Víra a náboženství v čase pandemie

Autor | 18.05. 2020

V běžném životě máme zpravidla tendenci oddělovat vyznání a pověry či pavědy. Ne že by snad existoval důvod považovat něco z toho za věrohodnější, jde spíše o to, že jsou věřící denně konfrontováni se všední realitou a tak se jejich vystupování, chování a vlastně ani většina názorů neliší zpravidla příliš významně od názorů lidí v jejch okolí. To se ale snadno může změnit, pokud se společnost dostane do situace, která je výjimečná a extrémní.

Přesně v takových případech totiž scházejí všem jakékoli zkušenosti a tak se část lidí upne ke snaze najít racionální řešení, zatímco ta druhá jedná “srdcem”, tedy instinktivně, nebo podle svého magického myšlení. Některé z takových postupů jsou jen pitomé, jako když bolivijský náměstek obětoval za ukončení pandemie dvě lamy. Další jsou roztomile pitomé, jako když íránský duchovní Ajatolláh Tabrizian radil inhalovat šňupací tabák, jíst hnědý cukr a potírat si rektum fialkovým olejem.

A konečně jsou i rituály a rituální postupy, které měly za jiných podmínek spíše socializující charakter ale za epidemií se velmi lehko stávají hrozbou.

Nejběžnějším příkladem jsou hromadné modlitby a procesí. Například při současné koronavirové pandemii vystavila Olomoucká Arcidiecéze ostatky sv. Pavlíny – ochránkyně před morem. To samo je vcelku jednoznačná pověrečná praktika ale návštěva ostatků by v současnosti měla být vcelku bez většího nebezpečí, protože je důrazně doporučeno všechny pravidla karantény zachovávat. Co už tak dobré není, je zdůvodnění na stránkách arcidiecéze a také článek na iDnes s názvem Církev nasadila proti viru sv. Pavlínu, před staletími pomohla od moru, kde se můžete dočíst toto:

„Už v minulosti se ukázalo, že přímluva svaté Pavlíny pomohla nejen Olomoučanům před zhoubnou nemocí. Chceme se k ní obracet i nyní a prosit, aby Bůh na její přímluvu dal zdraví nemocným, aby zastavil šíření epidemie koronaviru, dal svou pomoc a útěchu všem, na které tato situace a související bezpečnostní opatření těžce doléhají, a také aby posiloval všechny, kdo v této krizi pečují o nemocné i potřebné,“ uvedl olomoucký pomocný biskup Josef Nuzík

V ten samý rok ovšem v Olomouci řádil mor, vyžádal si přes sedm tisíc obětí. Město tak na návrh dómského arcijáhena Juila Caesara Gianniniho de Pisauro uspořádalo v neděli 8. října 1623 prosebný průvod právě s ostatky sv. Pavlíny.

„Průvod šel z jezuitské koleje do chrámu sv. Mořice v naději, že světice vyslyší modlitby lidu a vyprosí zažehnání nelítostné řádící epidemie. Z vděčnosti, že se tak stalo, zvolila městská rada 23. října 1623 sv. Pavlínu za patronku města Olomouce,“ uvádí web arcibiskupství.

Ano, je to hloupé a je to také nebezpečné. Diecéze i server iDnes vlastně utvrzují věřící v tom, že modlitba je účinný prostředek proti epidemii  a že je vhodné v dobách pandemie pořádat náboženská procesí.

Obecně využila římskokatolická církev pandemii k posílení pověrčivosti, označované ovšem jako posílení zbožnosti. Přesně to totiž mají různé vystavované relikvie dělat. Vůbec přitom nevadí, že jde často o dávno odhalené padělky, jako je tomu v případě Turínského plátna, na jehož vystavování samozřejmě také došlo.

Alespoň že při tom věřící snad dodržovali karanténní nařízení, které ale zjevně nedodržovali při mši v Trenčianskej Teplej, kde si kněz jen tak sloužil mši a vlastně ani netušil, kde se mu na ní ti lidé vzali. Přinejmenším to tvrdil policii, která se sice vyptávala, ale jinak nijak nezasahovala.

Denník N: V Trenčianskej Teplej bola omša aj napriek zákazu.

I u nás věřící horovali za povolení mší téměř hned po začátku karantény. A samozřejmě zesměšňovali nutnost karanténních nařízení.

A nejsou to nějaké bezvýznané hlasy. Například 1. května 2020 napsal mons. Jan Balík  generální vikář pražského arcibiskupství text pro Echo24 nazvaný Zavřít kostely, zrušit bohoslužby. Diktátoři by jásali.

Hraje samozřejmě s falešnou kartou, protože většina diktátorů v historii se o trvalé zavření kostelů a zrušení bohoslužeb ani nepokusila a to včetně komunistického režimu u nás a nacistického v Německu. Srovnává tedy koronavirovou karanténu s režimem v Severní Koreji, Albánii za Envera Hodži nebo s Čínou, když píše:

Nouzový stav, v němž se naše země nachází, dříve či později pomine. To ale neznamená, že se podobná situace nemůže v budoucnu znovu zopakovat. Necháme pak znovu kostely zavřené? Jedná se o velice nebezpečný precedens. Žádnému diktátorovi v dějinách se dosud nepodařilo ze dne na den zavřít všechny kostely, zrušit bohoslužby a utlumit náboženský život.

To je samozřejmě problém, protože tím staví karanténní opatření do pozice utlačovatele, kterého je třeba svrhnout.

Abychom ale byli ke katolíkům spravedliví, zprávy o porušování karanténních opatření z důvodů náboženské víry přicházejí ze všech známých konfesí. Například pravoslavná církev na Slovensku přišla s prohlášením, podle kterého se přece nikdo nemůže při svatém přijímání nakazit a ani se to prý nikdy nestalo. Na jejch stránkách můžeme číst:

Je vhodné všetkým tým, ktorí sa obávajú, že by sa mohli pri spoločných bohoslužbách nakaziť bozkávaním sv. ikon alebo prijímaním z jedného kalicha, zdôrazniť nasledovné: sv. Eucharistia nebola, nie je a nikdy nebude príčinou choroby a smrti, ale práve naopak – je ustavičným zdrojom nového života v Christovi, odpustenia hriechov a uzdravenia duše a tela.

Spôsob podávania sv. Prijímania duchovenstvu a veriacim z jedného kalicha sa v dobe prípadnej pandémie nebude meniť a kňazi vhodným spôsobom vysvetlia veriacim, že takýto spôsob prijímania sv. Eucharistie nikdy nepredstavoval a nebude predstavovať pre nikoho žiadne nebezpečenstvo.

Veriaci, ktorí pociťujú strach prijímať z jedného kalicha tou istou lyžičkou, požiadajú svojich duchovných otcov o radu, ako posilniť svoju vieru a ďalej rásť v spoločenstve Cirkvi.

orthodox.sk: Vyhlásenie v súvislosti s epidémiou koronavírusu

V Gruzii už zaznamenali reportéři mše na kterých podávali kněží přijímání jednou lžicí všem farníkům přímo do úst.

Podobné exscesy byly zaznamenány na pravoslavných mších i v Rumunsku a v Rusku.  Mše, kázání a náboženská shromáždění navzdory zákazům se konají i v USA.

Jak píše server Novinky.cz v článku nazvaném Hinduisté uspořádali hromadné pití kravské moči. Má je ochránit před koronavirem:

V Indii uspořádala 14. března hinduistická skupina Akhil Bharat Hindu Mahasabha (všeindická hinduistická unie) hostinu, kde se podávala věřícím kravská moč. Ta by je měla ochránit od koronaviru.

V islámských zemích byl omezen náboženský život, ale přesto se například v Íránu dál konají hromadné modlitby.

A v Izraeli…  Ano v tom Izraeli, který je proslulý vojenským výcvikem všeho a všech, existuje skupina, která ignoruje a bojkotuje věršinu nařízení vlády. Jsou to charedim – Židé zastávající nejkonzervativnější směr judaismu.

Citujme z článku na ČRo: Neústupní charedim a koronavirus

Policie už několikrát rozehnala velká shromáždění věřících a rozdává vysoké pokuty. V městě Bet Šemeš zrušila svatbu se 150 hosty, z nichž jednu schválili dva rabíni s odůvodněním, že „z oslavy spravedlivých nemůže vzejít nic zlého“. Někteří studenti ješiv, náboženských škol, tvrdí, že „Tóra je ochrání“ a „dokud studují, jsou proti nákaze imunní“. Obyvatelé jeruzalémské čtvrti Mea Šearim proti vládním nařízením protestovali házením kamení na policisty a vrchní rabín města Safed vzkázal věřícím, že se blíží příchod mesiáše a náboženské předpisy a zvyky je třeba důsledně dodržovat.

V Izraeli tvoří charedim asi 10 % obyvatel, ale 40 až 60 % případů nákazy a virus se mezi nimi šířil až 8x rychleji, než mezi ostatní populací.

Přitom se nelze ani moc divit, že v případě SARS-CoV-2 byli hned od počátku politici vůči náboženským shromážděním poněkud více opatrní. Straší je totiž přílkad z Jižní Korey známý jako Pacient 31.

Za prudkým nástupem koronavirové nákazy v této zemi totiž stálo pouhých pár “superpřenašečů”. Mezi těmi smutně vyniká jednašedesátiletá pacientka, která dvakrát odmítla testování na koronavirus, ovšem nevynechala to, co považovala za svou náboženskou povinnost. I když měla horečky, šla navštívila hned dvě mše, a také veřejné lázně v městě Tegu.

Přitom přímo nakazila nejméně 37 lidí. Už v druhé polovině února pak vykazovalo příznaky nákazy přes 400 členů křesťanské sekty  Šinčchondži v Tegu, k níž patřila. Minulý čas je na místě. Stala se totiž první obětí koronaviru v Jižní Koreji.

iRozhlas: Nakažených v Jižní Koreji přibývá. Příznaky vykazuje 400 členů církve Sinčchondži ve městě Tegu 

Co si z toho odnést za poučení? Určitě není možné přimět lidi, aby byli permanentně racionální, nehledě na to, že by to nebylo ani přínosné. V mnoha případech nám i neracionální motivace přinášejí požitky o které stojíme. Nelze ani říci, že by se podobně nebezpečného iracionálního jednání nedopouštěli i lidé nevěřící. Ostatně nebylo to náboženství, co přivedlo amerického prezidenta Donalda Trumpa na nápad bojovat s koronavirem nitrožilní alikací desinfekce (což je jeden ze způsobů sebevraždy). Problém je že v případě náboženství máme tu pochybnou čest s vysoce organizovanou antiracionalitou, která má vliv i na vysokou politiku.

To všechno právě v době, kdy bychom se nejvíce měli zaměřit na hledání východiska pomocí vědy a rozumu.

One thought on “Víra a náboženství v čase pandemie

  1. Karla Veselá

    Toto je názorný příklad zhoubnosti iracionality a ignorování vědeckých faktů, navíc většina diktátorů( Francesco Franco, Adolf Hitler, Benito Mussolini atd.) kostely nezavírala, naopak nutila lidi, aby tam chodili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *