Kriticky myslet je těžší než chytit rybu

Autor | 22.07. 2013

Jedno staré (myslím že japonské) přísloví říká: Chceš li člověka nasytit na jeden den dej mu rybu, chceš-li ho nasytit na celý život, nauč ho ryby chytat.

Ukazuje na rozdíl mezi pomocí jednorázovou, která má povahu skutku a pomocí učením, které má povahu činnosti. Obojí má své místo i čas. Když se už někdo topí, nemá smysl jej v tu chvíli učit plavat, ale pokud někomu v budoucnosti hrozí utopení, má smysl, když se to učit bude.

Před podobný problém jsme prothagoružel postaveni i my. Konkrétně mi tohle přísloví přišlo na mysl, když OSAČR podávalo podnět k prošetření misijní akce na Polském gymnáziu v Českém Těšíně.

Reakce České školní inspekce na podnět byla více než neuspokojivá, takže předpokládám další pokračování kauzy, ale kupodivu to nepovažuji za vysloveně špatné. Nejhorší co by se skutečně mohlo stát by bylo, kdyby byla tato kauza skutečně ihned vyřešena nějakým nařízením.

Nevidím totiž v kauze jen jediný problém. Pominu teď důvody, pro které měla jednoznačně považovat školní inspekce dopis ředitele gymnázia za podnět k hlubšímu šetření – k tomu se vyjádří OSAČR ve zvláštní zprávě – a podívám se na tento problém z jiného úhlu.

To, co by měly školy především učit je kritické myšlení. Mělo by se týkat studentů bez rozdílu vyznání, protože k tomu školy jsou. Přitom když v příspěvku RNDr. Mgr. Jaroslava Pokorného zazněly zjevné nepravdy, nedokázali na ně studenti odpovídajícím způsobem reagovat a pokud o jeho tvrzeních pochybovali, nenašli způsob, jak své pochybnosti vyjádřit.

Kdyby školní inspekce skutečně okamžitě zakázala Jaroslavu Pokornému na základě naší stížnosti ve škole přednášet, podstatná část žáků by to pochopila jako cenzuru, právě proto, že by nechápali PROČ se to stalo.

Dokud nejsou sami studenti schopni demaskovat manipulující lež, budou ji schopni i bránit, právě proto, že ji budou považovat za rovnocenný názor. Přitom existuje jakási sada myšlenek, která může lidem pomáhat v rozlišení mezi úvahou a blábolem, pravdou a lží, sdělením a propagandou.

Víme například, že nejsou pravdivá tvrzení, která jsou v rozporu s realitou, že nemohou být zároveň platná dvě tvrzení, která se vzájemně vylučují, že korelace neznamená automaticky příčinnou souvislost, že naše přání není při zkoumání pravdy pro výsledek důležité, že důsledek nikdy nemůže předcházet příčinu a že existují dva největší prohřešky při zkoumání skutečnosti – nenajít souvislosti tam, kde jsou, a najít je tam, kde nejsou.

Faktem je, že právě to asi žádné základní a střední školy neučí. (Kéž bych se mýlil!)  Zatím je nejen studentům, ale i vyučujícím cizí myšlenka, že názory a tvrzení lze posuzovat – kritizovat (z řeckého krinein– rozlišovat, posuzovat) úplně stejně, jako jakoukoli jinou věc.

Je absurdní, že většina z nás dokáže zhodnotit různé aspekty nového mobilního telefonu, ale nedokáže odpovídajícím způsobem posoudit kvalitu či nekvalitu myšlenky.

Chybné chápání kritiky, jako něčeho záškodnického, špatného nebo útočného je možná změněno pojmy jako „kritický stav“ nebo „krize“, jež se ale odvozuje od řeckého slova „krino“ – rozhodování mezi dvěma protikladnými možnostmi. (Krize je tedy rozhodná doba, nikoli katastrofa.)

I my žijeme v rozhodné době, v níž se stále častěji stává, že jsou nejen jednotlivé myšlenky ale i celé myšlenkové systémy z moci kritiky vyjímány. Některé náboženské skupiny považují dokonce kritiku za zločin, za který si kritik zaslouží smrt.

Musím zdůraznit, že s žádným náboženstvím, nejen s islámem a katolicismem, diskutovat nelze. Náboženství ani politická ideologie není oponent, tím může být vždy a pouze člověk. Ideologie i náboženství obsahují sady argumentů, které jejich vyznavači donekonečna opakují, bez ohledu na to zda byly nebo nebyly vyvráceny. Jen myslící člověk může svůj názor změnit, ale pokud jej změní, není už jejich  stoupencem. Právě v tom je svoboda myšlení a vyznání.

Už v jednom z předchozích příspěvků jsem bránil lidské právo kritizovat, teď k tomu dodávám, že bez práva kritizovat neexistuje kritické myšlení a tedy ani svoboda myšlení, která je u nás zaručena článkem 15. Listiny základních práv a svobod a zároveň je tím narušena svoboda projevu a práva na informace podle článku  17.

Nejde však jen o svobodu ale právě i o schopnost. Svoboda nám nebude k ničemu když nebudeme kritiky a kritického myšlení schopni, když je nebudeme učit a zdokonalovat se v nich.

Poznámka: Mohli bychom sestavit nějaký jednoduchý „Kritický klíč“ který by obsahoval lidově jednoduše napsaná pravidla kritického myšlení, případně můžete doporučit takovou publikaci sami, pokud ji znáte.

2 thoughts on “Kriticky myslet je těžší než chytit rybu

  1. Antitheista

    Když jde o to kritické myšlení, jen dodám to, co řekl Dawkins: „Buďte otevření, ale ne tolik, aby vám vypadl mozek z hlavy“

    – to je asi hlavní rozdíl mezi kritickou pluralitou a liberální otevřenou společností na jedné straně a nekriticky otevřenou postmodernou na straně druhé (třetí strana je pak tribalismus a dogmatická uzavřenost)

  2. Jaroslav Štejfa

    Rád bych přidal k tématu poznámku. Považuji za důležité zdůraznit že jakmile se jedinec vybavený určitým standartem chápání kritického myšlení a svobody slova, dostane do davu, prudce začne degradovat jeho úroveň směrem k pudům a animálnímu jednání bez ohledu na zmíněné standarty. současná západní civilizace je tím zasažena zejména ve zneužití davu politiky a postupnou ztrátou relativní kvality vůdců. V tomto směru doporučuji k prvnímu ohledání poměrně starou ale dle mého mínění stále platnou knihou Gustave LeBona „Psychologie davu“. Poznámku činím proto, že pokud nebude při výchově myšlení zdůrazňována snadná zneužitelnost svobody slova, budou lidé zklamáni víc a víc demokracií a víc a víc manipulovatelní. (Viz např. New Age)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *