Exorcismus je služba lidem asi jako prodej homeopatik nebo vaginální mapování

Autor | 01.04. 2018

Spolek skeptiků Sisyfos je právě vystaven zásadní otázce a bude k ní muset zaujmout jednoznačný postoj. Po odvysílání pořadu na rádiu Wave se totiž snesla kritika i trocha flame na hlavu Petra Jana Vinše, který zde obhajoval exorcismus jako službu lidem. Následná diskuse na Facebooku pak vyznívala velmi podivně. Náhodný návštěvník z ní musel odcházet s pocitem, že spolek skeptiků obhajuje exorcismus.

Než budu pokračovat, musím napsat, že střet, který byl označen jako shitstorm, je pro mě vlastně velmi dobrá zpráva, protože bude vyžadovat jednoznačný postoj, který pravděpodobně spolek Sisyfos vydá v podobě nějakého prohlášení a možná se k tomu přidá i něco víc (doufejme).

 

V následujícím textu budu mluvit o exorcismu jako o léčitelství. Proto je důležité upřesnit, co to léčitelství vlastně je. Tedy léčitelství je způsob léčení v tom smyslu, že léčitel opravdu věří, že svému pacientovi pomáhá od fyzického nebo duševního strádání. Vždy je to metoda založená na nějaké tradici, tedy ne na důkazech, ale na tom, co se používá dlouho, případně na zdůvodnění, které se neshoduje s poznatky vědy. V mnoha případech takové postupy nemají vůbec žádný léčebný ani jiný medicínský účinek, jindy ve vzácnějších případech léčebný účinek mají a konečně v některých dalších případech jsou zdraví a život ohrožující.

Pojem „medicína založená na důkazech“ se nekryje s pojmem „západní medicína“ a částečně ani s pojmem „současná medicína“. K západní medicíně patřilo v minulých staletích mnoho postupů, které bychom dnes považovali za život ohrožující léčitelství (například pouštění žilou), ale i dnes se některé postupy opírají více o víru založenou na tradicích než o reálnou účinnost.

Problém léčitelství je z mého pohledu především v přístupu. Zdůvodnění tradicí nebo nevědeckou představou není nikdy dostatečné, ale působí určitým efektem „svezení se“ – tedy zdůvodněním, že pokud některé postupy z dané léčitelské metody fungovaly, pak fungují i jiné.

Poslední poznámkou, než začnu probírat konkrétně tento případ, je samotný základ křesťanského exorcismu. Křesťanství si lze bez exorcismu představit jen velmi špatně, protože podstata křesťanského exorcismu leží v základních křesťanských mýtech. Pramatkou všech konspiračních teorií je mýtus o bitvě na nebesích, při které byli vzbouření andělé-spiklenci svrženi a stali se démony. Tito démoni jsou pak titéž, kteří podle exorcistů ovládají duše i těla posedlých. Proto se s vymítáním démonů setkáváme ve Starém i Novém zákoně a sám Ježíš v evangeliích poměrně hojně vymítá démony.

Současný vzestup exorcismu začal v devadesátých letech založením Mezinárodní asociace exorcistů a Ďábel je od té doby stále úspěšnějším virtuálním reklamním agentem Vatikánu. Současný papež František také zmiňuje Ďábla nejčastěji ze všech posledních papežů. Viz stránky Mezinárodní asociace exorcistů a stránky lokální pobočky Mezinárodní asociace exorcistů v Brně.

Janu Petrovi Vinšovi jeho roli nezávidím, ale zároveň vím, že si ji vybral sám. Snažit se v tomto případě obhájit to, že zároveň zastává křesťanství (včetně exorcismu) a skepticismus, je podle mě sezení na dvou židlích, ovšem s tím, že každá z nich stojí na jiném břehu řeky.

Je tedy exorcismus služba?

P. J. Vinš argumentoval tím, že označil exorcismus za službu. V jakém smyslu je to služba? Stejně tak je službou prodej prostředků alternativní medicíny, vaginální mapování, věštění z karet nebo vysílání pořadů o chemtrails. To, že se něco jeví jako služba, totiž ještě vůbec nic neříká o tom, jestli je to dobré.

Exorcismus má všechny vlastnosti, kterými se dá definovat léčitelství – léčitel občas (díky nějaké tradované zkušenosti) někoho vyléčí, ale je to spíše náhodou. V podstatě exorcista neví, co dělá, stejně jako to neví homeopat nebo zaříkávač, ale všichni mají silné přesvědčení a za sebou autoritu pavědeckého vzdělávacího zařízení. Všichni nadávají na „amatéry“ a chtějí dodat své pavědecké metodě důvěryhodnost domnělou profesionalitou.

Co vlastně svědčí pro to, že je nějaká metoda „léčení“ v uvozovkách a ne skutečné léčení? Níže to zkusím probrat.

Kouzelná diagnostika

Pokud vám někdo „objeví“ parazity v konečníku upřeným zíráním do očí, nebo „vyčte“ vaši nemoc tak, že nad dopisem od vás kýve siderickým kyvadélkem, je naprosto v pořádku, že k němu ztratíte důvěru. A jak si vede exorcismus? V uvedeném rozhovoru si můžeme poslechnout i takové perly jako:

Exorcismus může kněz provozovat jen tehdy, když má morální jistotu, že jde o skutečnou posedlost, o skutečné působení ďábla, zla, a takových případů je nesmírně málo

Morální jistota je pojem přímo používaný v oficiálních církevních textech, dalo by se říci terminus technicus. Jenže co znamená? Umím si představit, že bych šel k lékaři a on mi řekl, že má morální jistotu, že můj mizerný stav je způsoben bakterií listerie. Asi bych po něm požadoval vysvětlení, co tou „morální jistotou“ myslí, a předpokládám, že by pak následoval můj útěk z ordinace a opatrné hledání jiného lékaře. Morální jistota posedlosti démonem není o nic lepší diagnóza než špatná barva aury nebo uzavřená čakra.

Tato věta vyvolává přesvědčení, že Petr Jan Vinš s posedlostí počítá. To, že je případů posedlosti „nesmírně málo“, znamená zároveň, že podle něj jsou. Sám ale vysvětluje smysl věty jinak, totiž tak, že velmi málokdy dojde kněz k „morální jistotě“ a tedy k přesvědčení, že je správné provádět exorcismus. Reálně ovšem dojdeme ke stejnému výsledku – exorcista dojde k určitému závěru a na základě toho jedná. Ne na základě diagnózy, ale morální jistoty.

Myslím, že tady by se měl už probudit instinkt skeptika a spustit poplach.

Kulturní podmíněnost

Je celkem pravděpodobné, že některý zapadlý amazonský kmen zná lék, který by se velmi hodil i nám. Je dokonce možné, aby drobná genetická odlišnost způsobovala, že některé jejich léky nebudou u jiných skupin lidí zabírat. Co ale statisticky není možné, je stav, kdy by zaostalý kmen z nějaké výspy světa měl celou lékařskou vědu postavenou na úplně jiném principu, než je medicína postavená na důkazech, a ona fungovala stejně dobře nebo i lépe.

Ano, mohou existovat představy, že všechny nemoci jsou způsobené špatným prouděním životní energie, nebo že má naše tělo jakési energetické dráhy, pomocí kterých lze ovládat jeho uzdravování. Každé takové tvrzení ovšem musí obstát ve zkoušce důkazů, a jak asi tušíte, to se nestává. Zpravidla se nedá dokázat ani existence čaker, drah či proudů energie, ale nedá se ani nijak prokázat, že ona zázračná metoda skutečně léčí.

A co na to Petr Jan Vinš?

Jako křesťan věřím v existenci objektivního zla, které se může ve světě také nějak projevovat, a to nad rámec toho, co třeba může být vysvětleno pomocí psychiatrie nebo dalších věd.

Nejprve krátkou odbočku k tomu, co to znamená slovo „objektivní“, abychom se nebavili jako Terazky s Kefalínem. Objektivní je to, co nezávisí na pohledu pozorovatele (na rozdíl od věcí subjektivních – závislých na pozorovateli). Právě objektivní skutečnosti jsou to, k čemu se snaží vždy dobrat věda, protože se na nich můžeme shodnout. Je to to, co existuje bez ohledu na nás. V případě náboženství jde o představu, že zlo není závislé na lidech a není tedy nějakým pojmem vytvořeným lidmi a společností. Tedy i kdyby lidstvo na Zemi neexistovalo, stále by existovalo dobro a zlo.

Cituji z práce Milana Tesaře: Fenomén exorcismu a jeho role ve vzdělávání

Exorcisté sami jsou přesvědčeni, že démoni jsou osobní bytosti, které lidem škodí ať duševně či fyzicky. Kritici těchto názorů však poukazují na jejich nebezpečí. Tato přesvědčení umožňují lidem unikat od osobní zodpovědnosti a mohou také znamenat nejen přehlížení vážného duševního onemocnění, ale i jeho zhoršení. Tento názor však exorcisté odmítají a tvrdí, že vymítání je přirozenou obranou proti zlu, jež má své kořeny v kultuře a historii. Otec Gabriele Amorth poznamenává, že v Novém zákoně je 568 zmínek o zlém duchu a že kněz, který jeho existenci neuznává, „opouští rámec biblické a církevní nauky“ a podvádí věřící.

(Otec Gabriele Amorth je zakladatel Mezinárodní asociace exorcistů.)

Nemusíte mít úplně stejnou představu zla jako Gabriele Amorth, ale pokud je něco objektivní a tedy na nás nezávislé, tak to lze nezávisle zkoumat. A jsme zase tam, kde jsme už byli. Pokud věříte v objektivní existenci čaker, čchi nebo prány, budou z vás mít skeptici zcela oprávněně bžundu, když budete tvrdit, že objektivně existují. Jenže jakmile někomu stačí víra v objektivní dobro a zlo, tak najednou nastane ticho. To se totiž nesmí zkoumat, protože víra. Přitom na základě všech těch představ lidé nějak jednají a ne vždy je to bezpečné a jen zřídka je to rozumné. Navíc všechny pocházejí z nějakého náboženského učení.

Jestli existuje větší přiznání kulturní podmíněnosti, tak si jej neumím moc představit. Co se naopak vystopovat dá, je původ představy, že určitá onemocnění, ať už duševní nebo fyzická, způsobují démoni. Je to archaické vysvětlení původu nemocí, se kterým se setkáváme už u šamanismu. Je zaznamenáno, že mnohé kultury mají nemoci personifikované do podoby démonů či bohů.

Ostatně do naší evropské kultury se tato představa vrátila v díle Brama Stokera: Drákula. Málokdo si ovšem vybavuje, že v tomto románu vystupuje prastarý upír také jako démon moru. Personifikace ovšem není v žádném případě argument ani důvod věřit v reálnou existenci personifikovaných bytostí.

Snaha o zdání legitimity

Šarlatáni obecně mají velkou snahu ukázat, že jejich magické postupy nejsou v rozporu se současnou vědou, i když paradoxně jindy prohlašují, že jejich znalosti vědu nějakým způsobem převyšují (například příznačný titul stránky: Homeopatie Jana Sikytová | Když klasická medicína nestačí). Nejlepší zdání důvěryhodnosti se dá získat tak, že spolupracujete s člověkem, který má vzdělání přibližně ve vaší sféře působnosti. Pokud se vám už stalo, že vám obvoďačka na nachlazení nabídla oscillococcinum, víte, o čem mluvím.

Než si přečtete následující řádky z přepisu rozhovoru, zkuste se zamyslet nad otázkou: Má psycholog nebo psychiatr vzdělání na to, aby rozlišil duševní nemoc od posednutí démonem?

Církev ale dnes požaduje, aby při exorcismu a podobných úkonech byli zapojeni psychologové, psychiatři a lékaři. Pastorační činnost má být příspěvkem do komplexní péče o člověka. Není dobré vidět působení zla úplně ve všem. Možná k tomu mají někteří kněží trochu tendenci a vidí zlo tam, kde by to lékař klasifikoval jinak. Proto je důležité, aby exorcista nepracoval sám, ale aby kreativně spolupracoval právě s psychologem nebo psychiatrem, a aspoň v Česku to tak ve většině případů skutečně je.

Myslím, že ani odpovídat nemusím. Ano, jsou specialisté – psychologové a psychiatři – kteří s exorcisty spolupracují (a pak v televizi vyprávějí o tom, že se jim pacienti propalují kobercem), jenže neměli bychom to chápat spíš jako hrozbu? Zaznamenané zkušenosti říkají, že spíše ano. Je totiž pravděpodobně nemožné najít psychologa či psychiatra ochtného spolupracovat s exorcisty, který by sám nebyl přesvědčen o reálné existenci démonů a démonické posedlosti.

Občas se můžeme setkat s námitkou, že i jiné věci zkoumáme, ačkoli jsou nedokázané. Například stále hledáme mimozemšťany. K tomu lze dodat, že démony nezkoumáme protože:

1.) Známe přinejmenším jednu planetu, kde je život.
2.) Víme, že existuje více planet.
3.) Jinde ve vesmíru fungují stejné fyzikální zákony.
4.) Z toho odvozujeme, že mohou existovat jiné planety s podmínkami vhodnými pro život a je statisticky pravděpodobné, že se život vyvinul i na jiné planetě.

Taková úvaha je obsahuje předpoklad kauzality.
 
Naproti tomu:
1.) Neznáme žádného existujícího démona (bytost bez hmoty).
2.) Neznáme žádného tvora bez hmoty.
3.) Neznáme žádný princip života bez hmoty.
4.) Vlastně neznáme nic, co by mohlo existovat bez hmoty.
 
To určitě nejsou rovné výchozí předpoklady.

Lidé to chtějí…

Vraťme se k tomu, co zaznělo v rozhovoru:

Pastorační služby nemají být alternativou k psychiatrickému ošetření nebo terapii, má to být odpověď na poptávku, kterou psychiatrie a psychologie nedokáže uspokojit.

A už tu máme zase obchodní odůvodnění (a všimněte si posunu od exorcismu k obecným pastoračním službám). Takže exorcisté reagují na poptávku? No vlastně ne. Ono i tohle se dá totiž změřit, takže víme, že jde o výmluvu. V případě exorcismu jednoznačně nabídka vytváří poptávku. Je známo, že po uvedení filmů o posednutí démony se počet vymítání zvyšuje. Počet exorcismů také stoupá od založení Mezinárodní asociace exorcistů, což Vinš v pořadu i nepřímo přiznává:

Vyhrocená sociální situace na různých místech světa určitě může být jedním z těch důvodů, proč zájem o exorcismus v posledních patnácti, dvaceti letech stoupá, ale asi není jediný. Velkou roli hraje i to, že je tato služba opět dostupná. Nějakou dobu byla praxe de facto zapomenutá nebo se spojovala maximálně tak s nějakými excesy a středověkými praktikami. Církve se to v poslední době snaží měnit. Římskokatolická církev přišla celkem nedávno s požadavkem, aby v každé diecézi byla aspoň jedna osoba, která je proškolená a vyzná se v problematice exorcismu.

Nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že si myslím, že je to prostě tím, že se lidé nechají poměrně snadno ovlivnit. Prostě čím více budete mít v oblasti exorcistů, tím více budete mít posedlých. Ostatně například pouze samotná Itálie v této době hlásí kolem půl milionu démonických posedlostí ročně.

O tomto efektu jsem již psal ve svém dřívějším článku:

Příčinou neobyčejné „aktivity démonů“ jsou sami exorcisté

Dvojakost

Šarlatáni (zde jim tak říkám, protože mají podezření, že nedělají něco správného, ale přesto v tom pokračují) sami nějak cítí, že s jejich profesí není vše v pořádku, a tak se samozřejmě chovají hodně odlišně, když jsou ve svém prostředí obklopeni lidmi, kteří jim naslouchají, a naopak, když je jejich publikum k podobným výstupům spíše skeptické.

Tedy homeopaté popisují homeopatii jako pomocnou léčbu a tvrdí, že je to doplněk klasické léčby, ale jen do té doby, dokud nezjistí, že jim lidé visí na rtech. Pak se zachovají jako správní obchodníci s hadím olejem a klidně prohlašují, že „západní“ medicína je už dávno překonaná, a předhánějí se v tom, co vše je možné jejich cukrovými kuličkami vyléčit.

Ze svých střetů s exorcisty jsem si odnesl podobnou zkušenost, totiž že všichni vykládali exorcismus jako „jenom modlitbu“, jen když měli skeptické publikum. Nicméně, abych byl konkrétní, tak to byli Vojtěch Kodet, Karel Orlita a Jaroslav Brož. Ti všichni jsou exorcisté, věří na materializaci (tedy na plivání šroubů a žiletek), levitaci, „mluvení jazyky“ a podobné ptákoviny.

Autority přímo z místa, kde by měli o exorcismu vědět nejvíce, popisují příznaky posednutí démonem takto:

Posedlost ďáblem má podle zkušeného exorcisty specifické příznaky, mezi které například patří deformace obličeje; vyvrhování jídla či předmětů, které člověk nikdy nepozřel; používání archaických jazyků, které se dotyčný nikdy neučil; nadpřirozená fyzická síla či násilné chování při kontaktu s kněžími nebo svěcenou vodou.

Tak to alespoň vidí italský exorcista Di Fulvio, ale úplně stejný popis jsme mohli slyšet v pořadu Pološero. Jde totiž o standardní učení katolické církve a téměř stejná představa je obsažená v učení většiny křesťanských církví.

Nauka o materializaci (plivání věcí, které dotyčný „člověk nikdy nepozřel“) je v současné době ve Vatikánu uznávaná a ani já se jí nezabývám poprvé.

Energetická hustota démona

Barvitý popis posednutí v bakalářské práci naprosto odpovídá tomu, jak je posednutí standardně popisováno od Brazílie po Polsko. Pokud totiž srovnáte popisy z různých zdrojů, zjistíte, že jsou v podstatě stejné:
Skutočný príbeh – Vyháňač diabla CSFD
El Diablo: La posesión del Maligno
Dr. Jaroslav Brož: Exorcismus: mýty a skutečnost

Eksorsisten i det 21. århundre
Bitva se Satanem
A Day in the Life of a Modern American Exorcist
v televizních pořadech
TA3: Exorcismus
STV 2 – Moj pribeh – Som exorcista
DVTV: Jak se vymítá ďábel? A kolik exorcistů má ČR? Kněz odpovídá
PÁTÁ DIMENZE – Část 1. – Vymítání d’ábla – (dokument cz.)
Kardinal Vlk o Satanovi a exorcismu

a konečně i záznam Vymítání ďábla (exorcism) Vranov nad Dyjí

Nebo v rozhovoru s plzeňským exorcistou Alvaro Grammaticem Deník.cz: Ďábel se při modlitbě projeví, říká plzeňský exorcista.

Ve všech případech uvidíte. že jde o stejnou představu, která by se skutečně velmi těžko šířila po celém světě nějak jinak než prostřednictvím církví pověřených kněží.

Také Vinš vykládá exorcismus pouze jako modlitbu, což neodpovídá praxi. Připadá mi to jako argumentační faul, podobně jako tvrdit: „Dát si MMS po ránu je zdravé.“ A pouze na dotaz dodat: „Tím MMS jsem pochopitelně myslel mléko, máslo a sendvič.“ A samozřejmě první půlku uvést v rádiu pro savopiče a druhou na schůzce s přáteli ze spolku skeptiků.

Exorcismus, pravda, vždy obsahuje modlitbu, ale pokud bychom jej chápali jen jako odříkání nějakých slov, tak se dostaneme mimo vysvětlení toho, o co tu jde. Exorcismus především zahrnuje konkrétní soubor představ. Vymítaný si upřímně přeje být posedlý, protože pak by bylo řešení na dosah – stačilo by démona prostě vyhnat. Má tedy velmi silnou motivaci k tomu, věřit, že modlitbou skutečně démony vyhánět lze. Rituál vymítání, v mnoha případech opakovaný, jej v tomto přesvědčení utvrzuje. Mimo jiné také proto, že sami kněží provádějící exorcismus v existenci démonů věří.

Pokud jde o princip, tak je vlastně jedno, jestli jde „pouze“ o Modlitbu osvobození od Zlého nebo o tzv. Velký exorcismus.

Je to něco jiného

Jeden z tradičních argumentů podvodných léčitelů je, že jde o něco diametrálně odlišného. Typicky jsou to prohlášení jako „západní medicína se stará o tělo a my o duchovní složku – auru“. Je to pochopitelné, protože tím si vlastně šarlatáni vytvářejí vlastní niku v těsném sousedství medicíny.

Podobně se i u exorcismu můžeme setkat s tvrzením, že vlastně neléčí, protože se zabývá duší. Pak bychom se ale mohli ptát, co dělá třeba psychologie a psychiatrie.

Pokud je důsledkem naší snahy zlepšení psychického stavu člověka, tak tradičně považujeme takový postup také za léčení. Ostatně démon se podle popisu chová jako parazit přebírající občas vládu nad tělem hostitele. Proč bychom k něčemu takovému měli přistupovat jinak než třeba k motolici? Možná proto, že motolice prokazatelně existují.

Nezjistitelné výsledky

Všichni zázrační léčitelé dostanou alergickou reakci, když se jich zeptáte na statistiku. „Statistika zkresluje“, „takhle se to posuzovat nedá“, „každý člověk je originál“ a tak dále. Přitom původně nám nešlo o nic jiného než zjistit, nakolik je metoda úspěšná.

Výsledky exorcismu jsou dokonale statisticky neprůhledné. V zásadě nelze najít žádný případ, kdy by se exorcismus dal prokazatelně označit za úspěšný. Tedy nelze kontrolovaně zjistit, že měl nějaký léčebný efekt (což je překvapivé, protože i největší skeptici alespoň nějaký občasný vedlejší efekt exorcismu přiznávají).

Problém se „zamlženými“ efekty působení mají všechny nevědecké léčitelské postupy a je to vlastně hlavní důkaz proti nim. Kdyby totiž existovala jakákoli šance, že konkrétní postup funguje, stal by se předmětem výzkumu a později i klasické medicínské praxe.

Léčitelství v takovém testu nedokáží obstát, přesto se ale „nalepují“ jako nějací parazité na skutečnou medicínu. Ano, stejně jako exorcismus.

 

Na závěr pro odlehčení jeden případ, kdy exorcismus opravdu funguje:

Ilustrační obrázek v úvodu: Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Režie Igor Stránský, dramaturgie Libor Vodička, výprava Jaroslav Milfajt, hudba Josef Fojta, pohybová spolupráce Jitka Josková. Premiéra 2. dubna 2011.

31 thoughts on “Exorcismus je služba lidem asi jako prodej homeopatik nebo vaginální mapování

  1. Démon

    Jako démon se musím vyjádřit, podívejte se kolik je o nás hororů, legend a náboženství. To není náhoda.

  2. Shang

    Moc se v tom spolku nevyznám, ale z chování některých členů mám pocit, že s panem podvodníkem Vinš se znají osobně a jsou kamarádi. Celá ta jejich facebooková skupina mi připomíná Okamuru, zabanují Vás za kritické otázky 123. Nějaká blbka, která je členkou toho spolku tam obhjajovala křesťansví, tak jsem jednoduše řekl, že křesťantsví se historicky chovalo hůře než nacisté, a bum ban. Explicitně tam od některých členů padlo, že v žádném případě komunista nebo nacista nesmí být členem spolku, ale křesťan není problém. Líbí se mi to jejich pokrytectví kde si honí triko nad tím jak jsou inteligentní a skeptický vůči všemu, ale zřejmě křesťanství a exorcismus mají speciální vyjímku.

  3. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Shang: Spolek Sisyfos si sám pro sebe nastavil nějaká pravidla a snaží se jim dostát. To nevidím jako problém. Je to jejich spolek. Kdyby neměli v pravidlech zaneseno NOMA, možná by neexistoval důvod k existenci Ateistů ČR, nebo možná by byl ten důvod jiný. V každém případě prospěšnost spolku Sisyfos převažuje vysoce nad jeho kontroverzními stránkami.

    Zároveň ovšem můžeme kritizovat jejich nedůslednost i vystupovat zcela proti náboženství. Nejsme vázáni jejich stanovami, ale není na nás, jak si svoje problémy budou řešit.

  4. Jelena Lenka PříplatováJelena Lenka Příplatová

    @Shang: Ta blbka tě sice nezabanovala tam, této cti se ti dostalo, otravný anonyme, přímo od předsedy klubu Skeptiků, ale zato tě může zabanovat tady, pokud hodláš ji nebo jiné členy klubu Skeptiků označovat za blbce.

  5. Jelena Lenka PříplatováJelena Lenka Příplatová

    @Petr Tomek: Dobrej text, Petře. Sice si myslím, že se s ním Petr popere obstojně, ale za kultivované a přesné vymezení námitek, klobouk dolů. Díky.

  6. Jelena Lenka PříplatováJelena Lenka Příplatová

    @Shang: Uraženou ne, jenom admina. papa

  7. Sind

    Ano, nadávky primitivů, kteří si ani nic nepřečetli o pí J. L. Příplatové a spolku Sisyfos je správné odsunout do přítmí zaplivaných hospod – sem nepatří.

  8. Marek

    Já bych se asi tolik nezabýval, jestli se za blba mají dávat banány. Spíš tím, co vše by se podle Sisyfa (nikoliv podle církve) mělo podrobovat kritické analýze. A taky, zda konkrétně exorcismus ( spolek mi vždy byl sympatický, ale blíže jsem jej nesledoval) analýze podroben byl, v jakém rozsahu, a především, k jakému závěru to dospělo.
    Nečlen, ale o něco, jako kritický pohled jsem se pokusil. Vzhledem k tomu, že se jedná o fenomén čistě náboženský, a že jeho popření by skutečně bylo popřením víry samotné, dal jsem si jej do celkového pohledu na náboženství jako takové. A bylo by pochopitelně spíš kuriózní, kdyby tak neučinilo i množství jiných. Na pomoc jsem si kromě jiného souvisejícího vzal svůj obor, tzn fyzikální chemii (to co si z něj pamatuji, a co jsem schopen si dohledat a rozumět tomu), k tomu to, co zrovna o exorcismu říká církev, a čemuž jsem, tentokrát za nutné přítomnosti něčeho jako empatie schopen také alespoň rámcově rozumět. Tu empatii, respektive jen pokus o ni, uvádím, protože nemám schopnost náboženské víry, a nedokážu se tedy s ní plně identifikovat. Aby to nebylo dlouhé, a aby se také neopakovalo to, co je v článku uvedeno, taky proto, že vědecká podstata hmoty a energie snad zde nemusí být připomínána, uvedu jen, že můj výsledek byl velmi jednoznačný. Cosi mi říká, že by s výsledkem Sisyfa, došel-li k nějakému, korespondoval. Aniž bych byl prověrkový komisař, taky neznám kritéria členství, zaráží mne ale, že ta kritéria nepřekážejí tomu, co by se vzájemně mělo de facto vylučovat. Kritická analýza čehokoli/kritická analýza čehokoli, avšak s vyjímkami. Kolize s racionalitou a nezbytným principem padni, komu padni.
    Předchozí odstavec může vést k tomu, že členem spolku by podle mě se neměl stát žádný věřící. Proč však. Ne z toho důvodu, že taková jsou pravidla, ale proto, že věřící nutně musí nesouhlasit s principem kritické analýzy bez omezení. Možná jen nerozumím tomu, že někdo je schopen a také ochoten svou víru podrobit kritickému pohledu. Pokud ano, nemohl by se však potom toho účastnit jinak, než pouze jako objekt. Buď by byla neupřímná jeho účast při kritice, nebo jeho víra. A muselo by to pro něj být také stresující. Víra asi jistě má více projevů a tvarů, pro mnohé je to třeba svědomí a morální imperativ. Exorcismus ale patří do křesťanství, náboženství systémového, majícího jej integrovaný a právě systémově propojený se všemi ostatními součástmi.
    Toto vše bych mohl napsat vlastně kdykoliv, protože exorcismus je jen velmi specifickou součástí víry v nadpřirozeno. Pokud ale Sisyfos nemá střet víry s vědou za antagonický, a pokud je zde přítomen jeho zástupce, rád bych se o tom dozvěděl něco, co by mi v orientaci pomohlo. Pokud bych si mohl vybrat, potom vlastní slova před odkazem na stránky. Dá-li se to tam ale vyčíst, neodmítám to.
    Možná se mi v textu nedařilo specificky oddělovat exorcismus od náboženství obecně. Nejspíš to taky nejde ani při eventuální odpovědi. Snad z toho ale lze vyčíst, že to směřuji k té přítomnosti pana Vinše. Nevím, mně osobně z toho vychází přinejmenším logická past.

  9. toli

    Kdyby pán nebyl starokatolický kněz tak by šlo na jeho pojetí exorcismu poukázat jako na psychoterapeutickou pomůcku.Občas funguje když vnitřní (duševní) problém převedeme na vnější vliv(démona) a toho pak odstraňujeme.

  10. ind

    Myslím si, že homeopatie vědecky zkoumat lze. Exorcismus naproti tomu vědecky zkoumat nemusí být možné.
    Jedná se mi o to, zda se někdo z vás zamyslel nad tím, jaký důkaz je schopna poskytnout věda v případě, že praktikování exorcismu někomu pomůže? Znamenalo by to snad z vědeckého hlediska, že daného člověka opustil zlý duch?

  11. Václav B.

    Určitě by šlo zkoumat, zda exorcismus spíš pomáhá nebo ne podle statistik na větším vzorku s tím, že by se to porovnalo s placebem. Třeba by se 50 případů z celého světa rozdělilo na dvě části, jedna bude dostávat „nový lék“, ve skutečnosti vodu s cukrem, další zkusí exorcismus od jedné či více církví a za pár měsíců sledování se ukáže, pak se části z nich nasadí léky, obyčejné – třeba na schízu nebo depresi. A uvidí se, co z těchto tří věcí bylo lepší: zda léky, placebo nebo exorcismus. Tím se sice nic o satanovi nevyvrátí, ale zpochybní se exorcismus jako metoda, pokud to ukáže neúčinnost.

  12. toli

    @ind
    Myslel jsem to tak že exorcistickými rituály lze eliminovat nebo omezit duševní poruchu,se zlým duchem to nemá nic společného.Jsou však lidé kteří na to věří a tak používají názvy jako démon,zlý duch a podobně.Princip léčby zůstává stejný jak v psychologii tak v náboženství,jen terminologie se mění z vědecké na náboženskou

  13. Petr TomekPetr Tomek Post author

    Toli pokud exorcista věří že toho člověka opravdu posedl démon, tak mu moc nepomůže. je to jako kdybys dostal schizofrenii a tvůj lékař byl také neléčený schizofrenik.

  14. Hraničář

    toli
    02.04. 2018
    Myslel jsem to tak že exorcistickými rituály lze eliminovat nebo omezit duševní poruchu,se zlým duchem to nemá nic společného.Jsou však lidé kteří na to věří a tak používají názvy jako démon,zlý duch a podobně.Princip léčby zůstává stejný jak v psychologii tak v náboženství,jen terminologie se mění z vědecké na náboženskou …………………..

    Před léty mně známá lékařka říkala, že nemá nic proti homeopatii – důiežité je, zda to pacientům pomáhá. V podstatě přesně ve smyslu, jak to říkáš ty.

  15. toli

    @Petr Tomek
    Vždyť právě o tom mluvím,toho dotyčného pána shazuje fakt že je starokatolický kněz,a jinak není ani tak důležité v co věří exorcista.Naopak je velmi důležité v co věří objekt vymítání, zda démon anebo psychoza,tomu je třeba přizpůsobit terapii nebo rituál.

  16. Hraničář

    toli
    02.04. 2018
    I tohle jsou následky té jejich víry….
    https://globe24.cz/revue/52532-skutecny-dum-hruzy-nechvalne-prosluly-sirotcinec-odhalil-temne-tajemstvi?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu ………………

    ………V nechvalně proslulém domově ve městě Tuam v Irsku prý mezi lety 1925 a 1961 zemřelo 796 dětí,……
    To je 22 dětí za rok. Kolik tam bylo těch žen? A vzhledem k tehdejší úmrtnosti a tamním poměrům to asi nebylo až tak moc!

  17. toli

    @Hraničář
    Před léty mně známá lékařka říkala, že nemá nic proti homeopatii – důiežité je, zda to pacientům pomáhá. V podstatě přesně ve smyslu, jak to říkáš ty.

    Ano,i placebo má svoje kouzlo.

  18. toli

    Homeopatikum jsem použil jednou v životě a to jsem ho ještě nekupoval.Kdysi dávno mi kolega dal oscillococcinum proti chřipce a ono kupodivu zabralo a chřipka se nekonala.

  19. ateista

    Exorcismus je stejná hloupost jako démon nebo ďábel. Vzestup prezentace náboženství ve veřejnoprávních médiích svědčí o úpadku české společnosti a znovu zavádění exorcismu o ubohosti náboženství a církví.

  20. A. S. Pergill

    @Václav B.
    Pokud na to věří postižený, pak je asi úplně jedno, jestli ho vymítá kněz starokatolický, ortodoxně katolický nebo protestantský (nebo kdokoli jiný podobný), nebo jestli to bude dělat nějaký šaman či kněz voo doo. Stejně úspěšný by IMHO měl být i ateista, takovýto rituál napodobující (nebo syntetizující prvky více podobných rituálů od různých náboženství).

    @autor
    „Co ale statisticky není možné, je stav, kdy by zaostalý kmen z nějaké výspy světa měl celou lékařskou vědu postavenou na úplně jiném principu, než je medicína postavená na důkazech, a ona fungovala stejně dobře nebo i lépe.“
    Přesně tohle dělá čínská medicína a funguje srovnatelně (v některých oblastech méně úspěšně v jiných úspěšněji). Včetně existence syntézy typu provádění chirurgických zákroků západního typu v anestézii akupunkturou.

  21. A. S. Pergill

    @toli Kdyby to bylo jen placebo, neměl by být problém ho navodit i prostředky klasické medicíny (dělalo se to, jistě, ale výsledky zdaleka nebyly tak dobré). S oscillococcinum mám podobnou zkušenost.

  22. Hraničář

    A. S. Pergill
    03.04. 2018
    @toli Kdyby to bylo jen placebo, neměl by být problém ho navodit i prostředky klasické medicíny ………………………

    Četl jsem, že to někdy lékaři dělají. Nemocnému (?) sdělí, že konkrétní lék je ze Švýcarska, hrozně drahý a dává se jen ve zvláštních případech!
    Je prý dobře známo, že zahraniční léky, zvláště ty švýcarské, drahé a vzácné, jsou účinnější!

    Před léty jsem četl od nějakého cestovalete po Amazonii. Indiánskému průvoci otekla tvář – zánět zubu. Evropanům to bylo jasné – nutná extrakce. Přivolaný šaman ale prohlásil, že v zubu je zlý duch. Po patřičné přípravě – křepčení kolem ohně a zaříkávání, přiložil ústa na oteklou tvář a začal mocně sát. Za chvíli vyplivl trochu krve, pak kousek dřeva a nakonec malou ještěrku. Pak prohlásill že zlý duch je pryč. Ráno měl Indián tvář splasklou a bez bolesti.
    Něco podobného popisuje i autorka knihy Poselství od protinožců, sama lékařka. Domorodec spadl se skály a zlomil si nohu, Otevřená zlomenina, kost trčící z rány. Bylo jí jasné, že je nutno do nemocnice, operace, sádra. Ale domorodci jinak! Začali prospěvovat a nad ránou pohybovali rukama (a snad nějak mírně pomáhali). A najednou kosti do sebe zapadly! Ránu pak jejich „lékařka“ potřela mastí, kterou vyráběla z bylin a – menstruační krve! Ráno postižený vstal a pokračoval s nimi v pochodu. Prohlédla mu ránu, byla uzavřená.

  23. Sind

    Někteří uvěří všemu co přečtou. Co s nimi?
    Proč ale s tím (včetně vkládání otravných citací) neustále „oblažují“ ostatní i tady?
    To snad ví jen…

  24. A. S. Pergill

    @Hraničář Placebo asi nevyvolá srůst kosti do druhého dne. Faktem ale je, že jedna moje známá, lékařka na ortopedii a rehabilitaci, měla pacienta, který byl číšník (čili běhal osm hodin denně s tácem plným piv nebo talířů „po place“) a k tomu hrál v nějakém okresním přeboru fotbal. Přišel s tím, že ho bolí noha. Tak mu ji nechala zrentgenovat a zjistila:
    1. Že má nohu zlomenou v holení kosti
    2. Že na této kosti má vícero srostlých zlomenin, které „přechodil“.
    Čili měl extrémně silný „svalový korzet lýtka“, který tu kost udržel i zlomenou v ose, a byl tvrďák, že překonal bolesti s tím spojené, a noha mu srostla i bez sádry.

  25. Hraničář

    A. S. Pergill
    04.04. 2018
    Čili měl extrémně silný „svalový korzet lýtka“, který tu kost udržel i zlomenou v ose, a byl tvrďák, že překonal bolesti s tím spojené, a noha mu srostla i bez sádry. …………………..

    Může být! Autorka popisuje, jak s tím kmenen Austrálců za 3 měsíce přešla kus Austrálie a že oni tak celý život pochodují.

  26. Pingback: Petr Jan Vinš: Modlitba a léčitelství – odpověď Petru Tomkovi | Ateisté ČR

  27. Hraničář

    A hle, slyšet v hlavě hlasy není až tak neobvyklé:

    První hlas v hlavě uslyšela Majka Hodaňová ještě před nástupem do školy. Tehdy ji podporoval. Postupně byl ale čím dál kritičtější, zlostnější, panovačnější. Pak se přidal další, ještě agresivnější. Útokům žádného z hlasů se nejdřív nebránila. Částečně jim dávala za pravdu. Až po několika nevydařených pokusech o sebevraždu sebrala síly a začala svou situaci řešit. Dokument Hany Sedlákové Hlasy, které slyším koncem března získal třetí cenu na mezinárodním festivalu Prix Bohemia Radio.

    „To, co hlasy v hlavě říkají, je člověk od člověka velmi různé. Častěji jsou alespoň nějakým způsobem kritické a agresivní, méně často pak povzbuzující,“ vysvětluje psycholožka Hana Sedláková.
    „Říká se, že formou vnitřních hlasů máme zvnitřněné postoje svých rodičů, v kterých jsme byli vychováváni. Takhle se například utváří svědomí. Vnitřní dialogy jsou běžné. Když se člověk o něčem rozhoduje, často si říká, co by tomu řekla mamka, co by řekl taťka. Ale pokud jsou někteří jedinci citlivější a jejich rodiče drsnější, tak to může zafungovat tak, jak líčí dokument,“ vysvětluje Hana Sedláková.
    https://magazin.aktualne.cz/zenu-50-let-pronasledovaly-zlostne-hlasy-v-jeji-hlave-uvedom/r~2a33dc1a3c9911e8a72bac1f6b220ee8/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *