Odšátkování – odpověď kulturním relativistům

Autor | 18.08. 2014

Žijeme v době, kdy mediální zmatek dosahuje téměř orwellovských rozměrů – ekologové prosazují neekologická řešení, která nic neřeší, multikulturalisté podporují skupinu bojující proti jakékoli jiné kultuře a pokud se náhodou na demonstraci projevíte odlišně, hrozí vám, že vás zbijí pacifisté.

Není divu, že v tomto lingvisticko-sémantickém maglajzu dochází i k relativizaci toho, co vlastně představují islamisty nařízené pokrývky hlavy. Nejčastěji se setkáváme s tím, že jsou vydávány za tradiční „slušné oblečení“ nebo za „svobodnou volbu“ či „projev náboženské svobody“.

Často citované jsou otázky spisovatelky a profesorky kulturní antropologie a gender studies na Kolumbijské univerzitě Lily Abu-Lughodové z knihy Do Muslim Women Need Saving?:

Proč ženy po pádu Tálibánu tento zotročující oděv neodložily?
Copak sami nevolíme oblečení přiměřené situaci?
Jak se díváme na jedince, kteří navštíví operu, přičemž nemají vhodný oděv?
Kolik povyku by asi vyvolala norma přikazující na veřejnosti chodit „nahoře bez“?
Proč nepobuřuje, že před vstupem do chrámu sv. Petra v Římě musíme podstoupit kontrolu, zda máme náležitě zahalená ramena? Typická etnocentrická reakce bude znít: To je ale přece úplně něco jiného!

Domnívám se že podlehla iluzi zobecněním z nereprezantativního vzorku populace,  její otázky jsou pokládány mimo kontext, nebo prostě pokračuje v moderním trendu. Podívejme se proto na ten problém nyní trochu podrobněji. Kolik příznaků svědčí pro to, že nošení hidžábu nebo burky je opravdu svobodnou volbou? Takovým důkazem pro toto tvrzení by mohly být evropské konvertitky, které se rozhodly zabalit si hlavu, aniž je k tomu někdo nutil. Ano v jejich případě je to stejně dobrovolné, jako pro někoho jiného nošení rádiovky, jenže zobecnění takového postoje na celou „tradičně muslimskou společnost“ je naprosto nesmyslné.

V rozporu s ideou dobrovolnosti je naproti tomu třeba případ Marjam Mírzácháníové. Tentokrát opravdu nejde o žádnou bojovnou ateistku či feministku. Marjam Mírzácháníová je skvělá matematička pocházející z Teheránu  a mimochodem také manželka skvělého českého vědce Jana Vondráka. Ona šátkovací kauza, která se jí dotkla, se týká prezentace v islámských médiích.

Marjam Mírzácháníová totiž běžně nenosí žádnou z islámem předepsaných pokrývek hlavy. Vlastně na fotografiích už ji nosí, protože se Íránci chtěli pochlubit jejími úspěchy po té, co obdržela na matematickém kongresu v Soulu Fieldsovu cenu.  Přimalování šátku na hlavu v oficiálním íránském tisku je svým způsobem poměrně velký zásah do toho, co člověk jako jednotlivec svým vystupováním a chováním prezentuje. Přítomným ateistům navrhuji aby si představili, že jim někdo v oficiálním tisku přimaluje na krk křížek (věřící si mohou představit symbol nějakého jim nesympatického vyznání, nebo třeba ateistické áčko).

Marjam Mírzácháníová jako správná muslimská žena.

Marjam Mírzácháníová jako správná muslimská žena.

Tady už samozřejmě nemůže jít o žádnou dobrovolnost. Nošení hidžábu je povinné v Saúdské Arábii, Íránu a Afghánistánu. Na první otázku Abu-Lughodové se tedy dá odpovědět: Protože je to v mnoha zemích stále zakázáno a hystericky prosazováno i v naprosto nesmyslných případech, které dokonce překračují hranice státu!

Pokud žena předepsanou pokrývku hlavy nenosí, vystavuje se nebezpečí trestu od náboženské policie. I když ve skutečnosti to začíná být v některých zemích spíše naopak. Zvláště mladé Íránky nejsou z této povinnosti moc nadšené a občas příslušníky náboženské policie prostě zbijí.  O zbitém klerikovi Hojatoleslamovi  Alim Beheshtim informovala i naše média, trochu v rozporu s článkem na Novinky.cz nejde o tak výjimečný případ.

Povinnost nosit nějaký druh islámem předepsaného šátku by mohlo být dostatečné zdůvodnění pro to šátek neodhazovat, jenže tomu tak není. Ženy v islámem ovládaných zemích totiž stále častěji šátky odkládají a fotografují se bez nich jako důkaz svého odporu k této politicko-náboženské idiocii.

"Skandální" fotografie ze stránek My Stealthy Freedom

„Skandální“ fotografie ze stránek My Stealthy Freedom

Jejich fotografie si můžete prohlédnout na facebookových stránkách My Stealthy Freedom.  Stránku založila íránsko-britská novinářka Masih Alinejadová o níž brzy začala oficiální íránská média šířit pomluvy. Asi nejbizarnější z nich je tvrzení že byla znásilněna – podle muslimských měřítek je totiž znásilnění ostudou ženy. Tolik asi k té dobrovolnosti nošení šátků.

A co se týká tradice? Ve většině údajných „tradičně muslimských zemí“ chodily matky a babičky mnohem moderněji oblékané než současné ženy. Řekněte mi, proč by se tedy měly ženy z těchto „tradičně muslimských zemí“ stydět za své vlasy? Kdyby v těchto místech existovala skutečná možnost volby, jestli takovou pokrývku hlavy nosit nebo ne, nebylo by jistě nic špatného ani na tom nosit burku, jenže právě proto že taková možnost není je symbolem útlaku. Je proto pochopitelné, že Egypťanky žádají návrat Egypta před 30 lety, jistě by něco takového přivítaly ne jen ony!

10534541_10152650036027938_2067383791218291059_n

Poznámka: Cezayir je Alžír.

 

 

6 thoughts on “Odšátkování – odpověď kulturním relativistům

  1. Santiago

    PT: Kolik příznaků svědčí pro to, že nošení hidžábu nebo burky je opravdu svobodnou volbou?

    IMHO je vubec chyba tu otazku takhle pokladat a hledat jednoznacnou odpoved. V takovych vecech motivace muze byt velmi individualni a pro ruzne lidi odlisna. Bez kvantitativniho pruzkumu (jaky podil zen nosicich hidzab ma k tomu jakou primarni motivaci) se stejne nikam nedostaneme, z jednotlivych prikladu nejdou udelat rozumne zobecnene zavery. A i kdybychom takovy kvantitativni pruzkum meli, a ten by ukazoval, ze v 95 % je noseni hidzabu dusledkem podlehnuti spolecenskonabozenskemu natlaku a vyhruzkam a jen v 5 % je to svobodne rozhodnuti dane zeny, k cemu by takova informace byla? Meli bychom na zaklade ni opacne zakazat nosit hidzab vsem, abychom tim ‚osvobodili‘ tech 95 % za cenu natlaku na zbyvajicich 5 %? IMHO by takovy zakaz byl stejne omezujici jako opacny prikaz.

    Jako relativizujici priklad uvedu treba noseni plnovousu u muzu – to je u sikhu explicitni nabozenska povinnost a v mnoha muslimskych zemich minimalne kvazinabozenska zvykova povinnost. Presto kdyz ja jako ateista nosim plnovous v CR (kde je spis spolecensky tlak na to se holit), tak evidentne pro to mam duvody jine nez zmineni sikhove ci muslimove.

    Reakce iranskych medii na fotky ocenene matematicky je pitoma, ale v zasade se nelisi od obdobne pitome cenzury topless fotek v zapadnich mediich a socialnich sitich.

    PT: A co se týká tradice? Ve většině údajných „tradičně muslimských zemí“ chodily matky a babičky mnohem moderněji oblékané než současné ženy. Řekněte mi, proč by se tedy měly ženy z těchto „tradičně muslimských zemí“ stydět za své vlasy?

    Tradice se muze za par desitek let radikalne promenit, staci se podivat na oblekani zen na zapade od 191x do 196x. Pokud se muze takto uvolnit, tak se nejspis muze i opacne zprisnit.

    Hlavne ten argument z tradice je dost mimobezny – obecne kdyz tradice vynucuje nejakou nesmyslnou normu, tak ji vetsina lidi dodrzuje dobrovolne, mensina ji dodrzuje nedobrovolne, jeste mensi cast ji bojkotuje a ti jsou nasledne sikanovani fasizoidni casti te vetsiny. Je jedno, zda jde o odkryte vlasy u zen v muslimskych zemich, nebo dlouhe vlasy u muzu za minuleho rezimu v CR.

    Pokud neco stoji za to prosazovat, tak je to obecne svoboda od nesmyslnych spolecenskych norem, at uz je jejich puvod jakykoliv. A te svobody nelze dosahnout tim, ze zavedeme obdobne nesmyslnou normu s opacnym znamenkem.

  2. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Santiago: Myslím, že většina čtenářů pochopila, že o individualitě píši. O tom jak „super“ přijímaná je ta pseudotradice je v článku také dost. Ostatně i kdyby byla v arabské zemi jen jediná žena, kterou by otravovalo nošení hadru na hlavě, stále by to mělo logiku, jenže v MSF jich je přes půl milionu. Demonstrace žen proti nošení náboženského hadru na hlavě existují, takže to není něco, s čím se všechny chtěly smířit.
    S tím názorem na zavádění norem typu „všechny nebo nikdo“ souhlasím, jenže to už je v článku také.

  3. Santiago

    Pak ale neni moc co resit. Noseni satku je zaroven ‚tradicni slusne obleceni‘, zaroven ‚svobodna volba‘, zaroven ‚bezduvodna sikana‘ a zaroven ‚fasounsky utlak‘, v zavislosti na tom kde a pro koho. Problem je v tom, ze lide daleko spis vidi ten fasounsky utlak v cizi kulture nez ve sve kulture.

  4. A.S.Pergill

    To Santiago:
    1. První problém vidím v existenci náboženské policie, která nošení šátku vynucuje (a kterou jsme si, coby ilegální organizaci imigrantů, nechali vyrůst i v imigrantských čtvrtích v Evropě). U nás, když půjdete např. v teplácích do divadla, tak vás tam sice (možná) nepustí, ale rozhodně nebudete bičován nebo bit holí.
    2. Neděsil bych se u nás ani plošného zákazu zahalování hlavy. Jednak z důvodů bezpečnostních (a zase, kdo jiný než muslimové je zdrojem bezpečnostního rizika v tak velkém rozsahu – asi nikdo), jednak, je mi líto, ano, omezíme tím pár bezcenných náboženských fanatiček, které ten šátek nosit chtějí, ale ty v civilizovaných zemích stejně nemají co hledat (respektive jsou tu cíleně jen proto, aby rozením teroristických primitivů strhly Evropu na svou polozvířecí úroveň) a bude lepší, když odtud i s celými rodinami odtáhnou (opět krutě řečeno – včetně konvertitek).

  5. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Santiago: Vždycky nás spíš zajímá to co nás ohrožuje, než to co nás míjí. Pokud člověk nechce nosit šátek na hlavě, ale musí, je to mnohem závažnější zjištění než to, že ho jiný nosit chce a může, protože je to nařízeno.

  6. Pingback: Šátek, hidjab, niqab, burka… | IVČRN.CZ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *