Věda, víra a kritické myšlení

Autor | 16.05. 2014

Před dvěma dny proběhla krásná akce, panelová diskuze Věda – kritické myšlení -vvíra, velmi profesionálně zorganizovaná Robinem Kopeckým a Michaelou Košovou. Patří jim velký dík. Zcela plná aula s více jak 130 posluchači si vyslechla příspěvky k tématu od dvou ateistů a dvou zastánců teistického tábora. Na straně ateismu vystoupili dva známí ateističtí filosofové Filip Tvrdý a Tomáš Hříbek, na straně teistů potom filosof David Černý a Lukáš Novák. Po každém příspěvku následovali krátké dotazy a připomínky panelistů. Jestli něco příště změnit, tak určitě nechat více prostoru ostatním panelistům, aby se debata mohla ponořit více do hloubky. Tam 5 minut bylo skutečně velmi málo. Přednášky byly zaznamenány, takže je možné, že budou i videa na webu.

603615_782857245058301_1833603480479147267_n

Přednášku Filipa Tvrdého jsem neviděl celou, ale měla velmi dobré ohlasy. Jako druhý vystoupil Lukáš Novák z FF UK. Jeho příspěvek se týkal kritického myšlení. Možná to bylo dáno krátkým časovým limitem, ale přišlo mi, že jen poměrně ledabyle poskládal několik myšlenek, které by mohly být zajímavé, kdyby se vyjádřoval konkrétněji, nebo šel více do hloubky. Ve stručnosti. Kritické myšlení by mělo mít dva parametry: Snahu dobrat se k pravdě a snahu vyhnout se omylům. (red.: Proč?). I většina může mít pravdu, ale nemusí. Přišel také s kontroverzním tvrzením, že skepticismus není kritické myšlení, protože můžeme dojít do fáze poznání, kdy už je spíše nesprávné snažit se zpochybnit nějaký závěr, který je pravdivý. Kritické myšlení je tedy schopnost správně pochybovat a správně si být jistý. Dále je dobré věřit některým autoritám.

Celkově mi přišlo, že to vše jsou taková „náboženská tvrzení“, velmi pochybně ukotvená v realitě, kde si autor nechává poměrně dost prostoru, jak vyklouznout případným námitkám, ale díky tomu zároveň příliš nesděluje. Ano, je dobré někdy autoritám věřit a někdy ne. Ano, většina lidí může mít někdy pravdu a někdy ne. No a co? Dále, teoreticky můžeme někdy mít pravdu a tedy je nesprávné tuto pravdu dále zpochybňovat, ale jak si můžeme být jistí, že tu pravdu máme, pokud ji nebudeme vystavovat případné kritice a skepticismus? Kterým autoritám věřit? Na tyto otázky autor neodpověděl. Je na druhou stranu jasné, k jakému závěru si věřící autor připravuje půdu.: věřit máme církevním autoritám (papeži?), pravda většiny je náboženství a dále bychom neměli zpochybňovat poznané bytí Boha.

Třetím přednášejícím byl Tomáš Hříbek z AV ČR.Jeho přednáška nebyla dle mého názoru nijak kontroverzní, ale byla přitom maximálně zajímavá. Upozornil hlavně na určitou změnu v tom, jak vědecky zkoumáme náboženství. Dříve prosazovaný přístup, Fenomenologie náboženství vycházel ze čtyř východisek:

  1. předpokládáme existenci náboženství
  2. předpokládáme, že náboženské zkušenosti odpovídá nějaká transcendentní realita
  3. předpokládáme, že náboženské myšlení má nějakou teologii
  4. věříme lidské zkušenosti

Ani jedno z těchto východisek nemusí být pravdivé. Dnes chápeme náboženství spíše jako soubor jednotlivých náboženských myšlenek a prvků, než nějaký jednolitý moloch. Není důvod předpokládat, že nějaká transcendentní realita vůbec existuje. Dnes se také soudí, že až 90 procent náboženských myšlenek nemá teologickou strukturu. A už vůbec dnešní věda nespoléhá na individuální zážitky a zkušenosti. Naopak, je prokázáno, že tyto vedou velmi často k omylu a nemusejí nijak reprezentovat skutečnost.

Proto v dnešní době převažuje jiný přístup, vzniká kognitivně darwinistická věda o náboženství. Ta je položena na dvou základech. Lidskou mysl chápe v souladu s posledními trendy kognitivní vědy jako soubor určitých modulů. Druhým pilířem je potom evoluční psychologie člověka. Náboženská víra potom z tohoto pohledu není v náboženství primární. Lidé de facto nevěří. Náboženské představy jsou samostatné a jsou integrální součásti kognitivního aparátu a navíc jsou jednotlivé představy užitečné z darwinistického pohledu. Takto postavená věda je pevně ukotvena v našem poznání světa a zároveň umí navrhovat testovatelné hypotézy, což je klíčové.

Velmi zajímavé jsou potom i předběžné závěry, které z takto postaveného rámce vyplývají. Všechny výroky daného náboženství s nárokem na faktickou správnost jsou nepravdivé, ale možná jsou užitečné. Je tedy možná nebezpečné se zbavit církví. Co z nich třeba udělat takové sociální kluby? Na druhou stranu jsou tu i pro nás ateisty méně příznivá fakta: Náboženství je přirozené, protože je součástí kognitivní výbavy. A tedy přetrvá. Furt. Věda je ale lidská instituce, která přirozená není. Vyžaduje financování, rozumí ji jen málo lidí. Náboženství nemůže být nijak ohroženo vědou, ale věda náboženstvím za určitých podmínek ano. Vědu je tedy potřeba chránit a pečovat o ni.

Poslední přednáškou byla asi ta nejkontroverznější. David Černý z AV ČR se opřel do jednoho z argumentů Richarda Dawkinse, proč neexistuje Bůh. Dawkins píše: „Bohem-konstruktérem nelze zorganizovanou složitost
vysvětlit, protože každý Bůh schopný cokoli konstruovat by musel být dostatečně složitý na to, aby vyžadoval totéž vysvětlení. Bůh představuje nekonečný regres, k jehož opuštění nám sám nedokáže pomoci.“

Pěkné a velmi detailní shrnutí této polemiky nabízí Marek Pícha na svém blogu, kde je Dawkinskův argument lehce modifikován, ale reakce na něj i odpověď se dají v podstatě použít i tady. David Černý svůj argument přednesl tak, že Dawkins své závěry a pravidla vyvozuje indukcí z pozorovaných faktů. Pokud ale Bůh stojí mimo pozorovatelný svět, potom se na něj nemusí tento argument vztahovat. Reakce oponentů potom byla spíše na druhou část Davidovy argumentace, kde tvrdil, že Dawkins vyvrací boha, na kterého žádný (sic!) teista nevěří a který v diskuzi sám David označil spíše  za rétoriku, než pokus o argumentaci. Své povídání doprovodil obrázkem, kde jsou stvořitelé postaveni do kruhu a propojeni šipkami kolem dokola. Bůh potom stojí uprostřed, mimo tento „cyklus“, jako zcela nepoznaný a nepoznatelný čaroděj, který to celé stvořil a na kterém je celý tento cyklus „závislý“.

Celá debata probíhala v příjemné a kultivované atmosféře, přednášky díky časovému limitu připomínaly svým formátem TED a byly tedy spíše zábavným představením základní myšlenky a pobídkou k dalšímu studiu. Toto naplnila asi nejlépe přednáška Tomáše Hříbka (z těch tří, co jsem viděl). Přednáška Davida Černého potom byla přijata nejbouřlivěji a zvedla největší vlnu emocí jak v publiku, tak mezi panelisty.

Později u piva jsem měl možnost poznat předsedu spolku Sisyfos, docenta Zlatníka, který je kouzelným a moudrým člověkem. Diskutovali jsme o vztahu náboženství a skepticismu, kdy on v souladu s přednáškou Tomáše Hříbka potvrdil, že za dvacet let co spolek Sisyfos existuje, došlo k určité změně paradigmatu v tom, co to vlastně náboženství je. Myslím, že před Sisyfem dnes leží poměrně velké výzvy v probíhající generační obměně, modernizaci a možná i v přijetí nového paradigmatu, kdy je zpochybňována existence náboženství jako monolitických celků, ale jsou zkoumány spíše jeho jednotlivé projevy, které by do gesce spolku mohli bez problému spadat.

11 thoughts on “Věda, víra a kritické myšlení

  1. protestant

    Napadla mne otázka – byl snad Sisyfos ateista? :-)

  2. Foxy

    Byl apatheista. Valil svůj balvan a na víc fysickou ani duševní sílu neměl. Schválně si takovou balvanovalivou činnost vyzkoušej – už večer budeš mít všeho dost.

  3. Sam

    Asi je to všeobecně známo, ale český spolek skeptiků Sisyfos je ve světovém měřítku neobvyklý tím, že na rozdíl od např. podobných amerických organizací se nepouští do sporů se světovými náboženstvími. http://www.sysifos.cz/files/Stanovy2013.pdf
    —————————–7. Ve shodě s posláním a cíli klub odmítá zasahovat do oblasti náboženské, morální a politické————————-

  4. JakubM

    Kritické myšlení by mělo mít dva parametry: Snahu dobrat se k pravdě a snahu vyhnout se omylům. (red.: Proč?).

    Ten dotaz v závorce myslíš Slávku vážně?

  5. JakubM

    Jinak, že byl výstup Lukáše Nováka slabý, mi říkal i sám David Č.

  6. Šriber

    Sisyfos je hlavně bájná postava, protestante…

  7. Medial

    Zjistil jsem, že záznam diskuze se nachází i na odkazu níže, kdyby to náhodou někdo nevěděl. Pro mě jde o první zkušenost s mluvenou filozofií v akci, která pro mě byla velmi zajímavá, tak to s dovolením trošku rozvedu. Osobně přesně takovýto produkt od filozofie očekávám. Filozofie jako komoditizovaná nabídka intelektuálního zážitku, podobně jako je divadlo, hudba nebo beletrie nabídkou zážitku esteticko-emočního. Od takovýchto panelových debat, je už jen krůček ke skutečné komercionalizaci, o níž především by měla filozofie usilovat, protože jinak je s ní brzy konec. Transfer na úroveň komerční zábavy by ovšem rozhodně nebyl ponížením filozofie, právě naopak, její apel by nabyl na síle, už jen tím, že by získala status, který ji skutečně náleží, tedy status umělecký, nikoliv vědecký.

    https://www.youtube.com/watch?v=clgX_sERqFE

  8. mulit

    Filip Tvrdý mluví nejlíp. Škoda, že nemá více přednášek na netu.

  9. Azazel

    Mulite, můžeš si přece pročíst jeho Massive error. To je blog Filipa Tvrdého, už to nepíše, ale psal to mnoho let. Najdeš tam zajímavé články.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *