Na svém facebookovém profilu a nakonec i v článcích na Osacr.cz často píšu velmi nevybíravě o náboženství a náboženské víře. Zároveň ale existuje mnoho věřících lidí, jichž si vážím a mám je rád. Tento zdánlivý rozpor mnoho věřících jen velmi těžko chápe. Zároveň s ním mohou mít problém i někteří ateisté. Jak si mohu vážit člověka, jehož náboženská víra mi přijde absurdní? Tady je pár pravidel, která kolují na internetu a zároveň plně odpovídají tomu, jak to cítím já.
Ne – skutečně si nevážím tvé náboženské víry. Plně ale respektuji tvé právo věřit si čemu chceš. Respektuji i tvé právo svoji víru jakkoliv projevovat. Respektuji tě do té doby, dokud ty budeš respektovat mě.
Zároveň ale nerespektuji tvé právo říkat mi, že jsem zlý člověk. Nelíbí se mi a nerespektuji, když mi říkáš, že skončím v pekle. A v neposlední řadě, vůbec nerespektuji tvé právo mi jakýmkoliv způsobem vnucovat náboženskou víru a její důsledky.
Nerespektuji ignorantství. Nerespektuji vymývání mozků. Nerespektuji sekty a církve. A nerespektuji nenávist, zaslepenost, sexismus a tyranii. Tvé náboženství skutečně nerespektuji a ani si jej nevážím.
Ve skutečném životě totiž stačí zachovávat pravidla slušného chování a respekt k přesvědčení jiných. Stejně jako respektujeme druhé, měli bychom vyžadovat, aby i oni respektovali nás. Jestliže jsme někde hosty, tak se můžeme ze slušnosti nebo zvědavosti účastnit náboženských rituálů do té doby, dokud se nestanou nějakým způsobem závazné. Stejně bychom ale měli, kdykoliv jsme na to přímo dotázání jasně vysvětlit svůj postoj a přesvědčení. Když budete na návštěvě afrického kmene, také asi neodmítnete možnost zúčastnit se večerního rituálu nebo oslavy. Nebude to pro vás ale nic jiného než pěkný domorodý zvyk a zajímavý zážitek.
…jako k jiným věcem kterým nerozumíme…
Není možné rozumět neexistujícímu a neexistující prohlašovat za všemocné.
Jak víte že neexistuje?
Jak víte, že existuje?
Ještě zbývá otázka: A jak víte, že existuje právě ten váš?
Oni křesťané vůbec rádi všechno převádějí do úrovně falešného dilematu.
Tohle je dobré téma. Zvláště křesťané neustále někde vystupují s požadavkem respektu k jejich víře.
Jaký respekt mají oni k naší nevíře, to prokazuje bezmála každé vystoupení papeže, kdejakého křesťanského potentáta i běžných věřících, naposledy právě pana Borna.
Článek velmi dobrý.
Já obvykle určitou míru obdivu, přesněji řečeno pozitivního zaujetí, rituály, uměleckými díly a literárními příběhy spojenými s náboženstvím, projevuji. Jenže to se většině věřících také nelíbí, když mi je Kristus nebo Krišna stejně sympatickej.
Mě připadá, že náboženství umění spíš ničilo – alespoň kulturu těch druhých, ale často i všeobecně
Tohle nějak nedokážu pochopit. Plně ale respektuji tvé právo věřit si čemu chceš. Respektuji i tvé právo svoji víru jakkoliv projevovat. Tvé náboženství skutečně nerespektuji a ani si jej nevážím.
Jak lze pak takového člověka respektovat. Mě to nejde dohromady. Tak jak potom k takovému člověku budete přistupovat?
Zkusím to pro ateisty otočit:
Plně respektuji tvé právo na názor a přesvědčení o nevíře. Tvůj ateismus ale skutečně nerespektuji a ani si jej nevážím.
Jak to na Vás působí? Působí to na Vás, že daného ateistu můžete respektovat?
Ateisté by chtěli, aby byl ateismus respektovaný a samozřejmě naprosto nediskriminovaný (což je spíše příklad z USA), ale sami náboženství respektovat nechtějí. To je pak lze považovat za sobce…
Muf,
upřímně, jako ateista si přesvědčení o nevíře také nevážím.
Nicméně, rád bych porozuměl jedné věci – co je to „přesvědčení o nevíře“?
Mufe, vztah dvou lidí nemusí být příliš ovlivněn jejich vírou. Například kolega, slušný pracovitý profík je křesťan. Ty si jej vážíš, klidně se s ním stýkáš a respektuješ jeho právo být křesťanem.
Co je na tom nepochopitelného?
Ať si klidně dělaj věřící legraci z evoluce nebo z ateismu, já si zase budu dělat legraci z jejich boha – satira jako satira ne ?? 😀