Náboženské války, epizoda 2: Mučení za čarodějnictví v nepálském buddhistickém chrámu

Autor | 27.08. 2014

nepalPravidelní čtenáři našeho webu si jistě vzpomenou, že tomu nedávno bylo již rok, co jsem se zde pokusil rozjet seriál článků s názvem „Náboženské války“. Poseidónžel však díky řadě faktorů (především pak tomu časovému) zůstalo jen u prvního dílu, který se věnoval bombovému útoku na buddhistický chrám v Indonésii. Nyní bych se chtěl pokusit koncept článků o „náboženských válkách“ obnovit s tím, že nový článek v rámci tohoto seriálu by měl vycházet „pravidelně nepravidelně“ přibližně jednou za dva až tři týdny. Více o konceptu této série se dozvíte v úvodu prvního dílu (odkaz viz výše). Ve druhém díle se pokusíme o naboření tisíckrát opakované lži, jež se stala pravdou, tedy o naboření mýtu o buddhismu jakožto mírumilovném náboženství.

Dalajláma je jistě sympatická postava. Alespoň tedy v kategorii současných náboženských vůdců. Ostatně, jeho prohlášení o tom, že zjistí-li věda, že něco, čemu věří buddhismus je špatně, musí se buddhismus změnit tak, aby byl s vědeckými poznatky v souladu, je jistě něčím, co si zaslouží respekt. Problémem však je, že autorita Dalajlámy není nekonečná. Na určité proudy buddhismu vliv má, na některé však nikoliv, což je mimo jiné dáno také geograficky.

Buddhisté v Nepálu však zřejmě s Dalajlámovým učením příliš seznámeni nejsou. V této himalájské zemi je totiž poměrně rozšířeným jevem „obviňování z čarodějnictví“. Za čarodějnice jsou typicky označovány starší ženy, většinou pak vdovy, které jsou často bity, mučeny a v řadě případů dokonce upalovány za živa. To vše proto, že dle buddhistů provozují černou magii. Ironií je, že tyto čarodějnice jsou často samy buddhistiky.

Podívejme se nyní na jeden konkrétní případ, který se odehrál v loňském roce v provincii Ichok.

Celá událost se odehrála 22. července loňského roku. Oběťmi byly dvě ženy patřící k Tamangům, což je etnikum obývající část Nepálu a většinově vyznávající Ňingmapu, což je nejstarší ze čtyř hlavních směrů tibetského buddhismu. Obě ženy, 40letá Maili Tamang a 27letá Kanchhi Tamang, byly navečer toho dne vesničany – místními buddhisty – zataženy do místního buddhistického chrámu, kde byly mučeny, bity a poté donuceny ke snězení lidských exkrementů. Důvod? Dav místních buddhistů je obvinil z praktikování černé magie, kterou údajně obě ženy měly užívat proti ostatním vesničanům.

„Když nás odvlekli do chrámu, začali nás bít a mučit a poté nás přinutili ke snězení lidských exkrementů.  Poté nás donutili slíbit, že o celé věci nepovíme policii. Ale my to na policii ohlásili, jelikož jsme nevinné,“ uvedla Maili Tamang.

Poslední zprávy hovořily o tom, že policie zadržela dva hlavní iniciátory tohoto lokálního tažení proti čarodějnicím (muži jménem Man Singh Tamang a Sunita Tamang). Většina zúčastněných však z celého incidentu vyvázla zcela s čistým štítěm. Místní buddhističtí mniši a buddhistické autority se od celého incidentu distancovali a vyzvali místní komunitu ke „kázni ve víře“. Mluvčí nepálské vlády, Madhav Puodel, pak k celému incidentu řekl, že „se jednalo o ponižující událost pro celou nepálskou společnost“.

Nutno dodat, že obě ženy v tomto případě vyšly z celé záležitosti ještě relativně dobře. V řadě předchozích případů totiž byly čarodějnice za „praktikování černé magie“ zaživa upáleny. Nepálská legislativa však samozřejmě nic takového nedovoluje a ve všech případech se jednalo o situace, kdy místní náboženské komunity vzaly „boj s čarodějnicemi“ do svých rukou. Jak však pravidelní čtenáři našeho webu dobře vědí, existují i země, kde čarodějnice za praktikování černé magie nezabíjí zfanatizovaný dav věřících, ale samotný stát na základě platné legislativy, která něco takového umožňuje. Například Saúdská Arábie.

A závěrem otázka do diskuse: který z buddhistických směrů je Váš oblíbený či naopak neoblíbený a proč?

3 thoughts on “Náboženské války, epizoda 2: Mučení za čarodějnictví v nepálském buddhistickém chrámu

  1. islamoklast

    Buddhismus je sice předchůdcem křesťanství a má dobré základní kameny, přesto jsou směry, které jsou sice postaveny na „buddhismu“, ale navíc přijmul místní náboženství. Tzn animismus v jeho aktuální podobě. V animismus jsou klidně i lidské oběti a další zastaralé obřady. Další věcí je zen buddhismus, který sice přišel jako revoluce, ale v podstatě znegoval 4 základní pravidla. Umožnil hlavně obejít pravidlo nezabíjet. Takže pokud si mám vybrat nějaký směr nevolím žádný konkrétní a jako filosofická inspirace slouží jak buddhismus původní tak zen buddhismus a jeho japonská forma, která je nyní docela v módě. Každý se omezuje a vymezuje. Jak mahájánský tak théravádský buddhismus má omezení z čeho může čerpat a z čeho ne a co je platné a co ne. Malinko preferuji mahájánský, protože na něm je založena křesťanská kultura sebeobětování a je zde potlačeno logické sobectví v sebe sama. Ale zase je více „zaneřáděno“ bůžky a místními zvyky, jelikož théravádský buddhismus je více striktní. Co se týče buddhistů – laiků – vědí víc o rituálech než o podstatě myšlenek……… a co se týče českých profi buddhistů, ti zase jedou teorie a termíny a opět jim unikají podstaty myšlenek…

  2. Čestmír Berka

    http://en.wikipedia.org/wiki/Buddhism_and_violence

    Buddhismus a Rudí Khmerové: Philip Short sleduje odraz khmerské minulosti přímo v kambožské mentalitě. Podle něj mnoho stránek polpotovského režimu souvisí s myšlením théravádského buddhismu, který mu dodal – byť nevědomě – některé myšlenky (lhostejnost k pomíjivému lidskému životu, důraz na oproštění od hmotných statků a od individuálních tužeb aj.) i slovník („zřeknout se“, „osvícení“ ad.). Likvidoval-li režim buddhistické mnichy, pak jen proto, že je považoval za příživníky. Viz: http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2006110502

  3. Adam

    Taky jsem se s tím nejednou setkal – obhájci této „mírumilovné filozofie“ přitom jaksi zapomínají, že mezi budhisty patřili i japonští kamikadze, zatímco tibetský budhismus byl před čínskou invazí de facto krutou, zaostalou teokracií. V poslední době sílí propaganda Diamantové Cesty , tedy odvaru buddhismu pro evropskou střední vrstvu. Ten se zase projevuje jako regulérní sekta – včetně kultu osobnosti a zpráv o sexuálním zneužívání a zastrašování bývalých členů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *