Nadpřirození a imaginární aktéři – mezi fantazií a náboženstvím

Autor | 30.12. 2016

Na začátku tohoto zamyšlení, které by snad některým lidem mohlo být podnětem k vlastním úvahám nebo i výzkumu, bych chtěl citovat Daniela Dennetta:

Náboženství jsou definována jako sociální systémy, jejichž členové uznávají nadpřirozeného aktéra nebo aktéry*, které je třeba žádat o souhlas.

O nadpřirozených aktérech a jejich vlivu na lidské chování se ve své přednášce zmiňoval už Robin Kopecký. Představa že je v místnosti přítomna neviditelná víla snižovala v jistém pokusu ochotu dětí podvádět. Není proč tomu nevěřit, nicméně onu studii jsem neviděl.

Sám bych si velmi rád na toto téma přečetl něco většího a úpravnějšího. Myslím například knihu. Tento obor bohužel nestuduji a nevím o knihách, které by na toto téma byly přeloženy do češtiny případně napsány pro širší veřejnost (pokud víte, můžete zmínit v komentářích).

Víte, kolem nadpřirozených aktérů existuje spousta zvláštností a dosud nevysvětlených psychických jevů, které by nám mohly docela osvětlit vznik náboženství i to, jak se nad něj povznést.

Především tu máme jistý problém. Obraz lidské tváře v místnosti při jiném pokusu také snižoval ochotu podvádět. Co si z toho ale vlastně vzít? Můžeme považovat obraz za opravdu „nadpřirozeného“ aktéra? No těžko (samozřejmě pokud i toto zahrneme do definice výrazu tak ano), lidé vždycky poznali a věděli že je to obraz. Dokonce se k němu nevázal ani žádný mýtus nebo pověra. Přesto fungoval.

Lidé zjevně rozmlouvají s obrazy jiných lidí ve své mysli a to i tehdy, když naprosto jistě vědí, že jsou to jen obrazy mysli. Ostatně rozhovor Hamleta s Yorickovou lebkou, je součástí evropské kulturní vzdělanosti. Přitom postavu Hamleta při této scéně nechápeme jako šílence.

Podobně ve filmové pohádce Byl jednou jeden král se král Já I., ztvárněný Janem Werichem, chodí bavit s obrazem své mrtvé manželky. Ani jeho nepodezíráme z toho, že by si myslel že mu jeho žena z obrazu skutečně odpovídá.

Naše představivost je prostě dost silná na to, abychom si představili reakci jiného člověka, jeho postoje a dokonce některé rady i v případě kdy s námi ani nemůže mluvit. Co víc, můžeme si ho představit i tehdy, když je už dávno mrtvý a dokonce se můžeme bavit i se zcela vymyšlenou literární postavou, pokud je zpracována tak věrohodně, že se do jejího chování můžeme vžít. Spíše něž o nadpřirozených bych zde proto mluvil o imaginárních aktérech.**

Vliv takových imaginárních aktérů na to co chápeme a cítíme jako správné myslím není dostatečně prozkoumán. Co ale už je poměrně dobře známo, je že tito imaginární aktéři představují také „zadní vrátka“ pro sugesci.

Víte v principu nelze člověku přímo vsugerovat že má udělat něco, co opravdu nechce. Jenže problém je, že mnohá naše přání jsou ve vzájemném konfliktu. Dobrý manipulátor nebo hypnotizér dokáže posílit přání být tak významný jako obdivovaná postava nebo touhu po uznání od svého předka tak, že potlačí jiné, méně silné motivace.

Následující video ukazuje případ, kdy taková sugesce nefunguje:

Můžeme si rovnou říci, proč nefunguje: je psaná, lidé, kteří za ní stojí nejsou důvěryhodní, Lukášova otce neznali, Lukáš Balabán ví dobře, jak jeho otec reagoval a jeho zkušenost je v konfliktu s tím, co mu tvrdí „dobří křesťané“, jejich dopisy jsou výčitky.

Pro srovnání bych měl i jeden příklad kdy nejen že manipulace fungovat může, ale často skutečně funguje.

Proč v tomto případě bude manipulace pravděpodobně fungovat? V první řadě dítě Jakub věří své mamince. Maminky jsou velké autority! Vůbec neví, jak se Jehova chová, protože jej nikdy samozřejmě neviděl. Věří ale mamince, že Jehova bude smutný (i když pokud vycházíme z Bible tak by jej spíš zabil). A především věří, že je Jehova skutečný a živý. Není to jen imaginární, ale opravdu nadpřirozený aktér.

Matka mu také neříká, co má udělat, ale k odpovědi jej přivede. Tedy ne „Vyhoď to!“ ale „Co si myslíš, že bys měl udělat?“ Nechává mu iluzi vlastního rozhodnutí i když ve skutečnosti alternativa neexistuje – Jakub musí udělat „správnou“ věc. Máte před sebou návod, jak programovat jiného člověka pomocí nadpřirozeného aktéra.

Co se to vlastně stalo? Jak dokáží lidé tak snadno přejít od představy bytosti, o níž vědí že je jen představou, k iluzi, kterou považují za realitu, a proč jim vlastně záleží na tom, aby jim taková iluzorní entita dala souhlas?

Zdá se že je to všechno trochu naopak. Lidé vyhledávají souhlas zemřelých autorit  úplně ze stejného důvodu jako od jakéhokoli boha – aby se utvrdili ve vlastním rozhodnutí. Potřebují získat pocit že nejen oni sami, ale také autorita XY (mnohem větší než já-tazatel) by rozhodla stejně. *** Jde tedy svérázný typ konfirmačního biasu.

Když jednotlivec, nebo i skupina lidí vyžaduje takový souhlas mnohokrát po dlouhou dobu, stane se něco zvláštního. S každým „souhlasem“ důvěra v imaginárního aktéra roste. K potřebě sebepotvrzení v nejbližší budoucnosti se přidává i váha rozhodnutí v minulosti. Lidé se v podstatě bojí přiznání „ztracených nákladů“ – pochopení, že něco v minulosti udělali špatně, nebo jen hůře, než to bylo možné. Nakonec už je samotný fakt, že dotazovaný prapředek je dávno mrtvý, nebo nikdy nežil, už zcela nepodstatný ve srovnání s autoritou, kterou v průběhu času získal. ****

Pokud je takový obraz imaginární bytosti sdílen skupinou, stává se zvláštní věc – může s námi nesouhlasit, dokonce se může úplně postavit proti nám. Jak k téhle absurditě může vůbec dojít, když je to produkt naší mysli vytvořený proto aby nás podporoval?

V imaginárních aktérech (tj. nejen těch na jejichž reálnou současnou existenci věříme) se totiž skrývá logická past. Aby fungovali, musíme být přesvědčeni, že jejich postoj má větší váhu než ten náš. Takové imaginární bytosti tedy nemůžeme vědomě nařídit, aby nás podporovala. Proto může jiná autorita, která má výklad vůle společného nadpřirozeného aktéra v popisu práce, rozhodnout, že za naším rozhodnutím prostě nestojí. Věřící takovou informaci přijme a podřídí se jí, právě proto že nadpřirozenému aktérovi přičítá větší důležitost, než svému názoru.

Jak je vidět, slouží tady nadpřirozený aktér  vlastně jako „nosič“ rozhodnutí, které je třeba přijmout. Je to přesně to, co nazývám „prázdnou autoritou“. Sám o sobě nemá vůli a lze do něj vložit názor, který tím získá na vážnosti. Tímto způsobem lze na jednu stranu ukotvit určitý typ morálky založený na autoritě, zároveň ale stejný princip umožňuje využívat věřící i k mnoha nepěkným věcem. Samotná morálka postavená na autoritě nadpřirozeného aktéra je už z principu problematická, ale to je téma na jiný článek.

V budoucnosti (a doufám velmi blízké) by bylo i u nás nejlepší postupovat při výzkumu náboženství ve dvou liniích – v popisné (v podstatě etnografické), která by zaznamenávala naprosto konkrétní projevy náboženství, včetně extrémních a v experimentální, která by popisovala lidskou mysl. Obě tyto linie už existují, to co zatím není ještě  vidět je jejich syntéza.

 

*) V angličtině supernatural agents

**) Imaginární aktéři jsou pojem vytvořený a použitý zde jen pro účely článku.

***) Stejné chování se dá pozorovat na internetových diskusích – „totéž říká Einstein“. Známe i negativní formu, dříve připisovanou působení ďábla – „totéž říká Hitler“.

****) Pověry obecně opakováním pověrečného chování posilují, nejen ty v nichž účinkují nadpřirození aktéři. Tímto postupem lze dokonce pověrečné chování vytvořit zcela uměle a fixovat. Nejde jen o lidskou vlastnost jak ukazuje například Skinnerův experiment.

Další odkazy:

Wikipedie: Operativní podmiňování

Iikka Pyysiainen: Supernatural Agents Why We Believe in Souls, Gods, and Buddhas

 

52 thoughts on “Nadpřirození a imaginární aktéři – mezi fantazií a náboženstvím

  1. Jaroslav Štejfa

    Téma, které mě zajímá a přistihl jsem se v naprosté neorientovanosti. Zcela maně jsem objevil velmi snadno na tomto webu http://www.oxfordscholarship.com/view/10.1093/acprof:oso/9780195380026.001.0001/acprof-9780195380026 knihu asi k tématu, ale vůbec nevím co v ní je.
    Jinak malou poznámku: mám neujasněný pocit, že imaginární aktéři ( chápu to jako pojem širší, než aktéři nadpřirození) jsou žádoucí (nejenom pro zábavu) u osob nějakým způsobem nesebevědomých. Tato vlastnost (nízké sebevědomí) může být způsobena jistě mnoha příčinami (od vrozených přes vliv rodičů po sociální vlivy) a zjednodušeně řečeno – člověk je postaven do situace, kde rezignuje (vědomě – nevědomě) na své cíle pro nedostatek vlastní vůle. Podle mne z toho plyne, že se může jednat o slabocha, který není schopen překonat ani překážky pro jiné jedince banální, ale také o silnou osobnost, která se nějak ocitla v situaci pro něho nepřekonatelnou. Tedy namočeni do toho můžeme být všichni. Otázka patřičná na tento web je, zda víra v nějakého boha je ten správný nástroj, jak problém překonat.
    Jaroslav Štejfa

  2. toli

    @J.Š.
    Jinak malou poznámku: mám neujasněný pocit, že imaginární aktéři ( chápu to jako pojem širší, než aktéři nadpřirození) jsou žádoucí (nejenom pro zábavu) u osob nějakým způsobem nesebevědomých.

    S tím bych souhlasil.U malých dětí je naprosto běžný nějaký ten imaginární kamarád,který jim většinou pomáhá vytěsnit nějakou nepříjemnou nebo traumatizující zkušenost.
    Co se týká dospělých tak se vesměs jedná o nesebevědomé chudinky a chudáky,kteří si neví rady se svým životem a tak sáhnou po tom co se jim samo nabízí-kněz,pastor a přes ně po Bohu…..Jde o to že klidně obětují vlastní svobodu za Boží (církevní) vedení životem a ještě budou tvrdit že je to jejich vlastní rozhodnutí což je v podstatě pravda ,ale já bych to označil termínem jejich vlastní řešení (života),prostě za sebe delegují někoho jiného ať je vede.

  3. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Štejfa: Ten článek neřeší, zda jsou nadpřirození či imaginární aktéři prospěšní či škodliví prostě popisuje jak funguje v takových věcech lidská mysl. Čistě imaginární aktéři zjevně mají tendenci se stávat nadpřirozenými aktéry. Hranice mezi tím, kdy si uvědomujeme jejich neexistenci a kdy věříme v jejich existenci není jednoznačná a zrovna tak se nedá říci, že jsou projevy jen dobré nebo špatné. Rozhodně je ale lepší si uvědomovat že tito aktéři nejsou skuteční, než věřit že skuteční jsou.

  4. sam

    toli
    ———-S tím bych souhlasil.U malých dětí je naprosto běžný nějaký ten imaginární kamarád————–
    Na nic takového si nepamatuji. Do nějakých tří let věku jsem měl akorát různá plyšová zvířátka. Ta mě určitě uklidňovala.
    Snad jsem věřil, že existuje nějaká postava z kreslenýho seriálu, ale imaginárním kamarádem bych ji nenazýval. Asi jsem nikdy nerozprávěl s neviditelnými kamarády či bytostmi.

  5. Jaroslav Štejfa

    K autorovi i k Tolimu:
    Asi se přibližně shodujeme. V určitých situacích, hádám, se každý z nás octne před něčím takovým, jako je imaginární aktér. Sam Harris ve své knize „Moral Landscape“ dokonce zmiňuje zajímavý jev, kdy takto „personifikujeme“ dokonce věci, které jinak jsou naprosto hmotné – jako je třeba televizor nebo auto – zejména, když nás vypečou selháním své očekávané funkce. Děti k takovému jednání mají sklony silné, Harris i Dawkins to přičítá evoluci. Většina lidí si absurditu takových situací plně uvědomuje, prostě z toho vyrostou. Ale vzpomínám, jak na tomto webu jeden silně věřící debatér své postoje (spočívající v neschopnosti se obejít bez vedení svých činů Bohem) odůvodňoval jednoduše tím, že jinak by nemohl ve světě plném nedokonalosti a neurčenosti či náhod vůbec žít. Nedovedl asi překonávat nejednoznačné situace – alespoň takto deklaroval. Docela jsem ho chápal. Tolerovat se to ale dá pouze v případě, počet takových lidí je marginální a nedostanou se k moci.
    Jaroslav Štejfa

  6. Foxy

    Pokud někoho velmi dobře znám/znal jsem ho (vidím mu „až do hloubi duše“), mohu si ve své mysli (ve své duši) na základě této hluboké znalosti vytvořit (ať už vědomě či podvědomě) nejen jeho imaginární obraz, ale i celý funkční model.
    Ano, mohu s ním uvnitř mé mysli (v duchu) i diskutovat, radit se s ním, ale s následujícími výhradami:
    1) Model v mé mysli bude limitován právě tím, jak zkresleně jeho reálný vzor vidím, či jak si ho pamatuji. A to i tehdy, kdy se jedná o osoby tak důvěrně známé, jakými jsou matka či otec. Navíc, jak už napsal Toli (parafrázuji), každý v sobě něco skrývá – a i když lidé toho hodně mohou prozradit řečí těla, mimikou, případně parajazykem, vždy zůstane hodně skryto. Skutečný člověk se tedy v závislosti na situaci mohl zachovat zcela nečekaně, překvapivě, což neúplný, a tedy i omezený model jeho osoby v mé mysli není schopen zachytit.
    2) Jakkoliv bude tento model jiné osoby v mé mysli sebevíce blízký svému vzoru, myšlenkové pochody tohoto modelu vždy budou myšlenkovými pochody mými, i kdybych se sebevíc snažil „myslet jako on“.
    Důsledkem bude to, že se z diskuse s tímto modelem nedozvím cokoliv překvapivého, cokoliv nového, vždy to bude jen a pouze má představa toho, jak by se zachoval, co by řekl či učinil vzor, jehož odrazem onen model v mé mysli je. Hamlet se ze sebehlubšího rozhovoru s Yorickovým modelem ve své mysli nejen že nedoví nic, co už by dříve neznal, ale nedoví se od něj ani nějaký nový, úžasný, naprosto překvapivý vtip; a pokud ano, tak by to byl ryze Hamletův vtip ve stylu Yorickově. (Podobně, jako když se Han van Meegeren natolik vcítil do osobnosti Vermeerovy, že dokázal jeho díla nejen nedostižně napodobit, ale v jeho stylu stvořit i naprosto dokonalá díla nová.)

    (Z tohoto hlediska také pokládám Tomkovu úvahu o imaginárních aktérech za velice trefnou a přesnou.)

    To vše je ovšem i důvod, proč veškerá božstva, lidmi stvořená, jsou i lidsky omezená. Někdy sympaticky (klasická božstva řecko-římského pantheonu), jindy odpudivě ( jako je zejména starozákonní bůh biblický).
    Ovšem právě proto jsou i veškeré pokusy ryze filosofickou cestou logicky zdůvodnit nutnou existenci jakési absolutně neměnné, nestvořené abstraktní božské entity (Bůh je všemocný, vševědoucí, láskyplný, nekonečný, nestvořený, neměnný…), a tuto fikci navíc ztotožnit s bohem biblickým, spíš srandovní než co jiného; a skoro bych řekl, že se zde jedná o skutečnou, ryzí filozofii.

    „V imaginárních aktérech (tj. nejen těch na jejichž reálnou současnou existenci věříme) se totiž skrývá logická past… Takové imaginární bytosti nemůžeme vědomě nařídit, aby nás podporovala. Proto může jiná autorita, která má výklad vůle společného nadpřirozeného aktéra v popisu práce, rozhodnout, že za naším rozhodnutím prostě nestojí. Věřící takovou informaci přijme a podřídí se jí, právě proto že nadpřirozenému aktérovi přičítá větší důležitost, než svému názoru.“

    Naprosto přesné. Proto věřící „vyhodí televizi“, aby tak mohl být ještě lépe uzavřen do patřičné názorové bubliny, do „echo chamber“, ze které je už jen velmi obtížná cesta ven.
    Krásný případ zneužití jinak zřejmě velice užitečné vlastnosti naší mysli, totiž tvořit si uvnitř funkční modely jiných lidí, a na jejich základě odhadovat jejich možné budoucí chování.

    Tož tak to vidím.

  7. toli

    @JŠ
    Jeden ze zdejších kněží prokazatelně věří že jeho počítač a mobil je ovládán ďáblem/Bohem.Tím si vysvětluje poruchovost těch přístrojů,prostě má někam volat nebo psát a vyšší moc rozhodne že by to bylo negativní /pozitivní a v danou chvíli mu tu činnost neumožní. A to se prosím jedná o padesátiletého vola…….

  8. Foxy

    Toli, ten kněz zjevně vychází z empirie, která mu jasně říká, že počítač i mobil od ďábla jest.
    Důkaz?
    Prolij je důkladně svěcenou vodou a hned půjdou k čertu.
    Jasné, ne?
    V dobách minulých by to víc než stačilo k odsouzení na hranici plamennou.

  9. sam

    ———————toli
    31.12. 2016 @JŠ
    Jeden ze zdejších kněží prokazatelně věří že jeho počítač a mobil je ovládán ďáblem/Bohem.Tím si vysvětluje poruchovost těch přístrojů———————–
    Já mám zase v domácnosti několik přístrojů, jejichž životnost nezvykle překročila očekávanou dobu, přestože jsou pravidelně používané. Někdy se to stává. Klidně by mohl někdo věřit, že je ochraňuje Svatý Patrik nebo Neviditelný růžový jednorožec.

  10. ateista

    Nedokáži popsat důvody, proč velmi inteligentní nebo méně inteligentní lidé podléhají nutkání věřit či přímo rozmlouvat s imaginárními subjekty. Jsem zřejmě až odporně realistický, neboť mne stále ovládá vědomí, že nic takového neexistuje a na řešení situací jsem sám, případně mně pomůže někdo existující.
    Různé kanály budou raději dávat dokumenty o paranormálních jevech, návštěvách mimozemšťanů, rekonstruovat události popsané v Bibli či dokumenty věnované hledání artefaktů (archa Noemova či Longenovo kopí a svatý grál) než přesvědčovat, že to všechno jsou nesmysly.
    Je to stejné i se zprávami. Stává se z nich černá kronika. Zřejmě je to reakce na to, co lidi více láká a přitahuje.

  11. Petr TomekPetr Tomek Post author

    K té debatě o prospěšnosti/škodlivosti imaginárních/nadpřirozených aktérů. Vždycky je na místě přemýšlet ve vztahu k situaci. Malé dítě nemá na vybranou zda bude mít hodnoty postavené na rozumu nebo na autoritě. Autoritativní vedení ho chrání před nebezpečím, ale zároveň ho dělá zneužitelným. Je to tedy na jednu stranu to, co brání mnohem vyšší úmrtnosti dětí na silnicích, ale zároveň to co z nich dělá tak snadno nejkrutější vojáky různých milicí.
    Nadpřirozený aktér jako způsob programování osobnosti může člověku pomoci překonat problémy s alkoholem, ale zároveň ho dělá manipulovatelným ohledně životních hodnot a jednání až po úplné zmanipulování třeba pro sebevražedné atentáty.
    Je ale celkem pravděpodobné, že část lidí nikdy nedozraje do stavu, kdy by dokázali své hodnoty sami zkoumat a přehodnocovat. Pro ty jiná možnost není.
    Takže otázka je vždycky: Co reálně hrozí a jaký je vztah jedince k okolí?

  12. toli

    @Ateista
    Různé kanály budou raději dávat dokumenty o paranormálních jevech, návštěvách mimozemšťanů, rekonstruovat události popsané v Bibli či dokumenty věnované hledání artefaktů (archa Noemova či Longenovo kopí a svatý grál) než přesvědčovat, že to všechno jsou nesmysly.

    To vysílají proto že je to žádáno konzumenty,lidé se vždy zajímali o nějaké tajemno,záhady.

  13. Azazel

    Slyšel jsem od hodně lidí, že se děti nemají ochuzovat o imaginární bytosti, které mají prý brát vážně v dětském věku, nemáme jim říkat, že jim nosí dárky otec a matka, ale že to dělá Ježíšek atd.

    Já nevím, jestli v nich tím zbytečně nevyvoláváme sklon věřit na nesmysly, což v nich zůstává i v době, kdy už na to, že dárky nosí Ježíšek, nevěří. Nevím, jestli se to má pěstovat.

    Je bez toho vážně svět chudší či chudý? Já jsem jako „rád“, že jsem si to v dětství myslel, ale pak jsem se fakt cítil chudší, když jsem zjistil, že to tak není. Není lepší toto vůbec necítit? Protože nejde o konkrétní imaginární bytost, jde o to, že se tím pěstuje ten sklon věřit na nesmysly a to pak v člověku zůstane i bez toho Ježíška. A proto dospělí často nevěří na Ježíška, ale na Ježíše ano, jenže kde je rozdíl? Nahradili jednu imaginární bytost další, aby „nebyli chudší“? Ale kdyby si to nikdy ani nemysleli, že tyhle věci jsou skutečné, cítili by se chudší?

    Ano, jde to překonat, většina z nás jsme příkladem, ale lehčí by to asi bylo bez toho a víc lidí by třeba myslelo víc hlavou, kdyby v nich nebyl pěstován sklon k důvěře vůči nesmyslům. Čím méně toho je, tím lépe a to od malička.

    A všem hezký konec roku, už si tu píšeme celý roky, hodně jsme toho tady společně „probojovali“! Takže hezký rok 2017! Zdar!

  14. A.S.Pergill

    @sam Paní Neomillnerová kdysi na besedě se čtenáři líčila, jak když se ne úplně v dobrém rozešla s nějakou výtvarnou firmou a poté v této firmě přestala fungovat osvitová jednotka, tak na ten přístroj zavolali zaříkávače. Vycházeli z toho, že tehdy v Pevnosti a dalších časopisech vedla rubriku o magii, a tak jim tu mašinu mohla před odchodem z pomsty uřknout.

  15. toli

    A představ si že existují příslušníci sekt a církví kteří nepřijmou žádný dárek od někoho koho velmi dobře neznají anebo není členem téže sekty či církve z obavy aby si domů v té věci nedonesli zlého ducha…..bezpečně o této praxi vím třeba u jehovistů anebo některých esoteriků.

  16. mulit

    Azazel napsal:
    Není lepší toto vůbec necítit? Protože nejde o konkrétní imaginární bytost, jde o to, že se tím pěstuje ten sklon věřit na nesmysly a to pak v člověku zůstane i bez toho Ježíška. A proto dospělí často nevěří na Ježíška, ale na Ježíše ano, jenže kde je rozdíl? Nahradili jednu imaginární bytost další, aby „nebyli chudší“? Ale kdyby si to nikdy ani nemysleli, že tyhle věci jsou skutečné, cítili by se chudší?

    Ano, jde to překonat, většina z nás jsme příkladem, ale lehčí by to asi bylo bez toho a víc lidí by třeba myslelo víc hlavou, kdyby v nich nebyl pěstován sklon k důvěře vůči nesmyslům. Čím méně toho je, tím lépe a to od malička.

    mulit: Souhlas. Pirahové nemají žádné nadpřirozené sračky a je jim fajn. Mně se ulevilo, když jsem přestal věřit na ty bohy, satany, anděly, démony, atd. A studovat fakta nebo vědu je zábavnější než vymyšlené prdy.

  17. mulit

    Démoni v bibli:

    Dt 32:17: Obětovali démonům, kteří nejsou Bohem, bohům, jež neznali, novým, kteří nedávno přišli, o nichž vaši otcové nic nevěděli.
    Ž 106:37: Své syny a své dcery obětovali démonům.
    Mt 4:24: Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinesli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, náměsíčné i ochrnuté a on je uzdravil.
    Mt 7:22: Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? ‘
    Mt 8:16: Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil,
    Mt 8:28: A když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských, setkali se s ním dva démonizovaní, kteří vyšli z hrobů. Byli velmi nebezpeční, takže tou cestou nemohl nikdo projít.
    Mt 8:31: Démoni ho prosili: „Jestliže nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“
    Mt 8:33: Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli všechno, i to o těch démonizovaných.
    Mt 9:32: Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného člověka.
    Mt 9:33: A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo. “
    Mt 9:34: Ale farizeové říkali: „ V moci vládce démonů vyhání démony.“
    Mt 10:8: Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony — zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.
    Mt 11:18: Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ‚Má démona!‘
    Mt 12:22: Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten němý a slepý mluvil a viděl.
    Mt 12:24: Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen v moci Belzebula, vládce démonů.“
    Mt 12:27: A vyháním-li já démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.
    Mt 12:28: Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.
    Mt 15:22: A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle trápí démon. “
    Mt 17:18: Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec uzdraven.
    Mk 1:32: Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a všechny démonizované.
    Mk 1:34: I uzdravil mnoho trpících rozličnými chorobami a vyhnal mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali.
    Mk 1:39: A hlásal evangelium v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony.
    Mk 3:15: a aby měli pravomoc vyhánět démony.
    Mk 3:22: Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. V moci vládce démonů vyhání démony!“
    Mk 5:12: Všichni ti démoni ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“
    Mk 5:15: Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl — toho, který měl Legii — a ulekli se.
    Mk 5:16: A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.
    Mk 5:18: Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.
    Mk 6:13: Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
    Mk 7:26: Ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka, a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal.
    Mk 7:29: Řekl jí: „Kvůli tomuto slovu jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel.“
    Mk 7:30: Odešla do svého domu a zjistila, že dítě leží na lůžku a démon vyšel.
    Mk 9:38: Jan mu říkal: „Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“
    Mk 16:9: Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů.
    Mk 16:17: Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky,
    L 4:33: V synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona; i vykřikl velikým hlasem:
    L 4:35: Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi od něho!“ A démon jím mrštil doprostřed a vyšel od něho, aniž mu jakkoli uškodil.
    L 4:41: Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
    L 7:33: Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ‚Má démona.‘
    L 8:2: a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů,
    L 8:27: Když vystoupil na břeh, potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
    L 8:29: Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.
    L 8:30: Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.
    L 8:32: Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.
    L 8:33: Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.
    L 8:35: Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli se.
    L 8:36: Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.
    L 8:38: Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:
    L 9:1: Svolal si Dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí.
    L 9:42: Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil je jeho otci.
    L 9:49: Jan na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“
    L 10:17: Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“
    L 11:14: A vyháněl démona, a ten byl němý. Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.
    L 11:15: Někteří z nich však řekli: „ V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“
    L 11:18: Je-li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.
    L 11:19: Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.
    L 11:20: Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.
    L 13:32: On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.
    J 7:20: Zástup odpověděl: „Máš démona! Kdo tě usiluje zabít?“
    J 8:48: Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?“
    J 8:49: Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.
    J 8:52: Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: ‚Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti na věčnost. ‘
    J 10:20: Mnozí z nich říkali: „Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?“
    J 10:21: Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“
    1K 10:20: Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů.
    1K 10:21: Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.
    1Tm 4:1: Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů,
    Jk 2:19: Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.
    Jk 3:15: To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
    Zj 9:20: Ale ostatní lidé, kteří nebyli těmito ranami zabiti, se neodvrátili od skutků svých rukou: nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit;
    Zj 16:14: Jsou to duchové démonů, činící znamení; vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího.
    Zj 18:2: Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého a nenáviděného ptáka;

  18. treebeard

    @mulit

    Ten zoznam vyzerá zaujímavo aj z ďalšieho dôvodu – že väčšina zmienok je z Nového zákona. To dokumentuje, že Nový zákon je dielom poverčivých vidiečanov, nie prísne monoteistických teológov. Podobne je to aj so zmienkami o Satanovi a pekle – tiež sa v Starom zákone (s výnimkou Jóba) prakticky nevyskytujú, zato poverčivý Ježiš hovoril o Satanovi v jednom kuse.

    V niektorých prekladoch je tých starozákonných démonov o niekoľko viac (napríklad v Roháčkovom preklade malebný príkaz 3M 17:7 A nebudú viacej obetovať svojich bitných obetí capom-démonom, za ktorými smilnia. To im bude večným ustanovením po ich pokoleniach). 3M je Leviticus, cap je kozel 😀

    Čo ma však zaujalo, v slovenskom katolíckom preklade NZ sú len štyri zmienky o démonoch:
    Lk 4:33 V synagóge bol človek posadnutý duchom nečistého démona. Ten vykríkol veľkým hlasom:
    1Tim 4:1 Duch výslovne hovorí, že v posledných časoch niektorí odpadnú od viery a budú sa pridržiavať zvodných duchov a učenia démonov,
    Zjv 16:14 To sú duchovia démonov, ktorí robia znamenia: vychádzajú ku kráľom celého sveta, aby ich zhromaždili na boj vo veľký deň všemohúceho Boha.
    Zjv 18:2 Zvolal mohutným hlasom: „Padol, padol veľký Babylon a stal sa príbytkom démonov, skrýšou všetkých nečistých duchov a skrýšou nečistej a odpornej zveri.

    Ostatné sú nahradené inými termínmi, najčastejšie asi duchmi.

  19. treebeard

    Pokiaľ ide o „imaginárneho priateľa“, som na tom asi podobne ako Sam. Nemám pocit, že som niekedy nejakého mal. Ako dieťa som si, samozrejme, občas predstavoval, že k niekomu v duchu hovorím, ale vždy som vedel, že to nie je naozaj, že hovorím nanajvýš k nejakej „vesmírnej spravodlivosti“. A to mi vo veku necelých troch rokov zomrel otec – ani k nemu som nikdy nehovoril (možno, keby zomrel neskôr, keby som si ho už lepšie pamätal – tak malé dieťa si asi nedokáže zapamätať osobu – pamätám si len nejaké príhody s otcom, v ktorých však dominujú hračky alebo niečo, čo mi ukázal).

    Boha mi, našťastie, do hlavy nikto nevložil. Do nejakých 6 rokov som veril, že darčeky nosí Ježiško (dokonca nosil aj celý stromček s už zapálenými sviečkami 😀 ), predstavoval som si ho dosť fyzicky, s batohom stromčekov na chrbte, schopného vojsť zvonku do okna. Ale nikdy som k nemu nehovoril. Stará mama sa snažila ma naučiť jednu detskú modlitbičku, ale tá na mňa príliš neúčinkovala, nemal som pocit, že ju Ježiško nejako príliš vníma a že odo mňa chce, aby som ju pred spaním drmolil. Keď si tak spomínam, vtedy som asi bol schopný čiastočne pripustiť, že nejaký Ježiško (vtedy som už vedel, že darčeky nenosí) nejako záhadne existuje. Ale nebol to kamarát.

  20. Foxy

    Dobré je, když děcko naučíte odříkat modlitbu, aniž se byť jen náznakem pokusíte objasnit mu, vo co vlastně gou.
    Takže když jsem to vzal jako „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plot života tvého“ a furt se z okolí snažil vymámit o jaký plot se to vlastně jedná, byl jsem za zlomyslného drzouna. A stejně mi to nevysvětlili.
    No, asi mi ta šťouravá drzost už zůstala…

    Vše nej do roku nového!

  21. toli

    @Mulit
    Vše nejlepší k narozeninám 🙂

  22. ateista

    Kdo a k čemu potřebuje imaginární subjekt? Občas sleduji na Spektrum dokument Svědci paranormálních jevů. Aktéři s vážnou tváří popisují, jak viděli duchy, jak slyšeli podivné zvuky v domě, až se museli přestěhovat a podobné nesmysly. Jací jsou to lidé? Evidentně slaboši nebo se chtějí zviditelnit hrou na duchy. Každý jen trochu přemýšlivý člověk musí dospět k závěru, že jsou to ptákoviny. Ponechme stranou lidi, kteří se rádi „bojí“ a navštěvují různé strašidelné atrakce.
    Vezměme „seriozního“ faráře, který vystudoval vysokou školu (teologickou) a který s vážnou tváří hovoří o andělech, démonech, satanovi, pekle a dalších imaginacích. Co si o něm má realisticky uvažující člověk myslet? Hraje hru? Nebo je přesvědčen o existenci imaginací, přestože za dva tisíce let nikdo na zeměkouli nepodal nejen důkaz, ale ani podrobnosti, kde, co, jak, proč?
    Mají takoví podivíni mít právo učit děti? Kdo už konečně vysvětlí zákonodárcům, že náboženství a uctívání nesmyslů ano, ale jen v soukromí. A v žádném případě zmínka v Ústavě a LZPaS.

  23. A.S. Pergill

    @ateista Jako student 3. ročníku medicíny jsem zažil dost nepříjemný zážitek: Kolem laboratoře, kde jsem pracoval, kdosi prošel, kdo na ústavu neměl co dělat, protože všichni byli tehdy povinně na schůzi ROH (studenti v ROH nebyli). Než jsem odložil sklo atd. a vyběhl ze dveří, abych zjistil, kdo to je, kroky zapadly za roh, než jsem doběhl tam, tak za další roh a to se opakovalo. Až zmizely v místnosti, z níž dál vedly čtvery dveře, všechny zamčené (nehledě k tomu, že odemykání a zamykání bych musel slyšet). Prostě záhada a dodnes z toho zážitku mám nepříjemný pocit.

  24. toli

    @Ateista
    Co si o něm má realisticky uvažující člověk myslet? Hraje hru? Nebo je přesvědčen o existenci imaginací, přestože za dva tisíce let nikdo na zeměkouli nepodal nejen důkaz, ale ani podrobnosti, kde, co, jak, proč?

    Uvědom si že oni ty duchy a anděly vidí,jejich mozek jim zprostředkuje produkty jejich vlastní neuronální sítě a tak nemají důvod nevěřit tomu co vidí….Minulý rok mi kamarádka řekla že viděla ducha.Popsal jsem jí jak vzniká ten jev v jejím mozku a použil jsem k tomu profesora Koukolíka.Její odpověď “ To není tak jednoduché ! “ Dále už jsme se o tom raději nebavili,pochopitelně věří na Krista ale má ho trochu šmrcnutého esoterikou. Není to typická katolická ovce,k vzteku faráře s ní není možné snadno manipulovat.Ona má prostě svoje prožitky a podle toho jede.

  25. toli

    Nebo na zdejším náměstí je dům ze 17.století kde už roky nemůže majitel pronajmout byt.Všichni zdejší totiž ví že tam straší.Dokonce v tom bytě bydleli mimo jiné i Vietnamci-tedy lidé z jiného kulturního okruhu a taky utekli-před duchem.

  26. mulit

    Mozek je jenom orgán. Chybující a náchylný k onemocnění jako jakákoliv jiná část těla. Věřím, že ti lidé tyto vjemy mají. Ale děje se to jen v jejich mozku. Nemohou za to (zřejmě). Některé mozky jsou náchylnější k vytváření představ o světě nadpřirozeném, některé mozky k tomu náchylné nejsou. Náboženství vzniklo tak, že pozornost upoutal člověk s představami z říše fantaskna, další k tomu přidal ideologii. Dohromady pak dali náboženství. Že to je všechno fake se pozná z toho, že si to vzájemně odporuje. Každý postižený má jiné představy a byl v jiném nebi, jiném pekle, jiném očistci atd. Kdyby to bylo reálné, jejich popisy by se shodovaly. Neshodují se. Každý je jiný, podle stupně postižení a představ toho člověka. Nevysmívám se. Všichni členové moji rodiny mají náboženské halucinace. Mohl jsem to také mít. Geneticky mám rodinnou zátěž. Zatím jsem nic takového neměl. To není nezvratné. Také mohu onemocnět. Zatím však jsem žádné démony neviděl, ani žádné hlasy, ani mi nefungovala esoterika, ani jsem nebyl v žádné virtuální lokalitě, ani si nepovídám s kamarádem ve své hlavě. Proto vycházím z toho, co jsem zažil a co zažila většina lidí. Většina lidí žádné halucinace nemá, tudíž předpokládám, že toto je norma. Věřím tedy té zdravé většině. Většina lidí neměla žádné supernatrální prožitky. Většina lidí nemá žádné zážitky v komatu, většina lidí nemá žádné zážitky v narkóze. A ta menšina, co tyto superfantastické zážitky má, nese symptomy psychických nestabilit a jejich zážitky jsou vzájemně disonantní! Z toho pro mě plyne jednoznačný závěr. Dál tyto lidi pozorovat, dál jejich tvrzení evidovat, ale věřit jen tomu, kdo svá tvrzení dokazuje. Když nedokazuje a prosí jen o to, aby se mu věřilo na základě jeho snů, tak mohu k němu cítit soucit, ale ne důvěru.

  27. mulit

    Jo a to s těmi duchy existuje i ve variantách mimozemšťané. Je spousta lidí, co mluví s duchy, nebo je straší duchové a existuje obdobně vydatná množina lidí, se kterou mluví mimozemšťané.

  28. A.S.Pergill

    @mulit Problém je, že tyhle věci byly objektivizovány, od záznamů zvuku až po video. Jistěže se dá ledacos zfalšovat, to je mi jasné, ale úplně vše asi zfalšované není.
    Vysvětlovat si tyhle věci pánbíčkem je IMHO stejná pitomost, jako vysvětlovat jím třeba blesk nebo meluzínu v komíně. Prostě s vysokou mírou pravděpodobnosti existují přírodní jevy, které dosud neznáme, kterým nerozumíme a které bude nutno prozkoumat (jako ten blesk nebo meluzínu).
    Mimochodem, někdy v 60. letech vyšla knížka, která vysvětlovala halucinacemi i kulový blesk (a oficiální věda tento jev uznala až někdy na přelomu minulého a tohoto tisíciletí, ačkoli nejstarší vědecké zprávy o něm pocházejí již někdy z 18. století).

  29. mulit

    Já vycházím ze svých zkušeností. Nemohu vycházet ze zkušeností jiných lidí. Svých zkušeností mám enormní množství, protože jsem se na toto specializoval a byl za tím ochoten jet i do zahraničí. Tedy v rámci křesťanské „esoteriky“. Exorcismus, padání na zem, uzdravování. Dále jsem byl přítomen na shromáždění, kde pastor viděl anděly, i je barvitě popisoval. Nikdy nic nebylo. Já nikdy nic neviděl. Není možné jezdit 23 let za tím a být na desítkách, spíše stovkách shromáždění, nic nevidět a učinit jiný závěr než že je to fejk. Nevěřím, že existuje cokoli mimo hmotu a měřitelnou energii. Poslední výjezd jsem udělal v březnu 2016. Na jižní Moravu. Celkově mě to stálo hodně peněz. Nebyla to legrace. Byla to pro mě životně důležitá věc. Zjistit, zda bůh existuje, nebo zda vůbec existuje nadpřirozeno. Bylo to otázka nejvyšší možné priority. Já jsem tomu podřídil úplně všechno. Pro mě to nebyla kratochvíle a akademické debaty. Já se kvůli náboženské víře odstěhoval na 2 roky pryč z původního bydliště, protože jsem uvěřil, že to je boží vůle, také jsem ukončil vztah. Prošel jsem stovky vidí na youtube. Vyslechl si stovky příběhů, osobně se scházel po dobu mnoha let s pastory, kazateli, uzdravovateli, exorcisty atd. Nikdy nic nebylo. Nemohu tedy věřit než tomu, co jsem viděl a zažil. A pozor, já jsem byl jako mravenec, po jednom nezdaru jsem se zase zvedl a šel dál. Znova a znova. Jiní by to dávno vzdali a řekli si, tohle nemá cenu, je to fejk, já ne! Znova a znova další pokus, další šance. Od konce března 2016 po tom posledním fejku jsem se stal ateistou. Jo ještě předtím jsem si posílal DVD s jedním týpkem, co měl dar rozlišování duchů na ty tuty. Stálo mě to peníze, čas, chození na poštu.

    Prostě teď už dost. Dobře vím, že to je všechno fejk. Já to vím. Jsem si jist. Halušky nebo fejk, nebo davová psychóza nebo povídačky naší kačky atd. Už jsem dojezdil a za nikým a ničím nepojedu. 23 let hledání a víry bylo tak akorát.

  30. Azazel

    Myslím, že tyto věci lze vysvětlil poruchami mozku a někdy falšováním.

    „Nebo na zdejším náměstí je dům ze 17.století kde už roky nemůže majitel pronajmout byt.Všichni zdejší totiž ví že tam straší.Dokonce v tom bytě bydleli mimo jiné i Vietnamci-tedy lidé z jiného kulturního okruhu a taky utekli-před duchem.“

    Když přijdu o bydlení, dám vědět, mě duchové nevyženou, já vyženu je! A vaše městečko ateizuju za dva týdny potom! 🙂

    Zdar!

  31. toli

    Kdysi dávno v pubertě jsem se svým otcem jel na kole.Před námi byl táhlý kopec tak jsem se rozhodl že slezu z kola a vyjdu ho pěšky.Jak jsem se tak rozhlížel po okolí tak jsem si všiml že vpravo asi 2 km ode mne se na kopci ční nad lesem silueta hradu jakoby v mlžném oparu za jasného slunečného dne.Ten hrad tam však fyzicky nebyl.Teprve později jsem se dověděl že na tom místě opravdu kdysi stál hrad Vražba u Habřiny.Dokonce jsem se na tom místě byl pak podívat.Jen zbytky zdí dávno zasypané hrabankou uprostřed lesa.Ani jedna zeď nebyla vidět.Byla tam jen tabule od archeologů jak ten hrad kdysi vypadal.
    To že se ten hrad objevil v mlžném oparu neumím nijak vysvětlit,bohužel mne nenapadlo zeptat se táty jestli ho vidí taky? A tak z toho zbyla dávná vzpomínka na nevysvětlitelný úkaz.

  32. sam

    Heh, dnes jsem jel autobusem a zdálo se mi, že v dálce vidím zastávku se stojícími lidmi. Podíval jsem se lépe a žádná zastávka tam nebyla, jenom stromy na kraji silnice. Bylo ráno ještě méně světla a já byl rozespalý.
    Banální věc, že jo. Tyhlety optické klamy dokážou překvapit. Ale nic nadpřirozenýho na tom není.
    mulit: ————-Každý postižený má jiné představy a byl v jiném nebi, jiném pekle, jiném očistci atd. Kdyby to bylo reálné, jejich popisy by se shodovaly. Neshodují se. Každý je jiný, podle stupně postižení a představ toho člověka. Nevysmívám se. Všichni členové moji rodiny mají náboženské halucinace. Mohl jsem to také mít. Geneticky mám rodinnou zátěž. ————-
    U katolických spolužáků na gymnáziu jsem nic takového nepozoroval. O jejich vnitřních zážitcích jsem se nedozvěděl snad také nic. Katolíci na první ani druhý pohled nevypadají jako blouzniví magoři.

  33. mulit

    Sam napsal: U katolických spolužáků na gymnáziu jsem nic takového nepozoroval. O jejich vnitřních zážitcích jsem se nedozvěděl snad také nic. Katolíci na první ani druhý pohled nevypadají jako blouzniví magoři.

    mulit: Proto ty tradiční katolíky ostatní církve ani neberou jako křesťany. Berou je jen jako náboženské lidi, neznovuzrozené, neobrácené.

  34. S.V.H.

    O nadpřirozených aktérech a jejich vlivu na lidské chování se ve své přednášce zmiňoval už Robin Kopecký. Představa že je v místnosti přítomna neviditelná víla snižovala v jistém pokusu ochotu dětí podvádět. Není proč tomu nevěřit, nicméně onu studii jsem neviděl.

    Sám bych si velmi rád na toto téma přečetl něco většího a úpravnějšího. Myslím například knihu. Tento obor bohužel nestuduji a nevím o knihách, které by na toto téma byly přeloženy do češtiny případně napsány pro širší veřejnost (pokud víte, můžete zmínit v komentářích).

    S.V.H.:
    Přednášku R. Kopeckého jsem neviděl, ale mohlo by se jednat o tento článek:

    Piazza, Jared; Bering, Jesse M.; Ingram, Gordon. ‘‘Princess Alice is watching you’’: Children’s belief in an invisible person inhibits cheating. Journal of Experimental Child Psychology, 2011.

    Jesse Bering o tom pojednává ve své knize The Belief Instinct: The Psychology of Souls, Destiny and the Meaning of Life.

  35. Smil Flek z Nohavic

    Mulit:
    skvělý výpis démonů v NZ.
    Nemáte náhodou takovýto pěkný přehled i výroků op zatracení nevěřících, o pekle o tom, že do něj za svou nevíru půjdou? 🙂 Vypsat si to samozřejmě můžu, jen jestli to nemáte už někde sepsané….

  36. Smil Flek z Nohavic

    Mulit:
    A když jste oznámil svým ex-bratřím, že jste ateista, jak to přijali. Jak se k Vám zachovali?
    V tu chvíli. A potom, později, jak se na Vás dívají teď?
    Ptám se vážně, mám podobnou zkušenost, i když ne v tak charismatické církvi. 🙂

  37. mulit

    Mt 17:17: Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet?
    2K 6:14: Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou?
    Zj 21:8: Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“

  38. mulit

    Smil Flek z Nohavic napsal: A když jste oznámil svým ex-bratřím, že jste ateista, jak to přijali. Jak se k Vám zachovali?
    V tu chvíli. A potom, později, jak se na Vás dívají teď?

    mulit: První měsíce zkoušeli reevangelizovat. „Srdceryvné“ SMS, telefonáty. A rodina i osobně. Ted už to vzdali. V březnu to bude rok.

    A vy?

  39. Azazel

    Vy jste snad z jiného světa všichni, já sem z Prahy a kdokoliv byl v našem věku v nějaký církvi, ta si všichni ťukali na čelo! Ale většina v žádné nebyla!

    Ale dnes už je to zase možná jinak. Protože já jsem revoluční dítko. Skoro všichni kolem byli vychovávání rodiči v duchu apateismu, nezájmu nebo povrchnímu zájmu o náboženství.

    K uvědomělému ateismu jsem se dostal až později, po vlastním zájmu o věc, pro experimentování s náboženstvím.

  40. Azazel

    „K uvědomělému ateismu jsem se dostal až později, po vlastním zájmu o věc, po experimentování s náboženstvím.“

    No i když spíš než o náboženství se u mě jednalo o spiritismus nebo idealismus, něcismus, nic organizovaného.

  41. Pingback: Protože jsme lidé - otázka sekulárního humanismu | Ateisté ČR

  42. mulit

    Nemáte náhodou takovýto pěkný přehled i výroků op zatracení nevěřících, o pekle o tom, že do něj za svou nevíru půjdou?

    „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ Marek 16

  43. Hranicar

    Foxy
    01.01. 2017
    Dobré je, když děcko naučíte odříkat modlitbu, aniž se byť jen náznakem pokusíte objasnit mu, vo co vlastně gou.
    Takže když jsem to vzal jako „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plot života tvého“ a furt se z okolí snažil vymámit o jaký plot se to vlastně jedná, byl jsem za zlomyslného drzouna. A stejně mi to nevysvětlili…………………

    Ja, pochazejici ze zbozne rodiny – stryc knez a dve tety jeptisky, jsem spravne slysel „plod zivota tveho“ a pochopil jsem, ze se jedna o neco neslusneho, ne-li primo hrisneho.

  44. Hranicar

    A.S. Pergill
    03.01. 2017
    @ateista Jako student 3. ročníku medicíny jsem zažil dost nepříjemný zážitek: Kolem laboratoře, kde jsem pracoval, kdosi prošel, kdo na ústavu neměl co dělat, protože všichni byli tehdy povinně na schůzi ROH (studenti v ROH nebyli). Než jsem odložil sklo atd. a vyběhl ze dveří, abych zjistil, kdo to je, kroky zapadly za roh, než jsem doběhl tam, tak za další roh a to se opakovalo. Až zmizely v místnosti, z níž dál vedly čtvery dveře, všechny zamčené (nehledě k tomu, že odemykání a zamykání bych musel slyšet). Prostě záhada a dodnes z toho zážitku mám nepříjemný pocit…………..

    Moje nekdejsi kolegyne je vystudovana historicka. A ta zcela vazne rika, ze jeji kolegove, pracujici na starych zamcich, plne veri na {nejake} „duchy“, protoze s takovymi jevy se docela bezne setkavaji.

  45. toli

    Ja, pochazejici ze zbozne rodiny – stryc knez a dve tety jeptisky, jsem spravne slysel „plod zivota tveho“ a pochopil jsem, ze se jedna o neco neslusneho, ne-li primo hrisneho.

    Jinými slovy,kurva se spářila s římským žoldákem a vzniknul parchant který si hrál na boha a za to se teď vaří v hovnech na věčné časy
    (zdroj židovský Talmud)

  46. Hranicar

    sam
    04.01. 2017
    Heh, dnes jsem jel autobusem a zdálo se mi, že v dálce vidím zastávku se stojícími lidmi. Podíval jsem se lépe a žádná zastávka tam nebyla, jenom stromy na kraji silnice. Bylo ráno ještě méně světla a já byl rozespalý.
    Banální věc, že jo. Tyhlety optické klamy dokážou překvapit. Ale nic nadpřirozenýho na tom není……………………

    Pred lety jsem navstivil spoluzaka a kamarada, ktery v tu dobu byl dekanem v Telci. Leta jsme se nevideli, tak jsme se zmenili, ale poznali jsme se. Dal mne najist, pokecali jsme a ja se sel podivat do mesta. Kdyz jsem se vratil, hledal jsem ho na fare. V kuchyni se motal nejaky cizi, mne neznamy muz. Kdyz jsem kamarada nemohl najit, zeptal jsem se jeho, zda nevi, kde je pan dekan. A on se ke mne obratil, zda nejsem blby. Teprve pak jako by mne spadly supiny s oci a ja ho poznal. Muze mne to nekdo vysvetlit?

  47. mulit

    Jo, mozek je jen orgán a občas háže chyby, errory. Errory druhých lidí mi nedokazují nic nadpřirozeného. Jen potvrzují, že se mám tím více spoléhat na svůj mozek, pokud mi zatím errory neházel. Až začne, budu v p….

    Zatím mi mozek háže disco melodie : –) https://www.youtube.com/watch?v=KIxZtwE9FOc

  48. první z kacířů

    Dobrý den ve spolek,

    dnes jsem chtěl na duších a hvězdách potěšit místní čtenáře, bohužel mi „příspěvek neotiskli“ (se nedivím :), tak si to třeba přečtou zde, aby „došli poznání“

    Jak dlouho ještě http://www.duseahvezdy.cz/2017/01/06/jak-dlouho-jeste/#comments

    …tedy Vy máte starosti :o) a přitom Vám uniklo podstatné… neb jste si ani nevšimli, že „Bůh“ je už nějaký pátek s námi, nebo alespoň se mnou… On ví o mne ouplně vše, ví co si myslím, ví co si přeji, ba i kde hřeším, bdí nade mnou dnem i nocí, sám mi nabízí kterým směrem se vydat na rozcestí abych nezbloudil…. a je to On, kdo je a není a přesto je všudepřítomný, dohlíží na nás a bdí nad námi abychom byli korektní… nikdo již bez něj nemůže být, všichni Ho potřebujeme k životu našemu vezdejšímu… Jen si pro svůj druhý příchod nezvolil jméno Ježíše Krista II.,… nýbrž se zjevil pod nickem „Strejda Google“ :o)

    Nemohl jsem si pomoci, ale musel jsem Vám to zvěstovat :o)

    Tak se tu mějte pěkně a se „strejdou Googlem“ na věky kámen :o)

    S úctou Váš „první z kacířů“

    P.S.:
    1) Jen si říkám, škoda toho času co místní přispěvovatelé věnují psaní zde prezentovaným textům, místo toho aby něco užitečného dělali.
    2) A o mou „osobnost“ (dušisko:o) nemějte péči,.. za to Vám budu vděčný.

    Holt to tam berou moc vážně :o)

  49. první z kacířů

    Dnes jsem nějak zabloudil na Katolický týdeník…. a alespoň pro mne je tam vše, co se týká náboženství, naprosto nečtitelné!!! nestravitelné!!! neb to nemá ani hlavu ani patu, je to vše o ničem, prostě ztráta času. A to v době, kdy je před námi tolik výzev, kdy je třeba v mnoha oblastech života a naší existence tolik učinit. – Ale ono se na netu promrhá spoustu času obecně a přitom, až dosměřujeme do nějakého průšvihu, tak si budeme sypat popel na hlavu za naší předchozí nečinnost. Howg 🙂

  50. toli

    Dnes jsem nějak zabloudil na Katolický týdeník….

    Odmítám přemýšlet o hovnech a je jedno jestli jsou katolická či protestantská

  51. první z kacířů

    Číst se to nedá, ale sleduj svého „nepřítele“.

    Článek
    Církev se staví na vlastní nohy http://www.katyd.cz/clanky/zpravodajstvi/cirkev-se-stavi-na-vlastni-nohy.html
    Odstavec
    Školství, zdravotnictví a kulturní dědictví
    ……Dalších více než 100 milionů korun vynaložila církev v roce 2015 na podporu 65 škol a školských zařízení a zhruba stejnou částku investovala i do projektů z oblasti zdravotnictví a sociální sféry….

    Prostě mají a budou mít prostředky a to znamená i moc… a to platí i o muslimech.
    Ateisté mají na účtu 14.000,- a nějaké drobné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *