Proč je sekulární společnost možná, proč a kdy se spolu mohou věřící a nevěřící domluvit

Autor | 22.04. 2014

Slovní přestřelka mezi věřícími a nevěřícími, kdy věřící obviňují nevěřící z amorálnosti a všeho zla na světě, zatímco nevěřící jim totéž oplácejí tvrzeními o obecně známé hlouposti všech věřících, působí dojmem budování nové Berlínské zdi.
Ten dojem je vcelku oprávněný, ale já se teď nechci zabývat tím, kdo za co může. Naopak jde mi o ty případy (a není jich málo), kdy se spolu naopak dokáží věřící a nevěřící domluvit, přátelit se nebo i společně zakládat rodiny. Jak je to vůbec možné?

Pokud by celá naše civilizace stála jen na myšlenkách, které zastáváme, na světonázorech nebo náboženských a politických vírách, nebyli bychom prostě něčeho takového schopni. Jenže v rozporu s touto představou toho schopni jsme.

Už kdysi dávno se v ekonomicko-sociálních modelech začaly modelové osobnosti třídit na jestřáby a holubice. Jestřábi představovali jakési bezohledné společenské dravce snažící se z jakékoli situace získat co nejvíce, zatímco holubice byly podle tehdejších představ dokonalí altruisté.

Už pokusy s takovýmito modely přinášely zajímavé výsledky, jenže v realitě se ukazovalo ještě něco jiného. Nejen lidé, ale i jiní sociální tvorové měli schopnost se v některých situacích chovat jako jestřábi a v jiných jako holubice.

Pro takové tvory, jako jsme například my, je pak typické altruistické chování pouze k takovým jedincům, u kterých předpokládáme také altruistické chování vůči nám. Biologové, etologové, ekonomové a sociologové to běžně znají pod pojmem reciproční altruismus.

Tento princip umožňuje bleskurychlé přepnutí z „altruistického“ do „bojového“ modu, když zjistíme, že jsme podváděni, ale také odpuštění, pokud dříve nespolehlivý jedinec dostatečně dokáže, že je schopen a ochoten altruistické chování oplácet.

Reciproční altruismus je pravděpodobně mnohem výhodnější, než si stále ještě jsme schopni představit. U tvorů s vysokou inteligencí (nejen u lidí) není znám jiný stejně účinný způsob, kterým by bylo možné vytvářet skupiny vykazující kolektivní inteligenci, tedy něco, bez čeho by nemohly vzniknout lidské kultury, civilizace ani moderní doba.

Na rozdíl od bezpodmínečného altruismu totiž zařazuje do rozhodovacího algoritmu (vedoucího k volbě zda jednat nebo nejednat altruisticky) rozum a zkušenost.

Díky tomuto mechanismu, který máme částečně vrozený a částečně naučený (učíme se jej vlastně celý život) mohou vznikat přátelství i mezi lidmi, u kterých to jejich světonázor vylučuje (například mezi muslimy a ateisty – pro muslimy je přátelství s jinověrci a bezvěrci zakázané). Jde totiž o schéma mnohem starší a silnější než je náboženská šablona chování.

Proto se různé skupiny věřících a nevěřících mohou spolu domluvit a vytvářet jednu společnost, ale jen do té doby, dokud má při rozhodování o vzájemném chování hlavní slovo rozum.

K mé lítosti má totiž smíšená strategie trochu Janusovskou podobu. Stejný princip totiž umožňuje poměrně rychlou změnu ve vnímání cizí skupiny (nebo i jednotlivého člověka) z neutrální na nebezpečnou. Jakmile je protivník nařčen z toho, že vzájemně dohodnutá pravidla nedodržuje, mizí důvod chovat se k němu altruisticky. Stejný princip umožňoval mnohým válečným zločincům vést bezúhonný rodinný život v zázemí.

Každá válka nebo pogrom začíná tím, že propaganda lidem „vypne“ altruistický mód vyvoláním pocitu ohrožení ze strany budoucího protivníka, ať už je takový pocit odůvodněný nebo nikoli.

Pro nás ateisty je značný problém v tom, že jsou věřící už dopředu „předstrašení“. Dokonce i naši věřící přátelé, kteří o nás ví, že jsme nevěřící a znají nás roky, jsou schopni nám do očí opakovat některá neuvěřitelná tvrzení o ateismu, počínaje podvedením komunisty a konče tvrzením, že pouze víra v Boha zajišťuje, že se bude chovat dobře.
Nevím přitom, jestli si vůbec uvědomují, co vlastně z toho druhého tvrzení vyplývá, totiž že je to jediné, co jim brání chovat se nelidsky, ale také že mohou kdykoli ateisty napadat, protože oni do této skupiny „správných“ lidí nepatří.

Opačným problémem je naopak „nepřepnutí“ v případech, kdy některý člověk, skupina nebo ideologie skutečně představuje nebezpečí. Pro nás je podstatné, že k obojímu dochází vždy až po záměrném potlačení rozumu. Klíč k řešení se tedy sám nabízí. Ostatně ještě žádná civilizace nezanikla proto, že by byla příliš rozumná.

11 thoughts on “Proč je sekulární společnost možná, proč a kdy se spolu mohou věřící a nevěřící domluvit

  1. protestant

    Páni. Po těch desítkách zde uveřejněných článků útočících na teisty někdo napíše, že ateisté se jen brání a že věřící jsou předstrašení…
    To chce hodně dobrý žaludek…..

  2. Honza Werner

    Ateisté se tak nějak brání po celou dobu lidské existence, včetně dneška, na procentuálně nezanedbatelné geografické části Země.

  3. DarthZira

    Protestante, já tedy nevím o jednom jediném režimu kdekoli v minulosti ani v současnosti, který by samotný fakt víry v boha trestal smrtí (možnou výjimkou je Pol-pot, ale ten trestal smrtí i nošení brýlí, takže to se asi nedá brát vážně, je to podobný exces jako šílený Caligula). Dokonce i případů, kdy za samotný fakt víry někdo skončil ve vězení bylo v minulosti jako šafránu a v současnosti takový režim nejspíš neexistuje ani jeden – možná Severní Korea, ale o té toho víme opravdu málo, abychom to mohli tvrdit. Ano, v některých diktátorských režimech byli věřící, ale zejména kněží, mniši a jeptišky různě šikanováni nebo pokud byl někdo souzen za „protistátní činnost“ mohl být fakt, že je aktivní věřící, považován za jistou „přitěžující okolnost“, ale ani ve Stalinově Rusku, Hitlerově Německu nebo Maově Číně nikdo neskončil ve vězení jenom za to, že věří v boha nebo chodí do kostela (či jiného chrámu). A kněží (případně i mniši a jeptišky), kteří byli ochotní s režimem spolupracovat nejen, že nebyli šikanováni, ale naopak se měli velmi dobře, mnozí z nich daleko lépe, než s režimem nijak aktivně nespolupracující nevěřící – klasickým případem je třeba u nás páter Plojhar.
    Zato země, kde je ještě dnes samotný fakt nevíry v boha/bohy důvodem k trestu smrti, existují i dnes, a zemí, kde je ateismus trestán vězením, není zas až tak málo. Ano, většina z nich je islámských, ale jsou i takové křesťanské. A o šikaně nevěřících raději nemluvit – např. myslíš, že by měl v USA reálnou šanci na zvolení do Kongresu, na post guvernéra nebo dokonce na prezidentskou kandidaturu člověk, který by o sobě veřejně prohlásil, že je ateista? V mnohých venkovských oblastech jak USA tak i mnoha dalších zemí by takový člověk neměl šanci ani na to, že se stane starostou, soudcem, šerifem nebo třeba ředitelem školy.
    Takže ateisté se „opravdu“ nikde nemusejí bránit…

  4. pampeliška

    DarthZira (24.04. 2014 | 11:56) napsal:
    Protestante, já tedy nevím o jednom jediném režimu kdekoli v minulosti ani v současnosti, který by samotný fakt víry v boha trestal smrtí ………….

    http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/386165
    http://www.vevetecky.cz/view.php?cisloclanku=2012070002
    http://zpravy.proglas.cz/detail-clanku/kldr-chce-popravit-33-lidi-za-styky-s-misionarem.html
    http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/po-poprave-krestanu-v-indonesii-vypukly-protesty/
    http://www.iencyklopedie.cz/pronasledovani-krestanu/
    http://www.velkaepocha.sk/2014021921901/Vlna-pronasledovani-krestanu-se-prehnala-celou-Cinou-zasazeni-jsou-take-Tibetane

  5. Hosamen

    pampeliška
    Porušení zákona je trestné všude, s tím ateisté nemají nic společného.

  6. protestant

    …..Já se domnívám, že Evropané mají nějakou obsesi sekulárními státy. Rád bych na tomto místě připomněl, že nacistické Německo bylo také sekulární stát. Samotná existence sekulárního státu ještě nezaručuje, že bude dobrý. Pro stát je mnohem důležitější hledisko než sekularizace dialog. Tedy ne sekulární stát, ale takový, kde se vede dialog. Někteří lidé chtějí vést náboženský život, jiní chtějí fungovat v sekulárním prostředí, další chtějí žít jako křesťané, jiní jako židé. Stát musí umožnit všem, aby žili v souladu se svou vírou a přesvědčením. Jsem přesvědčený, že když se všem skupinám lidí podaří shodnout se alespoň na tomto, najdou konsenzus. Ne v tom smyslu, že spolu začnou souhlasit a sdílet svá stanoviska, ale že si budou schopní říci: Dobře, ty chceš, aby ve tvém okolí platilo právo šaría, já to ale ve svém okolí nechci. Myslím si, že jakmile se začne myšlenka jednoho společného státu prosazovat, všichni budou muset přijít k jednomu stolu a otevřeně u něj prezentovat své návrhy. A potom začne vyjednávání. Jsem přesvědčen, že nikdo nesmí nikomu své názory vnucovat. A to se týká i sekularismu. Nemůžete chtít po nábožensky založených lidech, aby žili sekulárně. Nemyslím si, že to bude jednoduché. Dialog nevyřeší napětí, ale je to řešení celé situace. Jinak než dialogem to řešit nejde. …..
    http://protestant.evangnet.cz/neuralgicky-bod-blizkovychodniho-konfliktu-neni-nabozenstvi

  7. Antitheista

    že nacistické Německo bylo také sekulární stát – vždyť se tam používaly starogermánské náboženské symboly a nebo měli vojáci na dýkách „Gott mit uns“ a měli polní kaplany 🙁 🙁 🙁

    Kleronacistické Německo bylo podobné jiným klerofašistickým státům, akorát ten důraz na Ježíška byl menší…

    kinder küche kirche 🙁 🙁

    Vždyť tam měly církve neuvěřitelný vliv, viz. říšský konkordát atd…

  8. Antitheista

    „Pro stát je mnohem důležitější hledisko než sekularizace dialog. Tedy ne sekulární stát, ale takový, kde se vede dialog. Někteří lidé chtějí vést náboženský život, jiní chtějí fungovat v sekulárním prostředí, další chtějí žít jako křesťané, jiní jako židé. Stát musí umožnit všem, aby žili v souladu se svou vírou a přesvědčením. Jsem přesvědčený, že když se všem skupinám lidí podaří shodnout se alespoň na tomto, najdou konsenzus. Ne v tom smyslu, že spolu začnou souhlasit a sdílet svá stanoviska, ale že si budou schopní říci: Dobře, ty chceš, aby ve tvém okolí platilo právo šaría, já to ale ve svém okolí nechci. Myslím si, že jakmile se začne myšlenka jednoho společného státu prosazovat, všichni budou muset přijít k jednomu stolu a otevřeně u něj prezentovat své návrhy. A potom začne vyjednávání. Jsem přesvědčen, že nikdo nesmí nikomu své názory vnucovat. A to se týká i sekularismu. Nemůžete chtít po nábožensky založených lidech, aby žili sekulárně. Nemyslím si, že to bude jednoduché. Dialog nevyřeší napětí, ale je to řešení celé situace. Jinak než dialogem to řešit nejde. …..

    Spousta nesmyslů vedle sebe –

    1) stát musí vnucovat lidem některé způsoby života – třeba „nezabíjení“, v případě zabíjení je izoluje či potrestá. A to v naprosté většině případů – čili stát musí vynutit dodržování zákonů pro všechny

    2) stát nemůže jednoho soudit sekulárně a druhého podle šáríi ukamenovat nebo mu useknout ruku – zákony musí platit spravedlivě pro všechny…

    3) z bodu 1 a 2 vyplývá, že stát musí své zákony vnucovat i těm, kteří by je chtěli mnohem tvrdší či jiné – jediná možnost je změna ve volbách

    4) když budou chtít radikálové svoje zákony, musí do voleb, ale stát by měl bránil některým ideologiím jít do demokratické soutěže, protože jinak by ho mohly tyto ideologii zničit – platí pro komunismus, nacismus či islamismus a křesťanské fanatiky i pro všechny radikální ideologie (zákon o šíření myšlenek a hnutí směřujících k potlačování lidských práv tak, jak je bere liberální a sekulární západní demokracie)

    5) Když bude komunita židů, křesťanů i muslimů a dalších včetně ateistů dodržovat sekulární zákony, mohou si v soukromí uctívat své modly, ale nikomu je nevnucovat, stát tak vyhovuje všem a ti, co ho chtějí mít křesťanský či islámský mají z tohoto pohledu smůlu, jen sekulární stát zajistí všem stejnou spravedlnost, ateistům i muslimům i křesťanům, no jak by muslim koukal na veřejné státní kříže na státních školách, pak by tam chtěl mít místo křížů půlměsíc, a tamten by chtěl to a ten ono. Takhle tam nejsou žádné, ale je to spravedlivé pro všechny a náboženství je věcí soukromou

    6) náboženství vnikající a ovládající stát je extrémní ideologie sama o sobě a vede k teokracii – čili takovéto ideje jako má protestant dát někam vedle nacismu a komunismu či radikálního islamismu a křesťanství

    7) ani umírněné křesťansko demokratické strany či donedávna umírnění muslimové třeba v Turecku nechtějí zničit sekulární stát, v Turecku se teď kvůli tomu možná poperou, že zase ateistům a sekularistům či umírněným věřícím a jinověrcům bude stát vnucovat muslimskou víru v docela konzervativní podobě

  9. protestant

    Oj oj. Tady zase někdo neví co je to sekulární stát….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *