Společnost se neposune k lepšímu, nenaučí-li se každý jednotlivec podrobovat svá myšlenková paradigmata kritickému přezkoumání

Autor | 31.03. 2014

logo_NDB_2008Poslední dny mě přemáhá jistá forma beznaděje a zoufalství. Beznaděj z toho, že neustále a znova spatřuji, jakým způsobem lidé (ne)přemýšlí a jakým způsobem (ne)analyzují to, k čemu se vyjadřují. Zoufalství pak z toho, jakým směrem se postupně, pomalými krůčky, ale zřejmě nezadržitelně ubírá směřování naší společnosti. Exemplární ukázku tohoto způsobu (ne)přemýšlení nad komplexními záležitostmi nám poskytli představitelé Malé scény Mahenova divadla v Brně, jež je je součástí Národního divadla Brno. Ti totiž interpretovali jednostrannou propagandu xenofoba, milovníka násilí, odpůrce lidských práv a rozdmýchávače náboženské nesnášenlivosti a předsedy xenofobní organizace jménem Ústředí muslimských obcí v České republice, Muneeba Hassana Alrawiho, jako „proces zbavování se předsudků“. Možná by se tomu člověk i zasmál – kdyby však nešlo o tak závažnou věc. Přirovnal bych celou věc týkající se dezinformovanosti veřejnosti ohledně islámu, kterou ještě svými dezinterpretacemi přiživují lidé, kteří jsou možná v jádru i dobří a jejich intence jsou dobře míněné, k situaci před nástupem nacismu v Německu, respektive částečně i fašismu v Itálii, avšak toto přirovnání by bylo značně neadekvátní. Nacismus a fašismus byly ideologie de facto geograficky úzce lokalizované, zatímco sunnitský a šiítský islám jsou záležitostí takřka celosvětovou. V posledních dnech mě tak napadá, že slova, která vyřkl jeden z největších fyziků a vědců 20. století, nositel Nobelovy ceny Steven Weinberg o tom, že „bez náboženství budou dobří lidé konat dobré skutky a zlí lidé zase zlé skutky, ale aby dobří lidé páchali zlo – k tomu je třeba náboženství,“ představují jednu z nejhlubších a s realitou nejvíce korespondujících myšlenek, které kdy byly vyřknuty.

Abych prvně čtenáře zasvětil do toho, co mě vedlo k napsání této krátké úvahy, respektive co spustilo mé „beznadějné a zoufalé myšlenky“ ohledně směřování společnosti: Ty, kteří nečetli můj předchozí článek „Brněnské Mahenovo divadlo bude pořádat akci na podporu xenofobie„, bych prvně odkázal právě na tento text jakožto uvedení do problematiky. Pro ty z Vás, kteří jej četli, budiž odrazovým můstkem status, který na Facebooku vyprodukovala stránka Malé scény Mahenova divadla:

Děkujeme divákům i hostům pondělního Dne s muslimskou komunitou, který proběhl v přátelské atmosféře a my věříme, že zájemcům umožnil zbavit se mnohých rozšířených předsudků o islámu a poznat život a názory brněnské muslimské komunity zblízka. Pořad byl součástí tematické trilogie „Žijí s námi aneb Být věřícím v Brně“, kterou v dubnu završíme. Už nyní se můžete těšit na DEN S PRAVOSLAVNOU CÍRKVÍ, který se uskuteční 24. 4. od 16 hodin!

Jak jsem již napsal v úvodní pasáži článku, to, co mě naprosto konsternovalo, byla právě zmínka o předsudcích. Proto jsem také zmínil mou oblíbenou citaci Stevena Weinberga. Domnívám se totiž, respektive jsem o tom hluboce přesvědčen, že lidé, kteří „Den s muslimskou komunitou“ pořádali jsou vnitřně skutečně zcela přesvědčení, že svou činností páchají nějakou formu „dobra“, že je jejich činnost skutečně prospěšná a že skutečně pomáhají zlepšovat společnost tím, že někoho zbavují „rozšířených předsudků o islámu“. Právě proto je Weinbergův citát tak neuvěřitelně pasující. Mohli bysme také použít klasické lidové rčení o tom, že „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Bohužel, jak jsem již také napsal, zde nejde o žádné maličkosti. Bavíme-li se o ideologii, která je programově a systematicky xenofobní, k odlišnostem nesnášenlivá, intolerantní kulturně, nábožensky i jinak a nerespektující lidská práva a práva žen zvláště, jde doopravdy veškerá sranda stranou. Proces, který v současnosti probíhá ve společnosti, je skutečně procesem naprosto zásadním, který může být v daleké budoucnosti nazírán jako historický milník. Milník, ve kterém se principiálně hodným a dobrým lidem s těmi nejčistšími úmysly podařilo připravit ideální výchozí pozici pro ideologii, která je esenciálně Zlá.

Zásadním bodem ve statusu Malé scény Mahenova divadla je tedy samozřejmě ona zmínka o zbavování se předsudků. Podívejme se na celou situaci očima pořadatelů této akce, tedy obecně očima lidí „páchajících dobro“. Tito lidé nazírají celou situaci naprosto diametrálně odlišně, než jak se celá situace má ve skutečnosti. Tito lidé totiž za kritikou islámu vidí skrytý a) rasismus, b) etnocentrismus případně eurocentrismus, c) nacismus / fašismus, d) primitivní iracionální intoleranci vůči odlišné kultuře. Pochopitelně, pokud by kterýkoliv z těchto bodů byl bodem platným, aktivity těchto lidí bych ještě podpořil. Tudíž například aktivity Dělnické strany sociální spravedlnosti týkající se kritiky islámu jsou pravděpodobně průsečíkem všech čtyř výše zmínených bodů. Relevantní krtika islámu však vychází ze zcela jiných premis. Z premis, o kterých pravděpodobně činovníci Malé scény Mahenova divadla nemají ani tušení. Filosofický ateismus, respektive Nový ateismus, má jako základní premisu a jako hlavní východisko naturalismus a skepticismus, ze kterých vždy vychází, které tedy představují jakousi bázi pro další výstupy. Samozřejmě, tyto dva filosofické systémy jsou de facto spjaty s kritickým racionalismem, vlastním vědě. Naturalismus někomu po chuti být nemusí, avšak směrem k těm záležitostem týkajících se islámu, kterým se nyní budu věnovat, je prakticky nepodstatný. Pochopitelně jsou naturalistická východiska klíčová, pokud chceme napadnout samotnou islámskou teologii, respektive „metafyziku“ (tohoto termínu se však jakožto student magisterské filosofie skoro až zdráhám v souvislosti s islámem užít, ale budiž), tedy samotný koncept Alláha, záležitosti týkající se zjevení, zázraků, vzniku vesmíru, Země, člověka atp.

Skeptické východisko se však jeví východiskem zcela klíčovým. Pokud by totiž lidé byli kritičtí ke svým vlastním myšlenkovým paradigmatům a podrobovali by je kritické, respektive skeptické analýze, byla by na tom společnost pravděpodobně neporovnatelně lépe, než je tomu nyní. To bych ale asi po lidech chtěl trošičku moc, že ano? Pokud už se však nekdo odhodlá k tomu pořádat akci typu „Den s muslimskou komunitou“ a poté ještě píše něco o zbavování se předsudků, pro takového člověka už žádná omluva neexistuje. Takový člověk má morální povinnost se nad celou věcí skepticky zamyslet. Tito lidé však vidí islám následovně: islám je náboženství (už v tomto bodě by však měli podrobit kritickému přezkoumání samotný koncept náboženství, ovšem na místo toho se pořádá série představující různá náboženství, tudíž se apriorně počítá s výhradně pozitivní konotací tohoto termínu – kdyby tomu bylo naopak, proběhly by kromě akcí představující jednotlivá náboženství i akce, kde by proběhla kritická reflexe těchto náboženství) které je mírumilovné, avšak existují skupinky extremistů (ty jsou přece všude, dodali by tito lidé), které obraz islámu jakožto mírumilovného náboženství kazí. Zlá média pak pořád informují o těchto extremistech a teroristech a hloupí Češi, trpějíc předsudky, si pak islám zevšeobecní a spojí si jej s terorismem, extremismem a násilím obecně. Pokud by se však hloupí Češi zbavili předsudků, zjistili by, že islám je vlastně úplně v pohodě – akorát to chce méně hltat to, co nám naservírují v televizi a novinách. Skutečně velice bych se divil, kdyby tomu bylo nějak výrazně jinak, než jsem to popsal.

Pokud by však tito lidé podrobili svá myšlenková paradigmata (a tím je např. právě to, co jsem výše popsal, tedy že islám je v pořádku a špatný je jen islámský terorismus, který však de facto s islámem nesouvisí a naopak pošpiňuje jeho jméno) kritickému přezkoumání, došli by k poněkud jinému závěru. Tím závěrem je, že média skutečně posilují předsudky a společenské stereotypy, stejně jako předsudky a společenské stereotypy posilují akce typu „Den s muslimskou komunitou“. Proč? Média skutečně v souvislosti s islámem velice často informují o extremistech, teroristech atp. Jaký je však efekt? Ten, že je vytvářen takový dojem, že nejnebezpečnější složkou islámu je terorismus a extremismus. Tak tomu samozřejmě není. A jaké předsudky a společenské stereotypy pak posilují akce typu „Den s muslimskou komunitou“? Takové, které doslova navazují na to, co divák nekriticky přebere z médií. Tyto akce totiž člověka zbaví „předsudků“ tím, že mu řeknou, že odřízneme-li od islámu terorismus a extremismus, tak nám zbude to dobré jádro, ten dobrý islám, který takový vždy byl, avšak je pouze špiněn oněmi teroristy. Tato teze, tedy teze o tom, že islám je ve své podstatě dobrý, je však tím největším předsudkem. „Šiřitelé dobra“ totiž většinou vycházejí z povrchního úsudku o tom, že kritici islámu trpí tím „předsudkem“, že jejich kritika islámu je založena právě na kritice terorismu, kterou pak vztahují na celý islám. Opak je pravdou. Naše kritika není primárně zaměřena na terorismus a extremismus, který se skutečně může vyskytovat a vyskytuje všude, nejen v rámci islámu, ale naopak na onen „obyčejný islám“, který představuje sám o sobě největší nebezpečí. Terorismus a podobné partikularity jsou skutečně těmi nejméně nebezpečnými a problematickými aspekty islámu. Terorismus a extremismus totiž odsoudí každý. Bezpečností opatření jsou dnes celosvětově na mimořádné úrovni. Je to nebezpečí, které je dopředu očekáváno a na které se každý zaměřuje. Zatímco skutečný problém, tedy islám ve své podstatě, onen „islám bez teroristů“, „obyčejný islám“ atp., představujíc neporovnatelně větší nebezpečí než terorismus, je nejenže z bezpečnostních i jiných hledisek zcela přehlížen, ale naopak mu ještě ti samí lidé, kteří se vymezují vůči rasismu a xenofobii, pomáhají. Je to skutečně takřka schizofrenní situace, kdy lidé ve jménu boje proti xenofobii, rasismu atp. ze všech sil podporují ideologii, která je programově a systematicky xenofobní, intolerantní a nesnášenlivá.

Jak jsem psal již ve svém článku „Islám zatěmňuje rozum aneb filipika proti islámu a obhajoba jeho kritiky„, o islámu lze generalizovat vzhledem k tomu, že drtivou většinu toho, co představuje slovo „islám“, představují sunnitský a šiítský islám. Uvnitř sice pochopitelně existují různé proudy a různé školy, ale důležité je zde ono slovo „uvnitř“. Sunnitský a šiítský islám mají nějaké společní principy a hodnoty, které poskytují určité mantinely. Heterogenita škol a směrů uvnitř sunnitské a šiítského islámu je tak heterogenitou pouze uvnitř předem daných, nepřekročitelných mantinelů. A jak já říkám, jedná se o heterogenitu v nesnášenlivosti. Jak sunnitský, tak šiítský islám totiž (na rozdíl od samostatného islámského proudu ahmadíja) považují za svou integrální součást doktrínu džihádu mečem, právo šaría a pochopitelně celý Korán, což znamená i všechny násilné pasáže, jež jsou v Koránu obsaženy. Na základě toho je logicky zcela zřejmé, že pokud se někdo hlásí k sadě principů a hodnot, můžeme o této sadě principů a hodnot vynášet generalizující teze. Stejně jako můžeme vynášet generalizující teze o konzervatismu nebo o italské kuchyni, můžeme je vynášet o islámu.

Společenský předsudek související s islámem je tak předsudkem o tom, že bez terorismu je islám dobrý, respektive o tom, že „islám je špatný, protože terorismus a extremismus“.. Jednak je třeba říct, že s tím terorismus absolutně nesouvisí a ateistická kritika islámu, jak už jsem napsal, v žádném případě primárně nevychází z problematiky terorismu – to může být maximálně tak nějaká okrajová záležitost. A dále je třeba konstatovat, že pokud považujeme xenofobii, intoleranci, nesnášenlivost ke kulturním odlišnostem a pošlapávání lidských práv za „dobré“ hodnoty, pak samozřejmě islám dobrý je. Pokud však tyto hodnoty neuznáváme a naopak je považujeme za špatné, potom je třeba se islámu postavit a kritizovat jej kdykoliv a kdekoliv je to jen možné. Bohužel, vzhledem k tomu že „šiřitelům dobra“ v jejich repertoáru zcela chybí kritické a skeptické zamyšlení se nad danou problematikou, přistupují k celé záležitosti s tím, že islám (potažmo náboženství) je apriorně dobrý. Je to do značné míry naivní pohled, ovšem právě kritická relfexe reality je tím, co nás naivních pohledů zbavuje, respektive je koriguje.

Shrňme si tedy výše uvedené. Ve společnosti existují 2 typy předsudků o islámu. První předsudek vystavuje tezi o tom, že islám je špatný, z vrchu celého problému. Máme zde jádro, islám jako takový, a pak řekněme špičku celého problému, kterou je terorismus. Řada lidí ve společnosti, kteří islám kritizují, pak dospívá k něčemu jako: islám je špatný, protože terorismus. Nebezpečnost tohoto předsudku spočívá v tom, že odvádí pozornost od kořene problému, tedy islámu jako takovému, k záležitosti, která je pouhou konsekvencí celého problému. Je tak vyvoláván mylný dojem o tom, že důkazem toho, že islám je špatný je terorismus, což samozřejmě znamená, že zbavíme-li se terorismu, je po problému. Opak je pravdou, terorismus je nikoliv podstatou a jádrem tohoto problému, ale pouhým důsledkem, či spíše jedním z mnoha důsledků. Problémem je samotná podstata islámu, samotné principy, na kterých je vystavěn. Druhý předsudek pak zastávají oni „šiřitelé dobra“. Spočívá v názoru, že islám je dobrý a že zastávat tezi o tom, že islám je principiálně špatný, je možné jen a pouze tehdy, pokud člověk trpí předsudkem číslo jedna. Lidé zastávající druhý předsudek si myslí, že zbaví-li se člověk prvního předsudku, tedy bude-li ten, kdo tento předsudek zastávát, poučen o tom, že není možné kvůli ojedinělým teroristickým činům odsuzovat celý islám, musí dojít k názoru, že islám je dobrý. Jestliže je však mylný předsudek jedna, je mylný i předsudek dva. Pokud podstata předsudku jedna nemíří na podstatu celého problému, nemůže si člověk zastávající předsudek dva myslet, že zbaví-li se někdo předusku číslo jedna, bude to znamenat, že je islám „očištěn“. De facto oba předsudky vedou, i když každý jinou cestou, k tomu závěru, že islám je dobrým náboženstvím, což samo o sobě je předsudkem největším, kterého se člověk zbaví pouze kritickou reflexí tohoto náboženství a pochopitelně také vzděláním. První předsudek vede k tomu, že islám je dobrý nevědomky tím, že je logicky nekonzistentní: kritizuje islám jako takový na základě něčeho, co je pouhou jeho nepodstatnou odvozeninou a důsledkem celého problému – pokud však kritizujeme něco na základě něčeho, co není podstatou dané věci, mlze říct, že pokud toto „něco“ odděláme, zbude nám pouze podstata, která je dobrá.. Druhý předsudek vede k tomu, že islám je dobrý přímo: abstrahuje na kritickou reflexi a zastává tezi o tom, že pouze zastávání předsudku může vést k zastávání názoru o tom, že islám je špatný. Celý problém nejlépe vystihuje Sam Harris ve své knize The End of Faith: Religion, Terror and the Future of Reason:

We are at war with islam. It may not serve our immediate foreign policy objectives for our political leaders to openly acknowledge this fact, but it is unambiguously so. It is not merely that we are at war with an otherwise peaceful religion that has been „hijacked“ by extremists. We are at war with precisely the vision of life that is prescribed to all muslims in the Koran, and further elaborated in the literature of the hadith, which recounts the sayings and actions of the Prophet.

A ještě v češtině (i když v originále to zní lépe):

Jsme ve válce s islámem. Tento fakt nemusí sloužit našim bezprostředním zahraničně-politickým zájmům našich politických leadrů, ale je tomu jednoznačně tak. Není tomu tak, že jsme ve válce s jinak mírumilovným náboženstvím, které bylo „uneseno“ hrstkou extremistů. Jsme ve válce s konkrétně tou vizí života, která je předepsána všem muslimům v Koránu a dále rozpracována v hadísech, které líčí výroky a činy Proroka.

Tuto Harrisovu citaci jsem použil už v jednom ze svých minulých článků, ovšem její důležitost je taková, že rozhodně stojí za zopakování. Organizátoři „Dne s muslimskou komunitou“ však s vysokou pravděpodobností jméno „Sam Harris“ nikdy neslyšeli, stejně jako neslyšeli jména spousty dalších filosofů a etiků, kteří kritizují islám a to nikoliv pro terorismus, ale pro jeho podstatu. Je však jasné, že je daleko jednodušší zaměřit se na lidi trpící předsudkem o tom, že islám je špatný kvůli terorismu, než se myšlenově střetnout s významnými soudobými filosofy, i když je to zcela nepochybně nádherná ukázka intelektuální zbabělosti a pokrytectví ze strany těch, kteří takto jednají.

Zcela jinou otázkou, nehledě na povahu islámu, nehledě na předsudky a nehledě na terorismus, je však pozvání hlavního hosta, Muneeba Hassana Alrawiho. I kdyby byl islám sebelepším a sebemírumilovnějším náboženstvím, pozváním této konkrétní osoby, jež reprezentuje Ústředí muslimských obcí v ČR, se akce stala akcí navýsost xenofobní, propagující hodnoty nesnášenlivosti a intolerance. To, že Alrawi v brněnské mešitě vyzýval k nenávisti vůči nevěřícím, je fakt. To, že Alrawi v brněnské mešitě vyzýval k bití dětí, pokud se odmítnou modlit k Alláhovi, je taktéž fakt. Obojí je zaznamenáno ve formě audio záznamu, který je veřejně dostupný např. na youtube, přičemž odkaz na tento záznam jsem několikrát umísťoval do facebookové události „Dne s muslimskou komunitou“. Pořadatele očividně vůbec netrápilo a naopak jim přišlo naprosto v pořádku, jestliže „hvězdou“ jejich akce bude xenofob par excellence, jakého Alrawi představuje.

Naše občanské sdružení na Alrawiho v souvislosti s výše uvedeným podávalo trestní oznámení, které nakonec bylo „posláno k ledu“. Je vskutku fascinující, že pro některé osoby znamená to, že naše trestní oznámení nebylo úspěšně vyřízeno, že Alrawi jednal správně. Tedy: pokud někdo vyzývá k nenávistí vůči nevěřícím a k bití dětí, pokud se odmítnou modlit, ale policie v tom nevidí trestný čin, je to morálně správné, naprosto bezproblémové a není žádný důvod se nad tím pozastavovat. Tedy pokud někdo někoho chladnokrevně zavraždí, ale podle policie to nebude trestný čin, tak je to v pořádku. Logiku těchto lidí snad ani nemá cenu komentovat a spíše je třeba apelovat na jejich svědomí a především čestnost a vnitřní morální integritu. Problémem však je, že celá věc pouze poukazuje na stále výsadní postavení náboženství v (zdaleka nejen) naší společnosti. Náboženství a náboženští představitelé totiž v řadě ohledů stojí buď mimo, nebo nad právem. Prostě a jednoduše žijeme ve státě, kde pro náboženství a náboženské představitele platí privilegia, výjimky a výhody, které ostatním dostupné nejsou. Pokud by jakýkoliv nenáboženský představitel hlásal to, co hlásal Alrawiho, bylo by to nazíráno úplně jiným prizmatem, než jakým bylo a je nazíráno Alrawiho kázání. Na Alrawiho kázání je nazíráno z toho úhlu pohledu, že se jednalo o náboženskou záležitost a tudíž vlastně ani nemáme právo to jakkoliv posuzovat. Tímto privilegeem však nedisponuje nikdo jiný, než náboženští představitelé. Ostatně, pokud by dnes někdo vydal knihu, ve které by bylo tolik zvěrstev, xenofobie, intolerance, nesnášenlivosti a násilí, jako je v Koránu, ale vydal by ji třeba v rámci nějakého etického nebo politického manifestu, byla by odsouzena. Korán však, jelikož se jedná o text náboženský, je pochopitelně naprosto v pořádku – to, že je prošpikovaný xenofobií, vůbec nevadí. Aneb pokud by byl Hitler chytřejší a vytvořil nacismus nikoliv jako striktně politickou ideologii, ale jako náboženský systém s propracovanou teologií, ti samí lidé, co dnes chodí protestovat proti náckům a zároveň podporují islám, by dnes se stejnou zaruptilostí podporovali i nacismus a brojili proti těm, kdo by si dovolili tu drzost nacismus kritizovat.

Zkuste však udělat to, že v Alrawiho nenávistném kázání zaměníme slovo „nevěřící“ za slovo „rom“. Pokud by kdokoliv vyzýval k nenávisti vůči romům, byl by hned oheň na střeše. Ale pokud náboženský představitel vyzývá k nenávisti vůči nevěřícím? V pořádku! Ostatně, první státní zástupce, který naše trestní oznámení vyřizoval, magistr Petrásek, mluvil v naprosto podobném duchu. Připomeňme si, co v létě řekl pro deník Rovnost:

Pokud by na nahrávce k nenávisti vůči skupině podněcoval Tomáš Vandas z Dělnické strany sociální spravedlnosti, nikdo by o jeho vině nepochyboval. S Islámem je problém, že se k němu lidé staví opatrně. Ve výsledku je ale jedno, jestli nenávistné texty někdo hlásá z Mein Kampfu, Koránu nebo jiného náboženského textu. Muslimové musí být před zákonem na stejné úrovni jako křesťané nebo třeba zahrádkáři.

Petrásek se zde zcela trefil do černého a naprosto vystihl současnou situaci. Současný, již několik tisíc let trvající precedens, je však prostě takový, že náboženství disponuje širším katalog práv, než všichni ostatní. A dovolit si narušit tento precedens, toto také svým způsobem myšlenkové paradigma, na to si zatím zřejmě ještě nikdo pověřený netroufne. Zástupci Národního divadla Brno, respektive Malá scény Mahenova divadla, však vyslali zcela jasný signál: člověk, který vyzývá k nenávisti vůči nevěřícím a který nabádá k bití dětí, pokud se odmítnou modlit, je někým, kdo je ideální k tomu, aby Vás zbavil Vašich předsudků o islámu. K tomu, myslím, snad ani není co dodat.

Občas si říkám, že by se společnost posunula na daleko vyšší úroveň jednoduše už tím, pokud by všichni jednotlivci, kterými je společnost tvořena, byli skeptiky. Obyčejný skepticismus by totiž vyřešil velké množství problémů, které vznikají tím, že člověk bere spoustu věcí jako dané, neanalyzuje je a nekonfrontuje je s kritickým přístupem. Bohužel, nekritický a tedy neskeptický postoj vůči islámu však může být ve finále záležitostí zcela osudovou. A na místo toho, aby se vzepjala silná reakce občanské společnosti, pokud už vysvitne na veřejnost, že státní instituce, a navíc rovnou Národní divadlo, pořádá dýchánek xenofobů, jsme svědky pouze absolutního ticha. Nikdo jiný, než Občanské sdružení ateistů České republiky se proti této xenofobní akci nevymezil. A tak se ptám, kde byl a co dělal onen „guru občanské společnosti“, tedy především guru brněnské občanské společnosti, Matěj Hollan? Byl příliš zaneprázdněn bojem s automaty a žabomyšími válkami s Onderkou, než aby se obtěžoval veřejně vystoupit a odsoudit akci, konanou v Brně, na které za státní peníze dostává možnost vystupovat člověk, který vyzývá k nenávisti vůči náboženské minoritě? Nebo to snad pro pana Hollana není dostatečně zajímavé téma, na rozdíl od automatů? A co zbytek české občanské společnosti? Kde byla, když se v pondělí 24. března „bořily mýty o islámu“ na půdě Mahenova divadla? Měla snad na práci něco důležitějšího? A existuje vůbec? Vypadá to, že ne.

20 thoughts on “Společnost se neposune k lepšímu, nenaučí-li se každý jednotlivec podrobovat svá myšlenková paradigmata kritickému přezkoumání

  1. Foxy

    …rozdmíchávače náboženské nesnášenlivosti … raději rozdmýchávače.
    Jinak OK.

  2. Honza Werner Post author

    Díky, opravil jsem.

  3. TvojOponent@gmail.com

    Pán Werner…trúfnete si rovnako odvážne kopnúť aj do judaizmu?

  4. TvojOponent@gmail.com

    Zaujímavé je, že vám vadí nemecký nacizmus, no český nie – viď LEV21.
    Kedy vrátite sudetským Nemcom pokradnutú pôdu a odškodníte ich za násilie, ktorého ste sa na tých nevinných ľuďoch dopúšťali? Sudety nie sú žiadne Česko, ale Nemecko 🙂

  5. Honza Werner Post author

    ad judaismus: ano, samozřejmě, je totiž zcela zásadní rozdíl mezi antisemitismem a antijudaismem

    ad nacismus: nacismus mi vadí pochopitelně „globálně“, leč LEV 21 je dnes asi trošičku v jiné pozici, než byl Mussolini v Itálii nebo NSDAP v Německu 😉 a i tak, jakkoliv s LEV 21 nesympatizuji, mi přijde srovnání tohoto marginálního politického subjektu s NSDAP poněkud přetažené za vlasy 😉

  6. TvojOponent@gmail.com

    To porovnanie byť pritiahnuté za vlasy som použil zámerne.
    Z komunistu expremiéra CR sa stal nacista, otvorene sa hlásiaci k národnému socializmu – ano, inému, než bol hitlerizmus.
    Je to podobné ako keď USA objavili v Kosove dobrých teroristov, EU vo Fínsku a na Ukrajine dobrých fašistov a referendum sa stalo symbolom neslobody, najmä to švajčiarske a krymské.

  7. DarthZira

    Sudety nikdy nebyly žádné Německo, ale po staletí nedílná součást Českého království, kterou pouze ve značné míře obývali německy mluvící obyvatelé. Přišli tam jako kolonisté buď z ekonomických důvodů (pro lidi ochotné osidlovat ne zrovna příjemné a pohodlné pohraniční končiny měl panovník spoustu úlev a jiných výhod) a nebo částečně také z náboženských – jsou jisté jasné indicie, že mnozí z těch, co se stáhli do oblastí českého pohraničí, kde „lišky dávaly dobrou noc“, byli kacíři (např. stoupenci učení katarů, valdenských či jiných „zakázaných sekt) snažící se uniknout bdělé katolické inkvizici v Říši, protože za prvé se pánům inkvizitorům moc nechtělo do těch „opičích hor“ za nimi jít a sledovat je, a za druhé i kdyby se jim náhodou chtělo, tak si rozhodně nechtěli znepřátelit mocného panovníka, pod jehož zvláštní ochranou noví kolonisté byli.
    Takže Němci se tím, že se chtěli přidat k Hitlerově Třetí říši dopustili nehezké zemězrady – český král jejich předkům zachránil krk, a oni najednou zákeřně povstali proti jeho právním nástupcům (Československá republika je právním nástupcem českých králů stejně jako je Francouzská republika právním nástupcem francouzských králů – což ostatně dodnes přímo uznává např. Andorra, která v době svého vzniku se zavázala platit určitý vazalský poplatek mimo jiné francouzskému králi a dnes jej platí francouzskému prezidentovi jakožto hlavě francouzského státu), to prostě byla hnusná zrada a ještě ke všemu hrubý nevděk. Navíc Hitler se jim taky pěkně „odvděčil“ – byli v Třetí říši „Němci druhé kategorie“, ale bez ohledu na to všechny jejich muže od a do určitého věku poslal umírat do války. Kdyby suděťáci zůstali pěkně „poddanými“ českého státu, na žádnou frontu by ani za okupace nešli. Ovšem dobře jim tak, dostali, co chtěli.

  8. DarthZira

    Které švýcarské referendum je symbolem nesvobody?

  9. Medea

    Samozrejme, islamský platonizmus a aristotelizmus boli, podobne ako ich kresťanské proťajšky, prispôsobené náboženskej doktríne, ale aj v takejto forme vnášali do islamu istý racionalizmus.

  10. DarthZira

    Médea – jak by to dopadlo? Možná by v muslimském světě začala renesance o několik století před námi, pak by třeba prošli reformací a osvícenectvím (opět o několik století před námi) a jak jsem už jednou psala, dost možná by rozbíjeli atom a prováděli první lety do kosmu někdy v době vlády Karla IV. nebo Jiřího z Poděbrad a třicetiletá válka by pro ně byla stejně nepochopitelnou šíleností jako pro nás genocida ve Rwandě.

  11. Petr TomekPetr Tomek

    Dopadlo to jako vždycky v islámském světě – radikálnější přišli vysvětlit těm mírnějším, vzdělanějším a inteligentnějším, že to není ten správný islám. Ti kupodivu pod pohrůžkou šavlí buď poslechli nebo umřeli.

  12. Medea

    Peter, tí „radikálnejší“ by nemuseli byť pri moci (a v istom období ani neboli) 🙂

  13. Petr TomekPetr Tomek

    Problém islámu (ale i třeba křesťanství) je v tom, že si věřící myslí, že je v jeho základech dobro, které bylo pozdějšími úpravami deformováno.
    Proto se jednou za čas někdo snaží dobrat k základům své víry a najde nenávist, násilí a xenofobii.
    Proto vždycky ve středu islámu existoval radikální proud a pokud se dostal do konfliktu s nějakým svobodomyslnějším výkladem, nakonec jej prostě musel převálcovat.
    Křesťané měli pár vln obrazoborectví, pár skupin kacířů a husity.

  14. protestant

    Problém islámu a křesťanství je to, že ateisté si myslí, že jim rozumí nejvíce…. 🙂

  15. Honza Werner Post author

    protestante nikolivěk, problémem islámu a křesťanství je to, jaká zvěrstva svou podstatou představují

    je to úplně stejné, jako kdybys kritikům nacismu napsal: problémem nacismu je to, že si jeho kritici myslí, že mu rozumí nejlépe…. tady tím co píšeš vlastně jen ukazuješ na to, co je jeden z největších problémů náboženstíví vůbec – to, jak si myslí, že jsou nedotknutelná, jaké mají privilegia, výhody a výjimky ostatním nedostupná; to co tady předvádíš je jen dozvuk několika tisíc předchozích let, kdy stála náboženství (jakákoliv) na piedestalu a nebylo možné se k nim jakkoliv vyjadřovat; ta doba už ale pominula; vlastně nám tu říkáš, jak náboženství stojí mimo rámec čehokoliv, mimo rámec jakékoliv kritiky

    a mimochodem, ateisté skutečně rozumí islámu, křesťanství ale i ostatním náboženstvím nejvíce, jak vyplývá z výzkumů posledních let: vědí toho o Bibli, Koránu, základech křesťanství i islámu atd. více, než samotní křesťané a muslimové

  16. Honza Werner Post author

    A samozřejmě tím nejprimárnějším problémem křesťanství a islámu je to, co taktéž řekl Steven Weinberg: že jsou urážkou lidské důstojnosti

  17. Antitheista

    Tak nám to křesťanství protestante definuj a pak se nad ním můžeme logicky pobavit 🙂

    Pokud není definovatelné, je z morálního i logického hlediska na nic … 😀 😀

  18. dogbert

    Podstatou předsudků je, že si je dotyčný neuvědomuje, neb kdyby si je uvědomil, už by je neměl. V praxi to zřejmě funguje tak, že předsudky svého okolí se snaží řešit pomocí racionální argumentace a žije v naivní víře, že s vlastními předpojatostmi dělá to samé. Jenže do hlavy si nikdo pořádně nevidí, a neuvědomuje si, nakolik jsou jeho vlastní názory založeny na nevědomých asociacích a myšlenkových zkratech.

    Takže tu máme krásný, iracionální a nekritický článek plný předsudků o předsudcích o někom, kdo má předsudky o předsudcích ostatních. Kruh se uzavřel 😀

    Už v úvodu máme úplný nesmysl, zjevný každému, kdo není pravověrný atheista, a sice citát „bez náboženství budou dobří lidé konat dobré skutky a zlí lidé zase zlé skutky, ale aby dobří lidé páchali zlo – k tomu je třeba náboženství“, na který jsem tu už jinde reagoval. Ve skutečnosti dobrému člověku k tomu, aby páchal zlé skutky stačí omyl, nebo třeba ideologické (např. novoateistické nebo marx-leninské) přesvědčení.

    Autor pořád trpí předsudkem, že náboženství a islám jsou jednoznačné, jasně definovatelné pojmy. Jenže to je od podstaty věci nesmysl, a oba pojmy pokrývají obrovské spektrum složitých problémů. Můžete najít muslima, který vnímá náboženství podobně jako řada evropských křesťanů, jako osobní vztah k Bohu či „Něčemu“, který z kulturních a dalších důvodů balí do tradičních symbolů, a který hájí sekulární stát a společnost.

    Tahle falešná dichotomie má ten důsledek, že pseudomumanistický aktivista může zaujmout snadný manipuláční postoj. Předvede nezúčastněným přihlížejícím falščné kritiky islámu, aby s jejich pomocí odmítl kritiku islámu obecně. HW tak v praxi pomáhá legitimovat islamismus

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *