Srp, Ježíš a kladivo – katolicismus a marxismus – konkurence, symbióza a synkreze

Autor | 03.06. 2016

papez-bolivie-evo-morales-prezident-dar-darek-krucifix-srp-kladivo

Není důvod si myslet, že by překvapený výraz papeže Františka při setkání s bolívijským prezidentem Evo Moralesem byl hraný. Dar, který od něj totiž v červenci loňského roku obdržel představoval plastiku Ježíše ukřižovaného na srpu s kladivem. (92 % obyvatel Bolívie jsou římští katolíci)

Vzpomněl jsem si na to ve chvíli, kdy jsem byl několikrát za sebou konfrontován s tvrzením o nesmiřitelném boji mezi komunisty a katolickou církví. Ve skutečnosti byly totiž jejich vztahy mnohem spletitější, než prostý přímý boj. Už z politických důvodů to prostě jinak nešlo.

Proč k tomu střetu vlastně došlo? Devatenácté století bylo dobou mnoha revolucí. Společnost jen stěží doháněla rozvoj techniky a zemědělství. Pod tímto dojmem došel zakladatel marxismu k myšlence, že se v rozvinutých zemích bude bída dělnictva zvětšovat a nerovnost nakonec vyústí v sociální převrat.

Jak víme, tak se mýlil. Nejvyspělejší země světa měly nakonec nesrovnatelně bohatší chudinu, než jaký byl v zaostalých oblastech světa průměr příjmů. O marxistickou ideologii tedy nakonec projevily zájem nástupci kolabujících monarchií a později také některé země rozvrácené 2. světovou válkou.

Marxismus se opravdu stal ideologií chudých, stejně jako se jí kdysi za starověkého Říma stalo křesťanství. Stal se určitou politickou obdobou křesťanství nejen zaměřením na ovládání chudiny, ale i geograficky – zaměřením na chudé země.

Dalo by se čekat, že se přesně podle Marxových předpokladů stanou komunisté konkurencí katolíků a jejich kněze na ovládnutém území zcela vyhubí. Také papež  Pius IX považoval marxismus za konkurenční ideologii, jejímž záměrem je zničení křesťanství.

„Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“ – Pius XI., Divini redemptoris

Předvídání budoucnosti je ale nejnespolehlivější lidskou činností a nikdo, ani papež nebo prorok nových společenských pořádků, není chráněný před vlastní omylností. Komunisté chtěli osvobodit ty „nejbědnější“ dělníky (a později i rolníky) od nadvlády kapitalistů, kterým sekundovali církevní potentáti.

Jenže sami dělníci a rolníci, byli v té době věřící a v Evropě většinou katolíci. Nebylo v principu možné zvětšit vliv komunistické strany, aniž by do ní vstupovali katolíci. Stejný problém ale s pravoslavím měli také v Sovětském svazu.

Věřící katolíci totiž legalizovali vládu komunistů (nejen v ČSSR) a byli i přímo jejími vykonavateli. To se už tak úplně neslučuje se současnou katolickou propagandou, která tvrdí že řkc byla v té době pouze tvrdě utlačovaná.

Povězme si jak takové „utlačování“ v realitě vypadalo. Kolem roku 1950 měla KSČ kolem dvou milionů lidí. Jako „bez vyznání“ se ale v té době při sčítání označovalo pouhých 6% obyvatel. Zdaleka ne všichni z těchto nevěřících byli však komunisté.

Ve skutečnosti se komunisté nesnažili katolickou církev zničit, toužili po její moci. Polovina 20 století je proto u nás spojena se snahou komunistů úplně ovládnout místní katolickou církev, což se tehdy nezdařilo. Šlo o případ Katolické akce. K tomuto nezdařenému pokusu se také vztahuje nejvíce případů věznění kněží u nás. Přesto ani ten nemůžeme chápat jako útlak vedený ateisty.

V zásadních otázkách ohledně volnomyšlenkářů byli katolíci s oficiální doktrínou zajedno. Střet mezi volnomyšlenkářskou ateistickou organizací Svaz občanů bez vyznání a komunistickou stranou skončil roku 1952 zákazem činnosti svazu s odůvodněním že „jitří city nábožensky založených spoluobčanů“. Teoreticky byl Svaz občanů bez vyznání připojen do Československé společnosti pro šíření vědeckých a politických znalostí. Reálně šlo však o likvidaci volnomyšlenkářského hnutí, které mělo tradici již od doby Rakouska – Uherska, kdy na našem území působily volnomyšlenkářské spolky odkazující na život a dílo exkomunikovaného kněze Augustina Smetany.

Ano mluvíme o padesátých letech – o době, kdy měl probíhat největší teror proti katolickému kléru. Jak to vypadalo s katolickou církví v té době (vyjma už zmíněné Katolické akce)? Byla zestátněna, ale stále existovala, kněží studovali mezi roky 1945 a 1953 v Praze na Arcibiskupském semináři a po roce 1953 na  Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Ano kněží studovali (mezi nimi třeba i dnešní kardinál Dominik Duka) v reálném socialismu komunisty ovládaného Československa na vlastní škole placené ze státního rozpočtu!

I za reálného socialismu byla na školách výuka náboženství. Ve Wikipedii se pod heslem Komunistický režim můžeme dočíst:

Obvykle sice byla svoboda náboženství garantována ústavou, výuka náboženství na školách však byla omezena mnohými restrikcemi a její navštěvování, které se zaznamenávalo do posudků, většinou znamenalo automatické znemožnění studia na středních a vysokých školách.

(Tuto citaci neuvádím jako doklad, ale jako rozšířenou představu o pronásledování katolíků.)

V naší ústavě je a vždy bylo samozřejmě zaneseno pouze právo na svobodu vyznání. Stejně jako ve většině ústav jiných evropských zemí. Vyučování na státních školách bývá upraveno zákonem, nikoli ústavou. Přesto se za reálného socialismu náboženství na základních školách vyučovalo.

V  socialistickém Československu nikdy nedošlo k úplnému oddělení římskokatolické církve a státu, protože ani katolická církev ani komunistická strana na ničem takovém neměly zájem. Pravda, obě z toho důvodu, že si přály být rozhodující silou v politice. Úplným vytěsněním věřících by komunistická strana ztratila velkou část své členské základny a katolíci by úplným odmítnutím komunistického režimu ztratili na předem neznámou dobu přístup k výuce a moci.

V době reálného socialismu byla řkc zastoupená i v zákonodárných sborech, přesněji jejich strana Československá strana lidová působila v Národní frontě.

Komunistická strana byla prostě z důvodu pouhého přečíslení nucena přijmout fakt, že se bez katolíků neobejde a pokusila se je nějak včlenit do svého režimu, což se jí částečně podařilo. Podobný stav nastal ve čtyřicátých letech i v Sovětském svazu, kde podobně kolaborovala pravoslavná církev. Došlo tedy k jakési syntéze nejvlivnějších křesťanských církví s komunistickou ideologií.

Chci říci, že to musí být pro věřícího naprosto nepředstavitelná situace, ale měli jsme politiku, kde byli katolíci přímo v KSČ, ti kolaborující pak byli ve vedení ČSL a členská základna ČSL představovala vše od obdivu ke KSČ po vášnivý odpor k režimu.

I když by dnešní katolíci tuto část nejraději ze své historie vymazali, je prostě fakt, že početné prorežimní katolické křídlo existovalo stejně, jako existovalo to protirežimní. Paradoxem je, že časem s klesajícím počtem věřících také klesalo množství perzekucí a omezení vůči církvím. Tak 12. listopadu 1989 dokonce polovinu mše ze svatořečení Anežky České přenášela Česká televize.

Podívejme se ale za oceán. Tam byla a stále je totiž situace přesně obrácená, než byla v druhé polovině minulého století ve Východní Evropě. Rozšířené jsou marxistické ideály, ale dominantní postavení má katolická církev. Proto tu šel vývoj opačným směrem. Střední a Jižní Amerika jsou totiž oblasti, kde se katolická víra tradičně vyrovnává s lokálními vlivy prostě tak, že je absorbuje, přičemž využívá principu podobnosti.

Marxismus poskytuje pro synkretický kult poměrně dobrý materiál. Jeho podobnost s křesťanstvím je v detailech až zarážející. Začíná stejně jako křesťanský mýtus rajskou dobou (sociální rovnosti), pak následuje pád, kdy se síly zla (buržoazie) chopí vlády nad světem. Do budoucnosti pak věští neustálé zhoršování stavu až do okamžiku, kdy dojde na bitvu mezi dobrem (uvědomělými dělníky) a zlem (kapitalisty) aby nakonec na světě opět zavládl ideální rajský stav (beztřídní zřízení – komunismus). Expozice, kolize, krize a vyústění jsou v obou příbězích stejné.

Vlastně stačí jen dosadit na místo vůdce revoluce proti kapitalistům Ježíše a oba kulty do sebe zapadnou. Plastika, kterou papež František obdržel  nebyla ostatně dílem nějakého neznámého Indiána, kterému se ideály marxismu a katolicismus spletly dohromady. Vytvořil ji jezuita a levicový aktivista Luís Espinal Camps, kterého papež při své návštěvě výslovně zmínil a dokonce se pomodlil na místě, kde byl v roce 1980 zavražděn.

Luís Espinal Camps byl rozhodně zajímavá a složitá osobnost – filmař, básník, novinář – kam ale zašel ve svých myšlenkách při tvorbě tohoto díla, se evropští katolíci obávají pomyslet. Bylo to už nejméně před 35 lety. Je naivní se domnívat že podobné kroky a mnohem dál neudělali další.

Do jisté míry se tyto myšlenky nevyhýbají ani Vatikánu – Philippe Chenaux, profesor dějin moderní a současné církve na Lateránské univerzitě v Římě, sepsal poněkud kontroverzní knihu Katolická církev a komunismus v Evropě (1917–1989). Marxismus v ní chápe jako poslední křesťanskou herezi.

Dnes jsou i marxistické směry komunismu zahrnovány mezi neteistické konfese.

 

Poznámka: Marxismus byl na svém počátku vlastně výjimečný tím, že se stavěl proti náboženství. Nemálo starších komunistických koncepcí bylo naopak založeno na religiozitě, ať už šlo o komunity Plymouth Colony, komunity shakerů, Harmony Society, hutterity, kvakery,…až po známé izraelské kibucy.

Postoj: Komunista se srdcem katolíka

Novinky: Ježíš Kristus byl první komunista, tvrdí jejich ruský předseda

iDnes: Jsem ateista, tvrdil KSČ premiér Fico. Teď vykládá, jaký byl katolík

Philippe Chenaux: Katolická církev a komunismus v Evropě (1917–1989)

Parlamenté listy.sk: Ježiš Kristus bol komunista. Blaha nežartuje. Podľa neomarxistu Syn Boží zakladal komunistické obce

iDnes:  Komunisté okopírovali křesťanský boj za chudé, řekl papež

Aktuálně.cz: Papež František: Komunisté ukradli církvi téma chudých

Pavel Michael Josífek: Křesťané s komunisty se musí spojit v boji proti kapitalistickému zlu!

Vít Machálek: Víra Gustava Husáka

Wikipedia: Christian Communism

www.billionbibles.org:  Christian communism

35 thoughts on “Srp, Ježíš a kladivo – katolicismus a marxismus – konkurence, symbióza a synkreze

  1. Hraničář

    Není pochyb o tom, že vznik socialistických ideálů byl inspirovaný Ježíšovým učením (ať už žil či ne). Je to vyjádření touhy chudých, prostých lidí po sociálně spravedlivé společnosti. Ostatně – tyto prvky jsou i ve Starém zákoně. Když ale křesťanská společnost trvala již cca 13 století a společenská nespravedlivost, i ze strany „církevních knížat“ se stále prohlubovala, hledali lidé způsob, jak té spravedlnosti dosáhnout vlastními lidskými silami.
    Většina čsl. prezidentů byla pokřtěna. Masaryk, Beneš, Hácha, Gottwald, Zápotocký, Novotný – nevím, ale i Svoboda, Husák. Jak to bylo s Havlem nevím, Klaus jistě také, Zeman – nevím .
    Táta byl komunista, ale chodili jsem do kostela. Nepochybně pod vlivem máti, která byla z velice zbožné rodina – jeden bratr kněz, dvě sestry jeptišky. Do kostela v naší vsi chodila i většina komunistů. Byli to prostí lidé a nějaké ideologie neřešili.
    A ačkoliv Pius XII. exkomunikoval všechny katolíky kteří by jen četli komunistické tiskoviny, nepoznal jsem věřícího či kněze, který by se s komunistou odmítal bavit. Naopak – náš farář se s tátou velice přátelil, táta mu pomáhal na stavbě domu a hádávali se o politice jako psi. A farář za ním chodil: „Dědo, pojďte mně pomoct na kostel.“ A táta odpovídal: „Pane faráři, já nemohu. Já jsem komunista a vyhodili by mě ze strany. Řekněte si lidovcům“. A farář na to: „Dědo, on nikdo nepřijde!“
    A táta to pak komentoval: „Tak já, komunista, jsem s farářem zazdíval okna na kostele, a žádný lidovec nepřišel!“
    V naší vesnici, (komunistický) MNV opravil kostel, protože jsme tam tehdy faráře neměli. Brigádnicky, s podporou JZD, hasičů, se státní dotací na „opravu historické památky“.
    Komunisté vyžadovali loajalitu, ostatně stejně jako jakýkoliv jiný světský vládce. A třebaže katolíci mají od sv. Pavla neřízeno světské vládce poslouchat, proti komunistům dělali „podzemní“ činnost. Jak se s tím mnozí nyní pyšní. Když byli stíháni, cítili se být diskriminováni.
    Když někdy někoho slyším, že jej, nebo otce, dědu, komunisté zavřeli, ptám se: „A co jste provedl?“ Většinou odpoví že nic. A já na to, že ani za komunistů se za „nic“ nezavíralo. Vždy byl v rozsudku nějaký důvod. Dosud se nikdo „nepochlubil“ jaký důvod v rozsudku byl.

  2. Hraničář

    „A to jest nová doba ve vývoji smýšlení sociálního, že totiž socialismus přestává být náboženský. Toto nové stádium nám představuje marxismus, a to jest jeho velká zásluha.“ Tomáš Garrigue Masaryk

  3. Jan Kupka

    Nějak mi to celé připomnělo Pepponeho a Dona Camilla.

  4. DarthZira

    Podle mého je tento článek velmi objektivní a vyvážený.

    Skutečnost je prostě taková, že určité ideály sociální spravedlnosti jsou obsažené v každém náboženském učení (má je i Talmund, Korán, Védy…) a samozřejmě v křesťanství jsou obsaženy taky, možná dokonce ještě daleko více, protože novozákonní texty jsou jich dost plné.
    Asi není až taková náhoda, že socialistické filosofie se zrodily právě v evropském, tedy křesťanském, kulturním okruhu, nikoli v Indii, Číně či Arábii.
    Tudíž taky není žádného divu, že každá náboženská reformace i snaha o ni, každá hereze, měla i svůj sociální aspekt. Kvůli tomu, že komunistická propaganda viděla v husitech předchůdce komunistů a otázky věroučné zcela bagatelizovala, ba kolikrát tímto způsobem komunističtí historikové vykládali i náboženská hnutí založená Lutherem a Kalvínem, neměli bychom dělat opačný extrém, tedy tvářit se, že jak husitství tak i evropská reformace o sto let později v sobě neobsahovaly i určité prvky týkající se ideálů v oblasti ekonomické a sociální.

    Katolická církev se prostě příliš propojila s mocenskými strukturami své doby, neřídila se tím, že by měla být na státu a vládnoucí moc zcela nezávislá – a pak se kolikrát zcela zbytečně snažila za každou cenu „zabetonovat“ stávající společenské struktury, které považovala za „od Boha provždy dané“, čímž potom ale několikrát dost krutě narazila.

    Poprvé za Velké francouzské revoluce, kdy naprostá většina revolucionářů byli věřící (někteří z nich i dosti hluboce věřící), ateistů či agnostiků mezi nimi bylo minimálně, dokonce i pantheistů či těch ryzích deistů typu Voltaira mezi nimi až tak moc nebylo (zvláště pak mezi největšími sociálními radikály – montagnardy, nepřesně zvanými „jakobíni“, byli prakticky všechny vůdčí osobnosti theisté věřící v jistého osobního boha, ne čistí deisté věřící ve „velkého hodináře, co do svého díla už dál nezasahuje“ či nějací pantheisté, pro které bůh a příroda jedno jsou), ba dokonce si i uvědomovali potřebnost a užitečnost organizovaného náboženství, zvláště pak pro „obyčejné lidi“ (to si opravdu velmi rychle uvědomili, že nevěřit v boha vůbec či věřit v jakési abstraktní „velké tajemství“ či „boha filosofů“, opravdu není nic pro prosté venkovany, řemeslníky, námořníky, dělníky či pologramotné staré babky, že tito lidé potřebují cosi daleko konkrétnějšího, „hmatatelnějšího“ a jejich životní zkušenosti bližšího).
    Jenže katolická církev se postavila proti revoluci – a podle toho s ní a jejími představiteli pak taky zacházeli. A že se to neobešlo bez velkých excesů a zvěrstev, a to na obou stranách, to je už věc další. V občanských válkách se tyto věci dějí ještě častěji a ve větší míře než ve válkách jiných.
    Proto se to samé (byť třeba někdy o trochu méně krvavě a krutě, jindy zase stejně či víc) zopakovalo za všech revolucí 19. století, za Červencové revoluce 1830, za revolucí roku 1848 prakticky po celé Evropě, za Garibaldiho sjednocování Itálie, za Pařížské Komuny – a pochopitelně i za Velké říjnové revoluce a následné občanské války v Rusku či za občanské války ve Španělsku.

    Kdyby všechny křesťanské církve a katolická církev zvlášť opravdu vždy „dávaly císařovi, co je císařovo“ a když ne servilně poslouchaly, tak aspoň respektovaly světské vlády, tak si spoustu toho pronásledování ušetřily.
    A možná – když už se do toho vládnutí tedy „hrnuly“, kdyby dokázaly světské vládce 19. století donutit k tomu, aby chudým lidem nabídli slušný život a nějakou perspektivu, tak by marxismus tak velkou podporu určitě nezískal a mohli jsme si tedy ušetřit komunistické režimy. V Británii (stejně jako v USA, Kanadě a Austrálii) nikdy takové režimy nebyly, ba ani žádné významnější pokusy o ně. To se mi zdá jako určitý důvod k zamyšlení 😉 – a pro katolickou se zde jako „domácí úkol“ nabízí podívat se, co ti anglikáni dělali líp 😛

  5. Lemmy

    H: Není pochyb o tom, že vznik socialistických ideálů byl inspirovaný Ježíšovým učením

    Nesúhlasím. Vznik socialistických ideálov bol „inšpirovaný“ chudobou a biedou pracujúcich.

    Že je v tom nejaká podobnosť, neznamená, že išlo o túto inšpiráciu. Akurát k takej úvahe zvádza fakt, že socialistické idey vznikali v kresťanskom prostredí (kresťania boli v spoločnosti vo väčšine).

  6. toli

    Doporučuji knihu „Iracionalita v nás“ tam je vše o čem pojednává tento článek,o boji,konkurenci a zároveň sykrezi náboženství a marxismu leninismu.

  7. toli

    Ano,myslel jsem tuto,mám jí doma,ale dlouho jsem jí neměl v ruce takže si přesně nepamatuji název.Jinak je to velká tlustá kniha v které je vše a docela čtivě napsané.Pro toho koho zajímá psychologie a sociologie fenoménů náboženství a politiky je ta kniha k nezaplacení.

  8. Hraničář

    DZ:
    a pochopitelně i za Velké říjnové revoluce a následné občanské války v Rusku či za občanské války ve Španělsku……………..

    Už dlouho jsem nečetl vzpomínku na „krvavou neděli“ v r. 1905, kdy hladoví ruští dělníci vytáhli z kostelů prapory a korouhve a šli prosit báťušku cara, v jejich očích zástupce Boha na zemi, o pomoc. Car na ně poslal – jo, já vím že ne on, ale carská administrativa – kozáky s kulomety a ti asi 1000 „rebelů“ postříleli. Není (mně) známo, jak zareagoval car, ani jak zareagovala tamní pravoslavné církev!

  9. Hraničář

    DZ:
    V Británii (stejně jako v USA, Kanadě a Austrálii) nikdy takové režimy nebyly, ba ani žádné významnější pokusy o ně. To se mi zdá jako určitý důvod k zamyšlení ……………….

    Jack London napsal v r. 1907 knížečku Lidí z propasti – o svém pobytu v londýnské West Endu, mají ji v Praze v knihovně na Mariánském náměstí, a potom ještě jednu o světové revoluci – na název si nemohu vzpomenout.

  10. DarthZira

    Hraničář – já to myslela tak, že v USA, Británii a převážně evropským obyvatelstvem osídlených britských koloniích (dnes bývalých) jako Kanada či Austrálie, které byly pod vlivem především anglikánské církve, nikdy (na rozdíl od zemí kontinentální Evropy včetně Ruska, tedy států pod větším či menším vlivem katolicismu a pravoslaví) nedošlo k jakýmkoli vážnějším pokusům o nějakou „socialistickou revoluci“. Je trošku paradox, že Marx s Engelsem své ideje sice vymýšleli v exilu právě v Anglii, ale politické stravy či hnutí, které by se snažily o zavedení socialismu v Británii (a jejích koloniích) formou znárodňování majetku kapitalistů a dalšího „tvrdého třídního boje“, zde jsou a vždy byly zcela okrajovou záležitostí, kterou prakticky nikdo nebere vážně.

    Samozřejmě může jít o současný vliv více věcí – mimo jiné i toho, co zmiňuje Petr Tomek, že v zemích, kde se chudí mají lépe než jinde střední třída, se lidi do žádné revoluce moc nepohrnou. Ale to přece napsal už sám Marx, že dělníci půjdou do revoluce tehdy, když jediné, co mohou ztratit, jsou jejich okovy 😉
    Je ovšem zvláštní, že v Británii, Kanadě či USA ani světová hospodářská krize ve 30. letech nepomohla zrodu nějakých vlivných a široce podporovaných stran a hnutí, které by se snažily o revoluční zvrat stávajících poměrů, ačkoli na životní úroveň obyčejných lidí tato krize měla – a zvláště v některých oblastech – vliv stejně špatný ne-li ještě horší než dejme tomu v takové Francii či Španělsku.

    Faktem tedy je, že svůj díl vlivu (a třeba i značný) mohlo mít taky to, že Británie, USA, Kanada ani Austrálie nebyly nijak přímo postiženy První světovou válkou.
    Ono vůbec, když nepočítáme nějaké ty šarvátky s domorodci, tak USA někdy od přelomu 17. a 18 století zažily pouze dvě války, které stojí za řeč, totiž Válku za nezávislost a občanskou válku Severu a Jihu, zatímco Kanada a Austrálie nezažily nikdy ani to, ostatně i sama Británie de facto to samé, poslední skutečná válka tam byla v 17. století, zatímco na evropském kontinentu v žádné zemi až do konce Druhé světové skoro neexistoval člověk, který by nikdy v životě nezažil válku – když ji nezažil jako dítě, setkal se s ní na starý kolena (a opačně), protože pokud období, kdy jeho země žila v míru se svými sousedy ani v ní nepropukla válka občanská, trvalo opravdu hodně dlouho, tak to bylo nějakých 40-50 let max.

  11. Jan Kupka

    Připomněla jsi mi Maxe Webera a jeho Duch kapitalismu.

  12. Hebért

    Kupka: hodně hloupá kniha co se snaží lidem namluvit, že kapitalismus má co dělat s křesťanstvím či protestantstvím, vyvratitelný nesmysl…

    Sam: Jo jo, Hitlera si taky vážíme, byl to dobrý řečník…

    To ti tedy k úctě stačí velmi málo 🙂

    Hezký den a zase někdy 🙂

  13. Hraničář

    >Tři příběhy inkluze ve školách: Příklady z Velké Británie, Švédska a Belgie hovoří za vše
    MARTIN KOHOUT 31|05|2016

    Sice jsem si předsevzal, že nebudu o inkluzi nic psát. Ale informace, že ministerstvo školství chystá „vysvětlovací kampaň“ za pouhých 60 milionů korun, mě přiměla změnit názor. Jaké jsou cíle inkluze a jak ve skutečnosti
    >bude skutečně vypadat již dobře víme. Stačí se podívat do zemí s vysokým podílem nebělošských imigrantů. Tedy Belgie, Holandska, Švédska, Anglie, Francie atd. Zde je hned několik osobních příběhů:

    1) Belgie květen 2016 – v letadle sedím vedle belgické rodiny z Bruselu. Jejich asi 13 letá dcera chodí do školy, kde má ve třídě skoro polovinu imigrantů, většinou muslimů. Při našem rozhovoru (vedeném ve francouzštině)
    >je ona dívka velmi udivena, že hlavní město České republiky není Moskva. Podle názoru rodičů se k této látce ještě ve škole nedostala. Na mojí otázku, proč jí nedají do jiné školy, mi bylo sděleno, že to v Belgii nelze.
    Ptám se dále, zda má za spolužáky děti EU byrokratů, kteří to všechno vymysleli. Prý ne. Ti totiž dávají děti do drahých soukromých škol, kam děti běžných Belgičanů nemají přístup.

    2) Anglie léto 2015 – přátelské posezení s přáteli – Čechy žijícími v Anglii. Oba vysoce vzdělaní rodiče mi s hrůzou vyprávějí, jak jejich syn ještě v 11 letech nemusel plně ovládat malou násobilku…?! Protože v jeho třídě ve státní škole jí neuměla většina nebílých spolužáků. Přirozeně učitel se multikulturně přizpůsobil schopnostem těch nejslabších žáků. Rodiče se tedy rozhodli omezit rodinné výdaje a dát syna do placené soukromé školy, tam má pouze bílé spolužáky a normálně se učí.

    3) Švédsko – Zima 2015. Na dovolené v JV Asii potkávám rodinu z Goteborgu. Mají dvě děti a s hrůzou v očích mi vyprávějí o škole, kde je již většina dětí imigrantů. Výuka de facto neprobíhá a děti imigrantů terorizují děti
    >místních za naprostého nezájmu vedení školy a úřadů. Rodina zvažuje vystěhování do Austrálie.

    Co je tedy cílem inkluze? Hlavním cílem je nepochybně snížit vzdělanost dětí běžné bělošské populace. To omezí velmi výrazně sociální prostupnost ve společnosti a je to tedy ona typická neomarxistická zlomyslnost vůči
    západním bělošským obyvatelům a pak nevzdělaná společnost se přirozeně lépe ovládá.

    Ona inkluze přirozeně pro děti neomarxistů neplatí. Ty přece půjdou do soukromých škol, kde žádné Cikány ani muslimy mít za spolužáky nebudou. Nebo snad věříte, že děti premiéra Sobotky, či Babiše půjdou do inkluzivních
    škol?! Tím přirozeně odpadne konkurence od talentovaných dětí z nižších společenských vrstev. Neomarxisté se přece nebudou s nikým o moc dělit.

    Inkluze je jedním z nejšílenějších nápadů a její důsledky budou katastrofální. Proto bude správné její protagonisty (po změně systému a znovu nastolení demokracie a svobody) přísně potrestat

    Chápete, víte někdo, proč to, co je objektivně, pochopitelně a srozumitelně špatné, je „neomarxistické“? Já se v tom jaksi nemohu vyznat. Babiš „neomarxista“? Je přece normální kapitalistický podnikatel. Co ten má s marxismem společného??

  14. Foxy

    „A Pán Bůh ne a ne se vyjádřit…“
    Inu, není divu.
    V ořechu prázdném jádra nenalezneš.

  15. Hebért

    Bude se sem ještě něco psát nebo stránky umřou jako i-ateismus? 🙁

    Myslel jsem, že OSACR bude více aktivní. Nemůžeme i my, řadoví fanoušci, psát články na OSACR?

  16. Ateistický laik

    EUportal je na indexu?
    Našel jsem tam člának o symbióze Halíka s komunistama.

  17. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Hébert: Pište, stačí mi to posílat. Držíme si nad tím ale redakci.
    Naopak pokud máte zájem a schopnost, tak se hlaste!

  18. Thomas G.

    Dobrý den pane Tomku, když bych chtěl poslat článek a bylo možné ho uveřejnit, je možné využít na Vás email co máte zde na osacr.cz? Děkuji

  19. Sam Elles

    Pěkný článek. Podotkl bych, že obojí – jak katolicismus, tak marxismus mělo zakladatele stejného druhu.
    Myšlenka komunismu byla dotažena v izraelských kibucech. Pak soudruzi zjistili, že pro dobro svého státu je potřeba i Bibli. – Knihu vylhanou od A až do Z. Nejprve Starý zákon (Tóra, žalmy Proroci, Malí proroci – neboli nacionalistické bajky, jejichž cílem bylo vyzdvižení neobyčejných „vyvolených“). Pak Nový zákon, rovněž postaven nacionalisticky, ale s pochopením toho, že kdyby tam především byli preferováni a vyzdvihováni pouze Židé, jiné národy by to tak lehce nespolkly. A tak se učení upravilo. Vedoucí role ovšem zůstala pevně v odpovídajících rukou; a je tam až dodnes.
    Za zcela pozoruhodné považuji, jak mnoho lidí následovalo a následuje Ježíše Krista – člověka, který NIKDY NEŽIL. 🙂

  20. Petr TomekPetr Tomek Post author

    Thomas.G.@ Dobrý den, ano, pošlete mi jej na kontaktní email, který používám v diskusi.

  21. Bílá velryba

    Tady není vidět Váš email, ty emaily jsou zakryté.

  22. Hraničář

    Právě probíhající záznam přednášky M. Balcara: Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí, na TV Noe:

    Dobrý den.

    Dovolil bych se zeptat pana Balcara, zda si uvědomil, že kdyby ve své přednášce, převážně pro mladé, nezkušené posluchače, zaměnil slova „fašismus“ (v Německu ovšem byl nacismus) a „komunismus“ (který nikde ve světě nebyl, byl socialismus) za „katolická církev“, že by vlastně byla stejně platná?

    Srdečně zdravím,

  23. Hraničář

    Ad: M. Balcar:

    Dobrý den.

    „Církev nikdy nebojovala proti světským režimům ……..

    Dovolil bych se zeptat, proč papež Pius XII. vyhlásil automatickou exkomunikaci nad každým (jen katolíkem?), kdo by jen četl komunistické spisy? A co encyklika Pia XI. o „bezbožeckém“ komunismu? A co staletá nenávist katolíků, katol. církve, proti židům?

    „Kristus rezignoval na svoji moc …… “ Mohl by pan Balcar, nebo vy, redakce, uvést příklad, kdy Kristus zcela nezpochybnitelně svoji moc použil? Proč nechává mučit, mrzačit, vraždit své vyznavače, proč nechává týrat, mučit, vraždit, znásilňovat, oplodňovat své pozemské „nevěsty“?

    Srdečně zdravím,

  24. Hraničář

    Dva zajímavé texty:

    „V článku 11 třetí kapitoly Dei Verbum se hovoří o inspiraci a bezbludnosti Písma svatého. Ohledně bezbludnosti (inerantia) Písma výsledný text říká, že „je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu“. První předloha konstituce, kterou dostali koncilní otcové na podzim r. 1962, obsahovala dosti rigorózní formulaci, která hovořila o „absolutní imunitě celého Písma svatého vůči omylu“ a říkala, že „božská inspirace sama o sobě vylučuje každý omyl v jakékoli věci náboženské či profánní“. Proti takové formulaci se ozvaly hlasy koncilních otců. Nejvýraznější bylo vystoupení vídeňského arcibiskupa kardinála F. Königa 2. října 1964. V něm vyjmenoval řadu „omylů“, se kterými se v Písmě setkáváme (mezi nimi uvedl např. to, že Mk 2,26 říká, že David vstoupil do Božího domu za velekněze Abjatara, podle 1 Sam 21,1n to bylo však za jeho otce Achímeleka, nebo že v Mt 27,9 čteme, jak se v Jidášově osudu naplnilo proroctví Jeremiášovo, zatímco je citován Zach 11,12n).8 Teologická komise potom škrtla „každý“ před „omyl“ a zařadila pojem „spasitelná pravda“ (veritas salutaris): „o celých knihách Písma se všemi jejich částmi je třeba vyznat, že učí spasitelné pravdě neochvějně, věrně, úplně a bez omylu (veritatem salutarem inconcusse et fideliter, integre et sine errore docere)“. To se ovšem nelíbilo celé řadě koncilních otců, kteří navrhli, aby přídavné jméno „salutaris“ (spasitelná) bylo škrtnuto a hovořilo se jen o „pravdě“ Písma svatého. Domnívali se totiž, že při ponechání tohoto adjektiva může být inspirace, a tím i bezbludnost Písma omezena jen na náboženské pravdy a pravdy profánní mohou být vyňaty. “
    Dalším sporným bodem a předmětem diskusí v textu Dei Verbum, který se týkal biblické vědy, byla otázka historičnosti evangelií. Úplně první předloha připravená ještě před koncilem měla text, který odsuzoval všechny, kdo pochybovali o „pravé a historické pravdě“ slov i činů Páně, „jak jsou líčeny“. Upravený text ze zimy 1962/63 říkal: „Naše svatá matka církev se rozhodla a neochvějně trvala a trvá na tom, že čtyři evangelia podávají pravdivě, co Ježíš konal a čemu učil (…) Evangelia nám sdělují pravdivé a upřímné dějiny.“ Poslední věta pak byla na jaře 1964 zjednodušena: „Evangelia nám sdělují pravdivé a upřímné údaje (vera et sincera)“.
    http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-1/Druhy-vatikansky-koncil-a-biblicka-veda.html

    http://christnet.cz/clanky/5736/veru_nejsme_na_tom_dobre_s_virou.url

  25. Thomas G.

    Dobrý den, já tady kontaktní emaily vůbec nevidím. Možná by bylo dobré ho napsat do kontaktů

  26. Hosamen

    Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva
    https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm
    Shrňme, k čemu jsme dospěli.

    Jediné prakticky možné osvobození Německa je osvobození s posic té theorie, která prohlašuje člověka za nejvyšší podstatu člověka. Německo se může emancipovat od středověku jen tak, že se zároveň emancipuje od všeho částečného překonání středověku. Německo nemůže svrhnout žádný druh poroby, nesvrhne-li porobu všeho druhu. Důkladné Německo nemůže dělat revoluci jinak než důkladně. Emancipace Němce je emancipace člověka. Hlavou této emancipace je filosofie, srdcem je proletariát. Filosofie se nemůže uskutečnit bez zrušení proletariátu, proletariát se nemůže zrušit bez uskutečnění filosofie.

    Lituji Marx tím, že poukázal na chyby pojetí práva Hegelem v Německu, nepožadoval nenáboženskou společnos. Upozornil na skutečnost, že v Německu je nad právem církev.

  27. Pingback: Profesor Jan Sokol - nepřítel lidských práv a svobody | Ateisté ČR

  28. to je jdeno

    Pro sama Ellese podle historiků Ježíš kristus existoval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *