Pokud vám na konci června unikl rozhovor mého kolegy Slávka Černého pro Český rozhlas, nejenže máte možnost si jej stáhnout, v tomto čtyřdílném seriálu vám navíc nabídneme i jeho přepis, za který tímto Slávkovi děkuji. (Tučně je vyznačen redaktor ČRo Karel Vepřek.)
Při poslechu Hovorů o víře vás vítá Karel Vepřek. Dnes jsem si k mikrofonu pozval člověka nevěřícího, který o sobě říká, že je ateista. Patří tento rozhovor do Hovorů o víře? Jistě neškodí slyšet hlas, který se na víru dívá z jiného pohledu, než bývá v našem pořadu obvyklé. Abychom u pana Slávka Černého v povídání o ateismu nic nevynechali, začneme už u jeho dětství.
Pro mě jako v dětství je důležitý to, že jsme to náboženství neřešili. Táta měl nějaký kamarády, kteří byli věřící. Tak třeba o tom mi občas vykládal, že si s nimi o tom povídal. Jsou to určitě zajímavý otázky. Zajímaly mě věci, jako Okna vesmíru dokořán, jak ten vesmír vznikl. Takový věci mě fascinovaly, jak ten život funguje. To jsem byl takovej zvídavej, ale co se týče náboženství, tak k tomu jsem vedený absolutně nebyl. Když jsem byl malej, tak jsem věřil na Ježíška, že nosí dárky, ale to bylo asi tak všechno.
Časem jste si teda našel odpovědi třeba na to, jak vznikl vesmír?
Některý ty odpovědi v podstatě už známe, nebo se k nim blížíme, jako lidi. Chtěl bych říct, že nejsem žádný vědec. To znamená, pokud se chcete dozvědět něco o tom, jak vznikl vesmír, tak je asi dobrý se obrátit na astrofyziky, kteří o tom napsali knížky, které o tom pojednávají. Já se přiznám, že to chápu možná z poloviny, když už něco. Myslím si, co jsem aspoň pochopil, že v tuto chvíli nevíme, jak ten vesmír přesně vznikl, úplně takový ten prvopočátek. Co víme, tak zhruba pár setin vteřiny po vzniku, jak se to vyvíjelo. Ten vznik je asi něco mimo naši lidskou zkušenost, jak jsme vznikli jako tvorové na zemi. Působily tam obrovské tlaky, světlo, teplota. Ani ti vědci sami moc přesně nevědí, jak to vzniklo.
Takže vám stačí takovýto vědecký vysvětlení?
Ono to ani tak vysvětlení není. Ono je to spíš přiznání, že to nevíme. A jsou určitě nějaký zajímavý hypotézy, který ty vědci mají, jak to mohlo být. Ale žádná z těch hypotéz není nějakým způsobem potvrzená, což se možná ani nikdy nepodaří potvrdit, jak to bylo před těma třinácti miliardama let. Ale přišlo by mi pošetilý si říkat: „Když nevím, tak to musel být bůh.“ Jo? Tak to je nějaká má úvaha, ke které jsem dospěl. V podstatě to, že něco nevíme je podle mě strašná síla v tom, že si to umíme přiznat a že můžeme pátrat po tom, jak to bylo. Zkoušet na to přijít. A říct si: „Tak to udělal bůh,“ to mi přijde jako taková trošku líná odpověď.
Takže jak to vaše hledání pokračovalo? Hledal jste nějaké odpovědi na nějaké takové zásadní otázky, jako jak vznikl život třeba, nebo jestli svět někdo řídí nebo jestli jsme jenom hříčky přírody? Ptal jste se na to?
Tak určitě jsem se na ty věci ptal. Jsou to otázky, který jsem si asi nejintenzivněji kladl na vysoké škole. Kdy člověk hledá to svoje místo v životě. Kdy jeden můj spolužák, když jsem studoval v Dánsku, tak byl muslim z Indie a bavili jsme se o islámu. Četl jsem knížky, jako Hovory s Bohem, která mě zaujala.
Čím vás zaujala?
V podstatě mně přišla taková přirozená, kdy ten autor si povídá s Bohem, kdy vysvětluje, že začal psát otázky a jako najednou měl odpovědi. Tak to považoval jako Američan, že k němu promlouvá Bůh. Přišla mi ta knížka zajímavá takovou svou lidskostí a tím, že v podstatě mi přišlo, že ten autor si povídá sám se sebou. Že na to si dává ty odpovědi sám. Takový normální lidský odpovědi, který si dáváme v tom běžným životě. Určitě zajímavá knížka. Těch knížek bylo samozřejmě daleko víc.
Pingback: Český rozhlas: podvědomý strach z ateismu v náboženské redakci | Občanské sdružení ateistů České republiky