Na Maledivách byl ubodán sekulární blogger Yameen Rasheed

Autor | 28.04. 2017

Letošní rok se zatím z pohledu ateistů, humanistů, kritiků náboženství a vůbec všech sekularistů, žijících v rizikových lokalitách mimo Evropu, vyvíjí skutečně prachmizerně. Mám v hlavě ideje pro celou řadu článků, které bych rád napsal, avšak když už mám čas, píšu letos většinou o něčem jiném: o tom, jak zase někde ve světě zavřeli do vězení, zabili či odsoudili „rouhačské“ ateisty, sekularisty a kritiky náboženství. Jednoduše ignorovat tyto události totiž nemohu. Rozšířit informace o příkořích, která se těmto lidem dějí, alespoň částečně dostat jejich jména a příběhy do českého éteru a do povědomí lidí je to nejmenší, co mohu udělat. Dalším „na řadě“ se před pár dny stal sekulární a prodemokratický blogger z Malediv – z vyhledávané turistické destinace, a zároveň nedemokratické bašty islámu.

Devětadvacetiletý Rasheed byl na Maledivách prakticky celospolečensky známou osobou. Byl velmi aktivní na Twitteru, známým se však stal především díky svému bloggu The Daily Panic, na kterém kritizoval nedemokratické poměry na Maledivách ze všech úhlů pohledu, včetně toho náboženského. Již v roce 2014 bylo Rasheedovi vyhrožováno smrtí. Rasheed tehdy o vyhrožování informoval policii. Ta však neudělala vůbec nic. Tři roky poté byl sekulárně a humanisticky smýšlející Rasheed ubodán k smrti, přímo doma ve svém vlastním bytě.

Od začátku letošního roku byl Rasheed také spolupracovníkem International Humanist and Ethical Union (IHEU). S představiteli IHEU se Rasheed potkal na lidskoprávní konferenci v thajském Bangkoku. IHEU zůstala s Rasheedem v kontaktu, a ten organizaci informoval o výhrůžkách smrtí které dostával on, ale i jiní sekularisté na Maledivách. Díky informacím od Rasheeda mohla IHEU tuto problematiku přednést Ahmedu Shaheedovi, speciálnímu zpravodaji pro pro svobodu náboženského vyznání při OSN.

Rasheed byl velkým kritikem současného maledivského režimu, reprezentovaného prezidentem Abdullaiem Yameenem. Yameen, který se k moci na Maledivách dostal při pochybných volbách v roce 2013, nechal pozatýkat a uvěznit řadu svých politických oponentů. Jiné pak donutil k odchodu do exilu. Za Yameenova prezidentování byla svoboda projevu značně omezena. Terčem omezování se staly především projevy liberálního smýšlení, sekularismu, a kritika toho, jakým způsobem Maledivy prosazují islámské praktiky.

Yameenův režim se totiž stal velice přívětivým směrem k radikálním saláfistům a šel jím takříkajíc „na ruku“. Po Yameenově nástupu začala do Malediv pumpovat nemalé finanční prostředky nepříliš vzdálená Saúdská Arábie. A nejen finančí prostředky. Saúdové začali na Maledivy posílat také své vlastní proškolené duchovní, a maledivským studentům naopak nabízeli stipendia ke studiu na školách přímo v Saúdské Arábii. Jak informují NY Times, většinově sunnitské Maledivy (98,4 % populace) měly vždy spíše umírněné obyvatelstvo, a kupříkladu pokrývku hlavy tu do Yameenova nástupu nosilo jen minimum žen.

Umírněnost před-yameenovského maledivského politického zřízení však musím rozporovat. Maledivy jednoznačně nebyly a nejsou sekulární zemí: mají totiž oficiální státní náboženství, kterým je samozřejmě islám. A co více: praktikování jakéhokoliv jiného náboženství je na Maledivách zakázáno. Tolik tedy k náboženské svobodě na Maledivách, ať už za Yameena, či před ním. V roce 2008, poté, co skončila dlouhá vláda autokratického prezidenta Maumoona Abdula Gayooma (1978 – 2008), se k moci dostal demokraticky zvolený Mohamed Nasheed (2008 – 2012). V roce 2008 byla také schválena nová Ústava Malediv, která ve svém Článku 2 říká, že „Maledivy jsou založeny na principech islámu“. Dále, v Článku 9 stojí, že „ne-muslim se nemůže stát občanem Malediv“. Článek 10 pak uvádí, že „žádný zákon, který je v rozporu s jakýmkoliv principem islámu, se nemůže stát platným“. Článek 19 uvádí, že „občané mohou vykonávat jakékoliv aktivity, které nejsou v rozporu s šaríou a právem [které však nemůže být v rozporu s šaríou]“. A pro zcela konkrétní představu: v roce 2015 byla na Maledivách tamní žena odsouzena k trestu smrti ukamenováním za cizoložství.  Ve výčtu by se dalo pokračovat, nicméně pro udělání si stručné představy o povaze maledivského režimu předchozí výčet, jak se domnívám, bohatě stačí.

Rasheedův značně oblíbený blog, kritizující protidemokratické postupy, korupci a vliv saláfistů, se pochopitelně stal trnem v oku vládnoucím vrstvám. Ostatně, značně vypovídající je reakce prezidenta Yameena na Rasheedovu násilnou smrt: Yameen nejprve uvedl, že Rasheedovo zabití „odsuzuje nejdůraznějším možným způsobem“, nicméně v dalším prohlášení řekl, že „Maledivy nikomu nedovolí, aby urážel islám“. Vyjádření maledivského prezidenta připomíná situaci z Bangladéše, kde se po zavraždění sekulárního bloggera Nazimudinna Samada vyjádřila tamní premiérka v tom smyslu, že „není akceptovatelné, aby někdo psal texty urážející náboženské cítění“, a řečnicky se zeptal: „Pokud někdo slovy špiní naše náboženství, proč bychom to měli tolerovat?“

Maledivský zpravodajský web Maledives Independent popsal Rasheeda jako „odvážného kritika saláfisticko-wahhábistické“ re-islamizace Malediv. Dlouhodobě a neúnavně kritizoval saláfistický džihádismus, který se v posledních letech na Maledivách začal objevovat. Rasheed byl demokrat, humanista a racionalista.“ A nejen to. Rasheed byl také velice schopný a inteligentní IT pracovník. V letošním roce se účastnil slavnostní ceremonie v Londýně, při které si spolu se svým kamarádem, Mohammadem Shuraihem, převzal cenu pro nejlepší mobilní aplikaci. Aplikace, naprogramovaná Rasheedem a Shuraihem, byla lékařského charakteru: umožňovala lepší koordinaci dárců krve, krevních bank a nemocnic za pomocí geolokace po celých Maledivách. V případě, že by v některé oblasti chyběla krev nutná pro transfúze, aplikace by upozornila místní obyvatele, kteří by tuto aplikaci měli nainstalovanou. V Rasheedovi tak byl zabit člověk, který pro svou zemi skutečně udělal něco velice užitečného. Zabit za to, že si dovolil veřejně prezentovat prodemokratické, humanistické a sekulární ideály.

Na úplný závěr musím zmínit ještě jednu věc. Za naprosto skandální považuji komentář k Rasheedově smrti, který vyšel na muslimské Al-Jazeeře. V článku je totiž naznačováno, že za Rasheedovu vraždu může současná maledivská ne-náboženská politika. Naprosto neuvěřitelný komentář. V zemi, ve které absolutně neexistuje odluka státu od náboženství, v zemi, kde občanství nemohou získat nemuslimové, kde je zakázáno praktikovat jiná náboženství než islám, a v zemi, kde legislativa vychází z islámského práva šaría, je podle Al-Jazeery na vině smrti mladého sekularisty nedostatek náboženství v politice.

A to není zdaleka vše. Al-Jazeera dále uvádí, že „mnoho mladých bloggerů na Maledivách je ovlivněno scientismem, Novým ateismem a sekularismem. Proto se občas stává, že obhajují odstup náboženství do soukromé sféry. Nejednají však ideologicky – jsou ještě mladí, a tak přirozeně ještě nemají pevné postoje k těmto důležitým otázkám.“ Jeden z následujících odstavců v článku na Al-Jazeeře je pak dokonce nazván „Hrozba ne-náboženských politických aktérů“. Považuji za mimořádně smutné a ostudné, že se Al-Jazeera propagandisticky přiživuje i na tak tragické události, jakou je chladnokrevná vražda mladého člověka.

Dobrou zprávou na konec je snad jen to, že o důkladné vyšetření vraždy požádala i přímo OSN, stejně jako americký velvyslanec pro oblast Malediv. Doufejme tedy, že Rasheedova vražda nebude zametena pod koberec.

20 thoughts on “Na Maledivách byl ubodán sekulární blogger Yameen Rasheed

  1. Azazel

    Docela by mě zajímalo, jak autor chce chránit české a evropské ateisty v případě volných hranic a volné migrace, mně to moc nejde dohromady, přijde mi to NEKONZISTENTNÍ. Když kritizuji islám, jeho hlavní verze, ale chci zároveň volnou migraci, byť většina muslimů jsou radikálové a někteří ultras, jak to půjde dohromady s lepším postavením ateismu a ateistů u nás? Protože čím víc muslimů a fanatických pánbíčkářů obecně tu bude, tím víc se bude ustupovat, to je politická a demografická jistota. Kde je větší komunita, tam jsou lidé jako Wilders či Ayaan Hirsi-Ali POD DOHLEDEM POLICIE. To samé spisovatel Rushdie. Tohle zde chtějí Svobodní? Je to oficiální stanovisko libertariánské části Svobodných? Pan Pánek na to vypadá, chtěl by jim nechat i nerovnoprávné šaría pravidla pro rodinné právo.

    V Německu teď vyhrožují reformní muslimce Zaně Ramadini, že jí vykopou dítě z těla a podobně. Německo bude zatýkat tisíce anonymů muslimů, když už má přeplněné věznice? Jak si to pan Werner představuje v praxi? Případně pan Toli a Foxy a paní Zira. Děkuji za odpověď a děkuji za Tvoje články, Honzo. Nemyslím to ve zlém, jen se ptám. Přečtu si to příští týden, kdybych něměl čas.

    Já multukulti s islámem nevidím dobře, migrace muslimů vede nutně k multikulti základních hodnot. To je vidět ze Západu. Já nechci kvůli kritice islámu být pod dohledem policie po celý život.

    http://zpravy.idnes.cz/maledivy-saudska-arabie-penize-vliv-dba-/zahranicni.aspx?c=A170329_115649_zahranicni_och

    „Na Maledivy proudí saúdskoarabské peníze, místní se obávají kolonizace“

    Hezký víkend a zatím.

  2. první z kacířů

    Upřímnou soustrast jeho rodině 🙁

    Takovýto lidé by si zasloužili politický azyl a ne ta primitivní verbež.

    Chce to být aktivní, nebo bude po nás…… a to je už možná hodně po dvanácté.

  3. Azazel

    Možná jsem přehlédl odpověď na můj dotaz, ale žádnou tu nevidím. Asi by to bylo moc nekorektní odpovídat na můj komentář. Nebo nevím. Hezký zbytek týdne.

  4. Jaroslav Štejfa

    K Azazelovi:
    Ač přímo neosloven, pokusím se o hrubou a stručnou odpověď na otázku, jak se chránit před nezřízenou imogrací. Základem všeho je podle mne Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá Osn v r. 1948. Ta má svůj odraz v Listině základních práv EU, ta pak v Listině základních práv a svobod ČR.
    Považuji za moudré se těchto dokumentů držet.
    Konkrétní nakládání s žadateli o asyl je upraveno v EU tzv. Dublinskými dohodami.
    Pokud do toho zahrneme ještě právní řád ČR, máme podle mne všechny páky se s jakýmkoliv uprchlíkem i jakýmkoliv tlakem ze strany EU vyrovnat se ctí a přitom nebýt ohroženi ve svém blahobytu. Neříkám, že je to lehké. Považuji za největší překážku nikoliv uprchlíky jako takové, nýbrž naši vnitřní neschopnost na všech úrovních řízení společnosti – od obcí, přes parlament a vládu až do špiček EU. Pro nedostatek místa není možné zde celý problém rozvinout. Osobně jako flagrantní příklad vidím jakési opakování fatální chyby z první republiky, kdy politici položili bezpečnost státu na bedra spojenectví s pochybnými režimy Malé dohody, dnes na Visegrád. Nebo například neschopnost EU zabránit likvidaci Dublinských dohod.
    Nicméně můžeme stále budovat takový režim přijímání uprchlíků, který vyhovuje nám, nikoliv třeba SRN či Lucembursku. Můžeme vytvořit takový režim jejich evidence, že se nemohou dopouštět trestných činů beztrestně, můžeme je přijmout za občany tohoto státu nebo ne. Atd. Dá to práci a také to vyžaduje kázeň od nás. Řešení jsou – pracná a drahá. Když však můžeme nacházet hromadu peněz na fotbal. aby někteří fotbalisté z nejmenovaného klubu mohli dostávat cca milion korun měsíčně za to, že si léta léčí svá zranění, proč bychom nemohli kontrolovat dobře imigraci?
    Jaroslav Štejfa

  5. Hraničář

    Azazel
    02.05. 2017

    Možná jsem přehlédl odpověď na můj dotaz, ale žádnou tu nevidím. Asi by to bylo moc nekorektní odpovídat na můj komentář. …………………..

    No, já nevím … ale v článku jsem neviděl nějaký náznak toho, že by pan Werner měl v úmyslu rozebírat bezpečnostní politiku u nás. Ta přece bude záviset na tom, jaké politické strany a jaké politiky si zvolíme. Pokud většina voličů, jak sleduji kolem sebe, bude nadále apatická a ti aktivní budou odmítat xenofoby, rasisty, nácky ….. pak je samozřejmě jen otázka času, kdy i u nás zavládnou poměry jako třeba v Belgii. V časopisu Týden 15/2017 je článek Burkou k větší emancipaci. V Belgii již skoro 20% obyvatel mluví plynně arabsky, v hlavním městě je 18% mladých lidí mezi 11 a 22 lety má oba rodiče belgického původu, jeden politik už založil muslimskou stranu. Autorka na závěr píše: „V dřívější katolické baště, kde pozvolná sekularizace druhé polovina 20. stol. uvolnila otěže nábožensky diktovaných norem soužití a zakotvila svobodu občana v prožívání své vlastní identity, začínají noví Belgičané právě díky této svobodě svou identitu paradoxně opět zakládat na náboženských nárocích.“
    V článku se popisuje, jak země ustupuje muslimským požadavkům. Praktikujících muslimů je tam skoro 4x více než katolíků. Zákon tam sice doposud zakazuje podřezávání zvířat, což kvalifikuje jako týrání, ale zase konstatují, že zakázat náboženskou tradici zavání diskriminací. Atd., atp.
    Je jasné, že věřící (katolíci) budou mít pochopení pro jiné náboženské tradice, vždyť sami jich mají také spoustu a nejsou schopni nijak prokázat, že je vskutku nařídil nějaký Bůh. Takže skutečně jedině komunisté, i když v jejich řadách bylo spousta pokřtěných, dokázali své politické představy, a přiznejme si upřímně – i vědecká poznatky – viz „vědecký světový názor“ – do společnosti vnést.

  6. DarthZira

    Trojjediný – představ si, že ne každý má čas denně sedět na netu a vypisovat tam odpovědi komukoli na cokoli 😉

    Jinak – kde já píšu něco o tom, že jsem pro neomezenou migraci? A tvrdím snad někde, že jsem proti tomu, aby byly naše zákony maximálně vymahatelné (a to padni komu padni)?

    Já pouze kategoricky odmítám apriorní předsudky typu „muslimové/černoši/ženy/leváci/homosexuálové…. (whoever) jsou v průměru takoví či makoví“.
    Stejně tak odmítám názor, že křesťanský náboženský fanatik je v čemkoli „lepší“ než muslimský (pohanský, hinduistický, buddhistický či jakýkoli jiný) náboženský fanatik.

    Tvrdím – a za tím si stojím – že naprostou většinu dělá výchova, nikoli geny. Talent pro cokoli je sice fajn, ale bez dřiny se v oboru, pro který je člověk sebetalentovanější, nikdy mistrem nestane, zatímco člověk průměrný pokud bude opravdu hodně dřít, tak i v oboru, pro který žádné extra vlohy nemá, se stane lehce nadprůměrným – což pro slušný život i pro blaho společnosti jako celku stačí až až.
    Další věcí je, že v určitém prostředí dítě vůbec není schopno objevit, že má pro něco vlohy, tím méně pak tyto vlohy jakkoli rozvinout.

    Dále se odmítám zbytečně třást hrůzou před kýmkoli – před katolíky jako muslimy nebo třeba satanisty.

    Poslední věcí pak je, že jsem – na rozdíl od mnohých z vás – studovala v zahraničí, delší dobu pracovně pobývala v zahraničí (tedy ne že bych tam přijela jako turistka na pár dní válet se na pláži či očumovat památky) a stýkám se dodnes dosti pravidelně s lidmi z celého světa a tedy i všech národností, barev pleti a náboženských vyznání (mimo jiné proto, že část z nich jsou mí spolužáci a bývalí kolegové).
    Všechny tyto moje zkušenosti mi ještě více potvrzují to, že hlavní je výchova a to, v jaké rodině, případně celkově společnosti (včetně škol, sousedů, přátel rodičů, spolužáků a jejich rodin atd.) dítě „od peřinky“ vyrůstá – a zároveň že lidé všude na světě se dělí pouze do kategorií slušní-hajzli a rozumní-blbci.
    Ano, v určitých společenských vrstvách je těch pitomců více, stejně tak je určité prostředí „dobrým“ podhoubím pro to, aby se v něm „urodilo“ více mizerů, ale se samotnou národností, barvou pleti, rasou, ba dokonce i s tím, ke komu (a jestli vůbec) se doma modlili, to má společného dost málo. S inteligentními a vzdělanými lidmi ze středních a vyšších vrstev se dá rozumně dohodnout kdokoli na světě – a naopak mezi českým, americkým a co já vím tureckým vidlákem jsou ty rozdíly taky docela malé.
    Zažila jsem prostě v životě velmi slušné, vzdělané a co do názorů zcela rozumné černochy, asiaty, latinoameričany, Turky, Pákistánce, Peršany, Berbery, Araby, Indy i Romy – a stejně tak jsem poznala hromadu hlupáků, nevzdělanců a hajzlů mezi Čechy, kteří by své „výhradně čistě české“ předky vystopovali čtyři pět generací dozadu.

  7. mulit

    Tvrdím – a za tím si stojím – že naprostou většinu dělá výchova, nikoli geny. Talent pro cokoli je sice fajn, ale bez dřiny se v oboru, pro který je člověk sebetalentovanější, nikdy mistrem nestane, zatímco člověk průměrný pokud bude opravdu hodně dřít, tak i v oboru, pro který žádné extra vlohy nemá, se stane lehce nadprůměrným – což pro slušný život i pro blaho společnosti jako celku stačí až až.

    A já zase tvrdím pravý opak a také si za tím stojím pevně. Je nesmyslné chtít po někom, kdo na něco nemá vlohy, aby se tomu věnoval. Opakovaně jsem se pokoušel vařit. Koupil jsem si kuchařku knížku, koupil jsem si přesné váhy, kde jsem odměřoval jednotlivé položky, dělal jsem to přesně podle návodu – vznikl vždycky hnus, který jsem dal akorát psovi. Vařil jsem podle instrukcí matky – taky se mi nedařilo. Ať jsem to zkoušel jakkoli, nešlo to. Proto to nedělám. Je to marnost. Nedá se to naučit. Musí být na to cit, schopnost, talent, buňky v mozku. Když nejsou, tak se můžeš stavět na hlavu a nic. Naopak třeba na klavír jsem hrál spontánně. Výuka v lidovce mě brzdila. Slyšel jsem akordy líp než učitel. To samé manuální zručnost, prostě bylo dáno. Jinde mi nebylo dáno. Nejde mi malování. Na základce jsem měl z výtvarky skoro vždycky dvojku. Mám hudební talent, výtvarný nikoli. Někdo má obojí, já ne. Co mám dělat? Neposeru se. A učil jsem děcka, co mi je do kláves poslali rodiče, že chtěli, aby jejich dítě umělo hrát. Někomu to šlo snadno, někdo se trápil. Já jsem pro, aby se lidi netrápili a rozvíjeli to, pro co mají vlohy.

  8. DarthZira

    Jo, pokud jde o hudbu, výtvarné nadání, manuální šikovnost nebo třeba sport, tak je asi blbost, aby se někdo trápil x hodinami dřiny v něčem, na co moc velký talent nemá, protože v tom nikdy nadprůměrný nebude – a být v umění nebo ve sportu pouze průměrný je vlastně k ničemu.
    Ačkoli mi kdosi svého času vykládal, že Pavel Nedvěd žádný extra talent pro fotbal neměl, že prý když poprvé přišel na hřiště, tak byl „děsné kopyto“, ale prostě tak strašně moc toužil stát se fotbalistou, že od dítěte nedělal nic jiného než trénoval fotbal, zkrátka dřel jako vůl – a jaký to mělo výsledek asi víme všichni 😉
    To Jarda Jágr byl v hokeji opravdu „talent od přírody“, ale co jsem tak slyšela, tak už jako malý kluk byl taky na tréninku na ledě jako první a ze stadionu odcházel jako poslední.

    Ale pokud jde o inteligenci dostatečnou k tomu, aby byl člověk schopný vykonávat kvalifikovanou práci, tak s výjimkou opravdu mentálně postižených je schopný se na tuto úroveň v dostatečně podnětném prostředí dostat prakticky každý.
    Četla jsem svého času článek o speciálním vzdělávání pro postižené Downovým syndromem kdesi v Kanadě, kde ty kursy vedou lidé, kteří sami měli downika a věnovali se mu natolik, že byl nakonec schopný vystudovat vyšší odbornou školu a dnes v těchto kursech učí spolu s nimi – a valná většina absolventů těch jejich kursů je schopná přinejmenším odmaturovat nebo se vyučit nějakému ne zrovna jednoduchému řemeslu. Ale je to prostě o tom, že se takto postiženému dítěti věnuje několik lidí minimálně 6-7 hodin denně – a když se to tak dělá dvanáct, patnáct a více let, nakonec je z toho „blbečka“ člověk s průměrným intelektem.
    Pokud jde toto udělat z opravdu geneticky poškozeného dítěte, proč by nešel udělat aspoň ten průměr nebo občas i nadprůměr z cikáňat? 😛

    Problém s cikány ve škole je v tom, co psal Pergill – v běžné cikánské rodině není vzdělání považováno za hodnotu, děti tam nemají od malička patřičné intelektuální podněty a pokud náhodou se samy o něco snaží a mají o vzdělání zájem, tak je za to rodiče a další příbuzní ještě šikanují a trestají nebo aspoň jejich úsilím pohrdají a dělají si z něho srandu či (v tom „nejlepším“ možném případě) to zcela ignorují.
    A každé normální dítě touží po tom, aby jej rodiče chválili, takže dělá to, za co jej budou chválit, ne to, za co se mu budou posmívat nebo je to nebude vůbec zajímat.
    U adoptovaných cikáňat je pak problém ten, že se skoro nikdy nejedná o kojence ve věku do jednoho roku, ale jsou to děti, které jsou zpravidla tříleté a ještě starší, takže už je jejich původní rodina stihla dost poškodit – proto ne vždy sebelepší výchova dokáže přemoct ten špatný základ, který tam už je. A samozřejmě čím je to dítě starší, tím je to problematičtější a s menší nadějí na úspěch.
    Dalším problémem je, že cikánky často v těhotenství kouří a pijí alkohol, některé i fetují, takže jejich děti mají kvůli tomu od narození postižený mozek – ale to nemá co dělat s geny, ale je to kvůli tomu, že matka v těhotenství hulila, chlastala a (případně) fetovala, když bude v těhotenství hulit, chlastat nebo fetovat „bílá“ byť by i byla nositelka Nobelovy ceny, taky její dítě nebude žádný Einstein (třeba ta kráva Pergenerová může být jen ráda, že nemá doma totálního retarda s IQ 50 – a o tom, proč měla prezidentská kandidátka Táňa Fišerová postižené dítě, bych taky mohla něco povídat).

    Ale pokud by se udělal pokus (který by se samozřejmě udělat nemohl, jelikož by byl považován za silně neetický), kdy by se stovce v těhotenství nechlastajících a nefetujících cikánek hned po porodu dítě odebralo a dalo se na výchovu do rodiny nějakých učitelů, lékařů, vědců apod., tak z naprosté většiny těch dětí by v dospělosti byli taky lékaři, učitelé, vědci, úředníci, manageři… a v tom „nejhorším“ případě kvalifikovaní řemeslníci, zatímco kdyby se stovce vědců odebrala miminka hned po narození a dala se na „vychování“ do cikánské osady, tak většina z nich bude mít problém dokončit základní školu.

    Btw – černošského nebo cikánského šachistu opravdu neznám žádného, ale já obecně šachisty moc neznám. Zato ale znám černošské, arabské i cikánské učitele, vysokoškolské profesory, úředníky, lékaře a vědce.
    Lze si např. snadno vygůglit, že ředitel newyorské hvězdárny a velký popularizátor astronomie (takový newyorský Grygar) je černoch.

  9. A.S. Pergill

    @Darth Zira Jsem toho názoru, že tvé zkušenosti se zahraničníky jsou ovlivněny výběrovým efektem – asi se v zahraničí profesně nestýkáš se spodinou a přece jen tam máš výsadnější postavení než doma, kde se s ní občas stýkat musíš.
    Jinak, pokud mají muslimové „naprogramováno“ svou vírou vraždění nemuslimů, tak fanatici této víry nutně budou problémovější než fanatici náboženství, které toto na programu nemají (nebo alespoň ne tak explicitně a v takové míře).
    Pokud se týká toho „pokusu“. Takové věci se občas stanou, třeba záměnou novorozeňat, a geny toho zmohou opravdu hodně. Rozhodně mohou být problémem při normální výchově, jaká (by) byla úspěšná u vlastního dítěte.
    Nikdo se nechce „zbytečně třást hrůzou“, ale když vidíš stav ve většině zemí původní E12, tak je to jasná ukázka toho, že je třeba některé věci dělat naprosto jinak, než jak je tyto země dělaly, a aplikovat na tyto problémy zcela jiné postupy, než jaké aktivisté z těchto zemí, většinou ne bez postranních pohnutek, vnucují nám.

  10. DarthZira

    A jinak naprostý souhlas s názorem pana Štejfy.
    Právní normy existují a jsou dostatečné – jde akorát o to, aby byly také aplikovány a jejich dodržování přísně vymáháno. To už je ale záležitostí policistů, soudců a případně i úředníků.

    Další věcí je, že někteří lidé – a bohužel nejčastěji nikoli přesvědčení ateisté, ba dokonce velmi často ani ne přesvědčení křesťané, ale právě takoví ti apateisté či „něcoisté bez vyznání“ nejsou schopní či ochotní považovat naše pravidla nejen právní, ale i společenská a kulturní za hodnoty, které je třeba za každou cenu bránit.
    Ostatně i přímo tady na stránkách se v debatách docela často najdou hlasy zpochybňující to, že naše „západní“ kultura a životní styl je a priori lepší.

  11. DarthZira

    „Pokud se týká toho „pokusu“. Takové věci se občas stanou, třeba záměnou novorozeňat, a geny toho zmohou opravdu hodně. Rozhodně mohou být problémem při normální výchově, jaká (by) byla úspěšná u vlastního dítěte.“

    Co se té „normální výchovy“, týče, tak skoro každý rodič má tendence děti vychovávat „k obrazu svému“, takže pokud se stane, že z jakéhokoli důvodu (ať pro záměnu novorozeňat nebo proto, že dítě podědilo vlastnosti po nějakém pradědečkovi „přes koleno“) je to dítě co do talentů, temperamentu, zájmů atd. od svých rodičů zásadně odlišné, tak rodiče rázem „mají velký problém“. Rozumní rodiče to nějak zvládnou, nerozumní se to dítě snaží „nacpat do své škatulky“, kterou považují za jedinou správnou, ba dokonce možnou.

    „Nikdo se nechce „zbytečně třást hrůzou“, ale když vidíš stav ve většině zemí původní E12, tak je to jasná ukázka toho, že je třeba některé věci dělat naprosto jinak, než jak je tyto země dělaly, a aplikovat na tyto problémy zcela jiné postupy, než jaké aktivisté z těchto zemí, většinou ne bez postranních pohnutek, vnucují nám.“

    Souhlasím s tím, že se v původní E12-15 nadělala v minulosti spousta chyb a plno problémů by tam dnes neměli, kdyby některé věci dělali zcela jinak.
    Ano, z toho se máme (ne-li musíme) poučit.
    Odmítám ovšem konspirační teorie o aktivistech „v žoldu“ iluminátů, zednářů, bildenbergrů či kohokoli jiného. Vlastně zcela krátce řečeno – ODMÍTÁM KONSPIRAČNÍ TEORIE.
    Pravdu měli totiž Albert Einstein, že lidská blbost je nekonečná, a Joseph Fouché, že kdykoli se tři sejdou, aby založili tajnou společnost k ovládnutí světa, tak jsou dva zcela neschopní pitomci a ten třetí policejní agent-provokatér. Když si to dáš dohromady, co z toho vychází? 😛

  12. mulit

    Co se týká řemeslníků, tak záleží, o jaké řemeslo se jedná. Třeba zedník má práci jednodušší než stolař. Většinou. A u stolaře záleží, o jaký druh výrobků jde. Skříňku udělá člověk i s průměrnou inteligencí, ale např. točité schody ne. Můj otec má IQ 119, proto mohl dělat točité schody, kde se pracuje s přesnými uhly a musí vše navazovat. Musí se to důkladně proměřit a musí mít také dobrý odhad. Je to velmi precizní práce s mnoha proměnnými. Vím o tom, že se o točité schody pokoušeli i jiní stolaři a vzdali to. Pletlo se jim to, kazili to.

    Fakt je rozdíl, jestli ti dá příroda do vínku IQ 80 nebo 120. Když ti dá do vínku 120, poradíš si s více činnostmi než když ti dá do vínku 80. Není to spravedlivé, ale je to tak. Na druhé straně když ti dá 80, vnitřně můžeš být spokojenější, protože spoustu věcí ani nevidíš. A co nevidíš, tím se netrápíš. Psychiatrické kliniky jsou plné lidí, co mají vysokou inteligenci, k tomu třeba jsou velmi citliví, vnímaví, všechno si berou, jsou precizní, melancholičtí, introvertní. Třeba. Vyšší inteligence není vždy bonusem. Naopak takový člověk může strádat. Docela obyčejně tím, že není tolik lidí v jeho okolí, kteří by měli jeho zájmy. Člověk s průměrnou inteligencí snáze najde přátele. Je větší množina lidí jemu podobných.

  13. A.S.Pergill

    @Darth Zira
    Rovněž více-méně odmítám konspirační teorie, byť potvrzených konspirací je v historii, a to i novodobé, celá řada. Jsem toho názoru, že lidé nenávidějící demokracii, jako třeba pražskokavárníci nebo sluníčkáři, se nepotřebují nějak konspirativně sdružovat k podpoře islamistů, protože to, že podpora islamizace = destrukce demokracie, musí být jasné i naprostému blbovi.

    Druhou věcí je, že určité obavy či aktivit jsou sociálně podmíněné: Pokud bychom tu měli společnost, která by neměla problém s odsouzením (a třeba i popravou) islámského teroristy a jeho pomahačů a činila tak naprosto důsledně a tvrdě, tak by některé občanské aktivity typu „Blok proti islamizaci“ opravdu neměly žádný smysl. V situaci, kdy tito zločinci mají podporu řady státem vykrmovaných neziskovek a jdou jim na ruku i některé státní orgány (typu ombudsmana, ale i aktivistické organizace, šířící lživé, tj. pozitivní, informace o islámu pod hlavičkou Ministerstva školství), tak je na místě daleko tvrdší tlak ze strany občanské společnosti, čímž myslím i daleko tvrdší, než je ten současný. A pokud by tu tento tlak nebyl, tak bychom už měli dávno „no go zóny“ i desítky „vražd ze cti“ ročně.

    Třetí věcí je, že i osobně slušný a slušně se chovající člověk může podporovat zločinnou ideologii a pozná se to až tehdy, kdy dojde na nějaké lámání chleba. O velmi dobrém klavíristovi, pečlivém otci rodiny a příjemném společníkovi by asi nikdo nezasvěcený nevěděl, že tento Reinhard Heydrich je jedním z tvůrců holokaustu, a že kdyby ho naši parašutisté nezbombovali, tak by měl na seznamu nacistických válečných zločinů pravděpodobně jednociferné pořadové číslo.

  14. A.S.Pergill

    @mulit Někde jsem četl studii, že nejúspěšnější důstojníci jsou s IQ kolem stovky. Když mají míň, tak od 95 dolů, tak na to už nestačí, a je zle. Když mají vyšší, tak od 110 nahoru, tak to zvládají levou zadní, jsou frustrováni monotónností a nedostatkem podnětů, začnou si vymýšlet hovadiny k zaměstnání mysli a velice často končí tím, že spáchají nějaký Velký Průšvih.

  15. Hraničář

    DZ:
    Četla jsem svého času článek o speciálním vzdělávání pro postižené Downovým syndromem kdesi v Kanadě………………– a když se to tak dělá dvanáct, patnáct a více let, nakonec je z toho „blbečka“ člověk s průměrným intelektem.
    Pokud jde toto udělat z opravdu geneticky poškozeného dítěte, proč by nešel udělat aspoň ten průměr nebo občas i nadprůměr z cikáňat?……………………

    Předně – Downů je několik stupňů postižení. Konec konců, byl o tom u nás natočen pěkný film Fanny.

    ……………U adoptovaných cikáňat je pak problém ten, že se skoro nikdy nejedná o kojence ve věku do jednoho roku, ale jsou to děti, které jsou zpravidla tříleté a ještě starší, takže už je jejich původní rodina stihla dost poškodit……………….

    Dcera Pavla Kohouta napsala knihu Rok kohouta, v níž popisuje své zkušenosti s výchovou dvou cikánků, které adoptovali z kojeňáku. A zmiňuje se i o další rodině, která z kojeňáku adoptovala holčičku, a dopadla stejně!
    Četl jsem o nějakém cikánovi, který díky péči své adoptivní rodiny vystudoval dvě VŠ, ale nakonec se geny stejně projevily a on prchnul do cikánské komunity, živil se sběrem šrotu a byl mezi svými velice vážený kvůli svým znalostem paragrafů.
    Obdobný případ popsal ing. Wágner z Afriky, kde potka černocha, absolventa Oxfordu a ještě jedné university, který ale oblek a zlaté pero Parker vyměnil za sukénku z trávy, 4 ženy a postavení náčelníka.

  16. Ateistický laik

    DarthZira: Ale je to prostě o tom, že se takto postiženému dítěti věnuje několik lidí minimálně 6-7 hodin denně – a když se to tak dělá dvanáct, patnáct a více let, nakonec je z toho „blbečka“ člověk s průměrným intelektem.
    Pokud jde toto udělat z opravdu geneticky poškozeného dítěte, proč by nešel udělat aspoň ten průměr nebo občas i nadprůměr z cikáňat?

    Protože nemáme na zaplacení právě těch několika lidí, aby se jednomu cikáněti věnovali 6-7 hodin denně a dělali to 12-15 let.

  17. Foxy

    „Obdobný případ popsal ing. Wágner z Afriky, kde potka černocha, absolventa Oxfordu a ještě jedné university, který ale oblek a zlaté pero Parker vyměnil za sukénku z trávy, 4 ženy a postavení náčelníka.“

    No… a ty se mu divíš? Kurňa… oblek a zlaté pero Parker vyměnit za sukénku z trávy, 4 ženy a postavení náčelníka… no to musela bejt paráda 🙂 🙂 🙂 … Ty bys do toho nešel?
    Kolik jen Američanů (tehdy) majoritního typu WASP (White Anglo-Saxon Protestant) odhodilo kvádra i zlatá pera Parker a stalo se hippies… jóóó, zlatá šedesátá 🙂

    „Četl jsem o nějakém cikánovi…“
    No já jsem sice nečetl o nějakém cikánovi, ale kolega z práce, co jsem s ním lozil po horách, se svou báječnou ženou adoptovali cikáňata, bráchy dvíčata, ve věku starších batolat. Bezva kluci, chytří a zvídaví.
    Je fakt, že pubertu měli temperamentnější, ale normálně se pak usadili, pracujou, a dokonce z kolegy na cestu do důchodu udělali tuplovanýho dědka.
    Jenomže dobrá zpráva špatná zpráva, takže člověk se spíš dovídá o případech, kdy to neklaplo.
    Navíc taky bude hafo případů. kdy se adoptivní děcka i dost šeredně zvrhnou, ale pokud jsou to bledé tváře, jejich „rasu“ nikdo neřeší.

    Tož asi tak.

  18. mulit

    DarthZira
    02.05. 2017
    Jo, pokud jde o hudbu, výtvarné nadání, manuální šikovnost nebo třeba sport, tak je asi blbost, aby se někdo trápil x hodinami dřiny v něčem, na co moc velký talent nemá, protože v tom nikdy nadprůměrný nebude – a být v umění nebo ve sportu pouze průměrný je vlastně k ničemu.

    Tělocvik má smysl vždycky. Kvůli zdraví a udržení kondice. Hudebku a výtvarku bych nechal od 1. – 6. ročník. Ale od 7. ročníku výše bych dal možnost, aby VV, HV byly volitelné. Aby si mohli vybrat, zda chtějí chodit do hudebky, výtvarky nebo třeba dílny či jiné pravcovky. Pro hodně kluků by to byla úleva, v hudebce se vyloženě trápí. Zvláště když musí zpívat.

  19. DarthZira

    Podle mého by tělocvik neměl být vůbec známkovaný – já do svých asi deseti let chodila dokonce i do cvičení po škole a docela mě to bavilo.
    Jakmile jsem ale v nějakých těch devíti deseti letech zjistila, že pohybové nadání prostě valné nemám (a hlavně že i kdybych se na hlavu postavila, nikdy nebudu ani z poloviny tak dobrá jako moje mladší sestra, která se nakonec stala profesionální baletkou), tak mě to postupně přestalo bavit – a když jsem i ve škole postupně zjistila, že v tělocviku nikdy nebudu patři k nejlepším (a navíc na druhém stupni a zvláště na gymplu byly učitelky tělocviku ty nejhorší megery z celé školy, zakomplexované ohyzdné mužatky přímo instinktivně nenávidějící každou hezkou holku), tak jsem tělesnou výchovu postupně začala stále více nenávidět a ke konci základky (o gymplu ani nemluvě) jsem naopak vyvíjela maximální úsilí pro to, abych si ustavičně vyběhávala nějaké omluvenky a osvobozenky, takže jsem ve finále do tělocviku daleko víc nechodila než chodila.
    Na vysoké byl z tělocviku pouze zápočet, navíc jsme si už mohli vybrat, co budeme dělat, jestli plavání, atletiku, aerobic, jógu nebo něco jiného, takže tam jsem do něj zase chodila a s příslušnými profesorkami vycházela v pohodě. Ovšem těch skoro 8 let, když jsem tělocvik nenáviděla a naučila se vymýšlet si sofistikované výmluvy a shánět lékařská potvrzení, proč nemůžu, se už na mě podepsalo, takže kdykoli jsem měla pocit, že „mám na práci“ něco zajímavějšího nebo „důležitějšího“ než jít do tělocviku, bez výčitek svědomí jsem si zas nějakou tu omluvenku neúčasti opatřila. Nebylo to tedy až tak často, ale sem tam ano, takže po vejšce jsem samozřejmě neměla sebemenší chuť chodit dobrovolně někam pravidelně cvičit a ještě za to (na rozdíl od tělocviku na škole) platit.

    Kdyby se tělocvik na základní a střední škole vůbec neznámkoval, ale účast v něm by byla povinná jako na té vysoké – a zvláště kdyby už na tom gymplu (nebo dokonce i na vyšších stupních základky) bylo možné si vybrat, jestli chce člověk dělat raději co já vím basketbal nebo plavání nebo lezení po umělé stěně nebo atletiku nebo zumbu nebo jógu, tak bych k němu asi takový odpor nezískala.

    A ta výtvarka i hudebka je podle mého prakticky to samé – do nějaké co já vím čtvrté třídy by se tyto předměty taky vůbec neměly známkovat a později by se měla známkovat pouze teorie, tedy co děti mají za znalosti o hudbě nebo výtvarném umění, ale neměly by rozhodně dostávat známky za to, jestli vůbec a jak dobře umějí kreslit nebo zpívat. Ti, kterým to moc nejde, pak zbytečně k těmto věcem získají tak leda odpor.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *