Privilegia věřících: zákon č. 3/2002 Sb. § 3 a možnost založit si náboženskou společnost

Autor | 13.11. 2014
Je víra v Jeho Svatou Nudlovitost dostatečně náboženská?

Je víra v Jeho Svatou Nudlovitost dostatečně náboženská?

Tato výjimka je příčinou většiny dalších nerovností způsobených zákony. Kdyby si tento druh společnosti mohl založit kdokoliv bez ohledu na svoji víru, jen velmi těžko by se nám argumentovalo v tom smyslu, že věřící jsou zvýhodňováni. Nakonec to, abychom si založili vlastní náboženskou společnost nám již navrhovalo mnoho našich čtenářů během uveřejňování tohoto seriálu.

Církve a náboženské společnosti jsou právnické osoby, které umožňují sdružovat se věřícím určitého náboženského vyznání tak, aby mohli svobodně praktikovat svou víru či náboženství, soukromě nebo veřejně. Za tímto účelem tento a jiné zákony stanovují pro tyto společnosti jiné podmínky, než je tomu u jiných právnických osob, protože zákonodárce předpokládá, že praktikování náboženství a náboženské víry má zvláštní potřeby a není důvod věřícím v tomto nevyhovět.

Tento přístup ale naráží na problém s rovnoprávností občanů před zákonem. Z našeho pohledu totiž není církev nebo náboženská společnost nic jiného, než jedna z forem právnické osoby a neshledáváme žádný důvod poskytovat možnost založení takové společnosti jen za účelem vyznávání náboženské víry, kdy je z této možnosti vyloučena možnost mít přesvědčení nenáboženské, stejně hodnotné a legitimní.

§3. odst.1a) definuje náboženskou společnost takto:

církví a náboženskou společností dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby,  

Ministerstvo kultury tento paragraf potom vykládá velmi restriktivně a úředníci zkoumají, zda společnost podávající návrh na registraci vykazuje dostatečné náboženské znaky.

Projevilo se to třeba během neúspěšné registrace Církve husitské. Důvody zamítnutí registrace byly sice nakonec jiné, ale Ministerstvo kultury si nechalo vypracovat religionistický znalecký posudek, který hodnotil právě náboženskou povahu tohoto subjektu.

V prvním posudku byla částečně zpochybněna právě náboženská povaha církve. Na otázku, zda se v tomto případě jedná o společnost náboženskou, totiž znalec D. Lužný odpovídá, že v ní nacházíme „náboženské prvky, byť ne zcela v rozvinuté podobě (není na ně kladen důraz)“. K těmto náboženským prvkům patří i užívání náboženských symbolů a náboženského jazyka. Znalec zde poukazuje na to, že toto v tomto případě není vztahováno k tradičně křesťanským prvkům, ale „výhradně k postavě Mistra Jana Husa, popř. k významným postavám českého národa (např. k Masarykovi)“. Dále si všímá skutečnosti, že bohoslužby se konají pouze příležitostně, a to zvláště na státní svátky.

Dingir 1/2014 Nové registrace II. (Miloš Mrázek a Zdeněk Vojtíšek)

Domníváme se, že takové posuzování a hodnocení náboženského přesvědčení žadatelů je v rozporu s náboženskou svobodou. Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 6/02 ze dne 29.11.2002 stanovil:

“Česká republika je založena na principu laického státu. Podle čl. 2 odst. 1 Listiny je totiž stát založen na demokratických hodnotách a „nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ Je tedy zřejmé, že Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, tzn. především nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů. Z citovaného článku dále vyplývá, že stát musí být oddělen od konkrétních náboženských vyznání. “

Ministerstvo a zákon č 3/2002 sb. zde ale právě přímo do konkrétního náboženského vyznání občanů zasahuje a posuzuje, zda je přesvědčení žadatelů dostatečně náboženské. Diskriminuje tak občany bez vyznání nebo ty, jejichž víra neodpovídá představám o víře samotného ministerstva.

19 thoughts on “Privilegia věřících: zákon č. 3/2002 Sb. § 3 a možnost založit si náboženskou společnost

  1. Rudyho bichle

    Takže pokud věřím v něco, co je málo šílené a nemodlím se k tomu nesmyslu dostatečně často a se zápalem, neuznají mé náboženství? Řeknu vám, je to bordel! Můj jedinečný bůh si to fakt nezaslouží. Oni si prostě neuvědomují, že je ON stvořil, chudáci… 😉

  2. petr

    A to si představte, že když si chcete založit školskou právnickou osobu, tak stát prostřednictvím Ministerstva školství zkoumá, zda jste skutečně škola, když si chcete založit nestátní zdravotnické zařízení, tak příslušný krajský úřad v přenesené působnosti zkoumá, zda jste skutečně zdravotnické zařízení, když si chcete založit banku, tak ČNB zkoumá, zda splňujete podmínky, které v civilizované společnosti musí splňovat banka a když si chcete založit politickou stranu, tak Ministerstvo vnitra zkoumá, zda to co si zakládáte je skutečně politická strana a ne třeba spolek zahrádkářů… 🙂

    Zkrátka pasti, kam se podíváte 🙂

    Čím dál tím více se domnívám, že tyhle články jsou něco na způsob Haškových humoresek ve Světě zvířat. Protože někdo, kdo nemá „střihnutou občanku“ tohle nemůže myslet vážně 🙂

  3. Slávek ČernýSlávek Černý Post author

    Petře, zkoumají úřady v některém z výše uvedených případů, jakého vyznání jsou zakladatelé?

  4. protestant

    Jak se dá ZKOUMAT vyznání zakladatele?

  5. petr

    A to jako myslíte, že Vám zapíší školskou právnickou osobu, pokud bude z její zakladatelské listiny vyplývat, že učit budete pouze občas a Vaším hlavním cílem budou výlety do přírody ? Domníváte se, že Vám zapíší politickou stranu nebo politické hnutí, když uvedete, že se rozhodně nechcete věnovat vytváření politického programu a účasti na politickém životě, ale Vaším hlavním cílem bude zkoumání estetiky krajiny poblíž Kardašovi Řečice ?

    Problém, z něhož všechno ostatní vyplývá je, že Vaše pojetí rovnosti je v rozporu s tím, jak je pojímáno v moderních demokratických společnostech.

  6. Ateistický laik

    pro: Petr
    A jak na ministerstvu vědí, že vaše náboženství se modlí zrovna takhle, rituály probíhají tak a tak? Co když dneska vznikne nové náboženství, jak se to na ministerstvu dozvědí?

  7. Slávek ČernýSlávek Černý Post author

    Petr: Mohu za současných podmínek registrovat náboženskou společnost jako ateista and co., ať už uvedu do zakládací listiny cokoliv? Ne.

    Pokud budu mít záměr provozovat školskou právnickou osobu nebo politickou stranu, tak to učinit mohu. Bez jakékoliv diskriminace nebo zvýhodnění.

  8. hadejkdo

    Nechci byt rejpal, ale opravdu si mili ateiste jste jisti, ze nevyznavate zadne nabozenstvi,kdyz resite, ze si nemuzete zalozit nabozenskou spolecnost?

  9. Rudyho bichle

    A hele, hádej kdo opět vytáhl osvědčenou munici – ateisti jsou náboženská společnost! Směšné pokusy, jak v podstatě omluvit vlastní blbnutí. Když dokážeme blbnoutí jiných, naše blbost se v tom zmatku ztratí… 🙂

  10. hadejkdo

    Rudy ja nic nevytahuju, timto clankem a jeste lepe- komentarem Slavkem – jste vystrelili do vlastnich rad sami 😀

    „Petr: Mohu za současných podmínek registrovat náboženskou společnost jako ateista and co., ať už uvedu do zakládací listiny cokoliv? Ne.“

    Bez komentare…

  11. Rudyho bichle

    No, pravděpodobně ti unikl smysl článku a zcela jistě i smysl dotazu, který uvádíš jako výstřel do vlastních řad. Ale to vůbec nevadí, od věřících urputně bránících svou podivuhodnou víru se to jaksi očekává… 🙂

  12. grw.kremilek@gmail.com

    chápu to dobře, že by měl podle autora existovat jeden mustr pro pravidla spolčování se na základě ideologické příslušnosti (ideologie tady v neutrálním slova smyslu jako např. na en.wiki) bez ohledu, zda se jedná o náboženství nebo politiku, filozofii apod.?

  13. Slávek ČernýSlávek Černý Post author

    @grw.kremilek@gmail.com: Spíš se dopmnívám, že pokud existuje potřeba mít nějakou specifickou právní formu pro spolčování se na základě náboženského přesvědčení (a to je možné), tak by přístup k takové právní formě neměl být omezen na základě náboženské víry nebo nevíry nebo formy projevování takového přesvědčení. Po tom našemu státu, ministerstvu nebo jinému úřadu nice není. Dovedu si docela dobře představit, že tuto právní formu a její výhody/povinnosti by mohly využít třeba i humanistické spolky, ateistické spolky nebo spolky sdružené kolem jiných témat (veteráni, odbojáři, etiky, esoteriky).

  14. DarthZira

    grw.kremilek a Slávek – myslím, že v zásadě nejste ve vzájemném rozporu. Podle mého by měl zákon rozlišovat u jakýchkoli právnických osob pouze dvě zásadní věci – právnické osoby, jejichž účelem je výdělečná činnost, a všechny ostatní právnické osoby, tedy sdružení, spolky, kluby atd., jejichž účelem je něco jiného, zpravidla sdružování lidí na základě zastávání nějakého světonázoru, životního stylu nebo provozování určitého hobby. Svým způsobem se podle mého víra v libovolného boha nebo bohy dá považovat nejen za světonázor, ale i za určitý životní styl a provozování určitého hobby. Myslím si, že by z hlediska zákona nemělo být co do práv ani povinností rozdílu církví, politickou stranou, dobrovolnými hasiči, trampskou osadou, vodáckým oddílem, šachovým kroužkem, spolkem přátel díla A. C. Doyla nebo třeba fanklubem lady Gaga.

  15. petr

    DZ: Výborně darth ziro, hlavně jednoduše – například postavit na roveň otázku financování politické strany a trampské osady by jistě bylo záhodno, také se mi zdá, že stávající předpisy nutí politické strany hospodařit až moc transparentně. Anebo je to cíleno na trampské osady ? Pokud by např. jejich účetnictví též podléhalo auditu a muselo být předloženo k veřejné kontrole, hádám, že by nejeden šerif skončil u Chocholouška a byl by to jejich zasloužený konec 🙂

  16. DarthZira

    petře – jestli jsem pochopila správně, máš právnické vzdělání, takže je mi divné, že zrovna tobě musím vysvětlovat jako první věc rozdíl mezi společenstvím lidí nemajícím žádnou právní subjektivitu a spolkem, jež je právnickou osobou. O trampování toho zas až tak moc nevím, sama jsem nikdy aktivní trampka nebyla, mám pouze pár přátel a známých trampů, ale nějak jsem se jich na to neptala, jestli jejich trampská osada je nebo není právnickou osobou nebo vůbec jestli oni sami jsou či kdy byli v nějaké trampské „organizaci“ oficiálně registrovaní. Mám však určité zkušenosti s fan-kluby, neopohanskými skupinami a hlavně se sci-fi kluby (řadu let jsem jednomu „šéfovala“ a několik let jsem dokonce byla předsedkyní ČS Fandomu), takže předpokládám, že u jiných hobbystů ta situace bude velmi obdobná. Naprostá většina těchto zájmových klubů, sdružení a jiných spolků vůbec žádnou právní subjektivitu nemá, protože ji ti lidi prostě k ničemu nepotřebují (klub, kterému jsem x let šéfovala, ji taky neměl). Na to, aby se členové podobné „organizace“ čas od času někde sešli, pokecali si o tom, co je zajímá, v rámci tohoto setkání uspořádali třeba i nějaký program a měli taky vlastní webové stránky nebo skupinu na facebooku, fakt nepotřebují být zapsaným spolkem dle zákona. Pokud jeden nebo více z nich vlastní nebo má aspoň k dispozici (protože ji vlastní jeho rodiče, tetička, brácha atd.) nějakou ke scházení vhodnou prostoru nebo je schopen se dohodnout, že jim v místní hospodě nebo sokolovně budou jednou týdně (jednou za 14 dní, jednou měsíčně, nepravidelně ad hoc) blokovat stůl nebo salonek, tak co víc ke své činnosti potřebují? V podstatě akorát to, aby aspoň jeden z nich (ideálně více z nich) byl ochotný organizovat tato setkání, případně další aktivity, které si ten spolek vymyslí (v případě sci-fi klubů to jsou velmi často např. literární nebo výtvarné soutěže) a stejně tak aby aspoň jeden z nich byl ochotný spravovat jejich web (free domén jsou dnes mraky) nebo facebookovou stránku, tedy starat se o to, aby na této stránce/stránkách byly aktuální příspěvky a aby se tam vždy v dostatečném předstihu objevilo oznamko o tom, že tehdy a tehdy tam a tam se koná jejich sraz či jiná akce. Na něco podobného opravdu takováto „banda lidí“ nemusí být právnickou osobou.
    Pokud ovšem jim pouze toto „scházení se na pokec mezi kamarády“ nestačí, ale chtějí vyvíjet nějakou „větší aktivitu“ či „další činnost“, tak k tomu již taky potřebují i nějaké větší peníze (nebo dokonce i jiný majetek) než jenom to, že si čas od času vyberou pár korun mezi sebou – a pak je pro ně buď nezbytně nutné a nebo aspoň zatraceně výhodné (ono totiž většinou moc dlouho předsedu či nějaký „vůdčí duumvirát či triumvirát“ nebaví, aby všechno bylo formálně „na jejich triko“ jako soukromé osoby a aby do podobné činnosti dával(i) svých peněz či jiného materiálního plnění víc než ti ostatní – zcela zákonitě, pokud totiž chce, aby plánovaná akce proběhla, tak prostě se skřípěním zubů do toho „zainvestuje“ a pak to, ne vždy úspěšně, „vyráží“ ze zbytku členstva), aby se stali registrovanou právnickou osobou s jasně nastavenými pravidly dovnitř i navenek.
    V případě sci-fi klubů k tomuto docházelo prakticky vždy, když se do vedení dostali nějací ambicióznější lidé, kteří zatoužili po tom, „aby se o nich víc vědělo“, tedy toužili např. vydávat nějaký pravidelně vycházející fanzin, pořádat cony, nejlepší povídky z literární soutěže vydávat knižně, pravidelně hrát divadelní představení, pořádat nějaké charitativní akce atd. atd. Většinou přirozený vývoj je ten, že nejdříve tyto věci pořád ještě dělají tím původním neformálním způsobem „party lidí, co se spolu kamarádí“, ale po čase zjistí, že to prostě takhle dál nejde, a tak se takovýto „spolek“ buď rozhádá a rozpadne a s jakoukoli činností skončí, nebo se transformuje v právnickou osobu a nebo se nejdříve rozhádá a rozpadne a pak z jeho torza vznikne nějaká právnická osoba (případů ad a), ad b) i ad c) jsem viděla nespočet 😉 ).

    Navíc z mého příspěvku nikde nevyplývá, že by zákon u nepodnikatelských spolků všeho druhu (tedy od církví přes politické strany a konče třeba těmi fan-kluby a sci-fi kluby) neměl rozlišovat práva a povinnosti podle jiných kritérií – a ta kritéria by samozřejmě měla být v prvé řadě definována majetkem příslušné právnické osoby, a to i z různých hledisek počínaje absolutním objemem vlastněného majetku přes roční pohyb na účtu, to, zda vlastní pouze majetek movitý (nejčastěji peníze) nebo i nějaké nemovitosti, a konče třeba tím, od koho případné dary přijímá a v jaké maximální výši tyto dary od jednoho dárce mohou být. A samozřejmě pokud by takováto organizace dostávala nějaké peníze ze státního rozpočtu nebo třeba od obcí, krajů a jiných veřejných korporací, tak zase by bylo zcela oprávněné, aby pro takový spolek byly ze zákona stanoveny jiné (přísnější) podmínky než pro spolek, který získává peníze pouze ze soukromých zdrojů – zcela logicky, pokud do něčeho dá své vlastní peníze nějaký milionář, tak i kdyby mi ta věc připadala jako totální kokotina, je mi po tom naprostý houby, jelikož to moje peníze nejsou, ale pokud do něčeho dává peníze, tedy mimo jiné i moje daně, stát, obec nebo kraj, případně i někdo další, kdo ty peníze alespoň částečně pravidelně dostává od státu (tedy i jakákoli nikoli soukromá škola, nemocnice nebo třeba dopravní podnik toho či onoho města) či jiným podobným způsobem (např. rozhlasové a televizní poplatky), tak mi tedy po tom je zatraceně hodně, jelikož jsou to i moje peníze a mám tedy právo vědět, za co se moje peníze vlastně utrácejí.

    Nevidím ovšem žádného racionálního důvodu, proč by ale měl zákon rozlišovat, z jakého důvodu nebo kvůli jaké volnočasové aktivitě (a zlob se nebo ne, ale víra stejně jako politické přesvědčení prostě nic jiného než volnočasová aktivita není – a to, že některé osoby si z této volnočasové aktivity mohou udělat hlavní či jediný zdroj svého živobytí, na tom vůbec nic nemění, on takový majitel knihkupectví specializovaného na neopohanskou literaturu, vydavatel sci-fi časopisu nebo prodejce potřeb pro táborníky taky vydělává, a někdy i dosti slušně, na hobby jiných lidí) tento spolek původně vznikl.
    Pokud se najde nějaký velmi ambiciózní sci-fi klub, který zatouží pořádat v Kongresovém centru v Praze nebo třeba na brněnském Výstavišti jednou nebo dvakrát ročně megacon pro tisíce lidí, jehož se budou jako přednášející a čestní hosté účastnit největší zahraniční i domácí spisovatelské, herecké a režisérské hvězdy, tak na něco podobného prostě potřebuje roční rozpočet ještě větší, než na svou roční činnost potřebují adventisté, čeští bratři a husité dohromady 🙂 , ona jenom propagace podobné akce možná spolkne víc prostředků, než předvolební kampaň nějaké středně velké politické strany 😉
    Takže není opravdu jediného racionálního důvodu, proč na podobně ambiciózní sci-fi klub (nebo se může jednat třeba o fan-klub Jaromíra Jágra nebo spolek chovatelů ušlechtilých koček, co bude mít podobně velké ambice, to je totiž úplně jedno, o jaké konkrétní hobby se jedná) nepohlížet úplně stejně jako na velkou církev nebo velkou politickou stranu. Prostě je evidentní, že ambicióznímu vedení podobného spolku by šlo úplně o to samé, o co jde představitelům církví nebo politických stran, tedy o vzájemně propojenou „svatou trojici“ sláva-bohatství-moc (nebo – nelíbí-li se slovo moc – lze jej nahradit slovem „vliv“, ono je to prostě totiž to samé, jen to líp zní 😉 ), tedy jinými slovy tito lidé by toužili po tom, aby za prvé se jejich hobby stalo výhradním zdrojem jejich pokud možno aspoň trochu (ideálně hodně) pohodlného a luxusního živobytí, aby za druhé se jejich ksichty objevovaly v tisku, televizi a na internetu alespoň tak často, jako se tam objevují ksichty dejme tomu kardinála Duky nebo předsedy Svobodných Macha, a aby za třetí jejich názory a postoje měly na formování veřejného mínění opět vliv srovnatelný aspoň s tím Machem nebo Dukou. Samozřejmě lidé jsou různí, někdo více touží po luxusním životě, někdo po moci a jiný po slávě, ale nelze toužit výhradně po jedné z těchto tří věcí, protože se vždy a všude navzájem ovlivňují a svým způsobem podmiňují.
    A nějak nechápu, pokud někdo touží (v různém poměru) po bohatství, moci a slávě, tak proč nějak zásadně rozlišovat, jakou volnočasovou aktivitu k dosažení toho, po čem touží, zrovna použije.
    Pokud se najde šerif trampské osady, který touží být stejně známý, vlivný a pokud možno i bohatý jako ředitel co já vím zlínského filmového festivalu, tak prostě musí počítat s tím, že „úplně zadarmo“ to nebude, že jaksi nemůže očekávat, že do jeho věcí (a to včetně účetnictví) mu jak úřady tak veřejnost nebudou chtít „strkat nos“. Kdo nechce, aby se o něj druzí příliš starali, ten nesmí toužit po slávě. Tečka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *