Řecko zrušilo své protirouhačské zákony

Autor | 01.07. 2019

Počínaje 1. červencem 2019 již v Řecku rouhání není trestným činem. Po Norsku, Islandu, Maltě, Dánsku a Irsku se tak Řecko stává šestou evropskou zemí, ve které byly za posledních pět let zrušeny tamní protirouhačské zákony. Vyjma těchto evropských zemí byl letos protirouhačský zákon zrušen také na Novém Zálandu. Zatímco například v Irsku bylo zrušení zákona kriminalizujícího blasfemii velkým celospolečenským tématem a o zrušení se hlasovalo v referendu, v Řecku byl zákon zrušen o dost více „potichu“. 1. července tohoto roku totiž v Řecku začíná platit nový trestní zákoník, přičemž pasáže o rouhání, které obsahoval ten minulý, až do dnešního dne platný, v něm již jednoduše nejsou obsaženy.

Zrušení ŕeckého protirouhačského zákona je velmi pozitivní zprávou hned ze dvou důvodů. Zaprvé jde o potvrzení současného trendu – protirouhačské zákony postupně mizí z legislativ západních zemí, což má druhotný efekt také v tom, že se na evropské protirouhačské zákony již v tak velké míře nebudou moci odvolávat islámské země. Řada islámských zemí, kde se rouhání trestá drakonickými tresty či jej kriminalizuje přímo trestem smrti, se totiž v nedávné minulosti odvolávalo na to, že evropské země mají ve svých legislativách tyto zákony také, tudíž na nich přece nemůže být nic špatného. Přesně z tohoto důvodu byly zákony kriminalizující blasfemii zrušeny na Islandu či nedávno v Irsku a na Novém Zélandu. Konkrétně na tyto země a jejich protirouhačské zákony se totiž řada islámských států odvolávala. Poté, co byly v těchto zemích zákony tohoto typu zrušeny, mnozí politici všetně premiérů vyjádřili radost nad tím, že už se jejich zemí nebude zaštiťovat například Pákistán, kde za rouhání hrozí trest smrti.

Malým, nicméně významným bonusem je, že s novým zákoníkem se směrem k idejím sekularismu posunulo také skládání „přísah“, které se vyslovují například u soudu. Ty měly až do nynějška náboženský obsah, nyní však již budou mít civilní podobu.

V Řecku samotném byly zákony zrušeny spíše „potichu“, jednoduchým vypuštěním z nové verze trestního zákoníku, to však na pozitivnosti celé věci nic nemění. Druhým důvodem je pak skutečnost, źe Řecko patřilo mezi evropské země, kde se protirouhačský zákon skutečně aplikoval a před několika lety v Řecku za rouhání dokonce padla podmínka, ačkoliv byla nakonec po několika letech a řadě odvolání zrušena. Jednalo se o případ přivržence Církve létajícího špagetového monstra, Philoppose Loizose, který na své facebookové stránce umístil karikaturu již zemřelého ortodoxního mnicha Paisia z Athosu (viz foto výše). Řecký pastafarián orotodoxního mnicha vyobrazil v pastafariánském stylu, tedy s těstovinami přes obličej a navíc jej z „Paisiose“ přejmenoval na „Pastitsiose“, což měla být narážka na řecký těstovinový pokrm „pastitsio“. Ačkoliv Loizos karikoval mrtvého člověka (Paisios zemřel v roce 1994), byla jeho aktivita na sociální síti vyštřována jako projev rouhání, a to nejen vůči mnichovi, ale i vůči Řecké ortodoxní církvi, která je v Řecku státní církví.

V roce 2014 byl Philippos Loizos na základě řeckého protirouhačského zákona odsouzen k desetiměsíční podmínce. V březnu roku 2017 sice odvolací soud tuto podmínku zrušil, avšak než se Loizos domohl spravedlnosti, uplynuly tři roky, během kterých žil jako pravomocně odsouzený k podmínce, se všemi strastmi a problémy, které z toho v jeho životě vyplývaly.

A jaké bylo přesné znění řeckých protirouhačských zákonů?

V článku 198 řeckého trestního zákoníku stálo, že kdo se „jakýmkoliv způsobem rouhá vůči Bohu, by měl být potrestán odnětím svobody ne delším než dva roky“. V článku 199 pak bylo uvedeno, že „kdo se veřejně a se zlým úmyslem jakýmkoliv způsobem rouhá vůči Řecké ortodoxní církvi, měl by být potrestán odnětím svobody ne delším než dva roky“.

Nyní, v době, kdy čtete tento článek, již však Bohu dík tyto protirouhačské zákony neplatí. Lehkou ironií zůstává, že rouhání bylo kriminalizováno již v antickém Řecku a ze starověkých Athén pochází jeden z prvních doložených případů člověka odsouzeného za rouhání. Šlo o známého filosofa Anaxagoru, který tvrdíl, že Slunce a hvězdy jsou obrovskými rozžhavenými kusy kamene, které se dříve oddělily od Země. Vzhledem k tomu, že Slunce v té době bylo považováno za zosobonění boha Hélia, šlo o jednoznačný projev rouhání, jelikož se v podstatě jednalo o degradování boha na pouhé fyzikální těleso. Anaxagoras byl za své „drzé“ počínání odsouzen v tzv. asébickém procesu a zbytek života musel strávit ve vyhnanství.

Nyní, po zhruba 2400 letech, je proto možné konstatovat, že se v kolébce evropské filosofie konečně můžeme rouhat bez hrozby trestu. A to ať už proti bohu Héliovi či vůči Řecké ortodoxní církvi – fantazii se meze nekladou.

13 thoughts on “Řecko zrušilo své protirouhačské zákony

  1. Kryšpín

    Takhle. Jak už zde psali jiní, tyto zákony se můžou zrušit, ale v rámci hate speech zákonů se budou stejně lidé pokutovat nebo zavírat za hanobení něčí víry. Ostatně náš zákon o hanobení vlastně tyto zákony nahrazuje, jen v širším smyslu slova. Tedy nic moc.

  2. Petr Pan

    Pěkný článek, pane Wernere, děkuji. Jen chybka se vloudila. Ten filozof nebyl Anaximandros, ale Anaxagoras.

  3. Jardaqt

    Hmm…
    Je hezké se o tom dočítat v zemi, ve které ministr vnitra úkoluje policii (aniž by k tomu měl alespoň náznak pravomocí) k postihování podobných skutků.

  4. jl

    A týká se to i kultu LGBTTQIA+ s jeho prorokem Janisem Varoufakisem?

  5. jl

    @Honza Werner
    No jestli se Řek může rouhat i LGBTTQIA+, aniž by skončil v šatlavě? Nebo která část rouhání tam byla vlastně dekriminalizována?

  6. Alibaba

    Rouhat se můžete jen jako věřící vůči bohu. To jsou vaše (věřících) kategorie, vaše výmysly.
    Prosím, vysvětlete, co to znamená (styl, věta, prostě příklad) jak se rouhá proti LGBTTQIA+? Prosím pana Wernera o případnou schovívavost, kdyby byly použity drsnější výrazy (i když u křesťana by to bylo divné) 🙂 .

  7. IpXip

    Různá náboženství si sestavují seznamy zásad „správného chování“. Porušování těchto zásad je pak označováno jako „rouhání“.
    Já jako ateista nemůžu být souzen za „rouhání“ protože je nesmysl abych byl popotahován za nedodržování pravidel nějakého spolku jehož nejsem členem.
    Pokud si to nějaký soudce vykládá jinak, očekával bych jeho rezignaci (protože do svého rozhodování tahá své osobní preference).

  8. jl

    @Alibaba
    Jak se rouhá proti LGBTTQIA+? Prostě tak, že příslušný rouhač tuto kategorii a tento výmysl drobné skupiny věřících neveme na vědomí. V důsledku pak třeba osloví muže mužským rodem. Nebo pochybuje, že by svatba dvou žen byla vůbec svatba. Nebo nepovažuje svatbu muže považujícího ze za nevěstu a ženy cítící se být ženichem jako úplně v pořádku. Totéž třeba může říct o svatbě ženy považující se za nevěstu a ženy cítící se být ženichem. Nebo si může na svůj rouhačský Facebook vyvěsit plakát s nápis „Chlapci mají penis“. Možností a svodů k rouhání je spousta a tresty jsou různé, právě dle tuhosti protirouhačských zákonů. A otázka právě je, jak je tomu v Řecku, ale třeba Kanadská teokracie je k tomu docela přísná:
    https://thehill.com/blogs/pundits-blog/civil-rights/301661-this-canadian-prof-defied-sjw-on-gender-pronouns-and-has-a
    A třeba známá osoba – již zmíněný Janis Varoufakis – je v otázce kultu LGBTTQIA+ někde mezi ultrakonzervativním duchovenstvem. A je to právě Řek… Čili ta otázka svobody a trestů za rouhání se v Řecku se přímo nabízí.

  9. Lemmy

    Xip: Pokud si to nějaký soudce vykládá jinak, očekával bych jeho rezignaci (protože do svého rozhodování tahá své osobní preference).

    Sudca sa riadi platnými zákonmi. Ak sú také zákony, je potrebné ich zrušiť. O tom je článok.

  10. Alibaba

    @jl
    Vy teda máte starosti.
    Ale když to tak čtu, tak se taky vůči té řadě písmenek v některých situacích „rouhám“. 🙂 Konkrétně oslovuji muže mužem a ženy ženou. Nic jiného totiž rozlišit neumím.
    Svatba se ale pro mě stává (stane po zrovnoprávnění) svazek dvou dospělých lidí se stejnými právy a povinostmi. Jak se budou dotiční nazývat mě je ukradený, já se pravděpodobně žádné svatby asi nezúčastním, protože nikoho od těch písmenek osobně neznám.
    „Chlapci mají penis, holky mají vagínu“ je normální biologický popis člověka samce a samice. Jestli to ksichtokniha cenzuruje, to nevím, neb tam účet aktivní nemám.
    Co se týče Kanady, tak tam vládne příšerná „gendrová korektost“. Co se týče Řecka tak tam vůbec netuším.

  11. jaroslav

    Hanobení a rouhání jsou dvě zcela odlišné věci.
    Tvrzení, že Bůh neexistuje je rouhání, nikoliv hanobení.

    Protirouhačské zákony jsou tedy popřením základních svobod včetně svobody názoru . Je s podivem, že byly v částech Evropy zrušeny až nedávno. A ještě podivnější je, že hlavním důvodem jejich zrušení je to, aby islám se nemohl tímto zaštiťovat a nikoliv sktečnost, že byly v rozporu se svobodnými a rovnými principy.
    Zesměšňování nebo karikatura může být považována za hanobení, přičem musí být jedno, zda je hanobena víra nebo osobnost věříci či nevěřící. V tomto případě je obecnost zákona zcela na místě.

    Zakon by naopak měl chránit společnost před netolerntními ideologiemi nebo ideemi. Takovou netoleranci projevuje většina náboženství včetně křesťanské ideologie,. Institut dědičného hříchu je zjevným projevem takové netolerance. Historie křesťansvi je historií netolerance, která se vždy projevovala násilím, brutalitou, vražděním, genocidou, válkami a násilným vnucováním víry. Vyhlazení domorodých obyvatel v Americe, Austrálii a Indii jsou smutným důkazem násilného šíření křesťanství. Vznik rouhačských zákonů je jenom důkazem snahy o vynucování poslušnosti. Základní metodami šíření ideologií včetně náboženských je vymývání mozků, tzn. používání propracovaných psychologických metod a metod zastrašování. Zneužívání a pokřivení legislativvy je samozřejmě další metodou. Nechť si kazdý věří, čemu chce, ale nesmí svoji víru šířit jakkoliv násilnými nebo jinak neferovými metodami, jako je zastrašování a podobně, např. i v podobě dědičného hříchu.
    Islám není horší než křesťansví. Základní rozdíl spočívá v tom, že v některých zemích se zároveň jedná o vládnocí ideologii. Pokud by v Evropě bylo křesťansví také stále u moci, fungovala by tu inkvizice, rouhačské zákony by samozřejmě platily a tresty za jejich porušení by byly také nesrovnatelně tvrdší podobně, jako je to v islámských zemích. Můžeme tedy mluvit o štěstí ze jsme se tu zbavili téměř všech netolerantních ideologii, coby vládnoucích ideologií. – tedy s výjimkou komunistické ideologie. Ta doposud zapleveluje parlament i hrad., naštěstí už není u moci a tudiž není tak nebezpečná. Nutno si však uvědomit, že propagandu neobjevil Hitler ani Stalin, propaganda je tu od dob vzniku náboženských ideologií. Ta byla, je a vždy bude nebezpečná, protože lidská hloupost je věčná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *