Jordánsko chtělo zabránit projevům neúcty k náboženství na mezinárodní úrovni. Neuspělo

Autor | 30.04. 2015

jordanskoJe tomu již více než dva měsíce, kdy se z mého pohledu nemalá část české islamokritické scény dopustila zásadního faux pas, kterým doslova nahrála na smeč českým apologetům islámu. Jakou událost mám na mysli? Český „islamokritický“ prezident Miloš Zeman udělil 11. února nejvyšší české státní vyznamenání – Řád bílého lva – jordánskému králi Abdalláhovi II. Jistě si vzpomenete, že dny, které udělení vyznamenání předcházely, byly plné emocí, a to nejen na straně kritiků či obhájců islámu, ale de facto na straně celé společnosti: pár dní předtím totiž představitelé Islámského státu šokujícím a zcela nechutným způsobem popravili jordánského pilota, který předtím padl do zajetí IS. Celý svět, včetně České republiky, pak obletěly obrázky jordánského krále Abdalláha, oblečeného do vojenského oblečení, které byly spojeny s jeho prohlášením o tom, že Jordánsko v odplatě za smrt mladého pilota hodlá podnikat nálety na pozice IS.

V čem je problém? V tom, že nikoliv nevýznamná část českých kritiků islámu začala najednou jordánského krále takřka neskrývaně adorovat a Jordánsko se náhle, ze dne na den, stalo „vzorem“ hodným následování. Výkřiky typu těch, že by si ostatní státy měly vzít z Jordánska příklad, protože Jordánsko bombraduje Islámský stát, a ten je přeci… islámský, nebyly výjimkou. IS je momentálně jedním z nejvýraznějších reprezentantů řady věcí, které kritikům islámu na tomto náboženském systému vadí. A logika řady českých „islamobijců“ tak byla taková, že bombraduje-li někdo IS, je hodný obdivu a následování.

Jak jsem již naznačil, tento přístup je krajně nevhodný. Výsledkem mimo jiné bylo, že se někteří tuzemští apologeti islámu mohli smíchy zadávit nad tím, jak „islamofobům najednou muslimové nevadí“. Ano, řekněme si to narovinu: jejich kritika byla protentokrát zcela oprávněná. Kritizuji-li něco, musím být konzistentní. A chválím-li něco, co se na první pohled jeví takříkajíc nahraně, měl bych si prvně raději celou věc zanalyzovat, než tuto podporu vyslovím. V tomto případě se ti čeští kritici, kteří Jordánsko stavěli na piedestal, měli nejprve podívat do samotného Jordánska, na jeho vnitropolitické záležitosti, na stav sekularizace a pochopitelně také na roli islámu v této zemi. Mohl bych tu sáhodlouho popisovat jordánské reálie, ze kterých by se těm samým kritikům islámu, kteří tomuto státu tleskali, ježily chlupy na zádech. To si však ponechmne třeba pro nějaký jiný článek. Stačí vzít v potaz několik zcela základních skutečností: v Jordánsku je trestná kritika islámu a kritika proroka Muhammada. Za tento prohřešek můžete vyfasovat až tři roky ve vězení (podobně jako za kritiku náboženství na Islandu, to jen tak mimochodem).  Vězením je však trestána i kritika jordánské královské rodiny, či kritika samotného systému vládnutí, který je v Jordánsku uplatňován. Skutečně může kritik islámu obdivovat takovou zemi a zároveň zůstat konzistentní? Domnívám se, že nikoliv. Nejedná se přitom o žádné těžko dohledatelné informace: i člověk problematiky neznalý si tyto záležitosti může vygooglit během několika minut.

Abychom se však přeci jen podívali na jednu konkrétní záležitost, podíváme se na problém ryze aktuální. Jordánsko, stát obdivovaný mnohými kritiky islámu, byl tou zemí, která na půdě Meziparlamentní unie (Inter-Parliamentary Union, IPU) navrhla rezoluci zásadním způsobem omezující svobodu projevu ve vztahu k náboženství.  Stalo se tak na 132. zasedání IPU, které se konalo v době mezi 28. březnem a 1. dubnem. Jordánskem navržená rezoluce, která se jmenovala „Respekt pro náboženství a náboženské symboly, respekt pro svobodu názorů a projevu“, mimo jiné „důrazně odsuzuje urážky jakéhokoliv náboženství, jejich hodnot, principů, knih, symbolů, praktik či svatých míst“ a – a teď čtěte pozorně – „volá po mezinárodní úmluvě, která by zabraňovala projevům neúcty vůči náboženstvím a náboženským symbolům“. Obsahem dané rezoluce je dále třeba vyjádření, že „svoboda projevu nezahrnuje urážení náboženství, náboženských symbolů a jeho stoupenců“. To ale zdaleka není vše: v rezoluci se dále mluví o tom, že „urážení náboženství a náboženských symbolů je necivilizované a může mít závažné důsledky pro celé lidstvo“. Strůjci rezoluce také zdůrazňují „spirituální hodnotu náboženství a jeho zásadní roli při řešení humanitárních problémů“. Nutno dodat, že v rezoluci se mluví výhradně o náboženství, o různých vírách a o tom, jak by se různé víry měly navzájem respektovat atp. O nevíře obecně, respektive o ateistech či agnosticicíh, se samozřejmě nedočtete ani slovo. Důležité je totiž to, aby nikdo neurážel náboženství a věřící. Ale pokud by se snad něčím cítili uraženi nevěřící ze strany náboženství? Pokud mě jako ateistu uráží to, co stojí v Bibli a Koránu, je to autorům rezoluce pochopitelně úplně jedno. Není se co divit: nevíra je prostě něco méně, než jakákoliv náboženská víra a na nevěřící tak netřeba brát jakýchkoliv ohledů.

Proti celému návrhu rezoluce se naštěstí ozvala International Humanist and Ethical Union (IHEU), která IPU zaslala otevřený dopis, ve kterém vysvětluje, že jordánské pojetí svobody slova není kompatibilní s mezinárodně platnými lidskými právy. Otevřený dopis byl kromě IHEU podepsán celou řadou dalších lidskoprávních organizací, namátkou třeba Africa Freedom of Information Centre z Ugandy, Bahrain Center for Human Rights z Bahrajnu, Freedom Foundation z Jemenu, Human Rights Movement z Kyrgyzstánu, Institute for the Studies on Free Flow of Information z Indonésie, Maharat Foundation z Libanonu, Media Watch Banglades z Bangladéše a mnohými dalšími.

„Rezoluce tvrdí, že by umožnila rozkvět tolerance a dialogu. Ve skutečnosti však otevřený dialog a smyslupná debata vyžadují možnost vyjádření upřímného nesouhlasu, který zahrnuje i možnost vyjádření takových stanovisek, která některým mohou připadat škodlivá a urážlivá,“ uvedla k rezoluci šéfka delegace IHEU v Radě pro lidská práva při OSN, Elizabeth O’Casey.

Jak však signalizoval již titulek tohoto článku, tentokrát měla celá věc dobrý konec. Po tlaku lidskoprávních organizací nakonec Jordánsko vzalo svou rezoluci zpět a ta se tudíž vůbec neprojednávala, o čemž na svých stránkách informovali Britští humanisté. Pavan Dhaliwal z British Humanist Association však upozornil, že náboženské státy se budou i nadále pokoušet o mezinárodní kriminalizaci kritiky náboženství či rouhání se. Ostatně, pokus mnohými kritiky islámu obdivovaného Jordánska zdaleka nebyl první, a bohužel, jistojistě ani poslední.

One thought on “Jordánsko chtělo zabránit projevům neúcty k náboženství na mezinárodní úrovni. Neuspělo

  1. TvojOponent

    Takže ak dobre rozumiem autorovi, zasadzuje za slobodné šírenie nenávisti voči ateistom a homosexuálom?
    Prečo potom EU odsudzuje karikatúry holokaustu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *