Proč humanismus a jaký je jeho možný vývoj?

Autor | 19.12. 2013

Prokop Hapala napsal dlouhý, ale poměrně nesrozumitelný článek  Ateismus, ne však humanismus, na nějž hodlám reagovat tím, že popíši jak vnímám současnost a možnou budoucnost humanismu já sám.

Prokop se pustil do humanismu, aniž by ho opravdu asi chtěl důsledně popřít, ale začal dost nešťastně tím, že mu přisoudil všechny vlastnosti typické pro náboženství, především tvrzení o výjimečnosti člověka a názorů, které se z takového postoje odvíjejí, včetně antropického principu.

To bych určitě neváhal označit za nepochopení, ale pojďme dál. Přímo píše i to že by se mohl v budoucnosti stát humanismus omezujícím pro vývoj civilizace a odvolává se na evoluci, jako na jediný přímý zdroj etiky a morálky.

Dobrá, začnu tedy s tím, co to vlastně humanismus je. Snad je na místě říci, že humanismů je vlastně hodně a velká část učenců, považovaných tradičně za humanisty, byli křesťané. Přesto byl právě jejich přístup základem toho, co dnes říkáme „sekulární“.

Humanismus byl v první řadě změnou perspektivy nemálo inspirovanou antickou filosofií a přímo odkazující na Protagorův výrok:

Měřítkem všech věcí je člověk, jsoucích že jsou a nejsoucích, že nejsou.

Po tisíce let se lidé snažili v první řadě zalíbit bohům, humanismus se ale konečně podíval na svět lidskou perspektivou, z hlediska lidského potenciálu a lidských přání.

Mezi dobou těchto prapočátků humanismu a dnešním sekulárním humanismem je pár staletí vývoje a také Velká francouzská revoluce nebo dvě velké světové války, takže asi nemůžeme chápat tehdejší humanismus a dnešní humanismus jako cosi úplně stejného (a používat tvrzení humanistů z libovolné doby jako stejně platná v současnosti) i když lze mezi nimi najít jistou vývojovou souvislost.

Pokud se humanismus vyvíjel takovou dobu od křesťanských humanistů vrcholného středověku a renesance až po současné sekulární směry, včetně ateistických verzí, není vůbec žádný důvod, aby se nevyvíjel dál.

Co se ale vlastně na humanismu tak vyvíjelo? Když se pokusím odpovědět, budu se muset dotknout i tématu morálky, etiky a evoluce. (Žel mé omezené znalosti mi nedovolují zacházet příliš daleko, ale bylo by to pěkné téma na nějakou práci.)

V první řadě to bylo chápání lidské přirozenosti, tedy toho, čím skutečně je a čím není. Jsou to vlastnosti, schopnosti, dovednosti, ctnosti připisované lidskému duchu, lidský rozum a lidské touhy, ale také jeho fyzické schopnosti, potřeby a omezení. Dnes by se možná dalo říci, že to byl pokus o pochopení vlastního druhu. To si ale mohli lidé uvědomit až mnohem později, po objevu a rozšíření evoluční teorie.

Zde je proto správné místo abych se vrátil k poznámce Prokopa Hapaly o etice a evoluci:

Za zásadní považuji uvědomit si, že evoluce je zdrojem jakékoli myslitelné funkční morálky v libovolném kontextu. Že jde o jakýsi obecnější zastřešující princip všech alternativních morálek. Že každá hypotetická živá entita s kulturou a morálkou získala svou morálku procesem evoluce aby plnila evoluční funkce (přežít, rozmožit se, rozšířit se).

Evoluční etika existuje. Etika je vědní obor (dnes převážně deskriptivní) a proto patří do filosofie. Pokud jde o morálku, nikdy se nevyvozuje z evoluce jako z celku, protože to není možné.

Morálka není konstantou života a proto existuje jen když k ní existuje důvod. Musíme si uvědomit, že na to aby vznikla musí být splněny nejméně dvě základní podmínky. Morálku, jako soubor pravidel, která umožňují předvídat a vycházet s ostatními členy skupiny potřebují organismy které:

1.) Mají osobnost a tedy pro ostatní členy skupiny ne zcela předvídatelné chování
2.) Jsou sociální

Poustevník morálku nepotřebuje, dokud nepřijde do nějakého styku s jinými lidmi. Přesto je to možná inteligentní bytost, jako jakýkoli jiný člověk a rozhodně má osobnost.

Mravenec, včela nebo kolonie váleče koulivého také morálku nepotřebují, protože nemají nezávislou osobnost.

Současná humanistická etika uznává, že člověk potřebuje morálku lidskou, která je závislá na aktuálním stavu jeho kulturního a biologického vývoje. Tohle je ovšem také novinka, původní humanismus neměl o vývoji, natož o evoluci samozřejmě ani ponětí.

Podstatné je že dnes chápeme člověka jako živočišný druh, což je ovšem cosi, co se v průběhu času vyvíjí. I když tedy lidé postoupí v budoucnosti do takového stavu, že bude jejich mysl třeba přenesena do počítače a naše těla budou nahrazena umělými, stále půjde o nástupce našeho druhu a nový humanismus těchto bytostí bude v souladu s jejich aktuálním stavem vývoje, stejně jako jejich etika a morálka.

Už v současnosti je přitom podle některých filosofů úroveň současné morálky překonaná. Jedním z takových lidí je australský filosof (utilitarista) Peter Singer (u nás známý hlavně knihou Osvobození zvířat), který navrhuje zavést pojem „bytost“, jež by dával jistá práva i „nelidským bytostem“ čili některým zvířatům.

Viz též: Masarykova Univerzita Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií Magisterská práce Obor: Environmentální studia PETER SINGER A JEHO KRITICI Vypracovala: Bc. Petra Ševčíková Vedoucí práce: Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D. Brno, 2012

Že se s lidskou morálkou cosi děje ukazují i statistiky. Opět odkazuji na článek Petra Singera Jsou lidé stále lepší? Rozšiřování vnímání morálky za hranice lidského druhu není úplná novinka, ale vždy se to dělo jaksi neodůvodněně a spontánně. V současnosti už zahrnujeme do chápání „my“ mnohem více lidí, než v minulosti a opravdu se blíží doba, kdy přinejmenším některé „nelidské osobnosti“ dostanou svá práva.

Nemyslím si přitom, že by tento pohled byl se současnou humanistickou etikou a morálkou v nějakém přímém rozporu. Dnešní humanismus není tedy ani zdaleka tak radikálně antropocentrický, jak Prokop tvrdí.

Hranici vzhledu tedy pravděpodobně jsme my lidé schopni překonat a to pomocí definování osobnosti. Rozhodně by to byla dobrá zpráva pro mimozemské civilizace. Co když ale změníme něco podstatného na samotné osobnosti?

Představme si případ, kdy by lidé sdíleli okamžitě všechny své myšlenky se všemi ostatními lidmi, cosi jako absolutní sociální síť. Mělo by to vliv na morálku? Samozřejmě, protože morálka vzniká z důvodů nepředvídatelnosti chování ostatních členů společnosti, pokud bychom ale přenášeli každou myšlenku okamžitě, žádná nepředvídatelnost by neexistovala, morálka by přestala existovat také.

Zkusme ještě jinou možnost. Co když lidé jednou získají schopnost měnit své nastavení, co když budete moci jednoduše měnit své emoce a pudy?

Tady se popravdě dostáváme na tenký led už dnes. Drogy vyvolávající závislost dokáží změnit celý motivační aparát. Každý, kdo měl možnost se setkat s toxikomanem motivovaným nedostatkem drogy, vám řekne, že je to krajně nepříjemný zážitek. Takový toxikoman dokáže napnout všechny své fyzické i mentální síly k tomu aby drogu získal. Často dokáží neuvěřitelně manipulovat jinak mnohem inteligentnějšími lidmi tím, že přesně vycítí slabiny jejich osobnosti a zneužijí jich k vydírání.

Taková přebuzená motivace je ale jen jedno nebezpečí, co když tomu bude naopak a lidé budou nepříjemně silné emoce  a puzení prostě vypínat? Ani to vlastně není příliš dobré, protože některé nepříjemné emoce potřebujeme aby nás varovaly.

S obojím máme vlastně poměrně dost zkušeností. Známá generace yuppies byla pověstná zneužíváním „drog úspěchu“ – rytmus stimulancia – barbituráty. Nechat člověku řídit chemickými zásahy své emoce byl zjevně velmi dobrý způsob, jak uzpůsobit normálního člověka, aby se choval jako skutečný psychopat. Ve skutečnosti totiž nedokázali yuppies takto ovládnout jen jednu stránku své osobnosti – touhu po společenském postavení.

Jednu věc mají změny osobnosti vlivem drog společnou ať jde o klasické toxikomany nebo o narkomany s bílým límečkem, snižují předvídatelnost jejich chování.

Yuppies ve skutečnosti společnost ohrožují mnohem více, než klasičtí toxikomani a mohou dokonce způsobit závažné společenské a ekonomické problémy nebo možná i zhroucení. Pro společnost není totiž nic horšího, než když zodpovědná místa obsadí psychopati a yuppies byli velmi úspěšní v dosahování vysokých postů a zároveň měli sklon k chování, které psychopaty nápadně připomíná.

Jestli tedy budou někdy emoce a pudy překonány nějakým jiným motivačním mechanismem to netuším, pokud ale takový mechanismus vznikne, jistě se mu morálka přizpůsobí, bude-li ovšem ještě vůbec třeba.

6 thoughts on “Proč humanismus a jaký je jeho možný vývoj?

  1. Mirek

    Ahoj Petře, nebudu reagovat na všechno, ale vidím v tvém textu základní chybu, plynoucí myslím z utilitarismu: deskriptivní etika je celkem nonsens, respektive není to etika, ale etiketa, etologie člověka, antropologie či etnologie. Etika je racionální reflexe morálky, a jejím jádrem je tedy normativní etika, protože řeší racionálně otázku, „co mám dělat a proč“, tj. na to „proč“ musí podat racionálně uspokojivou odpověď (racionálně uspokojivou z hlediska preferencí toho člověka, který se ptá, a pro každou situaci, v níž se takto ptá).

  2. Petr Tomek Post author

    @Mirek: Deskriptivní etika není můj vynález, normálně se to studuje na školách. Podle mě je logické, že když má nějaká věda svou aplikovanou část, musí mít také svou deskriptivní část. Samozřejmě se jako obor překrývá se sociologií, etnologií, kulturologií a podobně.

    http://www.kosmas.cz/knihy/159944/ethicum/

  3. Mirek

    Máš pravdu, že se to tak jmenuje, šlo mi spíš o to, zda je to vůbec ještě etika… Brázdovo Ethicum mám :-). Zdá se mi ale zavádějící srovnávat poměr aplikované a deskriptivní části nějaké vědy s normativní a deskriptivní etikou. U etiky je tou aplikovanou částí totiž spíš konkrétní jednání, případně i jen konkrétnější rozepsání obecnější normy do nějaké situace. Ta deskripce je u etiky už ale právě tou normou. Nejde prostě říct deskriptivně „tihle jednají tak a tihle onak, mají k tomu tyhle a tyhle důvody“ a z toho pak aplikovat normativní etiku. Sice nejsem zastáncem nepřekonatelnosti Humova popisu „naturalistického omylu“ o nemožnosti odvození norem z faktu – což zastává většina analytických filozofů, menší část jako Brázda nebo Harris to zkouší překonat pomocí evoluční etiky – ale TAKHLE přímé odvození by opravdu možné nebylo.

  4. Prokop Hapala

    Z vetsi casti s clankem souhlasim. Mam male 1 vyhradu a 2 poznamky a otazku.

    1) vyhrada: Moralka neni jen o chovani cloveka k cloveku. To je mozna jeji dnes prakticky nejdulezitejsi cast, na kterou se klade duraz. Ale moralka je o „spravnem chovani“ obecne (ne jen k jinemu jedinci). Napr. v te nabozeneske moralce (ne ze bych ji uznaval) se clovek nema modlit proto aby tim nejak vychazel s jinym clovekem a nebo se spolecnosti. Tyhle aspekty moralky nejsou podmineny tim jestli se jedna o spolecenskeho tvora.

    Ja bych volne receno definoval moralku jako „patch“ na pudy. Veci ktere nejak rozumem nebo ze zkusenosti nebo kultury vime ze jsou spravne (potrebne, uzitecne) ale pritom k nim nejsme intuitivne nutkani na citove urovni.

    2) otazka – nepochopil jsem jak zavisi existence moralky na nepredvidatelnisti chovani. To prosim rozved.

    3) komentar – Uznavam ze humanismus se muze spojite vyvinout do podoby reflektujici skutecnost, kdy prirozene lidske pudy nebudou odpovidat skutecnym potrebam pro zivotaschopnost civilizace. Ta situace ale nutne znamena zanik prirozenych emoci nebo jejich nejake nahrazeni. Je pak otazka chceme li to dale nazyvat humanismem. Ja nerikam ze Humanismus je nejaka patologicka slepa ulicka, ale ze je to pouze milnik na ceste.

    4) Nevim co presne ma demonstrovat priklad s toxikomany a yuppies (btw. zajimave pojem yuppies jsem neznal). Pokud tim chces upozornit na rizika uprav emoci – tak s tim souhlas. Nikdo nerika ze takova transformace by mela projit hladce – spise se da cekat ze hladce neprobjehne. Ale to nic nemeni. V nejakem ekosystemu kdyz se objevi nove prvky (invazivni druhy) tak je to spojeno taky s nejakyma peripetiema a krizema. Jde spise o to, ze jakmile tu uz jednou moznost existuje (zvysit vyrazne svou fittness zmenou emoci) tak je system metastabilni, do te doby nez se stou moznosti nenaucit hrat vsichni hraci. Pak se ustanovi nova rovnovaha. Uz jsme se o tom bavili podrobnejsi osobne.

  5. =8)-DX

    Jen bych chtěl reagovat na 3. bod komentáře Prokopa Hapala:
    >>3) komentar – Uznavam ze humanismus se muze spojite vyvinout do podoby reflektujici skutecnost, kdy prirozene lidske pudy nebudou odpovidat skutecnym potrebam pro zivotaschopnost civilizace.

    =8)-DX: Jen pro pořádek je nutné upozornít, že jž nyní žijeme v době, kdy přirozené lidské pudy neodpovýdají skutečným potřebám pro životaschopnost civilizace. Lidé jsou například v určitých situacích pudově motivovaní k násilí nebo ublížení druhých, k vlastnímu prospěchu apod. Už dávno chápeme, že lidská společnost i jednotlivec potřebují, abychom dokázali pro společnost škodlivé přirozené pudy chápat a pracovat s nimi i v rámci naší aktuální civilizace. Humanistické pojetí morálky přece neříká jen: „lidé dělejte to co je lidské“, ale „není tu ideál, pouze člověk, naučme se s ním všichni žít.“ (To už byste mohl rovnou tvrdit, že evoluce člověka vybavila pro život v urbanistických centrech).

  6. Pingback: Protože jsme lidé - otázka sekulárního humanismu | Ateisté ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *