Jak skončilo volnomyšlenkářské hnutí u nás

Autor | 21.10. 2020

Pro hodně lidí bývá překvapivé, že komunisté v padesátých letech minulého století u nás v podstatě zlikvidovali nezávislé ateisty a poslední zbytky volnomyšlenkářského hnutí, jehož historie sahala až do Rakouska – Uherska. Zdánlivě jednoduché přiřazování neinformovaných ateista = komunista se úplně rozpadne při bližším pohledu.

Až do dvacátých let dvacátého století byli součástí volnomyšlenkářského hnutí také marxističtí komunisté. Představa volnomyšlenkářství sdružovala osoby tak rozdílných postojů, že bychom si je dnes těžko představili v jedné místnosti, natož v jednom spolku.

Malou představu nám může snad dát článek Pavla Housera na serveru Science World: Nad knihou: Příběh(y) Volné myšlenky 

Právě u nás se ale volnomyšlenkáři proti marxismu postavili, a nakonec v nových podmínkách jím byli také úplně rozdrceni.

Hlavní chybou je především chápat členy volnomyšlenkářského hnutí jako stoupence nějaké ideologie, pravidel nebo myšlenek, které by zůstávaly v průběhu let stálé a byly závazné pro všechny jeho členy. Jejich společným rysem byla spíše opozice vůči tradičním názorům a postojům a samozřejmě jejich kritika.

Slovy jednoho ze zakladatelů a prvního předsedy Volné myšlenky:

Volná Myšlenka nepřináší vůbec žádné svoje nové nauky, není novým dogmatem ani novou vírou, je spíše methodou než naukou. Chce na rozdíl od jakékoli víry, aby člověk myslil samostatně a aby vůbec myslil, aby vše promyslil a domyslil, jsa ochoten vzdáti se kdykoli dosavadního svého mínění, jakmile byl o lepším poučen. V tom je rozdíl od víry, která vždy i proti lepšímu přesvědčení novotě se brání a vzpírá. Světový názor volného myslitele kryje se tedy se současným výtěžkem vědeckého bádání a přizpůsobuje se stále jeho pokroku. (…) Volná Myšlenka také nechce býti jen pouhou negací, její činnost není jen bořivá. Odklizení přežitků a zastaralostí není dokonce ani jejím hlavním úkolem. Úloha její je velmi positivní: tvořit lepší a šťastnější život. Odklizení přežitků je jen důsledkem tohoto opravdového života. Ruiny trvají jen na hřbitovech, jen tam, kde ustal život. Naproti tomu silný a kypící život sám živelní silou ničí staré formy, které přerostl a které mu překážejí, jako ničí ptáče skořepinu vajíčka, když dospělo.

—Th. Bartošek, O úkolech Volné Myšlenky, 1912

Jakýmsi filosofickým základem volnomyšlenkářů se stal pozitivismus (hlavně díky Františkovi Krejčímu), jehož stopy dodnes nacházíme v metodologii vědy. A možná nám občas chybí jeho vědecký optimismus. Když v roce 1928 vyšel česky spis Proč nejsem křesťanem od Bertranda Russella právě z iniciativy Volné myšlenky, zapadl přesně do nastoupeného myšlenkového směru.

Asi nezjistíme, kolik ateistů (z dnešního pohledu) skutečně bylo mezi volnomyšlenkáři, protože v této době bývali členy i  deisté, které tehdejší vnímání řadilo také mezi ateisty. (Ostatně nepopiratelný je jistý průnik mezi skupinami Volné myšlenky a Svobodných zednářů.) Svou názorovou pozici obhájili v rámci možností tehdejšího vědeckého poznání a zárodků filosofie vědy. Měli bychom si však zároveň uvědomit, že se bavíme o době, kdy byla vědecká metodika v plenkách a mnohé vědy se ještě potácely na hranici magického myšlení.

Zvláště současné ateisty (kteří jsou z velké části libertariáni) citelně dráždí výrazná levicovost prvorepublikových volnomyšlenkářů. Těžko si ale představit, že by v té tobě patřili k tehdejší pravici. Pravice totiž byla v té době u nás ještě silně konzervativní, klerikalistická a monarchistická. Pokud měl člověk třeba jen pár moderních názorů, mezi které kritika římskokatolické církve samozřejmě patřila, automaticky se ocital na levé straně. Dalo by se říci, že jakákoli kritika byla vlastně levicová.

Volnomyšlenkářství považovalo za lidské právo kritizovat jakoukoli myšlenku a jakýkoli záměr. Úplně zavrhovalo myšlenku, že by bylo správné být nekritickým stoupencem (vlastně jakýmkoli stoupencem) nějakého myšlenkového, náboženského nebo politického směru.  Ateistmus podstatné části stoupenců tohoto hnutí byl tedy přirozeným důsledkem kritiky.

Marxismus měl a dodnes má naproti tomu velmi jednoduchý argument: “Ateismus je přirozeným důsledkem materialistického světového názoru.” Jinak řečeno “když přijmete materialismus, automaticky se tím stáváte ateistou.”

Toto tvrzení je sice logicky správné, ale pokud není oslovený už předem přesvědčený materialista, bylo by pro něj přistoupení na jakýkoli světonázor jen z důvodu, aby mohl své preferované tvrzení považovat za pravdivé, filosoficky velmi nečestné.

Na otázku “Jsou tato tvrzení nepravdivá?” je odpověď “Pokud jsi materialista, tak ano.” pravděpodobně jednou z těch nejhorších.

Také členové Volné myšlenky zjišťovali stále častěji, především od legionářů vracejících se z Ruska, že realizace komunistické moci obsahuje velkou míru dogmatismu a vykazuje nepříjemnou podobnost v mnoha rysech právě s náboženstvím.

To vneslo do Volné myšlenky rozkol, který vedl k odpadnutí komunistického křídla a postupnému vyhranění postojů vůči komunistům obecně v letech 1924 až 1926.

Theodor Bartošek

Theodor Bartošek, kterého jsem zde citoval, byl u zrodu spolku „Spolek volných myslitelů Augustin Smetana” roku 1903 a od založení spolku “Volná myšlenka”  (přesněji šlo o českou pobočku tohoto mezinárodního spolku) roku 1904 byl také jeho členem. Roku 1910 se stal jeho předsedou a zůstal jím až do roku 1925.

Přesto pravě Theodor Bartošek  sehrál hlavní roli ve střetu ohledně komunismu ve Volné myšlence a byl i jejím nejpřekvapivějším a nejvýznamnějším odpadlíkem. Roku 1925 totiž vstoupil do komunistické strany. Vojta Beneš (bratr Edvarda Beneše, pozdějšího československého prezidenta) byl už v té době nesmiřitelným odpůrcem komunistické ideologie. Na sjezdu téhož roku, svůj postoj obhájil a zároveň prohlásil, že vstupem do komunistické strany přestal být Bartošek volným myslitelem.

Po tomto incidentu odešel Bartošek z Volné myšlenky.

Nebudu tu vyprávět celou historii Volné myšlenky, jen připomenu, že byla založena roku 1904 a zakázana a rozpuštěna poprvé roku 1915, pak obnovena za vzniku Československa a zakázána za německého protektorátu. Podruhé byla obnovena roku 1945 jako Svaz občanů bez vyznání a zrušena komunistickou vládou roku 1952 s odůvodněním že “jitří city nábožensky založených spoluobčanů”.

A Svaz občanů bez vyznání to skutečně dělal! Požadoval totiž ze zákona stejné výjimky a výhody, které stát (za vlády komunistů!) poskytoval církvím.

Je třeba říci, že i Svaz občanů bez vyznání byl silně levicově zaměřený a dal místo čestného předsedy dr. Theodoru Bartoškovi. Zároveň by ale bylo velmi těžké Bartoška jako bývalého předsedu a jednoho ze zakladatelů Volné myšlenky přehlížet. Mimo jiné i pro jeho pověst čestného člověka.

Úřadujícím předsedou Svazu občanů bez vyznání byl kapitán Emanuel Viktor Voska – velká osobnost obou světových válek i doby budování republiky a obnovy státu po roce 1945.

Po komunistickém převratu odešel roku 1949 Vojta Beneš do exilu.

Roku 1954 umírá Theodor Bartošek a ve stejném roce byl ve vykonstruovaném komunistickém procesu kapitán Voska odsouzen k deseti letům vězení. Roku 1960 byl ale  propuštěn pro chatrné zdraví. Zemřel 1. dubna roku 1960.

Tím se příběh volnomyšlenkářského hnutí u nás na dlouhá desetiletí uzavřel.

Další pokus o obnovu Volné myšlenky se příliš nezdařil. Stalo se to roku 1990, z iniciativy malé skupiny kolem docenta Josefa Haubelta. Tato skupina ale v současnosti nevyvíjí žádnou činnost.

Na počátku nového milénia vzniklo také hnutí nazývané Nový ateismus. Jako nesčetněkrát i tento ateismus se zrodil z kritiky náboženství a i tentokrát to bylo na základě teorie vědy. Terčem bylo především působení náboženství v politice, morálce a vědě a to ve Velké Británii a v USA.

Dá se říci, že důvodem vzniku Nového ateismu bylo právě zasahování náboženství do prostoru vědy. Vědci odpověděli zpochybněním názorů, které byly dlouhou dobu považované za vědecky nezdůvodnitelné, a otázek považovaných vědeckým přístupem za nezodpověditelné.

Toto hnutí tak převzalo štafetu, kterou začalo mezinárodní hnutí Volná myšlenka.

Benjamínkem v tomto světě ateistických hnutí je i náš spolek.

Proč to všechno opakuji? Je to nějakým způsobem uspokojující myšlenka, že i když je třeba ateistické hnutí znovu a znovu rozdrceno, zničeno a smazáno, zrodí se znovu z kritiky, která nakonec rozleptá jakékoli dogma.

Zároveň je to ale také jistota, že různé skupiny ateistů budou dál hledat, jak dát ateismu nějaký vlastní program. Bude se jim zdát, že samotná kritika nestačí. Jenže všechny politické a vůbec ideologické programy v zásadě vyžadují víru v nějaké vlastní dogmata. Jejich přijetím se však člověk vzdává svého volnomyšlenkářství.

21 thoughts on “Jak skončilo volnomyšlenkářské hnutí u nás

  1. Hraničář

    “Ateismus je přirozeným důsledkem materialistického světového názoru.” …………..

    A ten “materialistický (později vědecký) světový názor” je možno definovat jak?

  2. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Hraničář: “A ten “materialistický (později vědecký) světový názor” je možno definovat jak?”

    Kdo se moc ptá, málo googlí! Wikipedie popisuje filosofický materialismus vcelku správně:
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Materialismus

    “Vědecký světový názor” v zásadě neexistuje. Nejblíže k něčemu takovému mají filosofické směry: skepticismus, vědecký skepticismus, empirismus, pozitivismus, novopozitivismus, Russelův logický atomismus, empirokriticismus, agnosticismus atd.

  3. Hraničář

    Petr Tomek Post author
    22.10. 2020
    “Vědecký světový názor” v zásadě neexistuje. ……………………

    Vědecký světový názor nám byl za socialismu prezentován jako “vědecký názor na vznik, fungování a event i zánik Světa”, tedy Vesmíru.

    Je někdo toho názoru, že to pojetí je chybné? Ku podivu ten postoj nyní nezpochybňují ani vzdělaní věřící. Ti nevzdělaní, příp. “hluboce” věřící, trvají na tom, že Svět byl stvořen Bohem z “ničeho”, ti “nejpevnějí” věřící jsou přesvědčeni, že před nějakými těmi 6 – 10 000 roky.

  4. Karel 423

    “Zvláště současné ateisty (kteří jsou z velké části libertariáni) citelně dráždí výrazná levicovost prvorepublikových volnomyšlenkářů.”….Tomu se mi nějak nechce věřit. Asi takoví existují, ale že by “z velké části”? Jinak dík za článek.

  5. Petr TomekPetr Tomek Post author

    @Hraničář: “Vědecký světový názor nám byl za socialismu prezentován jako “vědecký názor na vznik, fungování a event i zánik Světa”, tedy Vesmíru.”

    Jde o to, že jako terminus technicus “vědecký světový názor” vlastně neexistuje. Za socialismu tím byl myšlen buď filosofický materialismus nebo přímo marxismus. Ten první je i v současnosti obhajitelný jeko “vědecký”, ten druhý ne.

  6. Karel 423

    Článek a reakce Hraničáře mě inspirovaly k následujícímu zamyšlení
    K přívlastku „vědecký“ bych byl velmi opatrný. Snaží se navodit dojem něčeho pravdivého, ověřeného, tedy existujícího nad veškerou pochybnost. Vědecký materialismus může být pro někoho méně podezřelý než např. vědecký idealismus nebo vědecké náboženství či vědecký okultismus atd. Stejně tak bychom mohli hovořit o naivním materialismu, naivním idealismu nebo naivním náboženství či naivním okultismu atd. Veškeré přívlastky, a můžeme si vymyslet jakékoliv, mohou podstatu problému pouze zamlžit a zdeformovat. Mohou být velmi snadno zneužity k manipulaci s posluchači. Je třeba si hlavně uvědomit, co to znamená „vědecký“. Dle mého názoru vědecký přístup je metoda poznávání, zkoumání. Lépe by bylo hovořit o výsledcích zkoumání vědeckými, přesně definovanými metodami. Přitom je třeba mít na paměti, že současné výsledky vědeckého poznání mohou být kdykoliv korigovány novějšími poznatky. Vědecký světový názor? Komunisté tím mysleli ten jejich, stejně tak by to mohli tvrdit i zastánci jiného „světového názoru“. Není to opět zavádějící slovní spojení stejně jako vědecký materialismus? Nebylo by lépe hovořit o názorech (poznatcích) ověřených vědeckými metodami (na dosavadní úrovni)?
    Doktor Bartošek napsal, že volnomyšlenkářství není nauka (ideologie), nýbrž spíše metoda poznání. Věda je také metodou poznání. Předpokládám, že i současní ateisté nemají problém jak s vědeckou metodou poznání, tak s volnomyšlenkářstvím. Pan Theodor Bartošek byl právník. Z toho usuzuji, že jeho koncepce Volné myšlenky byla pravděpodobně vzdálená levicovému anarchismu i pravicovému libertarianismu.

  7. Karel 423

    Ještě k vědeckému světovému názoru. Za vědecký světový názor byl považován marxismus-leninismus. Měla to být teorie všeho (i politiky) a zároveň i metoda. V podstatě velmi ambiciosní projekt, zatížený mnoha chybami. Domnívám se, že vykazoval mnoho rysů náboženství jak v obsahu, tak i v metodách, zvláště v uplatňování ML v praxi, přestože východiskem byl materialismus. Vše bylo založeno na autoritách, vědecké metody zkoumání se uplatňovali minimálně. Co řekl Marx nebo Lenin nesměl nikdo zpochybnit (bez rizika sankcí), uplatňování ve všech oblastech života bylo vynucováno (i sankcemi). Stejně, jako to dělá náboženství. Vědecké metody se z marxismu leninismu vytratily a přívlastek „vědecký“ se stal pouze nástrojem manipulace s myšlením lidí. Tím se stal marxismus leninismus novým náboženstvím a tak se odsoudil ke stejnému osudu. Ve volnomyšlenkářích mohl režim v ČSR vidět odpůrce nového náboženství (ML) a proto jejich organizaci logicky zakázal. Není tedy pravda, že Češi jsou ateisté díky předcházejícímu režimu. Hodně Čechů jsou ateisty navzdory předcházejícímu režimu.
    Rád se seznámím s jiným i opačným názorem.

  8. Karel 423

    Fuj!! …metody uplatňovaly!!! Škoda, že zmizela možnost dodatečných oprav. Moc se omlouvám.

  9. Čestmír Berka

    My, vulgární materialisté, máme jasno 😉 . “ideologické programy v zásadě vyžadují víru v nějaké vlastní dogmata.” – ano, ateismus nemá vlastní dogmata, ale ateisté je mají. Dokonce musel Lenin hájit materialismus proti “duchařině” Tento text je úryvkem z knihy
    Michio Kaku: Hyperprostor – Vědecká odysea paralelními vesmíry, zakřiveným prostorem a desátým rozměrem :

    Poté, co car brutálně potlačil revoluci roku 1905, vznikla uvnitř bolševické strany frakce zvaná otzovisté nebo „bohotvorci“. Soudili, že mužici nejsou zralí pro socialismus; aby je připravili, měli k nim bolševici přistupovat prostřednictvím náboženství a spiritualismu. Ve snaze podpořit své kacířské názory se bohotvorci odvolávali na díla německého fyzika a filozofa Ernsta Macha, který psal o čtvrtém rozměru a o nedávném objevu nové, neslýchané vlastnosti hmoty zvané radioaktivita. Bohotvorci poukazovali na to, že objev radioaktivity francouzským vědcem Henri Becquerelem a prvku radia Marií Curieovou z roku 1896 vyvolal vášnivou filozofickou debatu ve francouzských a německých literárních kruzích. Zdálo se, že hmota se může pomalu rozpadat a objevuje se energie (ve tvaru záření).
    Nové pokusy s radiací ukazovaly, že základy newtonovské fyziky se bortí. Hmota, kterou již staří Řekové považovali za věčnou a neměnnou, se před našima očima rozpadala. Uran a radium se oproti vžitým představám v laboratoři měnily v jiné prvky. Někteří se domnívali, že Mach je tím prorokem, jenž nás vyvede z těchto divých končin. On ale ukazoval nesprávným směrem, odmítal materialismus a považoval prostor a čas za výplod našich smyslů. Marně psal: „Doufám, že nikdo nebude obhajovat duchařské příběhy na základě toho, co jsem o této věci řekl a napsal.“
    Mezi bolševiky vznikal rozkol. Jejich vůdce Lenin se zděsil. Lze smířit duchy a démony se socialismem? Roku 1908 napsal v exilu v Ženevě obrovské filozofické dílo Materialismus a empiriokriticismus, v němž hájil dialektický materialismus před náporem mystiky a metafyziky. Pro Lenina nedokazovalo záhadné mizení hmoty a energie existenci duchů. Podle něj pouze znamenalo vznik nové dialektiky zahrnující jak hmotu, tak energii. Nebude je již možno považovat za nezávislé jevy, jak tomu bylo u Newtona. Nyní je třeba na ně hledět jako na dva póly dialektické jednoty. Je nutné najít nové zákony o zachování. (Aniž to bylo Leninovi známo, předložil správný princip Einstein o tři roky dříve, v roce 1905.) Lenin dále zpochybnil snadné přijetí čtvrtého rozměru Machem. Nejdříve Macha ocenil za to, že „předložil velmi důležitou a užitečnou otázku n-rozměrného prostoru jako možného prostoru.“ Pak se do něj pustil, že nezdůraznil, že experimentálně lze ověřit pouze tři prostorové rozměry. Matematika může zkoumat čtvrtý rozměr a světy možného, napsal, svrhnout cara je však možno jen ve třech rozměrech!
    Na bitevním poli čtvrtého rozměru a nové teorie radiace trvalo Leninovi roky, než vykořenil v bolševické straně otzovismus. Tuto bitvu vyhrál teprve krátce před vypuknutím Říjnové revoluce roku 1917.

  10. Jaroslav Štejfa

    Dovolím si malou poznámku k pojmu „vědecký světový názor“:
    Jistě se shodneme na tom, že názorů na svět (jeho dění a uspořádání) je mnohem více než je počet lidí na světě. Jakmile ale jde o názor skupiny či společnosti, jedná se o menší počet názorů patřičně osekaných a kompromisních a už tomu říkáme ideologie. Vládnoucí vrstva či jedinci v každé společnosti pak mají sklon ideologii kromě dogmatisace posvětit něčím vyšším, tedy nejčastěji bohy nebo „moderně“ vědou. Ovšem jestliže zahrnete do ideologie přívlastek „vědecký“, nijak moc se ideologie nezpevní (neodstraní se její chyby), jak nás mnohokrát krutě poučila historie, Křesťanské církve si činily nárok po staletí na jedinou pravdu ve vědění o podstatě světa, nacionální socialismus se opíral o Darwina a v jeden moment byl nejblíže k produkci atomové energie či televize, komunismus by deklarován jako jediný vědecký názor na svět a své i domnělé odpůrce zabíjel po milionech, ačkoliv ještě po druhé světové válce ignoroval existenci genů a kybernetika byla pavěda, ve Spojených státech v diskusi v Kongresu o stavbě SSC (urychlovač částic větší než CERN – který se nikdy nepostavil) požadovali někteří kongresmani jako podmínku svého souhlasu se stavbou, záruku, že tím bude prokázána existence Boha. Atd.
    Z toho usuzuji na rozhodující, že postulovat jediný platný „vědecký světový názor“ je nesmysl a souhlasím pak s autorem článku. Ovšem dosavadní společenská praxe je taková, že kdo sjednotí aspoň dva lidi na stejném názoru, může s určitým úspěchem v určité společnosti proklamovat tento za „vědecký“.
    Nakonec „ateismus“ : vřele doporučuji o významu tohoto slova uvažovat v rozměrech uvedených zde před časem Medeou: Atheism and Agnosticism: https://plato.stanford.edu/entries/atheism-agnosticism
    Zde se podle mne přesným způsobem říká, že ateismus je antonymum teismu, tedy ateismus má být vykládán jako tvrzení, že Bůh neexistuje (nebo, obecněji, tvrzení, že neexistují žádní bohové). Ve vztahu k výše uvedené úvaze pak ateista vůbec neznamená materialista či vlastník „vědeckého světového názoru“.
    Jaroslav Štejfa

  11. Hraničář

    Zajímavý článek: http://www.christnet.eu/clanky/6465/k_obsahovemu_zamereni_nasich_cirkevnich_gymnazii.url

    “Obnovením církevního školství, a zejména církevních gymnázií, získali po r. 1989 čeští katolíci mimořádně příznivou šanci vychovávat část naší budoucí inteligence v duchu křesťanské víry a kulturní tradice, tedy tak aby se mladí lidé, kteří těmito gymnázii projdou, stali časem zastánci a šiřiteli křesťanských věroučných i mravních zásad v hospodářském, i duchovním životě naší společnosti.”

    Same, tam bys měl asi poslat svoji zkušenost.

  12. Hraničář

    Karel 423
    24.10. 2020
    K přívlastku „vědecký“ bych byl velmi opatrný. Snaží se navodit dojem něčeho pravdivého, ověřeného, tedy existujícího nad veškerou pochybnost. ……………………

    Souhlasím, já jsem vždy termín “vědecký světový názor” chápal jako proměnnou veličinu. I komunisté museli, ať se bránili jak chtěli, přijímat měnící se vědecké názory – na genetiku, kybernetiku, kosmologii ……………… Takže i ten “vědecký světový názor” svůj obsah plynule měnil.

  13. Hraničář

    Karel 423
    24.10. 2020
    Hodně Čechů jsou ateisty navzdory předcházejícímu režimu.
    Rád se seznámím s jiným i opačným názorem. ……………………….

    Já jsem se stal ateistou vlivem katolictví. Jakmile jsem o jeho učení začal přemýšlet kriticky a s uplatněním logiky, začala se mně ta “stavba víry” rozpadat. Pak jsem pochopil to varování náboženských autorit, aby se věřící vyvarovali hovorů s heretiky a nevěrci, nečetli heretické, protináboženské, ateistické spisy, chránili se před “nečistými” tiskovinami ….. aby hojně přistupovali ke svátostem, modlili se, četli zdravou” duchovní literaturu, rozjímali nad Božím slovem a spisy světců …………

    Pro ilustraci a (samo)studium něco přetahuji:
    http://www.duseahvezdy.cz/2020/11/01/kralovstvi-krize/
    Dr. Malý je stzejně starý jako já. Oba jsme měli od dětství stejnou náboženskou výchovu. Oba máme VŠ. Já spíše praktického oboru, on je PhDr., historik. Já jsem postupně dospěl k ateismu, k čemu on, posuďte si každý sám.
    K jeho názoru můžete položit otázku: “A co lidská svoboda?”

    http://www.duseahvezdy.cz/2020/10/20/arcibiskup-vigano-kdo-nestoji-pod-praporem-krista-pomaha-zlu/
    Dr. Radomír Malý napsal:
    31. 10. 2020
    Mám nejnovější zprávy z Polska, které nejsou radostné. Velice mne zklamal prezident Duda, který v reakci na protesty té lůzy, která napadala kněze a devastovala kostely jako vyjádření nesouhlasu s nedávným rozhodnutím Ústavního soudu, že potrat z eugenických důvodů je protiústavní, teď chce předložit s podporou premiéra Morawieckého vlastní kompromisní návrh zákona, který by prý připouštěl eugenické potraty tehdy, když existuje „vysoká pravděpodobnost, že plod nepřežije nebo bude vážně poškozený“. Přitom tentýž Duda ještě nedávno se vyslovoval ostře proti eugenickým potratům z jakékoliv příčiny. Toto zdaleka není první případ křesťanského politika. Co se to s nimi děje, když původně vystupují radikálně protipotratově – a potom obracejí? To ať mi někdo vysvětlí! Částečně se o to pokoušel V. Palko na Slovensku ve své knize „Lvi přicházeji“,nicméně chybí mi tam zásadní odpověď, kterou asi ani on nezná: Jsou tito politikové vydíráni, zastrašováni hrozbou smrti, mediální kompromitace aj., nebo co ještě je za tím jiného?
    A ještě další zajímavá zpráva, která vyvrací názor našich katolických advokátů islámu, že muslimové jsou jednoznačně protipotratoví. Polská asociace muslimů plně podpořila (zpráva pch24.pl) protesty té zločinecké lůzy proti rozhodnutí Ústavního tribunálu a vyzvala je dokonce, aby „vydrželi“.

  14. Hraničář

    Pro jistotu jsem můj příspěvek rozdělil:

    Divím se aj ušima, že k tomu otiskli můj názor:
    Hraničář napsal:
    1. 11. 2020
    Mladá „lůza“, tedy kobiety, řádí v Polsku:
    https://www.facebook.com/watch/?ref=external&v=2773685472901014
    Jó, jó, milé slečny, žádné š.kání za svobodna. Pěkně jen v manželství a jen tehdy, když budete chtít dítě. Jinak utrum!
    (A to nejlepší je na konci).

    V Polsku? V tradiční katolické zemi, kde do kostela chodí i pankáči?
    Když vidíte tisíce lidí v Krakově před katolickou kurií, před slavným Papežovým oknem, odkud Jan Pavel II. mával davu, a oni tam řvou „Wypierdalać” (vypadni), tak to už je síla. U nás se nikdy neprotestovalo před katedrálami, nenadávalo se sprostě jednotlivým kněžím.
    https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/polsky-ucitel-zemi-se-vali-tsunami-nepokoju-mladi-zborili-tabu-40340833

  15. Hraničář

    Jaroslav Štejfa
    27.10. 2020
    Z toho usuzuji na rozhodující, že postulovat jediný platný „vědecký světový názor“ je nesmysl a souhlasím pak s autorem článku …………………………….

    No, dobře, znáš ale nějaký jiný “správnější” názor na Svět, tedy Vesmír, na jeho vznik, vývoj, příp. i zánik, než je ten, který nám poskytuje (vědecká) kosmologie? Předpokládám, že současnou kosmologii nepovažuješ za pavědeckou.

    Jen pro doplnění. Včera jsem v TV sledoval pořad s dr. Grygarem. To je náš známý věřící (katolický) vědec. Během skoro hodinového rozhovoru probral evoluci biosféry, Země i Vesmíru – až k velkému třesku – a po celou tu dobu Pána Boha nezmínil ani jednou.
    Podobně před časem dr. Vácha. On, katolický kněz, tvrdil, že evoluce (ne Stvoření) je tak náhodný proces, že kdyby se vrátila k prvotní buňce, že by se biosféra vyvíjela zcela jinak, s jinými druhy, že nyní by zde člověk zcela jistě nebyl. Čímž fakticky popřel Pána Boha, protože Boží Slovo zcela jednoznačně tvrdí, že Všemohoucí Bůh zcela úmyslně stvořil (ne vyvinul) Vesmír tak, aby v něm mohl existovat člověk.

  16. Marek

    Dát ateismu program… Ale jaký? Jaký “pozitivní program”? Podstatou ateismu (zůstaneme u toho slova ve smyslu, že to není víra v neexistenci, ale právě a jen nevíra v cokoli nadpřirozeného) přece není žádná filozofie, z jejíchž myšlenek by se mu mohla dát ideologie či program. Podstatou ateismu je přece nevíra jako taková. Nevíra coby opak náboženský víry. Jak se z nulového stavu víry v nadpřirozenou entitu, přítomného ve vědomí a myšlení, může stát nějaký hnutí?
    Existence nějakého boha, tzn. nadpřirozené entity, je pro mě natolik nepravděpodobná, že nemám žádný důvod zajímat se ani o ni, ani o tu pravděpodobnost. Co víc chce ateista sdělit světu? Jde o takto vyjádřený nesouhlas se kteroukoli náboženskou ideologií.
    Pokud by ateisticky založení lidé hledali program, neměl by být postaven na ateismu samotném, ale na vymáhání důsledného sekularismu. Tehdy by ateista už tomu světu měl víc co říct.
    – Náboženství coby “firma” musí odejít do soukromé sféry, neboli z jakékoliv státní instituce. Velmi důsledně. Kromě všeho ostatního například i z veřejného vysokého školství. Stát nemůže z daní občanů financovat naprosto nic náboženského, ani studium na kněze, protože stejně tak nefinancuje žádný obor, založený jen a pouze na studiu nevíry v některého z bohů.
    – Žádný politik nesmí z titulu svého úřadu prosazovat cokoli náboženského ve veřejném prostoru, natožpak v zákoně.
    – V zákoně naopak musí být zakotvena urážka ateismu, stejně, jako v něm je urážka náboženství. Zní to sice jako poťouchlost, ale pokud se to správně nadefinuje, má to tam své místo. Například všechny ty řeči o tom, že “kdo není s námi, tak není plnohodnotnej”, musejí mít klasifikaci urážky nevěřícího.
    Ty tři body mě napadly teď z hlavy, určitě jsou potřeba trošku naglancovat a doplnit . Ale proč by zrovna skutečně důsledné odpárání náboženství od státu nemělo být právě to, co ateistu programově zajímá? Jinou věcí je pak komunikace s náboženstvím nebo o náboženství, tzn. všímání si všemožných jeho podivuhodností. To se sice taky dá dělat programově, např. systémovou publikací pojednání typu “co vše nám ta víra tak trochu nedotáhla do konce”, ale to není asi úplně ono.

  17. toli

    @Hraničář
    Jen pro doplnění. Včera jsem v TV sledoval pořad s dr. Grygarem. To je náš známý věřící (katolický) vědec. Během skoro hodinového rozhovoru probral evoluci biosféry, Země i Vesmíru – až k velkému třesku – a po celou tu dobu Pána Boha nezmínil ani jednou.
    Podobně před časem dr. Vácha. On, katolický kněz, tvrdil, že evoluce (ne Stvoření) je tak náhodný proces, že kdyby se vrátila k prvotní buňce, že by se biosféra vyvíjela zcela jinak, s jinými druhy, že nyní by zde člověk zcela jistě nebyl. Čímž fakticky popřel Pána Boha, protože Boží Slovo zcela jednoznačně tvrdí, že Všemohoucí Bůh zcela úmyslně stvořil (ne vyvinul) Vesmír tak, aby v něm mohl existovat člověk.

    Říkal jsem ti že jak Grygar tak Vácha napsali velmi kladné recenze k čistě vědecké publikaci “Evoluce sama sobě tvůrcem, od velkého třesku ke globální civilizaci “,prostě jim nedošlo že Boha netřeba. Říká se tomu doublethink vědců kteří vyšli z křesťanství.
    A co se týká evoluce tak ta pracuje metodou pokus , omyl. Co se hodí osvědčí to si ponechá a vystaví na tom další stupeň vývoje. Pokud by se vrátila k prvotní buňce a všechny vnější a fyzikální podmínky by byly totožné s dobou jako tenkrát tak by evoluce šla svou dřívější cestou až do dneška takže se Vácha mýlí. Evoluce je o vývoji na základě daných vnějších podmínek, mění li se podmínky mění i evoluce své výtvory. Malý příklad-dnes už nemáme tak ohromný hmyz jako byl v pravěku ,protože kleslo množství kyslíku v atmosféře. Právě vysoké % kyslíku v atmosféře umožnilo pravěkému hmyzu dýchat přes průdušnice a čím větší průdušnice tím větší obsah vzduchu mohly pojmout a využít. Redukcí kyslíku v atmosféře došlo k redukci velikosti hmyzu. Při zachování velikosti by dnes udusili. Sice by nadýchali stejné množství vzduchu ale s menším obsahem kyslíku, takže se musela těla zmenšit. A právě o tom je evoluce, sama o sobě neudělá nic, reaguje pouze na změny vnějších podmínek přizpůsobením se

  18. Jaroslav Štejfa

    K Hraničáři:
    Asi se spolu rozcházíme v pojmu „světový názor“. Já sám si ho představuji “názor” jako své stanovisko k jakémukoliv dění v sobě samém, či v okolním světě. Tedy pojem skoro nejširší. Pokud k tomu dám přívlastek „světový“, vnímám ho jako názor omezený tím, že je shodný s většinou lidské populace na světě. A z toho se odvíjí můj závěr, že „vědecký světový názor“ je pojmový nesmysl. A to ze dvou hledisek. První je, že velká většina lidí má o vědeckém přístupu k čemukoliv mizivou povědomost. Druhé je, že vědecký přístup vede k neustálému měnění či upřesňování svých stanovisek ke každé otázce (což nemůže nikdy dosáhnout všeobecného přesvědčení) a je založen na neustálých sporech o metodách, přístupech a výsledcích. Tedy je velmi virulentní, nestálý.
    Respektuji to, že celý pojem jste redukoval na kosmologii, a osobně považuji za regulérní vědeckou disciplínu fyzikální kosmologii. Pak ale doporučuji respektovat také kosmologii filosofickou či teologickou (nejméně). Prostě tyto názory existují. Ovšem pak je asi lepší mluvit o „vědeckém názoru na vesmír“ v souvislosti s autorovým článkem.
    Jaroslav Štejfa

  19. Hraničář

    Jaroslav Štejfa
    06.11. 2020
    Pojmem “Svět” (s velkým S) chápu Vesmír. Plně akceptuji, “že vědecký přístup vede k neustálému měnění či upřesňování svých stanovisek ke každé otázce (což nemůže nikdy dosáhnout všeobecného přesvědčení) a je založen na neustálých sporech o metodách, přístupech a výsledcích. Tedy je velmi virulentní, nestálý.”
    Kosmologii teologickou označuji za “idealistický světový názor”.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *