Magie reality – Dawkinsova knížka pro mládež, ale nejen pro ni

Autor | 12.04. 2016

Magie realityRichard Dawkins napsal tentokrát dosti zvláštní knihu, protože nejde ani o odbornou knihu z oblasti biologie ani o populární knihu o Novém ateismu. Magie reality kombinuje Dawkinsův životní postoj a úvod do vědeckého skepticismu. To všechno ale stylem, který je určen lidem na rozhraní puberty a adolescence, i když myslím, že si ji rádo přečte i mnoho výrazně starších čtenářů.

Z tohoto důvodu si také myslíím, že není úplně fér zařazovat ji do kolonky náboženství-ateismus jak to dělá třeba recenze na ScienceWorld Nad knihou: Dawkinsova Magie reality. Žel, rubrika „vědecký skepticismus“ zatím v knihkupectvích chybí.

Biologové z Dawkinsovy tvorby zpravidla oceňují především jeho Sobecký gen, Noví ateisté pak Boží blud, ale je možné, že v budoucnosti bude nejznámější knihou právě Magie reality, protože má největší potenciál ovlivnit lidi v nejkritičtějším a nejhloubavějším období jejich života.

Na závěr bych měl přiznat, že jsem tuto knihu celou nepřečetl. Daroval jsem jí někomu, kdo ji potřeboval více. Podle posledních zpráv se líbila.

33 thoughts on “Magie reality – Dawkinsova knížka pro mládež, ale nejen pro ni

  1. Jan Kupka

    550 stránek na to, aby napsal: Nevíme. Jisti si můžeme býti pouze vlastním vědomím. O všem ostatním lze pochybovat. To je vědecký skepticismus položený Descartem. A něco na něm stále je. Nebo se něco změnilo a já to nepostřehl? Knihu nemám, tak se ptám. 🙂

  2. Bílá velryba

    Víme mnoho, jisti si můžeme být vědomím + prostorem (a časem, procesem), takže hmotou 🙂

    I iluze prostoru je stále prostor…

    To že přesně nevíme, zda je hmota/prostor/věc rozlehlá – struna či částice už není tak důležité, prostor/hmota existuje jako vědomí na 100%, ostatní je pravděpodobné, ale ne jisté (např. forma hmoty, evoluce,…) – ale je to pravděpodobné a je to velmi přesné, podpořené výzkumy, ne jako spekulace pánbíčkářů.

    Vědecký realismus a naturalismus a materialismus = stále více převažující filosofie světa (jako jediná podpořená důkazy) + filosofie vědy (metodologický naturalismus + logika)! Jen tak dál!

    Dobrou noc 🙂

  3. David M.

    Podle recenze z Financial Times z roku 2011 to vypadá, že kniha je praktickou ukázkou Dawkinsonovy teze, že spiritualita, „magie“ je k nalezení v realitě kolem nás, v přírodě, ve fyzice. Ukazuje tak, že pro spiritualní pocity se není potřeba uchylovat k nadpřirozeným zdrojům. Je to jedna z mála knih, které dětem pomáhají najít racionální náhradu náboženské spirituality.

  4. Jan Kupka

    + prostorem (a časem, procesem), takže hmotou 🙂
    Jakto?
    Ve snu se ti taky zdá o prostoru a o čase a přitom se v něm nikam nepohybuješ, ležíš furt v posteli a vše je jen tvou představou, i vnímání času je ve snu posunuté.
    Dobrou noc. 🙂

    I iluze prostoru je stále prostor…
    No to by mě zajímalo, jak toto dokážeš. 🙂

  5. ateista

    @Jan Kupka
    „Jisti si můžeme býti pouze vlastním vědomím. O všem ostatním lze pochybovat.“

    Souhlas. Lze pochybovat o bohu, věčném životě, spáse, nanebevzetí, zmrtvýchvstání……… Vy zřejmě nepochybujete. Na čem je postavená Vaše jistota?

  6. toli

    . Na čem je postavená Vaše jistota?

    Na duševní poruše 🙂

  7. Foxy

    „Ve snu se ti taky zdá o prostoru a o čase a přitom se v něm nikam nepohybuješ, ležíš furt v posteli a vše je jen tvou představou, i vnímání času je ve snu posunuté.
    Dobrou noc.

    I iluze prostoru je stále prostor…“

    A proto rozlišuji objektivní a subjektivní realitu.
    Subjektivní realitu mám za projekci/rtansformaci objektivní reality do prostoru vědomí, kde vytváří subjektivní realitu.
    Pro jedince je platná pouze a jen právě ta jeho subjektivní realita.

    Takže tak.

  8. Ignác z Loyoly

    Tak ve snu evidentně existuje také prostor a jistý druh prostoru, takže shledávám prostor 100% jistotou a pravdou, i ve snu má prostor své geometrické vlastnosti, je to věc rozlehlá – hmota-věc rozlehlá-prostor. I slepci vnímají prostor, byť ne zrakem, ale hmatem atd…

    Takže to je jisté, pak zde máme velmi pravděpodobné a hodně dobře ověřené věci: vědecký a filosofický realismus je stále silnější a vědecký naturalismus také. Je to ta nejlepší filosofie vědy co vysvětluje nejpřesněji jevy ve světě. Sláva materialismu

    https://en.wikipedia.org/wiki/Scientific_realism

    „Scientific realism is, at the most general level, the view that the world described by science is the real world, as it is, independent of what it might be taken to be. Within philosophy of science, it is often framed as an answer to the question „how is the success of science to be explained?“ The debate over the success of science in this context centers primarily on the status of unobservable entities apparently talked about by scientific theories. Generally, those who are scientific realists assert that one can make valid claims about unobservables (viz., that they have the same ontological status) as observables, as opposed to instrumentalism.“

    Zatím a hezký den 🙂

  9. Jan Kupka

    „i ve snu má prostor své geometrické vlastnosti, je to věc rozlehlá – hmota-věc rozlehlá-prostor.“
    Závěr tvé úvahy tedy je, že co se ti zdá, je hmotné. Zajímavé. Tak to vlastně pak existují i ta špagetová monstra. 🙂

  10. toli

    Pojdtě měřit stejným metrem, no tak.

    Nelze měřit stejným metrem když jedné straně chybí pro jejich tvrzení důkazy….

  11. Foxy

    „i ve snu má prostor své geometrické vlastnosti, je to věc rozlehlá – hmota-věc rozlehlá-prostor.“

    „Závěr tvé úvahy tedy je, že co se ti zdá, je hmotné. Zajímavé. Tak to vlastně pak existují i ta špagetová monstra.“

    Hmmm… trochu bych to srovnal podle svého:
    – – –
    Vymezení pojmů:

    a) Objektivní realita: Skutečnosti, existující nezávisle na mé vlastní existenci a na mé schopnosti vnímat je.

    b) Subjektivní obraz reality: Transformovaný obraz objektivní reality v mém vědomí.

    c) Mysl: Prostor transformace informací o objektivní realitě, kdy tyto informace jsou získávány prostřednictvím mých smyslů, ukládány a porovnávány s informacemi již uloženými v mé paměti.

    d) Vědomí: Prostor subjektivního obrazu reality

    – – –

    1) Objektivní skutečnost a její subjektivní obraz:
    Vše, co je kolem mě, tedy objektivní, nezávisle na mě existující skutečnost, realitu, vnímám pouze jako její subjektivní obraz v mém vědomí. Pro mé vědomí je však objektivní realitou právě tento její subjektivní obraz.
    Důkaz: Halucinaci vnímám jako skutečnost, přestože není obrazem aktuální reality. V mém subjektivním obrazu světa tak nedokážu plně odlišit skutečné od zdánlivého.

    2) Vnímání neskutečného.
    Základním projevem mého vědomí je schopnost mé mysli průběžně zpracovávat přijímané informace a transformovat je do aktuálního obrazu reality. Nedostávají li se jí vstupní informace, je mysl schopna vytvářet náhradní realitu na základě informací získaných z mé paměti. Takto vzniklý obraz je v mém vědomí nerozlišitelný od obrazu skutečnosti.
    Důkaz: Živý sen, halucinace. Časté jsou i případy svědeckých výpovědí, kdy dotyčný při nejlepším vědomí i svědomí popisuje skutečnosti, které nenastaly.

    3) Vnímání času.
    Předpokládám zde, že objektivní čas plyne rovnoměrně. Jeho subjektivní obraz v mé mysli je však relativní; je odvozen z operací, jimiž má mysl transformuje objektivní realitu na její subjektivní obraz v mém vědomí.
    Důkaz: Změněné vnímání času pod vlivem psychoaktivních látek. Změněné vnímání času v terminálních stavech mysli.

    4) Mezní stavy mysli:
    Dochází ke změnám transformačních algoritmů. Výsledný obraz ve vědomí, vzniklý transformací vstupních informací, ztrácí vztah k aktuální objektivní realitě. Přesto je nadále vnímán vědomím jako skutečnost.
    Důkaz: Mysl ovlivněná psychoaktivní látkou, nebo mysl nacházející se v terminálních stavech, kdy výsledkem jsou standardní prožitky blízkosti smrti (NDE).

    5) Mezní stavy vědomí:
    Se zánikem vědomí zaniká i jeho obsah. Zaniká tedy i vědomost tohoto zániku, protože i toto poznání je jen součást onoho zanikajícího obsahu vědomí. Proto není možno subjektivním vědomím dosáhnout okamžiku vlastního zániku, je možno se k němu jen blížit. Ze stejných příčin není možno dosáhnout okamžiku zrodu vlastního vědomí. Mé subjektivní vědomí tedy nemá počátek ani konec, jinými slovy je věčné.
    Důkaz: Ten může být jen nepřímý, je jím extrapolace prožitků blízkosti smrti či extrapolace vzpomínek na zrození. Paralelou může být obraz do sebe zavinutého, přesto však nekonečného vesmíru, ve kterém žiji.
    – – –
    Takže pro mne může být sen realitou – ale jen pro mne.
    Sen bez konce = subjektivní život věčný.
    Toť vše.

  12. anetalinda

    Škoda, že se můj adolescent „nenaučil“ číst knihy. Ale ráda si ji přečtu za ni 🙂
    „Na závěr bych měl přiznat, že jsem tuto knihu celou nepřečetl. Daroval jsem jí někomu, kdo ji potřeboval více. “
    Pletu se, když mám pocit, že vás zas až tolik nenadchla? Vycházím z vlastní zkušenosti. Nedočíst knihu, která se mi líbí…..to už by potřeba druhého musela být hodně, hodně urgentní 🙂

  13. toli

    Spíše si myslím že v té knize je to, co my dospělí už dávno víme. Dawkins není neznámý a alespoň já ho sleduji docela pečlivě,proč tedy číst něco co už vím ?

  14. anetalinda

    „…proč tedy číst něco co už vím ?“
    Nezatracovala bych to. Dawkins je hodně „čtivej“, zrovna u něj mi to nevadí vůbec. Takže, proč ne?

  15. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @anetalinda: Tou „urgentní potřebou“ byly Vánoce a potřeba použít knihu k tomu, k čemu jsem ji koupil.

  16. Bílá velryba

    Některé věci jsou zároveň objektivní i subjektivní. Třeba tvrzení „Existuje vnímání“ je pravdivé subjektivně i objektivně -stačí jedno subjektivní vnímání a mohu objektivně říct, že existuje vnímání, to samé je s prostorem (věc rozlehlá=hmota=prostor). I snový prostor je prostor (hmota- věc rozlehlá) 🙂 i iluze prostoru má své geometrické rozhlehlé hmotné objektivní vlastnosti, je to tedy stále prostor (byť třeba má trochu jiné kvality jako vzduch X voda)

    To že vidíte v prostoru iluze nemluví proti prostoru, ale proti danému vnímání, je to zkreslení. Halucinace subjektivně existuje, objektivně jen v hlavě jako porucha (ne objektivně sama o sobě), je to tedy zkreslení hmoty ve vašem mozku. Ale nemluví to proti objektivitě prostoru…

    100% jistě tedy víme o existenci = vědomí + logické vztahy + prostor/hmota/věc rozlehlá/změna/čas

    To že přesně neznáme všechny jejich mechanismy je věc druhá. Ale máme dobře ověřené a pravděpodobné teorie, na rozdíl od věřících 🙂

    To že

    Zatím 🙂

  17. Daniel B.

    Může se ateista stydět za Dawkinsovy názory? Ano. Dawkins totiž neútočí pouze na věřící, ale mluví neuváženě i o filosofických otázkách.

    „The atheist philosopher of science Michael Ruse has made the claim that Richard Dawkins would fail „introductory“ courses on the study of „philosophy or religion“ (such as courses on the philosophy of religion), courses which are offered, for example, at many educational institutions such as colleges and universities around the world. Ruse also claims that the movement of New Atheism—which is perceived, by him, to be a „bloody disaster“—makes him ashamed, as a professional philosopher of science, to be among those hold to an atheist position, particularly as New Atheism does science a „grave disservice“ and does a „disservice to scholarship“ at more general level.“
    https://en.wikipedia.org/wiki/New_Atheism

    Aneb jsou zde ateisté stojící proti ateistům v oblasti ateismu.

    „Nechybějí významní ateisté, kteří zcela otevřeně říkají, že Dawkins publikací takových hloupostí jejich věci jen škodí; a nechybějí teisté, kteří otevřeně děkují Bohu za Dawkinse, neboť jeho práce jsou dokonalým příkladem slabosti a neudržitelnosti ateistických pozic.“
    http://www.distance.cz/rocnik-2009/1-cislo/dawkinsova-iluze

  18. Daniel B.

    „Jakým způsobem Dawkinsovo ateistické kázání přijímají jeho učedníci, pěkně ilustruje příběh, jenž McGrath vypráví ve své knize. Na jedné ze svých přenášek, kde postupně demaskoval jedno z Dawkinsových tvrzení za druhým a ukazoval jejich neudržitelnost, proti němu povstal rozzlobený mladík a šermujíc mu prstem před obličejem prohlásil, že mu McGrath rozbil jeho víru. Ta byla totiž založena na autoritě Richarda Dawkinse a McGrath ukázal, že ve skutečnosti není na čem stavět. Jak jen se mohl opovážit?!? Napadnout a rozbít dogmata pozitivistického náboženství vědy, jehož je Dawkins papežem! Taková troufalost.“
    http://www.distance.cz/rocnik-2009/1-cislo/dawkinsova-iluze

  19. Jan Kupka

    Optická iluze prostoru v prostoru a myšlený prostor ve snu jsou přeci jen něco jiného. Myslím neviditelné létající špagetové monstrum. Je tedy hmotné? Ale snad se ani o podobných absurdních sofistikacich nechci bavit. Podle mě je to blbost (hmotná? 🙂 ).

  20. ateista

    @Daniel B.
    Vaše zoufalá snaha předkládat cokoliv, co by mohlo jen trošičku zpochybnit ateismus je úsměvná. Místo toho, abyste se snažil předložit cokoliv reálného na podporu existence boha, zaměřujete se na útoky proti ateismu. Připomínáte „odborníky“, kteří vyvrátili analýzy několika laboratoří ve věci pravosti turínského plátna. Zkuste změnit styl.
    My napadáme boha a víru v něho oprávněně, neboť nikdo na zeměkouli nemůže předložit nic na podporu jeho existence a právem ho označujeme za výmysl.

  21. Ateistický laik

    Daniel B. Napadnout a rozbít dogmata pozitivistického náboženství vědy, jehož je Dawkins papežem!
    Teda to je termín „náboženství vědy“. Vy věřící si rádi vymýšlíte blbosti a pak se s nimi rádi oháníte. Ještě by mě zajímalo, kdo určil, že je Dawkins papežem. 🙂 A vy věřící (křesťanští) u něj předpokládáte ty samé vlastnosti jako u papeže z Říma?
    Já si od toho Dawkinse snad i něco přečtu. 🙂

  22. Daniel B.

    @ateista

    Nezpochybňoval jsem ateismus, ale Dawkinsovy názory. Není to z předešlých příspěvků jasné?

    Problém pro vás je, že chcete vědecký důkaz Boha. Věda může pouze zkoumat věci, které jsem výsledkem pozorování přirozenými smysly a experimentu. Redukovat realitu pouze na tyto oblasti je váš problém. Chápete, že pokud si realitu zredukujete pouze na pozorovatelné skutečnosti, které se navíc chovají zákonitě, že pak nemůžete s jistotou hovořit o realitě veškeré?

    Nechcete trochu změnit přístup? Dawkins tvrdí, že hypotéza Boha je vědecky testovatelná. Nedivím se, že se za něj někteří významní ateisté stydí.

    Dokážete přijmout, že něco je poznatelné ne skrze vědu, ale skrze vztah? Skrze vztah můžete poznávat druhého člověka. Skrze vztah můžu i já a milióny dalších křesťanů poznávat Boha. Moje víra roste tím víc, čím víc zakouším, že Bůh plní, co mi slíbil. Zakouším to proto, že to Bůh opravdu dělá.

  23. Daniel B.

    @Ateistický laik

    Mohlo vás napadnout, že zmínka o Dawkinsovi jako o papeži je myšlena v nadsázce.
    🙂

  24. Ignác z Loyoly

    Špagetové monstrum či jiná halucinace je součást poruchy hmotného mozku (objektivně) a subjektivně je to nějaký obraz. I obraz zabírá prostor, objektivně prostor existuje, halucinace pouze subjektivně jako iluze (v) prostoru (což nepopírá prostor objektivní), no a mimo to je halucinace nějaké objektivní porucha funkcí mozku a vnímání…

    Je to nějaká hmotná porucha v hmotném mozku co způsobuje, že hmotné/tělesné vědomí vidí hmotný prostor špatně, zkreslení může dojít již v hmotných očích kam dopadnou hmotné fotony nebo v hmotném mozku přímo …

    hezký zbytek dne 🙂

  25. slovak

    Páči sa mi báječný myšlienkový a reálny Dawkinsov konštrukt ozrejmujúci vývojový pricip, ktorý nemôže odmietnuť ani bigotný kreacionista. Každý musí uznať, že má svojho predka, rodiča, ten svojho atď. a ten 185 miliónty bol akýsi morský živočích – ryba a pred 175 milióntymi generáciami, asi 340 miliónmi rokmi akýmsi suchozemským plazom. Je to vynikajúca kniha nielen pre deti, ale aj menej informovaných dospelých.

  26. toli

    No schválně si porovnejte fota embrií různých živočichů,všechny vypadají stejně a ukazují na původ všeho živého v moři.Lidským embriím rostou plovací blány a ocas,ptačím embriím zuby.V pozdějším vývoji to vše nenáležející příslušnému druhu zase vstřebají.

  27. Ateistický laik

    Daniel B. Mohlo vás napadnout, že zmínka o Dawkinsovi jako o papeži je myšlena v nadsázce.
    Mě jen napadlo, že celý web distance je docela úchylný.
    Dokážete přijmout, že něco je poznatelné ne skrze vědu, ale skrze vztah?
    Ne, protože mít vztah s ničím je pro mě absolutně nepochopitelný.
    Skrze vztah můžete poznávat druhého člověka. – To chápu člověk je z masa a kostí, má rozum a zpravidla je schopný alespoň nějaké komunikace, odezvy.

  28. Daniel B.

    @Ateistický laik

    Já vás zcela chápu. Předpokládáte, že Bůh není a tedy se mnou nekomunikuje. A proto nemůžete pochopit, jak může mít někdo vztah s ničím. Mohu se přiznat, že jsem na tom stejně – taky nedokážu pochopit, jak by mohl mít někdo vztah s ničím.

  29. oneironaut

    Problém už je v samotném názvu knihy: Jak víme, co je skutečně pravdivé? Nevíme. Tím by mohla kniha skončit. Nevíme, co je skutečně pravdivé. Co bylo pro lidi pravdivé před třista lety, je dnes k smíchu a stejně tak budou naše dnešní názory na realitu k smíchu za třista let. Všechny představy o realitě se neustále proměňují a nakonec tu žádná ani být nemusí, vše může být iluze. Jako sen, o kterém jste byli stoprocentně přesvědčení, že je skutečný a pak se probudili, abyste za chvíli zjistili, že jste stále ve snu a probudili se znovu a pak ještě jednou (to se mi stalo). A pak přijde smrt a vy se opět probudíte a zjistíte, že život byla iluze.

  30. Hebért

    „Problém už je v samotném názvu knihy: Jak víme, co je skutečně pravdivé? Nevíme“

    U některých věcí to víme na 100%, např. existuje vnímání (myslím tedy jsem) nebo existuje prostor=hmota=věc rozlehlá (i ve snu je prostor, i slepci vnímají prostor hmatem např.), u jiných to ověřujeme a je to pravděpodobné a podložené důkazy, byť ne 100% (těch je více než těch jistých), ale my přece neříkáme, že je to určitě pravda, ale že je to podložené a pravděpodobné (spíše pravdivé), prozatímně. Než se to dál vyvine a pře-ověří časem.

    U náboženských spekulací nemáme ani tohle, nemáme u nich žádné exaktní ověřování – dlouhodobě nepodložené…

    Dobrou noc

  31. Foxy

    „Co bylo pro lidi pravdivé před třista lety, je dnes k smíchu a stejně tak budou naše dnešní názory na realitu k smíchu za třista let. “

    To není dobrý přístup. To poznání bylo to nejlepší na úrovni té doby, stejně jako je tomu u poznání soudobého Pravdivé – to je cosi jako mediální zkratka.
    Stejně jako úžasné poznání toho, že Země je kulatá, nebylo znehodnoceno jejím umístěním do středu všehomíra, pak poznání, že tím středem je Slunce, nebylo znehodnoceno poznáním, že ani ono středem vesmíru není. Poznání nemá mezí a k tomu, co bylo vykonáno kdysi, je třeba přistupovat s úctou a pokorou – to, co tenkrát s nejvyšším úsilím a za cenu pochopitelných omylů a „úkroků do strany“ dosáhli, je dnes obsahem učebnic pro základní či střední školy – a mnohé má platnost trvalou, přestože bylo objeveno již v dobách antiky.
    Neobjevujeme „pravdy“, pouze upřesňujeme naše poznání. To jen nábožní blouznivci věří, že jsou „majitelé Pravdy“, té bájné iluse „pevného bodu“, o který se lze opřít…
    – – –
    „A pak přijde smrt a vy se opět probudíte a zjistíte, že život byla iluze.“

    Kdepak, tvá smrt není součástí tvého života.
    Ty se k bodu svého zániku pouze budeš blížit, ale nikdy jej nedosáhneš – se ztrátou vědomí ztrácíš i vědomí této ztráty.
    Stejně jako ve světě tvé mysli nedosáhneš okamžiku svého zrození, nedosáhneš ani svého zániku – žiješ život bez začátku a bez konce – žiješ zde a tady život věčný. Tak si ho hleď užít – jiný nemáš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *