Žijeme vážně v 21. století? Dánsko ponechává svůj proti-rouhačský zákon v platnosti

Autor | 02.04. 2015

dánskoStředověk neskončil, středověk trvá. Tato věta bohužel není pouhou citací textu jedné známé písně, ale konstatováním reality. Evropské reality. Již několikrát jsem ve svých článcích informoval o tom, že v řadě evropských zemí jsou stále platné tzv. blasphemy laws, protirouhačské zákony, které kriminalizují rouhání se či kritiku náboženství. V Evropě jde konkrétně o 14 zemí (budeme-li počítat i Rusko a Turecko, tak 16). Ve většině z těchto zemí jsou proti-rouhačské zákony platné již dlouhá desetiletí a jedná se tedy jistým způsobem o určité relikty minulosti, avšak právně stále platné relikty minulosti. Například v Rusku jsou pak zákony kriminalizující „urážku náboženského cítění“ novinkou, starou teprve několik málo let. Vypovídající charakter to má o této zemi jistě velký. V řadě zemí se naopak v posledních letech diskutuje o zrušení proti-rouhačských zákonů: to je příklad třeba Islandu, Irska či Dánska.  Jak však ukazuje aktuální případ posledně jmenované země, tedy Dánska, člena Evropské unie, pouhá „debata“ o zrušení je málo. Zoufale málo.

Představte si situaci, kdy by například bylo trestné kritizovat vědecké teorie či tvrdit, že nějaká vědecká hypotéza je mylná a nepravdivá. Absurdní, že ano. Za kritiku náboženství či rouhání se však i v Evropě 21. století můžete stále skončit ve vězení. Jednou z těchto zemí je i Dánsko, které v posledních měsících podrobovalo svůj proti-rouhačský zákon přezkoumání. Na předminulý týden probíhajícím zasedání Rady pro lidská práva při OSN však Dánsko uvedlo, že se po zvážení rozhodlo ponechat svůj proti-rouhačský zákon v platnosti.

Podívejme se na situaci v Dánsku podrobněji. V případě Dánska je obtížné hovořit o něčem, jako je odluka státu od církve, když je v samotné dánské ústavě uvedeno, že Dánská národní církev (evangelická luteránská církev) je oficiální státní církví. Tato církev se tak, z logiky věci, těší značným privileigím. Dánská národní církev každý rok od dánského státu získává 100 milionů eur a je nositelkou řady dalších benefitů a privilegií, která nejsou dostupná nikomu jinému, včetně ostatních dánských církví. Naprosto neuvěřitelnou součástí dánské ústavy je pak ta skutečnost, že je v ní vysloven požadavek na to, aby hlava státu, tedy vládnoucí panovník (Dánsko je konstituční monarchií), byl členem Dánské národní církve. Tato církev je také jedinou náboženskou skupinou v zemi, která je financována přímo z peněz, které stát vybere na daních.

Vzhledem k informacím uvedeným v předcházejícím odstavci je tedy nasnadě položit si otázku, kolik obyvatel Dánska je vlastně členy této církev, respektive, jaké procento Dánů věří v existenci Boha. Členem dánské evangelické luteránské církve bylo k roku 2014 celkem 78,4 % obyvatelstva Dánska. Toto číslo však každoročně klesá: ještě v roce 1984 to bylo 91,6 %. Zajímavé je však dát tato čísla do kontextu s jinými statistikami. Přesto že je tedy členem Dánské národní církve 78,4 % Dánů, pouze 3% obyvatel z celé dánské populace navštěvuje kostel alespoň jednou týdně. Je tedy zřejmé, že institucionální vyjádření dánské religiozity nic neříká o tom, kolik procent obyvatelstva navštěvuje bohoslužby a bere tak své náboženství vážně. Koreluje ale procento obyvatel spadajících pod Dánskou národní církev s procentem obyvatelstva, které reálně věří v existenci Boha?

Odpověď zní, že nikoliv. Podle výzkumu Eurobarometru z roku 2010 věří v existenci Boha pouze 28 % Dánů. 47 % Dánů pak věří v existenci nějaké formy spirituální či životní síly a 24 % pak nevěří ani v jedno jmenované (mimochodem, údaje pro Českou republiku jsou, ve stejném pořadí, 16 %, 44 % a 37 %). A jelikož je tedy Dánská národní církev církví křesťanskou, nikoliv nezajímavé jsou také údaje o názorech Dánů na Ježíše. Pouze 25 % Dánů věří, že Ježíš je synem Boha, a pouze 18 %, že je spasitelem našeho světa.

Nyní se vraťme zpátky na půdu Rady pro lidská práva při OSN. Zvláštní zpravodaj pro svobodu náboženství, profesor Heiner Bielefeldt, ve své nejnovější zprávě navrhl a doporučil všem zemím, které ve svých trestních zákonících mají proti-rouhačské zákony, aby tyto zákony odstranily. V úterý pak na zasedání vystoupila Vanessa Vega Saenz, dánská šéfka Sekce oddělení pro lidská práva při Ministerstvu zahraničních věcí, a pronesla řeč ve prospěch Bielefeldtovy zprávy. V závěru své řeči však uvedla, že Dánsko se rozhodlo proti-rouhačský zákon ponechat ve svém trestním zákoníku.

Důvod? Vega Saenz sdělila, že tamní ministerstvo spravedlnosti sestavilo na žádost dánského parlamentu speciální komisi expertů, jejímž úkolem bylo posoudit dopady případného zrušení proti-rouhačského zákona. Finálním výstupem této komise pak byla zpráva, ve které komise upozorňuje, že prestože proti-rouhačský zákon nebyl u dánských soudů uplatněn od 70. let, je – a teď se prosím pěkně podržte – velice důležitý z právního hlediska, jelikož státu umožňuje předcházet případnému spalování Koránů a Biblí a trestat ty, kteří tak činí. Rozhodnutí o zachování zákona bylo dle Vegy Saenz dáno celou řadou faktorů, včetně důležitosti svobody slova ve vztahu k ochraně náboženského cítění, ochraně minorit a udržení společenského řádu.

Pozitivní zprávou je, že během zmiňovaného jednání se řada zemí proti existenci proti-rouhačských zákonů vymezila. Konkrétně šlo o Belgii, Norsko a Spojené státy americké – tyto státy vyzvaly všechny ostatní země, které ve svých legislativách stále mají proti-rouhačské zákony, aby je urychleně odstranily. Poněkud překvapivě se do debaty vložila i většinově muslimská Albánie, která však argumentovala taktéžo proti existenci těchto zákonů. Agumentace albánské reprezentace byla taková, že samotná existence proti-rouhačských zákonů je úrodnou půdou pro vznik netolerance. Další dobrou zprávou je, že Nový Zéland, kde je proti-rouhačský zákon taktéž v platnosti, uvedl, že na základě výše zmíněné Bielefeldtovy zprávy zváží zrušení tohoto zákona.

Ačkoliv jsem sám odpůrcem eurounijního nařizování, je dobré a férové připomenout, že v roce 2013 EU vydala směrnici týkající se svobody náboženského vyznání a náboženského přesvědčení. A v této směrnici je uvedeno, že „právo na svobodu náboženského vyznání a náboženského přesvědčení nezahrnuje to, že náboženská víra a přesvědčení jsou chráněny před kritikou a posměchem (ridicule)“. V dané směrnici se dále můžeme dočíst například také to, že se „EU vyslovuje proti fyzickým trestům, trestu smrti či omezování svobody jednotlivců jakožto trestu za rouháhí se“. V neposlední řadě považuji za nutné také zmínit tu pasáž, kde se píše, že „mezinárodní lidská práva ochraňují jednotlivce, nikoliv náboženství či přesvědčení samy o sobě“. Je zřejmé, že nejen Dánsku, ale i Islandu (který není členem EU), Kypru, Rakousku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Irsku, Itálii, Lichtenštejnsku, Maltě, Černé Hoře či Polsku, jsou tyto směrnice tak nějak jedno – ve všech těchto zemích totiž na určité úrovni existují proti-rouhačské zákony či zákony kriminalizující urážku náboženského cítění. Půjdeme-li k evropským sousedům, najdeme tyto zákony i v Rusku a Turecku.

Elizabeth O’Casey, šéfka delegace International Humanist and Ethical Union (IHEU, jíž je naše ateistické sdružení členem) na Radě pro lidská práva při OSN, vyjádřila nad dánským rozhodnutím značné politování. Argumentaci Dánska pro zachování proti-rouhačského zákona pak označila za „zpátečnickou logiku“. Až se Vás někdo bude ptát, proč mají ateisté v Evropě potřebu se ve 21. století jakkoliv sdružovat, pro odpověď nechoďte nikam dále. Až se Vás někdo bude opět ptát, v čem že spočívají ony výhody, výsady a privilegia náboženství, nemusíte taktéž chodit nikam dále. Píše se rok 2015 a ve 14 evropských zemích (16, budeme-li počítat i Rusko a Turecko) stále existují zákony kriminalizující rouhání se, kritiku náboženství či urážku náboženského cítění. Ostatně, sama dánská expertní komise argumentovala případným „spalováním Biblí a Koránů“. Pokud spálíte Aristotelovu Metafyziku, Descartovu Rozpravu o metodě,  Kantovu Kritiku čistého rozumu, Russellovu a Whiteheadovu Principia Mathematica či některé jiné ze zásadních děl, jež formovalo evropské myšlení, nestane se Vám vůbec nic. Pokud však spálíte sbírku mýtů, legend a dobrodružných příbehů pro náctileté typu Bible a Koránu, je to obrovský problém, a můžete klidně skončit i ve vězení.

Jádrem problému však samozřejmě není to, že Vám za spálení Aristotela nehrozí nic, zatímco za spálení Bible či Koránu si v Dánsku můžete posedět pěkne v chládku – problémem je, že spálení určitých vybraných knih trestné je, zatímco spálení všech ostatních nikoliv. Je to absurdní, šokující a neobhajitelné. Je to jednoduše náboženská výsada a privilegium, jedna z mnoha, jež je ostatním nedostupná. Skutečně není možné, aby někomu v Evropě 21. století hrozilo vězení za to, že spálí libovolný „svatý text“, a jsem velice rád, že jsem v tomto se speciálním zpravodajem pro svobodu náboženství Rady pro lidská práva při OSN zajedno.

Problém dánského proti-rouhačského zákona však nespočívá jen v hypotetickém „pálení Biblí a Koránů“, jak o tom hovořila zmíněná expertní komise. Dánský trestní zákonik hovoří v případě rouhání se o „veřejném výsměchu či urážce vůči právně uznaným náboženstvím“.  Vzhledem k této velice volné definici je pak na soudu, aby rozhodl, jestli Váš případný čin splňuje „výsměch“ či „urážku“ náboženství. Pokud Vás však dánský soud z tohoto činu shledá vinným, čeká Vás pokuta a až čtyřměsíční vězení.

Speciální zpravodaj pro náboženskou svobodu Bielefeldt sice na dotaz O’Casey z IHEU odpověděl, že je postojem Dánska velice zklamán a že toto téma určitě otevře při své návštěvě Dánska koncem tohoto roku, avšak lze jen těžko očekávat, že by Dánsko v brzké době svůj postoj změnilo. A tak budou Dánové teoreticky dále moci skončit ve vězení za kritiku náboženství, zatímco svaté texty plné výzev k násilí a nesnášenlivosti budou tamními zákony naopak ještě chráněny.

Rád bych celý článek zakončil nějak pozitivně, ale bohužel se tak nestane. V současném světě existuje určitá forma proti-rouhačského zákona v celkem 68 zemích, přičemž v několika z nich je rouhání se trestáno dokonce smrtí. Je velice smutné, jak velké zastoupení má v této „šedesátosmičce“ Evropa. Ovšem zdaleka nejsmutnější je na existenci evropských proti-rouhačských zákonů ještě něco jiného. V řadě svých předchozích článků jsem Vás informoval o kauze saúdského blogera a liberála Raifa Badawiho, který je v Saúdské Arábii odsouzen k deseti rokům vězení a tisíci ranám bičem (s tím, že rozsudek možná bude přehodnocen právě na trest smrti). Odsouzen byl samozřejmě na základě saúdské verze proti-rouhačského zákona. Řada západních zemí i lidskoprávních organizací vyzývá Saúdskou Arábii k Badawiho propuštění, ovšem víte, čím tento teokratický stát mimo jiné argumentuje? Upozorňuje, že evropské státy mají taktéž své proti-rouhačské zákony a tudíž na ně má právo i Saúdská Arábie. Smutné, ale do té doby, než z Evropy zmizi poslední proti-rouhačský zákon, nebudeme moci Saúdské Arábii na tento typ argumentace říct ani ň.

V některém z dalších článků se podíváme na proti-rouhačské zákony v Irsku a na Islandu, kde se momentálně také mluví o jejich revizi. A pokud na to budete mít nervy, zde se můžete podívat na celou rozpravu o proti-rouhačských zákonech z posledního jednání Rady pro lidská práva při OSN. Nechybí ani brilantní vystoupení saúdskoarabského reprezentanta.

10 thoughts on “Žijeme vážně v 21. století? Dánsko ponechává svůj proti-rouhačský zákon v platnosti

  1. slovak

    Motorom, ktorý prispieva k viere v bohov, je nesporne nepripustenie skutočnosti definitívneho zániku ľudského vedomia smrťou. Ak by sa urobil prieskum, koľko percent Čechov, Slovákov, občanov Europy nepripustí svoj definitívny zánik a svoju jednorázovú existenciu na tomto svete, predpokladám, bolo by to tak okolo80%. A títo ľudia sedia v parlamentoch. Nie je nepochopiteľné, že nepripustia kritiku tej organizácie, ktorá im sľubuje posmrtný život. Čo môže ponuknuť ateizmus?

  2. Foxy

    Slováku roztomilý, starou belu víš o smrti, co se jí tak zoufale bojíš; houbelec víš o zániku lidského vědomí.

    Pamatuješ se, jak ses narodil? Nepamatuješ, že.
    I kdyby sis v šíleném psychedelickém tripu své zrození z paměti opět vybavil (takové to „vyhnání z ráje“), o moc dál se nedostaneš. Utopíš se ve světě tvořeném všeobjímajícími, obyčejnými slovy nepopsatelnými pocity, kterým dominuje všepronikající dunění matčina srdce. Samého počátku svého svým vědomím nedosáhneš.
    Zkus si (experimenálně) umírat. Opět se v psychotripu terminálních pocitů prožitku blízké smrti dostaneš do světa složeného jen z bezbřehých, všeobjímajících pocitů…
    Se zánikem vědomí zaniká i vědomí této ztráty; se začátkem svého života teprve až po dosažení dostatečné komplexity mysli se dopracuješ svého vědomí a uvědomění si sebe sama.
    Subjektivně svého začátku ani konce nedosáhneš – pro tebe nemá tvůj život ani začátek, ani konec. Nemá li začátek ani konec, jak jinak jej nazvat než životem věčným?

    Celé tvé náboženství, celé ty fantaskní báje o životě věčném ti nenabízí nic víc, než to co už tak jako tak máš – život vščný.

  3. slovak

    Foxy – žiaľ, nežijem život večný, žijem život jednorázový so vznikom a prebúdzaním sa môjho vedomia (okolo 2.roku môjho života) a jeho zánikom pri biologickej smrti môjho mozgu, môjho pamäťového média. To čo tu opisuješ je akýsi filozoficko-psychologický konštrukt.

  4. Foxy

    Slováku, „akýmsi filozoficko-psychologický konštruktom“ by spíš bylo možno označit celou ideu boha i nadpřirozena obecně. Odmyslím li si z náboženských představ veškeré nepodložené bájení, zbyde coby základ právě jen filosoficko-psychologický konstrukt transcendentní protektivní autority.
    Můj pohled vychází ze zkušeností s terminálními prožitky (NDE, OBE) a jejich extrapolací.
    I pro tebe, jako pro jedince, je platná pouze tvá subjektivní realita (která je pouhou více či méně normální transformací objektivní reality do subjektivního světa tvé mysli). A na tu platí to, co jsem nastínil ve svém předchozím (04.04. 2015) příspěvku.

    Své vlastní smrti se holt nedožiješ 🙂

  5. slovak

    Ale áno, dožijem a ďalej už budem mŕtvola bez vedomia. Vyskúšal som si to pri totálnej anestézii, teda viem aky bude ten môj definitívny koniec.

  6. slovak

    Ale do určitej miery máš pravdu v tom, že svoj mŕtvolný stav si už nemáme čím a ako uvedomiť.

  7. Pingback: Vesmír stvořil Bůh, myslí si 0 % mladých Islanďanů | Ateisté ČR

  8. Pingback: Návrat do středověku. Německo a Dánsko uplatňují své proti-rouhačské zákony | Ateisté ČR

  9. Pingback: Proč se ateisté sdružují? Nač ten protivný aktivismus? Vždyť je to úplně zbytečné! | Ateisté ČR

  10. Pingback: Dánsko zrušilo svůj proti-rouhačský zákon, sociálním demokratům navzdory | Ateisté ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *