O věřících ateistech, nevěřících křesťanech, chrámech nevíry a o tom, kdo vlastně sedí v kostelních lavicích.

Autor | 22.08. 2013

Přátelé se mě občas ptají, k čemu je dobré vést dialog o ateismu s ateisty. Paradoxně si myslím, že je to mnohem důležitější, než se pokoušet vést tento dialog s věřícími. Nejde totiž jen o to, zavrhnout ideu osobního Boha, ale pochopit co je skutečně na náboženství špatné a osvobodit se od zažitých šablon.

Je to důležité právě v současnosti, kdy se zvěřinci světonázorů objevují nejrůznější hybridi. Někteří z nich jsou pokusy o názorné spojení neslučitelného, jako je právě kombinace ateismu a náboženství, nebo alespoň převzetí vnějšího vzhledu, rituálů a autorit.

Není to představa vůbec nijak nová, naopak takové ateisty bychom viděli už za Velké francouzské revoluce. Kult Rozumu (Culte de la Raison) zavedený na krátko mezi lety 1793 a 1794, byl v podstatě ateistický religiózní systém, téměř by se dalo říci náboženství, jenže ouha – byl bez Boha.

Obřad Fête de la Raison - dodnes dokáže některé křesťany tahle vzpomínka rozpálit do běla. Charles Louis Müller schválně zdůraznil protikřesťanský charakter klutu, nicméně na skutečných nosítkách samozřejmě žádné symboly křesťanství nebyly.

Obřad zvaný fête de la Raison se poprvé konal 10. listopadu 1793 a bohyni rozumu při něm představovala herečka Sophie Momoro.

Tohle zvláštní divadlo ale dlouho nevydrželo, už v roce 1794 se k moci dostali deisté v čele s  Robespierrem, kteří udělali s ateistickými uctívači rozumu, představovanými hlavně hébertisty, krátký proces.

Odrůda ateistů milujících rituály stále existuje, byť není nijak početná. Hlásí se k ní například švýcarský filozof Alain de Botton, který je autorem knihy Náboženství pro ateisty. (1. recenze, 2. recenze, Ondřej Horák: Sekta pro ateisty)

Příspěvek Alaina de Botton na TED: Atheism 2.0 (angličtina)

Některé věci, které mohou existovat samy o sobě (a v sekulárním světě nezávisle existují) připisuje A. de Botton náboženstvím a snaží se jejich postup napodobovat. Zachází přitom tak daleko, že jeho ateismus 2.0 už opravdu začíná připomínat náboženskou sektu.

Zvláště pro ty, kteří nemají tu trpělivost, si teď dovolím citovat jeden odstavec z článku Filipa Tvrdého V centru Londýna má vyrůst chrám ateismu, který podle mě hodně přesně vyjadřuje o co jde:

Zíral jsem s otevřenými ústy, když ten pomatenec zdůrazňuje důležitost koukání na Měsíc (7:50) a po vzoru židovské mikve doporučuje rituální koupele, které očišťují tělo i duši (9:40). Zcela vážně požaduje, aby na vzdělávacích přednáškách posluchači povstávali a podporovali řečníka vykřikováním nějaké sekulární obdoby slova „amen“, například „pochválen buď William Shakespeare“ (9:00)

(Jako by nestačilo řvát: „Super“, „Umí“ nebo „Hobluj!“)

Je přitom příznačné, že tradiční oponenti ateismu přijímají jeho snažení poměrně nadšeně na rozdíl od většiny svobodomyslných ateistů, kteří se příslušností k církvi ani „církvi“ vázat nechtějí.

Když A. de. Botton přišel s návrhem vybudovat „chrám ateismu“ reagovala na to téměř všechna naše nábožensky motivovaná média právě proto, že věřící podvědomě touží vidět v ateismu jen jiný druh náboženství. Nikdo z našich náboženských teoretiků nepřišel s kritikou, že jde o založení nové sekty (na rozdíl od úchylného útoku Filipa Jaroše na knihu Boží blud).

Bottonův "chrám ateismu"

V důsledku by se Botton pravděpodobně nakonec dopracoval až k založení ateistické církve a budování ateistických katedrál. Proto je jeho ateismus spíše typu 1/2 než 2.0. Žel i když je takových Bottomů málo, je jich stále poměrně dost.

Ve filmu Čtyři jezdci  upozorňuje Richard Dawkins na to, jak velkými obránci náboženství jsou někteří ateisté a to často včetně jeho nejhorších stránek.

S takovými ateisty mám dokonce osobní zkušenosti. Ano, je to paradox, že když někde pronesu, že jsem aktivní ateista a kritik náboženství, první se na mne většinou nevrhnou věřící, ale právě tito ateisté a zavalí mě monology o mé netoleranci a neschopnosti si prožívání věřících představit. Nikdy jsem nechápal, kde berou tu jistotu, že tomu tak je.

Jsou to ateisté věřící ve víru. Nevěří v Boha, ale ponechali si stejně špatnou a možná i horší stránku náboženství, tedy to přesvědčení, že věřit něčemu bez důkazů, usilovně a z celého srdce je správné. Tahle skupina má už všude jinde své označení, říká se jim faitheisté.

Faitheista je schopen vám zcela vážně říci:

Já nejsem věřící, ale neměli bychom kritizovat muslimský útlak žen, protože je to upřímné náboženské vyznání.

No ale přece právě proto je kritizujeme! Samotné modelní nebo nejedení vepřového není nic, proti čemu ba se mělo protestovat, ale zásahy do cizích práv a veřejného prostoru ano!

Jenže faitheista opravdu upřímně věří, že při diskusi nesmí být nikdy uraženo žádné náboženské cítění (ani to nejvíce morbidní) a přitom se snaží zůstat ateistou.

Název dal faitheismu asistent humanistického kaplana Chris Stedman když napsal  knihu Faitheist: How an Atheist Found Common Ground with the Religious.

Kniha která dala faitheismu jméno

Stedman pravděpodobně nikdy nepochopil, že ateismus není jiné vyznání a vlastně to není ani „druhá strana barikády“. Ateismus je prostě to, co je vně náboženství, všechno co si věřící označili jako nepřátelské a co odmítají, protože to není v souladu s jejich vírou v Boha.

Proto je jeho snaha o „nalezení společného morálního základu pro teisty a ateisty“ v principu nesmyslná, protože sekulární etika už dávno existuje, jenže věřící ji odmítají právě proto že „nepochází od Boha“.

Ateista s věřícím jistě mohou vést smysluplný dialog (protože mohou změnit své postoje), ale nikdy nemůže vést takový dialog ateismus s náboženstvím (protože to jsou postoje). Zařazení ateistů na seznam konfesí na tom nic nezmění.

(F)a(i)teisty mají věřící docela rádi. Označují je přídomky jako „moderní“ nebo „osvícený“ právě proto, že jim jejich pokrytectví nevyčítají.

Druhou stranou mince v tomhle kombinování víry a nevíry jsou křesťané nevěřící v Boha. Ano čtete správně, v lavicích kostelů na mnoha místech na světě klečí lidé, kteří nevěří v existenci nadpřirozené bytosti pro kterou byl kostel postaven. Bizarní? Jistě, ale je to tak.

Například Eurobaromatr 2010 ve Švédsku udává, že se  68 % obyvatel hlásí k luterské církvi. Ano, jenže v téhle zemi je 34% ateistů a agnostiků,  a 45% věřících v „něco“, tedy v nějaký druh životní síly nebo jakéhosi světového ducha (v principu panteisté) . Pouze 18% Švédů opravdu věří v Boha. Ani součet věřících a „něcistů“ ale dohromady nedá ani oněch 68% (natož 80% jak uvádí česká stránka Wikipedie).

Švýcarsko udává (Eurobaromatr 2010) kolem 38,5% katolíků a 28% protestantů, ale pouze 44% lidí věřících v existenci Boha a 39% „něcistů“ a 11% ateistů. (Podle české Wikipedie katolíci 41%, protestanti 40 %)

Podobné údaje dostáváme také například z Francie (Eurobarometer Poll 2010), kde je údajně 40% úplných ateistů, 27% „něcistů“ a 27% věřících v Boha, ale (podle české Wikipedie) údajně 83 až 88% katolíků!

A konečně při výzkumu v Kanadě (30% ateistů) vyšlo najevo, že z 33% respondentů, kteří se cítí být katolíky nebo protestanty, 23% lidí v Boha nevěří!

Co to znamená? I když jde o čísla značně nespolehlivá, nelze si nevšimnout, že je mezi nimi příliš velký rozpor. V některých případech církve prostě podvádějí, protože udávají počet lidí pokřtěných (u katolíků často v dětství) a nikoli aktivních věřících, nebo úplně smyšlená čísla. Je tu ale i nezanedbatelná skupina „věřících ateistů“, tedy lidí kteří přiznávají, že nevěří v Boha ale že by byli ateisté? Bože chraň!

A právě proto je potřeba aby spolu ateisté mluvili. Je příliš snadné se naštvat na církev, jejíž hodnostáři znásilňují malé děti, nebo tunelují státní rozpočet.

Mnohem těžší je zbavit se dalších, méně nápadných ale stejně škodlivých pověr, jako že iracionální víra dělá člověka lepším, že existuje nějaký diametrální kvalitativní rozdíl mezi religiózním prožitkem a jiným silným prožitkem, že nevíra v cosi je automaticky také vírou, že existují autority, na které se lze ve všem spolehnout…

 

Poznámka: Asi jste si všimli, že ve spojení s religiózním ateismem vůbec nezmiňuji komunistické kulty. Je to proto, že symbolika komunistických monumentů nevychází z konfliktu rozumu a slepé víry, ale z třídního boje, glorifikace práce a revoluce. Proto i když jde o nesmírně zajímavé téma, do tohoto článku nepatří.

67 thoughts on “O věřících ateistech, nevěřících křesťanech, chrámech nevíry a o tom, kdo vlastně sedí v kostelních lavicích.

  1. Antitheista

    Pěkný článek, to sem ani nevěděl, že si někde ateisté staví chrámy 😀

  2. creator

    Ano. Myslím že každá propagace ateismu je dobrá, cedníky na hlavě počínaje, kostely konče.

  3. Lukáš Balabán

    De Botton vypadá na solidního pomatence. Ateistický chrám je podobný nesmysl jako armádní jednotka pacifistů. 😀 Co by chtěl dál? Ateistické duchovenstvo? Ateistické mše, modlitby, řeholní řády? Ateistickou inkvizici? Případně ateistickou teologii?

    Ateistou jsem se stal mj. právě proto, že všechny tyhle věci v životě shledávám zbytečnými a nechci se jich účastnit. A pokud De Botton tak potřebuje ke svému životu chrámy a rituály, ať to zalomí k některé ze stávajících církví a je tím nevěřícím křesťanem, podobně jako tolik lidí v jeho rodném Švýcarsku.

  4. Slávek ČernýSlávek

    Já se s článkem zcela neztotožňuji. Nechci obhajovat Bottonův přístup, ale stejně tak hloupý mě přijde přístup Lukášův, který říká, že pokud se někomu líbí rituály nebo meditace, tak by se měl jít přihlásit k organizaci, která těm věcem přidává nadpřirozeno.

    Požadavek těch lidí na rituály, spiritualitu a společenství jsou zcela přirozené a jsou stejně tak platné jako Lukášova potřeba se těch věcí naopak vůbec neúčastnit.

  5. Slávek ČernýSlávek

    A to že ta potřeba existuje a není to virtuální pocit několika pomatenců dokazuje nakonec Petr ve svém článku těmi čísly.

  6. Čestmír Berka

    Mně se myšlenka ateistického „chrámu“ docela líbí…ale říkal bych mu spíš třeba „Galerie“ . Stavba/Místo, kde je sucho, teplo/chládek, klid, čisté toalety a dobré připojení na net a kde potkám chytré lidi. Dobrá architektura, vkusný interiér, propagace vědy, humanismu…i nějaký Speaker´s Corner by tam mohl být.
    Nejde mi o nějakou spiritualitu, osobně jsem spíš android, který nic neslaví ( včetně Silvestra a narozenin).

  7. Petr Tomek Post author

    V dřívějších dobách (v antice) byly protipólem chrámů filosofické školy. Zatímco do chrámů se chodilo nemyslet, tak do filosofických škol se chodilo myslet. Byly to paralelní (a občas i protichůdné) světy. Nelíbí se mi představa ateistického kněze, ateistické kazatelny, ateistického indoktrinačního rituálu…

  8. Petr Tomek Post author

    Čestmír Berka: Mně se myšlenka ateistického „chrámu“ docela líbí…ale říkal bych mu spíš třeba „Galerie“ . Stavba/Místo, kde je sucho, teplo/chládek, klid, čisté toalety a dobré připojení na net a kde potkám chytré lidi.

    Petr Tomek: Galerie? Proč ne třeba kolonáda (peripatos), sloupořadí (stoa) nebo zahrada (képos) 😀

  9. zdena

    Souhlasím s Petrm. Slova chrám,povinný rituál,atd.zavání stejným fanatizmem jako jiné fangličky křesťanů a ostatních. Já k tomu cítím odpor! Prosím diskutovat ano,ale blbnout ne. Celosvětově je třeba ukázat, jak to všechno, co fanatici dělají ve jménu „víry“,jde většinou i proti jejich vlastní víře. Povinností každého člověka by mělo být,chránit život svůj i ostatních. Nic cennějšího nikdy nikdo mít nebude,ať mu, kdo chce, říká co chce. Proč se tolik lidí nechá zblbnout? Stále přítomný strach ze smrti. Tak prosím neblbneme

  10. creator

    Filosofická škola není protipólem chrámů, ale úkrok stranou. Ateistický kostel/chrám/stavba by měl přitahovat lidi, kteří se zajímají o víru a nabídnout jim alternativu k teistickým kostelům, + propagovat skepticismus, evoluci atd.

    Navíc, do filosofické školy vám moc lidí nepříjde. Kostel je (už téměř 2000 let) především maketingová záležitost.

    Btw, určitě by jste tam nemusel provolávat „pochválen buď William Shakespeare“ a určitě by vás nikdo nestrašil, že půjdete do pekla, budete-li brát Williamovo jméno nadarmo.

    Ani by vás tam nikdo neměl nutit chodit s cedníkem na hlavě, ale ruku na srdce, nebyl by to byl hezký zvyk (o jehož hlubším významu se asi netřeba rozepisovat)?

  11. Petr Tomek Post author

    Hele Creatore říkej si tomu jak chceš, ale chrámy vždycky legalizovaly moc a fungovaly tak, že tam kněžstvo jako skupina „Pravdu vlastnící“ emcionálně úkolovala davy, kterým v přístupu k poznání bránila. Tomu se říká indoktrinace a já se na tom fakt nebudu podílet.

    Ano, tomu byly antické filosofické školy protipólem, protože na rozdíl od náboženství neměly vést k „poznání vůle bohů“ ale k moudrosti.

  12. Medea

    No, Rimania mali “Chrám všetkých bohov” – Panteón, prečo by ateisti nemohli mať vlastnú stavbu, nejaký Ateón? Ateón s peknou architektúrou, vkusným interiérom, propagáciou vedy a humanizmu, “stavbu/místo, kde je sucho, teplo/chládek, klid, čisté toalety a dobré připojení na net a kde potkáme chytré lidi”, ako navrhoval Čestmír (a ja by som v tom Ateóne ešte uvítala, aj propagáciu transhumanizmu :)).

  13. zdena

    Jinak jsem pro to,aby po světě vznikaly Síně rozumu,kde by se diskutovalo a hledal se způsob „boje“ s jakýmkoli fanatizmem. Může něco podobného v září v Praze začít!!

  14. zdena

    Jinak jsem pro to,aby po světě vznikaly Síně rozumu,kde by se diskutovalo a hledal se způsob „boje“ s jakýmkoli fanatizmem. Může něco podobného v září v Praze začít!!

  15. creator

    Petr Tomek: S tím fungováním teistických chrámů máte pravdu, jenom vám stále uniká smysl fungování ateistického chrámu.

    1) Jeho smyslem je de-indoktrinace, vedení ke skepticismu, propagace ateismu.
    2) Jeho smyslem je de-indoktrinace, vedení ke skepticismu, propagace ateismu.

    Body 1) a 2) jsou sice stejné, ale přišli mi natolik důležité, že jsem vám je raději zopakoval.

    3) Nikdo vás nenutí se čehokoliv účastnit. Vaši nechuť ke spolupráci jsem pochopil. Jen vás prosím, aby jste nesoudil skutky něčeho, co ještě ani nevzdniklo. Pokud soudíte již existující ateistickou církev, prosím o příklad indoktrinace. (kromě nutnosti nošení cedníků na hlavě – to nezpochybnitelně vyžaduje jeho nudlovitost).

  16. Čestmír Berka

    Lidová univerzita je sympatická, ale začal bych asi skromněji. Útočiště pro znaveného ateistického poutníka/turistu, ateistická internetová kavárna/čajovna, ateistický klub…až pak časem ten Atheon se sloupy z orgonitu…

  17. Antitheista

    Slávek má pravdu v tom, že symboly potřebujou skoro všichni lidi, a rituál není jako rituál. Oslava člověka a rozumu – to zase není až tak špatný nápad, něco jako ateistickej rockovej koncert ! Je v tom poetika, symbolično, někdo může říct i spirituálno. Ale nesmělo by se to zvrhnout, jako za tý Francouzský revoluce 😀

  18. slavek

    creator: :-))))))) Ta argumentace dvěma body je úžasná! Jste skutečný talent.

  19. Lukáš Balabán

    Ateistické obdoby chrámů mi fakt přijdou trochu kách. Křesťanské kostely mají sice mnoho funkcí, ale mj. jde o domy boží. Místo, kde se člověk setkává s bohem, ať už symbolicky jako u protestantů, nebo přímo fyzicky jako u katolíků, kdy je tělo páně přítomné ve svatostánku na oltáři a signalizované věčným světlem. Je to analogie. jako lidé v obci žijí ve svých domech, tak je mezi nimi dům, kde žije bůh. Tedy, symbol boží přítomnosti mezi lidmi.

    A z tohoto pohledu se mi představa ateistického chrámu jeví jako absurdní. Chrám jako dům čeho? neexistujícího boha? Chrám jako symbol boží absence mezi lidmi? Myslím si, že samotné slovo chrám, či kostel, nejsou vhodným označením pro takovou stavbu a rozhodně mi připadá absurdní, že bych nějaké takové místo navštěvoval. To, o čem hovoří De Botton mi přijde spíš jako křesťanský trolling.

    Spíš bych uvažoval o nějakém ateistickém komunitním centru, kde by se ateisté mohli scházet, hovořit spolu, pořádat semináře, přednášky, součástí takového centra by mohla být i veřejná knihovna s přístupem k internetu, sídlo nějaké sekulární dobročinné organizace, případně víceúčelový sál, nějak pěkně esteticky řešený, kde by se dalo číst, rozjímat, kde by v případě zájmu mohly být konány svatby či pohřby.
    Tohle by mi přišlo jako smysluplnější než představa jakéhosi honosného chrámu co má uvnitř ohromovat a navenek se jak obří pyj tyčit k nebesům ve stylu „tady vládne neexistující bůh.“

  20. zdena

    Ano Lukáši,s tím se dá jen souhlasit. Stánek rozumu a pohody a ne okázalý pomník moci. Úvahy na toto téma mohou být už v září v Praze. Nechtějme církve trumfnout okázalostí a nepřejímejme jejich způsoby působení na lidí.

  21. Hlupak

    K štátnaym svietkom v SR. Do štátnych sviatkov SR sú zahrnuté aj tzv. cirkevné sviatky, nie náboženské, ale cirkevné, definované vatikánskou zmluvou takto:
    Slovenská republika bude rešpektovať ako dni pracovného pokoja nedele a tieto dni:
    a) 1. január, slávnosť Bohorodičky Panny Márie, Obrezanie Pána a Bazila Veľkého,
    b) 6. január, Zjavenie Pána, Bohozjavenie,
    c) Veľký piatok,
    d) Veľkonočný pondelok,
    e) 5. júl, slávnosť svätých Cyrila a Metoda,
    f) 15. september, slávnosť Sedembolestnej Panny Márie, Patrónky Slovenska,
    g) 1. november, slávnosť Všetkých svätých,
    h) 24. december, Štedrý deň,
    i) 25. december, slávnosť Narodenia Pána,
    j) 26. december, sviatok svätého Štefana, prvého mučeníka, Zbor presvätej Bohorodičky.
    Bol daný návrh na úpravu zákona o štátnych sviakoch v SR v takomto znení:
    V súčasnosti, s ohľadom na značnú migráciu obyvateľov Európy a Sveta, sa aj naša SR stáva multikultúrnou. Rovnako aj náboženská orientácia občanov je pestrá. Aj keď ešte na Slovensku prevládajú kresťanské náboženstvá, je tu nezanedbateľný počet občanov iných denominácií a tiež aj ateistov.
    V tomto zmysle je tu problém definovať tzv. cirkevné sviatky v kalendárnom roku tak, aby občan nebol vystavený nedemokratickému tlaku svätiť sviatky iného náboženstva, ako toho, ktoré vyznáva on.
    Preto dávam návrh Vláde a NR SR aby zákonom určila :
    1. Štátne sviatky, ktoré sa neviažu na žiadnu ideológiu ani náboženstvo, ako dni pracovného pokoja a
    2. Náboženské sviatky, ako dni neplateného pracovného voľna v takom zmysle, že zamestnávateľ je povinný poskytnúť svojmu zamestnancovi, ak o to požiada, neplatené pracovné voľno, počas jeho náboženského sviatku, najviac X dní v kalendárnom roku.
    Čo si o tom myslíte? Ako je to v ČR?

  22. Medea

    Lukáš Balabán napísal: “… představa ateistického chrámu … Chrám jako dům čeho? neexistujícího boha? Chrám jako symbol boží absence mezi lidmi?”

    Mohol by to byť chrám Rozumu 🙂 Vo vstupnej hale, by bola obrovská skulptúra ľudského mozgu a pred ňou oltár s večným ohňom. Pred Chrámom, by stál stánok s religióznymi predmetmi rôznych náboženstiev (Biblie, krucifixy, …), ktoré by si prípadný záujemca mohol zakúpiť a spáliť na oltári pred skulptúrou mozgu. To Bottonovo “pochválen buď William Shakespeare” je podľa mňa úplne nevhodné, ja by som navrhovala napr.: “Buď pochválen Rozum, príď Kráľovstvo Tvoje”.

  23. Antitheista

    Stejně si myslim, že se chce Medea nechat prohlásit za bohyni! Udělat nějakej Isidin kult ! A budeme ji nosit mladý chlapce jako oběti ! No já sem pro 😀

  24. Čestmír Berka

    Musím skromně dodat, že jsem Medeu před půlrokem už na Bohyni navrhnul!

    Jinak, bát se okázalého pomníku moci u ateistů mi přijde veselé-myslím, že se nezmůžem ani na ateistickou hospodu…možná by byl problém i pravidelně obměňovat ateistickou nástěnku

  25. Standa

    Opravdu nevím jestli to o čem je článek je dobře nebo špatně. Ale přijde mi zajímavá myšlenka používat náboženskou terminologii ateisty.

    Jestliže věřící používají nějaký slovník a ateistům by se mohlo podařit jejich používáním aspoň trochu posunout význam těch slov, pak by posunuli i význam toho co věřící říkají a mohlo by to z dlouhodobého hlediska mít zajímavé společenské efekty.

    Totiž věřící ateista nejenže „zapleveluje“ kontext ateismu náboženstvím, ono to nejspíš funguje i obráceně, kdy kontext náboženství je tím „zaplevelován“ ateismem.

    Tedy být věřícím bych se z „věřících ateistů“ moc neradoval, bůh ví kam to dlouhodobě může vést.

    Nápad Atheónu, chrámu ateismu se mi docela líbí. Amen. 😉

  26. Hosamen

    No co. Já jsem pokřtěný. Moji rodiče při sčítání v roce 1950 se hlásili k víře.
    Při dalším sčítání, se už moji rodiče se hlásili jako ateisté. Mne se snažilo příbuzenstvo obrátit na víru a nedohodli se podle církví, co je vlastně Bůh a výsledek pro mne byl, tomu se nedá věřit.
    Pokud někdo chce věřit, má na to právo ale nevnucuje mi to. Při diskusi nesmí být nikdy napaden konkrétní člověk, na názor o víře a náboženství mám ze zákona právo.

  27. Hlupak

    Cirkvi vnucujú všetkým občanom cez náboženské sviatky v podstate ich uznávať . Zdá sa, že ateistom v ČR ani v SR to nevadí. Je to tým, že sa jedná o platené pracovné voľno. Je to báječný psychologický a utilitaristický ťah.

  28. Hosamen

    Hlupak (24.08. 2013 | 11:02) napsal:

    Zdá sa, že ateistom v ČR ani v SR to nevadí. Je to tým, že sa jedná o platené pracovné voľno.

    Je to jinak, věřit a účastnit se náboženských obřadů může kdokoliv ze zákona, smíš uveřejnit o této víře názor ale věřícího nesmím osobně napadat kvůli víře.
    Takže, jestli je svátek náboženský nerozhoduje.

  29. Hosamen

    Medea (23.08. 2013 | 11:37)

    Pokud vím, píšou se nesmysly o ateistických fanaticích omezujících víru, o činech způsobených věřícími připisovaných ateistům, kněz Darwin je označován za ateistu, ateista požadující neobviňování věřícími z neexistujícího obvinění je označován za fanatika, ateista díky nevíře v bohy potřebuje k životu diktátora.

    Na Atlasu je výzva k založení ateistické církve, proč by nemohla mít chrám? Osobně si nedovedu představit její činnost.

  30. Antitheista

    „kněz Darwin je označován za ateistu“ – Darwin byl ateista, to je vidět z jeho pozdních dopisů…

    Zatím diktátory potřebovali hlavně věřící, a jejich diktátoři byli též věřící…

  31. Hosamen

    Hochu, Darwin odmítl příjmout Marxovu knihu a evolucionista ještě není ateista.

  32. Colombo

    Horsamen: To, že Marxova kniha mě nechává chladným ze mě dělá věřícího? Wut?

  33. Hosamen

    Colombo (24.08. 2013 | 22:11)
    To, že po smrti dcery přiznával, že jeho víra slábne, sám sebe označil za agnostika, neříká nic o tom, že byl celý život ateista.

    O jeho dědečkovi se traduje, že se ateismem netajil a před smrtí volal Ježíše, což byl botanik.

  34. Hlupak

    Hosamen napísal:
    Takže, jestli je svátek náboženský nerozhoduje.
    V SR, nie sú sviatky náboženské, ale cirkevné a to je značný rozdiel, tak ako som to napísal vyššie. Je to totalizovanie spoločnosti jednou cirkvou, na Slovensku RK. Rovnako je to aj v moslimskom svete, no je mi z toho zle.

  35. Hosamen

    Hlupak (25.08. 2013 | 09:01)
    Souhlasím, že jsem nesprávně použil slovo náboženský pod vlivem sporu, který jsem měl s našimi věřícími.
    Tam šlo o to, že věřící vyrukovali s tím, že pokud se někdo hlásí k ateismu, neměl by mít státní svátek v době, která je určená k náboženským obřadům, oslavám.
    Tehdy jsem jim odpověděl něco ve smyslu, proč se starají o to, co dělám ve svém osobním volnu, když já je v kostele taky nekontroluju.
    Vánoce a Velikonoce se slavily jinak než chtěla církev i za komunistů. Pořád je to volno pro všechny, takže pořád můžeš mluvit o zvýhodňování jedné církve, církev nevnucuje nic, zákon určující svátky schválil stát.

  36. Antitheista

    Co ma Marx spolecnyho s tim, jestli byl Darwin verici? Ja taky odmitam Marxe a sem ateista. Ja nepsal, ze Darwin byl po celou dobu ateista, ale ze se z neho stal ateista. To vime z jeho osobni korespondence. Nakonec pochyboval i o svobodne vuli

  37. Antitheista

    Mimochodem, snad vsichni dnesni ateiste jsou tez agnostici…

  38. Hosamen

    Pokud vím, tady jsou státní svátky, dny jsou placené a nesmí jich být víc než určitý počet do roka. Totiž když se požadoval nový svátek, byla námitka v parlamentu, že jiný jiný svátek vy se musel zrušit.
    1.1 je třeba den vzniku státu. Na Slovensku mají církevní svátky statut jako tady měly významné dny.

  39. Hlupak

    SR musí rešpektovať cirkevné sviatky podľa Základnej zmluvy so Svätou stolicou. Je to teda SR prijatý diktát pre všetkých občanov a v tom je nevyváženosť tejto zmluvy voči občanom inej denominácie ako katolícke. Dúfam, že ČR neurobí taký nezmyselný akt, ako je zmluva s Vatikánom.

  40. Lukáš Balabán

    Medea: jenomže tohle je právě ten problém. když se udělá socha mozku a hodí se někam na oltář, lidi ho začnou uctívat a ty svoje skutečné funkční mozky přestanou používat. Když postavíte chrám zasvěcený rozumu, lidé předstanou používat rozum, a začnou věřit v rozum. A ping! je to upřednosťnování víry před rozumem a tím pádem náboženství. Slovo ateista pozbude významu, slovo rozum bude postupem času tak sprofanované, že se pro rozum bude muset vymyslet jiné slovo, nezkalené náboženským zneužíváním. Ateismus není druhem víry a tudíž mi přijde celé Bottonovo počínání postavené na hlavu. Člověk má potřebu rituálů, ale to podle mého názoru není důvod zakládat kvůli tomu náboženství. Sekulární společnost dokáže nabídnout vlastní variantu těch nejdůležitějších přechodových rituálů v životě každého člověka. A pokud jde o meditace, očistné koupele a jiné věci, to si přece člověk může dobře užít bez nějaké organizace, předpisů a podobných hovadin.
    Moje hlavní obava zkrátka je, že když na sebe ateismus vezme podobu náboženství, tak se náboženstvím regulérně stane a to znamená odpadnutí od kritického myšlení, skepticismu a rozumu. Když se to samé stalo s nacismem a komunismem, proč by měl být ateismus výjimka?

  41. Hosamen

    To je pravda,tady smlouva podepsána nebyla. Návrh utajovali tak dlouho, až to vylezlo na světlo a dvakrát byla odmítnuta.

  42. Petr Tomek Post author

    Dobře Balabán! Jen myslím, že si z toho Médea dělala legraci 😀
    Samozřejmě, nepotřebujeme uctívání ale dialog, abychom mohli opravovat svoje vlastní chyby. Je potřeba rozvíjet kritické myšlení, ne kázání. Jsou to úplně jiné postupy.

  43. Santiago

    LB: Člověk má potřebu rituálů, ale to podle mého názoru není důvod zakládat kvůli tomu náboženství. Sekulární společnost dokáže nabídnout vlastní variantu těch nejdůležitějších přechodových rituálů v životě každého člověka.

    Neni potreba nabozenstvi, ale mozna by se k tomu hodila ‚ateisticka cirkev‘ – tedy organizace specializovana na sekularni poskytovani takovych sluzeb oddelena od statu/politiky. Napr. pokud chces svatbu, tak mas na vyber bud civilni (kde oddavajici je politik a navic je treba matricniho urednika), nebo nabozensky cirkevni. Jeden muj pritel kdyz se zenil, tak, ac neverici, vzhledem k nepruznosti politiku a uredniku radsi zvolil svatbu od unitaru.

  44. Křesťan

    Dobrý den,

    měl bych na přítomné diskutující (na všechny, kteří budou ochotni odpovědět) dotaz. Dělám si takový soukromý výzkum mentality a způsobu uvažování ateistů v souvislosti s různými společenskými otázkami. A chtěl jsem se zeptat, jaký je názor přítomných na otázku infanticidy, jak ji prosazuje třeba australský filozof Peter Singer (pro info viz odkaz). děkuji za odpovědi

    http://zdravotnickepravo.info/infanticida/

  45. Petr Tomek Post author

    @Křesťan: Ten článek je především ukrutně špatný a zavádějící. Uvedený příklad je dokonce možné použít jako cvičení v hledání chyb v konsekvencionalistickém myšlení. David Černý by se teď měl propadat hanbou, že něco takového zplodil a otiskl. Ale vraťme se k otázce infaticidy.

    V případě narození dítěte s těžkou vadou, která mu v podstatě navždy znemožňuje život bez neustálé péče je třeba posoudit, jestli pro něj opravdu obětovat život matky. V současnosti by se to řešilo svěřením rodičům nebo ústavu. Jenže takový případ už je možný vlastně jen v případě, že matka nechodí na pravidelná vyšetření a deformace plodu není objevena v raném stádiu. Tedy zpravidla buď u lidí na okraji společnosti – narkomanů, alkoholiků, nebo v některých případech u věřících – opět jen některá náboženství.

    Po duševní stránce rozhodně dítě po narození člověkem není, ovšem z důvodů silných citových vazeb rodičů a nutnosti stanovit nějakou základní právní hranici už za člověka považováno je.

    Obecně platí, že vyspělé kultury posouvají hranici směrem blíže k narození a kultury upadající, nebo živořící v nepříznivých podmínkách ji posouvají do vyššího věku.

    Jen několik kultur dokázalo posunout tuhle hranici PŘED narození, tedy vytvořit techniku řízených potratů a antikoncepce. (viz J. Diamond: Kolaps, stránku si nepamatuji)

    Snaha křesťanů jde trochu absurdně opačným směrem. Chránit život dítěte od okamžiku oplození vajíčka totiž nakonec vede k zabíjení nebo „pohození“ (v důsledku tedy opět zabíjení) novorozenců a nezřídka pak také k zabití matky v důsledku komplikovaného porodu nebo nelegálně provedeného potratu.

    Směr minimalizace utrpení je tedy naprosto zřejmý.

    http://enzmannovaarcha.blogspot.cz/2013/08/clanek-davida-cerneho-zprava-o-tristnim.html

  46. Santiago

    To Krestan: Souhlasim s Petrem Tomkem a Singerem. Jeste bych dodal, ze cela ta kritika Singerovy etiky je postavena na jakemsi divnem platonismu – tedy na nejakem zasadnim rozdilu mezi ‚co jsme (lidé)‘ a ‚co jsme schopni dělat (osoby)‘.

    Pokud se na to ale koukame z nominalisticke ci konceptualisticke pozice, tak univerzalie jako ‚clovek‘ neexistuji a priori, jedna se o lidmi vytvorenou kategorii ktera se hodiu pro urcite uvahy, ale neni ‚esencialnejsi‘ nez jina kategorie (osoby). Naopak – je obvykle, ze castecne prekryvajici se pojmy jsou v jednotlivych oborech jinak definovane, tak aby odpovidaly potrebam daneho oboru. Z tohote hlediska dava smysl zatahovat pojem ‚clovek‘ ve sven biologickem vyznamu do etiky jen jako docasna aproximace, ktera je casem (jak se obor rozviji) nahrazena presnejsi (tedy ‚osoba‘ v Singerove smyslu).

    Historicky se etika rozviji k vetsi inkluzivite, takze ‚eticky akter‘ byl ze zacatku jen clen stejneho kmene, pak clen stejne viry a dnes je jim (biologicky vymezeny) clovek. Kazdy takovy vyvoj je doprovazen urcitou ideologii, ktera aktualni krok obhajuje, a tedy ze zacatku pusobi progresivne, ale casem ‚fosilizuje‘ a misto toho brani dalsimu moralnimu vyvoji. Vymezit ‚eticke aktery‘ biologicky je ‚dostatecne spravne‘ asi jako je spravna newtonovska fyzika – obvykle odpovida, ale jsou tam okrajove pripady, kdy selhava. Krom pripadu pred- a po- porodnich aborci jsou tu spekulativni priklady jako ‚setkani s mimozemstany‘ ci moralni a pravni status (dostatecne vyspele) umele inteligence ci osob proslych ‚mind-uploadingem‘ (pokud se ukaze jako mozny)

  47. dogbert

    Santiago

    Proboha, to snad ne? Já měl vždy za to, že názory PT se od Singerových dost výrazně liší. Aspoň doufám….

  48. Petr Tomek Post author

    @Dogbert: Vy víte co si myslí (respektive co v té knize píše) Peter Singer? Já to tedy nevím a z toho článku to podle mě jasné není. Nicméně mohu odhadovat, že mu jde o odlišení člověka jako biologického druhu (něboť pak je i člověk bez mozku či dokonce naložený do formalínu člověkem) a člověkem jako osobností. Jak přesně to ale píše a nakolik by to bylo použitelné? Kdo ví?

  49. Hosamen

    zdena (23.08. 2013 | 06:38)

    Pokud budou věřící chtít, udělají chrám i z toho.

  50. Antiateista

    Jak někdo může kritizovat faitheisty, vykládat o sobě, jak používá rozum, a nosit tu blbost na hlavě? A ateisté se přitom chvástají svoji racionalitou! Stejně si ty makaróny vymysleli jen proto, že se jim na hlavu většina konvic nevejde. 😀

  51. Antitheista

    Ty asi moc nechápeš satiru a ironii, viď ? Ty budeš asi nábožnej 😀

  52. Antitheista

    Symbol pro tuhle ideologii by mohlo být dojemné objetí papeže s Fidelem Castrem 😀

  53. Antiateista

    Satiru umím pochopit, hloupost ne.
    Bertrand Russel by si ťukal na čelo kvůli těm cedníkům.
    Ty ještě na nikoho žádný dojem neudělaly. Na hlavu si to může vzít jenom někdo, kdo není moc intelektuálně na výši.

  54. Antitheista

    Ale prdlajs, Monty Pythoni byli taky na výši a dělali si prdel z Ježíška…

  55. Colombo

    Antiateista: O tom, co by udělal Bertrand Russel víš asi tolik, co já. A já o tom, co by udělal za této situace Bertrand Russel vím asi tolik, co čtyřměsíční mimino.

    Nic.

    Což je svým způsobem něco, co by ti Bertrand Russel říct mohl, takže já i čtyřměsíční mimino o tom víme o trochu více, než ty.

  56. Pingback: Adaptace, maladaptace, spandrel, parazit, nemoc, šílenství, droga, neschopní hráči larpu - možné pohledy na náboženství | Ateisté ČR

  57. Pingback: Co dává lidem náboženství? Díl 1. Rituály | Ateisté ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *