Kacem El Ghazzali: „Islamofobie“ jako novodobé obvinění z rouhačství

Autor | 19.12. 2016

kacem_el_ghazzaliNásledující text je překladem článku “Islamophobia” – the blasphemy accusation of Western liberals marockého ateisty, lidskoprávního aktivisty a zástupce International Humanist and Ethical Union v Radě pro lidská práva při OSN, který vyšel na autorově webu.

Již nějakou dobu je křišťálově jasné, že islám potřebuje své osvícenství. Avšak vyvolat nějak uměle proces zahájení osvícenství je takřka nemožným úkolem – jaké nám tedy zbývají možnosti? V prvé řadě je důležité shodnout se na několika základních konceptech. Například na tom, že kritizovat běžný konzervativní islám jako takový, či partikulárně islamismus, není nic „islamofobního“. Naopak – kritika je předpokladem pro jakoukoliv trvalejší reformu islámu.

Víme, že evropské osvícenství nebylo něčím, co by se stalo přes noc. Nebylo tomu tak, že by se Evropané jednoho krásného rána probudili a pustili se do budování sekulární a pluralitní společnosti. Než Evropa tento „nový svět“ vybudovala, musela projít dialektickým procesem reformace, jenž byl charakteristický celou řadou destruktivních konfliktů. Ačkoliv v mnohem mírnější podobě, podobný proces je nyní možné pozorovat v různých částech muslimského světa. Naneštěstí to však vypadá, že tento proces se bude setkávat s velmi tuhým odporem. Odpor vůči reformaci islámu však není zapříčiněn pouze muslimskými fundamentalisty, nýbrž se jedná i o výsledek působení a konání mnoha západních intelektuálů, regresivní levice a krajní pravice.

Je až s podivem, že velká plejáda západních liberálů, přisvojujících si odkaz evropského osvícenství, tak často tvrdí, že islamisté a džihádisté zneužívají islám. Jak si tím mohou být tak jistí? Proč neustále dokola opakují, že fundamentalisté ve skutečnosti nejsou muslimští a že nemají nic společného s islámem? Logikou těchto liberálů lze říct, že prorok Muhammad taktéž zneužil islám: proč jinak by stálo v Koránu a hadísech, že vedl náboženské války proti Židům a nevěřícím, a že schvaloval zabíjení odpadlíků od víry?

Navzdory tomuto zrazení osvícenských myšlenek, můžeme dnes přímo v muslimském světě najít mnoho akademiků a intelektuálů, kteří se nebojí nazývat věci pravými jmény, a kteří otevřeně vyjadřují znepokojení nad současnými problémy uvnitř islámu. Například Dr. Elham Manea, jemensko-švýcarský akademik přednášející politologii na University of Zürich, argumentuje, že prorok Muhammad měl dvě tváře: klidnou i násilnickou. Manea tvrdí, že strkat jako pštros hlavu do písku a dělat, že islamismus je pouze pokřivením islámu, je naprostou marností. Chceme-li najít protijed pro problematiku nekontrolovatelného islámského fundamentalismu, bude pro nás daleko důležitější uvědomit si, že islamismus není žádnou „korupcí islámu“, něčím, co by bylo islámu cizí, nýbrž že se jedná o důležitou součást mainstreamového islámu a jeho tradičních interpretací.

Je však pochopitelné, že kritika islámu a islamismu v nynější éře západního populismu představuje velice ožehavou otázku. Jak se dalo očekávat, za poslední roky se vynořilo mnoho lidí, kteří se snaží zneužít a parazitovat na našich snahách a práci – lidí, kteří s námi politicky, intelektuálně i historicky nemají takřka nic společného. Co bychom v této situaci měli dělat je to, že bychom měli být schopni přiznat, když mluví pravdivě, avšak kritizovat je, když se mýlí. Vyhýbání se či přímo cenzurování kritiky islámu kvůli tomu, že jejich kritika může být v ledasčem podobná té naší, je největší chybou soudobých liberálů a volnomyšlenkářů.

Evropa, islám a „islamofobie“

Je dnes Západ konfrontován s návratem náboženského fundamentalismu, který se pouze zjevuje v jiném převleku? Ano – s tím rozdílem, že dnes jsou to obrazně řečeno mešity, nikoliv kostely, kdo usiluje o mimořádné a dalekosáhlé pravomoci. Islámský fundamentalismus neovlivňuje pouze muslimské země: jedná se o globální problém. Tragických dokladů tohoto faktu poskytuje nedávná doba mnoho, stačí si připomenout třeba ještě stále relativně nedávný teror v Nice. A i v Evropě jsme svědky nábožensky ospravedlňovaných požadavků po speciálním zacházení ze strany muslimů, především pak ve veřejných školách.

V tomto kontextu je naprosto absurdní označovat ty, kteří jsou vůči těmto požadavkům kritičtí, za „islamofoby“. „Islamofobie“ je dnes fakticky využívána jakožto spolehlivá metoda k dosažení cenzury – islamisté často používají frázi o „islamofobii“ ke zničení jakýchkoliv logických a racionálních argumentů, a zároveň se svého kritického oponenta snaží diskreditovat tak, aby vypadal nečestně.

Zarážející je, kolik západních liberálů neustále a opakovaně padá do této pasti. Jakmile přijde na islám, pod praporem multikulturalismu a falešné tolerance se z nich stávají proponenti regresivních a zpátečnických pozic. Zaujali by tito stoupenci regresivní levice podobné pozice i v případě, kdy by křesťanští fundamentalisté z náboženských důvodů požadovali segregaci chlapců a děvčat ve veřejných plaveckých bazénech, či pokud by chtěli zakázat, aby chlapce na školách učily ženy? Islamistická ideologie v konečném důsledku směřuje přímo proti všemu, co jsme my liberálové milovali: hodnoty svobody, rovnosti a bratrství, původně vyprodukované evropským osvícenstvím.

Na místo naslouchání regresivním levičákům, kteří bagatelizovali či dokonce legitimizovali teroristické útoky v Paříži, vyvraždění redakce Charlie Hebdo, či další podobné akty islámského terorismu, by měl Západ podpořit volnomyšlenkáře a intelektuály typu již zmiňovaného Elhama Manea, či další sekularisty a liberály, jakými jsou Faisal Saeed Al Mutar a Hamed Abdel Samad (či Ali A. Rizvi, Imad Iddine Habib a Walled Al-Husseini – pozn. překladatel), a řadu dalších liberálů, sekulárních muslimů a exmuslimů. Tito lidé jsou s islámem nejenže lépe obeznámení*, ale vyzkoušeli si i život pod nadvládou náboženských zákonů a jsou s touto problematikou konfrontováni dlouhodobě.

Tito muslimští a ex-muslimští reformátoři jsou toho názoru, že chceme-li v islámu zažehnout proces osvícenství, musíme uznat ten nepopiratelný fakt, že islám jako takový, včetně proroka Muhammada a Koránu, není neomylný a musí být předmětem kritiky.

Autor: Kacem El Ghazzali

_____________________________________________________________________________________________

* Kupříkladu autor překládaného textu, Kacem El Ghazzali, je Maročanem, který uprchl do Švýcarska poté, co mu opakovaně bylo vyhrožováno smrtí, nyní je reprezentantem IHEU (International Humanist and Ethical Union) v Radě pro lidská práva při OSN; Imad Iddine Habib je taktéž z Maroka, kde mu za jeho ateismus a odpadnutí od víry hrozilo vězení, je zakladatelem Council Of Ex-Muslims of Morroco; Waleed al-Husseini je Palestinec, který za svůj ateismus strávil rok v palestinském vězení, nyní žije ve Francii, kde vydal knihu a před několika lety založil Conseil des Ex Muselmans de France.

Přečíst si můžete také další Ghazzaliho text s názvem Dnešní islám není náboženstvím míru, ale náboženstvím útlaku a nesnášenlivosti, který na stránkách Ateistů ČR vyšel letos v březnu.

4 thoughts on “Kacem El Ghazzali: „Islamofobie“ jako novodobé obvinění z rouhačství

  1. Azazel

    Skvělý Honzo! Díky! Popsal to velmi trefně. Mimochodem, měli bychom si přiznat, že regresivně se nechová jen dnešní levice, ale často i pravice, nebo ti, co jsou tak označováni, např. britští konzervativci, alespoň za Camerona to tak prostě bylo.

  2. ateista

    Podle mne je problém v politicích, tedy v lidech, kteří dostávají v médiích nejvíc prostoru a kterých se média ptají na jejich názor, jakoby ten jejich byl ten nejsprávnější. Tak se např. v případě náboženství z kritiky stala fobie a z poukázání na nespravedlnost např. ve vyplácení sociálních dávek rasismus. Čili cestou, jak se zbludného kruhu dostat ven, by možná bylo kultivovaně, ale vytrvale a důrazně požadovat, aby věci byly nazývány správným jménem.
    Už to tady bylo mnohokrát zmiňováno. Je nezbytné získat přístup do médií. Kacem dostal možnost vystoupit na význačném fóru. Doufejme, že to nebylo vystoupení poslední. My bychom měli usilovat o podobnou možnost, aspoň na lokální úrovni. Jenže pokud bude Duka ovládat média, nikam se nedostaneme. Chce to právníka.

  3. Josef Běláč

    Islám je předmětem kritiky i uvnitř toho, čemu jsme si navykli říkat islámský svět. Šíiité například kritizují sunity a naopak. Dokonce do té míry, že se navzájem za muslimy nepovažují. Prohřešky vůči islámu vidíme na každém kroku i v islámských teokraciíích. Zobrazování vládců v nadživotní velikosti při každé příležitosti a na kždém rohu je hříchem nejhříchovatějším. Na znění Koránu nelze sice změnit ani písmenko, avšak tento kodex má rozsáhlou knihovnu vysvětlivek. Bez nich by mu nikdo nerozuměl. Výsledkem je to, že mu rozumí každý jinak. Když k tomu přičteme rozdílné tradice sahající často až do doby předislámské, je zmatek dokonalý. Evropa k osvícenství také nedošla jen tak. Musela si odtrpět třicet let náboženských válek (s jejhich předehrou – husitstvím jde o období dokonce mnohem delší), než se dokázala smířit s nutností alespoň nějaké vzájemné tolerance.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *