Nový Zéland a Skotsko se přiblížily zrušení svých protirouhačských zákonů

Autor | 24.03. 2018

Po Islandu, Norsku, Maltě a Dánsku, které zrušily své protirouhačské zákony v uplynulých letech, se Nový Zéland a Skotsko v blízké budoucnosti zřejmě stanou dalšími zeměmi, ve kterých přestane být trestné rouhat se. Na Novém Zélandu už byla toto pondělí v tamním parlamentu dokonce představena legislativa ke zrušení zákona a je tak možné, že protirouhačský zákon zmizí z novozélandské legislativy ještě letos. Ve Skotsku je situace poněkud jiná: o možnosti zrušení zákona kriminaluzující rouhání bude tuto sobotu, tedy dnes, na svém národním stranickém sjezdu jednat vládní Scottish National Party (SNP). V jednokomorovém skotském parlamentu zasedá 129 poslanců, přičemž za SNP jich je aktuálně 62. Je pravděpodobné, že pokud by se SNP na svém národním sjezdu usnesla ve prospěch zrušení skotského protirouhačského zákona, že by tuto myšlenku prosadila i na půdě parlamentu.

Návrh na prodiskutování možnosti zrušení protirouhačského zákona ve Skotsku navrhla pobočka SNP z Leithu, oblasti na severu Edinburghu. Její členové argumentují, že Skotsko je již nyní pozadu za mnoha dalšími evropksými zeměmi, které již své protirouhačské zákony zrušily. Výzva z Leithu upozorňuje i na to, že rouhání bylo dekriminalizováno i ve Walesu a v Angllii, a to v roce 2008. Ačkoliv se skotský protirouhačský zákon reálně nevyužívá, výzva uvádí, že je třeba zrušit, aby někoho do budoucna nenapadlo na základě něj někoho stíhat. Připomeňme, že v řadě jiných evropských zemích se protirouhačské zákony zcela reálně používají, například v Irsku (kde však nedošlo k odsouzení), ale také v Německu, Polsku či Řecku, kde na základě protirouhačských zákonů byli lidé odsouzeni k podmínkám či peněžitým pokutám.

Členové SNP, kteří za výzvou stojí, si také všímají toho, že protirouhačské zákony ve světě přispívají ke kriminalizaci svobody projevu a přesvědčení, čímž naráží především na široké využívání tohoto typu zákonů v islámských zemích. „Zrušení protirouhačského zákona posílí možnost Skotska vymezovat se proti porušování lidských práv pod rouškou obvinění z rouhání a kacířství ve světě,“ stojí mimo jiné ve výzvě.

Na Novém Zélandu usilovali o zrušení protirouhačského zákona již v loňském roce. Velký poprask tehdy způsobilo obvinění z rouhání, kterému byl v Irsku vystaven britský spisovatel Stephen Fry. Přestože nakonec nebyl stíhán, případu se dostalo celosvětové medializace a právě na základě této kauzy se na Novém Zélandu začalo hovořit o nutnosti zrušení vlastního protirouhačského zákona. Bývalý novozélandský premiér Bill English sice oznámil záměr vlády zrušit tento zákon, nakonec však tyto snahy v parlamentu neprošly. Proti hlasovali i poslanci vládní National Party, liberálně-konzervativní formace, která však u společenských otázek zastává spíše konzervativní stanoviska. V září 2017 se však na Novém Zélandu konaly nové volby, ze kterých vzešla i nová vláda. 26. října 2017 se premiérkou stala labouristka Jacinda Ardern (na fotce výše) a situace je tak zrušení protirouhačského zákona opět nakloněna o něco více.

Tím spíše, že toto pondělí v novozélandském parlamentu již navrhl potřebnou legislativu přímo ministr spravedlnosti Andrew Little. Novozélandský protirouhačský zákon taktéž není aktivně využíván, avšak je stále zakotven v novozélandském trestním zákoníku, a to pod názvem „Zločiny proti náboženství, morálce a veřejnému pořádku“. Maximálním trestem za rouhání je odnětí svobody až ve výši jednoho roku (více k problematice novozélandského protirouhačského zákona viz zde).

V souvislosti s Novým Zélandem však jistě stojí za to alespoň zmínit kauzu z roku 2006, která se týkala sochy menstruující Panny Marie, která svou menstruační krví stříkala po kardinálovi a papeži. Stalo se tak v jedném z dílů kultovního seriálu South Park, který na Novém Zélandu vysílala televize CanWest TV. Novozélandská katolická církev požadovala stažení seriálu, jelikož jej shledala velmi urážlivým. Proti odvysílání dílu se vymezovali nejen novozélandští katolíci, ale i křesťané dalších denominací a muslimové. Dílem se cítila pohoršena i tehdejší agnostická premiérka Helen Clark. Kauza se nakonec dostala až k soudům, které stanice CanWest vyhrála a soudy uvedly, že odvysílání dílu je zcela v souladu se zákony. Novozélandská katolická církev v reakci na rozhodnutí soudu vydala prohlášení, že je rozsudkem „šokována, překvapena a zklamána“. Představitelé kanálu CanWest naopak uvedli, že se jedná o vítězství svobody projevu a že po katolické církvi budou požadovat náhradu škod.

S novou premérkou se Nový Zéland může dočkat i některých dalších změn – Jacinda Ardern se totiž loni vymezila i proti tomu, aby byla interrupce trestným činem. Legislativa na Novém Zélandu je v tomto ohledu momentálně taková, že žena potřebuje pro podstoupení potratu schválení dvou různých lékařských zařízení. S touto praxí Ardern nesouhlasí a tvrdí, že ženy by měly mít samy právo rozhodnout se, jak se svým tělem naloží. Bývalý a již zmíněný premiér Bill English současnou praxi na Novém Zélandu podporoval, je tedy možné, že se Nový Zéland za vlády Ardern dočká změny i v tomto ohledu.

Zajímavé je také porovnat dostupné reakce některých církví na možnost zrušení protirouhačského zákona ve Skotsku a na Novém Zélandu. Zatímco novozélandská anglikánská církev zrušení protirouhačského zákona podporuje, skotská katolická církev je velmi silně proti a uvádí, že případné zrušení může „odstranit zbytky náboženství z občanského a politického života“. Kéž by.

7 thoughts on “Nový Zéland a Skotsko se přiblížily zrušení svých protirouhačských zákonů

  1. Václav B.

    U nás sice protirouhačské zákony nemáme, ale když Konvička spálil Korán, Bártík z Žít Brno na něj podal trestní oznámení a věc se zřejmě stále řeší. Stačí zákony proti „šíření nenávisti“ nebo „hanobení“, které se pružně použijí.

  2. Shang

    Václav B.

    Nejlepší bylo jako Brněnská radnice mu zakázala před mešitou protest argumentem, že tam napršelo a mohli by uklouznout na trávě.

    Ten zákon hanobení je obecně hodně srandovní tím, jak se selektivně aplikuje. Třeba na podporovatele islámu, komunismu a jiné pakáže se neaplikuje vůbec.

  3. Václav B.

    Shang: přesně tak, je to opravdu selektivní používání biče. Dvojí metr. A naše sluníčka tleskají.

  4. xjur

    … katolická církev je velmi silně proti a uvádí, že případné zrušení může „odstranit zbytky náboženství z občanského a politického života“. Kéž by.

    Souhlasím, toto by mělo být tématem OSACR a ne nějaké přihlouplé osobní půtky v diskuzích.

  5. A. S. Pergill

    @Václav B. Jinými slovy „zákony proti nenávisti“, které prosazují neomarxisté, v podstatě substituují zrušené zákony, kriminalizující rouhání (opět ukázka toho, že neomarxisté a klerikálové jsou ptáčata z jednoho hnízda).

    K článku: „Antirouhačský“ zákon byl použit i v Rakousku vůči političce z lidové strany, která si dovolila konstatovat, že Mohamed byl pedofil. Přestože o tom nemůže být sebemenších pochyb (sexoval devítku, a to velmi náruživě), nesmí se to veřejně říkat, protože rouhání.

  6. Ateistický laik

    Jen houšť a větší kapky.
    A vůbec, může se ateista opravdu rouhat? Není to zase je výmysl věřících na věřící?
    Otázky na místní věřící (aleš, Kruliš,…):
    A jak vlastně se teda posuzuje, že se někdo rouhá? Jak ateista pozná, že se bůh uráží, že je bůh napadán, že se zostuzuje? To že to ateistovy řekne nějaký věřící není relevantní, to si to ten věřící může jen myslet, že by dotyčný projev boha urážel. To pak můžu tvrdit, že když mě věřící vykládá něco o bohu, tak to uráží moje nenáboženské cítění.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *