Mýty: způsob jak změřit náboženství

Autor | 22.09. 2014
Johansen Viggo - Radosne Boże Narodzenie

Johansen Viggo – Radosne Boże Narodzenie

Ve dvou předchozích článcích jsem nakousl téma mýtů a archetypů. Ukázali jsme si, jak mýty vznikají, proč fungují a jak vypadají nejúspěšnější postavy evropské mýticko náboženské krajiny. Dnes vás nechám trochu nahlédnout do toho, proč je užitečné se tímto tématem zabývat. Pochopení archetypů  a jejich funkce v rámci příběhů nám totiž umožní mnohem lépe pochopit uvažování věřících lidí (a lidí obecně!). Věřící lidé se pohybují právě v tomto prapodivném světě na pomezí pohádek a skutečnosti. Druhým důvodem je, že existují poměrně robustní a dostupné nástroje, jak archetypy měřit, počítat a využívat. V minulých dílech jsme si řekli, že je v podstatě jedno, jestli je nám příběh doručen ústně, filmem nebo třeba formou reklamního spotu. A právě ty reklamní spoty jsou produktem stamiliardového průmyslu (počítáno v dolarech). A takové peníze jsou už velmi slušná motivace, aby se lidé zabývali tím, jak mýty působí na jiné lidi.

Přitom podobnost reklamy s náboženstvím je v mnoha ohledech až neuvěřitelná. Všímají si toho nakonec i lidé na obou stranách barikády. V marketingu se dnes docela běžně mluví o náboženství značek, kde se velmi dobře placení profesionálové snaží cíleně a mnohdy úspěšně budovat ikonické značky, které mají svá desatera a evangelisty a na druhé straně zase náboženští představitelé cítí v konzumu silnou konkurenci a oprávněně se jej obávají. Dnešní značky jsou v reklamě a komunikaci prezentovány tak, jako by dokázali naplnit lidské touhy, na jejichž plnění se dříve specializovalo náboženství. Nakonec i vztah reklamy k realitě je vztahu náboženství a skutečnosti více než podobný. A najednou nestojí nic v cestě úvaze, že bychom vzali velmi dobře fungující nástroje marketingu a pokusili se je aplikovat na náboženství.

Jaké možnosti a jaké výsledky nám takové prolnutí dvou světů může přinést? Abychom se vůbec mohli bavit o možnostech a aplikacích našeho „měření mýtů“ v komunikaci mezi ateisty a věřícími, musíme se seznámit s trochou archetypální statistiky. To bude také hlavním přínosem dnešního článku. Naučíme se takové to teoretické minimum. Podíváme-li se na náboženské archetypální figury, neunikne nám jedna zajímavá vlastnost. Tyto figury jsou často v něčem dokonalé. Jsou to většinou svého druhu extrémy. Například osa morálky je v křesťanství definována (nebo tak je alespoň často chápána) dvěma extrémy: úplně nejvíc možně dobrý Bůh a úplně nejvíc nejvíc nejzkaženější ďábel. Nikdo nemůže být dobřejší než TEN nejdobřejší na obláčku. Jestli může být někdo podle křesťanů zkaženější než Satan upřímně nevím, ale je rozumné předpokládat, že kdyby takový člověk existoval, tak bychom se stejně domlouvali jen těžko. Ale vezměme si další příklady. Herkules jako symbol toho nejsilnějšího. Ježíš jako symbol toho nejmilujícnějšího. Matka Tereza jako symbol toho nejpečovatelštějšího ( haha ) hned po Matce panně Marii. Mezi archetypy prostě málokdy najdeme někoho „průměrného“.

A hledáme-li extrémy, potom archetypální analýza je tím pravým nástrojem. Archetypální analýza předpokládá, že existují dva nebo více „čistých“ bodů (zákazníků), kteří leží na samotných  hranicích datového pole. Všichni ostatní se potom dají „namixovat“ z těchto dvou nebo více extremistů. Dobrota každého člověka je tak složena z určitého poměru dobroty ďábla a Boha. Někdo v sobě má ďábla 30 procent a 70 procent boha, jiný to může mít naopak. Vezmeme-li nejvyššího a nejmenšího hráče basketbalového týmu, potom výšku každého dalšího hráče můžeme určit patřičným mixem prcka a dlouhána. Archetypální analýzu je dobré používat k měření heterogenity spotřebitelů všude tam, kde kategorie výrobků či služeb je ze své povahy aspirační. Kdy cílem není komunikovat pomocí toho čím jsme (realita), ale pomocí toho, čím bychom chtěli být. Pomocí něčeho, k čemu se vztahujeme (náboženství). Vhodná je tato analýza také tam, kde existují extrémní typy zákazníků a tito mají tendenci být trendseteři. Lidé, kteří udávají tón v celé komunitě.

Ilustrace archetypální analýzy pro tři archetypy Z. (S. Seth, M. J. A. Eugster, 2014)

Ilustrace archetypální analýzy pro tři archetypy Z. (S. Seth, M. J. A. Eugster, 2014)

Pokud bychom měli archetypální analýzu definovat nematematicky a maximálně omezit technické termíny, potom jde o analýzu matice dat n respondentů s m proměnnými. To jsou data, která nám vypadnou v podstatě z jakéhokoliv marketingového průzkumu, kde se ptáme n lidí na m věcí. Cílem algoritmu je potom pomocí několika regresních rovnic vysvětlit varianci v rámci všech dat. Řešitel musí na začátku také určit, pro kolik archetypů mají být rovnice řešeny. Výsledkem těchto výpočtů potom je, že známe relativní archetypální váhu, pro každého respondenta a ty se u každého respondenta rovnají celkově 1. Pokud váha nějakého archetypu respondenta je rovna jedné, potom ten daný respondent je sám archetypem. Výsledek nám také určitý relativní dominanci každého archetypu ve vzorku. Ta je rovna střední hodnotě váhy archetypu u jednotlivých respondentů. Dozvíme se také stupeň, nakolik je každá proměnná asociována s každým archetypem. Konkrétní matematiku, detailní analýzu a další aplikace si potom můžete projít třeba zde. Program na řešení je ke stažení zde.

Co říci závěrem? Snad se mi podařilo alespoň naznačit směr, jakým se mohou naše další úvahy ubírat a výsledky, ke kterým můžeme dospět. V datasetu totiž nemusíme mít jen vlastnosti zákazníků, ale můžeme se lidí také ptát na jejich touhy nebo na to, čeho se obávají. Můžeme se jich ptát na představy o konkrétních náboženských postavách nebo organizacích, na jejich vztah k nim. A pokud bychom chtěli jít ještě více do hloubky, mohli bychom se pro své otázky nechat inspirovat řadou motivačních teorií, jako je třeba Maslowova či novější Alderferova. A není zcela překvapivé, že nejsme první koho to napadlo. Ale o tom zase někdy příště.

6 thoughts on “Mýty: způsob jak změřit náboženství

  1. A.S.Pergill

    Pěkné, hlavně využití mého favorita, jazyka R, mě potěšilo.
    Nicméně, tohle neměří Boha (bohy). Tohle měří (a ještě nepřímo) pouze to, co se dějě v hlavách lidí v souvislosti s náboženskou (nebo řeba i reklamní) vírou. Už třeba jenom na šetření, zda ty reklamy a reklamní značky pracují u člověka se stejným materiálním substrátem (= identickými mozkovými centry) bychom potřebovali např. vyšetřit řadu lidí při modlení a při nějakém zpracovávání motivu z reklam, zda to zpracovává ta samá část mozku (dostupné přes nukleární magnetickou rezonanci). A na zjišťování něčeho, co údajně leží mimo naše smysly, ale může se to různými způsoby projevovat do našeho světa tedy přímo Boha, bohů, andělů, démonů), bychom potřebovali daleko větší HiTech vybavení a velmi solidní statistické modelování.

  2. dogbert

    Vše lze zjednodušit na nějaké základní schéma, většinou zcela nesprávně. Nebyl by konkrétnější příklad? Tohle je příliš vágní.

  3. Medea

    To Dogbert:

    Vedecký princíp produkuje abstrakcie, antivedecký princíp ich ničí na základe toho, že to a to sa nevzalo do úvahy. Vedecký princíp vedie k stanoveniu presných pojmov, antivedecký princíp vedie k ich viacznačnosti, pod zámienkou, že takto odhaľuje ich pravú rozmanitosť.

    (Alexander Zinoviev: Zívajúce výšiny.)

  4. dogbert

    @medea

    jo, tohle se dá taky aplikovat na cokoliv.

    Věda by měla být empirická, může vytvářet abstrakce, ale musí je nechat „vraždit nechutnými faktíky“, abych parafrázoval Huxleyho

  5. dogbert

    Jednoduše, jak tuhle teorii aplikovat v konkrétních příkladech? Co nového nám to dá, vztáhnu-li ji třeba na tu Matku Terezu (nebo třeba archetyp islámu či Alláha jako absolutního zla ala Pergill či Werner)

  6. dogbert

    Pro autora by mělo být otázkou cti, dát možný konkrétní příklad, ne pouze naznačovat. Jinak to vypadá, že mluví do větru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *