Koncept svobody myšlení, svědomí, vyznání…a co dál

Autor | 04.03. 2015

S rozmáhajícím se oportunismem náboženských obcí se věřící mají tendenci stavět do role ochránců svobody vyznání, zatímco ateisty odsunují pravidelně na druhý břeh. Možná je ale všechno jinak a médiím i zástupcům kléru se prostě pletou strany. Podívejme se, co se píše v Listině základních práv a svobod:

Čl. 15. (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.

Čl.16 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Především si všimněte, že svoboda náboženského vyznání je svázána se svobodou myšlení a svědomí, přičemž hned druhá věta říká, že nikdo nesmí být omezován ve svých právěch změnit náboženské vyznání nebo být bez vyznání.

Ve skutečnosti jde o práva, která jsou bez vzájemného uznání neudržitelná. Jedno bez druhého a třetího neexistují. Pro většinu lidí je ale obtížné vůbec pochopit co tato práva znamenají. Svoboda myšlení znamená, že neexistují žádná zapovězená témata, nad kterými by bylo zakázáno přemýšlet a podrobovat je kritice (tedy posuzovat je). Nevím, jestli si dokážete představit, jak daleko taková idea vůbec sahá.

Svoboda svědomí znamená, že žádný člověk není nijak povinen se cítit vinen za svoje myšlení a chování a že má právo podle svých záměrů jednat, pokud tím neomezuje práva ostatních. Tohle je velmi závažné v mnoha aspektech lidského chování, ale vzhledem k tomu, co nejvíce zajímá církve, je to palčivé téma hlavně v oblasti sexuality.

A konečně svoboda vyznání znamená, že se člověk může stát stoupencem jakékoli konfese (i kdyby byl jejím jediným stoupencem) na základě svého rozhodnutí a svého myšlení, ale že musí mít vždy – vzhledem k ostatním svobodám – právo jakoukoli konfesi opustit.

Tato práva zcela samozřejmě porušují sekty, které neuznávají svobodu svědomí, brání ve vystoupení členům, kteří v nich již nechtějí být a mají zakázaná témata o nichž je špatné i přemýšlet. Tuto část reality celkem chápeme a bereme na vědomí. Proto nejsou sekty považovány za legální a měly by být pod dohledem policie.

Jak politikům, tak mnoha obyčejným lidem však uniká, že se i dříve liberálněji se tvářící konfese již radikalizovaly a chovají se spíše jako sekty, respektive že ve svých základech jsou a vždy byly proti lidské svobodě.

O svobodě svědomí slyšíme nejčastěji, když se někde objeví pokus zakázat křesťanům nosit na krku křížek, ale nikomu nějak nedochází, že narušením svobody svědomí je také označování ateistů za nemorální stvůry, což se děje jak v médiích, tak ve školách. Tam už má omezování svobody svědomí vysloveně charakter šikany. Ano u nás v přavážně nevěřící společnosti!

Snaha zvláště římskokatolické církve předstírat, že morálka vycházející z náboženství je jediná možná, je v rozporu se samotnou podstatou naší ústavy. Pokud se to děje skrze státní média, je to tím horší.

Do narušování svobody svědomí patří také potírání práv homosexuálů a jiných sexuálních menšin. Pokud tím nenarušují práva někoho dalšího, mělo by být celému světu úplně jedno, co spolu dospělí lidé konsensuálně dělají v posteli, jakého jsou pohlaví i kolik jich tam je.

Svoboda vyznání neobsahuje žádný přepoklad, že jsou si všechna vyznání rovná ani že jsou dobrá, ale ani že jsou špatná, jen prostě že jsou. Je zajímavé, že názor o obecné prospěšnosti jakéhokoli náboženství často hlásají lidé, kteří studovali teologii a tak musejí vědět, že na počátku všech starověkých  i moderních náboženských kultů stojí oltáře s lidskými oběťmi. Je až komické (ale zároveň poněkud děsivé) jak jsou křesťané ve svém pokrytectví schopni jedním dechem vysvětlovat prospěšnost náboženství a zároveň zdůvodňovat genocidu původních obyvatel Ameriky jako něco dobrého, kvůli krvavým náboženským praktikám středoamerických Indiánů.

V lidských právech tak, jak jsou zapsána v naší ústavě žádná taková přehnaná úcta k náboženství není. Jediné co v tomto ohledu vyplývá z práva na svobodu vyznání je, že jakákoli konfese, která má mít v sekulární společnosti právo na existenci, nesmí porušovat ostatní lidská práva.

Římskokatolická církev se při tom do sporu se svobodou vyznání dostává už údaji o počtu svých věřících, protože za katolíka považuje každého pokřtěného, třeba i ve věku nemluvněte. Mohli bychom to považovat za pouhé falšování statistiky, ale v jeho pozadí je vidět něco jiného. Katolická církev se prostě svých ovcí nevzdává a sekulární právo na vyznání neuznává.

vytoupil-nevystoupil-2

Takto vypadá podle slovenské římskokatolické církve „vystoupení“. Pro pochopení toho, co se tam píše je třeba vědět, že „mystické Tělo Kristovo“ je jen obrazné označení pro církev. Farnost tedy sděluje že přání vzala na vědomí, u jména si udělala poznámku, ale že z římskokatolické církve vystoupit nelze.

V jistém ohledu bychom měli být vděčni stoupencům islámu, protože zviditelnili současný problém s náboženským myšlením. Islám má totiž všechny charakteristiky sekty, především to, že lidskými právy demonstrativně pohrdá a systmaticky je narušuje.

Věčná uraženost a agersivita představitelů této náboženské skupiny už leze krkem většině obyvatel Evropy. I úplným pitomcům by už mělo být jasné, že v tomto případě nejde jen o teroristické výpady ale o všeobecné strkání nosů do věcí, do kterých muslimům nic není. Tedy do práv jiných lidí. Ulice nejsou posvátná místa a psi na nich tedy mohou chodit úplně volně. Nemá je co urážet Mickey Mouse v televizi ani „málo zahalené“ evropské ženy. Tohle je totiž svoboda svoboda svědomí. O trestech pro odpadlíky či kázáních proti nevěřícím a Židům, kterým se lze jen těžko vyhnout (protože jsou v Koránu) asi darmo mluvit.

Islám tak katolicismus mají společnou svou exkluzivitu. Členové těchto konfesí se cítí morálně nadřazení jiným věřícím a samozřejmě ateistům. Tím ale napadají samotnou podstatu lidských práv, která je v rovnosti před zákonem a v rovnosti v právech. Právě tím, že se povyšují, jsou jejich stoupenci vlastně méněcenní, protože nejsou schopni být součástí společenské diskuse, která by mohla dospět k nějakému konsensu.

Byli to muslimští imámové, se svou nenávistí k lidským právům, kteří před náš položili otázku: Existuje vůbec náboženství, které by bylo schopné plně akceptovat ideu lidských práv?

Odpověď se nepříjemně nabízí: Pravděpodbně ne.

Pravděpodobně to ani nemůže být jinak. Pocit výlučnosti je právě tím, co dělá konfese atraktivními. Je také dost pravděpodobné, že to ale ani nebyl smysl idey lidských práv ani její historický význam. Nebylo ani tak podstatné, že ji lidé nebyli schopni plně uznat ve své mysli, ostatně to samotná práva na svobodu myšlení, svědomí i vyznání umožňují, ale že ji lidé zachovávali alespoň v dostatečné míře při vzájemném vystupování.

Žijeme v jednom z nejmírnějších období Evropy, ale když se podíváme zpátky, uvidíme nekonečný řetěz náboženských bitev. Zástupci konfesí, které se ještě před několika staletími snažily navzájem vyvraždit dnes sedávají u jednoho stolu v restauraci s ateisty.

Tohle dokázala právě idea lidských práv. Bohužel je náš prototyp „Základní směrnice“ ale také jen exkluzivní smlouva zaměřená pouze „dovnitř“ na kultury, které jsou schopné ji přijmout, nelze z ní nijak vydedukovat, jak se chovat ke kulturám, které ji odmítnou akceptovat, nebo proti ní vysloveně bojují.

Drtivá většina islámskoho světa odmítá náš princip lidských práv. Vznikl dokonce pokus vytvořit jakousi islámskou obdobu, problémem je že v tomto případě vlastně soužití muslimů s jinými kulturami taktéž neřeší. Naopak v principu je vlastně Káhirská deklarace lidských práv rozbuškou budoucích napjatých politických situací, protože popírá základní lidské svobody už třeba formulacemi jako:

Potvrzujíce tímto civilizační a historickou roli islámské obce, kterou Bůh učinil jako nejlepší komunitu, a která dala lidstvu univerzální a dobře vyváženou civilizaci, ve které je harmonie mezi pozemským a oním posmrtným světem, kde jsou znalosti spojeny s vírou, a která naplňuje očekávání, že ukáže cestu celému lidstvu, které je zmateno z různých a protichůdných přesvědčení a ideologií, a že poskytne řešení pro všechny chronické problémy této materialistické civilizace;

Tento odstavec samotný stačí jako doklad nesmiřitelnosti mezi evropskou představou lidských práv, jež se zabývá právy jednotlivce a je pro ni zásadní hodnotou jeho osobnost a Káhirskou deklarací, jež takto není ničím jiným, než prohlášením nadřazenosti islámu.

Žel při téhle válce idejí se naše pátá kolona – náboženské obce, které se chovaly sekulárně jen proto, že byly nuceny působit v sekulárním prostředí  – začínají projevovat naprosto nesolidárně s vlastní kulturou. Nedávno papež František otevřeně vystoupil jak proti svobodě umělecké tvorby tak i proti svobodě svědomí a ve stejném duchu se vyjádřili i naši představitelé římskokatolického kléru a pochopitelně také zástupci muslimských obcí.

Šlo o reakce na vyvraždění redakce Charlie Hebdo, kdy od nich byla slyšet slova o hranicích humoru a svobody projevu. Téměř nikdo si při tom ale nevšiml, že tak byla napadána i svoboda myšlení a svědomí.

Jsme pravděpodobně na hranici toho, k čemu nám může koncept lidských práv sloužit. Je to užitečný koncept pečlivě vybudovaný rozumem, který dokázal víc než všechny středověké filosofické školy najednou. Deklarace lidských práv je názorná ukázka, jak může být filosofie naprosto praktickou vědou, kteru lze promítnout do zákonů, politiky i do všedního života. Naší chybou však je, že jsme takto naznačeným směrem nešli mnohem dál.

Osvícenství je stále ještě nedokončený projekt.

12 thoughts on “Koncept svobody myšlení, svědomí, vyznání…a co dál

  1. Petr

    Měl bych dotaz. Když si za svou víru vyberu nacismus, prohlásím Hitlera za proroka a Main Kampf za svatou knihu, tak na to mám podle naší LZPS právo a můžu svobodně veřejně projevovat svou víru?

  2. Petr Tomek Post author

    @Petr: Podle dnešního výkladu věřících by to mělo platit, Mohamed byl mnohem větší řezník než Hitler, měřeno přímými následky i počtem lidí, které sám oddělal. Ve společnosti, kde je ale jakoukoli víru možné podrobit kritice a kde má člověk právo veřejně projevovat jakoukoli víru, pokud tím nenarušuje právě druhých je to poněkud problém (tedy opravdu podle LZPS). Nacismus totiž většinou práva druhých porušuje a hlavně nerespektuje rovnost v právech. Pokud si ale představíme nácka, jehož jediným projevem je, že si doma hajluje nad svým obrázkem Hitlera, tak by taková víra podle LZPS měla být naprosto tolerovaná. Veřejně ji tedy zastávat nesmí právě kvůli rozporům s LZPS ale stejně tak by nemělo pak být možné veřejně projevovat jakoukoli víru, která nějakým způsobem LP narušuje.

  3. Jaroslav Štejfa

    S článkem vyslovuji zásadní souhlas. Pro ilustraci předmětu úvahy všem, kdo ji čtou, doporučuji se seznámit na blogu Kontrafikce se zářivými úvahami filosofa (?) Šedého poutníka pod názvem „Zakazuješ, zakazujeme, zakažte (debaty) čl. 2.1 až 2.3. Zde to máte v krystalické formě.
    Jaroslav Štejfa

  4. ateista

    @Petr
    Hloupý dotaz.
    Aplikací nacismu do praktického života se lidstvo přesvědčilo, že nacismus je zhoubná ideologie, vraždící své ideologické odpůrce. Proto byl lidskou společností zavržen. Podobně jako komunismus. Ještě by bylo nutno totéž učinit s islámem a křesťanstvím. Křesťané již sice své ideologické odpůrce nevraždí, ale donedávna je vraždili. Jen síla sekulárního práva je drží na uzdě. A Bible, ten zbožňovaný zákon? Četl jste Bibli celou a zamýšlel jste se nad jejím obsahem? Ze stránek žádné knihy neprýští tolik krve jako ze stránek Bible.

  5. Jiří

    Výborný článek. Pobavil jsem se představou podělávajícího se novorozence, „s nezmazatelne vtlačeným znakom krstu do duše.“

  6. Íčko

    V souvislosti s Káhirskou deklarací lidských práv v Islámu je vhodné upozornit na pokrytectví celé deklarace. Některá ustanovení se tváří jako bezpodmínečná (např. čl. 5 písm. a/ – rovnoprávnost žen, čl. 15 – právo mít majetek, čl. 19 písm. a/ – rovnost před zákonem), zejména ve srovnání s některými právy a svobodami, která jsou výslovně omezena šáriou (čl. 2 – právo na život a zdraví, čl. 16 – svoboda vědeckého bádání, čl. 22 – svoboda projevu). Pak je tu ovšem kouzelné ustanovení čl. 24 – „All the rights and freedoms stipulated in this Declaration are subject to the Islamic Shari’ah.“ Všechna práva a svobody prohlášená touto Deklarací jsou podřízena islámské šaríi. Z toho vyplývá, že šáriou jsou omezena i ta práva, u kterých to není uvedeno přímo v příslušném ustanovení. Takže to s tou rovnoprávností žen, rovností před zákonem (bezprávnost ateistů a polyteistů, hodnota svědectví křesťanů, židů a žen) a právem mít majetek (zvláštní zdanění dhimmi) nebude tak horké…

  7. Antitheista

    Ten článek na blistech je nesmysl z velký části:

    – nový ateisté sice jsou z valný části liberální a humanističtí, ale to nevyplývá nutně z ateismu, je to morálka kterou přijali nezávisle na ateismu, je bezbožná, ale mohli se stát nihilisty či komunisty či „morálními křesťany“ ať už to znamená cokoliv, atd…

    – ateismus nevylučuje (logickou i nelogickou) víru či přesvědčení, jen víru v boha/bohy/nadpřirozeno

    – Fukuyama není překonaný, to tvrdí jen člověk zapšklý vůči liberalismu, stačí ho jen dobře číst

    – pán je evidentně levicový postmodernista odmítající univerzalitu, takže též univerzalitu lidských práv, já jsem opak

    – nacismus čerpal z náboženství víc než z darwinismu, eugenika existuje nezávisle na darwinismu a rasismus také

    – humanismus nevychází z náboženství, ale z filosofie

    A ten článek v TV je zase zavádějící v tom, že „Křesťanství navíc obohatilo lidská společenství o myšlenky rovnosti, soucitu, odpouštění, milosrdenství a pokory.“ Bez něho by soucit nebyl či pokora? To jsou evoluční pocity nezávislé na křesťanství a jsou spojené s mnoha filosofiemi. To je veliký nesmysl…

    sbohem

  8. ateista

    Tohle stanovisko, které vyjadřuje Jan Petránek, by měli zaujmout všichni ateisté a hlasitě ho dávat najevo:

    A jestli dneska mnozí naši religiozní představitelé říkají, že se měli ti novináři a karikaturisté umírnit, tak já opakovaně říkám: Islám uráží kritika islámu? Ale veškeré náboženství v tomto světě uráží také mne, jako velice přesvědčeného ateistu v tom, že mně jako dospělému člověku, někdo chce vnucovat mytologické představy o světě. Tohle uráží opravdu zase mě osobně. Ale půjdu kvůli tomu někoho vraždit? Ať si každý uvědomí, že i oni uráží mě, když vnucují svoji pravdu, že například Mohammed, aby dokázal svoji moc, vztáhnul ruku, sundal Měsíc, ukázal, že ho sundal a vrátil ho pak na oblohu. Beru mytologii, když je dobře podaná, jako nádhernou poezii, ale ať po mně nikdo nechce, abych se v životě řídil podle takových mytologických představ. Je to podobné, jako kdyby mi někdo řekl, že když něco udělám, bude bubu a vezme mě za to čert. Ať ten čert vezme ty, kteří si myslí, že mě můžou krmit mytologicko-náboženskými představami.

  9. Sam

    —————————Z článku: (…) ale nikomu nějak nedochází, že narušením svobody svědomí je také označování ateistů za nemorální stvůry, což se děje jak v médiích, tak ve školách. Tam už má omezování svobody svědomí vysloveně charakter šikany. Ano u nás v přavážně nevěřící společnosti!——————————-
    Nevím, tohle jsem ani na církevním gymnáziu nezažil. Katolická veřejnost o náboženství ani o ateismu nemluví skoro vůbec. Na tom gymnáziu pracovalo několik nevěřících profesorů a asi neměli problém.
    Je možné, že se na mě spolužáci dívali skrz prsty, ale nemluvili o tom. Dodnes nevím, co si o mě doopravdy mysleli.
    Nešvary zmíněné autorem se podle mě dějí spíše v USA nebo v Polsku.

  10. A.S.Pergill

    @Sam Kardinál Duka to opakovaně blekotal při různých projevech, i v přímém přenose v televizi, kde se dá těžko blábolit o tom, že ho redaktoři nepochopili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *