Mé tělo – Amnesty International jsou větší feministky než české feministky

Autor | 08.08. 2014

Musím říci, že mě nesmírně potěšila kampaň Amnesty International s názvem  Moje tělo, moje práva, která konečně protrhla ticho panující v lidskoprávních organizacích ohledně společenského postavení žen v islámských a nově opětovně islamizovaných zemích.

Dostane Aliaa Magda Elmahdy sexistické prasátečko?

Dostane Aliaa Magda Elmahdy sexistické prasátečko, nebo se stane symbolem boje za lidská práva? Možná obojí…

Základní rámec vymezují tyto body:

Každý člověk má právo

Na svobodný výběr partnera.
Rozhodnout se, jestli chce mít děti a kdy.
Znát své tělo a učit se o něm, stejně jako o sexuálním zdraví a vztazích.
Na zdravotnické služby v oblasti sexuality a reprodukce, a to včetně antikoncepce.
Žít bez hrozby znásilnění a sexuálního násilí.

Důležité je ale hlavně to že mluví o konkrétních požadavcích:

Vyzývám vladní představitele Maroka, Alžírska a Tuniska ke:

•  Zrušení článků 326 a 227 v alžírském a tuniském trestním zákoníku;
•  Zrušení článku 488 v marockém trestním zákoníku, a tím neurčovat trest pachatele znásilnění na základě panenství oběti ;
•  Změnu definice znásilnění tak, aby korespondovala s mezinárodním právem a byla genderově neutrální a nevyžadovala přítomnost fyzického násilí ani důkaz o něm;
•  Uznání znásilnění ve svazku manželském jako konkrétní trestný čin;

Článek 227 z tuniského zrestního zakoníku zní:

Článek 227: Ten, kdo se dopustí trestného činu znásilnění s použitím či hrozbou použití zbraně; nebo znásilnění bez výše uvedených prostředků na osoby mladší 10 let věku; je odsouzen k smrti. Všechny ostatní případy znásilnění jsou potrestány odnětím svobody na doživotí …

V případě manželství pachatele s obětí, v předchozích dvou případech, v tomto článku se pozastavuje trestní stíhání nebo ruší trest.

Další zmíněné články jsou v podstatě jeho obdobou, protože se zakládají na právu šaríja.  Mají je ve svých zákonících i další muslimské země jako Bahrajn – článek 353, Kuvajt – článek 182, Jordánsko – článek 308, Lybie – článek 424, Sýrie – článek 508 a  Libanon – článek 522.

Celé znění zmíněných článků v angličtině.

Smutně idiotsky veldle této petice působí činnost místních feministek. Co dělaly? Udělovaly cenu „Sexistické prasátečko“. Mezi takto odměněnými je i skupina IVČRN za jejich plakát ke kampani proti uznání zvláštních práv České muslimské obci, který je ve srovnání s reklamami na nátěrové hmoty a ohýbání trubek (z minulých ročníků), vlastně docela mírný. Opravdu na něm je sexuální otrokyně. Smyslem této reklamy bylo totiž vyjádření názoru, že v islámu ztrácí žena právo na své tělo a je tedy v podobném postavení jako jakákoli jiná sexuální otrokyně.

 

Kampaň IvČRn

Proti této jednoduché argumentaci působí zdůvodnění „odborné“ poroty značně retardovaně, ač se snaží tvářit nesmírně vážně. Cituji:

PROBLEMATICKÉ ASPEKTY
1. Kampaň facebookové skupiny Islám v České republice nechceme. Vychází ze strachu ze ztráty kontroly nad mocenským dohledem nad ženami, který spočívá v jejich úplném obnažení a zpředmětnění. Nikáb či burka není v případě sexisticko-islamofobních materiálů problémem kvůli tomu, že by tento oděv vymazával ženu z veřejného prostoru, ale protože se vymyká našim představám o poslušné ženě, která již nemůže být kontrolována skrze svůj soulad dominantními vzory krásy. 2. Fotografie zcela zmateným způsobem poukazuje na domnělý útlak islámu žen (nošení nikáku, búrky) a zároveň tu stejnou ženu odhaluje, nechává stát ve veřejném prostoru takřka nahou, oblečenou pouze do prádla, punčoch a botů na podpatku.

Je to blábol prudérních žen, kteřé se nechaly nachytat na „málo oblečenou“ ženu v reklamně  a ani se nezamyslely nad tím co vlastně znázorňuje. Takhle bychom se brzy mohli dočkat třeba udělení Sexistického prasátečka A. Magdě Elmahdy nebo Amině „Tyler“ Sbouï, protože při výstupech za svá lidská práva použily své tělo.

Především mi ale připadá udělování anticen za hambaté obrázky na reklamách, jako plácání báboviček v kuchyni ve chvíli, kdy vám nad hlavou hoří dům. Ve světě kolem nás je zatracěně hodně témat, kterých by se naše feministické organizace měly chopit, jenže to nedělají.

Naštěstí díky Amnesty International teď víme, že i u nás nějací obránci(ně) žen jsou, jen nejsou v našich feministických organizacích.

 

Odkazy:

Petice Amnesty International – Moje tělo, moje práva

Islám v České republice nechceme – petice

Blog Selfscholar

Sexistické prasátečko – IvČRn

 

16 thoughts on “Mé tělo – Amnesty International jsou větší feministky než české feministky

  1. Dušan Veselovský

    K tomu plagátu: myšlienka je to veľmi pekná. Citujem:“Smyslem této reklamy bylo totiž vyjádření názoru, že v islámu ztrácí žena právo na své tělo a je tedy v podobném postavení jako jakákoli jiná sexuální otrokyně.“ no pri pohľade na ten plagát bez vysvetlenia to človeka nenapadne. Zvolené výrazové prostriedky a prevedenie plagátu sú nejednoznačné, nečitateľné a nedekódovateľné, preto je reakcia poroty súťaže pochopiteľná. Neurážal by som sa, bral by som to ako spätnú väzbu.
    Tá myšlienka je naozaj perfektná, no zobrazil by som to ináč, napríklad by som dal vedľa seba dve fotky. Na jednej by bola žena v burke a na druhej žena – prostitútka s textom niečo ako:“Našli sme len jeden rozdiel.“
    Súťaž Sexistické prasátečko je dobrá a kvalitná. Má dôležitú funkciu v spoločnosti. No má to byť len jeden kúsok z puzzle skladačky. Nie najdôležitejší, ale opodstatnený. Samozrejme kampaň AI je vážnejšia vec na podobnú tému, no nemožno ich porovnávať, obe kampane sa dopĺňajú a majú svoje miesto v boji za práva žien a v oblasti prevencie voči sexizmu. Veci nie sú biele alebo čierne.

  2. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Dušan Veselý: Spíš si myslím, že IvČRn podcenili klesající schopnost lidí číst jednoduché jinotaje. Sexistické prasátko samozřejmě nikomu neublíží, jenže také nepomůže…

  3. grw.kremilek

    Mohl byste konkretizovat, o kterých českých feministických organizacích v tom textu píšete? Děkuji

  4. TvojOponent

    pohanstvo – kresťanstvo – ateizmus – povery – islam.

    Prečo taká panika pre 0,1% percento populácie? Navyše najviac konvertitiek na islam predstavujú práve Češky. Čím to je, že ateistky nachádzajú zmysel života v islame?

  5. Colombo

    Hele, já sem myslel, že ti to tu nestojí za ty tvoje posty/lži?

  6. A.S.Pergill

    Faktem je, že burka, nikáb i hidžáb jsou v podstatě obdobou žluté šesticípé hvězdy, protože mají v podstatě identickou funkci: označují osobu se sníženým sociálním statusem (jako byli za Hitlera ti Židé).

  7. Pingback: Podporujeme kampaň Amnesty International Moje tělo, moje práva | Ateisté ČR

  8. deluck

    Abu-Lughodová se proto ptá:

    Proč ženy po pádu Tálibánu tento zotročující oděv neodložily?
    Copak sami nevolíme oblečení přiměřené situaci?
    Jak se díváme na jedince, kteří navštíví operu, přičemž nemají vhodný oděv?
    Kolik povyku by asi vyvolala norma přikazující na veřejnosti chodit „nahoře bez“?
    Proč nepobuřuje, že před vstupem do chrámu sv. Petra v Římě musíme podstoupit kontrolu, zda máme náležitě zahalená ramena? Typická etnocentrická reakce bude znít: To je ale přece úplně něco jiného!

    Pergille byl bys tak hodný a vyjádřil se k těmto otázkám? Zajímá mě názor.

  9. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @deluc: Především jsi tady úplně mimo, tohle není žádná petice proti nošení nějakých hadrů ale proti možnosti vyhnout se trestu za znáslinění sňatkem s obětí, čili doživotním trestem pro oběť trestného činu.

    K otázkám:
    Proč ženy po pádu Tálibánu tento zotročující oděv neodložily?
    To je více odpovědí – jsou věřící a jejich úhel pohledu se změnil, změnilo se chování mužů k ženám, obávají se že se poměry ještě dostatečně nestabilizovaly… Mimochodem v mnoha zemích ženy opravdu po čase povinné náboženské maskování odložily. Některé úplně.
    Hlavní je ale něco úplně jiného. Všechny tyhle náboženské hadry nejsou v první řadě na těle ale v hlavě.

    Copak sami nevolíme oblečení přiměřené situaci?
    Ano, ale pak by bylo slušné, aby muslimky na plážích také nosily plavky a ne skafandry, v evropském městě se nemaskovaly a k soudu chodily tak aby je bylo možné identifikovat. V Evropě není burka slušný oděv ale maska.

    Jak se díváme na jedince, kteří navštíví operu, přičemž nemají vhodný oděv?
    Stejně jako se díváme na muslimku, která tam přijde v burce, i když jí se to vlastně nikdy nestane…

    Kolik povyku by asi vyvolala norma přikazující na veřejnosti chodit „nahoře bez“?
    V zimě asi dost, ale mnoho muslimských žen opravdu už předtím chodilo v evropském oblečení, jak to že si najednou připadají „nahé“? Mimochodem, kdyby bylo zákonem povoleno chodit na ulici úplně nahý, kolik lidí by to asi opravdu pobuřovalo a koho nejvíce?

    Proč nepobuřuje, že před vstupem do chrámu sv. Petra v Římě musíme podstoupit kontrolu, zda máme náležitě zahalená ramena? Typická etnocentrická reakce bude znít: To je ale přece úplně něco jiného!
    Do svatopetrského chrámu nechodím, ale když jde člověk třeba do muzea hornictví, může se rozhodnout jestli si vezme přilbu a bude vpuštěna nebo si ji nevezme a nevejde. Nikdo mu ale nenařizuje aby ji nosil na ulici. Stejně tak když vyjdete v Itálii z kostela, můžete mít ramena odhalená jak chcete.
    Můžete totéž říci vy? Mimochodem lidi kterým vadí moje šortky i když jsem jen v blízkosti jejich kostela mě pobuřují taky.

    Tahle argumentace je u konvertitek známá i u nás, není to žádný zázračný objev.

  10. Colombo

    “ Copak sami nevolíme oblečení přiměřené situaci?“
    Ano. A různé věci tvoří tuto situaci. Situace může být nastolena mokrým prostředím (a tedy zvolím gumáky), množstvím trnů (a tedy zvolím dlouhý oděv, chránící před trny) nebo množstvím zfanatizovaných idiotů, co za nevhodný oděv jsou ochotni lidi na místě zabít.

    „Jak se díváme na jedince, kteří navštíví operu, přičemž nemají vhodný oděv?“
    Ano, možná bychom si frkli pod nos, třeba zahučeli, považovali bychom jej za burana. Pokud by to byl extrémně nevhodný oděv, možná by byl požádán, aby odešel. Rozhodně by nebyl terčem veřejného lynče.

    “ Proč nepobuřuje, že před vstupem do chrámu sv. Petra v Římě musíme podstoupit kontrolu, zda máme náležitě zahalená ramena? Typická etnocentrická reakce bude znít: To je ale přece úplně něco jiného!“
    Ano, to je úplně něco jiného. Spousta věcí je o míře. Pokud někdo vyžaduje VŽDY ostříhané vlasy na krátko, je něco jiného, než když je daný účes vyžadován u vrcholových plavců nebo v armádě. A pokud bych se odmítl podřídit, věřím že mě žádné veřejné ukamenování čekat nebude. Přinejhorším mi zakážou přístup do těch prostor.

    To je zdravá logika. Podobně jako když nemáte rádi psi, nechodíte do míst, kde se psi pohybují. Nebo když máte psa, nenecháte ho kálet tam, kde si hrají děti (nebo vlastně kdekoliv jinde a pak po sobě uklidíte, aby jste zbytečně neobtěžoval další lidi).

    Takže abych se vrátil:
    „Proč ženy po pádu Tálibánu tento zotročující oděv neodložily?“
    Nejspíš proto, že je nějaký tlak táhne k tom oděv nosit. Lidem je vlastní pluralita. Názorů, stylů oblekání, chutí. Jakmile je něco homogenní…

  11. Colombo

    “ Mimochodem, kdyby bylo zákonem povoleno chodit na ulici úplně nahý, kolik lidí by to asi opravdu pobuřovalo a koho nejvíce?“

    Ono je to zakázáno? Jsem pobouřen!

  12. A.S.Pergill

    To deluck:
    > Proč ženy po pádu Tálibánu tento zotročující oděv neodložily?
    Protože s pádem Talíbanu nebyly v Afghánistánu nastoleny civilizované poměry a a ženy tam dál zůstaly něčím na způsob ne příliš ceněného domácího zvířete, jak to předepisuje islám
    > Copak sami nevolíme oblečení přiměřené situaci?
    Něco jiného je přizpůsobení se klimatickým podmínkám nebo druhu práce, něco jiného je vynucené nošení oděvu, snižujícího lidskou důstojnost
    > Jak se díváme na jedince, kteří navštíví operu, přičemž nemají vhodný oděv?
    Obávám se, že v dnešní době se dá na tu operu jít prakticky v čemkoli, zejména v případě open space představení
    > Kolik povyku by asi vyvolala norma přikazující na veřejnosti chodit „nahoře bez“?
    Věřící tvorové by reagovali asi jako Eulálie Čubíková ve Zvonokosech a zbytek lidí by to přežil
    > Proč nepobuřuje, že před vstupem do chrámu sv. Petra v Římě musíme podstoupit kontrolu, zda máme náležitě zahalená ramena?
    To se týká jednoho chrámu, kam není nutné chodit, pokud by člověk to zahalení nepřežil. Dtto povinné nošení přikrývky hlavy na židovských hřbitovech a v synagogách – pokud nestrpím nic na hlavě, tak tam prostě nechodím. Dtto zouvání se do mešit apod. Něco úplně jiného je, když osoba postižená nutností nošení dehonestujícího oděvu bez něj nemůže na ulici a dokonce ani do některých prostor v domácnosti. Tady je opravdu na místě ta analogie se žlutou hvězdou pro Židy v nacistickém Německu, případně ještě s galejnickou koulí. ale tam byl důvodem jejího nošení trestný čin, nikoli příslušenství k pohlaví nebo etniku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *