Jak rozpůlit duši

Autor | 26.09. 2014
Autor: James Heilman, MD

Autor: James Heilman, MD

Mozek je rozdělen na pravou a levou mozkovou hemisféru. Proč tomu tak je nevíme, ale jeví se to být vcelku přirozené, když páreček tvoří i mnoho dalších orgánů. Pravá a levá mozková hemisféra jsou spojeny hlavně svazkem nervových vláken zvaným corpus callosum. Tento svazek obsahuje více nervových spojení, než je počet všech spojení spojujících cortex se zbytkem nervového systému.

Některým lidem byl tento svazek záměrně chirurgicky poškozen. Obvykle se k tomu přistupuje u velmi těžkých případů epilepsie, ale existují i jiné důvody, které vedou k přerušení některých z těchto vláken. V případě těžké epilepsie je takto přerušena většina vláken nebo dokonce všechna, aby se zamezilo místním bouřím nekontrolovatelné mozkové aktivity v šíření mozkovou hmotou a vzniku epileptického záchvatu. Dříve si lidé mysleli, že přerušený corpus collosum nevede k ničemu jinému, než že dojde k omezení epileptických záchvatů. Nebyly pozorovány žádné změny v chování takto ošetřených pacientů a tak se nakonec zdálo, že jediná funkce této části mozku je držet obě mozkové hemisféry fyzicky pohromadě.

Před více jak půl stoletím ale provedl Roger W. Sperry spolu s kolegy výzkum, který změnil náš pohled na fungování mozku natolik, že za to obdržel v roce 1981 Nobelovu cenu. Sperry potvrdil, že pravá a levá mozková hemisféra jsou do velké míry funkčně specializované. To se nakonec tušilo i dříve, kdy lidé pozorovali, že poškození levé části mozku vede většinou k problémům s řečí. Chirurgické rozdělení mozku ale dovoluje vědcům testovat každou polovinu mozku zvlášť v mnoha specializovaných testech. Druhý objev byl ale v mnoha ohledech překvapivý. Sperry zjistil, že rozdělené hemisféry vykazují neuvěřitelný stupeň funkční nezávislosti. Obě poloviny mozku totiž mají svoji vlastní paměť, proces učení a vykazují vlastní záměry.

Typický experiment s pacientem mající rozdělený mozek vypadá asi takto. Pravé hemisféře ukážeme slovo „vejce“ tak, že jej na krátkou dobu promítneme do levé poloviny zorného pole. Testovaný subjekt na otázku co viděl odpoví, že nic. Odpovídá totiž na mluvenou řeč specializovaná levá hemisféra. Potom mu zadejme úkol, aby sáhnul levou rukou do krabice a dotknul se předmětu, který „neviděl“. Bez zaváhání sáhne po vejci. Zeptejme se ho, bez toho, abychom předmět který drží ukázali levé hemisféře, co drží a testovaný subjekt nebude schopen odpovědět. Jakmile ale ukážeme vejce i té levé hemisféře a zeptáme se jej, proč si z nabízených předmětů vybral právě vejce, jeho levá, na jazyk zaměřená hemisféra přijde pravděpodobně s nějakou racionalizací, jako že měl vejce včera ke snídani. To jsou samozřejmě výsledky, které jsou pro vědce nesmírně zajímavé.

Pokud tímto způsobem testujeme rozdělený mozek, je těžké nedospět z chování těla k závěru, že pravou polovinu mozku obývá tichá inteligentní osoba, které jen chybí přístup k jazykovému vyjadřování a o které levá hemisféra neví vůbec nic. To je navíc třeba ukázáno i na případech, kdy pacienti s takto rozděleným mozkem jsou schopni plnit současně dvě rozdílné manuální úlohy, které pacient s plně funkčním mozkem nezvládne. Jedním z takových úkolů je zadání nakreslit každou rukou zcela jiný obrázek. Pro pacienta s rozděleným mozkem je úkol snadý, ale mozek bez zásahu není něčeho takového schopen. Dokonce se zdá, že máme mnoho důvodů věřit, že každá polovina z takto rozděleného mozku má vlastní vědomí. Protiargumentem k něčemu takovému může být požadavek, že každá vědomá bytost musí mít rozvinuté komplexní jazykové schopnosti. Potom bychom ale upřeli vědomí i malým dětem a mnoha zvířatům.

Ještě těžší se jeví popření dvou nezávislých vědomí v jednom mozku, když zkoumáme rozdělný mozek pacientů, kteří mají jazykové schopnosti v obou mozkových hemisférách. Známe například slavný příklad mladého pacienta, kterého se zeptali, čím by chtěl být až vyroste. Jeho levá hemisféra okamžitě odpověděla že projektant, zatímco pravá odpověděla pomocí kartiček s písmeny že závodník. Ono to vypadá, že se obě mozkové hemisféry občas dokonce dostanou do určitého druhu verbalizované hádky.

A mají-li obě mozkové hemisféry svá vlastní nekompatibilní přání a názory, potom se ptejme, jak se s takovou situací vyrovnají náboženství, kde je široce přijímano, že spasení té které osoby závisí především na osobním názoru na tu kterou náboženskou doktrínu. Co když levá hemisféra mozku pacienta s rozděleným mozkem přijme spásu z rukou Ježíše, zatímco ta pravá Ježíše odmítne? Co když jedna hemisféra odříká šahádu a přihlásí se tak k víře v Aláha, zatímco ta druhá bude mít názor na islám veskrze negativní? Nepochybuji o tom, že si s takovými případy ti příslušní bohové poradí, ale jedno moderní vědě už jen velmi těžko upřou. Žádný věřící dnes nemůže zpochybňovat schopnost vědců chirurgicky rozpůlit duši.

Článek je upravenou verzí jedné kapitoly z nové knihy Sama Harrise Waking Up.

31 thoughts on “Jak rozpůlit duši

  1. Antitheista

    Už se těšim, jak přijde někdo s tím, že duše není pouze vědomí, ale tyto operace ovlivňují vědomí i podvědomí, city i rozum i instinkty a často i sny. Takže ani zastánce „nevědomé duše“ na tom není lépe a kvantová duše jde po tomto příspěvku téměř úplně do řiti 😀 🙁 🙁

  2. Hosamen

    Chybí tam ještě jedna jedna věc. Jsou centra smyslového vnímání a od nich odvozené podmíněné reflexy. Přerušením spojení těchto hemisfér nemohou fungovat. Pokud je to pravda, tvé tvrzení o dvou duších neobstojí. Je jeden mozek, který dokáže dělat, co dvě půlky neumí. Tedy otázka podle mne je jiná, jedno tělo je jedna duše, v případě přerušení spojení ovládá duše kterou část mozku?

  3. Jaroslav Štejfa

    Ve výńatku z knihy R. Harrise je řečeno, že vědomí člověka je zcela dáno jeho fyziologickým uspořádáním a to zejména mozku. Tedy žádné dvě duše ani jedna duše ve smyslu teologickém. prostě nic takového s nejvyšší pravděpodobností neexistuje. Nerozvíjejme zase debatu nad nesmysly o lidském vědomím a jeho morálce pomocí pojmů jako jsou nezbytné jsoucno, přirozený zákon atd. Pokud tyto pojmy vůbec existují, tak pouze v myslích některých myslitelů a s jejich odchodem zmizí s nimi bez zaznamenatelného vlivu na chod reálného světa. Na rozdíl od myšlenkových konstrukcí teologických filosofů, lze vývody na základě experimentálních důkazů buď přijímat nebo rozvíjet; v mezním případě nahradit prokazatelně pravdivějšími. Teologická dogmata lze pouze vytesat do kamene, pokud tam již nejsou. A co je hlavní, jsou tyto vývody konkretně použitelné, nejblíže právě v medicině a morálních postojích, které asi změnit musíme, nemáme-li brzo vyhynout. Všichni, ať teisté tak ateisté, přece lkáme nad zkažeností světa, který dosud stojí na oněch tisíciletých dogmatických morálních zásadách.
    Jaroslav Štejfa

  4. dorota

    Myšlenkové konstrukce teologických filosofů nejsou dogmata, ta musí schválit papež.

  5. protestant

    Pochybuji, že si nějaký protestantský teolog nechává něco schvalovat papežem…. 🙂

  6. Jaroslav Štejfa

    A už jsme zase v tom; teď se budeme patlat co jsou to dogmata, co jsou rozdíly mezi církvemi, pam , pam, …..
    Vraťme se k tomu podstatnému, vše nasvědčuje prokazatelně o neschopnosti prokázat teologicky existenci duše. Z toho plynou konsekvence v morálce, ve filosofii a o těch je užitečná diskuse nejméně do doby, než se prokáže něco jiného.
    Jaroslav Štejfa

  7. protestant

    Několik duší mám prokazatelně v pneumatikách. Také housle mají prokazatelně duši, jinak hrají velmi slabě.
    Jaký další důkaz potřebuješ? 🙂

  8. Rudyho bichle

    Protestant už evidentně poslední dobou protestuje jen ironií. Nicméně s těmi dušemi má pravdu a jsem rád, že už konečně i pro něj je pohádka o duších v nebíčku jen pohádkou… 😉

  9. hadejkdo

    A nebude to jen čistě a prostě pouze v tom, že vědomí je o málo víc, než se snaží naznačit Slávek?

  10. toli

    @dorota
    Myšlenkové konstrukce teologických filosofů nejsou dogmata, ta musí schválit papež

    No problém je jinde….Třeba ŘKC netvrdí že Turínské plátno je pravé,říkají že je působivou připomínkou…
    Přesto si v podstatě každý katolík myslí že je pravé….A tato „kamufláž“ je v podstatě ve všem.

  11. protestant

    Myšlenka nesmrtelné lidské duše, která se do teologie dostala jako styčný bod s antickou filosofií, není biblická. Člověk v sobě nemá nic nesmrtelného. Nic, co by mu automaticky zaručovalo život věčný. Naše duše, náš rozum, naše vůle, naše city atd. – to vše je stejně jako naše tělo smrtelné a hříšné. Stejně tak je nám cizí východní představa o neustálém koloběhu života a převtělování duší, v němž člověk jen stále pokračuje ve svém nekonečném trápení, dokud se z něho nevysvobodí tím, že již po ničem netouží a všeho se vzdá.
    http://brno1.evangnet.cz/node/191

    Ale já jsme nikde v bibli nečetl, že by šlo člověka takhle rozložit na prvočinitele. Nikde jsem se tu nesetkal s tím, že by si nás Pán Bůh pomlel na kaši a z té si pak vybíral ta dobrá zrníčka. Jistěže člověk dělá věci dobré i zlé, ale Pána Boha zajímá člověk celý a ne jen jeho část.

    Tak si to představovali v Řecku. Usoudili, že člověk má tělo a duši. Tělo je hříšné, hloupé a ubohé. Musí pořád jíst. Má mnoho žádosti. Neumí s ovládat a proto nakonec shnije v hrobě a zajde. Není třeba se jím zabývat. Ale naše duše, té se to netýká. Ta je věčná a dobrá. Ta zůstane a půjde do nebe.

    Ale v Izraeli něco podobného nikoho ani nenapadlo. V bibli je člověk nedělitelný. Náš život je celek, který nejde rozkouskovat a separovat v něm dobré od zlého. Buď se celý člověk ubírá cestou svévolníků a směřuje ke své záhubě a nebo se celý člověk ubírá cestou spravedlivých a směřuje ke štěstí a radosti.
    http://brno1.evangnet.cz/node/71

  12. Rudyho bichle

    Protestante, jakonáhle se v textech a řečech nějakého věřícího vyskytne slovo „hříšné“ začne se mi dělat hodně, hodně špatně…
    O jakém to hříchu pořád věřící sní? Myslím, že je to jen takový podivuhodný (a v náboženství je fakt děsivé množství těchhle podivuhodností…) oslí můstek k tomu, aby věřící mohli podepřít svou víru, neboť každý přece (vymyšleně) hřeší a tak se musí prostřednictvím nějakého podlíž pohybujícího se pátra z tohoto (vymyšleného) hříchu vyzpovídat. A pak modlit a modlit. A tak se už stovky let točí tenhle kolotoč nesmyslností. Je mi z toho do smíchu a do pláče zároveň… 🙂

  13. Čestmír Berka

    No, nevím. V Bibli přeci není všechno. Že něco není detailně popsáno v Bibli není žádný argument- to bychom si mohli potom myslet, že až přijde z mraků Ježíš, bude v sandálech a tunice s partou dalších podobných nadšenců Nebe bude mávat meči a zaútočí na nás ateisty a další spojence Satana, sedící v tancích…
    Zatím jsem neviděl článek o tom NEJDŮLEŽITĚJŠÍM- celé snažení křesťanů přeci není kvůli Bohu a lásce! Celé snažení křesťanů se sobecká snaha, po smrti jít na LEPŠÍ. To je ta meta! Pokud by bůh/Bůh neslíbil, že po smrti něco bude a bude to i lepší a nestrašil dalším a větším utrpením, byl by pro křesťany zbytečný. Všechny ty křesťanské kecy zastírají, že jde o ODMĚNU individuálního věřícího.
    Na i-ateismus.cz jsme z věřících nevypáčili, co míní slovem Bůh ( jak odlišíme boha od neboha, jednoho boha od druhého boha) a teď nás čeká další neurčité slovo: duše. Kde je? Jak vypadá? Jak se pozná jedna duše od druhé, když nemá žádnou morfologii? Kde končí jedna a začíná druhá a proč se nepomíchají?
    A co tělo v Nebi? jaké tělo budeme mít? Všichni stejné? Budou mít ženy jiné tělo, než muži? Dostanou zemřelé děti dospělé tělo? Jak poznají děti těla rodčů a příbuzných , kteří zemřeli ve věku 80 a více let? Budou mít jmenovky? Budou všechny duše a těla stejně blízko Bohu, když jich budou miliardy a bude místo jen po levici boží, když pravice je již obsazena tím židovským mladíkem?

  14. dorota

    Já bych tezi o kvantové duši, resp. kvantovém vědomí nepovažovala za úplnou šílenost.

    http://pravdu.cz/nde/nde-by-mohla-vysvetlit-kvantova-fyzika

    Opírá se mimo jiné o výsledky dvouštěrbinového experimentu, přičemž jedna z hypotéz předpokládá, že by mohlo jít o “propojení částic s vědomím pozorovatele“.

    http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006070001

    Nejde samozřejmě o nějaké důkazy, ale zjištěná fakta nahrávají domněnkám, že jednota světa (vše je jedním) je možná mnohem hlubší, než si dokážou ve své fantazii představit mnozí zastánci “teorie všeho“.

  15. Čestmír Berka

    kvantová duše je blábol a i kdyby nebyla, pro víru v Boha je využitelná asi jako elektrický proud. Představte si kvantovou duši v Pekle…

  16. dorota

    Čestmír Berka: Na i-ateismus.cz jsme z věřících nevypáčili, co míní slovem Bůh.

    Pokud “vše je jedním“, pak Bůh je to Jedno. To je jedna z definic Boha, i když pro někoho příliš panteistická.

  17. Čestmír Berka

    Bůh nemůže být jeden, jelikož nemá tvar a hranice, čili se nedá spočítat. „Pokud vše je jedním“- no právě 😀 Pokud… Nahradit jeden mlhavý pojem jinou náhodně dle vkusu soudruha vybranou mlhou nic neřeší…

  18. dorota

    Když odhlédnem od pohádek, peklo se chápe jako oddělení od Boha (jednoty). Izolovanost, přitom někde v hloubi duše (nenapadá mě vhodnější slovo) toužíme po návratu do Zdroje, ať už se ta touha manifestuje jakkoli skrytě nebo zakamuflovaně.

  19. Čestmír Berka

    Vy toužíte po návratu do Zdroje? To jako fakt? Vy víte, že se vám tam bude „líbit“ ? Peklo jako oddělení od Boha? Jak se můžete oddělit, když Bůh je všude? Kam byste se jako oddělila? Vždyť žádné „mimo“ není! 😉

  20. dorota

    Jde o subjektivní pocit oddělení, ten je ale řádně “zabetonovaný“. Přečtěte si něco z transpersonální psychologie, jestli chcete (což asi nechcete) přibližněji vědět, o čem soudruh točí.

  21. Foxy

    Ad: „Já bych tezi o kvantové duši, resp. kvantovém vědomí nepovažovala za úplnou šílenost.“
    .
    Já ano. K takovým úvahám může vést nejspíš povrchní znalost kvantové fysiky a na základě toho provedené chybné dedukce.
    Spojovat NDE s ději na úrovni kvantové fysiky (Hameroff a Penrose a jejich hypotesa „Org-OR“) je na hranici bezuzdného bájení a Eben Alexandrův „důkaz posmrtné existence“ už tu byl též rozebírán:
    http://www.osacr.cz/?s=eben+alexander
    http://www.osacr.cz/2012/10/12/neurochirurg-eben-alexander-v-komatu-vycestoval-do-nebe-pokecal-s-andelem-a-definitivne-tak-uveril-v-posmrtny-zivot/
    .
    Podvědomá touha po „návratu zpět“ a podvědomá potřeba všemocné ochranitelské autority je dle mého názoru formována v nejranějším dětství. Idea boha je pak surrogátem naplňujícím tuto podvědomou potřebu. Zřejmě daň za dlouhé formativní období, kdy člověk je plně odkázaný na ochranu rodičovskou.
    .
    Tož asi tak.

  22. dorota

    Foxy: Podvědomá touha po “návratu zpět“…

    Nemyslím, že jde o potřebu “všemocné“ a “ochranitelské“ autority, jde o něco mnohem, jak to říct, rudimentárnějšího, prazákladního. Kde je jednota, ochrana ani autorita není zapotřebí, je to spíš sounáležitost, překonání protikladů. Dualismus se ukáže jako umělý konstrukt. To už je příliš subjektivní, těžko to líčit někomu, komu tohle nechybí, navíc tyto věci řídí ta pravá, “iracionální“ hemisféra, takže se nedivím, že vám to připadá iracionální.

    Eben Alexandrův zážitek vypadá na první pohled jako konfabulace mozku vzniklá zřejmě ve chvíli, kdy měl ještě dost kyslíku.

  23. Čestmír Berka

    subjektivní pocit oddělení se dostaví po přečtení… já bych kvantovku do křesťanství netahal- je nebezpečí, že kvantového Ježíše by křesťané nestrávili a ti, co by přeci jen strávili, by své děti připravily o vánoce. Já myslím, že „mrtví prd ví“ a žádná sounáležitost nebude. Post molestam senectutem Nos habebit humus.

  24. Jaroslav Štejfa

    Stále si myslím, že probíhá diskurs o nepodstatných záležitostech. Pokud začneme promýšlet možné konsekvence možností ovlivňování vědomí pomocí technologií založených na neurovědě, nutně docházíme k potřebě zavčas odpovědět na otázky, jejichž ignorování může být fatální. Například:
    – Půjde-li zásadně ovlivnit řada postojů člověka jinými lidmi, bude to jev vratný nebo ne?
    – Co se stane se svobodami typu svoboda vyznání, svoboda projevu, platnost voleb, svobodná vůle atd?
    – Co se stane v politice, bude možná demokracie, bude vůbec možno mluvit o politických či mravních systémech?
    -Jaký smysl bude mít náboženství?

    Pokud bude nutné považovat tyto otázky za závažné, podle mne je bláhovost se domnívat, že se to šmahem vyřeší zákazem takového bádání. Dokonce si myslím, že racionální bude tento výzkum podpořit co nejvíce. Rozhodně se mi jeví jako zpozdilost trvat na předpokladu, že morální pravidla společnosti jsou dána jednou provždy odněkud shůry.
    Jaroslav Štejfa

  25. dorota

    Jaroslav Štejfa: “…možností ovlivňování vědomí pomocí technologií založených na neurovědě…“

    Kterých technologií? Máte na mysli např. neuromarketing, nebo jde o něco jiného?

    Ad “Rozhodně se mi jeví jako zpozdilost trvat na předpokladu, že morální pravidla společnosti jsou dána jednou provždy odněkud shůry.“

    To je opravdu zpozdilost, bohužel mnohých. Tyto citáty mluví o něčem trochu jiném:
    Co nechceš, aby ti činili jiní, nečiň ty jim. Konfucius
    Co chceš, aby ti činili jiní, čiň ty jim. Ježíš

    Mnozí považují tuto zásadu za jakýsi konsenzus dodržovaný společností, “abychom se navzájem nepozabíjeli“. Ale když už jsme u té jednoty či Jednoty, nejsilnějším morálním kompasem je z ní vyplývající empatie.

    Nakonec totéž jinými slovy naznačuje Mat 25,40 nebo Řím 2,14.

  26. Jaroslav Štejfa

    K Dorotě:
    Musím předeslat, že nejsem zběhlý v neurovědě; mám na mysli technické postupy v psychologii, obecně v medicině, v různých aplikovaných oborech, rovněž v oblasti kriminální, varietní i náboženské. Konkretně si myslím, že dnes může jeden člověk nebo tým zařídit druhému člověku prakticky jakýkoliv stav vědomí. Aby se tak nedělo masivně a trvale, je brzda především v nákladnosti a pracnosti příslušných postupů (jakýsi druh rukodělnosti). Pokud to však nabude povahu hromadné výroby a bude to laciné, nastanou vážné problémy.
    Další části vašeho příspěvku jsem bohužel neporozuměl. Rozhodně si nemyslím, že je nutné opouštět citované morální zásady; rovněž tak si nemyslím, že jsou dány shůry a provždy. Například jejich počátek trvání se jistě nedá ztotožnit s počátky hominidů, k tomu se museli dopracovat. A jejich konec může ukázat pouze budoucnost. O jejích božském původu snad nemá cenu debatovat. Relace k Bibli se mi jeví jako nepodstatná. tyto zásady podle mne platily v prosperujících společnostech dávno před její kompilací. Bohužel nás to v diskusi nikam neposouvá. Snad potěšující je jedině fakt, že lidé řídící se dogmaty z principu kognitivně zaostávají a budou i v těchto nebezpečných problémech vždy trochu pozadu. To dává naději.
    Jaroslav Štejfa

  27. Lucie

    Židům 4, 12 – 13 …
    12. Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k rozdělení duše a ducha, i kloubů a morku v kostech, a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce.
    13. Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno je nahé a obnažené před očima toho, jemuž musíme složit účet.

    Ježíše můžeme „přijmout mozkem“, ale v Bibli se píše, že spasení je pro ty, kteří jej přijali srdcem.

  28. Foxy

    „Ježíše můžeme „přijmout mozkem“, ale v Bibli se píše, že spasení je pro ty, kteří jej přijali srdcem.“

    Tedy případ pro kardiologa?
    Co s tím spasením má co dělat pumpa na krev?

    Ten dopis Židům; kdo ho sepsal a na základě čeho předestírá taková kategorická tvrzení?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *