Zakázali v Angole islám?

Autor | 28.11. 2013

Zakázala africká Angola islám? To je otázka, která posledních několik dní víří zpravodajské vody internetu. Česká média jsou k této senzaci pochopitelně naprosto slepá a neinformovala o této kauze byť jen jednou jedinou větou (jak už to tak v České republice v souvislosti s informováním o čemkoliv, co se týká islámu, bývá). V sobotu 23.11. se na internetu prvně objevila zpráva o tom, že islám byl v Angole postaven mimo zákon. Během neděle se tato zpráva rozšířila a začátkem týdne už o ní informovala i velká světová média. Avšak začátkem tohoto týdne se také začala objevovat zpráva jiná, zpráva hovořící o tom, že islám v Angole rozhodně zakázán nebyl a že se fakticky jedná o hoax. Jaký je tedy skutečný, aktuální stav věcí? Pojďme se na to podívat.

Angola, země ležící v jihozápadní Africe, má zhruba 19 milionů obyvatel, přičemž drtivá většina z nich se hlásí ke křesťanství. Islám je v Angole zastoupen velice minoritně, avšak počet muslimů v zemi se liší v závislosti na zdrojích. Výroční zpráva International Religious Freedom Report z roku 2008 uvádí, že v zemi žije 80 – 90 tisíc muslimů. Poněkud jiný názor na celou věc má hlavní angolská muslimská organizace, Islamic Community of Angola (Comunidade Islâmica de Angola), podle které v roce 2011 v Angole žilo až 500 000 muslimů, navštěvujících více než 80 mešit. Islám se v dominantně křesťanské Angole netěší příliš dobrému postavení, konflikty mezi Angolany a muslimy jsou však dle dostupných informací rázu spíše kulturního, než ryze náboženského. Většina muslimů v Angole jsou totiž přistěhovalci ze zemí Západní Afriky, což je zdrojem jak konfliktů mezi Angolany a muslimy, tak negativního obrazu islámu v této zemi.

Původním zdrojem, informujícím o zákazu islámu v Angole, se jevil senegalský zpravodajský web Xibaaru.com, který v sobotu přinesl člověk jménem Doudou Andy v článku s názvem „Un pays africain interdit l’Islam sur son sol et détruit les mosquées (A la demande générale)“ a alžírský zpravodajský web Algerie Patriotique v článku „L’Angola décide d’interdire l’islam sur son territoire„, jež napsal Mohamed El-Ghazi. Důležité je, co se dělo dál: informace převzal známý o islámu informující blog Bare Naked Islam, který 23. listopadu zveřejnil článek „WOO HOO! African state of Angola bans Islam and will destroy all the mosques“ a přinesl tak první informace o kauze v angličtině.

Netrvalo dlouho a informace převzala celá řada dalších, mainstreamových médií. Podle těchto původních zdrojů byl islám v Angole zakázán, čímž by se z Angoly stala světová rarita, jelikož nikde jinde na Zemi islám zakázán není. Zdroje však suše nekonstatovaly pouze tento fakt, ale přinesly konkrétní vyjádření nejvyšších angolských politických představitelů. Angolská ministryně kultury, Rosa Cruz e Silva, prohlásila: „Proces legalizace islámu nebyl schválen Ministerstvem vnitra a lidských práv a všechny mešity budou uzavřeny až do odvolání.“ Rosa Cruz e Silva dále vysvětlila, že „právo týkající se svobody náboženství bude v Angole posuzováno na základě národního kontextu,“ a upozornila, „že angolská vláda nyní zdvojnásobí své snahy o potírání sekt a náboženských kultů typu islámu, jež jsou v přímé opozici s angolskými zvyky a obyčeji“. Je třeba doplnit, že podle dostupných zdrojů není islám jedinou sektou, jež byla v Angole nově zakázána. Vedle islámu totiž zákaz (respektive odmítnutí legalizace) postihl 194 dalších sekt, kultů a náboženství. Rosa Cruz e Silva také doplnila, že kromě zákazů bylo naopak vyhověno více než tisícovce dalších žádostí.

Angolská ministryně kultury Rosa Cruz e Silva

Angolská ministryně kultury Rosa Cruz e Silva

Bourání mešit v Angole údajně začalo již v říjnu letošního roku, konkrétně pak v jedné z částí hlavního města Luandy, kde byla v oblasti Viana zbourána mešita Zengo. Guvernér Luandy, Bento Bento, prohlásil, že „radikální muslimové nejsou v Angole vítáni a angolská vláda není připravena legalizovat mešity.“ Uzavření všech mešit by dokonce aktuálně mělo být jednou z hlavních priorit současné angolské vlády a dvě další mešity v Luandě už obdržely oficiální dokumentaci informující o tom, že budou uzavřeny, podepsány starostou dané oblasti, Vianem José Morenem.

A teď pozor. Doposud uvedené informace přinesl zmíněný blog Bare Naked Islam, s odkazem na africké zdroje, jež jsem uvedl výše. Jedním z prvních webů, který zprávu převzal, byl překvapivě jeden z největších muslimských webů, OnIslam.net. Ten přinesl další konkrétní citaci, jež je vůči islámu velice kritická, která však zároveň nebyla uvedena na blogu Bare Naked Islam. Jedná se o vyjádření samotného angolského prezidenta, José Eduarda dos Santose, který dle OnIslam uvedl: „Toto je finální konec islámského vlivu v naší zemi.“  A právě zde, na webu OnIslamu, začíná být celý případ zamotaný. Jeden by si řekl, že se skutečně možná jedná o hoax blogu Bare Naked Islam, ovšem informací na OnIslamu je více, než informací na Bare Naked Islamu a navíc se OnIslam odkazuje na jiné zdroje. Článek na OnIslam s názvem „Angola Bans Islam, Destroys Mosques“ uvádí také výše zmíněnou citaci angolské ministryně kultury, avšak dle OnIslamu byla Rosa Cruz e Silva původně citována již v pátek 22. listopadu agenturou Agence Ecofin. A při krátkém pátrání zjistíme, že web společnosti Agence Ecofin (Africká ekonomická zpravodajská agentura, psáno francouzsky) skutečně přinesl článek informující o výrocích angolské ministryně kultury: „L’Angola ferme ses mosquées « jusqu’à nouvel ordre »„. Máme tu tedy již několikátý, na sobě nezávislý zdroj, jež tvrdí totéž. Výrok angolského prezidenta však OnIslam cituje z článku nigerijského deníku Osun Defender a jeho článku: „Angola outlaw Islam and Muslims; to destroy all the mosques„. Problémem však je, že Osun Defender jako zdroj svého článku uvádí blog Bare Naked Islam, přičemž na tomto blogu nic o výroku prezidenta dos Santose není. Máme zde tedy skutečně velký chaos ve zdrojích, který na celou záležitost vrhá značné pochybnosti, na druhou stranu zde však máme několik na sobě nezávislých portálů, které přináší důvěryhodně působící vyjádření angolských státních představitelů.

Abychom se ještě jednou vrátili k angolské ministryni kultury, ta dle rozličných zdrojů uvedla, že kompletní seznam zakázaných sekt měla přinést tištěná verze angolských novin Journal de Angola. Na jejich internetových stránkách se mi však k tématu nepodařilo dohledat žádné informace.

Zpráva o zákazu islámu v Angole se rozšířila a do dnešního dne o ní informovala již celá řada světových mainstreamových médií, včetně britského Daily Mailu, který přinesl článek „Angola bans Islam and shuts down all mosques across the country because it ‚clashes with state religion of Christianity‘„. Daily Mail je sice list se značným bulvárním nádechem, ale ať už je zpráva o zákazu islámu v Angole pravdivá či nikoliv, samotné její proražení až do Daily Mailu má jistou vypovídací hodnotu.

První „oficiální“ reakce angolských představitelů na celou kauzu přišla z angolské ambasády v USA. Internetovému portálu International Business Times (IBT) celá záležitost natolik vrtala hlavou, až se rozhodli angolské diplomaty v USA kontaktovat, o čemž informoval v článku „Angola Denies It Banned Islam, Destroyed Mosques„. Oficiální jsem napsal v uvozovkách schválně proto, že zdroj z angolské ambasády si nepřál být jmenován, každopádně prohlásil, že „republika Angola je státem, který nijak nezasahuje do náboženských záležitostí. Máme zde spoustu náboženství. Je tu svoboda vyznání. Máme tu katolíky, protestanty, baptisty, evangelíky i muslimy.“ Druhý zdroj z angolské ambasády pak IBT sdělil, že na ambasádě nemají ze své země žádné informace týkající se pravdivosti či nepravdivosti zpráv o zákazu islámu. „Nemáme o tom žádné informace. Čteme o tom na internetu, stejně jako Vy, ale nemáme žádné náznaky toho, že to, co je na internetu, by mělo být jakkoliv pravdivé“. Co se týče prezidenta dos Santose a jeho výroku o finálním konci islámu v Angole, zdroj z angolské ambasády k tomu řekl pouze tolik, že „prezident byl minulý týden mimo zemi“. A co se týče výroků angolské ministryně kultury, ani ty nedokázal zdroj z ambasády pro IBN potvrdit: „Nemohu potvrdit, zda naše ministryně něco takového řekla. V našem tisku o tom nemohu nic najít“. Ještě než se dostaneme dále, pro dokreslení informačního chaosu uvedu, že IBT uvádí jako zdroj výroků angolské ministryně kultury beninské noviny La Nouvelle Tribune a jejich článek „L’Angola prend des mesures qualifiées d’anti-islam„.

Přímo na „místě činu“, v Angole, se k celé věci oficiálně poprvé někdo vyjádřil až v úterý prostřednictvím agentury AFP. Manuel Fernando, ředitel angolského Národního Institutu pro Náboženské Záležitosti, který je součástí ministerstva kultury, uvedl, že „v Angole není vedena válka proti islámu ani proti nějakému jinému náboženství. Neexistuje zde žádná oficiální pozice, která by se zaměřovala na destrukci či zavírání svatých míst nějakého náboženství.“ Na základě těchto oficiálních vyjádření člověka, který je součástí ministerstva kultury a tedy i vládního aparátu lze říct, že celá zpráva je zřejmě podvrh. Takto ji odsoudit a dělat jako by se nic nestalo však samozřejmě nejde.

Angolský prezident José Eduardo dos Santos

Angolský prezident José Eduardo dos Santos

Zprávě o zákazu islámu v Angole se dostalo celosvětového pokrytí a v dnešním propojeném světě nezůstane bez důsledků vůbec nic, včetně této zprávy. Zpráva se totiž kromě Evropy či Spojených států amerických dostala také do arabského světa. Prakticky všechna větší arabská média zprávu publikovala a to včetně Al-Jazeery („Angola denies reports on banning islam„) či vlivného saudsko-arabského deníku Saudi Gazette („Muslims cry foul as Angola govt denies banning Islam„). A Al-Jazeera si pochopitelně chtěla ověřit, jestli na zprávách přeci jenom nebude něco pravdy, islámu se přeci ubližuje všude na světě, tak proč by muslimové nemohli zažívat nějaká ta příkoří a ústrky i v Angole? Kontakovala proto muslima přímo z Angoly, Davida Ja, mluvčího tamní muslimské komunity. Ja názor vládního představitele o tom, že v Angole neexistuje žádná náboženská perzekuce pochopitelně zpochybnil. Podle Ja totiž bylo v nedávné době v Angole skutečně několik mešit uzavřeno: „Minulý týden byla uzavřena mešita Huambo na jihu země a my jsme v tomto týdnu byli vystavěni značnému tlaku, pokud jde o mešitu přímo v Luandě“. Al-Jazeera si v tomto případě naštěstí zachovala objektivitu a tak kontaktovala Ahmeda ould Tahera, muslima přímo z oblasti, kde mělo být několik mešit uzavřeno. Ten se vyjádřil v tom smyslu, že v uplynulých týdnech bylo několik mešit zbouráno či uzavřeno, avšak jednalo se pouze o mešity, jež byly postaveny bez vládního svolení. Naopak dvě autorizované mešity v Luandě stále bez problémů fungují a Taher uvedl, že nemá strach a že neslyšel o žádných rozhodnutích, jež by nějak měla poškozovat tamní muslimy či islám samotný.

Zajímavé je, že Al-Jazeera zároveň uvádí, že v říjnu skutečně neprošlo vládním procesem legalizace mnou výše zmíněných 194 náboženských organizací. Jednou z nich měla být jistá islámská komunitní skupina a je tedy možné, že na základě neschválení její legalizace vznikla celá fáma o zákazu islámu. Pořád tu ale máme vyjádření ministryně kultury, guvernéra Luandy, starosty jedné z městských částí či samotného prezidenta, ke kterým se oficiálně nikdo, včetně jich samých, nevyjádřil.

Zcela jiný a velice střízlivě působící pohled nabízí ve svém článku „Angola: Is Islam Banned in Angola?“ Alex Vines z portálu allAfrica. Podle Vinese je celá kauza pouze dokladem mizerné komunikace angolských politických elit. Vines uvádí, že co víme zcela jistě je to, že angolská ministryně kultury Rosa Cruz e Silva minulý víkend prohlásila, že její vláda chce výrazně snížit počet sekt v zemi, což mělo být namířeno především proti čarodějnictví,  jež je v Angole hojně rozšířené (jak by ostatně mohla křesťanská země něco takového netrestat, že ano?) a dále proti ilegálním přistěhovalcům. Dalším problémem pak jsou evangelické skupiny brazilského typu, které se v Angole poslední roky silně zakořeňují, s čímž má aktuální vláda očividně problém. Ministryně byla citována poté, co zveřejnila seznam, vydaný ministerstvem vnitra a lidských práv, jež měl obsahovat 170 náboženských organizací, jimž nebyla udělena autorizace (a zůstaly tedy nelegální), přičemž většinou šlo právě o různé evangelikální sekty. Jak jsem již načrtl výše, i Vines uvádí, že jednou z nepovolených organizací byla i „Angolan Islamic Community,“ což by měla být organizace, jež zastřešuje ostatní angolské muslimské náboženské skupiny. Vines dodává, že v Angole za poslední roky skutečně narůstají protimuslimské nálady, ovšem co je zajímavé, „vášně“ mají být vyvolávány především právě stoupenci různých evangelikálních církví a sekt. Co se týče faktů, Vines také informuje, že v Huambu byla v uplynulých týdnech skutečně zavřena jedna mešita na popud rozhodnutí lokálních autorit a v Saurimu byl z mešity demontován minaret.

Nejasnost zpráv a bídná komunikace angolských politických představitelů zřejmě souvisí také s celkově napjatou situací v zemí. 23. listopadu totiž angolské jednotky zasahovaly při protivládním protestu v hlavním městě Luanda. Výsledkem byla smrt jednoho z opozičníků a 292 demonstrantů bylo zadrženo a umístěno do vězení. Samotný angolský prezident José Eduardo dos Santos by měl aktuálně být na soukromé návštěvě Španělska, která pravděpodobně souvisí s jeho ne zcela dobrým zdravotním stavem, o kterém se v Angole také spekuluje.

Skutečnost však může být i taková, že islám v Angole zakázán nebyl, jelikož zakázán být nemohl. Proč? Protože doposud nebyl nikdy jako oficiální náboženství v Angole uznán, jak informuje Khadija Patel z jihoafrického listu Daily Maverick v dalším skvělém shrnujícím článku s názvem „No, Angola has not ‘banned Islam’. It’s a little more complicated than that.“ Patel totiž připomíná, že pro to, aby bylo v Angole nějaké náboženství státem uznáno, je potřeba vykonat několik kroků. Prvním je petice, žádající o legalizaci daného náboženství (sekty, náboženské skupiny, církve), která se podává na ministerstvo spravedlnosti a na ministerstvo kultury. Náboženské spolky, které získají autorizaci, pak získávají právo budovat vlastní školy a modlitebny. Angolské právo však říká, že náboženská skupina, která usiluje o legalizaci, musí mít minimálně 100 000 členů a musí aktivně působit přinejmenším v 12 z 18 angolských provincií. Jak jsme uvedl na začátku článku, počet muslimů v Angole byl v roce 2008 vypočítán na 80 – 90 tisíc. Aktuální počet muslimů, vzhledem k sílící muslimské imigraci do Angoly, se tak bude s vysokou pravděpodobností pohybovat těsně pod stotisícovou hranicí. A to je i důvod, proč ministerstvo kultury nelegalizovalo Angolan Islamic Community, která zastřešuje všechny muslimské organizace v zemi.

Ostatně, ve zprávě U.S. State department týkající se náboženské svobody z roku 2012 se píše, že lídři muslimských skupin v Angole si stěžují, že nemohou zcela svobodně vyznávat své náboženství, jelikož jej Angola oficiálně neuznala. O zvyšujících se protiislámských náladách v zemi svědčí také vládou sponzorovaný workshop, pořádaný minulý rok, který se zabýval nárůstem „netradičních náboženství“ (tedy nekřesťanských), kde zaznělo, že islám není v Angole vítán. V červnu loňského roku také vyšel v hlavním angolském internetovém zpravodajském portálu článek s názvem “In Defence of Christianity in Angola: Islam is the Seed of Ruin.” Hlášeno je také mnoho incidentů z minulých let, kdy policie zamezila stavbě nových mešit, které si chtěly vystavět lokální muslimské komunity.

Tím se tedy celá hádanka zdá být vyřešena: Islám v Angole nebyl zakázán, ale organizace, jež v zemi zastřešuje všechny muslimské organizace, pouze nebyla vládou legalizována, pravděpodobně z důvodu výše popsaného, týkajícího se angolského práva vzhledem k uznávání náboženských organizací.

Se svým názorem na celou aféru přišli i dva hlavní islamo-kritičtí představitelé z USA, Pamela Geller a Robert Spencer. Spencer uvádí, že zprávám o zákazu islámu v Angole od začátku nevěřil, jelikož zakazovat a ilegalizovat celý systém nějaké víry by byl poměrně velký problém z hlediska lidských práv. Geller to naopak považuje za čistě defenzivní krok vzhledem k tomu, co se děje v mnoha ostatních zemích Afriky. Oba se nicméně shodují na tom, že pokud je zpráva „fake“ (jakože jsme si ukázali, že to úplný fake rozhodně není), mají ji pravděpodobně na svědomí samotní islamisté. Cílem rozšíření zpráv o zákazu islámu v Angole by měla být radikalizace ne-angolských muslimů, kteří by nyní vůči Angole mohli započít vedení džihádu. Tato spekulace rozhodně není úplně mimo, opět s poukazem na to, co se děje v mnoha dalších afrických zemích, kde džihád probíhá v plné parádě. Jen pokud by měl člověk infomovat o tom, co se děje denně v Nigérii, potřeboval by na to samostatný blog, ve kterém by informoval jen o tom. Nehledě na stav věcí v dalších afrických státech.

Faktem tedy je, že zpráva se pravděpodobně úplně původně objevila na zpravodajském serveru v Beninu. Následovaly zpravodajské weby ze Senegalu a Alžírska a až poté zprávu převzal Bare Naked Islam. U tohoto blogu jsme začali a u něj i skončíme. I po zveřejnění zpráv o tom, že islám v Angole zakázán nebyl, si Bare Naked Islam dál stojí za svým s tím, že jej kontaktovalo několik jeho čtenářů z Angoly, kteří zprávy o zákazu islámu v zemi potvrzují. Vyřknout na závěr jednoznačné stanovisko je problematické, můžeme ale alespoň shrnout některá základní fakta: V posledních letech se v Angole skutečně islám dostává do popředí zájmu jak ve společnosti, tak z hlediska vládní pozornosti. Snahy o jeho potlačování v zemi skutečně existují. S vysokou pravděpodobností má islám v Angole status sekty, jelikož nesplňuje zákonné podmínky pro udělení oficiální autorizace jakožto státem uznaného náboženství. Islám tedy v posledních dnech, pravděpodobně, nebyl zakázán, ale spíše opětovně nebyl angolskou vládou autorizován a legalizován. O dalším vývoji v kauze budu případně znovu informovat. Vzhledem k vnitropolitickému chaosu uvnitř Angoly samotné však jen těžko můžeme očekávat, že se situace vyjasní tak, aby bylo vše křišťálově jasné.

Autor: Honza Werner

Doktorand na katedře politologie FSS MU a na katedře filosofie FF MU. Považuji se za militantního ateistu, což znamená, že odmítám prosazování jakýchkoliv názorů násilím, jelikož zbraněmi militantního ateisty jsou pero a vědění, o kterýchž se domnívám, že jsou stále mocnějšími nástroji než násilí, náboženská nesnášenlivost, ignorance a tmářství. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět o Novém (militantním) ateismu více, nabízím k přečtení svou bakalářskou práci na téma Nový ateismus: kritika náboženství (R. Dawkins a Ch. Hitchens). Koho zajímá kritika křesťanství a umírněného náboženství od Sama Harrise, může si přečíst mou diplomku na toto téma. Chcete-li, můžete mě sledovat na Facebooku: www.facebook.com/honzawerner. Pokud mě chcete podpořit v mé činnosti, můžete tak učinit přes PayPal: https://www.paypal.me/HonzaW/

9 thoughts on “Zakázali v Angole islám?

  1. DarthZira

    Velmi zajímavý článek, díky.

    Mimochodem, s jistou nadsázkou řečeno jsou na tom muslimové v Angole úplně stejně, jako vyznavači Létající špagetové příšery u nás – což ovšem není už ostudou Angoly, ale našeho státu, který o sobě tvrdí, že je sekulární a demokratický.

  2. Slávek

    Honzo díky za článek, vůbec nechápu, jak jsi mohl něco takového sepsat. Fiiiiha.

  3. Honza Werner Post author

    DarthZira: Ano, to je velmi dobrý postřeh co se týče toho porovnání postavení FSM a islámu u nás a v Angole.

  4. =8)-DX

    Takže původní titulek měl znít: „Islam se stále ještě nestal státem uznávaným náboženstvím v Angole, a byla zbouraná jedna ilegálně postavená mešita“.
    Supr článek.

  5. Robert

    Super článek, velmi důkladné hledání zdrojů, úžasná práce, klobouk dolů. A ještě navíc vyjede v google na „zákaz islámu v angole“ jako první. Gratuluji k poctivé novinařině, kterou jsme neviděl na mainstreamových serverech ani nepamatuji.

  6. Honza

    Skvěle propracovaný článek, fakta, perfektně odzdrojován, srozumitelný,…
    Myslím že nemusím pokračovat 🙂 po všech stránkách za 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *