O zmysle života

Autor | 11.11. 2013

Autor: faragom, reakce na článek Kdo jsme? Odkud pocházíme a kam směřujeme?

Položme si otázku, čo je život? Dar boží daný živým bytostiam – hovorí teológia; spôsob existencie bielkovín – hovorí dialektický materializmus; život je samohyb – hovorí Platón; život je myslenie – hovorí Fichte; život je produktívna syntéza prírody, ducha a slobody – hovorí Schelling. Takto by som mohol pokračovať ďalej citovaním názorov na život od rôznych mysliteľov. Biológia považuje za živé to, čo reaguje na vonkajšie podnety, má látkovú výmenu, rozmnožuje sa. Treba dodať, že takejto štruktúre, majúcej predchádzajúce vlastnosti prináleží vedomie, reflektujúce seba a svoje okolie. Francúzky filozof Henri Berkson, skúmajúc intenzitu vedomia dospel k záveru, že nielen človek, zvieratá, rastliny, ale aj iné atómové štruktúry ako aj sám atóm má akési vágne vedomie – teda žije.

Pri takomto pohľade na otázku čo je život, môžeme považovať za vyhovujúcu odpoveď:  „ Život je spôsob, mechanizmus, proces uvedomovania si existencie v danej forme „. Spôsob, mechanizmus, proces manifestácie vedomia je daný celkovými dispozíciami formy. Ak napríklad človek nemôže trvale jestvovať pod vodou a ryba na suchu, je to dané dispozíciami   ich formy. Pochopiteľne mŕtvy človek, alebo iný tvor si svoje jestvovanie vo forme ktorú mali počas života už neuvedomujú – už nežijú. Ale niektoré jednoduchšie atómové štruktúry v ich telách, ako aj atómy môžu jestvovať ďalej, pričom ich intenzita vedomia bude slabšia, vágna, bude obmedzená nižšou formou existencie a môžu byť stavebným materiálom nových zložitejších organizmov.

Vedomie

Z predchádzajúcich úvah implicitne vystupuje do popredia pojem  vedomie. Tento fenomén sa v živom organizme prebúdza s jeho vznikom a zaniká smrťou daného organizmu. Ak ale pripustíme duálny princíp – forma, vedomie, je na mieste otázka : akú podstatu, štruktúru a nositeľom čoho je vedomie? Odpoveď teológa, ktorý by vedomie spojil s pojmom duša, by bola, že má duchovnú podstatu. Takáto odpoveď je pre mysliaceho človeka ,  majúceho základné poznatky z fyziky, neuspokojivá. Súčasná fyzika pozná veľké množstvo častíc toho, čo označujeme pojmom hmota., že je hmotné. Avšak tieto častice sú viac menej zložité štruktúry silových polí. Súčasná fyzika pozná – objavila štyri základné druhy energie. Tieto energie sa prejavujú ako elektromagnetické pole, gravitačné pole, slabé a silné vnútrojaderné sily atómu. Každá s uvedených energií má svoje charakteristické vlastnosti. A z takýchto síl a polí sa skladá atóm, chemická zlúčenina, hornina, bunka, živý organizmus, človek a celý vesmír. Je to zhluk energie, alebo poetickejšie – nádherný zhluk energie. Pokiaľ sa v danej štruktúre nachádza aj gravitačné pole, takáto štruktúra vykazuje vlastnosť, ktorú označujeme ako hmotnosť. Ak napríklad, elektrón v atóme má okrem elektrického náboja aj gravitačné účinky, má hmotnosť.Za objav gravitačného poľa elektrónu dostal americký fyzik Feyman Nobelovu cenu. Hmotnosťou sa  neprejavuje elektromagnetické pole, ktoré má viac menej známe vlastnosti, okrem iného vieme do neho zakódovať rôzne informácie. Táto možnosť prenosu informácií prostredníctvom elektromagnetického poľa je všeobecne známa ako rozhlasové a televízne vysielanie.

Po tejto krátkej exkurzii do fyziky a prečítaní prác R.A.Moodyho o zážitkoch ľudí nachádzajúcich sa na prahu smrti, či v iných hraničných situáciách, je tu zvodnosť pripustiť princíp duality ľudskej osobnosti, s možnosťou existencie vedomia ako štruktúry pozostávajúcej z elekromagnetických polí, ale keď sa pozrieme na možné stavy nášho vedomia, musíme pripustiť jednotu bytia a vedomia ako jediný možný stav. V súvislosti so zážitkami na prahu smrti treba spomenúť, že telo si v takýchto hraničných situáciách vytvára haluciogénne látky ovplyvňujúce činnosť mozgu. Ak vedomie, ako reálna schopnosť reflektovať seba a okolie v najširšom slova zmysle je aspoň intuitívne vnímaná realita, teologický pojem duša predstavuje hypotetický, nereálny fenomén nášho bytia.

Stavy vedomia

Čo sa týka jednotlivých stavov  nášho vedomia môžeme rozlišovať:

  • Bdelý stav –  pri ktorom vedomie odráža, reflektuje, všetko čo vnímame zmyslami a celou našou bytosťou.
  • Polospánok – stav pred zaspávaním, alebo zobúdzaním sa. Je to zvláštny stav, pri ktorom sa môžu dostať do nášho vedomia aj podnety z iných zdrojov ako je naša osobnosť. Je známy prípad, keď priateľ vystupujúci z autobusu mal problém dostať sa von cez na polovicu otvorené dvere  a on mal sen, že k nemu prichádza cez akési úzke dvere.
  • Spánok – je stav v ktorom sú receptory nášho tela úplne alebo čiastočne odpojené od mozgu a pokiaľ nie je aj mozog v totálnom útlme uvedomujeme si procesy, ktoré v ňom prebiehajú a sú to v prvom rade sny ktoré buď generuje sám mozog, alebo  sa ich zmocňuje, zdá sa, dosiaľ nepoznaným mechanizmom.
  • Kóma – predstavuje zvláštny stav vedomia pri ktorom receptory môžu čiastočne fungovať, avšak telo človeka v kóme ostáva nehybné. Tento stav vedomia je neustále podrobovaný výskumu s minimálnym úspechom.
  • Hypnotický stav – je zvláštny stav vedomia do ktorého sa dostáva spontánne, alebo cielene a zväčša dobrovoľne. Vnímanie v tomto stave je moderované hypnotizérom, pripadne iným médiom ( magnetofón a pod.).V tomto stave je mozog sčasti, alebo úplne zbavený logického, kritického hodnotiaceho myslenia a aj telesné činnosti tomu zodpovedajú. Napríklad, cibuľa chutí ako jablko, aj pri normálnej teplote cíti chlad, veriaci sa rozplače nad utrpením Krista, vidí ako svätý na obraze roní slzy. Navodenie hypnotického stavu umožňuje sugestibilita, ktorá je vlastná každému zdravému jedincovi a je využívaná širokospektrálne v bežnom živote človeka politickými stranami, štátom, obchodom, cirkvami. Posthypnotický a postsugestívny stav vedomia je reflektovaný aj neskôr v bdelom stave ak sa vyskytne tematická zhoda s prijatou sugesciou.
  • Stav smrti – predstavuje trvalý zánik vedomia v danej forme. Mnoho ľudí nerado prijíma tento neblahý stav našej existencie a hľadá iluzórne východisko v náboženstvách. Žiaľ  zákonitosti  a zákony  prírody sú nekompromisné.

Zmysel života

Pre manifestáciu vedomia vo forme je na mieste otázka: aký zmysel môže mať ľudský život a život vôbec. Pri pátraní po zmysle života sa obyčajne nerozlišujú  pojmy zmysel a cieľ. Poväčšine sa na otázku zmyslu života odpovedá : – každý človek má iný zmysel života.       Pritom sa predpokladá, že niekomu ide v živote o kariéru, pohodlie, majetok a podobne. Medzi pojmami zmysel a cieľ je značný sémantický rozdiel. Ak sa napríklad turista rozhodne vystúpiť na Lomnický štít a toto rozhodnutie realizoval, dosiahol vytýčený cieľ. Cieľom, nie zmyslom, jeho rozhodnutia bol výstup. Hľadajme zmysel tohto konania ! Logicky správnou odpoveďou môže byť: – chcel som mať príjemný pocit z výstupu, splnila sa moja túžba, bol som šťastný, že sa mi to podarilo, alebo jednoducho, chcel som to vykonať. Pocit radosti, uspokojenia, šťastia, môžeme označiť za zmysel konania. Ak sa na cieľ, cieľ konania pýtame čo? – je cieľom, aký? – je cieľ, otázkou zmyslu je prečo? – prečo to robím? Medzi otázkami čo? a prečo? Je súvislosť, pretože pri akomkoľvek konaní sa môžeme opýtať aký to má zmysel? Vráťme sa k nášmu turistovi. Ak ho cestou zastihne viac nepríjemných ako príjemných zážitkov, môže urobiť záver – výstup nesplnil moje očakávania, nemal pre mňa zmysel.

Radosť, šťastie , spokojnosť. Týmito slovami vyjadrujeme príjemné stavy našej mysle, nášho vedomia. Radosť máme vtedy, ak sa nám niečo podarilo, boli sme v niečom úspešní. Radosť z neúspechu, obyčajne kohosi iného, je škodoradosť. Šťastie je hlbší, intenzívnejší pocit ako radosť a je vždy pozitívny. Obidva tieto stavy majú svoju intenzitu a dobu trvania.  Opačné, protikladné pocity k predchádzajúcim sú smútok a nešťastie. Integráciou príjemných a nepríjemných stavov našej mysle sa vytvorí v našom vedomí stav spokojnosti alebo nespokojnosti. Posledné dva stavy majú tiež svoju intenzitu a dobu trvania ktorá je dlhšia , ba môže pretrvávať po celý život.

Po takomto úvode, prejdem k úvahám o zmysle života. Ako teda odpovedať na otázku: Čo, aký je zmysel života ? Odpoveď je jednoduchá: „ Som zvedavý, chcem vedieť ako je to prežiť život vo forme, ktorú mám .“ Pre mnohých môže byť takáto odpoveď nedostačujúca, neuspokojivá. Azda ktosi iný objaví správnejšiu odpoveď. Takáto odpoveď generuje rad ďalších  otázok.  Jednou z nich je: – ako prežiť zmysluplný život?
Čo je príčinou toho, že si uvedomujeme jestvovanie ako hornina , rastlina, zviera, človek , neviem. Považujem za osobné šťastie, že som človek, bytosť s najdokonalejšou formou existencie na zemeguli. Táto forma nám umožňuje veľký rozsah poznávania sveta, vesmíru a jeho zákonitostí v najširšom slova zmysle a bohatú kreativitu. Zákonitosti a mechanizmus tvorenia živých organizmov sú nám zatiaľ nie známe. Trvanie jednotlivých foriem v čase je konečné a podlieha zmenám. Z absolútneho hľadiska môžeme predpokladať jestvovanie ďalších, možno inteligentnejších  foriem života, ako je človek. Rovnako aj intenzita vedomia pre jednotlivé formy existencie môže byť rôzna.

Zmysluplný život

Ak si vytýčime cieľ, zostaviť hierarchiu hodnôt, bude na prvom mieste život. Jedná sa o život  ktoréhokoľvek jedinca. Nič nestojí za to aby sme prišli o náš život, len tak a vtedy, ak sa sami rozhodneme ho obetovať v záujme pozitívneho humánneho činu . Mnohí ľudia majú tendenciu uprednostňovať len svoj blahobytný život aj na úkor horšieho postavenia iných. Nie je to správne, lebo zmyslom života je síce prežiť život šťastne, ale súčasne aj správne. Správne žiť znamená, neubližovať ostatným živým bytostiam, nerobiť iné bytosti nešťastnými. Nie je to jednoduché. Správne žiť vyžaduje určitú dávku výchovy, sebazaprenia, altruizmu. Tu sa dostávame k vážnej dileme. Ako žiť, aby sme neubližovali zvieratám, rastlinám?  Veď sa nimi živíme. Rozhodne vraždiť zvieratá, ničiť prírodu z roztopaše alebo pre zábavu, je nehumánne Sú známe zákony humánneho správania sa k zvieratám, prírode, tie treba  naplniť aj výchovou ľudí, detí od útleho veku, k takémuto humanizmu. Na tomto mieste chcem pripomenúť aj problém neprimeranej až hazardérskej ťažbe a spotrebe , plytvaním , nereprodukovateľných zdrojov energie a rúd , ale nahradiť ich absolútnou recykláciou a využívaním reprodukovateľných  či alternatívnych zdrojov energie. Kde sa vyspelá časť sveta ženie? Myslí na budúce generácie? Možno by prišlo k spomaleniu životného tempa, za to by mali ľudia viac telesného pohybu, väčšia pozornosť by sa venovala okolitej prírode.

Niektoré organizácie, hlavne náboženské, u nás katolícka cirkev, sa vehementne zasadzuje za záchranu ľudského života od počatia a na druhej strane je celosvetovo legalizované vraždenie už dospelých mladých ľudí s plným a plnohodnotným vedomím v nezmyselných vojnách. Bojovať sú nútení neskúsení mladí ľudia , ba aj deti, zákonmi na obranu štátu pod hrozbou porušenia zákona, trestu. Ak na jednej strane vo Všeobecnej deklarácii ľudských práv čl. 3 je deklarované právo na život, aj tie štáty ktoré deklaráciu podpísali, ju neakceptujú. Ak si humanista uvedomí, že miesto, štát , rodinu  svojho narodenia si nikto nemohol a nemôže vybrať, potom akákoľvek nevraživosť je nezmyselná, nehumánna.

História nás učí, koľkokrát nám to už zopakovala, že mier sa nedá trvale udržať zbrojením a vzájomným zastrašovaním vždy dokonalejšími zbraňami, ani vojenskými dohovormi. Trvalý mier na svete by sa dal dosiahnuť celosvetovou  výchovou ľudí  v duchu bratstva a humanizmu. V záujme humanizácie ľudstva je potrebné vytvoriť orgán na pôde      UNESCO  zo skupiny ľudí, humanistov, nezaťažených žiadnou náboženskou alebo inou ideológiou, ktorí by vypracovali postup humanizácie ľudstva s využitím dostupných komunikačných prostriedkov, trvale a nenásilnou formou. Humanizácia cez náboženstvá, ktoré ľudí rozdeľujú, tak ako aj politické strany, sa neosvedčila . Veď vo vojnách sa ľudia vraždia, aj keď majú  rovnakú náboženskú orientáciu. Ak je rozdielna, robia to ešte s väčšou nenávisťou. Na princípoch humanizmu sa dajú riešiť konflikty bez vojen a vraždenia. V závere vojnového konfliktu sa nedá povedať ktorá skupina je na tom lepšie, tá čo vojnu„ vyhrala “, alebo „porazená“. V každom prípade sú najhoršie na tom tí čo stratili vo vojne    život, príbuzných, majetok. A mene týchto stratených životov sa oplatí rokovať a zabrániť vojne a akémukoľvek inému zabíjaniu.

Aj v humanisticky orientovanej spoločnosti sa môžu objaviť asociálne osoby a skupiny, ktoré nebudú rešpektovať etické a morálne pravidlá spoločnosti. Pre takéto prípady je potrebné mať na štátnej a medzinárodnej úrovni políciu úzko spolupracujúcu s občanmi.
Správny a šťastný život jednotlivca a spoločnosti si vyžaduje vytvorenie dostatočného priestoru pre rozvoj vedomia vzdelávaním, poznávaním rôznych myšlienkových prúdov, ako aj priestoru  pre všestrannú  tvorivú kreativitu. Naša ľudská existencia nám dáva možnosť širokého poznania, poznávania a tak napĺňať zmysel ľudského života. Náš život má zmysel dovtedy kým ho žijeme, nie po smrti, ako to hlásajú náboženstvá. Chcieť prežiť život správne, šťastne, rozvíjať si vedomie a byť kreatívny je aj jeho zmyslom.

Takto chápaný život a jeho zmysel nám môže pomôcť zaujať k tomuto zázraku prírody zodpovednejší, citlivejší, úctivejší a láskavejší postoj.

39 thoughts on “O zmysle života

  1. Foxy

    Život?

    Život přece není nic jiného než lokální stabilní bod ve fázovém prostoru komplexního nelineárního termodynamického systému.

  2. slovak

    Foxy – ty tomu rozumieš čo si napísal, či si robíš srandu s takého zaujímavého fenoménu akým je život?

  3. Archimedes

    @slovak: Jo, to co foxy napsal, dává smysl, není to jen technobabble. Není to asi definice vyčerpávající, ale jako jeden ze záchytných bodů obecných vlastností je to dobré. Jen dá práci z toho vyvodit návod na to, jak život prožít 🙂

  4. Pavel Sycha

    Život je jen forma uspořádání hmoty a jakožto každá taková struktura se vyznačuje jistou mírou schopnosti interakce s jinou hmotou stejného či nižšího uspořádání. Taky informace získané touto interakcí zpracovává sobě specifickým způsobem. Interakce s hmotou vyššího uspořádání neumí zpracovat v plném rozsahu, neb neumí rozpoznat všechyn informace kterým dá interakce vznik a kterými je popsatelná. Ptáme – li se na smysl života, ptáme se na vrchol možného poznání. Uvidíme až tam dojdeme, pokud se nám to kdy podaří:) tím nám myslím formě života kterou označujeme za nejvyšší. Od té doby co kousla do jablka poznání je její budoucnost taková … Nejistá:)

  5. Foxy

    slovak (11.11. 2013 | 23:23) napsal:
    Foxy – ty tomu rozumieš čo si napísal, či si robíš srandu s takého zaujímavého fenoménu akým je život?

    Kéž bych tomu skutečně plně rozuměl!
    Ale ten můj příplk vychází z toho, co jsem pochytal u Ilji Prigogina, což je v tomto případě doporučeníhodné čtení. Stačí vznést dotaz na strejdu Gůgla a vysype toho velehafo.
    A samozřejmě, taky jsem si z toho trochu dělal srrandu, protože zivot je příliš vážná věc na to, abych ho mohl brát vážně.

  6. Foxy

    Pavel Sycha (12.11. 2013 | 08:28) napsal: …Od té doby co kousla do jablka poznání je její budoucnost taková … Nejistá:)
    Tak mě napadlo, jestli to Evčino jabko nebylo malinko psychotropní, protože zvědavost má nezanedbatelný adikční potenciál a poznání přináší potěšení až přímo opojné.
    Nakousnutí jablka poznání vede i k nakousnutí otázky, co je to vlastně vědomí a kde je jeho hranice.
    K tomu bych si dovolit dát svůj komentář, který sice už na netu leží, ale zdá se být negůglovatelný.
    Pokud by se jevil příliž dlouhý či nečtivý, hoďte mi ho na hlavu.

  7. Foxy

    Toxikomanie u zvířat a otázka vědomí

    Lidi se od nepaměti sjíždějí látkami měnícími vědomí. Zkusme se na to ale podívat obráceně; jelikož je člověk vybaven vědomím, má tak možnost si jej psychotropními látkami měnit. Kdyby totiž vědomí neměl, nebyko by co měnit, a toxikomanie by prostě neexistovala.
    Až dosud je to úvaha tak samozřejmá a trapně primitivní, že snad ani nemá cenu se v ní dále patlat.
    Což ale zkusit zabrousit za hranice člověčenství, a podívat se na ostatní život tímto prizmatem?
    Člověk totiž zdaleka není jediný tvor, který má sklony ke konzumaci psychoaktivních látek. I ostatní živočichové mají k tomuto počínání sklony. Ale proč? Mají snad i oni své vědomí, které si touží změnit, mají snad i oni chuť alespoň na chvíli vystoupit ze šedi běžného života?
    – – –
    Představte si horskou paseku na samém konci léta, plnou nádherných velikých bodláků a jejich modrofialových květů. Téměř na každém z těchto omamně vonících květů je možno nalézt malé čmeláky se sosáčky zabořenými do jejich opojné hojnosti. Tihle čmeláci tu takto tráví své poslední dny – ani na noc neodlétají do svého hnízda. Dotknu li se zlehka některého z nich,nenechá se vyrušovat; jen zvedne některou ze svých nožek a odstrkuje mě, jako by chtěl říci „jdi pryč a nech mě mé blaženosti“…
    Je úžasné, jak se umí zlískat obyčejné vosy na zkvašeném ovoci. Taková vosa se vypotácí ze své rozhlodané meruňky a místo vzletu prostě padne na záda. Když po několika pokusech nakonec jakž takž vzlétne, vzápětí nabourá do zdi…
    Viděl jsem starou ježčici z naší zahrady opilou tak, že nebyla schopna se ani svinout – nezřízeně požila zkvašená jablka. (O nezkvašené jablko jinak ježek nezavadí ani náhodou…)
    – – –
    I jiní velcí savci rádi požívají narkotické rostliny. Specifická toxikomanie byla pozorována u koní, skotu i ovcí na rozsáhlých severoamerických prériích (státy Nebraska, Wyoming, Texas, Nové Mexiko…), kde roste opojná rostlina zvaná „Loto“ (rattle-bag weed, weoolly-loco, crazy-weed). Je to kozinec nejměkčí (Astragalus mollissimus Torb.). Tuto rostlinu domácí i divoká zvířata s velkou oblibou vyhledávají a spásají. Po jejím požití jsou sjetá; vznikají u nich halucinace a snové stavy; navenek se to projevuje tím, že intoxikovaná zvířata jsou lekavá a i nepatrné předměty přeskakují velikými skoky (chování mimo jiné typické též pro intoxikaci muchomůrkou červenou u sibiřských sobů). Tyto stavy (locoismus), je li oné opojné trávy dostatek, trvají klidně i celé měsíce a končí pak zpravidla vyčerpáním a smrtí závislých zvířat. Navíc toxikomanie má tendenci se ve stádech šířit. Je snad odkoukáno od lidí i to, že jediné toxikomanické zvíře může svést celé stádo, zejména pak zvířata mladší?
    – – –
    Kořeny keře Tabernanthe iboga, působícího v nízkých dávkách stimulačně a ve vyšších halucinogenně, jsou náruživě vyhledávány gorilami, divokými kanci a dikobrazy, jejichž chování se po jejich požití dramaticky mění. Vůbec pak není radno připlést se jim do cesty…
    – – –
    A tohle v diskusi napsala o svém kocourovi Bobina:
    „Čas od času se stávalo, že náš sibiřský kocour přišel domů ve vyloženě rozverné náladě. Přičítala jsem jeho stavy jednak kočičáckénu rozmaru, ale i zamilovanosti. Později jsem zjistila, že v rohu mé zahrádky roste šanta kočičí. Samozřejmě jsem věděla, že šanta patří mezi drogy. Věděl to i kocour…
    Bylo zajímavé, jak kočičák fetuje: především to dělal nesmírně rád, ale ne soustavně. Dopřával si cca 2-3x týdně. O rostliny se otíral, nebo se v nich válel (očividně mu voní), občas ukousl kousek listu, požužlal, ale nepolykal. Nedá se tvrdit, že by mu „zelenina“ vysloveně chutnala. Účinek se u něj dostavil běhm 5-10 minut. Jak bylo řečeno – po „akci“ byl rozverný, ukecaný, hravý a měl poněkud labilní motoriku. Zorničky očí měl rozšířené. Pak usnul a dokonce nahlas chrápal!!! Ale pozor, toto byla teprve první fáze jeho „šantění“ – když se probudil, olízal si kožich a opět upadl do podobného, mírnějšího stavu.
    Po „odespání“ akce je zase naprosto normální, milý borec. Zjevně v tom nejede průšvihovým způsobem“.
    – – –
    Co je všem těmto případům společné: je to aktivní vyhledávání opojení, a to i v situacích, kdy to znamená přímé existenční ohrožení; slast opojení tu převáží všechna rizika.
    Dalším společným prvkem je schopnost učení se tomuto návyku. Obzvlášť výrazné je to právě u hmyzu, kde je jinak naprostá většina jeho aktivity a „dovedností“ vrozená (neboli součástí hmyzího „firmware“).
    – – –
    Vždycky mě zajímalo, čím a jak se sjíždějí jiní tvorové; a taky kde je ta hranice, od jakého vývojového stupně tak činí, pokud taková hranice vůbec je.
    Hmyz tak činí, často až nezřízeně; ale umí se něčím sjet třeba hlavonožec? Taková zfetovaná chobotnice musí být paráda… a co medůza? Hlíst? Kvasinka ožralá svým vlastním produktem… a co takový zhulákaný virus? A když se to stane, jak se pozná, že přebral; vykrystalizuje došišata?
    – – –
    A znovu ta otázka, nadhozená na začátku celé té úvahy; mají snad všichni tito tvorové vědomí, tak jak jej máme my lidé? A mají li své specifické vědomí, mají snad i svou specifickou duši?
    Právě ono aktivní vyhledávání látek schopných měnit vědomí by totiž mohlo implikovat přítomnost vědomí, které je takto měněno; kdyby nebylo co měnit, bylo by neúčelné snažit se opít. Právě onen aktivní abusus by mohl být důkazem přítomnosti nějaké formy vědomí.
    – – –
    Takže až jednou zjistím, že můj počítač zanedbává svou práci čistě proto, že se nemůže nabažit vykreslování fraktálových obrázků, budu na rozpacích, zdali ho mohu vypnout; co když se v něm právě probudilo jeho vědomí a on se tím jen zpíjí až k neskonalým výšinám své kompjůtrické blaženosti…

  8. Colombo

    Foxy: jo tak proto mi jeden proces zabírá 98% výkonu procesoru…

    Jinak, jo, zfetovaná zvířátka je relativně běžný jev. Svého času o tom byl úžasný dokument na ČT (převzatý samozřejmě) a namluvil ho ten, co mluvil Macha a Šebestovou (teď si nevzpomenu samozřejmě na jméno)

  9. Colombo

    Foxy: Šanta kočičí produkuje hormon, který je velmi podobný kočičímu pohlavnímu hormonu. Někde sem četl, že kočky jej (?produkují) mají na srsti a ono jejich otírání je vlastně rozprostírání pohlavního hormonu.

    Takže kočky a šanta kočičí-> orgie.

  10. Petr TomekPetr Tomek

    Pavel Sycha (12.11. 2013 | 08:28) napsal: …Od té doby co kousla do jablka poznání je její budoucnost taková … Nejistá:)

    Foxy
    Tak mě napadlo, jestli to Evčino jabko nebylo malinko psychotropní, protože zvědavost má nezanedbatelný adikční potenciál a poznání přináší potěšení až přímo opojné.

    Petr Tomek: Já tu historku dešifroval trochu jinak – je v druhé části příspěvku
    http://enzmannovaarcha.blogspot.cz/2013/10/ponekud-drazdive-spekulace.html

    pod názvem Pověst o vyhnání z ráje.

  11. Petr TomekPetr Tomek

    protestant:
    Co máte pořád s tou jabloní? Nic takového tam v Bibli není.

    Petr Tomek: Naprostá pravda, v Bibli se mluví prostě o stromu. Jabloň se z toho stává až poměrně pozdní interpretací. Nicméně z mytologického hlediska to samozřejmě význam má. Kdybych se držel úplně židovského výkladu, pravděpodobně by šlo o druh cedrátu nebo dokonce marhaníku. I tyto stromy ale symbolizují plodnost.

  12. slovak

    Foxy pridal ďalší stav vedomia – vedomie zmenené toxickou látkou, len po tom vás môže bolieť hlava, alebo sa stanete narkomanom.

  13. toli

    http://youtu.be/SOqwdiZFQQ4

    Tak tomuto „náboženství“ bych docela věřil.Vrácí „boha“ z transcedentna zpět do naší reality.Vyplňuje jedinou mezeru vědy (chybějí článek mezi šimpanzem a člověkem) a všechny mezery všech náboženství.Rovněž vysvětluje pokroucené interpretace mýtů starého zákona

  14. DarthZira

    Toli – klasická danikenovština. V zásadě nic proti, vůbec nemám problém s představou, že jsme kdysi byli (nebo možná ještě pořád jsme) objektem pozorování a případně i experimentů nějaké vyspělejší civilizace, která nás holt ze zvědavosti zkoumá nebo si s námi občas „hravě zaexperimentuje“ jako my tak činíme co já vím s delfíny, horskými gorilami nebo jakýmikoli jinými živočichy. Tuto možnost nevylučuji, ovšem takováto zvědavá a hravá „vyšší inteligence“ má k nějakému všemohoucímu a vševědoucímu bohu ještě neporovnatelně dál než luk a šíp k řiditelné balistické raketě s jadernou hlavicí 😉
    A už jsem tady někde psala, že podobnou entitu uctívat, stavět jí chrámy a modlit se k ní má pro jednotlivce i lidstvo jako celek asi podobný „smysl“ jako pokud by se nějaká gorila či celá gorilí tlupa začala modlit k těm vědcům, kteří je zkoumají.

  15. Foxy

    slovak: – vedomie zmenené toxickou látkou – spíš než látka toxická bych použil výraz látka psychotropní. Velké množství psychotropních látek si vyrábí tělo samo (anandamid, endorfiny, endopsychosiny…) a těžko je možno nazvat tyto endogenní látky toxiny.
    Dokonce ani zlořečené drogy nemusí být vždy toxiny. Například démonizované konopí neobsahuje jedy – není znám případ úmrtí na předávkování konopnými drogami.
    – – –
    Změněné stavy vědomí patří mezi jeho přirozené stavy.
    Endogenní „drogy“ jsou nedílnou částí života a jejich účinek může být i nesrovnatelně mohutnější, než cokoliv, co dokáží vyvolat psychotropní látky dodané zvenčí. (Příkladem mohou být prožitky NDE a OBE -Near to Death Experience a Out of Body Experience).
    – – –
    Otázka závislosti (narkomanie je zde nepřesný výraz) je též mnohem širší.
    Závislost může vzniknout třeba na prožitcích sexuálních (nymfomanie), silná závislost může vzniknout na pocitech spojených s extrémním fysickým výkonem (Runner´s High) a dokonce i na extrémních prožitcích vyvolaných změněným dýcháním (jogínské či holotropní dýchání) nebo i těžkou závislost na hypoxii / hyperkapnii (asfyxiofilie, koczwarismus), závislost tvrdší než je závislost na heroinu.
    Opět zdůrazňuji, že se zde vesměs jedná o závislost na látkách, které si tělo vyrábí samo.
    – – –
    Jeden z vůbec nejsilnějších a přitom zcela přirozených stavů změněného vědomí je prožitek blízké smrti (NDE). Přestože je velmi často spojován se „setkáním s Bohem“ či jinými transcendentními záležitosti (astrál, „kosmické vědomí), jedná se o vedlejší účinek primárně neuroprotektivního mechanismu, jehož hlavní úlohou je ochránit mozkové buňky před poškozením excitotoxicitou vyvolanou hypoxií. Tyto stavy lze dokonce s vysokou přesností modelovat (Dr. Karl L. R. Jansen, The Ketamine Model of the Near Death Experience: A Central Role for the NMDA Receptor; na netu lze nalézt i český překlad).
    – – –
    Psychotropní látkou změněné vědomí bych proto zahrnul mezi přirozené stavy vědomí – dokonce mezi běžné stavy vědomí.

  16. Arkande

    Colombo. Kočíčí otírání je obousměrná záležitost. Kočky mají pachové žlázy u tlamičky. Takže otíráním si „značkují“ partnera (když to dělají člověku, tak je to projev náklonosti) a zároveň se člověkem navoňují a vdechují jeho pach. Zajímavé je, že pach vdechují ústy, nikoliv nosem, proto mají na horním patře tzv. Jacobsonův orgán, který pach (převedený na vzruch) přenáší přímo do mozku.

    A nereagují jenom na šantu kočičí, reagují podobně když dostanou něco co jim opravdu chutná. U mého kocoura je to černá oliva – po ní nastane rodeo 🙂

  17. Foxy

    Předchozí příspěvek od „undefined“ je ode mne, nevím, co se převymňouklo 🙂

  18. Arkande

    A už jsem tady někde psala, že podobnou entitu uctívat, stavět jí chrámy a modlit se k ní má pro jednotlivce i lidstvo jako celek asi podobný „smysl“ jako pokud by se nějaká gorila či celá gorilí tlupa začala modlit k těm vědcům, kteří je zkoumají.

    Tak zrovna jako fanda sci-fi bych tohle viděl jako smysluplný projev. Kdo ví třeba nám vyspělá civilizace přenechá nějakou technologickou hračku nebo naopak vyléčí zákeřnou nemoc… I při výzkumech se stává, že vědecký tým „vyléčí“ objekt svého pozorování, ne?

  19. Arkande

    Foxy díky. Za zajímavou stránku.

  20. Arkande

    Foxy, nemohu tak úplně souhlasit s tím, že by Šanta byla psychotropní látkou. Šantu jsme doma měli jako pokojovou rostlinu. A náš kocour se k ní ani nepřiblížil (ignoroval ji). Oproti tomu nám okusoval „tygří rostliny,“ což mělo za následek jeho těžkou otravu. Udělal to dvakrát – evidentně rozumné zvíře… 🙂

  21. toli

    já jsem neměl na mysli klasické uctívání nějakého božstva,ale pouze odpověď na otázku proč je člověk člověkem a jaký byl cíl jeho stvoření.Prostě jsme původně měli být otroci na práci,pochopitelně ne uctívání nějakého otrokáře (nebo božstva)

  22. Foxy

    Američané zařazují šantu kočičí mezi potenciálně halucinogenní rostliny (Valíček P. a kolektiv: Rostlinné omamné drogy. Start, Benešov 2000).

    Droga obsahuje především 0,3% silice s rozhodujícími složkami karvakrolem, thymolem a citralem. Dále je přítomen halucinogenní nepetalakton (nepetalaktony navíc velice silně odpuzují komáry i jiný hmyz), kyselina nepetová, látky iridoidního charakteru, glykosidicky vázané hořčiny apod.

    Drogou bývá nejčastěji sušená nať, která po požití vykazuje lehké psychotropní účinky. Ve velkých dávkách může pomoc navodit zrelaxování, může docílit uvolnění svalstva, může způsobit zostření zraku, vizuální deformace, citlivost na světlo, zpomalení toku myšlenek, intenzivnější vnímání hudby. Může fungovat mírně anesteticky a navodit příjemný, klidný spánek. Vedlejším efektem bývá bolest hlavy.

  23. Foxy

    Ad Stvoření; přijmeme li tuto ideu, pak vznik tohoto světa mohl být také vedlejším důsledkem nedbalým žákem nezvládnutého pokusu během laboratorních prací, který se odehrával v metaprostoru. Následkem byla poškozená výmalba laboratoře a drobnýmvýbuchem poškozené dvě okenní tabulky. Tento drobný výbuch je nám znám coby „Big Bang“.

    Přijmeme li ideu Stvořitele, musíme také přijmout možnost, že jsme pro Něj zcela pod jeho rozlišovací úrovní. Nehledě k tomu, že se tento Stvořitel pokusil zlikvidovat následky svého experimentu vědrem vody, což bude v budoucnu označeno jako „Big Splash“.

    Je zřejmé, že jakákoliv modlitba k našemu Stvořiteli může být zcela irelevantní.
    Stvořitel si vůbec nemusí uvědomovat, že je Stvořitelem našeho vesmíru – a že by ho snad napadlo, že v jedné jeho části se vyskytla nerovnoměrnost, vyústivší v lokální stabilní bod ve fázovém prostoru komplexního nelineárního termodynamického systému, to už tedy rozhodně ne.

    Stvořitel měl v tu chvíli úplně jiné starosti….

  24. DarthZira

    Arkande: Tak zrovna jako fanda sci-fi bych tohle viděl jako smysluplný projev. Kdo ví třeba nám vyspělá civilizace přenechá nějakou technologickou hračku nebo naopak vyléčí zákeřnou nemoc… I při výzkumech se stává, že vědecký tým „vyléčí“ objekt svého pozorování, ne?

    No, ale neviděla jsem ještě nějaký vědecký tým, že by to udělal kvůli tomu, že by ty objekty jeho vědeckého zájmu nějak divně poskakovaly, mlátili sebou o zem, recitovaly podivné verše nebo něco podobného – a už vůbec by to asi někdo neudělal jenom kvůli tomu, že by si „na jeho počest“ odpíraly jídlo nebo sex 🙂
    Prostě pokud nás někdo (ať už záměrně nebo náhodou) stvořil či našemu vzniku nějak napomohl a tuto skutečnosti si vůbec uvědomuje (opravdu je taky možné, že jsme jenom čísi nepovedený experiment nebo zapomenutá zkumavka v něčí laboratoři), tak je mu srdečně jedno, jestli o jeho existenci víme nebo nevíme, jestli k němu máme nebo nemáme nějaký vztah a pokud by se náhodou rozhodl pro nás udělat něco, co my bychom vnímali jako pozitivní (vyléčení rakoviny nebo AIDS, darování nám technologie pro studenou fúzi atd.), tak to udělá prostě jenom z rozmaru nebo proto, že se mu to zrovna do jeho experimentu hodí, nějakým modlením a prošením si to nevymůžeme.

  25. toli

    Nemyslel jsem stvoření celku ale pouze „výrobu“ člověka jako pracovní síly.My vlastně také dnes za sebe posíláme elektronické roboty do člověku nebezpečných situací.Totéž mohla udělat nezemská entita zásahem do genomu jednoho primata.Rázem dávají mýty všech náboženství smysl a logiku čimž není myšleno že by jsme měli nahradit boha mimozemšťany.Je vyžadována pokora?Ano,pokora otroka k otrokáři
    Prostě náboženství je bezcenná,zkreslená iluze.Když se nad tím zamyslíte tak sem člověk opravdu nepatří,nic na této planetě nám není a nikdy nebylo podobné (schopnost abstraktního myšlení a řeči,umíme věci,které umí „bohové“.) Kdyby se kdokoliv z nás ocitl ve středověku se současnými znalostmi a schopnosti,stane se pro tehdejší lidi buď bohem anebo ďáblem…

  26. toli

    Vezměte si třeba současná zjevení v Medjugorii.Každý rok tam jezdí zdejší farnost,spousta mých kamarádů.Oni opravdu vidí rotující ,poskakující slunce nebo hostii na slunci.Jako psycholog pochybuji že by tisíce lidí v jednom okamžiku podlehly davové sugesci.Co když jim tam nezemská (nikoliv však božská) entita pouští holografické obrazy?A panna Marie?Ta pořád říká jedno a totéž už stovky let,jako kolovrátek „pokora,pokora,pokora,bla bla,bla .Pro mne vyspělý technologický podvod,který zabírá na prosťáčky……

  27. Archimedes

    toli: Zvířata také mají nějakou úroveň „vyššího“ myšlení, u lidoopů je to zdokumentováno dobře, ale netýká se to jen jich, spadají sem i ptáci nebo chobotnice a není důvod, aby to byly výjimky (spíš je problém nastolit podmínky tak, aby zvíře „spolupracovalo“). Experimenty, které se nedají rozumně interpretovat jinak, než že zvířata můžou být schopna základních symbolických operací a minimálně některá i introspekce, byly dělány mockrát. Představa, že člověk má v myšlení nějakou principiální „novou kvalitu“, je neudržitelná, jsme sice prakticky ve všech mentálních ohledech výrazně lepší, ale nemáme zřejmě žádný kus myšlení „navíc“.

    To, jestli tu tak inteligentní tvor ještě nebyl, není argument pro emzáky – gigantosauři taky byly první TAK velká suchozemská zvířata, před prvním létajícím hmyzem taky nikdo cíleně nelítal… – a tohle nikdo přitom emzákama nezdůvodňuje.

    (namátkou – paviáni a abstrakce (de facto jedna z typických úloh v IQ testech): http://mentalhealth.about.com/library/sci/1001/blbaboon1001.htm)

  28. Jardaqt

    Byli to mimozemšťané. Vozili na pustou a nesličnou zemi odpad. A jako poslední várku naložili opravdu sajrajt. A když to vylili do moře, jeden z nich do toho strčil násadu a zamíchal. Doleva.
    A pro Toliho: zjevení v Mezihoří a davová psychóza? Jako psycholog tomu nevěříte. Já psycholog nejsem. A klidně tomu věřím. Desítky let pozoruji, jak miliony mých spoluobčanů vidí a slyší věci, které se nastaly. A nepotřebují k tomu žádného schopného manipulátora. Stačí pár žurnalistů. Co je proti tomu tančící slunce…

  29. toli

    Nezávisle na sobě jsem se ptal různých učastníků poutí do Mezihoří a ten fenomén je tam zcela běžný.Vzhledem k tomu že to vidí i technika asi nejde o psychologický vjem,spíš si přikláním k někým (něčím) vysílanému hologramu,přiznám se že si to nedovedu technicky představit i když vím že je to proveditelné.
    http://youtu.be/NlPHHl0AjZk

  30. Archimedes

    toli: Obětoval jsem ty čtyři minuty života … a co je na tom videu vidět? Já vidím z ruky rozklepaný záběr na slunce, které brutálně přepaluje čip v kameře.

  31. Archimedes

    Jinak tedy pokud budu dostatečně dlouho usilovně čumět do sluníčka, taky uvidím kdeco, klidně uprostřed Václaváku (taková předrážděná, případně přehřátá sítnice, to je věc). Mimochodem, oko stále vykonává pohyby zhruba v takovém úhlovém rozkmitu (o něco větším), jako je úhlově velký sluneční kotouč – zřejmě evoluční přizpůsobení proti „připálení“ sítnice.
    Jen člověk je dost velký magor, aby čuměl do sluníčka úmyslně 🙂

  32. Archimedes

    (druhý, možná podstatnější důvod těch malých pohybů je to, že světločivé buňky jsou citlivější na měnící se intenzitu než na úplně statickou)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *