Víra jako strach před vlastním stínem

Autor | 09.07. 2013

Na jednu z nejpodivnějších myšlenkových smyček jsem rozhodně nepřišel já, ale za zmínku stále stojí. Je to onen princip, že nejaktivnější v náboženských projevech bývají ti, kteří o svém přesvědčení pochybují nejvíce.

Víra mnohých je ve skutečnosti spíše strachem z vlastní nevíry, než tím co si pod slovem víra, představují lidé kteří nikdy teisty nebyli. Miliony a miliony lidí jsou vychovávány v přesvědčení, že na světě není nic horšího, než nevěřit, protože jen s vírou získá člověk boží lásku, morálku, smysl života, boží spravedlnost a věčný život.

Podle náboženství je právě náboženská víra tím, co člověka odlišuje od zvířat. Zkuste si na chvíli v hlavě představit, že jste o tomto opravdu přesvědčeni. (Samozřejmě, pokud jste věřící, nic si představovat nemusíte.) Ztráta víry je z takového pohledu neskutečná katastrofa, ztráta které se nic na světě nevyrovná.

Lidé, kteří se sami dobrovolně rozhodnou nevěřit přece musí být šílení! Bojíte se jich a zároveň je vám jich i trochu líto. Také k nim ale cítíte odpor, protože už svou existencí jsou urážkou toho, v co věříte.

Jenže je něco ještě horšího – pochybnost. Nějaká část vašeho já ví, že to za co celý život bojujete, co obhajujete, čím žijete, je neobhajitelný nesmysl. Otázka “Jaký by měl život bez Boha smysl?” je nejčistším vyjádřením vašich obav.

Jenže co když je to pravda? Co když jste jako věřící opravdu zasvětili život nesmyslu? Dokázali byste to sami sobě přiznat? Co když modlitba ničemu nepomáhá? Co když se Bible nijak neliší od stovek jiných “posvátných” knih? Co když věřící, kněží a teologové nejsou k pravdě blíž než jakýkoli jiný člověk?  Co když všechny jejich poznatky jsou prostě jen výmysly?

Jenže kdybyste tohle dokázali připustit, stali byste se tím, čím tak opovrhujete, tedy myslíte si že byste se tím stali. Takže si budete muset dokázat že opravdu věříte a k takovému dokazování není nic lepšího než předepsané rituály – chodit do kostela, modlit se, veřejně deklarovat svou příslušnost k církvi, trollovat na ateistických diskusích… a když to nepomůže, musíte to dělat tím víc, častěji, usilovněji.

Dobrá, už můžeme tu hru s fantazií zase opustit. Myslíte si že nemám pravdu? Možná, ale zamyslete se: Kolikrát se věřící modlí aby měli víru, nebo aby jejich víra byla dostatečně pevná? Co tím opravdu o sobě říkají? Není tohle snad nevědomé přiznání pokrytectví?

V psychologii se tento jev nazývá vytěsnění a souhrn nežádoucích aspektů vlastní osobnosti pak “stín”. Pokud pak dotyčný promítá své nežádoucí vlastnosti do jiných lidí, říká se tomu “projekce stínu”.

Dalo by se říci, že v každém přehnaně angažovaném věřícím touží po osvobození jeden uvězněný ateista.

Když se podíváte co si věřící lidé promítají do ateistů, zjistíte čeho se na sobě nejvíce obávají. Ano, bývá to i naopak, ale všimněte si, jak často ateisté vlastně využívají tvrzení věřících a jen jej podrobují rozboru, zatímco věřící se od těch “zlých ateistů” a jejich názorů drží co nejdál a jejich popis “ateistů” se s reálnými názory a chováním skutečných ateistů setkává jen výjimečně.

Tahle absurdita zachází až tak daleko, že jakákoli konfese je přijatelnější než ateismus. Hrůza z ateismu je přitom tak nesmírně stará a hluboce zakořeněná, že dokonce i v tak “nábožensky liberální” fiktivní společnosti jakou je Morova Utopie se na ateismus dívají se strachem a zhnusením. Zároveň je nesmírně zajímavé, kolik století dokáží věřící opakovat stejné (chybné) argumenty, které by si mohli velmi snadno ověřit.

Jenom to však závazně a přísně zakázal (Utopus), že se nikdo nesmí natolik odrodit od důstojnosti lidské přirozenosti, aby se domníval, že duše rovněž hynou spolu s tělem nebo že se svět nazdařbůh řítí, aniž tu je nějaká prozřetelnost.
Proto věří Utopijští, že po skončení pozemského života jsou určeny tresty za hříchy a stanoveny odměny za ctnost. Toho, kdo by smýšlel opačně, nepokládají ani za člověka, soudíce, že vznešenou přirozenou povahu své duše snížil k bezcennosti ubohého těla zvířecího. Naprosto jim je nemožné řadit takovou osobnost mezi občany, protože by jí všechna jejich zařízení a zvyklosti, pokud by jí dovolil strach, byly zanedbatelnou veteší.
Vždyť kdo by mohl pochybovat, že taková osoba by usilovala buďto státním zákonům otčiny lstivě a tajně uniknout, anebo je násilně zlomit, když by sloužila jenom své soukromé žádostivosti, nemajíc nad zákony již žádného strachu a nad tělesným životem již žádné naděje?

23 thoughts on “Víra jako strach před vlastním stínem

  1. František Řeka

    Na webu i-ateismus.cz jsem včera postoval komentář, ve kterém náboženskou víru přirovnávám k drogové závislosti. Doufám že se tam objeví. To, o čem pojednává tento článek bych pak přirovnal ke strachu, který má drogově závislý člověk z absťáku, kdy je schopný udělat cokoliv, aby si zajistil další dávku své drogy. Podobně se věřící člověk má tendenci udržovat ve víře, nenechat se ničím nahlodávat a dělá všechno proto, aby jeho víra byla pevná a trvalá.

  2. dogbert

    No, moje zkušenosti s vírou jsou trošku odlišné. Nevylučuji, že budou existovat případy křesťanských fanatiků, kteří na tento způsob fungují, ale jako pravidlo to zobecnit nelze.

    Obecně, věřící popsané problémy vůbec nemusí pociťovat. Už ten princip víry jako rozlišení lidí a zvířat by možna Ratzinger podepsal, ale mnoho dalších věřících ne, a to ani v rámci katolické církve (vyjma hierarchii). Přitom jindy mohou proti ateistům velmi bojovně vystupovat.
    Stejně tak otázka smyslu – třeba i takový Teilhard de Chardin tvrdil, že bez Boha by svět svůj smysl zachoval. I věřící člověk může věřit ve svět náš vezdejší, a přitom ateisty nesnášet.
    Věřící se modlí za pevnou víru často ne proto, že by ztráceli svůj theismus, ale aby věřili, že na ně Pámbu nezapomene. Ano, jde o vytěsnění, ale v jiné souvislosti.

    “Dalo by se říci, že v každém přehnaně angažovaném věřícím touží po osvobození jeden uvězněný ateista.” to už připomíná opačnou variantu konverzí na smrtelné posteli. On i v Darwinovi byl ukryt poctivý křesťan, a ten se nakonec dostal na povrch, a Darwin seznal, jak byla jeho teorie pomýlená 😀 Aspoň tedy podle oblíbené kreacionistické legendy. Ve skutečnosti, fanatičtí věřící (jako fanatičtí ideologové vůbec) mají většinou tak malý smysl pro realitu, že nějaké vnitřní problémy intelektuální problémy s ateismem je nezajímají. Ateisté sami jsou spíše na okraji jejich zájmu, mnohem více je děsí muslimové, sekularisté, homosexuálové, vědci, NWO atd. Pokud už kompenzují nějakou frustraci, tak spíše s vlastní homosexualitou nebo neukojenou ctižádostí

  3. andulka

    Ano, článek má v mnohém pravdu o všem je třeba pochybovat. Je třeba se ptát a hledat odpovědi. Boha není možné dokázat pokusem s hmotou, protože je nehmotný, ale logicky. Zrovna tak, jako třeba radost nebo žal, nejsou hmotné, ale přesto existují. Zrovna tak existuje Bůh. Když má znalec prokázat zda je ten či onen obraz pravý nebo zda se jedná o padělek, co udělá? Důkladně prostuduje styl daného malíře, kterému je obraz připisován. Každý malíř má svůj osobitý styl a i když se falzifikátor snaží sebevíc nedokáže vše napodobit. V celém světě a potažmo v celém vesmíru nalézáme pouze a jedině stopy Boží, S tím páni ateisti nic nenaděláte. Můžete vykřikovat do světa, že Boha není, ale Boha se nezbavíte.

  4. DarthZira

    Andulka – pouze stopy Boží? Já myslela, že většina věřících se domnívá, že vše špatné (nebo dokonce jenom z jejich úhlu pohledu “špatné”, jako třeba homosexualita nebo promiskuita) je dílem Ďábla, tedy že ve světě nalézáme přinejmenším dvoje stopy, stopy Boha a stopy Ďábla.

  5. Medea

    Andulka napísala: “V celém světě a potažmo v celém vesmíru nalézáme pouze a jedině stopy Boží, s tím páni ateisti nic nenaděláte.”

    Andulka, o akých stopách to hovoríte? Podarilo sa Vám snáď v mikrovlnnom pozadí vesmíru, objaviť a dešifrovať správu od Stvoriteľa, adresovanú Jeho inteligentnému stvoreniu? 😉 Alebo ste objavili nejaké iné relevantné artefakty vytvorené super-bytosťami?

    Cosmic microwave background radiation: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3c/Ilc_9yr_moll4096.png

  6. Machi

    Andulka:
    “Zrovna tak, jako třeba radost nebo žal, nejsou hmotné, ale přesto existují.”

    Radost a žal jsou hmotné.

  7. Machi

    Ale jinak má Andulka pravdu. Všude okolo nás jdou vidět stopy božského sadisty. Ať už jsou to jednoduché živelné pohromy jako hurikány, tornáda, tsunami, zemětřesení, sesuvy půdy, povodně atd., nebo různé příklady “inteligentního designu” jako jsou třeba parazitické vosičky požírající zaživa svého hostitele a chytře se vyhýbající životně důležitým orgánům, nebezpečné bakterie (ave lepra), sympatičtí vlasovci žijící třeba v oku či mozku člověka atd. Geniální byl také samotný nápad splácat člověka a přímo pod nos mu dát zakázaný strom, po nevyhnutelném snězení jeho plodů se pak mstít na každé generaci až po armagedon. No a aby těch lidiček na kterých se může mstít bylo co nejvíce, tak dokopal středomořany k založení organizace zakazující jakoukoliv ochranu před početím. A to nejlepší nakonec: všechny stopy o své existenci výborně utajil a vše nastražil tak, aby to vypadalo, že ani neexistuje a to jen proto, aby se i po armagedonu mohl ukájet týráním lidí, kteří v něj nevěřili.

  8. Antitheista

    Machi – za tu vosičku a za vlasovce ti dávám 100 bodů 😀

    Nezapomeňme třeba na dýmějový mor či na HIV nebo na – toxoplazmózu …

  9. Antitheista

    To je strašný, kam až může zajít KOGNITIVNÍ DISONANCE 😀

  10. andulka

    Pane Machi, promiňte mi mou drzost, ale můžete mi poslat kilo radosti a kilo žalu, když jsou podle vás hmotné?
    No, teď už vážněji , hurikány, tornáda atd. jsou projevem neustálých změn v přírodě, protože svět není statický, ale stále se vyvíjí. Parazitické vosičky a jiní parazité, jsou taky k něčemu, jsou sice navýsost protivní, ale v přírodě mají své místo. Historie o zakázaném stromu nám ukazuje rajskou blaženost a lidskou všetečnost a touhu po poznání i za cenu obětí a ztrát.Co ti dva Adam s Evou chtěli? Chtěli rozeznat dobro a zlo.Nevěděli, že se mají dobře, až do chvíle, kdy byli z ráje vyhnáni. Kdyby jste byl stále sytý a nikdy neměl hlad, nevěděl byste co je to být sytý. Lidové přísloví to vystihuje: ” Nevíme co máme, až když to ztratíme, poznáme, co jsme měli.”
    Bůh není sadista. Následky různých životních karambolů se kolikrát obrátí k něčemu dobrému. Příkladem nám může být třeba Julio Inglesis. Tento dnešní zpěvák, byl nadějným fotbalistou, byl ve výběru Real Madrid. Pak přišla havárie a s ní konec s fotbalem. V nemocnici se naučil hrát na kytaru a stal se zpěvákem. Měla havárie smysl? Měla. Bez ní bychom neměli zpěváka. Ještě jeden příklad. Brazilský fotbalista přezdívaný Garinča. Jednu nohu měl do x a druhou měl do y. Míč , který kopl letěl jinak, než kdyby měl nohy rovné. Jeho mužstvo si zvyklo a soupeři měli smůlu.
    Paní Medeo ano, i mikrovlnné pozadí vesmíru stvořil Bůh.

  11. Slávek ČernýSlávek

    Andulko! To si děláš srandu, ne? Jednu nohu do x a druhou do y? Můžeš mi vysvětlit, jak to mohlo ovlivnit jeho hru, kromě toho že třeba pajdal? LOL

    A ano, radost je samozřejmě zcela hmotný a reálný děj. Není na tom nic zázračného a je to stejně skutečné jako tornádo nebo oheň. Těch nikomu asi taky kilo nepošlete, ale přesto to jsou normální hmotné děje, s reálnými (někdy až moc) následky.

  12. Machi

    Andulka:
    Pane Machi, promiňte mi mou drzost, ale můžete mi poslat kilo radosti a kilo žalu, když jsou podle vás hmotné?
    Nemohu neb nepracuji v chemickém výzkumu, ale například oxid dusný si snad můžete sehnat sama i beze mne.
    Ad. katastrofy:
    Takže to Bůh prostě lépe nedovede nebo nechce (a je sadista).
    Existence pekla navíc úplně stačí k prokázání nejen sadismu Boha, ale přímo absolutního sadismu.
    PS: Židé si zřejmě koncentráky plně zasloužili neb zřejmě nevěděli o co můžou přijít a dostali lekci, kterou si ovšem také sami zaplatili, Bůh lekce jen tak zdarma nedává, ó jak je ten Bůh fikaný. Ale možná to také byla jen pomsta za povražděné pronárody, které jim předtím Bůh nakázal zlikvidovat.
    PPS: Julio Iglesias by byl možná lepší jako fotbalista. 🙂

  13. Slávek ČernýSlávek

    Machi, ty to nechápeš. Zatímco pro Iglesiase s nohama do X a Y je to součást plánu, tak pro nás ateisty je jeho zpěv příprava na pekelný trest, abychom si to dovedli lépe představit.

  14. Medea

    Andulka napísala: “Paní Medeo ano, i mikrovlnné pozadí vesmíru stvořil Bůh.”

    Andulka, ja som sa pýtala na objav nejakých relevantných artefaktov vyprodukovaných nejakou super-bytosťou, ktoré by mohli poslúžiť ako empirická evidencia pre hypotézu o existencii Boha (teda ak tvrdíte, že pozadie je artefakt, tak najprv, by ste mali presvedčivo ukázať tú “artefaktovosť” toho pozadia). Napr. keby ste v tom mikrovlnnom pozadí vesmíru objavili a dešifrovali správu, ktorej pisateľ by sa predstavil ako Najvyššia bytosť, Stvoriteľ a Pán sveta, tak by sa takýto artefakt dal priamočiaro interpretovať ako správa od Boha. Samozrejme, pisateľ takejto správy správy, by sa mohol mýliť alebo klamať, ale bolo by dostatočne jasné aspoň to, že nejaká bytosť z poza hraníc nášho pozorovateľného vesmíru o sebe tvrdí, že je Boh. Takýto artefakt, by bol pre mňa neporovnateľne zaujímavejší, než nejaké staroveké papyrusy (dielo človeka) s nedôveryhodným a často i protirečivým obsahom 😉

  15. andulka

    Pane Slávek, křivé nohy legendárního Garinči skutečně ovlivnily jeho hru. Přirovnala bych ho k levorukým tenistům.
    Pane Machi já nechci oxid dusný, já chci kilo radosti!
    Ještě k těm katastrofám, vedle toho, že jsou důkazem neustálých proměn v přírodě, ukáže se jací lidé skutečně jsou. Při každé katastrofě se stává, že zatímco jiní jdou obětavě pomáhat, druzí jdou třeba krást… Za leckteré katastrofy si částečně můžeme sami. Například povodně.Regulace řek způsobila, že řeky sevřené v betonových korytech jsou vlastně krátké a při větším množství vody působí velké škody na majetku. Kdyby přirozeně meandrovaly následky povodní by nebyly takové. Ono větru a dešti se poroučet nedá.
    Paní Medeo, vždyť Bůh nám tu zprávu dal! Celý vesmír hovoří o svém tvůrci – Bohu, v Bibli se o něm dočtete, chce to jen si namáhat své mozkové závity.

  16. Medea

    Andulka napísala: “Paní Medeo, vždyť Bůh nám tu zprávu dal! Celý vesmír hovoří o svém tvůrci – Bohu, v Bibli se o něm dočtete, …”

    No, tak potom ste veľmi nenáročná, čo sa empirickej evidencie týka 🙂 Kresťansky nenáročná 😀

  17. Antitheista

    “Pane Slávek, křivé nohy legendárního Garinči skutečně ovlivnily jeho hru. Přirovnala bych ho k levorukým tenistům.”

    Tak to řekněte těm, co se narodili s poškozeným mozkem, bez jater apod. nebo třeba s dvěma hlavama (siamská dvojčata) – řekněte jim, že se jim třeba budou líp hrát šachy…

    Kognitivní disonance na druhou 😀 😀 😀

  18. Jardaqt

    Kupodivu, s Garrinchou (Manuel Francisco dos Santos de Nascimento) má Andulka téměř pravdu. Až na ten Y. Jednu nohu měl do X, druhou do O. Kombinace vrozené dispozice – kolik z nás má křivé nohy – a dětského onemocnění, jehož název jsem zapomněl tak před třiceti lety. Když kopl do míče, tak to samozřejmě nemělo význam, stejně jako když kopne kterýkoli jiný křivonohý fotbalista. Jeho herní umění spočívalo podle pamětníků a soudobých informací v nepřekonatelném driblingu a pověstné kličce, která se zrodila právě z jeho handicapu – v dětství měl nohu zkroucenou následkem nemoci oslabenou, z nevýhody se mu podařilo vytěžit zisk, který dále rozvíjel po překonání následků onemocnění.
    Andulka je mimo v mnoha věcech, včetně většiny toho, co zde napsala o jedné z legend fotbalových dějin, ale kupodivu se nedopustila autorství takové tuposti, jako Antitheista. Člověče, zamysli se občas nad tím, co chceš napsat. A nech si to pro sebe.

  19. Antitheista

    No tak milosrdný bůh se měl nad sebou spíš zamyslet 😀

Komentáře nejsou povoleny.