Mystická krajina evropských božstev

Autor | 19.09. 2014

Abbate_-_Rape_of_Proserpine_hi-resV předchozím článku jsme si vysvětlili, jak vzniká mýtus a jak takový mýtus funguje. Zároveň jsme si ukázali, že právě takové mýty a symboly leží v srdci většiny náboženství a že se dotýkají nejhlubších, mnohdy nevyslovených tužeb a emocí. Nastal čas, abychom si zmapovali Evropskou mýtickou náboženskou krajinu a popsali si její nejdůležitější obyvatele. Ne náhodou nám to bude připomínat popis filmových nebo pohádkových postav. Proto i můj výběr důležitých nebo zajímavých postav se pravděpodobně bude lišit od výběru někoho jiného. Každého oslovuje jiný příběh. A těch příběhů, které dnes náboženství vypráví je mnoho. Jen nejsou naštěstí slyšet tak hlasitě, jako tomu bylo dříve.

Allah_the_Almighty_by_GayabVýběr začneme Aláhem proto, že islámská krajina dnes vzbuzuje nejsilnější emoce nejen u muslimů, ale i u ostatních. Zprávy z islámistánu dnes dominují našemu veřejnému prostoru. A Aláh je v islámistánu jednoznačnou a dominantní postavou. Skutečným vládcem. Máme tedy hlavní postavu, tak se jí podíváme na zoubek trochu podrobněji. Jaké touhy má vládce, co jej motivuje? Každý vládce musí mít touhu ovládat, řídit, kontrolovat, nařizovat. Prostě a jednoduše vládnout. Aláh je i mezi vládci trochu megaloman a chtěl by vládnout celému světu. Proto mu vadí, když jej někdo neposlouchá, když se jeho vládě nepodřizuje. Zároveň je ale trochu mikromanažer. Aláh totiž vládne každému detailu, není zrnko písku, které by se na světě pohlo bez jeho výslovného přání. Je to prostě suverén. Ale protože je to mýtická postava, tak do jeho říše spadá celý svět jen v představách jeho poddaných otroků. Pořád ještě existují lidé, kteří se mu odvážili postavit, lidé kterým nevládne a to mu vadí. Jaké má ale Aláh cíle? Čeho chce v praxi dosáhnout? Čteme-li podrobněji Korán a posloucháme vyprávění muslimů, potom cílem Aláha je fungující společnost. Jak už jsme si řekli výše, Aláh není troškař, takže do jeho sféry působnosti spadá vše, od fungujícího vztahu mezi dvěma lidmi, přes fungující rodinu, obec až po fungující společenství lidí. Samozřejmě těch, kteří mají tu čest pobývat v jeho říši. Z takovou vizí se jistě umí ztotožnit mnoho muslimských mužů, ať už jejich ambice ovládat jsou jakkoliv velké nebo malé. Jakou strategii aláh potom používá když následuje svou niternou touhu? Vůdcovství. Leadership. Vůdce musí být zjevný a patrný. Lidé jej musí následovat, jinak by to nebyl vládce. Neexistuje vládce bez těch, kteří jej poslouchají. A je jedno jestli dobrovolně nebo třeba ze strachu. Z výše uvedeného také jasně vyplývá, čeho se takový vládce obává. Obává se ztráty vlivu, ztráty kontroly. Vládce se bojí, že bude svržen. Při té představě se mu svírají vnitřnosti hrůzou a je ochoten udělat cokoliv, aby se to nestalo. I vládce ale může být dobrý nebo špatný. Na cestě k tomu, aby byl Aláh dobrým vládcem ho čekají pasti, do kterých se může chytit a před kterými jej mohou ochránit jen jeho výjimečné a unikátní schopnosti. A takovou naprosto jasnou chybou vládce může být jeho panovačnost. Aláh je prostě příliš panovačný na to, aby byl dobrý vládce. Je to spíš tak trochu tyran. Vybírá si své oblíbence a je krutý k těm druhým. Umí nastavit jak svou přívětivější tak i tyranskou tvář.To ale neznamená, že neprojevuje i svoji největší přednost. Nezříká se odpovědnosti. Aláh se tváří, že je odpovědný za všechno.

3392951243_94af198ab4Po naší návštěvě islamistánu nastal čas jej na chvíli opustit a podívat se na příbuznou dynastii křesťanskou. I tady máme vládce boha Otce, ale možná důležitější jsou tu jiné postavy. V křesťanistánu dnes vládne jeho dobrosrdečný syn, přítel Ježíš, kterému zdárně sekunduje pečovatelská matka Marie. Ježíš to je takový empatický brach, který touží po intimnosti, soukromí, kde vyhledává smyslové i emoční radosti. Jeho cílem je navazovat vztahy, být obklopen lidmi, které miluje. Ať už jako přítel nebo milenec. Hluboký intimní vztah je jeho nejvyšší metou. Jako čert kříže (záměrná hříčka …haha) se totiž bojí samoty, odloučení a opuštění. Bojí se, že bude nechtěný. Proto je hlavní snahou Ježíše to, aby byl neustále atraktivní, aby lidé o něj měli zájem. Aby se jim líbil. Fyzicky, emočně nebo jakkoliv jinak. V tom lze nakonec spatřit i jeho slabinu. Ježíš se někdy tak snaží, aby byl pro ostatní přitažlivý a aby je potěšil, že ztrácí sám sebe. Svoji identitu. To ale často vynahrazuje svojí vášní, velkorysostí a zápalem pro věc.

Marie to je zcela jiný příběh. Marie je prostě maminka. Máma, která se celou svojí osobou oddala péči o své nejbližší ale i o všechny ostatní. Za nic na světě by nedovolila, aby se těm o které se stará něco stalo. Proto jim ukazuje místa, kde se mohou uzdravit nebo zbavit se svých trápení. Chce nám všem pomoci a proto se velmi bojí jakéhokoliv projevu sobectví a nevděčnosti. Jako pečovatelka to ale někdy trochu přehání, když se staví do role mučednice a její péče může být pro ostatní přece jen trochu moc neodbytná. Tyto její řekněme chybičky jsou ale bohatě vyváženy soucitem, který je schopna projevit a její velkorysostí. Její muž bůh Otec je dnes přece jen trochu více v pozadí, než tomu bylo dříve. Velkou část svých pravomocí předal královně a princi. Již dávno to není ten energický tyran, který uchvátil moc a kterého se všichni báli. Na druhou stranu odezněl i jeho strach ze ztráty moci, kterou kdysi měl díky povedenému synovi a obětavé manželce.

Součástí křesťanistánu je také mocná a silná provincie. Je to území, kde vládne Otcem pověřený satrapa Katolická církev. Tedy vládne. Byly doby, kdy to byl skutečně mocný vládce, který si v mnoha ohledech nic nezadal s Aláhem nebo samotným Otcem v nejlepších letech. Dnes se tak trochu hledá. Ztratil velkou část respektu, který mu ostatní projevovali a tak se to dnes snaží hrát na empatii, starostlivost… prostě co jej napadne. Člověk se ale nemůže ubránit pocitu, že tím také trochu ztrácí sám sebe a lidé mu tu jeho novou roli stejně moc nevěří a tak vidíme, jak žije tak nějak z podstaty a kapitálu nahospodařeného v minulých stoletích a tisíciletích.

Zajímavou postavou, kterou nemůžeme nakonec opomenout je Aláhův hrdina Mohamed. Mohamed je pro muslimy hrdinou, který islám přinesl na Zemi a naučil jej lidi praktikovat. Jen tak mimochodem se mu podařilo dobýt půlku tehdy známého světa a zapsat se do dějin jako krutý válečník a vládce. Přirozenou touhou Mohameda a jeho následovníků je prokázat vlastní cenu odvážným a obtížným úkolem. Mohamedovým cílem bylo dosáhnout mistrovství způsobem, který zlepší svět, ve kterém žil. Bál se vlastní slabosti a zranitelnosti. Snažil se proto dosáhnout takové moci a síly, jaké byl schopný. Často ale upadal do pasti vlastní argonace a potřeby mít nepřítele za každou cenu. Mohamed o sobě nepřemýšlel jako o hrdinovi, ale jako o člověku, který jen svědomitě plní úkol, který dostal. Prostě tu práci někdo udělat musel a los padl na něj. Negativní potenciál Mohamedova archetypu byl v podstatě beze zbytku realizován. Pro vlastní kmen byl hrdina, ale dobývaní, zabíjení a znásilňovaní protivníci jej viděli jako nemilosrdného zločince.

Popsáním náboženských mýtických postav jsme zatím neodkryli hlavní sílu mýtů. Nijak jsme se nedotkli příběhů, ve kterých tyto postavy vystupují, ani jsme nenakousli heroické bitvy, ve který dodnes vystupují miliardy lidí, kteří se k těmto postavám nějakým způsobem vztahují. Ti přemýšlivější z nás si ale již teď mohou všimnout zajímavé věci, kterou je vztah mýtických postav k realitě. Máme tu postavy historické, současné i čistě vymyšlené a přesto spolu tyto postavy stojí na jednom bitevním poli v dlouhotrvající sekvenci mýtických příběhů, které ovlivňují životy miliard skutečných lidí. Propojování skutečnosti a fantazie je pro mýty typické.

15 thoughts on “Mystická krajina evropských božstev

  1. A.S.Pergill

    Jsem toho názoru, že ani Alláh ani Ježíš a spol. do evropské mystické krajiny nepatří. Jsou to božstva primitivů z asijsko – evropsko – africké periférie, bytem v Asii. Nejsou kompatibilní ani s evropskými tradičními náboženstvími ani s evropskými civilizačními hodnotami (resp.křesťanská božstva byla zčásti ztotožněna s evropskými tradičními božstvy, zejména se to podařilo u Marie, která v podstatě supluje všechna tři hlavní ženská božstva – panenskou bohyni, bohyni matku a „černou“ bohyni).
    Násilná introdukce těchto božstev do Evropy (šíření křesťanství a islámu ohněm a mečem) znamenaly pro Evropu civilizační, kulturní, ale i duchovní destrukci.

  2. protestant

    Pře příchodem křesťanství byla v Evropě vyloženě selanka.
    Takové roztomilé místo…. :-)

  3. Slávek

    A.S.Pergill : je jedno jak to vidíš v rámci svých úvah. Tady jde o to, jak jsou ty věci vnímány obecně. Mýtus je něco na pomezí pohádky a skutečnosti. A v realitě jde o to, čemu lidé věří. A v Evropě, pokud věří v boha, tak je obrovska pravděpodobnost, že jsou to muslimové nebo křesťané. Čím více lidi uprimneji věří v tu kterou mytickou postavu, tím ta postava má větší moc a tim více má cenu se takovou postavou zabyvat. Protože tím více ta mýtická postava ovlivňuje životy věřících a tedy i nevericich.

  4. A.S.Pergill

    To Protestant: Rozhodně byly v Evropě podstatně civilizovanější poměry než ještě za nějakých 1000 let po christianizaci. Antická civilizace měla našlápnuto směrem k průmyslové revoluci, což křesťanství zbídačením otroků, a tím slevněním jejich práce zvrátilo (svou roli hrála rovněž obecně antivědecká a anticivilizační křesťanská ideologie, převzatá z judaismu). Jistěže některé pohanské kulty praktikovaly např. lidské oběti, ale pokud se to porovná s řáděním inkvizice, tak jejich rozsah byl proti tomu naprosto zanedbatelný. Jen za éry raně novověkých honů na čarodějnice bylo upáleno (nebo jinak zlikvidováno) kolem 2 000 000 lidí, a tolik lidských obětí „nespotřebovaly“ antické kulty od svého vzniku po likvidaci křesťanstvím. Další oběti křesťanství, jako vybíjení jinověrců a heretiků, do tohoto počtu zahrnuty nejsou.

    To Slávek: Problém je, že prostě tyhle kulty do Evropy a evropské civilizace nepatří. Křesťanská mytologie byla prakticky všude paganizována vlivem původních kultů (nejdále v tomto pokročil katolicismus – v podstatě celá plejáda místních svatých a jejich zázraků má pohanský původ). Čili v tom křesťanství je zapotřebí rozlišovat oficiálně hlásané bláboly, které jsou evropské civilizaci cizí, a lidovou zbožnost, navazující jednoznačně na předkřesťanskou kulturu. Dá se to dohledat třeba podle toho, že některé zvyky a obyčeje, dnes interpretované jako křesťanské, figurují v tzv. seznamech církevních zápovědí coby „pohanské“. Církev je nedokázala potlačit, a tak jim dala křesťanský kamuflážní nátěr. Podrobněji o tom píše O. Dvořák; jeho článek na toto téma jsem svého času našel volně přístupný na internetu, nynější stav neznám.
    Islám, který lidovou zbožnost potlačoval daleko důsledněji, v tomto ohledu nepřináší prakticky nic. Také do Evropy nepatřil a nepatří a bude potřeba ho dostat z Evropy ven.

  5. slovak

    A čo tá plejáda katolíckych svätých? Je ich okolo 3000 a ich vplyv na myslenie a konanie ľudí bol a je nezanedbateľný.

  6. A.S.Pergill

    to slovak: Řada z nich jsou původní pohanská božstva v křesťanské kamufláži.

  7. Sam

    Těžko říci, ale skoro každá lidská činnost má nějakého katolického patrona, svatého. Podobnost s nižšími pohanskými či římskými bůžky je značná.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_z_Nikom%C3%A9die
    Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších povolání, u nichž hrozí riziko a rovněž dětí.

    http://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Flori%C3%A1n
    Svatý Florián je považován za patrona profesí, které souvisejí s ohněm – hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů či pekařů. V ikonografii je představován obvykle v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho kult byl značně rozšířen i v českých zemích a jeho sochy se budovaly na ochranu proti požáru.

  8. Pingback: Mýty: způsob jak změřit náboženství | Ateisté ČR

  9. dogbert

    Pergill furt oblažuje svými „znalostmi“ historie.

    Teď jsem ale našel krásný starší text, Pergillem adresovaný Adamu B. Bartošovi:

    „Nejste dost důsledný. IMHO je nutné odmítnout i křesťanství, jakožto židovský konstrukt “judaismus pro gojim”. Motivací vytvoření něčeho podobného mohla být snaha o likvidaci civilizace, která Židy / judaisty bezproblémově válcovala (viz vztahy židovského státu se Římem) a zabránila jí v rozvíjení vědy a technologií, kde judaisté nemohli konkurovat (povšimněte si, že Židé, kteří dosáhli úspěchu na poli vědy a techniky byli zaintegrováni do naší, nikoli judaistické civilizace; v naprosté většině případů to byli “našinci se židovskými předky”). Proklamovaná nenávist vůči křesťanství může pak mít dva motivy (a mohou fungovat oba zároveň):
    1. Jako “marketingový tah”, využívající existující antisemitismus a předstírání, že křesťanství je vůči judaismu v jakési opozici. Navíc nadšené hlášení se judaistů ke křesťanství by nutně vedlo přinejmenším k otázce “tak proč se nenecháte pokřtít?”
    2. Křesťanství v této úloze v podstatě selhalo. Zavinilo sice asi pětisetletou civilizační regresi a obtížně vyčíslitelné zpomalení vědeckého a technického vývoje, ale civilizační růst Evropanů nezastavilo.
    IMHO se každý křesťan hned po smrti dozví, jaký trest mu byl vyměřen na věčnost za odklon od tradičních (a reálných) evropských božstev ve prospěch židovského výmyslu.“

    Tady je v podstatě ještě umírněný

  10. dogbert

    Je to z roku 2012, tak se ptám: Pergille, myslíš si furt to samé?

    Jinak, nic proti antijudaismu, ale takovýhle konspirace :O

  11. A.S.Pergill

    To dogobert:
    Začnu tím bodem 2: Za tím si stojím, křesťanství zavinilo mnohasetletou stagnaci Evropy a její civilizace, jak v oblasti technologií (tam to bylo nejcitelnější), tak i v oblasti „čisté“ vědy.

    K tomu bodu 1: Vztahy mezi křesťanstvím, judaismem a islámem jsou skutečně velmi složité a navíc ovlivněné řadou záměrných desinterpretací. Např. idea uctívání jednoho a toho samého boha těmito konfesemi neobstojí před kritikou ani z pozice ryze ateistické, ani z pozice konzervativní teologie. Je to čistě ideologicko – propagandistická konstrukce, prakticky vždy zneužívaná v neprospěch evropanů.
    Judaismus je výrazně bližší islámu než křesťanství a v historii byli téměř vždy judaisté spojenci spíše muslimů proti křesťanům než naopak. A platí to i pro současnost.
    IMHO islám je poměrně snadno zlikvidovatelný znevěrohodněním a dehonestací, jenže právě judaisté se tomu zoufale brání, protože s islámem by padl i judaismus (stejným postupem, jakým lze znevěrohodnit Mohameda by byl znevěrohodnitelný i Mojžíš). Křesťanství by sice přišlo o svého zakladatele a spasitele (když by se jeho oficiální otec proflákl jako Mojžíšův podvod), ale asi by se udrželo na úrovni lidové zbožnosti (kult svatých apod.) – postihlo by to ovšem vyšší klérus, který také v reálu vystupuje jako spojenec muslimů.

    Celkově: Křesťanství je židovský duchovní produkt, Ježíš byl Žid, jeho první následníci byli Židé. To je neoddiskutovatelný fakt. To další – podhození křesťanství do Evropy za účelem likvidace její kultury – je sice obtížně prokazatelné, nicméně Židé měli v rukou příslušný nástroj (křesťanství) a měli i motivaci (zejména po porážkách protiřímských povstání) něco podobného udělat.

    K poslední větě: Jsem přesvědčen přinejmenším o tom, že křesťanský „Bůh“ i islámský Alláh jsou naprosto falešné konstrukty (viz výš). Jsem toho názoru, že Židé snahou povýšit svého kmenového bůžka na univerzální božstvo ho v podstatě zlikvidovali, takže jsou na tom judaisté podobně jako křesťané a muslimové. Respektive pro křesťany některých směrů bych viděl určité nouzové řešení „posmrtné existence“ (tedy, pokud zcela jednoznačně tento jev nezamítnu ze striktně ateistických pozic) v kultu svatých, kteří jsou velice často zakamuflovanými původními celoevropskými nebo místními bohy.

  12. dorota

    Slávek Černý: Obává se ztráty vlivu, ztráty kontroly. Vládce se bojí, že bude svržen. Při té představě se mu svírají vnitřnosti hrůzou a je ochoten udělat cokoliv, aby se to nestalo.

    Zapomněl jste na jeho hlavní páku – hrůzy pekelné, které na vzpurné duše čekají :-)

    Všechny tyto hrůzostrašné archetypy jsou, řečeno jazykem psychologie, jen projekcí lidského ega, které si takto ventiluje vlastní individualismus a jím generovanou touhu po absolutní moci, která se často uplatňuje v extrémních podmínkách. Nebo když nehrozí trest, a to už u malých dětí (šikana, právo silnějšího, mučení bezbranné, často zvířecí oběti apod.).

    Tato opojná síla individuální moci má však svou druhou stranu mince – strach z moci silnějšího, mocnějšího, výše (či nejvýše) postaveného. Církev – ne vždy náboženství – této projekce jen využívá k posílení svého vlivu.

  13. dorota

    Taky upozorňuju na chybu v názvu článku, ač nechtěnou – “mýtický“ a “mystický“ jsou opravdu hodně odlišné pojmy.

  14. dogbert

    Tedy, Pergille, na čem jedeš? Promiň, ale představu nějaké tajné židovské organizace, která podvrhuje do světa křesťanské agenty, aby bránila antické civilzaci ve vývoji vědy a techniky, to bych nečekal ani od Tebe…..

    Jak si to představuješ organizačně? To je konspirace par excellence, na to nemá ani Bartoš s Bahníkem a Hájkem dohromady.

  15. DarthZira

    No, ta konspirační teorie o tom, jak judaisté záměrně vysílali dovnitř Římské říše křesťany, aby tuto říši rozvrátili, je fakt hoooodně za vlasy přitažená.
    Když přestaneme vidět všude kolem sebe spiknutí, tak je to vcelku jasné jako facka, proč se prvotní křesťané z Judeje přestěhovali do maloasijských měst a později i do samotného Říma. Původní křesťané byli prostě pouze jedna z mnoha odštěpeneckých židovských sekt, která byla představiteli oficiálního židovského náboženství výrazně pronásledována. Je tedy vcelku logické, že se snažili přesídlit někam, kam vliv židovského duchovenstva nesahal a kde tím pádem měli větší klid. Římské říše – jako mnohonárodnostní a vpravdě multikulturní celek – byla vcelku nábožensky tolerantní, každý svobodný občan si mohl vyznávat víceméně jaký kult chtěl a dokonce i u otroků bylo jejich pánům vcelku šumák, v co věří – pokud pracovali, jak měli, a nebouřili se, tak ať se ve volném čase modlí třeba k růžově pruhované chobotnici. A u těch svobodných občanů to bylo to samé – pokud dodržovali zákony, nedělali bordel a plnili své občanské povinnosti, tak jaký měli domácí oltáříček bylo úřadům u zadku.
    V římské říši už dávno před křesťany byli v různých městech usazení Židé a sice ostatním pohanům připadali poněkud divní (že mají jenom jednoho boha a ještě navíc že ten bůh je neviditelný a oni jej nesmějí zobrazovat), ale když jim svou víru necpali (jako že tohle Židé nikdy nedělali, oni si prostě drželi své tradice a od gójů – mimo obchodní vztahy – se spíš odtahovali než že by z nich chtěli dělat židovské konvertity, a tedy se nimi o svém náboženství rozhodně nijak nevybavovali, podrobně jim ho nevysvětlovali, natož pak že by jim ho dokonce vnucovali) tak je jako šikovné obchodníky respektovali a jejich víra jim byla ukradená o půlnoci.
    Když se tedy v prvních letech po Ježíšově (údajné) smrti a zmrtvýchvstání v některých městech objevili první křesťané, pro tamější lidi to prostě byla jenom nějaká nová „verze“ židovství, která jim byla stejně podivná a nepochopitelná jako ty předešlé, takže se o ni prostě nestarali a byla jim naprosto jedno. Kdyby neměli křesťané tu touhu všem kázat „radostnou zvěst“ a tedy je obracet na svou víru, asi by je ani nikdo nepronásledoval, jelikož by byli každému u zadku. Jenže oni nejen, že otravovali na veřejnosti podobně jako dnešní jehovisti, ale ještě odmítali účast na oficiálních kultech (což bylo bráno spíše za občanskou povinnost než za co jiného, prostě uctívat římského císaře jako boha byla podobná povinnost jako je ve většině dnešních zemí povinnost nehanobit státní znak a vlajku nebo stát v pozoru, když se hraje státní hymna) a navíc i páchali různé veřejné výtržnosti, např. narušovali průběh různých pohanských náboženských oslav, ba dokonce i divadelních představení, gladiátorských zápasů nebo sportovních zápolení (např. závodů vozatajů), prostě chovali se na všech těchto událostech podobně jako fanatičtí ochránci zvířat na Velké pardubické.
    Tak to se pak nelze divit, že je nikdo neměl rád, takže když si lůza hledala, na kom se vybije, tak byli vítaný cíl, stejně jako když vláda potřebovala „hněv lidu“ od svých průšvihů nasměrovat raději někam jinam, a taky že i sama státní moc proti nim zasahovala – a časy holt tehdy byly takové, že to neskončilo jen pár ranami obuškem nebo slzným plynem či osprchováním vodním dělem, ale s výtržníky se prostě stráže moc nemalovaly, pokud při zásahu část výtržníků zabily nebo zmrzačily, tak to bylo v normě, a zatčení chuligáni velmi často končili na popravišti, zejména pokud to nebyli ctihodní občané, ale nějaká nemajetná lůza nebo dokonce pokud se zjistilo, že jsou to uprchlí otroci.
    Takže představa, že by židé záměrně stvořili sektu, která má ve svém programu masové „obracení na víru“, mi fakt přijde uhozená. Prostě zcela náhodou taková sekta vznikla. A dost možná, že tu otravnou evangelizaci „a la jehovisti“ ani ve svém programu neměly všechny křesťanské skupinky, jenže o těch, které to dál chtěly držet jenom tím více méně „židovským“ způsobem, tedy udržovat tradici ve vlastní rodině a maximálně mezi blízkými přáteli, dnes už vůbec nic nevíme, ty dost možná byly později (pokud mezi tím některé nezanikly tak nějak přirozeně, že prostě po vymření té které rodiny už neměl v tradici kdo pokračovat) totálně „převálcovány“ vítězným křesťanstvím coby už státním náboženstvím, případně byly pak naopak pronásledovány jako kacířské, takže už ani nevíme, že existovaly, natož pak co vlastně hlásaly, což není nic až tak divného – kolik se toho dneska ví o tom, co přesně hlásali ariáni? A kolik jiných „odštěpeneckých“ větví kromě ariánů v té době bylo, ví se to vůbec přesně? Nebo (a to je současnosti o víc jak tisíc let bližší doba) co vlastně víme třeba o katarech?

    A jinak si myslím, že Mojžíš by nemusel být až tak moc znevěrohodněn jako Mohamed, ovšem to by jaksi museli židé připustit, že to byl vlastně možná původem Žid, možná i čistokrevný Egypťan, možná nějaký položid-poloegypťan, v každém případě ale vychovaný egyptskými kněžími a nejspíš přinejmenším někteří z jeho vychovatelů byli tajnými stoupenci zavrženého Atonova kultu. Tedy jinými slovy by museli připustit, že ti údajní „ž/Židé“, kteří spolu s ním odešli z Egypta, byli spíš než etničtí Židé tajní ctitelé Atona, kteří prostě (podobně jako to dělali o zhruba tři tisíce let později puritáni) jen vypadali někam, kam nesahala státní moc, jíž jejich víra nebyla po chuti. Puritáni osidlovali „Nový svět“ a „ž/Židé“ zase „Zemi zaslíbenou“. A jak jedni tak druzí se k místním domorodcům nechovali zrovna hezky…
    A pak by samozřejmě museli taky judaisté vsadit hlavně na tu lidovou zbožnost a dodržování tradic předků, prostě místo věření v boha by se muselo věřit ve víru nebo dokonce jenom v to, že je z nějakého důvodu dobré a správné dodržovat staré folklórní tradice. Což podle mého není až takový problém, nadšenců pro folklór nebo historii je poměrně dost i mezi ateisty.
    A v křesťanství by podle mého bylo to samé, prostě vsadit na tradice, lidovou zbožnost, případně nadšení pro folklór a historii, přičemž by podle mého vůbec nebyl problém zachovat jak Marii tak i Ježíše, byť v případě Ježíše by se nejspíš muselo připustit, že buď byl jeho biologickým otcem Josef (což např. přítel Protestant nikterak nevylučuje) a nebo že si ho Marie upletla kdovíským (klidně to mohlo být i nedobrovolně, třeba znásilněním, proč ne, římští vojáci se určitě chovali úplně stejně jako všichni jiní vojáci ve všech zemích a všech dobách) a Josef byl holt hodný člověk, který byl ochotný si ji i za těchto okolností vzít za ženu a toto dítě vychovat jako své. Podle mého tato verze příběhu, kdy Marie by byla buď chudák znásilněná holka a nebo o něco menší chudák, ale stále ještě chudák, naivní holka, které oblbl hlavu nějaký římský fešák, který jí sliboval sňatek, ale pak se na ni vybodl a nechal ji v průšvihu, a Josef hodnej chlap, který ji buď měl natolik rád, že to všechno z lásky k ní překousl, ale nebo mu jí prostě bylo docela obyčejně lidsky líto a než by ji nechal ukamenovat, tak si ji vzal a cizí dítě hezky vychoval, není přece ani vůči Marii ani vůči Josefovi a ani vůči samotnému Ježíši nijak dehonestující, spíš naopak, podle této verze by Ježíš měl za rodiče dva docela hodné a slušné lidi, kteří si v životě taky prožili ledacos a neměli to jednoduché, ale přesto to nějak zvládli a z něj dokázali vychovat něco mnohem lepšího než nějakého kriminálníka, který často z dětí z podobných poměrů vyroste. Tedy docela pěkný příklad i pro dnešní dobu, ne? ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *