Pravidelní obětní beránci církevních kauz

Autor | 22.02. 2014

Je nesmírně zajímavé sledovat právě probíhající „homosexuální“ kauzu v tatarstánské  pravoslavné církvi. Kromě toho že jsou vysoce postavení církevní hodnostáři opět „trestáni“ jen disciplinárně (hlavní aktér opat Kirill Iljužin už má nové, dobře placené místo v Tverské diecézi) či vůbec, je tu opět obvinění proti „homosexuální lobby“.

Kirill Iljužin v Tverské diecézi při bohoslužbě

Což o to, církevní závazek celibátu bychom mohli považovat za systém, který homosexuální prostředí vytváří. Mladí věřící jsou totiž poučeni že homosexuální jednání je hřích a že jim proti tomu pomůže pevná víra. Mnozí z nich se do studia náboženství tak ponoří, že se rozhodnou pro kariéru kněžích, aby pak zjistili, že jsou semináře plné sexuálně abstinujících homosexuálů. Z toho důvodu jistě nějaká homosexuální lobby jistě působí jak v římskokatolické a jejích filiálkách, tak v pravoslavné církvi.

Podstatné je to, že z násilného sexuálního styku se seminaristy byli obviněni homosexuálové, podobně jako se v případě římskokatolických kauz mluvilo o pedofilech a homosexuálech.

Pedofilie je podle dnešních měřítek považována za deviaci, zatímco homosexualita pro svou relativní neškodnost za pouhou variaci sexuálního zaměření. Podstatné je, že ani pedofil ani homosexuál není automaticky z této definice zároveň sexuálním násilníkem.

Jinými slovy tu vždy bude poměrně početná skupina pedofilů, kteří hranici sexuálního styku s dítětem nepřekročí nikoli proto, že by se báli odsouzení, ale kvůli svým vlastní zásadám a emočním zábranám. Uvědomují si totiž, že by tím dítěti ublížili.

Naopak většina kněží, kteří se dopustili sexuálního násilí na dětech s vysokou pravděpodobností vůbec pedofily nebyla a vzrušení u nich vyplývalo z pocitu převahy (což by odpovídalo stavu ve zbytku populace). Výsledky vyšetření bohužel nejsou dostupné ani anonymně, pokud vůbec existuji.Přesto je celá kauza chápána jako „problém s pedofily“.

Ještě zábavnější je ale situace v případě homosexuality. Obě církve – římskokatolická i pravoslavná – jsou velmi aktivní v šíření homofobie a prosazování zákonů trestajících „otevřenou propagaci homosexuality“. (Což paradoxně právě nahání homosexuály do řad kněží.)

Když se ale podíváte na chování církví k vlastním aktérům násilných homosexuálních kauz, je překvapivě mírné. Ano, pokud si to přeberete, tak obě církve vlastně propagují jen trestání konsensuálního homosexuálního styku, násilné sexuální chování jim nevadí.

Pro obě je také vážnějším zločinem veřejný comming out věrné homosexuální dvojice, než orgie při nichž jsou kněžími skupinově znásilňováni seminaristé, ale které se dějí za zavřenými dveřmi. Knězům ani popům nevadí sexuální násilí, vadí jim upřímnost a otevřenost. Jsou to kulty pokrytectví.

4 thoughts on “Pravidelní obětní beránci církevních kauz

  1. simgiran

    V první řadě bych chtěl poděkovat za článek, jsem rád, že zaznělo, že pedofil neznamená sexuální násilník. Už mi lezlo docela krkem slýchat pořád o pedofilii v katolické církvi, o pedofilním proroku Mohamedovi, o výzvách za zakázání pedofilie v některých zemích (rozuměj: sňatků s dětmi) apod. Mám v plánu napsat nějaký článek o pedofilii v souvislosti s náboženstvími a ateismem. Myslím si, že by se hodilo nějak probrat, co se říká o pedofilii ve vztahu k náboženství, kde je skutečně problém v určitých případech, jestli je třeba lepší pro pedofila ateismus, poukázat, co říkají někteří ateisté o pedofilii apod.

    Co bych článku vytkl, je označení homosexuality za variaci sexuálního chování. Je to variace sexuálního zaměření. (I když i v některých definicích nebo slovnících je uvedeno více významů. Já bych se ale držel toho zaměření. Jak se začnou míchat různé významy, tak je v tom zmatek a používá se toho matení pojmů k různým pseudoargumentům.

  2. DarthZira

    Ono vůbec by asi bylo vhodné odlišovat sexuální zaměření (tedy to, kdo, případně co, člověka sexuálně přitahuje a vzrušuje) a sexuální chování, které samozřejmě s tím zaměřením většinou výraznou souvislost má, ale ne úplně vždycky. Jsou heterosexuálové, kteří se za jistých okolností vůbec nebrání sexuálnímu styku se stejným pohlavím – nejčastěji je to v případech sexuální nouze (vězení, v dřívějších dobách to bývali třeba i námořníci trávící na lodi dlouhé měsíce, někdy i roky bez toho, že by se dostali do styku se ženou, nebo třeba mladí lidé v internátech či vojáci v kasárnách – opět dlouhé týdny zavření někde de facto jako ve vězení bez možnosti uspokojit své potřeby normálním stykem s opačným pohlavím), ale někdy to může být i ryze pro peníze (homosexuální prostituti a herci v gay pornu jsou většinou heterosexuálové, případně bisexuálové, ryzích homosexuálů je mezi nimi naprosté minimum) nebo dokonce je toto chování absolutně dobrovolné a nemotivované ani zištně, pouze ze zvědavosti – a někteří takoví si dokonce svůj sexuální život občasným stykem s příslušníkem stejného pohlaví „zpestřují“, tady ovšem váhám, jestli bych je už neoznačila spíš za bisexuály. A stejně tak jsou homosexuálové, kteří z nějakého důvodu občas nebo dokonce pravidelně souloží s příslušníky pohlaví opačného – opět nevím, jestli takové neřadit spíše k bisexuálům, byť „pravý“ bisexuál by nejspíš měl být pouze někdo, koho sexuálně přitahují obě pohlaví stejně, tedy je schopen se střídavě zamilovávat do mužů i do žen. Někteří sexuologové tvrdí, že takováto bisexualita neexistuje, já bych o tom poněkud pochybovala, jelikož ze svého okolí znám pár takových lidí, kteří jsou jednou zamilováni do holky a podruhé do kluka.
    Násilná sexualita je zas věc poněkud jiná a se sadismem (který je taky jednou z odchylek sexuálního zaměření) opět nemá žádnou zásadní souvislost – existují sadisté, kteří nikdy v životě nikoho neznásilnili (a takových je i většina), ale naopak naprostá většina nucení k násilnému sexu kohokoli (muže, ženu nebo dítě) nemá nic do činění ani s tím, zda je dotyčný homosexuál, heterosexuál, bisexuál nebo pedofil, ani s tím, zda má nebo nemá sadistické sklony, ale jedná se především o to, že tím dotyčný dává najevo svou mocenskou převahu, což je to, co mu dělá dobře – mít pocit nadřazenosti. Mnozí také (což může být i případ těch kněží) se tohoto jednání dopouštějí jenom proto, že jsou přesvědčeni o tom, že jim to „projde“ – že je oběť jejich jednání neudá (protože jsou pro ni autoritou, protože je na nich závislá, protože se jich bojí) a pokud i náhodou udá, tak jí to stejně nikdo neuvěří, a pokud náhodou uvěří, tak za to nebudou potrestáni buď vůbec nebo nijak příliš citelně, takže se jim to pořád „vyplatí“. Ostatně úplně stejně se chovají třeba různí boháči, celebrity nebo další slavní, mocní a významní (politici, top manageři…), ti si taky občas myslí, že stojí nad zákonem – a podle toho se pak taky chovají (viz např. dr. Barták).
    Podobný princip stojí i za znásilňováním ve válkách – přece nebude nikdo tvrdit, že valná většina mužů určitého národa jsou sadisté. Pochopitelně nejsou, ale spousta z jinak normálních mužů se znásilnění dopustí tehdy, když za prvé (což ve válkách bývá) dlouho nemohli svůj sexuální pud normálně uspokojit a za druhé jsou si jistí tím, že jim toto chování projde – někdy se k tomu ještě přidružuje i etnická nebo rasová nenávist, kdy znásilnění manželek a dcer (někdy včetně dětí, mnohdy i obojího pohlaví) je především touha nepřítele a jeho národ či rasu co nejvíc ponížit, pokořit a dát jim najevo svou mocenskou převahu (ze stejných důvodů občas také docházelo a stále dochází i ke znásilňování zajatých nepřátel mužského pohlaví).
    V případě těch kněží tento třetí z výše zmíněných důvodů nejspíš (tedy doufám 🙂 ) odpadá, ale jde prostě o kombinaci neukojeného pudu, který už zkrátka není možné dále zvládnout ani „překonat“ a představy beztrestnosti. Proto jsou taky obětmi nejčastěji děti nebo mladí lidé – jsou snadno manipulovatelní a zastrašitelní, násilník je pro ně mnohdy významnou autoritou či jsou na něm dokonce více nebo méně existenčně nebo kariérně závislí. Takže to opravdu není ani o homosexualitě ani o pedofilii, ale o tom, že člověk, který není schopný zvládnout svůj sexuální pud a zároveň toužící po tom, aby mu tento exces „prošel“, si zcela logicky a programově vybírá toho, koho považuje za ideální oběť. Navíc pokud někdo vlivem svých náboženských představ považuje jakýkoli sexuální styk (nebo aspoň přinejmenším jakýkoli homosexuální styk) za něco navýsost odporného a hříšného, tak je mu v podstatě už úplně jedno, jestli k tomu jednomu „hříchu“ přidá i nějaké ty další, ještě navíc když ublížení na zdraví, snižování něčí lidské důstojnosti nebo mocenské vydírání není explicitně vypočteným hříchem podle Desatera (je tam pouze „nezabiješ“). V tomto jeho pokřiveném vnímání by přece bylo daleko větším hříchem, pokud by se do jiného spolukolegy seminaristy či nějakého toho mladého kněze či mnicha zamiloval a pokusil se ho přesvědčit ke konsensuálnímu sexu.

  3. Sam

    Nevím, jak moc se to sem hodí, ale slyšeli jste o této kauze z roku 2008? Vůbec jsem o tomto nevěděl, je to pro mě novinkou.
    http://www.novinky.cz/krimi/133278-soud-potrestal-duchovniho-za-zneuzivani-skolacek-podminkou.html
    ———————————Duchovního a pedagoga Zbyňka Schneidra ve středu potrestal plzeňský okresní soud za sexuální zneužívání nezletilých školaček a šíření dětské pornografie. Vychovatel Selesiánského střediska v Plzni odešel od soudu s trestem v délce 24 měsíců s podmíněným odkladem na 36 měsíců. Deset let nesmí pracovat s dětmi a musí se sexuologicky léčit.————————————-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *