TOP 09 & KDU-ČSL a jejich snahy o podrývání sekulárního charakteru České republiky

Autor | 23.02. 2016

top09-kdu-cslKdyž v říjnu loňského roku poslanci schválili zákon, ustavující křesťanský Velký pátek za nový státní svátek České republiky, varoval jsem ve svém článku před narůstajícím vlivem klerikálních klik a křesťanské lobby na českou politiku. V řadě reakcí na můj článek však bylo souzeno, že přeháním, a že schválení Velkého pátku státním svátkem příliš mnoho neznamená, a že to rozhodně není důvod pro nějaké větší znepokojení. Zhruba čtyři měsíce poté, co byl nový státní svátek schválen, jsme svědky dalších bezprecedentních pokusů o průnik náboženství do české politiky. Přímo na půdě Poslanecké sněmovny totiž vznikla křesťansko-židovská modlitebna (jejíž výstavba tedy byla schválena již dříve, v době, kdy byla TOP 09 ve vládě), přičemž hlavní iniciátorka jejího vybudování, Helena Langšádlová z TOP 09, při této příležitosti zároveň oznámila, že se bude pokoušet o vnešení zmínek o křesťanství a judaismu do Ústavy České republiky.

České republika je formálně sekulárním státem, tedy státem, který by měl dodržovat odluku státu od církve. Již v říjnu jsem však upozorňoval, že právě nyní, v době migrační krize, kdy se i řada „ateistů“ na nejrůznějších demonstracích ohání odkazy na naše předky, případně na „křesťanské kořeny“ naší civilizace atp., má křesťanská politická klika jedinečnou příležitost k prosazování svojí agendy, aniž by se nad tím veřejnost více pozastavovala. Nyní je totiž jednoduše v módě zaštiťovat se čímoliv, co bude reflektovat dichotomii „my vs. oni“, tedy my jakožto křesťané, versus oni jakožto muslimové. Zatímco dříve by tak schvalování nového náboženského svátku, sakrální stavba na půdě Poslanecké sněmovny, či snahy o vnešení zmínek o křesťanství do Ústavy vzbuzovaly pochybnosti, nyní tyto snahy jdou takříkajíc na ruku voličům a jejich politické poptávce.

Již schválení Velkého pátku státním svátkem do této skládačky zapadalo. Ostatně, hlavní iniciátor Velkého pátku jakožto státního svátku, Jiří Mihola z KDU-ČSL, uvedl v rozpravě před hlasováním následující:

Je třeba vycházet i ze současné společenské a mezinárodní situace, kdy je potřeba jasně podpořit naši křesťanskou identitu, která byla důležitým zdrojem našich humanistických, civilizačních a koneckonců i demokratických tradic. Důležitý je rovněž sociální aspekt klidného prožití velikonočních svátků.

Jeho slova byla fascinující v tom, že se prakticky ani nijak nesnažil zakrývat ten fakt, že je Velký pátek sněmovnou protlačován právě v duchu akcentování oné již zmíněné dichotomie a že nyní, když existuje „společenská poptávka“, je ten pravý čas protlačit co nejvíce náboženských a teokratizujících záležitostí do české politiky a českých zákonů. Zákon nakonec schválil i Senát, byť jen o jeden jediný hlas. I na půdě Senátu byla vyzdvihována ona v mém říjnovém článku zmíněná rovina, když na prosincovém jednání Senátu, kde se o zákonu hlasovalo, prohlásil senátor Jiří Čunek z KDU-ČSL, ve zjevné narážce na proti-imigrantské nálady v dnešní společnosti, následující:

Když chceme hájit křesťanské hodnoty, měli bychom hájit i jejich symboly.

K tomu, aby zákon o Velkém pátku vstoupil v platnost, tedy zbývá již jen to, aby jej podepsal velký přítel katolické církve, prezident Miloš Zeman, který tak nepochybně i učiní. Zeman totiž bude reflektovat to, že většina lidí tyto zákony a další „politické akty“, snažící se o zdůrazňování křesťanských tradic na území Česka, vnímá jako svým způsobem kritiku migrace, či jako, řeknu-li to hodně nadneseně, určitou parafrázi hesla „my jsme tady doma“. Ostatně, stačí si projít diskuse na českých zpravodajských serverech, kde se na názory tohoto typu, tedy že jsou to de facto proti-islamizační zákony, dá narazit velice snadno a v hojné míře. Velice mě zaujal shrnující názor jistého Jiřího Peše v diskusi pod článkem o tom, že zákon o Velkém pátku schválil i Senát: „I tak se dá bojovat proti islamizaci. Vítám to.“ Zeman by tak samozřejmě byl sám proti sobě a proti svému většinovému voličstvu, pokud by si dovolil zákon nepodepsat. Zeman je ale bravurní stratég a tudíž se této chyby nedopustí a zákon podepíše.

Vraťme se nyní zpět k aktuálním událostem. Česká republika je sekulární stát. A naprostým středobodem všeho by proto mělo být to, že náboženství do politiky, státních institucí, státní správy a škol prostě a jednoduše nepatří. Budeme-li stávět přímo na půdě Poslanecké sněmovny, tedy na půdě hlavního legislativního tělesa České republiky sakrální, náboženské stavby, jen těžko budeme moci dále hovořit v souvislosti s naší zemí o sekularismu. Sekulární stát nemůže a nesmí favorizovat nějaké konkrétní náboženství a stavět jeho modlitebny přímo na půdě státních inistitucí. Česká republika, na rozdíl od řady jiných států, nedisponuje státním náboženstvím. O státním náboženství hovoříme tehdy, je-li v ústavě či zákonech dané země nějaké náboženství jakožto státní uvedeno a definováno. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že státním náboženstvím disponuje většina islámských zemí, prakticky celá Severní Afrika, Saúdská Arábie, Írán, ale i řada evropských zemí, např. Island, Anglie, Dánsko, Norsko či Řecko.

Celá problematika však má ještě jeden rozměr. Politické strany jsou do Poslanecké sněmovny zvoleny obyvatelstvem České republiky ve svobodných a demokratických volbách, a měly by tak ve sněmovně zastupovat lid, který je zvolil. A lid, který tyto strany zvolil, je mimořádně nereligiózní. Vyvstává tedy legitimní otázka, proč by se měla stavět modlitebna na půdě Poslanecké sněmovny jednoho z nejateističtějších států na světě? Podíváme-li se na data z posledního sčítání lidu z roku 2011, zjistíme, že věřících je v České republice pouze 20,8 % obyvatel. Nejen, že tedy v České republice věří v Boha pouze zhruba jedna pětina obyvatel, další dimenzí celé problematiky je to, že počet věřících je v naší zemi dlouhodobě sestupný. Ještě v roce 1991 totiž v ČR bylo 43,9 % věřících, v roce 2001 32,1 %, a v roce 2011, jak jsem již uvedl, pouze 20,8 %. Otázkou tedy zůstává, jak je možné, že politické elity nijak nerespektují nereligiózní povahu většinového obyvatelstva. Vysvětlením může být samozřejmě to, že elity české politiky naopak religiózní jsou. Věřícími v Boha jsou totiž předsedové všech parlamentních stran vyjma komunistů: Sobotka (ČSSD), Babiš (ANO), Bělobrádek (KDU-ČSL), Fiala (ODS), Kalousek (TOP 09), Okamura (SPD / Úsvit). Můžeme tu tak do značné míry hovořit o jakési zvůli elit, o aroganci elit vzhledem k „prostému lidu“, což poukazuje na odvěké sebevnímání věřících, kteří si myslí, že nábožensky založený člověk je „něčím více“, než nevěřící. Nevěřící přece nemá žádnou morálku, žádné hodnoty a tak podobně (poukáži v této souvislosti na článek Petra Tomka „O křesťanské a ateistické morálce“), že ano? Tudíž tu zůstává ona věřící elita, která se rozhodla nevěřící plebs poučit o tom, co je správné. A skutečně se nedomnívám, že bych v této souvislosti jakkoliv přeháněl – jak jinak, než jako projev elitismu, arogance a pocitu náboženské nadřazenosti si totiž interpretovat to, že si úzká skupina poslanců nechala na půdě legislativního orgánu České republiky postavit modlitebnu, to vše za vědomí, že drtivá většina České republiky žádnou náboženskou víru nevyznává?

Vrátíme-li se ještě jednou k datům ze sčítání lidu, leckoho možná zaujme vysoký počet procentuálního zastoupení u varianty „neuvedeno (nezjištěno)“, který dosáhl výše 44,7 %. Lze se domnívat, že do této skupiny lidí, jež své vyznání či nevyznání ve sčítání neuvedli, můžeme počítat jak věřící, tak nevěřící. Podívejme se proto na data z výzkumu Robina Kopeckého z FF a PřF UK, který sám komentoval slovy: „Jsou Češi věřící, něcisté nebo katolíci? Pokud chcete zjistit, jak je to doopravdy, podívejte se na data ze sčítání lidu nebo si udělejte vlastní průzkum (viz přiložený graf, N=7000), protože -světe div se- vyjde to naprosto ale naprosto stejně. Pokud chcete data „na míru“, inspirujte se u ŘKC a objednejte si je u marketingové agentury, potom ale jen stěží rozeznáte Česko od Polska.“  Tato data nám konkretizují počet nevěřících v ČR, kterých je více než 60 %. Samotných katolíků pak zůstává pouze 10 %. Pro srovnání relevance Kopeckého dat dodávám, že při sčítání lidu vyšel počet katolíků na 10,4 %, evangelíků 0,5 % a husitů 0,4 %. V této souvislosti odkážu na další článek Petra Tomka, tentokrát o tom, jak to vypadá, když výzkum neprovádějí výzkumníci, ale když si výzkumy zadávají církve.

kopecky_neverici

Langšádlová o náboženské svatyni v útrobách sněmovny, jejíž vybudování vyšlo zhruba na 1,5 milionu korun řekla, že „je to křesťanská kaple s židovskými prvky“. Místnost určenou k uctívání pohádkové bytosti si však samozřejmě pochvalují poslanci takříkajíc „napříč politickým spektrem“. Mimořádně silnou katolickou klikou již tradičně disponuje ODS. Jednou z vůbec nejvýraznějších postav politického katolicismu mimo KDU-ČSL je právě dlouholetý poslanec ODS, Marek Benda, který modlitebnu ve sněmovně pochopitelně vítá. „Je to místnost na zklidnění a rozjímání, pokud někdo bude mít takovou potřebu. Už léta organizujeme ve Sněmovně křesťanská setkávání, přesuneme to tam. Pravidelně se setkává deset až pětadvacet lidí, dochází tam tak patnáct poslanců, občas některý senátor či člen vlády. Je to tradice, která se drží už od roku 1991,“ vyjádřil se pro server iDNES Benda a osvětlil tak, pro jak velké procentuální zastoupení poslanců Poslanecké sněmovny je modlitebna určena. Pro zhruba 10 % celkového počtu všech poslanců. Pro ty z Vás, kteří snad s osobou katolického fundamentalisty Marka Bendy nejsou seznámeni, připomenu zde postřehy Petra Tomka z Bendova projevu na konfereci EU a křesťanské hodnoty: je sekularizace hrozbou?, na kterou se přišli podívat i zástupci Ateistů ČR:

Přesto mě v jednu chvíli opravdu zamrazilo a to když promluvil Marek Benda falešný Judr, otec náhubkového zákona a člen  Ústavněprávního výboru PS. Jeho projev kombinoval prvky fašismu s katolickým extremismem a v podstatě prohlásil, že bude lepší, když ČR ovládne islám, než „pýcha lidského ducha“. V té chvíli jsem se opravdu neudržel a plácl se dlaní do čela (seděli jsme hodně blízko). Byl to asi můj nejvýraznější projev nesouhlasu s řečníky.

Vyjádřil sympatie krajně pravicovým křesťanským konzervativcům, pronesl pár plamenných vět o vraždění nenarozených dětí, které povede k bídě důchodců, trochu mě vyděsil tvrzením, že je špatné dávat starým lidem důchody, protože pak nejsou potřební a nemají důvod zakládat v mládí rodiny, ale asi nejpravdivějším a zároveň nejděsivějším tvrzením, kterému ostatní řečnici mlčky i hlasitěji přikyvovali bylo Bendovo připomenutí toho že se za věc křesťanů (myšleny církevní defraudace) premiér Petr Nečas obětoval. Docházelo mi totiž, že je to pravda. Petr Nečas opravdu obětoval svou politickou funkci, svou politickou stranu a nemalý kus republiky své víře.

Nyní se podívejme na úmysl Langšádlové z TOP 09 na zanesení zmínek o křesťanství do Ústavy České republiky. Langšádlová pronesla konkrétně následující: „Naše civilizace stojí na řecké filozofii, římském právu, judaismu a křesťanství. Budu usilovat o to, aby se odkaz na kořeny naší kultury dostal i do ústavy.“ V prvé řadě je třeba si uvědomit, že Ústava není učebnicí dějepisu. Existuje navíc zásadní rozdíl mezi tím, co Evropě dala řecká filosofie a římské právo, a tím, co jí dal judaismus a křesťanství. Řecká filosofie odmytologizovala výklad světa, dala jí vědeckou metodu, racionalitu a vtiskla jí kritické myšlení a snahu vysvětlovat přírodu pouze za pomocí jí samé. Římské právo dalo světu systém práva. Ani řecká filosofie ani římské právo nám tedy do vínku nedali žádnou konkrétní ideologii. Judaismus a křesťanství nám daly náboženské ideologie, které navíc vykazují rysy nesnášenlivosti, netolerance a porušování základních lidských práv. To teď ale nehodnoťme – zůstaňme u konstatování, že dávat na stejnou rovinu řeckou filosofii a římské právo s judaismem a křesťanstvím je jednoduše non-sens.

Dále je třeba si uvědomit, že uvádění judaismu a křesťanství jakožto „kořenů naší civilizace“, či něčeho, na čem naše civilizace stojí, s sebou nese i otázky po tom, do jak velké míry tato náboženství euro-atlantickou civilizaci formovala, respektive zdali tento seznam není neúplný. Určitě by se dalo argumentovat, že by měla být zařazena i renesance a renesanční humanismus, jakožto období, které ukončilo tisícileté křesťanské tmářství a vyneslo zpět na světlo světa odkazy a ideje antického Řecka. A nejen to. Renesanční humanističtí myslitelé vynesli na povrch zemský i v teokratickém středověku znásilňovaného, tedy oproti středověku původního Platóna s Aristotelem, kteří byli ve středověku dezinterpretováni ve prospěch křesťanské teologie. To bylo zvláště patrné především u Aristotela – humanisté očišťovali Aristotelovy texty od středověkých „barbarismů“, opravovali nesprávnou terminologii zkreslující smysl jeho učení, a tak obnovovali skutečného Aristotela, jehož nebylo možné pochopit bez souvislosti s obecnou literární, historickou a filosofickou tradicí. Dále by šlo samozřejmě zařadit novověk, jakožto období vědeckého boomu, který nepochybně naši civilizaci formoval dost zásadním způsobem, stejně jako s ním spojenou epochu osvícenství. Avšak v osvícenství se začal rozvíjet sekularismus a státy Evropy se postupně začaly sekularizovat. A to je samozřejmě něco, proti čemu teokraté napříč politickém spektrem brojí. Tento výčet a krátký historický exkurz tu uvádím především proto, aby bylo zřejmé, že pouhé zařazení křesťanství a judaismu je nedostatečné, účelové a zavání snahou o vytvoření privilegované pozici pro jednu konkrétní ideologii, kterou u nás zastává sotva třetina obyvatelstva.

Jak napsal ve svém výborném článku „Sekularismus je obecným lidským zájmem a naším hlavním požadavkem“ Slávek Černý, sekularismus je „hlavním politickým programem našeho sdružení a v mnoha ohledech není důležitějšího politického programu a podmínky pro svobodnou a demokratickou společnost, než je právě sekularismus.“ Článek Vám doporučuji přečíst celý, protože je skutečně výborný. Je tedy zřejmé, že jakékoliv snahy o narušování sekulárního charakteru naší země, respektive snahy o pronikání náboženství do politiky a snahy o spojování se náboženství s politikou a jejich vzájemné splývání jsou něčím, proti čemu se budeme jako Ateisté ČR vymezovat zdaleka nejvíce. A křesťansko-židovská kaple na půdě Poslanecké sněmovny, favorizování křesťanství a judaismu v Ústavě či zavádění nových monoteistických náboženských svátků je zcela jednoznačně něčím, co sekulární charakter České republiky narušuje.

Má-li někdo s termínem“sekularismus“ problém a nedokáže si představit, co přesně znamená, tak vězte, že sekularismus neni ateismus. Jestliže je sekularismus klíčovou hodnotou a něčím, o co nám nejvíce jde, zastavím se u něj a podívám se na něj obšírněji. Ještě jednou budu citovat ze Slávkova článku:

Sekularismus není žádné privilegium, ale základní předpoklad pro to, aby si lidé byli rovni, aby byli svobodni a aby mohli žít šťastný a bezpečný život. Na sekularismu by se měli shodnout lidé všech náboženských a nenáboženských přesvědčení, pokud jsou ochotni připustit, že někdo může mít jiný názor než oni sami a pokud chtějí žít v bezpečné společnosti, kde budou moci svobodně vyznávat svoji víru a přesvědčení.

Je skutečně velice důležité nezaměňovat sekularismus s ateismem. Sekulární stát není ateistickým státem, sekulární stát je naopak státem, kde všichni mohou svobodně praktikovat či nepraktikovat svou víru či nevíru, bez toho, aniž by je v tom někdo omezoval či aby pociťovali, že jejich víra či nevíra je v rozporu s oficiální ideologickou linií státu. Abychom byli terminologicky zcela přesní, podívejme se na heslo „sekularismus“ a „sekularizace“ do filosofického slovníku:

Sekularismus, světonázorový postoj založený na oddělení náboženství od ostatních sfér a institucí společnosti, prosazující jejich vzájemnou nezávislost.

Sekularizace, zesvětštění společenského života, to znamená jeho odpoutání od náboženství, respektive od církve. Historicky se projevuje jednak tím, že náboženské organizace přestávají zasahovat přímo do správy věcí veřejných, jednak tím, že náboženství, zejména jeho veřejné kultovní formy, přestávají být hromadnou masovou záležitostí, a konečně tím, že samotné církevní organizace uvolňují svou rigidní strukturu a přejímají zpátky „světské“ postoje a prvky chování.

– Kol. autorů: Filosofický slovník, Euromedia Group: Praha, 2009.

Oxfordský filosof Julian Baggini (mimochodem částečný kritik Nového ateismu) ve své knize Atheism: A Very Short Introduction o sekularismu píše v tom smyslu, že „se jedná o jeden z největších triumfů západní civilizace a o jeden z nejdůležitějších odkazů osvícenství. Drtivá většina ateistů nechce žádný ateistický stát, nýbrž sekulární stát, ve které nejsou otázky náboženství a víry či nevíry regulovány státem a vládou, ale ponechány individuálním rozhodnutím obyvatel v duchu liberálních tradic a individuální svobody.“  Tolik tedy k vyjasnění pojmu sekularismus – nejde v něm jednoduše o nic jiného, než aby státní moc, státní instituce a stát jako takový byli nezávislé a nepropojené s náboženstvím, natožpak s konkrétními církvemi. Dodejme, že opakem sekularismu je teokracie, což je  stav, kdy je stát s náboženstvím propojen či kdy má náboženství určující či významný vliv na chod státu a jeho institucí.

Pozastavit se u sekularismu bylo důležité ze dvou důvodů. Jednak aby bylo zřejmé a jasné, o co nám jde, za čím stojíme a co podporujeme. Dále pak proto, abychom věděli, proti čemu naopak bojuje TOP 09, KDU-ČSL nebo i poslanci ostatních stran, kteří v podobných anti-sekularizačních záležitostech mají prsty. Zanést křesťanství a judaismus do Ústavy tedy navrhuje Langšádlová z TOP 09. Co na to KDU-ČSL, konkrétně její místopředseda a předseda lidoveckého poslaneckého klubu, Jiří Mihola, iniciátor zavedení Velkého pátku jakožto státního svátku?

Dnes by určitě bylo dobře, kdybychom se takto přihlásili ke kořenům naší kultury. Když o nich mluvíme, tak mluvíme o židovsko-křesťanské náboženské tradici. Neměli bychom se za naše kořeny stydět. Až násilné sekularizování v minulosti bylo zbytečné.

Dále si připomeňme, co Mihola pronesl na již zmíněné konferenci EU a křesťanské hodnoty: je sekularizace hrozbou?:

Dámy a pánové já jsem tedy dostal tu čest tedy zahájit tady toto setkání, tento seminář nebo konferenci úvodním slovem, tak opravdu jenom krátce bych shrnul pár skutečností na zahájenou a pak …(nesrozumitelné). Já hned na tu řečnickou otázku, která je v názvu konference položena – Je sekularizace hrozbou? – odpovídám ano, myslím si že je hrozbou a připojuji se také k tomu, co zde zaznělo na úvod, že je také výzvou.

K tomu několik poznámek. Všimněte si zdůraznění toho, že DNES by určitě bylo dobře, abychom se přihlásili ke křesťanství. Opět je tu onen již v úvodních pasážích článku zmíněný apel na to, že právě nyní, v době masivní muslimské migrace do Evropy, bychom měli „oprášit“ křesťanství jakožto nejúčinnější lék či obranu vůči všem jiným kulturním vlivům. To není žádná konspirace, to jsou opakovaná slova řady nejen lidoveckých představitelů. Dále Mihola tvrdí, že Evropa má žido-křesťanskou tradici či kořeny a že bychom se za ně neměli stydět. Dle mého názoru evropská, západní civilizace není založena na křesťanství a nemá křesťanské kořeny. Křesťanství dle mého názoru naopak bylo něčím, co západní, evropskou civilizaci téměř úplně zničilo a co i dnes představuje pro tuto civilizaci velice akutní a bezprostřední ohrožení. Evropa má dle mého názoru kořeny a základy v antické filosofii, její racionalitě, vědě, kritickém myšlení a způsobu uvažování. Záměrně uvádím antickou filosofii, ne antiku jako takovou, protože antika jakožto historické období a antická filosofie jsou dvě jiné věci: samozřejmě, že v době antiky můžeme o státu i o tamních polis mluvit jakožto o teokratických, jelikož řecký polyteismus byl se státem i s polis neodmyslitelně spjatý a propojený. Ostatně, již v antických Athénách byl v tamní legislativě ateismus definován jakožto trestný čin, což je tradice, která až do dnešních dnů přežila na řadě míst světa, štafetu v tomto ohledu více než na výbornou převzaly především muslimské země, avšak i v Řecku stále funguje obdoba ateofobního, ateismus kriminalizujícího zákona, jelikož v současném Řecku funguje proti-rouhačský zákon.

Každopádně zpět k antické filosofii a k tomu, že její hodnoty představují základ západní civilizace. Již výše v článku jsem napsal, že tyto hodnoty se začaly resuscitovat teprve v renesanci. Existuje tu tedy poměrně dlouhá doba, prakticky více než tisíc let, ve kterých křesťanství vládlo a dominovalo Evropě, pořádalo pogromy i na ony židy, a snažilo se o potlačování a potírání všeho cizího, všeho „jiného“, všeho nekřesťanského, a to dokonce i přímo v rámci křesťanství samotného v podobě hledání vnitřního nepřítele, často heretiků či různých křesťanských filosofů. Za naprosto skandální považuji ten fakt, že Mihola uvádí, že tato tradice, tedy tradice nesnášenlivosti, netolerance, nerespektování a potlačování odlišností a jinakostí atd., je něčím, za co bychom se neměli stydět. Za to bychom se stydět rozhodně měli. Tedy lépe řečeno, ti, jenž se dnes ke křesťanství a k jeho historii a tradicím hlásí, by se měli stydět. Jak ale celá tato situace vznikla? Jak nastal onen zlomový moment, kdy byla antická filosofie potlačena na úkor křesťanského monoteismu? Dovolím si v této situaci ocitovat dva odstavce z mého článku Rámování diskuse v podání Českých drah: naše západní křesťanská kultura a katolické Rakousko, ve kterém jsem se přímo tímto zabýval:

Tím, že se dobrovolně přihlásíme ke křesťanské kultuře, respektive civilizaci, se vlastně dobrovolně hlásíme k době temna, k tomu vůbec nejhoršímu období, jaké kdy Evropa zažila. Hlavní charakteristikou tzv. křesťanské kultury je myšlenková totalita, která si nezadá s totalitou stalinistického režimu či soudobé KLDR. Jakmile se totiž křesťanství v Evropě dostalo k moci, začalo potlačovat všechny ostatní směry, které měly jiné výklady v různých filosofických otázkách. Tuto záležitost si konec konců můžeme i zcela přesně odatovat: vláda císaře Justiniána, který vládl v letech 527 – 565. Justinián chápal Římskou (křesťanskou) říši jako pozemské uskutečnění říše Kristovy. Rozšíření „křesťanského impéria“ pak chápal jako úkol, který mu osobně byl svěřen božským příkazem. A tak se Justininán nezdráhal vydávat své vlastní příkazy, které měly zcela zásadní vliv na onu „naši západní křeťanskou kulturní tradici“. Justininán vedle církevní jednotky usiloval také o jednotu náboženskou, což bylo důvodem vydání památného zákona proti pohanům a heretikům (pod tyto kategorie spadali i tehdejší filosofové, představitelé novoplatónské školy a uchovatelé antické myšlenkové tradice), kterým byla zakázána služba ve státní správě či byli různě omezováni v civilním i soukromém životě. Původní pohanské zvyky byly taktéž zapovězeny, a podobně jako odpadnutí od víry po křtu se trestalo smrtí.

Tento a mnohé další zákony měly samozřejmě zcela fatální důsledky pro představitele novoplatónské filosofické školy, jedny z posledních uchovatelů antické myšlenkové tradice. A jestli někde stojí základy naší civilizace, základy naší kultury, základy vědy, základy demokracie a základy a kořeny takřka čehokoliv, co dnes označujeme termínem „západní“, je to právě antika. Právě v antice totiž vzniká filosofie jakožto v zásadě racionální a odmytologizovaný výklad světa, přičemž je třeba si uvědomit, že pod označení „filosofie“ v té době zdaleka nespadala „pouze“ filosofie v dnešním slova smyslu, ale fakticky veškerá věda a to včetně věd přírodních. Křesťanství tuto kulturu, na kterou jsme v renesanci opět, alespoň částečně navázali, takřka kompletně anihilovalo. Posledním hřebíčkem do rakve antické moudrosti a vzdělanosti byl právě křesťan Justinián se svými zákony, regulacemi a nařízeními. Roku 529 vydal Justinián zákon, kterým znemožnil pohanům (tedy i novoplatónikům) veřejně vyučovat v athénské Akademii, která byla centrem novoplatónské filosofie. To ale ze strany Justiniána nebylo zdaleka vše. Daný zákon totiž dále novoplatonikům upíral právo na živnost a vlastnictví movitého i nemovitého majetku. Upření těchto základních občanských práv spolu s tím, že kromě veřejné výuky v Akademii nemohli vyučovat dokonce ani soukromě,  de facto znamenalo likvidaci novoplatóniků a novoplatónské školy. Akt zavření athénských škol je tak považován za konec antické filosofie (tedy násilné přerušení vývojové linie naší civilizace).

A pokud se podíváme v čase o něco málo zpět, na alexandrijský novoplatonismus a jeho konflikt s křesťanstvím, výsledek bude ještě horší. Křesťanství se i zde pochopitelně dostalo do sporu s filosofickým směrem, který zastával jiný názor a výsledkem v roce 389 bylo více než 500 000 svitků spálených v tamní ptolemaiovské knihovně, to vše na příkaz alexandrijského biskupa Theofila. To však ještě nebylo vše. Jméno alexandrijské novoplatónské filosofky a první známé matematičky Hypatie je dnes již jménem poměrně provařeným a je tomu tak dobře. Hypatia byla roku roku 415 zabita davem křesťanů. Čin tak zrůdný, že už se jméno „Hypatia“ dostalo i do povědomí těch, kteří se jinak o filosofii nezajímají.

Křesťané tak zničili to, co pracně generace vědců a filosofů, počínaje Thalétem a milétskou školou, takřka po tisíc let budovala. Náhle už nebyla možná svobodná filosofická diskuse nad rozličnými otázkami, jejíž samotné debatování bylo v antice motorem vědeckého pokroku a zřídlem nových nápadů a idejí. Co tedy vlastně středověk, z hlediska rozvoje filosofie, myšlení, vědy atp. přinesl? Nebudeme nikterak přehánět, když napíšeme, že vůbec nic. Tedy, samozřejmě, kromě utužování dogmatismu a filosofických sporů uvnitř křesťanství. Jaké významné myslitele křesťanství světu přineslo, počínaje narozením zásadního církevního otce, Augustina Aurelia v roce 354 až po alespoň částečnou revitalizaci naší (tedy antické) kultury v renesanci? Kromě něj to byli Boëthius, Berengar z Tours, Petr Damián, Anselm z Canterbury, Pierre Abélard, Roscellinus, Vilém ze Champeaux, Tomáš Akvinský a Vílém Occam a… a tím končíme. Není to trochu málo? Za více než tisíc let? Antika dokázala vyprodukovat více a lepších myslitelů i za jedno jediné století a to navíc na geograficky nepoměrně menším území.

Problém je tedy jak v kvantitě, tak v kvalitě. Středověká filosofie (a tedy i věda) nepřinesla takřka vůbec žádný pokrok v drtivé většině oblastí lidského vědění. Většina filosofických sporů byla spory týkajících se problémů, vztahem či vzájemného se překrývání mezi křesťanskou filosofií a křesťanskou teologií. Řešila se metafyzika striktně omezená a ohraničená pojmem křesťanského boha. Jediné zásluhy, byť v omezené míře, které jsem schopen přiřknout středověké křesťanské filosofii, se týkají jistého pokroku v logice. Sporem číslo jedna, který se táhnul přes celý středověk, pak byl známý spor o univerzálie, který reagoval na otázku položenou novoplatonikem Porfyriem v jeho Úvodu k Aristotelovým kategoriím. Je skutečně více než úsměvné, že se Českými drahami proklamovaná křesťanská kultura za tisíc let nezmohla na více, než na to řešit otázku nastolenou v komentáři k dílu autora, který byl ve středověku fakticky zakázán (tedy Aristotelés), jež byl navíc napsaný Porfyriem, což byl kritik křesťanství par excellence. Sepsal dokonce obsáhlý spis s názvem Proti křesťanům. Nikoho asi nepřekvapí, že spis byl později spálen.

Shodou okolností je tomu teprve nedávno, kdy vyšla nová kniha od Tima Whitmarshe z univerzity v Cambridge s názvem Battling the Gods: Atheism in the Ancient World. Whitmarsh v knize uvádí, že „máme tendenci dívat se na ateismus jako na ideu, která vznikla až v době formujících se západních sekulárních společností. Ve skutečnosti však dřívější, předkřesťanské společnosti, byly daleko více schopné vnímat ateismus ve spektru toho, co bylo považováno normální.“ Čímž mimochodem poukazuje na to, že v dnešním, především abrahámovském, tedy křesťansko-islámsko-judaistickém světě, je ateismus vnímán jako „porucha“, „odchylka od normálu“. V knize se věnuje i konci antiky a nástupu křesťanství – Whitmarsh se domnívá, že „éra antického ateismu skončila proto, že tehdejší polyteistická společenství jej tolerovala, avšak polyteismus byl nahrazen monoteismem, konkrétně křesťanstvím, které vyžadovalo uctívání pouze jednoho, „pravého“ Boha.“ Přijetí křesťanství Římem ve 4. století pak dle Whitmarshe představovalo naprtostý otřes, protože náboženský absolutismus začal být užíván k udržení říše pohromadě.

Toliko tedy poněkud detailněji k tomu, na co bychom dle místopředsedy KDU-ČSL a předsedy jejího poslaneckého klubu měli být hrdí a neměli bychom se za to stydět. Avšak vzhledem k tomu, že se Mihola a KDU-ČSL vyjadřují o sekularismu a o sekularizačním procesu jako o hrozbě, a šíří lži o tom, že byla prováděna násilně, tak se skutečně není čemu divit. Je důležité zde zcela jednoznačně uvést, že KDU-ČSL je proti sekularismu a ideji sekulárního státu, a tedy proti oddělení náboženství od státu, a naopak je pro propojení státu s církví a náboženstvím, pro to, aby náboženství mělo vliv na chod státu, a aby zasahovalo do chodu věcí veřejných. Vzhledem k tomu, že předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se vymezuje i vůči liberálům, kteří dle něj podkopávají západní (tedy v jeho podání křesťanské) hodnoty, není se čemu divit.

belobradek_liberalove

Zajímavou apologii poslanecké kaple předvedla známá stoupenkyně katolické diktatury, Lucie Sulovská. Ta však ve svém článku na Šafrově čím dál více ateofobním Svobodném fóru v jedné věci přeci jenom, byť tedy jen částečně, uhodila hřebíček na hlavičku:

V internetových diskusích, odkud poslední dobou švihají div ne blesky další kruciáty proti muslimům, už jsme zase konečně ateistickým národem, který se musí ubránit brutální christianizaci, kterou na nás míní spáchat restitucemi posílené církve. (…) Křesťanství provokuje. Ale proč? Dostáváme se k mimořádné schizofrenii zasahující mysl nemalé části naší populace, když se ti samí lidé, kteří by nejraději viděli náboženství na propadlišti dějin, dovolávají křesťanských kořenů Evropy v obraně před jinými náboženskými vlivy, jmenovitě před islámem. Jistěže by pronikání islámu do Evropy bylo daleko složitější v případě jejího pevného křesťanského ukotvení. Ale jakýkoliv, byť jen velmi symbolický, krok, který by znamenal určité přihlášení právě k našim kořenům, provokuje k útokům na věřící křesťany.

Domnívám se, že v tomto se slečna Sulovská skutečně plete. Značná část národa totiž křesťanství (i když s ním třeba nesouhlasí či se k němu nehlásí) považuje za součást západní civilizace, respektive spatřuje v křesťanství kořeny a základy západní civilizace. A v době hrozby islamizace se tak děje to, že se i tito lidé, často ateisté, přimykají ke křesťanství, protože v něm, jak jsem již rouzebíral výše, vidí štít před daleko horším a nebezpečnějším islámem. Argumentace těchto lidí je většinou taková, že křesťanství už je reformované a není nijak nebezpečné, zatímco islám je nereformovaný a nebezpečný. Tito lidé dle mého názoru nemohou být dále od pravdy, nicméně to by bylo na jinou debatu a na jiný článek. Pointou je, že i mnozí ateisté tyto christianizační snahy pocházející z půdy Poslanecké sněmovny uvítají. Jednoduše proto, že islám považují za hrozby, zatímco křesťanství vidí jako „domestikované“, případně jako něco, co „je naše“, a tudíž není třeba se ho bát. Těch, kteří při nechuti k islámu a jeho odmítání nepodlehnou svodům oné „křesťanské jistoty“, o které Sulovská píše, je jen velice málo.

Jsem moc rád, že u nás v Ateistech ČR jsme v tomto konzistentní a „pevné křesťanské ukotvení“, které by nás ochránilo před islámem a zabránilo jeho pronikání do Evropy, odmítáme i tváří v tvář této reálné hrozbě. Řešení spatřujeme nikoliv v christianizaci a v návratu do dob temna, plných nesnášenlivosti a netolerance, ale v sekularizaci a tedy v naprostém oddělení státu od církve.

Další myšlenka z pera Sulovské, kteráž upoutala mou pozornost, je tato:

Jak bývá u podobných kaplí zvykem, je interreligiózní, tedy zde nalezne naplnění každý věřící člověk.

Je zajímavé, jak si někdo představuje „interreligiózní kapli“. Vypadá takto interreligiózní kaple?

kaple_ps

Ve vší skromnosti na mnou položenou otázku odpovídám záporně. Interreligióznímu prostoru by určitě ve středové poloze nedominoval Kristus, byť ho zde, chudáka, ošidili o jeho kríž. Na půdě Poslanecké sněmovny tak byl Ježíš ukřižován ve vzduchoprázdnu. Že by snad Sulovská viděla onu interreligiózní složku právě v absenci kříže, zatímco Krista chápe jako postavu, jejíž myšlenky jsou společné všem náboženstvím? Netroufám si odpovědět, jestli by tento prostor jakožto interreligiózní vnímali i ortodoxní stoupenci Poseidóna, umírnění členové Církve Létajícího Špagetového Monstra či takoví průměrní vyznavači Thora, a ponechám tak otázku po interreligióznosti poslanecké kaple obestřenou mlhou tajemného mystéria.

Závěrem se pokochejme jednou (ačkoliv se tedy nechci dopouštět nemístné generalizace) typickou argumentací křesťanů, ulovenou ve facebookových vodách:

modlitebna_PS_fb

Protože existuje jen jediné pravé náboženství a protože všichni nevěřící jsou komunisté. Jak jinak.

50 thoughts on “TOP 09 & KDU-ČSL a jejich snahy o podrývání sekulárního charakteru České republiky

  1. toli

    Jednoduchá pomoc,MYSLETE NA TO KOHO VLASTNĚ VOLÍTE AŽ ZASE PŮJDETE K VOLBÁM !!!!

  2. toli

    Opravdu nechci aby někdo zasvinil Ústavu ČR nějakými křesťanskými kořeny a hodnotami,obzvláště když EU odmítla dát jakékoliv zmínky o křesťanství do Ústavy EU,Evropa stojí na pilířích antiky konkrétně na Sokratovi.

  3. Bílá velryba

    Už jen to, že humanismus pocházející již z antiky od některých konkrétních filosofů žijících před údajným Kristem, že prý má křesťanské kořeny, je obrovský nesmysl. Už mi ty stále dokola opakované fráze vadí. Jděte s těmi falešnými kořeny či kořeny, za které bychom se měli stydět (inkvizice, svaté války,…), jděte s nimi někam, ale ne do ústavy moderního sekulárního státu! Sekularismus není jen oddělení církve a státu, ale i oddělení náboženství a státu, státní moci. Stát má být řízen rozumem a ne pověrami.

  4. Bílá velryba

    Zajímavé je, že mezi americkou či obecně západní elitou vědců a filosofů převažují ateisté nad obyčejným věřícím lidem. U nás je převaha ateistů mezi lidem a elitka kulturní a často i „vědecká“ je velmi často až horoucně věřící, že by postkomunismus? Jinak u politiků je to často právě hra, zde to už bohužel není hra.

  5. Honza Werner Post author

    Vím, že někteří zdejší ateističtí diskutující tu před časem tvrdili, že volí TOP 09, z nejrůznějších důvodů. Zajímalo by mě, jestli to pořád platí, ve světle aktuálního dění?

  6. Bílá velryba

    Díval jsem se na profil té Lucie Sulovské, to je tedy zajímavý jev, jsem myslel, že hlavně dnešní ženy ocení sekularismus a emancipaci a to vše jsou výsledky hlavně moderní doby a liberalismu, který navázal na osvícenství. Ale ona by asi radši byla u plotny a rodila děti, v bezpečí, jistotě, bez pochyb. Hezky fanaticky: Kinder, Küche, Kirche. Tak ať si tak žije, ale nevnucuje to druhým. Ale ona podporuje ty, kteří to vnucují druhým. Například tam neustále podporuje to co se dnes děje v Polsku. A i ti běžní konzervativní muslimové jsou jí blíže než ateisté či sekularisté a liberálové. Možná kdyby v tom žila a bylo jí to vnuceno, měla by jiný názor.

  7. Honza Werner Post author

    Jen takové vysvětlení: ona je fakt hardcore katolička. Nebo myslím že ona by řekla „starokatolička“. Tudíž podpora toho co se děje v Polsku je samozřejmostí. Co se týče té katolické diktatury, to není eufemismus, ona se jednou skutečně nějak podobně vyjádřila.

  8. Bílá velryba

    Vážně síla. Já často kritizuji Halíka, ale tohle je síla. Ona taky kritizuje Halíka, ale z opačných pozic. Sem myslel, že mladé ženy tohle podporovat nebudou. Asi výchova…

  9. ipx

    Poslanecká sněmovna je totéž co dílna, kancelář, obchod, … Jestliže si skupina poslanců (tedy zaměstnanců státu) prosadila vybudování místa pro provozování jejich hobby (tedy víry) na místě určeném k práci (ve sněmovně), předpokládám že vyjdou vstříc i dalším požadavkům. Můžeme čekakat vybudování kina, posilovny, bordelu, modelářské dílny, …

  10. ipx

    Schválení nového křesťanského svátku bude mít přesně opačný účinek než jaký se prezentuje – je jen otázkou času než někdo přijde „s oprávněným požadavkem že když oni mají nový svátek, tak my taky máme nárok na ten svůj ramadán“.

  11. Jan Kupka

    „Zajímavé je, že mezi americkou či obecně západní elitou vědců a filosofů převažují ateisté nad obyčejným věřícím lidem.“
    To by nebyla diskuze, aby se v ní tento nejprofláklejší a po pravdě poměrně trapný argument neobjevil.

  12. neruda

    Jak bývá u podobných kaplí zvykem, je interreligiózní, tedy zde nalezne naplnění každý věřící člověk.

    To je vážně povedené: živě cítím, jak bude kterýkoliv věřící Žid přímo nadšený pohledem na tu mrtvolu přibitou na zdi :-). Skvostné místo pro rozjímání.

  13. ipx

    Kdyby aspoň šli s dobou – místo pana Ježíše tam měli pověsit velký monitor – každý by si pustil symbol jaký mu vyhovuje, včetně ateistů (např. pěknou babu). To by byla pravá inter-hyper-multi-kaple.

  14. neruda

    Teď mě ovšem napadá, že ten přibitý skutečně může působit jaksi interreligiózně:

    pro vyznavače antických bohů by třeba mohl představovat přikovaného Prométhea, zatímco uctívač Thora by to mohl chápat tak, jako že ho tam Thor přibil právě tím svým kladivem.

    Ono to půjde, chce to jen být trochu kreativní ….

  15. Foxy

    „Ono to půjde, chce to jen být trochu kreativní ….“
    Jasně. I takoví příznivci BDSM by tím mohli být osloveni.

    Křesťani vůbec mají docela kliku, že Římani odsouzence křižovali. Představte si v kostelích nad oltáři namísto relaxujícího atleta třeba viselce s vyplazeným jazykem nebo bezhlavý trup… no moc estetické by to nebylo.

  16. neruda

    Foxy, je to tak.
    A jak už kdosi napsal, kdyby ti římští psi Ježíše místo křižování utopili, mohl symbolem křesťanství být kýbl s vodou.
    (Což by ale bylo logisticky náročnější, než kříž, protože by tu vodu musel někdo průběžně doplňovat.)

  17. Hraničář

    „Hypatia byla roku roku 415 zabita davem křesťanů. Čin tak zrůdný, že už se jméno „Hypatia“ dostalo i do povědomí těch, kteří se jinak o filosofii nezajímají.“

    Ironií vývoje se v průběhu staletí stala sv. Kateřinou alexandrijskou.

    Bílá velryba
    23.02. 2016
    Díval jsem se na profil té Lucie Sulovské, to je tedy zajímavý jev, jsem myslel, že hlavně dnešní ženy ocení sekularismus a emancipaci a to vše jsou výsledky hlavně moderní doby a liberalismu, který navázal na osvícenství. Ale ona by asi radši byla u plotny a rodila děti, v bezpečí, jistotě, bez pochyb.

    Víra a náboženství jsou především o emocích. A proto je v kostelích více žen a proto je pro katolíky výhodnější nemít kněžky.

    Honza Werner
    23.02. 2016
    Vím, že někteří zdejší ateističtí diskutující tu před časem tvrdili, že volí TOP 09, z nejrůznějších důvodů.

    Když TOP 09 začínala a dostala se do Sněmovny, začala na ni moje kamarádka nadávat. A já se jí zeptal – „koho jsi volila?“ „No, Kalouska.“ A já jí na to – „tak co se divíš, však před volbama jasně řekl co udělá, dostane-li se do vlády!“ „No, já jsem myslela, že to neudělá!“
    Moje sestra sice volila lidovce, ale rozplývala se nad „knížetem“: „To je takovej krásnej chlap, a jaké má vystupování. Ne jako ten buran Zeman!“ (Zemanova chalupa je asi 5 km od jejího bydliště).

  18. Hraničář

    Foxy
    23.02. 2016
    Křesťani vůbec mají docela kliku, že Římani odsouzence křižovali. Představte si v kostelích nad oltáři namísto relaxujícího atleta třeba viselce s vyplazeným jazykem nebo bezhlavý trup… no moc estetické by to nebylo.

    Nemyl se – křesťané také asi 3 století neměli kříž ale rybu, než se zapomnělo na popravy ukřižováním.

  19. ateista

    @Honza Werner
    Připravuji v pořadí 20. přípis poslancům. Rád bych tento článek + článek Slávka Černého připojil. Mohu?

  20. Jan Kupka

    „Nemyl se – křesťané také asi 3 století neměli kříž ale rybu, než se zapomnělo na popravy ukřižováním.“

    Nejstarším dochovaným křížem je Herculaneumský kříž, nalezený v kapli poblíž Pompejí, která byla pohřbena pod pyroklastickou lavinou při výbuchu Vesuvu v roce 79.

  21. Bílá velryba

    Zajímalo by mě, jestli by se Lucii líbilo žít v echt katolickém státu jako bylo Rakousko v 18. nebo 19.st. Bez volebního práva, které jí dal až sekularista Masaryk. Bez možnosti studovat na vysoké, což začaly moci ženy až po nátlaku a v průběhu 19.st v Evropě. Nebo třeba v tisovském Slovensku za 2.světové.

    Jinak vysvětlení proč mají věřící větší moc ve státě kde jsou menšinou? My ateisté volíme podle jiného klíče než je víra-nevíra, věřící volí podle víry hodně i v politice. KDU je tu pro levici i pravici, hlavně ale pro věřící.

    Jinak je to důležitý článek, jenže bez organizovaného lobbingu nic nezmůžeme, musíme správnou teorii také nějak prakticky uplatnit. Snažit se o to. O nátlak různými legálními způsoby. Jinak nic nezmůžeme. Články nestačí, byť jsou sebezajímavější. Věřící se ale organizují do stran a my ateisté máme společné cíle také. Hlavně ten důsledný sekularismus. Takže nějaká forma politické lobbingu bude nutná. Neříkám hned politická strana. Ale tvrdý a neúnavný lobbing ano.

  22. Hraničář

    Jan Kupka
    23.02. 2016
    Nejstarším dochovaným křížem je Herculaneumský kříž, nalezený v kapli poblíž Pompejí, která byla pohřbena pod pyroklastickou lavinou při výbuchu Vesuvu v roce 79.

    Kříž různého tvaru, jako piktogram, měly rozličné kultury.

  23. Hraničář

    povezte čonkin, čo je to taký „temný středověk“ ?

    všechny podstatné prvky vědecké revoluce byly vybudovány během vrcholného středověku (první skutečné univerzity, nastudování ale hlavně překonání Aristotela, scholastika a s ní i poprvé vědecká metoda jako svébytná myšlenka, rozvoj ekonomie a řemesel v německé hanse, u templářů a v italských městských státech…)

    a to se nebavíme o tom že za velkou část úpadku raného středověku nemohly vnitřní problémy křesťanské civilizace, ale rozpínavost islámských hord – které obsadily (a často vyvraždily) 2/3 civilizačních center bývalé antiky a pak nájezdy asijských kočovníků (když vás z jihu a západu utiskují piráti a uřezávači hlav a z východu vás ohrožují „mongolové“ , o normanech ze severu nemluvě, moc času na vědu – vyjma té vojenské – vám nezbyde – a přesto toho kláštery tehdy zvládly docela hodně !)

    PS: hádejte kdo na islámských územích opisoval antické knihy… židé a křesťané :-PPP (překvapuje to někoho ? asi jen vám podobné neználky)

    PPS: nehodlám lakovat středověk na růžovo, byla to dost hrubá, násilná doba, žít bych tam nechtěl (ale rozhodně to není tak jak vám to bylo vtloukáno do hlav soudružkama učitelkama a podobně „kvalitními“ zdroji)

    PPPS: s tou estetikou to od vás nebyl ani špatný vtip – 90% světového kulturního dědictví v evropě jsou křesťanské a zejména KATOLICKÉ artefakty !!! (napříč všemi staletími až do minulého, kdy ESTETIKA z akademického umění v podstatě mizí – souvislost s ústupem křesťanství čistě náhodná ?)
    https://disqus.com/by/314ranha/

  24. Jaroslav Štejfa

    K Honzovi Vernerovi:
    „Vím, že někteří zdejší ateističtí diskutující tu před časem tvrdili, že volí TOP 09, z nejrůznějších důvodů. Zajímalo by mě, jestli to pořád platí, ve světle aktuálního dění?“

    Jsem jeden z těch, kteří v minulých volbách volili Top 09 do parlamentu a K. Schwarzenberga za presidenta.
    Důvody jsem měl prosté – domnívám se, že žádná společnost nemůže beztrestně žít na úkor budoucnosti a mít za hlavu státu hulváta, který ji neustále rozděluje. Tomu jsem dával v dané chvíli přednost. Pravda je, že nyní stojím před novými volbami zatím bezradně. Vše toto je trochu off topic a na dlouhou debatu. Postoj k sekularismu mám skoro identický s článkem. Je na pováženou co s tím. V této souvislosti upozorňuji na knihu Michela Houellebecqua „Podvolení“. Je to beletrie, avšak děj je posazen na pozadí uchopení moci ve Francii islámem, a to za pomoci vtíravé nenásilné demagogie, takříkajíc katolického střihu. A děti chodí do islámských škol, dříve, než si stačila intelektuální elita všimnout. Obestřela mě hrůza, protože jsem nenašel racionální argumenty, proč by to takto nešlo – s vyjimkou snad přílišné rychlosti přeměny. Pro mne poučné varování. Vůbec však nejsem schopen odlišit, zda autor díla před podobným vývojem varuje, nebo si ho přeje.
    Je alarmující, jak evropské politické špičky znova v posledních dnech prokázaly naprostou neschopnost řešit celospolečenské eskalující problémy.
    Jaroslav Štejfa

  25. Petr Tomek

    Hraničář: Temný středověk byl opravdu temný v tom smyslu, že lidé často brzy umírali násilou smrtí. S tím nic nenaděláte. Na druhou stranu bych asi byl v tomhle případě opatrnější co se týká celkového posuzování. Je to složitější, protože zase šlo o území, která byla dříve na úplně jiném stupni vývoje, který ani neposoudíme. Faktem je, že co se týká umění na území Římské říše, tak to byl těžký úpadek. S tím se nedá polemizovat. Naopak později byl hodně zajímavý architektonický vývoj, zvláště gotika, kterou ale i dnešní katoličtí učenci zavrhují jako úpadkovou. Přitom to byl vlasně za tisíc let jediný originální křesťanský styl. Všechno ostatní jsou napodobeniny antických stylů.
    No a pak je tady taková věca sice, že to opravdu nejzajímavější umění je vlastně až civilní – portréty, panoramata, holandští mistři…

    Z toho že máme dost náboženských témat zpracovaných v umění na druhou stranu zase nevyplývá, že by mělo náboženství pouze zásluhy o umění, nebo že by to bez něj nešlo. Naopak ukazuje to také omezení témat v určitých dobách.

    Ještě bych dodal, že v době starého Říma bylo běžné obydlí zdobit obrazy a freskami s často velmi civilními motivy. Tohle křesťanství v podstatě vytěsnilo.

  26. Jan Kupka

    Petře, když by ses neurazil a byl ochoten si přečíst něco z nepřátelské propagandy, tak bych ti na toto téma doporučil jednu knihu. To platí ostatně pro všechny. Ale už její název 99 % z vás odradí, takže to ani nebudu zkoušet. Ale když se k ní postavíte kriticky, tak se z ní dají vyzobat i sem tam cenné historické postřehy, které nelze jen tak jednoduše ignorovat. Navíc je dobré vědět, jak uvažuje „protivník“, ne?

  27. DarthZira

    Neruda – Ódin podle legendy sám sebe oběsil na Stromě života, aby tím získal moudrost a vědění (nebo tak nějak to v té nordické mytologii je), přičemž jako ten viselec na stromě je často zpodobněn tak, že je od ukřižovaného Ježíše velmi těžko k rozeznání – podle některých uměnovědců to, co je zpodobněno na té údajné svatováclavské přilbici, není žádný Ježíš, ale právě Ódin.

    Jan Kupka – kříž je velmi starý symbol, existují třeba keltské kříže z doby stovek let před n. l., od klasických křesťanských se liší zpravidla tím, že mají všechna čtyři ramena stejně dlouhá, ale nemusí to být pravidlem pokaždé. Vzhledem k tomu, že už Julius Caesar dal galské elitě občanská práva, dokonce měli i pár svých senátorů, nemusí být úplně vyloučeno, že ten kříž z Herculanea byl prostě kelto-galský.
    Také Egypťané měli symbol velmi podobny kříži – ankh – který byl symbolem života a při některých zpodobněních je opět od křesťanského kříže velmi špatně rozeznatelný.
    V zoroastriánství, hinduismu a buddhismu je zase velmi častým symbolem svastika, která ne vždy musí vypadat úplně jako klasický „hakenkrajc“, ale připomíná spíše buď tzv. „berličkový kříž“ nebo kříž „kotvicový“, což oboje jsou také křesťanské symboly, používané zvláště v době křížových výprav a později v heraldice.

    Svým způsobem kdyby v té parlamentní modlitebně (či co to má vlastně být) místo „Ježíše přibitého na vzduchoprázdnu“ byl na zdi kříž (ideálně rovnoramenný a nějak kotvicový či berličkový) a vedle něj šesticípá hvězda, tak by mohla sloužit opravdu daleko většímu množství kultů než nyní.
    Opravdu si nemyslím, že judaisté budou nadšení z Ježíše, řekla bych, že kříž by jim vadil daleko méně – a pokud by tam měli ještě Davidovu hvězdu, tak by mohli být židé zcela spokojení, přičemž Davidova hvězda by mohla uspokojovat i křesťany coby připomínka toho, že Ježíš byl přece z rodu Davidova 😉
    A pokud by tam zavítali se pomodlit nějací pohané, hinduisté, buddhisté, šintoisté či animisté, tak myslím, že rovněž nikoho z nich by ani kříž poněkud podobný svastice ani de facto hexagram nemusely pohoršovat 😀

    Foxy – kdyby Ježíše utopili, tak bude na zdi velké akvárko – a nebo by možná ve Sněmovně vybudovali soukromý aquapark 😀 😀

    Btw – Sulovská je kráva nebeská, kdyby blbost nadnášela, tak opustila naši sluneční soustavu dávno, před Voyagerem 😉

  28. Hraničář

    Jaroslav Štejfa
    23.02. 2016
    V této souvislosti upozorňuji na knihu Michela Houellebecqua „Podvolení“. Je to beletrie, avšak děj je posazen na pozadí uchopení moci ve Francii islámem, a to za pomoci vtíravé nenásilné demagogie, takříkajíc katolického střihu. A děti chodí do islámských škol, dříve, než si stačila intelektuální elita všimnout. Obestřela mě hrůza, protože jsem nenašel racionální argumenty, proč by to takto nešlo – s vyjimkou snad přílišné rychlosti přeměny. Pro mne poučné varování. Vůbec však nejsem schopen odlišit, zda autor díla před podobným vývojem varuje, nebo si ho přeje.

    Před (pár) lety, když na francouzských předměstích hořela auta, řekl v TV „předseda“(??) německých umírněných(!) muslimů: „Až nás bude dostatek, změníme zákony; a budeme na to mít právo!“
    Nějak v té době řekl „předseda“ belgických muslimů, také veřejně v TV k protestům (bílých) Belgičanů proti islámu: „Když se vám tady nelíbí, můžete se odstěhovat!“

  29. Jan Kupka

    K těm variantám úmrtí. Ježíše sice neutopili, ani nesťali….ale máme stovky mučedníků zabitých na sto způsobů…a těm mučedníkům jsou zasvěcené kostely. A nějak jsme si s tím poradili. Sv. Pavel má v ruce meč, protože byl sťat, Šimon má v ruce pilu, Juda kyj, Jan Křtitel má občas hlavu na stříbrném podnosu…prostě ono bychom si nějak poradili. Pro židy bylo ale klíčové, aby byl Ježíš „pověšen na dřevo“, protože to byl vrcholný trest za rouhání a odpadlictví.

  30. Petr Tomek

    Předpokládám, že to je „Jak katolická církev budovala západní civilizaci“.
    Nebo se mýlm?

  31. Jan Kupka

    No vidíš, tak ty to znáš. Je silně jednostranná, ale líbí se mi, že neopomíjí jeden fakt….že církev byla svého času reziduem v jinak barbarském světě, který na vzdělanost moc nehleděl. A vytýkat jí, že to byla ona, kdo pohřbil antickou vzdělanost, je nespravedlivé. Naopak se snažila barbary kultivovat. A nebyl to krátký proces.

  32. neruda

    Jak katolická církev budovala západní civilizaci

    Nechci vypadat jako věčná opozice, ale všiml jsem si, že tuto knihu doporučuje též Ignác Pospíšil, šéfredaktor „Duší a hvězd“
    http://www.kosmas.cz/knihy/144976/jak-katolicka-cirkev-budovala-zapadni-civilizaci/

    Jelikož ten je jedním z „těch největších exotů a katolických ultras“, před jejichž názory tady pan Jan Kupka varoval, tak se obávám, že takové doporučení se rovná mafiánskému polibku smrti – má smysl to číst, když to chválí takový mašíbl jako Ignác Pospíšil?

  33. A.S.Pergill

    @Jan Kupka Za rouhačství a pobuřování bylo ukamenování. Ukřižování byl římský trest, byť semitského původu (Římané ho převzali od Kartagiňanů). A celá příprava k ukřižování, popisovaná v evangeliích, odpovídá římskému, nikoli semitskému (Kartágo a další semitské státy) způsobu této popravy. Dá se z toho odvodit, že v době Kristova ukřižování už Židé v Palestině nerozhodovali ani o těchto věcech, nicméně Sanhedrin svou trestní impotenci dosud před běžnými obyvateli úspěšně tajil.

  34. Jan Kupka

    „má smysl to číst, když to chválí takový mašíbl jako Ignác Pospíšil?“
    No taky jsem váhal, ale nakonec jsem si to přečetl. A když to člověk bere čistě jako vyvažování jiného jednostranného pohledu, tak se to dá číst.

  35. Jan Kupka

    Pergill:
    Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: „Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.“
    Gal 3,13

    Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl,
    nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem.
    Deu 21, 22-23

    Zde nešlo o pouhé rouhání, Ježíšovo ukřižování mělo symbolický charakter toho, že je Bohem zlořečen.

  36. Pingback: Darovali si poslanci kapli, nebo klub katolických lobbistů? | Ateisté ČR

  37. Petr Tomek

    Člověk má občas nahlédnout i do zdrojů, které jsou nějak tendenční. Už jen proto, aby si udělal představu. Jinak s tou vzdělaností to nebylo nic moc, respektive byla určená jen pro klérus, zřídka pro šlechtu, pro lid vůbec. Obecné gramotnosti srovnatelné s antikou dosáhly opět křesťanské země až s rozšířením knihtisku.

  38. Foxy

    „Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.“
    Gal 3,13
    Hmmmm… Takže on bude velký rozdíl v tom, jestili lynčující dav někoho pověsí na lucerně, nebo na nejbližším vhodném stromě…
    Bať. Nekonečně hlubokou studnicí moudrosti je Bible…

  39. ateista

    @Jan Kupka
    „No vidíš, tak ty to znáš. Je silně jednostranná, ale líbí se mi, že neopomíjí jeden fakt….že církev byla svého času reziduem v jinak barbarském světě, který na vzdělanost moc nehleděl.“

    Vzdělanost i umění – uvědomte si, že církev byla nejbohatší institucí a měla dost peněz na zřizování škol i objednávky uměleckých děl. Peníze získávala od věřících ze stanovených poplatků a prodeje odpustků. Mimo knihy Jak katolická církev budovala západní civilizaci doporučuji přečíst i Temné papežství od Petera de Rosy.

  40. Bílá velryba

    Trocha historie o křesťanství:

    DVA TISÍCE LET KŘESŤANSTVÍ 380 – 2005: Historie plná zločinů proti lidskosti –

    Historie nám ukázala, že dobrých deset staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší lidské spravedlnosti a ani jeden z řady papežů od třináctého století nevyjádřil sebemenší nesouhlas s inkvizicí ani s ostatními krvavými praktikami církve v průběhu staletí, spíše naopak. Učinil tak až Jan Pavel II. vůči čarodejnicím a Husovi – a to ještě nedostatečně. Církev vždy vedla – naštěstí vždy neúspěšně – válku jak proti svobodě a všem demokratickým procesům, tak proti Darwinovi i Freudovi. Dnes vede válku proti homosexuálům, genetickému inženýrství, plánovanému rodičovství a rovnoprávnosti žen. Nevadí jí zločiny mocných, nevadí jí krev, bolest a utrpení nevinných.

    303 – při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096) 312 (313) – edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648) 315 – konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému. Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440) 330 – císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu. 380 – křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti. 391 – císař Theodosius zakázal pohanství. Ve 4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom, napsal: „Nenávidím židy“, „Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl.“ Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači. 416 – podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády. 590 – papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo. 680 – koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé. 800 – Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem. 828 – Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury. 896 – papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod. V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.

    – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

  41. Bílá velryba

    955 – papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit. 970 – dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště. V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat. 1032 – byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování. 1073 – papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto: Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit. Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků. Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu. On sám má právo na císařské insignie. Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství. Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy. Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy. Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh. Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo dnes měnilo na vždy bylo a bude, což o katolicismu platí dodnes, i přes objektivní výsledky historických bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon. 1096 – byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrysostom, jenž napsal: „Nenávidím židy“, „Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl.“ V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí. V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení. Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství. 1147 – druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům. 1171 – Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci. 1179 a 1215 – na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena. 1181 – prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu. 1184 – byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého století. 1199 – křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem. Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení. 1203 – katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustili mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětili hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny. 1205 – papež Inocenc III. prohlásil: „My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout – včetně kolena královského a císařského.“ „Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže.“ Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů – muže, ženy i děti – a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato „Magna charta libertatum“ je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37) 1208 – papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby. 1215 – na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus. 1227 – papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror. 1229 – Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře. 1232 – Řehoř IX. vydal bulu, s níž zavedl inkvizici. 1233 – papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů. Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní, prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň jeden viník. 1239 – nechal inkvizitor Robert le Bougre během jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze nechal všechny upálit včetně biskupa.

    – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

  42. Bílá velryba

    1789 – Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím. 1808 – když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří. 1813 – byla zrušena španělská inkvizice. 1814 – zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s pravé víry. 1816 – Pius VII. zakázal při soudech používat mučení. 1828 – Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett.

    – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

    1829 – bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem. 1831 – od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou, francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní instituce.

  43. Bílá velryba

    1869 – I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno. 1870 – papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského koncilu jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně. – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

    1870 – italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno. 1878 – papež Pius IX. prohlásil za omyl, že každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které bude považovat za správné. 1880 – Lev XIII. ve svých encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v kterémkoli státě a svobodu náboženství odsuzoval. V politické angažovanosti deklaroval, že je nutné myslet nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci byli nuceni hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím. V 19.století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv. – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

  44. Bílá velryba

    1928 – papež ve své encyklice „Casti connubi“ horlil proti antikoncepci a zejména rozvodu, u kterého platilo, že nikdo jiný než on nemůže rozvést ani to nejnesnesitelnější manželství. 1930 – papež Pius XI. ve své encyklice prohlásil, že antikoncepce je špatná, vždy špatná, hrozivě špatná. Podle něj je antikoncepce kriminálním zločinem, když pravil: „Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí.“ 1932 – schválil Pius XI. Normy pro rozvádění manželství… 1941 – o své živobytí přišly asi tři čtvrtiny italských židů, na nichž papežská reakce Pia XII. bylo pouhé ostudné mlčení. Nejen v Itálii, ale v celé Říši byli židé systematicky pronásledováni a zabíjeni a Vatikán tyto činy nedokázal odsoudit jediným slovem. 1942 – masové vyhlazování židů se již stalo všeobecně známým, přesto papež a celý Vatikán nadále mlčel. 1942 – založil Pius XII. vatikánskou banku, přestože církev dala úrok do klatby jakožto lichvu a dosud tuto klatbu oficiálně neodvolala. 1943 – Němci obsadili Řím a židé jsou v přítomnosti papeže, který nadále mlčí, deportováni z města 1945 – umění, znázorňující Krista jako nežidovského křesťana a teologie, jež těží z této iluze, připravila živnou půdu pro Hitlera a jeho konečné řešení židovské otázky. Robert Katz napsal: „Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to, že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII.“ 1966 – papež Pavel VI. po více než čtyřech století konečně přerušil existenci indexu zakázaných knih. – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

  45. Bílá velryba

    A na závěr citáty z Bible

    A na závěr několik desítek citátů ze „Svaté knihy“ křesťanů, Bible — „Starého zákona“. Tato nejkrvavější kniha, která byla kdy napsána, zcela jasně ukazuje, že „krvavý bůh“ křesťanů není bohem milosrdenství — jak se nám dnes snaží církevní nohsledové namluvit — ale bohem, v jehož stínu blednou ty nejsurovější masové vraždy v mnohatisícileté historii lidstva… 1. Královská, 9, 21 …totiž jejich syny, kteří po nich v zemi zbyli, které Izraelci nedokázali vyhubit jako klaté, podrobil Šalomoun otrockým nuceným pracím, a tak je tomu až dodnes. 1. Paralipomenon 4,41 Tito jmenovitě zapsaní přišli za dnů judského krále Jechizkijáše a obořili jejich stany i příbytky, které tam nalezli, zničili je jako klaté, jak je tomu dodnes. Usadili se tam místo nich, protože tam byla pastva pro jejich brav. 1. Samuelova 15,3 Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“ 1. Samuelova 15,9 Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu, a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného, a nechtěli je vyhubit jako klaté. Jako klaté zničili jen to, co bylo podřadné a bezcenné. 1. Samuelova 15,18 Hospodin tě také poslal na cestu s rozkazem: Jdi a jako klaté vyhubíš ty amálecké hříšníky. Budeš proti nim bojovat, dokud je úplně nezničíš. 1. Samuelova 15,20 Saul vysvětloval Samuelovi: „Vždyť jsem Hospodina uposlechl. Šel jsem cestou, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amáleckého krále Agaga a Amáleka jsem zničil jako klatého. 1. Samuelova 15,21 Ale lid si vzal z kořisti, z bravu a skotu, to nejlepší z klatého, aby měl co obětovat v Gilgálu Hospodinu, tvému Bohu.“ 2. Královská 19,11 Hle, slyšel jsi o tom, co učinili králové asyrští všem zemím, že je zničili jako klaté. A ty bys byl vysvobozen? 2. Paralipomenon 20,23 Amónovci a Moábci se totiž postavili proti obyvatelům hory Seíru, aby je vyhladili jako klaté. Když pak skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli jedni druhým do zkázy. 2. Paralipomenon 32,14 Který ze všech bohů těch pronárodů, které moji otcové vyhubili jako klaté, dokázal svůj lid vysvobodit z mých rukou? Že by váš Bůh dokázal vysvobodit z mých rukou vás? Daniel 11,44 Ale vyděsí ho zprávy z východu a ze severu. Vytáhne s velikým rozhořčením, aby mnohé zahladil a vyhubil jako klaté. Deuteronomium 2,34 V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout. Deuteronomium 3,6 Vyhubili jsme je jako klaté, jako jsme učinili chešbónskému králi Síchonovi; vyhubili jsme každé město jako klaté, muže, ženy i děti. Deuteronomium 7,2 Hospodin, tvůj Bůh, ti je předá, abys je pobil. Vyhubíš je jako klaté, neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi.. Deuteronomium 13,16 …úplně vybiješ obyvatele toho města ostřím meče, zničíš je ostřím meče jako klaté, i všechno, co je v něm, i jeho dobytek. Deuteronomium 20,17 Zničíš je jako klaté, Chetejce, Emorejce, Kenaance, Perizejce, Chivejce a Jebusejce, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.. Izaiáš 34,2 Hospodin je rozlícen na všechny pronárody, rozhořčen na všechny jejich zástupy. Zničí je jako klaté, vydá je na porážku. Izaiáš 37,11 Hle, slyšel jsi o tom, co učinili králové asyrští všem zemím, že je zničili jako klaté. A ty bys byl vysvobozen? 2,10 Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté. 6,17 Město se vším všudy je klaté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali. 6,18 Jenom se mějte na pozoru před tím, co je klaté, abyste nebyli vyhubeni jako klatí, kdybyste vzali něco klatého. Přivolali byste na izraelský tábor klatbu a uvrhli jej do zkázy. 6,21 Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly. 10,28 Onoho dne dobyl Jozue Makedu a vybil ji ostřím meče i s jejím králem. Vyhubil obyvatele jako klaté i vše živé v ní, nenechal nikoho vyváznout. Naložil s králem Makedy, jako naložil s králem jerišským. 10,35 Dobyli jej onoho dne a vybili jej ostřím meče, vše živé v něm onoho dne vyhubil jako klaté, stejně jako naložil s Lakíšem. 10,37 Dobyli jej a vybili ostřím meče, jeho krále, všechna jeho města i vše živé v něm, nenechal nikoho vyváznout, stejně jako naložil s Eglónem. Město a vše živé v něm vyhubil jako klaté. 10,39 Dobyl jej a vybil jej ostřím meče, jeho krále i všechna jeho města, a vyhubili jako klaté vše živé v něm, nenechal nikoho vyváznout. Jako naložil s Chebrónem, tak naložil s Debírem a jeho králem, stejně jako naložil s Libnou a jejím králem. 10,40 Tak vybil Jozue celou zemi, pohoří i Negeb, Přímořskou nížinu i srázy, a všechny jejich krále. Nikoho nenechal vyváznout, vše, co dýchalo, vyhubil jako klaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele. 11,11 Všechno živé v něm vybili ostřím meče a vyhubili jako klaté. Nic, co dýchalo, nezůstalo naživu. A Chasór vypálil Jozue ohněm. 11,12 Dobyl i všechna města těchto králů, všechny jejich krále Jozue zajal a pobil ostřím meče. Vyhubil je jako klaté, jak přikázal služebník Hospodinův Mojžíš. 11,20 To sám Hospodin zatvrdil jejich srdce, že se dali do boje s Izraelem, aby je vyhubil jako klaté a nesmiloval se nad nimi, nýbrž aby je zahladil, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 11,21 Toho času přitáhl Jozue a vyhladil Anákovce z pohoří, z Chebrónu, z Debíru, z Anábu a z celého judského pohoří i z celého pohoří izraelského, Jozue vyhubil je i jejich města jako klaté. Jeremijáš 25,9 Hle, já pošlu pro všechny čeledi severu, je výrok Hospodinův, i pro Nebúkadnesara, krále babylónského, svého služebníka, a přivedu je na tuto zemi i na všechny její obyvatele i na všechny tyto okolní pronárody a vyhubím je jako klaté. Jeremijáš 50,21 „Proti zemi meratajimské! Táhni proti ní i na obyvatele Pekódu! Znič, zahlaď jako klaté jejich potomstvo, je výrok Hospodinův, vykonej všechno, co jsem ti přikázal! Jeremijáš 50,26 Přitáhněte na něj od končin země, otevřete jeho obilnice, navršte vše na hromady, zničte to jako klaté, ať mu nezůstane ani pozůstatek lidu. Leviticus 27,28 Jenom nic klatého, co někdo jako takové oddal Hospodinu z čehokoli, co má, z lidí, z dobytka i z polností, jež má ve vlastnictví, nesmí být prodáváno ani vypláceno. Všechno klaté je velesvaté a náleží Hospodinu. Numeri 21,3 Hospodin Izraelce vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé). Soudců 1,17 Juda však táhl se svým bratrem Šimeónem a pobili Kenaance sídlící v Sefatu. Zničili město jako klaté; proto mu dali jméno Chorma (to je Klatbě propadlé). Soudců 21,11 Toto je úkol, který máte splnit: Vyhubíte jako klaté všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.“ Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé. 1. Královská 2,5 Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a dopustil se válečného krveprolití v čas pokoje. Krví prolitou jako ve válce si potřísnil opasek na svých… 1. Královská 15,27 Proti němu zosnoval spiknutí Baeša, syn Achijášův, z domu Isacharova. V Gibetónu, který patří Pelištejcům, ho Baeša zabil. Nádab a všechen Izrael totiž Gibetón obléhali. 1. Paralipomenon 11,23 Ubil též Egypťana vysokého pět loket; Egypťan měl v ruce kopí jako tkalcovské vratidlo. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil. 1. Paralipomenon 13,10 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem a zabil ho, protože napřáhl ruku na schránu. Zemřel tam před Bohem. 2. Královská 11,18 Všechen lid země přešel k Baalovu domu a strhli jej; jeho oltáře i jeho obrazy nadobro roztříštili a Baalova kněze Matána zabili před oltáři. Kněz pak ustanovil nad Hospodinovým domem dohled. 2. Královská 19,37 Když se klaněl v chrámě svého boha Nisroka, Adramelek a Sareser, jeho synové, ho zabili mečem a unikli do země Araratu. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón. 2. Paralipomenon 23,17 Všechen lid přišel k Baalovu domu a strhli jej; jeho oltáře i jeho obrazy roztříštili a Baalova kněze Matána zabili před oltáři. 2. Samuelova 3,30 Tak Jóab se svým bratrem Abíšajem zabil Abnéra, protože v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela. 2. Samuelova 6,7 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel. 2. Samuelova 10,18 Aramejci se však dali před Izraelem na útěk. David pobil koně od sedmi set aramejských vozů a čtyřicet tisíc jezdců. Zabil také Šóbaka, velitele vojska; ten na místě zemřel. 2. Samuelova 23,21 Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil. Daniel 5,19 Pro velikost, kterou mu dal, se před ním třásli všichni lidé různých národností a jazyků a obávali se ho. Koho chtěl, zabil, koho chtěl, nechal žít, koho chtěl, povýšil, koho chtěl, ponížil. Ester 9,6 Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů. Ester 9,10 …deset synů Hamedatova syna Hamana, protivníka židů, zabili, ale nevztáhli ruce po lupu. Ester 9,12 Král řekl královně Esteře: „Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů a všech deset synů Hamanových. Co asi učinili v ostatních královských krajinách? Jaká je tvá prosbě? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Bude ti vyhověno.“ Ester 9,15 Židé v Šúšanu se shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli ruce po lupu. Ester 9,16 I ostatní židé v krajinách králových se shromáždili, aby se postavili na obranu svých životů a zajistili si klid od svých nepřátel, a z těch, kdo je nenáviděli, zabili sedmdesát pět tisíc mužů, ale nevztáhli ruce po lupu. Genesis 4,23 Tu řekl Lámech svým ženám: „Ado a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Genesis 22,10 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Genesis 32,12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi. Izaiáš 37,38 Když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, Adramelek a Sareser, jeho synové, ho zabili mečem a unikli do země Araratu. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón. 11,10 V téže době se Jozue obrátil a dobyl Chasór a jeho krále zabil mečem, Chasór byl totiž dříve hlavou všech těchto království. 11,14 Všechnu kořist z těch měst a dobytek si Izraelci nechali jako lup. Zato každého člověka zabili ostřím meče, až všechny vyhladili. Neponechali nic, co dýchalo. Jeremijáš 26,23 Odvedli Úrijáše z Egypta a přivedli ho ke králi Jójakímovi. Ten ho zabil mečem a jeho mrtvolu pohodil u hrobů prostého lidu. 41,2 Jišmael, syn Netanjášův, a deset mužů, kteří byli s ním, pak povstali a Gedaljáše, syna Achíkama, syna Šáfanova, zabili mečem. Tak usmrtil toho, kterého babylónský král ustanovil správcem země. 41,7 Když přišli do středu města, tu je Jišmael, syn Netanjášův, s muži, kteří byli s ním, zabil a hodil do cisterny. 41,9 Cisterna, do níž Jišmael vhodil všechna mrtvá těla mužů, které zabil s Gedaljášem, byla ta, kterou udělal král Ása, když bojoval proti Baešovi, králi izraelskému. Tu naplnil Jišmael, syn Netanjášův, skolenými. 41,16 Pak Jóchanan, syn Káreachův, se všemi veliteli vojsk, kteří byli s ním, vzal celý pozůstatek lidu z Mispy, který přivedl zpět od Jišmaela, syna Netanjášova, poté co zabil Gedaljáše, syna Achíkamova: muže, bojovníky, ženy, děti i dvořany 41,18 …před Kaldejci, jichž se báli, protože Jišmael, syn Netanjášův, zabil Gedaljáše, syna Achíkamova, kterého babylónský král ustanovil správcem země. Numeri 31,8 Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět midjáských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili mečem. Soudců 7,25 Přitom zajali dva midjánské velmože, Oréba (to je Havrana) a Zéba (to je Vlka). Oréba zabili na Havraní skále a Zéba zabili ve Vlčím lisu, a pronásledovali Midjánce. Hlavu Orébovu a Zébovu přinesli Gedeónovi za Jordán. Soudců 8,21 Tu řekli Zebach a Salmuna: „Vstaň sám a zasaď nám úder, vždyť jaký muž, taková jeho síla.“ Gedeón tedy vstal a zabil Zebacha a Salmunu a pobral měsíčky, které měli jejich velbloudi na krku. Soudců 12,6 …vyzvali ho: „Tak řekni šibbolet!“ On však řekl: „Sibbolet“ a nedokázal to přesně vyslovit. Tu ho popadli a zabili při jordánských brodech. Toho času padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce mužů. 1. Královská 15,29 Když se ujal kralování, vybil všechen dům Jarobeámův, nezanechal Jarobeámovi nic, co mělo dech; vyhladil jej podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze svého služebníka Achijáše Šíloského. 1. Královská 16,12 Tak Zimrí vyhladil celý Baešův dům podle Hospodinova slova, které Baešovi ohlásil skrze proroka Jehúa. 1. Paralipomenon 5,25 Avšak zpronevěřili se Bohu svých otců a smilnili s božstvy národů země, které Bůh před nimi vyhladil. 1. Paralipomenon 17,8 Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. 1. Samuelova 28,9 Žena mu odpověděla: „Však víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?“ 2. Královská 21,9 Neposlechli. Menaše je svedl, že dopouštěl horších věcí než pronárody, které Hospodin před Izraelem vyhladil. 2. Paralipomenon 22,7 Bylo to od boha, že šel Achazjáš k Jóramovi; proto byl zničen. Po svém příchodu vyjel s Jóramem k Jehúovi, synu Nimšího, kterého Hospodin pomazal, aby vyhladil Achabův dům. 2. Paralipomenon 33,9 Menaše však Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, že se dopouštěli horších věcí než pronárody, které Hospodin před Izraelci vyhladil. 2. Samuelova 7,9 Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. Deuteronomium 2,12 V Seíru zase předtím sídlili Chorejci, ale Ezauovci si je podrobili; vyhladili je před sebou a usadili se na jejich místě, jako učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin. Deuteronomium 2,21 Byl to veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Hospodin je před nimi vyhladil, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, Deuteronomium 2,22 …jak to učinil pro Ezauovce sídlící v Seíru. Vyhladil před nimi Chorejce, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, a zde jsou až dosud. Deuteronomium 4,3 Na vlastní oči jste viděli, co Hospodin učinil kvůli Baal-peórovi, že každého muže, který chodil za Baal-peórem, Hospodin, tvůj Bůh, vyhladil z tvého středu. Deuteronomium 7,4 To by odvrátilo tvého syna ode mne, takže by sloužili jiným bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil. Deuteronomium 9,8 Rozlítili jste Hospodina na Chorébu. Hospodin se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. Deuteronomium 9,19 Lekal jsem se hněvu a rozhořčení, jímž se Hospodin proti vám rozlítil, aby vás vyhladil. A Hospodin mě vyslyšel i tentokrát. Deuteronomium 31,4 Hospodin s nimi naloží, jako naložil se Síchonem a Ógem, emorejskými králi, které vyhladil, a s jejich zemí. Ester 3,13 Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech králových krajin, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali… Ester 8,11 Král dal židům všude po všech městech právo, aby se shromáždili a postavili na obranu svých životu, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli, i s dětmi a ženami, a kořist po nich aby si vzali… Exodus 33,5 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: „Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit. Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit.“ Ezechiel 21,9 Proto, abych vyhladil z tebe spravedlivého i svévolníka, tasím svůj meč z pochvy na všechno tvorstvo od Negebu až na sever. 11,14 Všechnu kořist z těch měst a dobytek si Izraelci nechali jako lup. Zato každého člověka zabili ostřím meče, až všechny vyhladili. Neponechali nic, co dýchalo. 23,4 Pohleďte, přidělil jsem vám tyto zbylé pronárody do dědictví pro vaše kmeny, od Jordánu, se všemi pronárody, které jsem vyhladil, až k Velkému moři, kde slunce zapadá. 24,8 Potom jsem vás uvedl do země Emorejců, kteří sídlili v Zajordání. Bojovali proti vám, ale já jsem vám je vydal do rukou. Obsadili jste jejich zemi a já jsem je před vámi vyhladil. Sofoniáš 3,6 Vyhladil jsem národy, jejich cimbuří zpustla, jejich ulice jsem zničil, nikdo jimi neprochází; jejich města jsou vylidněna, nikdo v nich nesídlí. – See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.EfSx6qAL.dpuf

  46. Jan Kupka

    V rámci internetových diskuzí pro tohle, co předvádíš, existují slova. „Tapetování“, „offtopik“.

  47. Bílá velryba

    To je k věci, jelikož se jedná o ty „křesťanské kořeny“ 🙂

  48. Hraničář

    Bílá velryba
    27.02. 2016
    A na závěr citáty z Bible

    Letos budeme halasně slavit 700 let od narození Otce Vlasti. Jen pro zajímavost – učili jste se toto:

    Karel IV. a Židé
    Židé byli služebníky komory krále, a ten je mohl zastavit. Karel IV. toto právo využíval opakovaně. Roku 1349 zastavil Karel IV. frankfurtské Židy za patřičný finanční obnos představeným města. Když si pak občané města přišli vybrat svou zástavu a zabavit židovský majetek, zapálili Židé raději své domy a dobrovolně uhořeli. Téhož roku věnoval Karel IV. v Norimberku markraběti Ludvíku Braniborskému „tři domy nejlepších Židů… brzy po tom, co budou pobiti“. Karel IV. tedy dovolil zábor židovského majetku a dal najevo, že chystané zavraždění židovských uživatelů nehodlá nijak trestat.
    16. listopadu 1349 Karel udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a na jejím místě založit mariánský kostel a tržiště. Dne 5. prosince 1349 následoval pogrom, pro který Karel IV. předem vyhlásil amnestii na veškeré násilné činy proti Židům. Zavražděno bylo 560 Židů.[30]

  49. Bílá velryba

    Inu, „největší“ Čech 🙁

  50. Pingback: Saúdská Arábie naplňuje vlhké sny „kritiků islámu“ a křesťanských konzervativců | Ateisté ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *