buď musí smířit – vzít to prostě tak, že „není růže bez trní“ a že jeho kladné vlastnosti tento drobný nedostatek vysoce převáží – a nebo se s ním musí rozejít a najít si někoho jiného, kdo má podobnou povahu jako ona. Na straně druhé na mě taky působí poněkud slepicoidním dojmem, zdá se, jako by neměla žádné koníčky a zájmy, že musí čekat na to, co za program a aktivity vymyslí její muž, a pokud nic nevymyslí, tak se nezmůže na nic jiného než čumění na bednu. Jestli je tomu opravdu tak, tak podobně plytká osoba by se nejspíš nudila s každým, resp. chlap, se kterým by se nenudila, zas nemá důvod si ji vybrat za partnerku, ježto by mu neměla co poskytnout a ve finále by nudila ona jeho.
    Jo, to je úplně základní věc – kdo nedokáže vydržet ani sám se sebou, kdo se i sám se sebou nudí, tak ten se nemůže divit, že nikdo nevydrží s ním a pokud s ním náhodou někdo vydrží, takže je to leda nějaký „muchy sežerte si mě“ nýmand.

  63. DarthZira

    Spíš mužské geny skutečnost antikoncepce a potratů nevzaly na vědomí a „uvažují postaru“ a tím pádem v ženské nevěře vidí neporovnatelně větší nebezpečí, než kterým reálně je.
    Jenže to je přece tak strašně nelogické!!! Sakra, asi já i můj přítel budeme Vulkánci 🙂
    Zkrátka nic proti emocím, mohou být příjemné (jo, tak v tomhle Vulkánci úplně nejsme), ale nechat se jimi životem vláčet? Děkuji, nechci :-/
    Nevidím důvod proč k cestě za štěstím nepoužívat aspoň částečně tu hmotu, co máme v lebce.
    Možná až se kvůli své touze po ustavičné vášni a „vzrůšu“ párkrát šeredně spálíš, budeš ještě moooc rád za harmonické přátelství 😉 A nebo taky ne, někteří lidi jsou prostě nepoučitelní i kdyby si stokrát nabili čumák, jsou ženské, které se rozejdou s chlapem proto, že je to alkoholik, a jako prvního si narazí jiného alkoholika. Nebo jsou takové, které utečou od týpka, který je mlátí, a když jim ten nový občas nedá facku, tak od něj utečou, protože jim „leze na nervy tím, jak je moc hodný“. Zase pokud někomu vyhovuje „itálie“, tak jeho věc a moje zbytečná starost 🙂

  64. DarthZira

    Btw – děti taky nemám moc ráda, do tří let v nich vidím úplně to samé, co Ty, totiž cosi otravného, uřvaného, smradlavého, takové de facto zvířátko, co jenom čurá, kadí a domáhá se jídla a další poměrně časově náročné, pracné a komplikované péče, ale zábava s ním vcelku žádná. Ovšem tak od těch cca tří až čtyř let, kdy se začne vyptávat „proč“ a „jak“, už s dětmi zábava vcelku je, navíc v té době už se dokážou samy najíst, umýt, oblíct i dojít si na záchod (tedy v tom základním se obsloužit) takže proti těm už nic nemám a mít doma něco takového by mi nevadilo. Jenže jak vyřešit ty první tři až čtyři roky?

  65. protestant

    Jsem moc rád, že se zde ateisté takto odkopávají a ukazují co je v nich. 🙂

  66. Slávek

    Tak tak protestante, úplný nádoby zla se z nás staly! Muhehe 🙂 Semeniště hříchu a neřesti.

  67. DarthZira

    Křesťané se na svých webech odkopávají ještě víc, resp. ukazují, že pravidelný návštěvník S/M klubu nebo swingers je proti nim, co se sexuality týče, až nudně normální 🙂 Takový Semín, Hájek, Jochová nebo Ignác Pospíšil by každý sám o sobě pro psychologa, sexuologa a psychiatra vydal za celou klinickou praxi – tolik frustrací, komplexů, fobií a sexuálních deviací nemá celá klinika dohromady 😀

    Jinak jako křesťan pochopitelně nemůžeš nikdy pochopit filosofii hedonismu, která se samozřejmě týče i partnerských vztahů a sexuality. Netvrdím, že všichni ateisté jsou zároveň „zarytí“ hedonisté, ale většina z nich – právě díky svému ateistickému přesvědčení – přinejmenším na intuitivní úrovni k hedonistickému vnímání světa tíhne.

    Navíc – na rozdíl od vás, křesťanů – ateisté rozhodně netvrdí, že mají univerzální recept na šťastný život. My v existenci žádného boha buď absolutně nevěříme nebo (přinejmenším) prostě suše konstatujeme, že zkrátka nevíme, zda nějaký bůh nebo bohové (či podobné entity jako Osud, Matka Gaia, Síla vesmíru, Kosmická inteligence atd.) existují či nikoli, ale jsme si jisti, že i kdyby náhodou něco takového existovalo, tak nám to žádný univerzální recept na šťastný život zaručeně nikdy nedalo. Smysl života a cestu ke štěstí si tak každý musí najít vlastní – což může být samozřejmě ne zrovna snadné a k tomu intelektuálně dost náročné, navíc tato zkušenost je poměrně nepřenositelná, co naprosto dokonale vyhovuje jednomu, druhému vyhovovat nemusí ani omylem. A tak je to taky správné – pokud si někdo myslí, že ho činí šťastným a spokojeným kopec dětí, tak jeho věc, pokud si někdo jiný myslí, že ho činí šťastným a spokojeným singl život bez dětí, vyplněný zábavou a cestováním, taky jeho věc, a pokud si někdo další myslí, že ho ze všeho nejvíc naplní a šťastným učiní práce, která ho baví, nebo třeba budování kariéry, úspěchu, slávy… tak taky jeho věc – a nás všech ostatních jen zbytečná starost. Důležité je jediné – aby to, v čem člověk hledá životní štěstí a naplnění, bylo skutečně to, co on sám vnitřně chce a je přesvědčen, že je to pro něj to nejlepší, a ne aby něco dělal kvůli tomu, že to od něj vyžadují (nebo očekávají) rodiče či jiní příbuzní, životní partner, přátelé, kamarádi, kolegové nebo dokonce aby dělal něco, co je mu „proti srsti“ jenom kvůli tlaku okolní společnosti, ze strachu, že pokud to neudělá, bude okolím odsouzen, ostrakizován, šikanován atd.
    Když tak nad tím přemýšlím, svůj „coming out“ by měli mít nejen homosexuálové, ale v určitém věku úplně každý člověk. V určitém věku by každý měl být schopen uvědomit si, co od života vlastně chce, a za tím si pak taky umět stát, zkrátka dokázat říct něco jako „toto je můj žebříček hodnot a můj životní styl, který mě ze všeho nejvíce naplňuje a činí šťastným, a vy všichni ostatní, mí rodičové, babičky, tetičky, dědečkové, strýčkové, bratranci, sestřenice, kamarádi, spolužáci, kolegové, sousedé… atd. se s tím smiřte, jsem prostě jaký/á jsem a pokud se vám to nelíbí nebo vám to vadí, tak se se mnou nestýkejte, ale nechte mě na pokoji a hlavně nečekejte, že se budu nutit do něčeho, co vnitřně nechci, co se příčí mé povaze a přirozenosti, jenom proto, aby se vám zalíbil(a) – a to, že jsem takový/á, není ničí „vina“, není to o tom, že bystě mě rodičové (a další příbuzní) špatně vychovali nebo že by na mě někdo měl „špatný vliv“, prostě mám takovouto povahu a hotovo“.

  68. DarthZira

    Jestli takhle vypadá peklo, tak si zcela upřímně začínám přát, abyste vy, teisté, měli pravdu a posmrtný život existoval. Žít tak, jak právě žiji, až do smrti samotného vesmíru (nebo úplně navěky) by vůbec nebylo špatné 😉

  69. Antitheista

    Protestante, mohou mít křesťané vůbec orgasmus? 😮 Resp. můžou si ho užít? Neporušují tím něco? 🙁 A mohou smilnit a dopřávat si dobré jídlo a obžérství?

  70. Slávek ČernýSlávek Post author

    Jinak Ziro, já děti taky moc nemusím. Nikdy jsem nechápal, co se komu na tom řvoucím, neustále pokaděném průtokovém ohřívači může líbit.

    Názor, že to není nic extra pěkného zastávám furt, ale už jsem celkem pochopil, co k tomu cítí rodiče. (Cizí děti nemusím furt)

    Ty první tři roky jsou hlavně o tom, že to dítě je jak houba. Že jsi schopna vidět jeho pokroky ze dne na den. Jak nasává všechno kolem sebe, jak se učí … to je IMHO úžsný proces.

  71. Antitheista

    Protestante, jelikož Ježíš mluví o pekle jako trestu po smrti – a navíc tam „sestupoval“ z tohoto světa, tak tento svět jako peklo nemohl myslet 😀

  72. DarthZira

    Slávek – no, pěstování žampiónů mi nikdy nepřipadalo jako extra zábava 😀 Takže fakt děti leda až vyřeším ten problém, kdo ty první tři až čtyři roky za mě udělá veškerou tu „špinavou práci“ a já budu jenom „slízávat smetanu“, takové to že jednou za den si převezmu čisté, spokojené, nakrmené a přebalené mimčo, nějaké dvě hodinky se s ním pobavím (u toho zčeknu, co za pokroky udělalo od včera) a až to začne zas řvát hlady nebo kvůli mokré či pokaděné plíně, tak to opět předám, ať se stará někdo jiný. To bych mohla bez problémů a v tomto režimu by mi vůbec nevadily třeba i ty tři nebo čtyři děti (ačkoli teda mít ty tři hezky naráz by bylo asi úplně ideální – jenže to už vůbec nevím, kdo by chtěl dělat tu špinavou práci ne u jednoho „průtokového ohřívače“, ale hned u tří takových současně 😉 )

    Btw – fakt mi pošli do mailu nějaký link, kde se přihlásit na Ateocon!!!

  73. DarthZira

    Pro Protestanta, Andulku a případné další křesťany:

    V dnešním Právu je názorně ukázáno, jak „úžasná“ je ta morálka „hluboce věřících“. Hluboce věřící premiér Nečas nejdřív celému národu lhal, že Nagyová ty mimořádné statisícové odměny bere za to, že „de jako kůň“ a že jsou to tedy odměny pouze za její pracovní nasazení a že spolu rozhodně nic intimního nemají. Stejné lži nejspíš vykládal i své manželce, která si ho brala z lásky v době, kdy ještě byl úplná nula, porodila a vychovala mu čtyři děti, vytvořila zázemí, díky kterému se mohl věnovat politické kariéře, a on se jí za to „odvdědčil“ tím, že ji nejen veřejně podváděl s jinou, ale ještě navíc s jinou, která je vzhledově nic moc (osobně si myslím, že paní Nečasová je 100x pohlednější, ale budiž, každý má jiný vkus, ovšem zcela objektivně vzato je Nagyová obtloustlá odbarvená matróna s naprosto tuctovým obličejem, žádná modelka to nebyla ani když byla o deset let mladší, natož dnes) a navíc k tomu je ještě poměrně hloupá a nevzdělaná – má sice dálkově jakousi pofidérní VŠ, ale to je vzdělání tak na „úrovni“ plzeňských práv. Taky mám známé, kteří pod ní coby šéfkou sekretariátu Nečase ještě jako ministra práce a sociálních věcí pracovali, a všichni se shodují, že něco tak nevzdělaného, neinteilgentního, ale o to arogantnějšího, dlouho nezažili. Teď když všechno prasklo, tak Nečas svůj intimní poměr s ní přiznal a v tom dnešním rozhovoru vykládá, kterak ten „vztah“ byl a je dlouhodobý, pevný a jak s ním do budoucna počítá.
    Takže to je jako ta „všemu nadřazená“ a „zcela ideální“ křesťanská morálka? To jako mezi její hlavní zásady patří mít sice „po křesťansku“ kopec dětí, ale jak se chlap dostane do vyšší funkce, tak začít manželku podvádět s póvloidní zlatokopkou, tuto prostitutku ještě ke všemu za ty sexuální služby platit nikoli ze svého (a jako že poslanecký, ministerský a už vůbec premiérský plat není malý), ale z kapes daňových poplatníků (tedy nás všech), z daňových poplatníků, když se o to začnou zajímat, navíc dělat voly a do očí jim lhát, stejně tak dělat idiota z matky svých (v případě Nečase rovnou čtyř) dětí, lhát jí do očí a dělat jí veřejnou ostudu, a myslet si, že si to asi všechno může v klidu dovolit, jelikož si přece koupil odpustky ve formě té, že dal (opět nikoli ze svého, ale z kapes nás všech) opravdu velkorysý a tučný dar církvím.

    To tedy sorry, ale milionkrát více morálky má v sobě ateista, který svého partnera buď vůbec nepodvádí (i mezi ateisty jsou lidé od přírody monogamní) – a nebo pokud je promiskuitního založení, tak to všem případným partnerům předem na rovinu sdělí (a oni tím pádem mohou tento fakt buď akceptovat nebo ho poslat někam a žádný vztah s ním nenavázat), takže nikomu nelže a z nikoho nedělá vola, a především si všechny své sexuální záliby (stejně jako jakékoli své záliby a koníčky jiné) platí hezky ze svého a nikoli z peněz druhých.
    Takže kde berete tu drzost tvrdit, že kdo není věřící (a ideálně věřící křesťan), ten musí být automaticky amorální stvůra??? Zatím to spíš vychází tak, že čím více se kdo bije v prsa, jak věří v Boha, a čím častěji a ochotněji se při každé příležitosti ohání „rodinnými hodnotami“, „tradiční morálkou“ a podobnými kidy jako kráva ocasem, tím větší hnůj je to, co ve skutečnosti dělá. A Nečas není žádný výjimka, ale spíš ilustrace tohoto pravidla, takových tu už byla celá řada – viz další věřící a „rodinné hodnoty“ propagující Topolánek (na bilboardech s hesly o rodině jako základu společnosti se vyfocený se svou ženou a dětmi se prezentoval v době, kdy s ním jeho konkubína – taky placená z našich peněz, nikoli z jeho soukromé kapsy – už čekala dítě, a potom se se svou ženou a matkou – tuším tří? – jeho dětí tahal o každou korunu) nebo přesvědčený (a dnes již taky rozvedený) katolík Kalousek, hluboce věřící katolík dr. Barták nebo další věřící (tentokrát nikoli katolík, ale pro změnu husita) Paroubek či ten (opět věřící) poslanec (a tuším i bývalý ministr) jehož jméno mi nějak vypadlo, který „odkláněl“ milióny, aby se o ně nemusel při rozvodu podělit se svou manželkou, kterou samozřejmě taky opouštěl kvůli nějaké zlatokopecké konkubíně.

  74. Slávek ČernýSlávek Post author

    Zlatej islám, kde si tu novou buchtu může člověk nabalit legálně a veřejně.

  75. DarthZira

    A málem bych ještě zapomněla na jednoho pána, který má také plnou hubu víry a rodinných hodnot, k tomu zaníceně „bojuje“ proti „ideologii homosexualismu“, obklopuje se popírači evoluce a svou křesťanskou víru a morálku pak dokazuje nevěrami s letuškami – a to si ještě nejmíň půlka národa myslí, že letušky mají jenom zakrýt ten fakt, že ve skutečnosti (v tom nejlepším možném případě) si honí u gay porna, v tom horším případě „otcem kupónové privatizace“ udělal jednoho ze svých milenců a v tom nejhorším možném případě využívá služeb prostitutů.

  76. DarthZira

    Slávek – tak snadné to taky není. Za prvé ve spoustě islámských zemí je mnohoženství už dnes zákony taky zakázané a za druhé i tam, kde je stále legální, je muž povinen starat se o všechny své ženy stejně a zajistit všem stejnou životní úroveň (tedy ne že „okoukanou“ manželku vykopne a u rozvodu se s ní tahá o každý hrnec) a navíc v mnoha takových státech je možnost si v předmanželské smlouvě vyhradit, že muž si druhou a další ženu vzít nesmí – a pokud to chce přesto udělat, tak se s tou první musí rozvést, přičemž to je pak zvláštní způsob rozvodu, při kterém má ta první žena nárok na poměrně královské majetkové vyrovnání.

  77. DarthZira

    Btw, Slávku, Tobě se jako Jana Nagy líbí? Nemáš něco s očima? 😀

  78. Slávek ČernýSlávek Post author

    Že se mi Jane líbí? Nevím, nikdy jsem to neřešil.

    S isláme to byl joke, samozřejmě že je pro nás chlapy lepší tu první vyhodit a pořídit si novou, jak to máme u nás.

  79. Antitheista

    Ono to ale není u těch muslimů taky tak slavný, já viděl v Tunisku a v Egyptě (na venkově), jak muži „živí“ své ženy…

  80. protestant

    to Zira:

    …..Věřící jsou věrnější
    Šest let starý průzkum agentury Sofres Factum ukazuje zajímavou věc: ti, kdo volí KSČM nebo s touto stranou sympatizují, jsou svým partnerům a partnerkám nejvíc nevěrní. Takřka každý druhý příznivec komunistické strany totiž svého partnera alespoň jednou podvedl.
    Není žádné překvapení, že naopak mezi těmi, kdo jsou nejvěrnější, jsou sympatizanti lidovců. „Víra s nevěrou velmi úzce souvisí. A Česká republika patří ke státům, kde je nejméně věřících lidí,“ říká Weiss.
    Zdroj: http://ona.idnes.cz/cechum-nevera-moc-nevadi-0wu-/zdravi.aspx?c=A040212_223609_sexualita_pol

  81. protestant

    Tak například v Karlovarském kraji se k nevěře nynějšímu partnerovi přiznalo skoro 37 procent lidí. Oproti tomu na jižní Moravě jich bylo jen osm procent. Podle odborníků lidé v tomto ohledu nelžou: čísla odrážejí skutečnost, že v Jihomoravském kraji žije nejvíc věřících. „Víra je, pokud jde o nevěru, skutečně nejvýznamnější regulační faktor,“ míní sexuolog Petr Weiss.
    Zdroj: http://ona.idnes.cz/kazdy-treti-cech-priznal-neveru-dnu-/zdravi.aspx?c=A050609_214957_sexualita_pol

  82. Antitheista

    To bude spíše tím přiznáním se než skutečností 😀

    Věřící jsou pokrytci, v USA je nejvíce nastahovaného porna v Texasu a jižních státech USA (militantní křesťané), ale skoro nikdo se k tomu podle statistik nepřiznává 😀

    Viz. Dawkinsův dokument Sex, Death and the Meaning of Life

  83. DarthZira

    Přesně, v průzkumech většina lidí lže, někdy ani ne přímo záměrně a vědomě, ale ti lidi lžou i sami sobě, dělají se i před sebou samými hezčí, než jsou ve skutečnosti, a této své iluzi pak věří a – pochopitleně – ji taky uvádějí v průzkumech. On stačí jenom ten drobný detail, že když se dělají průzkumy na téma počtu sexuálních partnerů za život, tak u mužů to vychází v průměru asi na 7-8, zatímco u žen na 2-3. A jelikož máme v populaci mužů i žen zhruba stejně, homosexuálů a bisexuálů je jenom pár procent (i kdyby moc, tak cca 10%) a čistých homosexuálů je sice o trošku víc mezi muži, ale bisexuálek zase mezi ženami, tak ty počty prostě čistě matematicky nevycházejí, jelikož aby to opravdu byla skutečnat, tak to by ti muži asi museli mít za sexuální partnery zvířata nebo nějaké ufounky 😀

    Ale i kdyby dejme tomu polovina těch lidí v průzkumech „přiznala barvu“, tak budiž, možná je mezi voliči KSČM o něco více nevěrníků a nevěrnic než mezi voliči KDU – a co z toho jako vyplývá dál?
    Za prvé ne každý volič KDU je věřící (a taky ne každý věřící volí KDU) a už vůbec se nedá brát linka, že každý volič KSČM je ateista, natož pak že každý ateista volí KSČM. Já osobně jsem třeba nikdy v životě nevolila KSČM (a dokonce ani KSČ, resp. společnou kandidátku Národní fronty) a nemám v úmyslu je volit ani v budoucnosti.
    A za druhé jsem snad psala jasně, že není důkazem žádné morálky nebo nemorálnosti samotná skutečnost, jestli je člověk spíše monogamního nebo spíše polygamního založení a jestli je „od přírody“ (nebo pro vás, věřící, od Boha 😉 ) sexuálně náruživější nebo sexuálně chladnější. Samotná tato věc má totiž s morálkou společného stejně málo (nebo stejně hodně) jako prostý fakt zda je někdo od přírody spíš cholerik nebo flegmatik a jestli má nebo nemá hudební sluch a v jaké míře.
    Já to vidím tak, že opravdu morální člověk je ten, který za prvé nelže sám sobě, tedy dokáže si poctivě přiznat všechny své vlastnosti (a to včetně těch, které on sám nebo většinová společnost považuje za „nectnosti“) a za druhé se před svými potenciálními životními partnery nesnaží předstírat, že disponuje vlastnostmi, které ve skutečnosti nemá, nebo naopak že ani omylem nemá nedostatky, které má. Kvůli bláznivému zamilování se do někoho jít proti své přirozenosti a lhát jemu i sobě, že jsem jiný člověk než ve skutečnosti jsem, je ten úplně největší možný hnus – tímto přístupem člověk nepomůže nikomu, ani sobě a ani tomu případnému partnerovi. Mně osobně přijde zatraceně divné už to, když ženská jenom kvůli tomu, aby „ulovila“ určitého konkrétního muže, se z černovlásky stane blondýnkou (nebo obráceně), radikálně změní styl oblékání, výrazně zhubne (případně přibere, i také případy jsou 🙂 ) nebo dokonce podstoupí plastickou operaci. Zdá se mi to ujetý, usilovat o muže, který je zatížený na vizuálně úplně jiný typ, a abych ho „dostala“, tak se do této vzhledové „škatulky“ snažit stůj co stůj napasovat. Ale snažit se podobným způsobem znásilňovat nejen svůj zevnějšek, ale i svou povahu, to už je úplně na hlavu – a hlavně to stejně vždycky dopadá blbě, dříve nebo později stejně ty skutečné povahové vlastnosti převládnou a pak se teprve dějí věci… Navíc pokud ten člověk opravdu ze začátku předstírá, že je takový, jaký ve skutečnosti není, opravdu dobře (a jsou tací – jak mezi muži tak mezi ženami, kteří to dokážou klidně i několik let na takové úrovni, že jim na to ten druhý skočí), tak tím té „milované osobě“ vlastně strašlivě ubližuje, ježto on/ona ztrácí roky života investicí do vztahu s někým, o kom se domnívá, že se k němu svou povahou, zájmy, životním stylem apod. hodí – až vyjde pravda najevo, je kolikrát pozdě, ten pár spolu třeba má už děti, dům, firmu atd. a rozchod je daleko těžší než by byl kdyby k němu došlo po pár týdnech nebo měsících takové známosti.

    Další věcí je, že se sexuální věrnost opravdu zbytečně přeceňuje. V dnešní době, kdy se zplození dítěte opravdu dá velmi dobře ovlivnit, je vztekání se kvůli tomu, že na penis/vagínu mého partnera nemám absolutní monopol, stejně hloupé jako žárlit na to, že můj přítel/moje přítelkyně má zájmy a koníčky, které se mnou nesdílí, a že tyto hobby provozuje s nějakými kamarády, kolegy z práce nebo někým podobným. Kromě chorobných žárlivců (kteří by se fakt měli buď léčit a nebo nenavazovat žádné vztahy, případně pouze vztahy se sobě podobnými užárlenci) snad dneska žádná normální ženská nevyvádí kvůli tomu, že ten její chodí jeden den v týdnu pravidelně na pivko a pokec s kamarády, v neděli fandit na Spartu nebo každou sobotu ráno na ryby, a stejně tak normální mužský nebude vyvádět kvůli tomu, že jeho přítelkyně či manželka s někým jiným chodí na operu nebo na balet, který jeho nebaví.

    A gentleman a dáma se podle mého pozná tak, že z těch svých bokovek nebude dělat věc veřejnou, kterou by svého partnera (ať již na něj má ofiko papír a nebo jde „pouze“ o to, že jsou svým okolím bráni jako pár, co k sobě patří) veřejně ponížil(a) a zesměšnil(a) – a pokud náhodou dospěje k názoru, že si s přece jen se svým milencem/svou milenkou rozumí lépe než s partnerem stávajícím, tak z tohoto faktu neobviňuje svého partnera, ale veškerou „vinu“ vezme na sebe a hrdě odejde středem s jedním kufrem za svou „životní láskou“ a ne že se tahá o každý kastról a dělá naschvály pokud jde o děti.
    Kdyby se takhle dokázala chovat většina lidí, nepotřebovali bychom se utěšovat vizí nějakého posmrtného ráje, jelikož ten ráj bychom měli už tady na Zemi 🙂

  84. protestant

    Možná lidé lžou i v případě otázky zda jsou ateisté. Možná žádní ateisté neexistují.

  85. Antitheista

    A možná neexistují ani žádní věřící 😀

  86. Slávek

    A poměrně jistě si lže mnoho věřících, že věří v existenci Boha. Většina věřících věří jen ve víru v Boha.

  87. DarthZira

    Jo, Protestante, to umíš dokonale, odvést nepříjemnou debatu úplně jiným směrem, abys nemusel připustit, že protistrana má pravdu (nebo aspoň že Tvoje argumenty nejsou tak přesvědčivé, jak sis původně myslel).

    Ale chci na přímou otázku přímou odpověď – je křesťanská morálka opravdu lepší než ateistická, když vidíme, co vyvádějí přesvědčení křesťané Nečas, Kalousek, Klaus, Topolánek, Paroubek… a abychom nezůstávali jenom doma, co takový přesvědčený věřící a konzervativní hodnoty propagující Victor Orbán (nemanželské dítě s konkubínou) nebo Jorg Haieder (homosexuální aférky)? A co ten argument, že v konzervativním a křesťanském Texasu se stahuje víc porna než v „bezbožné“ Kalifornii? To jako teď chceš tvrdit, že všechno to porno mají na svědomí mimozemšťani žijící na Základně 51, kteří ho stahují výhradně ze studijních důvodů? 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *