Největší lež nepřátel rozumu zní: Myšlení bolí!

Autor | 04.12. 2013
>>navazuje na článek: Novou dobu osvícenství si musíme zasloužit

„Myšlení bolí“

To rčení jistě znáte, zná ho totiž každý, ale co když je to vlastně jinak? Myšlení je nesmírně úzce spjato s jinou činností, totiž s učením a světe div se, učení prý také bolí!

Obojí jistě bolet může, ale musí opravdu myšlení a učení bolet? Nejsme naopak spíše obětí propagandy nepřátel myšlení?

Dostávám se k velmi paradoxní situaci, kdy mě zastánci různých myšlenkových směrů zároveň zrazují od toho abych se pokoušel myšlení propagovat s odůvodněním, že o něj vlastně nikdo nestojí. Považuji to za nesmírně nebezpečné. Nepřátelé myšlení se totiž učí a dokonce cvičí i jistý typ myšlení.

Ať se podíváte na biblické specialisty, kreacionisty, jehovisty, mormony, islámské učence, homeopaty, astrology, scientology nebo třeba wiccany, musíte vidět, že vkládají poměrně velké množství času a úsilí právě do učení.

„Tajné“ písmo, kterému se učí stoupenci kultu Wicca

Bez ohledu na to, co si jinak myslím o „předmětech“ jejich učení, nemohu přehlédnout tu obrovskou vůli a zanícení. Nezřídka jde o alternativní systémy jen o něco málo méně složité, nebo i složitější, než systémy vědy.

Například „andělská zoologie“ římskokatolické církve obsahuje devět andělských kůrů  rozdělených vždy po trojicích. V té první hledejte Serafíny, Cherubíny a Trůny, druhou Panstva, Síly a Mocnosti a třetí Knížectva, Archandělé a Andělé v pravém slova smyslu.

Devět andělských kůrů na obraze Francesca Botticintiho (15 stol.)

Andělé se přitom v těchto kategoriích liší i fyzicky, například počtem křídel, nebo celkovým vzhledem. Velmi pěkně se z této představy střílel už Anatole France ve Vzpouře andělů. Přesto se dodnes, dokonce s obnoveným zájmem angelologie rozvíjí.

Podobně když se podíváte na astrologii, zároveň si musíte uvědomit, že spolu s nedokazatelným tvrzením o působení planet na lidi, je v ní také kus velké matematické práce. Ano astrologové jsou jedni z mála lidí, kteří vědí co je to retrográdní pohyb planet, sklon ekliptiky nebo nadir.  Je to opravdová věda ve službách pavědy.

Tohle sestavit a „vysvětlit“ žádá už také určité úsilí.

 

Podobné poměrně náročné kusy vzdělání byste našli ve všech pavědách a náboženských učeních. O tom jak náročné je třeba studium reiki, bachových esencí nebo esoteriky asi není třeba pochybovat. Homeopaté mají dokonce cosi jako homeopatickou fakultu.  To co je ale důležité je, že se je lidé učí dobrovolně a často rádi, bez ohledu na nutné úsilí.

Naštěstí má omyl v Bachových esencích stejný efekt, jako použití „správné“ esence – nic.

Že by tedy dělaly lidem obtíže jen praktické dovednosti? Že by bolelo jen logické myšlení a užitečné učení? Jsem naprosto přesvědčen, že ne. Problém s učením a používáním rozumu není v učení ani v rozumu samotném, ale ve způsobu, kterým je takové učení prováděno.

Nemohu si v té souvislosti nevzpomenout na příspěvek Jany Nováčkové, psycholožky, lektorky Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání a autorky knihy Mýty ve vzdělávání na TEDx Praha.

Když už chceme používat rozum, měli bychom jej používat také při samotném učení toho, JAK rozum používat. Jinak se zcela samozřejmě naše snaha musí minout účinkem.

Přitom nejde o poznatek nijak nový. Už ve starověku se snažili lidé dostat vědomosti do hlavy co nejpříjemnějším způsobem a proto byly naučné texty často i veršovány.

Ostatně, proč se uchylovat až do starověku. Přednáška Filipa Tvrdého na Atheoconu 2013,  kterou jsem záměrně zmiňoval v jednou z předchozích příspěvků měla nejen faktografickou hodnotu, ale i dramatickou stavbu.

Nenabízet takové dobrovolné a příjemné učení by mohlo být to vůbec nejhorší, co bychom mohli udělat, protože ani náboženské třídy a školy ani homeopatické či scientologické univerzity své žáky prostě učit nepřestanou.

Navíc se čím dále, tím více ukazuje, že se studenti takových škol a kurzů necvičí jen v oficiálních oborech. Mnoho z nich, včetně Tomáše Halíka, Miloslava Vlka či Jaroslava Duky,  zneužívá logické klamy s jistotou protřelého politika, což vyvolává podezření, že se i tato dovednost nějakým způsobem cvičí, možná ne jako oficiální předmět, ale ve vzájemných diskusích jistě.

Nenabízet v takové situaci lidem a zvláště studentům alternativu (ano už jsme to dotáhli tak daleko, že je rozum „alternativou“) by bylo neodpustitelné.

Na závěr se ještě zmíním o jedné pověře, totiž o té, „že se to všechno samo stejně nějak udělá“. Tady nemluvíme o mechanismu který by absolutně fungoval mimo nás a bez nás. Jde o společnost a my jsme její součástí, jsme jeden z proudů, který ji tvoří. Pokud my nebudeme dělat nic, pak někdo jiný ano.

 

12 thoughts on “Největší lež nepřátel rozumu zní: Myšlení bolí!

  1. Foxy

    Myšlení bolí… ale které myšlení má bolet? Proč ony bludné cesty jsou tak lákavé, přesto že je s nimi spojena nemenší potřeba duševní námahy?

    Poznání vědeckou, racionální cestou je obtížné. Vyžaduje předběžnou znalost rozsáhlých základů matematických, fysikálních, chemických, biologických… není snad v moci jedince, aby vnikl do nejzazších hlubin těchto věd – a přitom se jedná o pouhé základy. Není tlustších a nezáživnějších knih než ony všemožné „Základy…“, „Úvod do…“ atd. A představa, že po přelouskání toho všeho se mi potvrdí, že všechno to vědecké poznání vlastně jen potvrzuje „obyčejnost“ světa kolem nás způsobuje, že ony tak vysoko visící hrozny poznání se zezdola jeví být kyselými.

    Proti tomu tu je svět snadno dosažitelného tajemna. Astrologie nabízí něco onačejšího než astronomie, totiž poznání OSOBNÍHO osudu, budoucnosti „zapsané ve hvězdách“. Co na tom, že nutnost osvojení si potřebných znalostí je zde též nutná.
    Jak lákavé je osvojit si znalosti esoterické, a proniknout tak do kruhu zasvěcených privilrgovaných, z výše své intelektuální převahy shlížet na plebs tam dole, beznadějně se ráchajících v pouhém exoterickém poznání vědeckém…
    Kolik už generací se páni vědátoři trápí s tak banálním problémem, jako je léčba rakoviny, a přitom tu jsou tak úžasná a prostá panacea jako javorový sirup se sodou nebo zázračné humblické MMS.
    Ale oni to ti doktoři nechcou vidět! Určitě jsou podplacení farmaceutickými firmami – a je tu další úžasný svět spikleneckých teorií. Opět je možno patřit mezi zasvěcené, kteří VÍ – co na tom, že je to zaplaceno nesčetnými hodinami strávenými u počítačů a potřebou narvat si do hlavy nemalé množství informací.
    Výsledkem je pevná víra. Zkuste si někdo zapříst diskusi s vyznavačem „chemtrails“, s vyznavačem řízené demolice „Dvojčat“, s ufologem či fanatikem „agrosymbolů“.
    Pro všechny je společné vědomí „vyššího poznání“.

    Asi to bude nějaká niterná potřeba člověčí, která vyhřezne touto cestou.

    Když vnoučadlům vyprávím nekonečné fantaskní příběhy („dědoviny“), hltají každé slovo, ale rozhodně to neberou jako skutečnost. Děcka dokonale rozlišují fantaskno a skutečnost. Bohužel, je hodně těch, co z toho vyrostou, a tuto cennou schopnost ztratí.
    Blaze těm, co celý život aspoň trochu dětmi zůstanou.

  2. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Foxy: Celý článek je o tom, že podstatné není „které“ učení, tedy jestli věda nebo pavěda, ale „jak“ je to učeno. Já si dokonce myslím, že lidi nesprávné učení opravdu přivádí k příjemnějšímu učení se pavěd.

  3. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Slávek: No dost jsem uvažoval o tom, jestli má být Duka ode mě nazýván církevním jménem Dominik, nebo svým skutečným křestním jménem. Nemám nic proti přezdívkám, ale pro určení konkrétního člověka (například ve spisech STB) je podstatné skutečné jméno.

  4. Foxy

    Ad: …článek je o tom, že podstatné není „které“ učení, tedy jestli věda nebo pavěda, ale „jak“ je to učeno…

    Jasně, ale vždyť ono to spolu neoddělitelně souvisí. Dodnes smekám před psychologickým trikem jedné z někdejších učitelek češtiny.
    Pokud je nějaká kniha předložena jako povinná četba, velikou, možná převážnou část žactva to spolehlivě odradí od toho, aby ji vůbec otevřeli. To už raději pracně sháněli taháky s výcucem od svých předchůdců.
    Ale pokud o takové knize padla zmínka toho typu, že je sice poviná, ale číst ji nemusíte, protože na to ještě nemáte a stejně byste jí ještě nerozuměli… pak bylo jisté, že si ji přečetli skoro všichni. Nejlepším doporučením by ovšem bylo, kdyby kniha byla přímo zakázána.

    I dnes je negativní kritika tím nejlepším doporučením. To spolu s nimbem tajemna a esoterické výlučnosti přitažlivost „alternativních“ pavěd jen zvyšuje.
    Došlo li by ke „katolické kontrarevoluci“, jak o ní sní někdejší presidentský podržtaška, a jedinou povolenou učebnicí by se staly spisy Kábrtovy, pak by onu lákavost zakázaného získalo vše, co se týká evoluce a konspirativním způsobem by byly šířeny a hltány texty zavržených, od Dawkinse až po Tvrdého.

    Taková už je holt přirozenost lidská.

  5. Jirka

    Myslím, že odpor k exaktnímu vědění (a vědění vůbec) má svůj původ ve dvou věcech. Jednak ve školství, které má tendenci žákům problematiku spíš znechutit, než je navnadit.
    Jednak ve skutečnosti, že vzdělaným lidem se u nás dvakrát nedaří. Vysokoškoláci v tescu, v mekáči, nebo na pracáku nejsou zrovna vzorem hodným následování. Pak se nesmíme divit, že to hloupější lidi táhne spíš do hospody a chytřejší k pavědám, než ke skutečnému vědění.

  6. Slávek

    Vysokoškolákům se daří výrazně lépe, než ostatním. Na druhou stranu je asi jasný, že pokud vystuduji politologii, filosofii, dějiny umění, gender studies nebo něco podobného, tak je celkem jasný, že mý uplatnění v reálné konkurenci bude skutečně malý a pokud se mi nepodaří najít státní cecík, budu na tom blbě.

  7. S.V.H.

    Já bych až tak nesouhlasil s tím, že by úsilí nutné na proniknutí do nějaké pavědy bylo srovnatelné s úsilím potřebným ke zvládnutí nějaké vědní disciplíny. Ovládnout astrologii na určité úrovni není sice úplně triviální, ale dle mého soudu se to nedá příliš porovnávat s obtížností studia astronomie nebo astrofyziky. Stát se odborníkem na poli pavědy je prostě mnohem snazší než na poli vědy.

    Za druhé: pavědy i náboženství často slibují pochopení světa jako celku, porozumění nějakému univerzálnímu, všepronikajícímu jevu, principu apod. Jejich stoupenec se pak může z patra dívat na vědce, který se podle něj pachtí jen v určitém omezeném výseku reality, zatímco on sám pronikl k tomu všeobjímajícímu poznání.

    A za třetí: pavědy většinou nabízejí okamžitou a nezřídka velmi jednoduchou možnost aplikace s obrovskými (i když jen domnělými) dopady. Je možné předpovídat budoucnost, ovlivňovat osud svůj i jiných, léčit všechny možné choroby atd. Extrémním případem jsou ty různé systémy, kde stačí na něco intenzivně myslet a ono se to splní (obdobně fungují i různá náboženství, která v podstatě zadarmo nabízejí posmrtnou spásu).

    Vidím to tedy tak, že je jednoduše nabízeno „hodně muziky za málo peněz“. A na to slyší kde kdo.

  8. Giordana

    Pavědy mají svůj veškerý materiál na úrovni popularizačních knih a ty se čtou skvěle v každém oboru. Kdežto pokud jde o vědu, student se ani na střední škole pořádně nesetká s nepřežvýkaným autentickým materiálem, tak pak ani neví, jak to má vypadat.

  9. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Giordana: Já se popularizací vědy zabývám a popravdě, mnohokrát by se hodilo, kdyby měli lidé povědomí o vědě alespoň na úrovni vědecko-populárních článků.

  10. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @SVH: Nechtěl jsem úplně srovnávat náročnost, šlo mi jen o to ukázat, že náročnost není překážkou. Ostatně lidé celkem dobrovolně třeba hrají i šachy! (a dokonce i Numerus, což obdivuji 🙂 ) V takovou chvíli používají jednoznačně strategické myšlení jako zábavu.

  11. Colombo

    Petr Tomek: Šachu sux, go rulezz!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *