Útok na náboženskou svobodu v Pákistánu: seznamy apostatů a povinné uvádění náboženství

Autor | 03.05. 2018

Pákistán je zemí, v souvislosti se kterou lze o náboženské svobodě mluvit leda tak v nadsázce. Tvrdé protirouhačské zákony, protiteroristické jednotky zasahující proti nevěřícím a ateistickým hnutím, perzekuce náboženských menšin typu Ahmadíji, kriminalizace odpadnutí od islámu, to jsou jen některé z hlavních součástí doslova smrtícího pákistánského mixu směrem k náboženské svobodě. Ačkoliv by si mnozí mohli pomyslet, že hůře už být nemůže, tak vězte, že může. V březnu totiž pákistánský Nejvyšší soud v Islamabádu rozhodl o zřízení národní databáze obyvatel, kteří odpadli od islámu, tedy těch, kteří se islámu dobrovolně zřekli.

Soudce Shaukat Aziz Siddiqui, který v celé věci rozhodoval, „seznam apostatů“ objednal u NADRA (National Database and Registration Authority), jedné ze státních agentur spadajících pod ministerstvo vnitra. V seznamu však nebudou pouze jména – soud nařídil, aby seznam kromě jmen obsahoval i věk, jména rodičů a dokonce i historii cest mimo Pákistán všech „odpadlíků“. I když by se mohlo zdát, že se jedná o další krok pákistánského boje proti ateismu poté, co Pákistán loni pozavíral čelní představitele organizace Atheist & Agnostic Alliance Pakistan a poté, co taktéž loni uzavřel dohodu s Facebookem a Twitterem o reportování „rouhačských příspěvků“, není tomu tak. Nejnovější soudní rohodnutí má co do činění s dlouholetým bojem Pákistánců proti stoupencům náboženského hnutí Ahmadíja, ke kterému se dle různých odhadů v Pákistánu hlásí 600 000 – 4 900 000 obyvatel. Rozsah mezi nejnižším a nejvyšším odhadovaným číslem je tak velký právě proto, že stoupenci Ahmadíji čelí nejen v Pákistánu, ale prakticky ve všech muslimských zemích rozsáhlým perzekucím a například v Pákistánu mají v podstatě méně práv, než ostatní obyvatelé, tedy muslimové.

Ahmadíja je náboženským hnutím, které vzniklo právě v Pákistánu na sklonku 19. století a zjednodušeně by se dalo říct, že na islám navazuje. Zakladatelem byl prorok Mirza Gulám Ahmad, který islám v řadě ohledů reformoval, a například stanovil, že džihád mečem již dále není přípustný pro získávání nového území a že je možné jej užívat výhradně jako obranu. Potíž je však v tom, že v rámci islámské teologie je prorok Muhammad považován za tzv. „pečeť proroků“, za posledního proroka abrahámovského Boha, který lidem zvěstuje finální a dokonalou verzi abrahámovského monoteismu, tedy islám. Už jen samotný fakt, že je Mirza Gulám Ahmad „prorokem“, je z pohledu islámu projevem rouhání, jelikož tím popírá to, že Muhammad byl pečetí proroků. A to je i důvod, proč jsou ahmadíjovci perzekuováni po celém islámském světě, ať už v sunnitských či šiítských zemích. Zatímco sunnitský i šiítský islám tedy vidí v Ahmadíji neislámskou heretickou sektu, samotní ahmadíjovci se za muslimy považují (byť s nutným přívlastkem „ahmadíjští“), čímž je ještě více přiléváno do ohně. Pákistánská ústava z roku 1974 o nich pojednává výslovně jako o „nemuslimech“. V Pákistánu také existuje řada zákonů, které Ahmadíju nejrůzněji regulují či kriminalizují některé z jejich náboženských rituálů. Více o problematice si můžete přečíst v angličtině zde.

Takto v Pákistánu vypadá on-line žádost o prodloužení doby platnosti pasu. Mimo jiné musíte uvést, že jste muslimem, že neuznáváte, že by byl prorokem kdokoliv po Muhammadovi a že zakladatele Ahmadíji považujete za heretika. Náboženská svoboda v Pákistánu v praxi.

Celé aktuální rozhodnutí pákistánského soudu má kořeny právě v domněnce, že v uplynulé době zhruba 10 000 lidí formálně požádalo o změnu náboženství, odpadlo od islámu a „přestoupilo“ právě k Ahmadíji. Ve skutečnosti samozřejmě nejde o to, že by oněch 10 000 Pákistánců bylo muslimy a náhle se z nich stali stoupenci Ahmadíji. Ahmadíjovci byli celou dobu, v určitém momentu však pouze formálně odpadli od islámu, který předtím museli mít zapsaný v identifikačních dokladech. Rozhodnutí soudu ostatně navazuje na předchozí nedávné rozhodnutí stejného soudu, který nařídil, že kolonka „náboženství“ i nadále zůstane povinnou součástí pákistánských „občanek“, a že žádné změny v tomto ohledu nejsou přípustné.

Součástí soudního rozhodnutí navíc nově je i to, že obyvatelé musí povinně uvádět své náboženství při podávání žádostí o různé doklady. Například při žádosti o prodloužení platnosti pasu musí dokonce výslovně uvádět, že se nehlásí k hnutí Ahmadíja (viz obrázek výše). Stoupenci Ahmadíji se tak v Pákistánu dostávají do ještě obtížnější situace, než ve které bylo doposud – velice snadno se nyní může stát, že zůstanou bez dokladů, což by pochopitelně mělo řadu důsledků, nebo budou muset při žádosti o doklady svou náboženskou identitu zapřít a uvádět, že jsou muslimové. Ahmadíjovcům se v důsledku soudního rozhodnutí ztíží i možnost pracovat pro stát. Nově totiž budou muset své náboženství uvádět i všichni uchazeči o práci ve státních strukturách. A aby toho nebylo málo, ti, kteří budou svou náboženskou identitu skrývat či různě maskovat, se nově dle soudu dopouštějí zločinu vlastizrady.

Zajímavostí a perličkou na závěr je, že k soudu byl jakožto odborník přizván Hafiz Hassan Madni, profesor na University of Punjab ve městě Lahore. Madni soudu řekl, že osoba, která opustí islám pro jinou víru je „apostatou“ a zaslouží si být potrestána. Odborník Madni vidí v lepším světlě než ahmadíjovce dokonce i ateisty, a to už je tedy co říct. Madni doslova uvedl, že „ahmadíjovci jsou více nebezpeční než nevěřící, nejsou to ani muslimové ani křesťané a pouze se schovávají za islám“. Profesor Madni pak závěrem soudu doporučil, aby se soudci nestávali žádní nemuslimové. Něco mi říká, že v zemi jako je Pákistán, ve které je náboženská nesvoboda zakořeněna přímo v tamní legislativě, si s tím profesor Madni jistě nemusí dělat žádné starosti. Nemuslim se zde soudcem stane skutečně jen velmi těžko.

10 thoughts on “Útok na náboženskou svobodu v Pákistánu: seznamy apostatů a povinné uvádění náboženství

  1. A. S. Pergill

    Další důvod, proč sem muslimy nepouštět a ty, co tu už jsou, dostat odtud stejně, jako jsme odtud dostali sudetské Němce.

  2. ateista

    @A. S. Pergill
    Naprostý souhlas. Vyzvat poslance k vypracování adekvátní právní úpravy.

  3. Hraničář

    Na YT je někde video s mladou Libanonkou, teď už ovšem občankou USA, která vypráví o tom, že před léty obětavě přijali v Libanovu Palestince prchající z Palestiny kde se bojovalo. Libanon, s 60% křesťanskou většinou a vládou, byl nazýván „Švýcarskem Středního východu“. Po přílivu nezvladateného množství Palestinců, kterým bylo ve všem ustupováno, je Libanon rozvrácenou zemí, podíl křesťanů klesl na 20%, ztratili vliv na politiku kterou ovládlo právě palestinské hnutí. Značná část bývalé libanonské armády dokonce přijala nabídku Izraele, přesídlila na jeho území a stala se jeho občany.

  4. xjur

    Jenomže všechna náboženství fungují na stejném principu (oblbování lidí) s mají stejné cíle (získání prestiže, podílu na moci a bohatství pro vyvolené). Veškeré tak často (falešně) vyzdvihované morální aspekty nemají s principy nábožentví (viz dogmata) nic společného. Určité chování je morálkou předepisováno nikoli pro slávu boží, ale protože to je pro lidské společenství výhodné. Co z toho plyne? Není žádné lepší (privilegovaní hodné) náboženství, řešení problémů s pobožnými přinese až principielně čistý přístup odmítající jakékoli náboženství. K tomu je třeba vytvořit legislativní podmínky. Dokud se to nestane, zůstaneme jednou nohou vězet ve středověku.

  5. Pavel Juránek

    Typicky nesymetricky problém. Francie tápe, zatímco džihádisté v tom mají jasno.

  6. Václav B.

    “ Není žádné lepší (privilegovaní hodné) náboženství, “

    Rozhodně nesouhlasím. Je sice třeba pracovat na celkové sekularizaci a ateizaci společnosti (to si myslím zase já), ale to je daleký cíl, rozhodně jsou lepší a horší náboženství z hlediska agresivity atd.

    Je třeba postupovat takticky. Menší zla jsou. Tupý boj proti všem a najednou – za každou cenu -nikam nevede dneska. Rozhodně souhlas s Pergillem. Klidně budu na čas privilegovat buddhisty a mezi tím si poradím s islámem než jít proti všem najednou a prohrát. Tím myslím politický boj, ne filosofování na webu, kde budu kritizovat všechny. Ale ne stejně. Ne všichni si zaslouží stejnou míru kritiky. Něco mají společného, ale ne vše. Něco je horší jen u některých věrouk než u jiných. Ne všechno mě ohrožuje stejně.

    Hezký den.

  7. mulit

    Ještě že nebyla pobožná a neřídila se tím utopistickým „nastav druhou tvář“.

    Čtu v diskusi, že prý mu měla střílet na nohy. No to tak určitě. To by se nemusela trefit a taky jí mohl zastřelit. Správně mířila na hrudník. Byla velmi pohotová. Já bych na to neměl. Nemám takový postřeh. Klobouk dolů, ostatně byla cvičená. A zase byl útočník čmoud, jako na potvoru, viď Jaroslave.

  8. xjur

    Ad Váckav B píše:
    Rozhodně nesouhlasím. Je sice třeba pracovat na celkové sekularizaci a ateizaci společnosti (to si myslím zase já), ale to je daleký cíl, rozhodně jsou lepší a horší náboženství z hlediska agresivity atd.
    ***
    Ale ano, strategie k omezení dopadu škod páchanými pobožnými může/musí rozlišovat nebezpečnost různých náboženských učení a jejich stoupenců. Já však mluvím o principu přístupu. Jakmile připustíme že ti naši milí a celkem neškodní pobožní konají přijatelné skutky tím, že JEN oblbují, pak tím současně potvrzujeme přípustnost náboženského oblbování jako takového. Ale imámové taky jen oblbují, bohužel s horšími následky.

    V dnešní době očekávám vyvážený přístup ateistů k náboženské svobodě: „Vy pobožní si věřte v co chcete, nikdo vám za to nesmí ubližovat, ale ani vy nesmíte nikomu ubližovat či si z titulu své víry vynucovat jakékoli výsady.

    Nekritický obdiv pobožných v masmédiích oddaluje nastolení takové rovnováhy a prodlužuje utrpení lidí, kteří jsou zneužívání náboženskou propagandou či jejími nositeli.

    Pobožní ze západu nás neochrání před pobožnými z východu, naopak jsou ukázkou neschopnosti a neochoty kriticky myslet ke škodě své i celé společnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *